Rozhodnutí 62 CO 76/2022-234

1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku [částka] do 15 dnů od nabytí právní moci usnesení splatnou na účet Obvodního soudu pro Prahu 1. V odůvodnění svého rozhodnutí odkázal na svůj rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 39 C 34 / [číslo], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 62 Co 106, [číslo], z něhož vyšel. Soud prvního stupně postupoval § 140 odst. 2 a § 149 odst. 2 o. s. ř.; uvedená zákonná ustanovení odcitoval. Dále poukázal na své usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 39 C 34/2019-220, kterým rozhodl tak, že se JUDr. [jméno] [příjmení] přiznává odměna ve výši [částka] (právní moc dne [datum]) a uvedl, že žalobkyně byla v řízení úspěšná, a žalovaný je proto povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů ustanovené advokátky a odměnu za zastupování, který jí byly vyplaceny podle § 140 odst. 2 o. s. ř. a § 149 odst. 2 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.

2. Proti usnesení podal odvolání žalovaný a namítl, že soud prvního stupně rozhodl o povinnosti žalovaného k náhradě nákladů řízení České republice nesprávně. K tomu odkázal na ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř., které odcitoval. Uvedl dále, že podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve znění pozdějších předpisů je od soudních poplatků osvobozen. Protože žalovaným subjektem je právě Česká republika jednající příslušnou organizační složkou – Ministerstvem pro místní rozvoj, - nemá soud prvního stupně jednající též jménem České republiky v této věci proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, které vynaložil na ustanoveného právního zástupce, jelikož u žalovaného jsou splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. K tomu dodal, že z uvedených důvodů podal odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 39 C 34/2019-192, o němž rozhodl Městský soud v Praze svým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 62 Co 106, [číslo]. V odvolání odcitoval bod 34 odůvodnění tohoto rozhodnutí odvolacího soudu a uvedl, že šlo o bagatelní částku, proti níž žalovaný ve vztahu k rozsudku odvolacího soudu procesně nebrojil a předmětné náklady na účet soudu prvního stupně uhradil. V souvislosti s tímto odvoláním však musí konstatovat, že rozhodnutí i uvedené odůvodnění odvolacího soudu je nesprávné, protože ani skutečnost, že se jedná o náklady řízení podle § 149 o. s. ř. a stejně tak ani to, že nejde o náklady řízení vzniklé přímo žalobkyni, ale její ustanovené zástupkyni, nic nemění na argumentaci žalovaného o tom, že mu neměla být povinnost hradit náklady státu uložena proto, že žalovaný je od soudních poplatků osvobozen. S touto argumentací se ovšem odvolací soud nijak nevypořádal. Podle názoru žalovaného je ale irelevantní, zda se jedná o náklady podle § 148 nebo § 149 o. s. ř., protože § 149 odst. 2 o. s. ř. je speciálním ustanovením ve vztahu k obecnému ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. Na tom nic nemění ani to, že podle odvolacího soudu nejde o náklady řízení vzniklé přímo žalobkyni, ale její ustanovené zástupkyni v souvislosti s její odměnou a hotovými výdaji. Výroky III. a IV. rozsudku odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 62 Co 106, [číslo] a zejména pak samostatný výrok usnesení soudu prvního stupně ze dne [datum], který vychází právě z uvedeného rozsudku odvolacího soudu, tak jsou nesprávné a nepřesné, jelikož v uvedených výrocích je stanoveno, že náklady za ustanovenou advokátku žalobkyně má žalovaný nahradit nikoliv státu, ale přímo žalobkyni na účet Obvodního soudu pro Prahu 1. Ze zákonné úpravy ovšem jasně vyplývá, že náklady za ustanoveného advokáta hradí stát a procesně neúspěšný účastník, kterému byla případně náhrada těchto nákladů uložena, je pak povinen tyto náklady nahradit státu, nikoliv procesně úspěšnému účastníku řízení, jemuž byl advokát ustanoven. Nesprávnost výroku napadaného usnesení podle žalovaného vyplývá i ze samotného odůvodnění, kdy v závěru je uvedeno, že žalovaný je povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů ustanovené advokátky a odměnu za zastupování, kterou stát vyplatil ustanovené advokátce podle § 140 odst. 2 a § 149 odst. 2 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný závěrem žádal, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil s tím, že žalovaný není povinen podle zákona nahradit státem vynaložené náklady soudního řízení.

3. Žalobkyně ani její zástupně se k podanému odvolání nevyjádřili.

4. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 5 a 6 o. s. ř. správnost napadeného usnesení včetně správnosti postupu řízení, které jeho vydání předcházelo, aniž by ve věci nařizoval odvolací jednání / § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. a neshledal odvolání žalovaného opodstatněným.

