pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku [částka] (výrokem I/). Dále uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů [anonymizováno] částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrokem II/). Naposledy rozhodl o tom, že [role v řízení] je povinen zaplatit českému státu poukázáním na účet Obvodního soudu pro Prahu 7 na nákladech státu – svědečném – částku [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrokem III/).

2. Takto rozhodl soud I. stupně v pořadí již druhým rozsudkem o žalobě, kterou se [role v řízení] domáhal proti žalované původně vystavení a doručení platebního výměru, v němž bude stanoven osobní příplatek ve prospěch [role v řízení] částkou [částka]. [role v řízení] totiž namítal, že dle jeho informací, ředitel správy logistického zabezpečení rozhodl o zvýšení osobního příplatku kolegyni [role v řízení] [příjmení] [jméno] [příjmení] (dále jen„ Mgr. [příjmení]“) na částku [částka]. Podle přesvědčení [role v řízení] [příjmení] [příjmení] (na stejné pracovní pozici jako [role v řízení], se stejnou pracovní náplní, s mladším termínem nástupu do zaměstnání) nedosahovala takových pracovních výsledků, ani neplnila větší rozsah pracovních úkolů než kolegové na stejném pracovním zařazení, pročež má [role v řízení] za to, že jeho plat byl stanoven nespravedlivým způsobem a na pracovišti došlo ze strany žalovaného v jeho neprospěch k nerovnému zacházení.

3. Dne [datum] podal [role v řízení] návrh na odstranění platové diskriminace a návrh na zvýšení osobního příplatku a dne [datum] se domáhal změny žalobního petitu a požadoval zaplacení částky [částka] s tím, že Mgr. [příjmení] pobírala od [datum] osobní příplatek [částka] a on pouze [částka], když rozdíl mezi těmito částkami činí [částka], za rok tak [částka], přičemž [role v řízení] se domáhal úhrady za 60 měsíců. Soud I. stupně svým usnesením ze dne [datum] připustil změnu žaloby (k tomu srov. č. l. 140 spisu).

4. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout a poukázala na to, že osobní příplatek je nenárokovou složkou platu a je závislá na [anonymizováno] zaměstnavatele. Akcentovala, že ke zvýšení osobního příplatku [role v řízení] mohla přistoupit pouze za předpokladu, že v okolnostech, za kterých byl osobní příplatek žalobci přiznán, došlo k takové změně, že by bylo na místě poskytnout jej ve větším rozsahu, což však nebyl případ [role v řízení]. Dále vznesla námitku promlčení.

5. Ve věci samé pak bylo prvostupňovým soudem rozhodnuto již dne [datum rozhodnutí] rozsudkem pod č. j. [číslo jednací], jímž byla žaloba zamítnuta a žalobci uložena povinnost k náhradě nákladů [anonymizováno] ve výši [částka]. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl k odvolání [role v řízení] rozsudek soudu I. stupně potvrzen, kdy v reakci na žalobu pro zmatečnost, byl usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek odvolacího soudu zrušen pro naplnění zmatečnostního důvodu podle § 229 odst. 3 o. s. ř., což následně vyústilo ve zrušení i původního rozsudku soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]) a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu [anonymizováno], neboť věc byla projednána v jiném složení senátu, než jak určoval rozvrh práce a došlo tak k porušení principu zákonného soudce.

6. V novém [anonymizováno] pak soud I. stupně vyšel ze zjištění, která podrobně zrekapituloval v odstavcích 4 až 13 napadeného rozsudku, a která učinil z pracovní smlouvy uzavřené mezi účastníky [anonymizováno] dne [datum], rozvázání pracovního poměru dopisem žalované ze dne [datum], zápočtu praxe [role v řízení], platových výměrů [role v řízení], pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovaným a Mgr. [příjmení], popisu pracovního místa Mgr. [příjmení], platových výměrů Mgr. [příjmení], zápočtu praxe Mgr. [příjmení], opatření ředitele správy logistického zabezpečení, dokladu o provedení předběžné řídící kontroly, personálního spisu Mgr. [příjmení], usnesení [anonymizována čtyři slova] ze dne [datum], soudního spisu Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. [spisová značka], sdělení mzdové účtárny, kopií referátníků, závěrečné zprávy komise k prošetření škod vzniklých marným uplynutím lhůt u nedořešených dopravních nehod, [anonymizováno] o spáchání deliktu, [anonymizováno] ze dne [datum], výpovědí svědků [titul]. [jméno] [příjmení], [titul]. [jméno] [jméno], Mgr. [příjmení], [titul]. [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení], výpovědi [role v řízení], přepisu zvukového záznamu ze dne [datum] a z výpisu vyřízených spisů. K nahrávce ze dne [datum], kterou [role v řízení] navrhl provést jako důkaz soud I. stupně konstatoval, že tento důkaz byl pořízen bez vědomí nadřízeného. Konstatoval však, že již dříve v [anonymizováno] byl proveden důkaz přepisem tohoto zvukového záznamu a bylo z něj zjištěno, že nadřízený požadoval, aby [role v řízení] předkládal novému vedoucímu hotové a kompletně zpracované materiály, dále pokud mu bude dávat někdo úkoly, tak jedině přes vedoucího a pokud se vzdálí z pracoviště, aby to sdělil vedoucímu.

