pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do úroku z prodlení z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] (výrok II.) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se [role v řízení] domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím po žalované s odůvodněním, že žalovaný jako zákonný zástupce [role v řízení] založil u [právnická osoba] vkladní knížku, na níž společně s matkou [role v řízení] vkládal peníze pro žalobkyni s úmyslem darování těchto naspořených prostředků žalobkyni, vkladní knížku však [datum] zrušil a peněžní prostředky v této výši převedl na jiný bankovní účet.

3. Soud prvního stupně ve věci rozhodoval třetím rozsudkem. Poprvé rozhodl rozsudkem pro uznání ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým žalobě zcela vyhověl a rozhodl o nákladech řízení účastníků. Tento jeho rozsudek byl k odvolání žalovaného potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], s odůvodněním, že pro vydání rozsudku pro uznání byly splněny všechny zákonné podmínky. K dovolání žalovaného Nejvyšší soud ČR svým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s odůvodněním, že odvolací soud se ve svém rozhrnutí odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a rozsudek odvolacího soudu tak spočívá na nesprávném právním posouzení věci, čímž je naplněn dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř., když soudům obou stupňů vytkl, že se nezabývaly námitkou promlčení vznesenou žalovaným, ačkoliv pro posouzení této námitky je ve spise dostatek skutečností.

4. Nadto soud prvního stupně svým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, žalobu zamítl co do úroku z prodlení z částky do [částka] za dobu od [datum] do [datum] a rozhodl o nákladech řízení účastníků. Po provedeném dokazování vyvodil, že žalovaný byl zakladatelem vkladní knížky, č. vkladového účtu [číslo] vedené na žalobkyni, dne [datum] požádal jako zákonný zástupce [role v řízení] o předčasný výběr a zrušení vkladní knížky a převedení peněžních prostředků v žalované částce na jiný účet, k čemuž došlo, když na účet č. [bankovní účet] byla uvedená částka převedena. Soud prvního stupně dovodil, že na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, ohledně něhož promlčecí doba činí podle § 107 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013, (občanský zákoník, ve zkratce obč. zák.), 10 let. Nárok [role v řízení] tak neshledal promlčeným. Uvedenou částku uložil žalovanému zaplatit žalobkyni i přesto, že mezi účastníky nebylo sporu o tom, že ji žalovaný žalobkyni uhradil již po prvním rozhodnutí soudu prvního stupně s tím, že v případě, když by s ohledem na tuto skutečnost byla žaloba vzata zpět, nebylo by zpětvzetí žaloby účinné podle § 96 odst. 4 o. s. ř. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání obou účastníků svým usnesením z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud soudu prvního stupně vytkl částečnou nepřezkoumatelnost rozsudku a dále nesprávné posouzení námitky promlčení. K tomu uvedl, že u práva na vydání bezdůvodného obohacení je stanovena dvojí tzv. kombinovaná promlčecí doba, subjektivní a objektivní. Pro jejich vzájemný vztah platí, že skončí-li běh jedné z nich, právo se promlčí, a to i přesto, že oprávněnému ještě běží druhá promlčecí doba. Odvolací soud vysvětlil, na základě jakých skutečností se určuje počátek běhu jednotlivých promlčecích dob v případě bezdůvodného obohacení a výsledně uzavřel, že dvouletá subjektivní promlčecí doba počala běžet žalobkyni dne [datum], kdy se [role v řízení] k dotazu banky dozvěděla o tom, že peněžní prostředky z vkladní knížky byly převedeny na jiný účet. Protože žaloba v posuzované věci byla u soudu uplatněna z titulu bezdůvodného obohacení dne [datum], je zřejmé, že námitka promlčení uplatněná žalovaným je opodstatněná, neboť dvouletá subjektivní promlčecí doba k uplatnění žalobního nároku a již uplynula dne [datum] – pondělí. K objektivní promlčecí době odvolací soud konstatoval, že tato by v případě úmyslného vydání bezdůvodného obohacení činila 10 let a začala by běžet dne [datum]. [role v řízení] však považovala uplatnění námitky promlčení za rozporné s dobrými mravy ve smyslu § 3 obč. zák. a odvolací soud soudu prvního stupně uložil žalobkyni poskytnout poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů ohledně toho, že žalovaným uplatněná námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy. V případě, že dovodí, že nárok [role v řízení] je důvodný, bude mít na zřeteli při rozhodování o nákladech řízení dikci ust. § 142a o. s. ř., když [role v řízení] žalovanému předžalobní výzvu před podáním žaloby nezaslala. V závěru svého zrušujícího rozhodnutí odvolací soud konstatoval, že je na místě zvážit případné jiné řešení tohoto sporu, a to i s ohledem na to, že žalovaná částka i s příslušenstvím již byla před kasačním rozhodnutím žalobkyni ze strany žalovaného uhrazena.