5. Podle § 149 odst. 2 o. s. ř. zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování.

6. Z obsahu spisu je zřejmé, že soud prvního stupně svým rozsudkem ze dne [datum] uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku [částka] (výrok I.), zamítl žalobu na zaplacení zbývající částky [částka] (výrok II.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozsudku částku [částka] (výrok III.) a rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit státu – České republice na účet soudu I. stupně náhradu nákladů řízení ve výši stanovené samostatným usnesením (výrok IV.). Doplňujícím rozsudkem ze dne [datum] soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I. a dále žalobu zamítl ohledně zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II.). Vydání doplňujícího rozsudku odůvodnil § 166 odst. 1 o. s. ř. s tím, že nevyčerpal celý předmět řízení. Doplňujícím usnesením ze dne [datum] prvostupňový soud uložil žalovanému povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 1 náhradu nákladů řízení ve výši [částka]. Toto rozhodnutí odůvodnil § 140 odst. 2 o. s. ř. Odkázal na své usnesení ze dne [datum], kterým přiznal JUDr. [jméno] [příjmení] odměnu ve výši [částka] s tím, že usnesení nabylo právní moci dne [datum]. S odkazem na § 148 odst. 1 o. s. ř. uzavřel, že žalobkyně byla v řízení úspěšná a žalovaný je tak povinen zaplatit státu náhradu nákladů řízení spočívající ve vynaložených nákladech na právní zastoupení žalobkyně ve výši [částka]. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 62 Co 106, [číslo], tak, že se rozsudek soudu prvního stupně ze dne [datum] ve znění doplňujícího rozsudku ze dne [datum] a doplňujícího usnesení ze dne [datum] ve výrocích I. rozsudku a doplňujícího rozsudku mění tak, že se konstatuje, že nepřiměřenou délkou správního řízení vedeného u Městského úřadu Stod, odboru výstavby, pod sp. zn. OV/18/1257, bylo porušeno právo žalobkyně na spravedlivý proces tím, že nebylo rozhodnuto o její žádosti o obnovu řízení v zákonné lhůtě (výrok I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši [částka] do patnácti dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), žalovanému dále uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši [částka] do patnácti dnů od právní moci rozsudku splatnou na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 (výrok III.) a konečně ho zavázal zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů odvolacího řízení částku určenou samostatným usnesením soudu I. stupně do patnácti dnů od jeho právní moci splatnou na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 (výrok IV.). O výši této odměny pak soud prvního stupně rozhodl pravomocně shora citovaným usnesením ze dne [datum] tak, že ji určil částkou [částka] (právní moc dne [datum]).

7. Žalovaný v řízení neuspěl, když žalobkyně byla co do základu úspěšná a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak je s ohledem na výsledek sporu povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení vzniklých v souvislosti s jejím zastoupením advokátkou ustanovenou jí usnesením soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 39 C 34/2019-93, podle § 30 o. s. ř., a to za řízení před soudem prvního stupně i řízení před soudem odvolacím. Podle § 140 odst. 2 o. s. ř. a podle § 149 odst. 2 o. s. ř. je žalovaný povinen tyto náklady řízení zaplatit žalobkyni a to na účet soudu prvního stupně, jehož prostřednictvím byla částka [částka] zástupkyni JUDr. [příjmení] vyplacena. K odvolací argumentaci žalovaného odvolací soud uvádí, že částka [částka] nepředstavuje náklady řízení státu ve smyslu § 148 o. s. ř., ale náklady řízení podle § 149 o. s. ř., kdy žalobkyně byla zastoupena ustanoveným advokátem a byla jí přisouzena náhrada nákladů řízení s ohledem na výsledek sporu. Nejedná se tedy o náklady řízení vzniklé přímo žalobkyni, ale náklady vzniklé její ustanovené zástupkyni s tím, že tyto sestávají z odměny a náhrady hotových výdajů. Skutečnost, že žalovaný je podle § 11 odst. 2 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích v platném znění od placení poplatků osvobozen, na tento závěr nemá vliv, neboť § 149 odst. 2 o. s. ř. v tomto směru neobsahuje výjimku.

8. Odvolací soud nesdílí názor žalovaného o tom, že § 149 odst. 2 o. s. ř. je ustanovením speciálním ve vztahu k obecnému ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř., neboť každá z těchto procesních norem zahrnuje zcela odlišnou procesní situaci: § 148 odst. 1 o. s. ř. upravuje problematiku náhrady nákladů řízení státu a povinnosti k jejich náhradě s ohledem na výsledek sporu, zatímco § 149 odst. 2 o. s. ř. řeší otázku náhrady nákladů řízení účastníka zastoupeného v řízení ustanoveným advokátem, kdy za předpokladu, že tento účastník má s ohledem na výsledek sporu právo na náhradu nákladů řízení, je druhý účastník povinen mu je uhradit na účet státu, který se tak stává platebním místem. Je bez významu, že náklady řízení jsou tak splatné na účet soudu jako organiční složky státu podle § 3 odst. 1 zák. č. 219/2000 Sb. v platném znění ve spojení s § 21a odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť Ministerstvo pro místní rozvoj i Obvodní soud pro Prahu 1 jsou různé organizační složky se samostatným rozpočtem.

9. K tomu odvolací soud odkazuje na judikatorní závěr vyjádřený Nejvyšším soudem ČR v jeho rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 1997/2008, uveřejněném ve Sbírce Nejvyššího soudu, svazek [číslo], ročník 2010 pod poř. [číslo] 2010 na str. [číslo], podle něhož zastupoval-li účastníka řízení advokát, který mu byl ustanoven soudem podle ustanovení § 30 o. s. ř., a má-li zastoupený účastník právo na náhradu nákladů řízení, soud přizná náhradu nákladů řízení účastníku. Požadavek ustanovení § 149 odst. 2 o. s. ř., aby ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, byl povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování, se projeví v tom, že soud sice náhradu nákladů řízení (včetně náhrady hotových výdajů advokáta a odměny za zastupování) přizná zastupovanému účastníku, avšak povinnost k jejich zaplacení stanoví ve prospěch státu; nezaplatí-li povinný náhradu nákladů řízení státu dobrovolně, může se stát domáhat (vlastním jménem) jejich zaplacení cestou výkonu rozhodnutí (exekuce).

10. Odvolací soud z uvedených důvodů napadené usnesení potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správné.