7. Soud I. stupně se nejprve zabýval relevancí námitky promlčení vznesené k žalobnímu nároku ze strany žalované, přičemž s odkazem na ustanovení § 16 odst. 1, § 17, § 265 odst. 2 zák. č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zák. práce“), § 10 odst. 1 a § 5 odst. 6 zák. č. 198/2009 Sb. a § 100 odst. 2 a § 101 zák. č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen ve zkratce„ obč. zák.“) dospěl k závěru, že [role v řízení] podal žalobu u soudu dne [datum] s tím, že dne [datum] navrhl změnu žalobního petitu a požadoval zaplacení částky [částka], kdy se však nejednalo o změnu žaloby dle ustanovení § 95 o. s. ř., pouze o vyčíslení nároku na základě již žalobou loženého skutkového stavu věci a nárok [role v řízení] tak promlčen není.

8. K nároku samotnému pak soud I. stupně po právní stránce odkázal na ustanovení § 16 odst. 2, § 110, § 131 odst. 1 a 2 zák. práce a na [anonymizováno] Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka].

9. Na základě provedených důkazů učinil soud I. stupně zjištění, že [role v řízení] i Mgr. [příjmení] byli zařazeni na stejný druh práce ([role v řízení] od [datum] a Mgr. [příjmení] od [datum]); oba byli zařazení do 13. platové třídy, přičemž žalobci byl od [datum] přiznán osobní příplatek ve výši [částka] a Mgr. [příjmení] od [datum] ve výši [částka] a od [datum] ve výši [částka]; rozsah případů přidělovaných žalobci a Mgr. [příjmení] byl přibližně stejný; náplň práce [role v řízení] i Mgr. [příjmení] spočívala nejen ve vymáhání pohledávek, ale jednalo se i o kontrolu smluv (z oblasti veřejných zakázek, hospodaření s nemovitým majetkem i movitým majetkem); fokus Mgr. [příjmení] byl především na smluvní vztahy a fokus [role v řízení] na řešení škod; ve vztahu k žalobci byly evidovány rozdílné názory s nadřízeným co do respektování příkazů a neplnění úkolů v daném čase a kvalitě; Mgr. [příjmení] plnila úkoly v takové kvalitě, a na jiné kvalitní úrovni, aby jí bylo přiznáno osobní ohodnocení (oceněna byla především snaha řešit problém a pružnost, nadstandardní pracovní morálka); žalobci chyběla pružnost a praktická odbornost. [role v řízení] sám připustil, že byl často u lékaře a jeho agendu tak vyřizovala v jeho nepřítomnosti Mgr. [příjmení]; [titul]. [jméno] žalobci ústně i písemně vytknul jeho práci; práce [role v řízení] byla hodnocena kladně jen ze strany svědkyně [titul]. [jméno] [příjmení], avšak tato nebyla nadřízenou [role v řízení] a pracovní poměr ukončila dřív, než bylo Mgr. [příjmení] přiznáno vyšší osobní ohodnocení; [titul]. [jméno] [příjmení] vyloučil, že [role v řízení] byl diskriminován z hlediska [anonymizována dvě slova] a vůbec všeho, k diskriminaci nebo k nerovnému zacházení nedošlo, Mgr. [příjmení] byla hodnocena jako lepší pracovník, než [role v řízení] a osobní příplatek a jeho výše byla rozhodnutím vedoucích pracovníků; zvyšování osobního ohodnocení obou pracovníků bylo vyloženě a jedině na základě výsledků práce; nebylo rozlišováno a diferencováno, zda je to muž nebo žena, ani věkově.