5. Soud prvního stupně nato usnesením ze dne [datum] žalobkyni vyzval k doplnění skutkových tvrzení, na což [role v řízení] reagovala podáním ze dne [datum]. Poté řízení doplnil a po provedeném dokazování vzal za zjištěné, že žalovaný byl zakladatelem dětské vkladní knížky, č. vkladového účtu [číslo], tato byla vedena na žalobkyni jako majitelku s první úložkou dne [datum]. Dne [datum] žalovaný jako zákonný zástupce [role v řízení] požádal o předčasný výběr a zrušení této vkladní knížky a převedení peněžních prostředků na účet č. [bankovní účet]. Z přípisu [právnická osoba] ze dne [datum] prvostupňový soud zjistil, že na tento účet byla převedena z vkladní knížky částka [částka] na základě žádosti žalovaného. Uvedené skutečnosti byly mezi účastníky i nesporné. Dále prvostupňový soud vzal za zjištěné z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], matky [role v řízení], že předmětné finanční prostředky byly postupně spořeny po po dobu od založení vkladní knížky, tedy od narození [role v řízení], a to rodiči, prarodiči, šlo o finance, které byly určeny pro žalobkyni po dosažení zletilosti. Obdobně rodiče postupovali i v případě mladšího bratra žalobkyně. O založení vkladní knížky se staral žalovaný, v jehož držení zůstala vkladní knížka po rozvodu. Žalovaný sám potvrdil, že finanční prostředky uložené na vkladní knížce vedené na jméno [role v řízení] převedl na svůj účet, což zdůvodnil žádostí své matky. Soud prvního stupně nevzal za prokázané, že vybrané finanční prostředky žalovaný použil ve prospěch [role v řízení]; k tomu poukázal na nižší důkazní hodnotu výpovědi žalovaného jako výpovědi účastníka řízení.

6. Zjištěný skutkový stav posoudil podle zákona č. 94/1963 Sb. – zákon o rodině a občanského zákoníku - zákon č. 40/1964 Sb., ve zkratce obč. zák. Odkázal na § 37a odst. 1 a 3 zákona o rodině a § 783 odst. 2 obč. zák.; uvedená zákonná ustanovení odcitoval. Poté uvedl, že na základě dohody obou rodičů byly finanční prostředky na vkladní knížce ukládány ve prospěch [role v řízení] a podle § 783 odst. 2 obč. zák. je oprávněna s těmito prostředky nakládat osoba, na jejíž jméno je vkladní knížka vystavena. Přijetí jiného plnění by se muselo stát pouze na základě výslovného souhlasu [role v řízení]. Takovýto souhlas či dohoda s žalobkyní však chyběly, čehož si žalovaný musel být vědom, výběrem peněžních prostředků tak došlo na jeho straně k úmyslnému bezdůvodnému obohacení, jehož objektivní promlčecí doba je podle § 107 odst. 2 obč. zák. desetiletá a subjektivní promlčecí doba činí 2 roky ode dne, kdy se [role v řízení] dozvěděla, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a kdo se na její úkor obohatil. Provedeným dokazováním vzal za prokázané, že počátek běhu subjektivní promlčecí doby se datuje měsícem [anonymizováno] [rok] (jak uvedla [role v řízení] [role v řízení]), což by jinak vedlo k závěru o tom, že subjektivní promlčecí lhůta neuplynula, avšak prvostupňový soud odkázal na právní názor odvolacího soudu o tom, že žalobkyni subjektivní promlčecí lhůta uplynula, kterým je„ v tomto punktu“ vázán.

7. Dále prvostupňový soud poukázal na ust. § 3 odst. 1 obč. zák. a zabýval se tím, zda námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy. K definici dobrých mravů odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozhodnutí sp. zn. [spisová značka]), jehož podstatné závěry odcitoval, dále uvedl, že podle judikatury Nejvyššího soudu ČR výběr finančních prostředků na bankovním účtu na jméno nezletilého dítěte bez souhlasu opatrovnického soudu je úkonem neplatným pro rozpor se zákonem (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] s tím, že v právní teorii i soudní praxi jsou za neběžné majetkové záležitosti, které vyžadují schválení soudu, považovány uzavření dědické dohody, odmítnutí dědictví a dovolání se neplatnosti závěti za nezletilého, či převod motorového vozidla, apod. Právní úkon přesahující rámec běžné záležitosti při nakládání s majetkem nezletilého dítěte, který za něj učinil zákonný zástupce, aniž by byl schválen soudem ve smyslu § 28 obč. zák., je absolutně neplatný pro rozpor se zákonem podle § 39 obč. zák.