10. Při reflektování výše uvedeného soud I. stupně konstatoval, že žalovaná prokázala, že neporušila zásadu rovného zacházení vůči žalobci. Dále konstatoval, že nelze spatřovat diskriminaci (přímou ani nepřímou) v prověřování [anonymizováno], že si [role v řízení] měl svlékat kalhoty na pracovišti a dále v tom, že zaměstnavatel trval na vedení evidence docházky, kdy povinnosti [anonymizováno] je hlásit svoji nepřítomnost na pracovišti. Ani úkony [role v řízení] spočívající v [anonymizováno] podezření ze zmanipulování veřejné zakázky a v upozornění zaměstnavatele na dodržování zákonů na pracovišti neshledal soud I. stupně za projev světového názoru [role v řízení]. Akcentoval, že názor je myšlenkový soubor, který se následně aplikuje v praxi, jde o životní postoj a praxi, životní metodu, přičemž pokud jde o pojem světovosti, pak se naznačuje, že názor nebude jen individuálně aplikovaný a zastávaný, ale že bude mít kolektivní rámec s nutností faktické praktikované sounáležitosti a sdílení. Zdůraznil, že je to v podstatě jiný vedlejší společenský proud oproti hlavnímu toku, další alternativa (např. pacifismus, veganství, vegetariánství). Pokud [role v řízení] v závěrečném návrhu uvedl, že se u něj jedná o [anonymizována dvě slova], pak soud I. stupně konstatoval, že Úmluva OSN o právech osob se [anonymizována dvě slova] sice definici obsahuje, je však zařazena do čl. 1 [anonymizováno] OSN (která stanoví účel), nikoliv mezi ostatní definice pod čl. 2 [anonymizováno] OSN. Čl. 1 [anonymizováno] chápe osoby se [anonymizována dvě slova] jako osoby mající dlouhodobé [anonymizována tři slova] nebo [anonymizována dvě slova], které v interakci [anonymizováno] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] s ostatními. Soud I. stupně poukázal na to, že [role v řízení] neuvedl, o jaké [anonymizována dvě slova] se v jeho případě jedná, sám v předchozím [anonymizováno] uváděl, že nebyl často [anonymizováno], což bylo prokázáno. Na základě těchto skutečností soud I. stupně uzavřel, že u [role v řízení] v souvislosti s přiznáním osobního ohodnocení Mgr. [příjmení] nemohlo dojít k diskriminaci vůči žalobci z důvodu [anonymizována dvě slova]. Žalobci v době, kdy Mgr. [příjmení] bylo přiznáno vyšší osobní ohodnocení, bylo [anonymizováno] let, tedy byl v té době mladý muž. Soud I. stupně dále akcentoval, že rozdíl mezi osobním ohodnocením [role v řízení] a Mgr. [příjmení] byl ve výši [částka]. Mgr. [příjmení] po dobu od [datum] do [datum] pobírala osobní ohodnocení o [částka] nižší než [role v řízení]. Zdůraznil, že posouzení, zda Mgr. [příjmení] měla vyšší pracovní nasazení a nadstandartní přístup než [role v řízení], přísluší nadřízeným, nikoliv žalobci. Všichni tři nadřízení [role v řízení] i Mgr. [příjmení] shodně uvedli, že osobní ohodnocení, které dostala Mgr. [příjmení] odpovídalo rozsahu a kvalitě její práce. Nadřízení tak ohodnotili na základě své úvahy z dlouhodobého hlediska vyšší pracovní nasazení i nadstandartní přístup této zaměstnankyně k vykonávané činnosti a nebylo projevem diskriminace vůči žalobci z důvodu [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] a světového názoru.

11. O nákladech [anonymizováno] rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., kdy procesně úspěšné žalované přiznal na náhradě nákladů [anonymizováno] částku [částka], a to za 32 úkonů po [částka].

12. O nákladech státu rozhodl soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. s tím, že tyto jsou představovány náklady za svědečné [titul]. [jméno] [příjmení] za účast u jednání dne [datum].

13. S tímto podstatným odůvodněním proto soud I. stupně rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části napadeného rozsudku.

14. Proti [anonymizováno] soudu I. stupně podal včasné odvolání [role v řízení]. Následně jej, v několika svých podáních zaslaných v rozmezí [datum] a [datum] doplnil. Upřesnil, že od počátku soudního [anonymizováno] tvrdil, že byl diskriminován zaměstnavatelem z důvodu, že ohlásil zaměstnavateli a orgánům činným v [anonymizována dvě slova] podezření ze zmanipulování na pracovišti, a to i ve věci platu. Odkázal v této souvislosti explicitně nově na směrnici [anonymizována dvě slova] a [ustanovení právního předpisu EU] ze dne [datum], o ochraně osob, které oznamují porušení [anonymizována dvě slova] (dále jen„ [anonymizováno]“). Současně vytkl soudnímu [anonymizováno] nezákonnou přísedící JUDr. [jméno] [příjmení], neboť v době [anonymizováno] nesplňovala zákonné předpoklady pro výkon funkce přísedící. Dále vytkl soudu I. stupně vadné odůvodnění údajné nemožnosti provést jako důkaz zvukový záznam z pracoviště a rozpornost a nelogičnost napadeného rozsudku, jakož i extrémně nesprávné a nelogické hodnocení důkazů.

15. V rámci doplnění odvolání namítl [role v řízení], že bylo porušeno jeho právo na řádné soudní [anonymizováno], když k vyhlášení rozsudku došlo za jeho nepřítomnosti. Odkázal v této souvislosti na článek 6 [anonymizována dvě slova] o ochraně lidských práv a základních svobod, článek 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 156 odst. 2 o. s. ř. Zdůraznil, že soud I. stupně odmítl vyhovět žalobci v jiném termínu vyhlášení rozsudku (pro kolizi jednání) a ani neuvedl, jaká podstatná skutečnost mu v tom brání. Právo na to, být přítomen vyhlášení rozsudku akcentoval [role v řízení] jako stěžejní zásadu soudního [anonymizováno].

16. Dále naznal [role v řízení] ve věci jinou vadu [anonymizováno] spočívající v neaplikaci [anonymizováno] na jeho případ. Tvrdil, že podstatou jeho argumentace bylo, že je diskriminován ve věci platu z důvodu, že oznámil podezření ze zmanipulování veřejné zakázky na pracovišti a důvodně se domníval, že obecné soudy shledají diskriminaci již z kontextu celé věci a poskytnou žalobci zadostiučinění za výkon [anonymizováno] žalované v rozporu s dobrými mravy. Zdůraznil, že když v roce [rok] žalobu podával, legitimně předpokládal, že předchozí vlády a parlament přijmou nový plně účinný služební zákon, který bude chránit úředníky před odvetou za [anonymizováno] nekalostí na pracovišti. Nakonec se díky své procesní vytrvalosti dočkal toho, že soudy a správní orgány musí důsledně aplikovat Směrnici, a to i na žaloby proti žalované mající základ v odvetě proti žalobci žalovanou poté, co na pracovišti a u [anonymizována čtyři slova] (dále jen„ [příjmení]“) oznámil podezření ze zmanipulování veřejné zakázky. Akcentoval v této souvislosti zejména přenos důkazního břemene, že nebyl diskriminován v souvislosti s ohlášením podezřelé veřejné zakázky a namítl, že je tedy na žalovaném, aby přesvědčivě prokázal, že odvetné opatření spočívající v horším platovém ohodnocení [role v řízení] v porovnání s Mgr. [příjmení] podílející se na zmanipulování veřejné zakázky se zakládalo na řádných důvodech, což žalovaná neprokázala. Skutečnost, že [anonymizována dvě slova] bylo ze strany [příjmení] odloženo, není, dle přesvědčení [role v řízení], podstatná, neboť se jednalo o legitimní, nikoli ve zlém úmyslu podané [anonymizována dvě slova]. V této souvislosti zdůraznil své vyšší právní vzdělání a kvalifikaci v oboru [anonymizována dvě slova], než má zástupce [příjmení], který [anonymizováno] o odložení věci vydal. Dále v rámci odvolání opětovně rozvinul své úvahy ohledně řešené veřejné zakázky.

17. [role v řízení] dále namítl nesprávné obsazení soudu, konkr. přísedící JUDr. [jméno] [příjmení] pro část [anonymizováno], když uvedl, že v rozhodné době nebyla hlášena k trvalému pobytu v obvodu zastupitelstva, jímž byla zvolena do funkce přísedící a ani v rozhodné době v příslušném obvodu nepracovala, tedy nesplňovala podmínky podle zákona č. 6/2002 Sb., přičemž odkázal v této souvislosti zejména na § 64 odst. 1 a 4 tohoto zákona. Akcentoval (a odkázal na relevantní dokumenty dané prokazující), že JUDr. [příjmení] bydlela v rozhodné době na adrese [adresa] (podle údajů ve veřejných registrech) na [ulice a číslo], [obec a číslo]. V doplnění odvolání ze dne [datum] podrobně rozebral bydliště uvedené přísedící, její pracovní působení a členství v dozorčí radě Textilního zkušebního ústavu s. p., k tomu odkázal na své vlastní šetření, které v této věci provedl včetně pořízení fotografií. V této souvislosti vznesl proto návrh na přezkoumání, zda byla tato přísedící v jeho věci zákonnou soudkyní. Zdůraznil, že těsně poté, co [role v řízení] upozornil, že tato přísedící nesplňuje zákonné předpoklady pro výkon funkce, rezignovala na svou funkci, což hovoří v jeho prospěch. Navrhl v této souvislosti odvolacímu soudu, aby zvážil případné přikázání věci jinému soudu než Obvodnímu soudu pro Prahu 7, když nelze vyloučit vadný výkon funkce předsedy Obvodního soudu pro Prahu 7 a jeho místopředsedkyně pro věci civilní.

18. Dále [role v řízení] zdůraznil, že navrhl zvukový záznam z [datum] jako jeden z klíčových důkazů, neboť se z něj podává, že byl na pracovišti obtěžován dne [datum], tedy den poté, co [příjmení] šetřila podezřelou zakázku na pracovišti. Odmítl důvody, pro které soud I. stupně nahrávku neprovedl jako důkaz, když tím by byl zastáván názor, že zaměstnanec si nemůže pořídit nahrávku zaznamenávající například [anonymizována dvě slova] či [anonymizována dvě slova] jen proto, že s ní nedal zaměstnavatel souhlas. Přepis záznamu označil za nevyhovující, když neumožňuje vyhodnotit intonaci, případnou útočnost nahrávaných osob a tedy opodstatněnost podané žaloby.

19. V následných podáních [role v řízení] předkládal soudu svá podrobná vysvětlení [anonymizována dvě slova], pro které nemohl podat odůvodnění odvolání dříve než [datum], včetně doplnění důkazů k tomuto tvrzení.

20. V podání ze dne [datum] pak doplnil tvrzené odvolací důvody pro důvod podle § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř, když poukázal na nevěrohodnost svědka [titul]. [příjmení], pro jeho tvrzení, zejména, že si„ měl [role v řízení] stahovat na pracovišti kalhoty“, a avizoval podanou žalobu na ochranu osobnosti a [anonymizována dvě slova], vše proti [titul]. [příjmení]. Dále [role v řízení] poukázal na interní dokumentaci žalované, v níž je zaznamenáno, že nebylo žalobci umožněno čerpat přestávku v práci dne [datum] z důvodu pracovního jednání, avšak stížnost k danému nebyla vyhodnocena jako relevantní (s odkazem na možnost čerpat přestávku před zahájením jednání a též na to, že [role v řízení] podal již proti zaměstnavateli na 33 stížností a možné podezření ze [anonymizována dvě slova]). V této souvislosti [role v řízení] uvedl, že osobám, kteří hrubě porušovali [anonymizováno] [role v řízení] jako [anonymizováno], není možné plně jako svědkům věřit.

21. K odvolání [role v řízení] se žalovaná vyjádřila v průběhu nařízeného jednání tak, že shledává [anonymizováno] prvostupňového soudu věcně správným, když soud správně zjistil skutkový stav věci a posoudil jej i právně správně. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku a přiznání náhrady nákladů odvolacího [anonymizováno].

22. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a [anonymizováno], které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 o. s. ř. a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., mimo jiné jej tedy přezkoumal i z [anonymizováno], které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), kdy dospěl k závěru, že odvolání [role v řízení] není důvodné.

23. Soud I. stupně si pro své [anonymizováno] opatřil dostatek podkladů, učinil z nich správná skutková zjištění a věc v zásadě správně posoudil i po stránce právní. Soud I. stupně své skutkové závěry srozumitelně a přesvědčivě vyjádřil v odůvodnění napadeného rozsudku, náležitým způsobem se vyrovnal s námitkami účastníků, které uplatnili v průběhu [anonymizováno], když rovněž bezchybně vyložil, které skutečnosti má a které nemá za prokázány a proč. Rozsudek soudu I. stupně, který je pečlivě odůvodněn, a to včetně solidní aplikace relevantní judikatury, tak mohl být dostatečným podkladem i pro [anonymizováno] odvolacího soudu ve věci.

24. [role v řízení] mimo jiné uplatnil odvolací důvod uvedený v § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Odvolací soud konstatuje, že tento odvolací důvod může být dán pouze v řízeních, v nichž se uplatní zásada koncentrace [anonymizováno] (§ 118b a § 175 odst. 4 část první věty za středníkem o. s. ř.) O žádný z takovýchto případů se však zde nejedná a tento odvolací důvod proto dán není.

25. [role v řízení] dále uplatnil odvolací důvod uvedený v § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Odvolacím důvodem podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. jsou všechny vady [anonymizováno] s výjimkou těch, které jsou vedeny v § 205 odst. 2 písm. a) nebo b) o. s. ř. a uplatní se bez ohledu na to, zda se týkají postupu soudu I. stupně při [anonymizováno], posuzování procesních otázek v průběhu [anonymizováno], poučování účastníků a dalších nedostatků, ke kterým došlo v průběhu [anonymizováno] před soudem I. stupně nebo v souvislosti s jeho rozhodováním. Porušení procesněprávních předpisů představuje vadu [anonymizováno] jen tehdy, nebylo-li výsledkem právního posouzení určité procesní otázky v [anonymizováno] soudu, neboť se projevilo toliko činností nebo opomenutím při provádění jednotlivých úkonů. Uvedené tzv. jiné vady [anonymizováno] však nejsou způsobilým odvolacím důvodem dle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. samy o sobě, ale jen tehdy, jestliže mohly mít za následek nesprávné [anonymizováno] ve věci.

26. Z obsahu přepisu zvukového záznamu, který byl pořízen při ústním jednání konaném dne [datum] (na č. l. 743 - 776) se podává, že v úvodu jednání došlo s ohledem na zánik funkce přísedící JUDr. [jméno] [příjmení] k postupu soudu dle § 119 odst. 3 o. s. ř. s ohledem na změnu v obsazení senátu a nového člena senátu, jímž se vedle předsedkyně JUDr. [jméno] [příjmení] a přísedícího [jméno] Fischera stal v souladu s rozvrhem práce přísedící [jméno] [příjmení]. Po provedeném [anonymizováno] a přednesu závěrečných návrhů bylo po poradě senátu jednání za účelem vyhlášení rozsudku odročeno na den [datum] v [anonymizováno] hod., proti čemuž [role v řízení] ničeho nenamítal. Nato ovšem přípisem ze dne [datum] (na č. l. 720 - 721), doručeným prvostupňovému soudu téhož dne, [role v řízení]„ zopakoval“ svůj návrh na odročení jednání z důvodu kolize jednání s jednáním dne [datum] konaným u Krajského soudu v [obec]. Dne [datum] předsedkyně senátu v přítomnosti jmenovaných přísedících a pověřeného [anonymizováno] žalované vyhlásila veřejně rozsudek (viz protokol o vyhlášení rozsudku před soudem prvního stupně ze dne [datum]).

27. Podle ustanovení § 156 odst. 2 věty prvé o. s. ř. rozsudek se vyhlašuje zpravidla hned po skončení jednání, které rozsudku předcházelo; není-li to možné, soud k vyhlášení rozsudku odročí jednání nejdéle na dobu deseti kalendářních dnů.

28. Odvolací soud konstatuje, že prvostupňový soud v souladu s citovaným ustanovením přikročil k odročení jednání toliko za účelem vyhlášení rozsudku s tím, že dodržel pořádkovou lhůtu a vyhlásil veřejně rozsudek (§ 156 odst. 1 o. s. ř.) Čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod stanoví každému právo, "aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.", nicméně vyhlášením rozsudku v nepřítomnosti [role v řízení] v termínu, o němž byl vyrozuměn, právo [role v řízení] na veřejném projednání jeho věci, kde mohl vznášet vlastní argumenty a reagovat na tvrzení a důkazy protistrany, ničím neutrpělo. Navíc, žádost o odročení jednání dne [datum] mohl [role v řízení] uplatnit již při jednání dne [datum], což ovšem neučinil; v přepisu záznamu z tohoto jednání žádná takováto žádost uvedena není.

29. Dále odvolací soud konstatuje, že problematiku a námitku ohledně jmenování JUDr. [příjmení] do funkce přísedící Obvodního soudu pro Prahu 7 za stavu, kdy jmenovaná věc jakožto přísedící pracovněprávního senátu defacto neprojednávala a nerozhodovala, shledává obsolentní. Nadto ovšem přezkoumávat z hlediska naplnění odvolacího důvodu podle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. platnost volby přísedící příslušným zastupitelstvem obce podle § 64 zák. č. 6/2002 Sb. o soudech a soudcích z hlediska toho, zda daný přísedící splňoval pro své zvolení stanovené podmínky, v civilním [anonymizováno] nelze. Soud tak vychází z toho, že uvedená přísedící byla pro výkon své funkce zvolena řádně.

30. Odvolací soud uzavírá, že z obsahu spisu nebyly zjištěny vady, které by mohly mít za následek nesprávné [anonymizováno] ve věci (§ 212a odst. 5 věta druhá o. s. ř.) a nejsou tak naplněny odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. a) a c) o. s. ř.

31. Dále odvolatel namítá odvolací důvod uvedený v § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř, kdy soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržený důkaz k prokázání rozhodných skutečností, konkr. zvukový záznam ze dne [datum] směřující ke zjištění verbální intonace a útočnosti nahrávaných osob bezprostředně po té, co byla na pracovišti provedena z podnětu [role v řízení] kontrola [anonymizováno] Odvolací soud sdílí závěr prvostupňového soudu o nepotřebnosti provedení tohoto důkazu za situace, kdy s ohledem na přepis zvukového záznamu, který byl k důkazu proveden (srov. bod 12. odůvodnění napadeného rozsudku), je zřejmé, že tento s meritem věci nesouvisí, když předmětem jednání byly konkrétní či obecné požadavky nadřízeného [role v řízení] - ing. [příjmení] na plnění pracovních povinností [role v řízení]. Proto jestliže soud I. stupně navrhovaný důkaz zvukovým záznamem neprovedl, postupoval z hlediska procesní ekonomie sporu správně a z hlediska nepotřebnosti takového důkazu naprosto přiléhavě.

32. [role v řízení] dále uplatnil odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně provedl [anonymizováno] v dostatečném rozsahu potřebném ke zjištění skutkového stavu, důkazy učinil postupem podle § 122 a násl. o. s. ř. a skutkový děj, který z nich zjistil, je s nimi v souladu. Tento odvolací důvod tak naplněn není.

33. Především však [role v řízení] soudu I. stupně vytkl nesprávné právní posouzení věci / § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Právní posouzení je nesprávné, jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, příp. aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží, popř. neaplikuje adekvátní právní normu.

34. Podle § 110 zák. práce za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejná mzda, plat nebo odměna z dohody (odst. 1). Stejnou prací nebo prací stejné hodnoty se rozumí práce stejné nebo srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, která se koná ve stejných nebo srovnatelných pracovních podmínkách, při stejné nebo srovnatelné pracovní výkonnosti a výsledcích práce (odst. 2). Složitost, odpovědnost a namáhavost práce se posuzuje podle vzdělání a praktických znalostí a dovedností potřebných pro výkon této práce, podle složitosti předmětu práce a pracovní činnosti, podle organizační a řídící náročnosti, podle míry odpovědnosti za škody, zdraví a bezpečnost, podle [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] zátěže a působení negativních vlivů práce (odst. 3). Pracovní výkonnost se posuzuje podle intenzity a kvality prováděných prací, pracovních schopností a pracovní způsobilosti a výsledky práce se posuzují podle množství a kvality (odst. 5).

35. Citované ustanovení je v zák. práce uvedeno na základě [anonymizována čtyři slova] [číslo] ze dne [datum], o sbližování právních předpisů členských států týkajících se uplatňování zásady stejné odměny za práci pro muže a ženy, která ukládá členským státům přijmout do svých vnitrostátních právních systémů opatření, která umožní všem zaměstnancům dosáhnout stejné odměny za stejnou práci, za práci stejné hodnoty (srov. též § 1 písm. c/ a § 1a písm. e/ zák. práce).

36. Ustanovení § 131 zák. práce ohledně osobního přípatku stanoví, že zaměstnanci, který dlouhodobě dosahuje velmi dobrých pracovních výsledků nebo plní větší rozsah pracovních úkolů než ostatní zaměstnanci, může zaměstnavatel poskytovat osobní příplatek až do výše 50 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je zaměstnanec zařazen (odst. 1). Zaměstnanci, který je vynikajícím, všeobecně uznávaným odborníkem a vykonává práce zařazené do desáté až šestnácté platové třídy, může zaměstnavatel poskytovat osobní příplatek až do výše 100 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je zaměstnanec zařazen (odst. 2).

37. Osobní přípatek má charakter nenárokové složku platu, kterou zaměstnavatel může ocenit výkonnost a kvalitu práce [anonymizováno] v porovnání s ostatními zaměstnanci. Z citovaného ustanovení § 131 zák. práce vyplývá, že jednou ze složek platu je osobní příplatek, který může zaměstnavatel poskytovat zaměstnanci, jenž dlouhodobě dosahuje velmi dobrých pracovních výsledků nebo jenž plní větší rozsah pracovních úkolů než ostatní zaměstnanci anebo jenž je vynikajícím, všeobecně uznávaným odborníkem a vykonává práce zařazené do desáté až šestnácté platové třídy. Osobní příplatek představuje tzv. nenárokovou složku platu, kterou je třeba odlišovat od„ nárokových“ složek platu. Zatímco tzv. nároková složka platu představuje platový nárok, který je zaměstnavatel povinen v určené výši uspokojit, jestliže se u [anonymizováno] splní stanovené předpoklady a podmínky, poskytuje tzv. nenároková složka platu zaměstnanci nárok na stanovené plnění, jen jestliže - bez ohledu na splnění předpokladů a podmínek stanovených pro její poskytování nebo pro její výši - zaměstnavatel o jejím přiznání zaměstnanci a o její výši také rozhodne. Pro tzv. nenárokovou složku platu je tedy charakteristické, že bez [anonymizováno] zaměstnavatele o jejím přiznání má povahu pouze fakultativního plnění; jestliže však zaměstnavatel vydá v souladu se zákoníkem práce [anonymizováno] o jejím přiznání a o její výši, je povinen tuto složku platu zaměstnanci v určené výši poskytovat. Osobní příplatek jako nenároková (fakultativní) složka platu se tedy v důsledku [anonymizováno] zaměstnavatele o jeho přiznání a výši stává složkou platu nárokovou (obligatorní).

38. Tzv. nenároková složka mzdy je totiž charakteristická tím, že bez [anonymizováno] zaměstnavatele má tato složka mzdy povahu fakultativního plnění, kterou ztrácí a stává se nárokovou složkou mzdy teprve v okamžiku, kdy zaměstnavatel rozhodne o přiznání tohoto nároku zaměstnanci; kdy a zda (a o jakém obsahu) takovéto [anonymizováno] mající konstitutivní povahu učiní, záleží jen na úvaze zaměstnavatele (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] ve [anonymizována tři slova] a [anonymizováno], roč. [rok], nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]).

39. Dojde-li v pracovněprávních vztazích k diskriminaci, má zaměstnanec právo se po zaměstnavateli domáhat, aby bylo upuštěno od diskriminace, aby byly odstraněny následky diskriminace, aby mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění nebo aby mu byla poskytnuta náhrada nemajetkové újmy v penězích, popř. aby mu byla nahrazena škoda (§ 265 odst. 2 zák. práce). Škoda, kterou je zaměstnavatel povinen zaměstnanci nahradit, může spočívat též v ušlém výdělku [anonymizováno], který by mu jinak náležel, kdyby nedošlo k diskriminačnímu jednání ze strany zaměstnavatele (resp. jeho zaměstnanců jednajících jeho jménem) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

40. Soud I. stupně proto správně zaměřil [anonymizováno] ke skutečnosti, zda žalovaná postupovala při přiznání osobního přípatku Mgr. [příjmení] rovným způsobem, tj. zda znevýhodnila [role v řízení] tím, že za dlouhodobě odváděnou kvalitativně odpovídající práci na stejné pracovní pozici nezvýšila i jeho osobní příplatek naroveň osobního přípatku v částce [částka] měsíčně počínaje dnem [datum], a to při přesunu důkazního břemene na žalovaného v souladu s pravidlem daným § 133a o. s. ř. [role v řízení] tvrdil, že znevýhodňující zacházení bylo motivováno diskriminací z důvodu realizace svobody projevu a přesvědčení, jakož i z důvodu [anonymizováno] a [anonymizováno] [role v řízení]. Tuto motivaci ovšem prokazovat [role v řízení] nemusel, ta se v případě důkazu odlišného zacházení předpokládá, je však vyvratitelná, prokáže-li se (dokazováním) opak.

41. Soud I. stupně provedl v průběhu [anonymizováno] obsáhlé [anonymizováno], podrobně vyslechl navržené svědky, provedl listinné důkazy, a to včetně těch listinných důkazů, které navrhoval [role v řízení]. Důkazy provedl řádně postupem podle § 120 a násl. o. s. ř., provedené důkazy pak náležitě zhodnotil podle zásad uvedených v § 132 o. s. ř. V odůvodnění svého [anonymizováno] spolehlivě vysvětlil, které skutečnosti vzal za prokázané a které nikoliv a jaká skutková zjištění z jednotlivých důkazů učinil. Pokud [role v řízení] poukazoval na to, že soud I. stupně nesprávně hodnotil důkaz výslechem svědka [titul]. [příjmení], pak je nutno uvést následující. K vlastnímu hodnocení důkazů (provedených zejména výslechem svědků [titul]. [příjmení], [titul]. [jméno], [titul]. [příjmení] a [titul]. [obec] k otázce míry dlouhodobého dosahování velmi dobrých pracovních výsledků komparací tohoto kritéria u [role v řízení] a Mgr. [příjmení]) odvolací soud konstatuje, že hodnocení důkazů je doménou především soudu I. stupně. Důkazy soud hodnotí podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za [anonymizováno] najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.). Pro úspěch odvolání totiž zásadně nepostačuje, nabízí-li odvolatel, na základě svého vlastního hodnocení důkazů, toliko jiný (alternativní) závěr o skutkovém stavu, než který byl učiněn v přezkoumávaném [anonymizováno] (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud zde přisvědčuje náležitému odůvodnění soudu I. stupně, pokud uvedl, ze kterých důkazů vycházel a ze kterých nikoliv, což platí i pro hodnocení výpovědi jmenovaných svědků. Soud I. stupně zcela logicky porovnal obsah těchto výpovědí s tím, co v [anonymizováno] vyšlo najevo, tj. i s ostatními provedenými důkazy. Nadto je třeba uvést, že rozdíl v osobním ohodnocení [role v řízení] a Mgr. [příjmení] za uvedené období byl toliko [částka] měsíčně ([role v řízení] – osobní ohodnocení [částka] měsíčně, Mgr. [příjmení] 5. [částka] měsíčně), šlo tedy o malou částku, kdy je zřejmé, že rozdíl v pracovních výsledcích obou nebyl až tak velký.

42. Odvolací soud je tedy přesvědčen, že v [anonymizováno] bylo prokázáno, že žalovaný osobním příplatkem Mgr. [příjmení] počínaje dnem [datum] ocenil na základě své úvahy z dlouhodobého hlediska vyšší pracovní nasazení i nadstandardní přístup k vykonávané činnosti této zaměstnankyně důvodně a nikoliv v závislosti na jejím [anonymizována dvě slova], příznivějším [anonymizováno] stavu či realizaci vyjadřování vlastních názorů [role v řízení] na pracovišti. Soudu pak nepřísluší správnost tohoto zaměstnavatelova [anonymizováno] přezkoumávat.

43. Odvolací soud jistě nezpochybňuje přímé účinky [anonymizováno], stejně tak jako to, že jejím cílem je zvýšit ochranu osob v soukromém i veřejném sektoru, které upozorní na protiprávní jednání či stav, o kterém se dozvěděly v rámci výkonu své práce, a umožní tak jeho nápravu, omezení škody, dopadení pachatelů apod. Je však třeba zdůraznit základní právní principy, které v souladu s daným a s posuzovaným případem vyvstávají. Především je třeba akcentovat, že soud se musí i v takovém případě zabývat příčinnou souvislostí a obrácené důkazní břemeno aplikovat pouze v případě, že se zaměstnanci podaří prokázat, že odvetné opatření nastalo právě v důsledku jeho [anonymizováno] a [anonymizováno] bylo pravdivé a relevantní. V [anonymizováno] však bylo na základě provedeného [anonymizováno] zjištěno, že naopak žalobcova [anonymizováno] byla vyřízena zcela bez pochybností odložením věci, přičemž na relevanci tohoto právního závěru nic nezmění ani přesvědčení [role v řízení] o tom, že je osobou erudovanější, nežli rozhodující zástupci [příjmení] a může tak jedině on správně vyhodnotit nastalou situaci v intencích [anonymizována dvě slova]. Stejně tak však nelze odhlédnout od skutečnosti, že ani v případě [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] nelze opominout zákaz retroaktivity právních norem. Tedy i za situace, kdy by [role v řízení] prokázal pravdivost a relevanci svého [anonymizováno], Směrnici a její právní ustanovení nelze vztáhnout k jednání a [anonymizováno] z roku [rok].

44. Lze tedy shrnout, že soud I. stupně po [anonymizováno] nezatíženém vadami na základě dostatečných skutkových zjištění dospěl ke správným závěrům skutkovým, když zjištěný skutkový stav správně posoudil po stránce právní / § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Žádná z uplatněných odvolacích námitek není způsobilá ovlivnit závěr o nedůvodnosti žaloby. Odvolací soud z uvedených [anonymizováno] rozsudek soudu I. stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, včetně obou nákladových výroků, kdy výrok o nákladech [anonymizováno] účastníků je v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a o nákladech [anonymizováno] státu soud I. stupně rozhodl správně podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

45. Žalovaná byla zcela úspěšná v daném odvolacím [anonymizováno], má proto právo na plnou náhradu nákladů v jeho průběhu vzniklých (§ 142 odst. 1 o. s. ř. za použití 224 odst. 1 o. s. ř.) Náklady [anonymizováno] tvoří paušální náhrada nákladů za 2 úkony po [částka] / § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3

písm. b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za přípravu účasti na odvolací jednání a účast na něm.