8. Prvostupňový soud uzavřel, že k převodu finančních prostředků, k němuž dispoziční právo svědčilo žalobkyni podle § 783 odst. 2 obč. zák. došlo bez souhlasu opatrovnického soudu, když v době převodu byla [role v řízení] nezletilá. Právní úkon žalovaného je tak v rozporu s hmotným právem a za tohoto stavu podle prvostupňového soudu může stěží obstát z hlediska dobrých mravů. Jednání žalovaného shledal jako rozporné se souborem nepsaných norem, jež vytváří hodnotící měřítko platnosti právních úkonů a akcentují obecné morální zásady. K tomu soud prvního stupně zmínil poměry v rodinných vztazích a poukázal na judikaturu Ústavního soudu ČR (sp. zn. I. ÚS 643/04), uvedl, že lze přisvědčit žalobkyni v tom směru, že bylo přirozené, že vůči svému otci přistupovala s důvěrou v této záležitosti a bylo by tak krajně v rozporu s principem spravedlnosti, aby v důsledku zneužití institutu promlčení ze strany žalovaného přišla [role v řízení] nikoliv vlastní vinou o finanční prostředky, které byly širší rodinou spořeny k jejich využití při zařizování vlastního samostatného života. Námitku promlčení tak prvostupňový soud shledal rozpornou s dobrými mravy a výkonu práva žalovaného proto odepřel ochranu s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, kterou označil. Žalobě vyhověl a žalobkyni přiznal kromě částky [částka] též úrok z prodlení 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení s tím, že ohledně části příslušenství žalobu zamítl proto, že žalovaným k vrácení bezdůvodné obohacení nebyl vyzván. K tomu došlo až doručením žaloby a nikoliv předžalobní výzvou. Ze stejného důvodu proto žalobkyni nemohl přiznat ani náhradu nákladů řízení podle § 142a odst. o. s. ř.

9. Proti rozsudku podali odvolání oba účastníci.

10. [role v řízení] své blanketní odvolání doplnila podáním ze dne [datum]. Její odvolání směřovalo do výroků II. a III. rozsudku a [role v řízení] v něm uplatnila odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Odkázala na výslech svědkyně [jméno] [příjmení] při jednání dne [datum], z něhož vyplynulo, že žalovaný od počátku nijak nepopíral, že vkladní knížku zrušil a finanční prostředky na ní našetřené nechal převést na svůj bankovní účet. Jeho úmysl tak byl zcela zřejmý, žalovaný tak učinil v době, kdy [role v řízení] byla svěřena do výlučné péče své matky a její rodiče byli rozvedeni, nicméně žalovaný jednal s bankou sám, a prokázal se před ní občanským průkazem, kde měl uveden ještě jako rodinný stav„ ženatý“. Souhlas svědkyně žalovaný neměl a výplatu peněz žalobkyni podmiňoval tím, že svědkyně bude souhlasit se zvýšením výživného na nezletilého syna [jméno], který byl v péči žalovaného. Toto svědkyně odmítla a pokaždé, když žalovanému volala a požadovala vyplacení peněz, tak tento vydal nějaké ultimátum. S tímto svědkyně ovšem nesouhlasila a výsledně žalovaný uvedl, že peníze dá žalobkyni nejpozději ke svatbě. [role v řízení] žalovanému zpočátku věřila, a to přesto, že po rozvodu manželství jejích rodičů se vztah mezi ní a žalovaným zhoršil. Jednání žalovaného však bylo natolik nemorální, že [role v řízení] zvažovala i podání [anonymizována dvě slova], což však neučinila. Je tedy nepochybné, že žalovaný se o nároku [role v řízení] dozvěděl ještě dříve než doručením žaloby, svými výmluvami naopak se snažil znemožnit navrácení peněz. Zrušením vkladní knížky a vybráním peněz předčasně navíc připravil žalobkyni o bonus, který měla obdržet při spoření do svých osmnáctých narozenin.

11. [role v řízení] nesouhlasila ani s nákladovým výrokem, když sice připustila, že žalovanému nezaslala předžalobní výzvu podle § 142a odst. 1 o. s. ř., navrhovala ovšem přiznání náhrady nákladů řízení podle § 142a odst. 2 o. s. ř., neboť v daném případě jsou podle jejího názoru dány důvody hodné zvláštního zřetele pro přiznání náhrady nákladů řízení bez této předžalobní výzvy. Tyto [role v řízení] již popsala; vyplývají zejména z výslechu svědkyně [příjmení], matky [role v řízení], když se jedná především o přístup žalovaného k celé záležitosti a jeho vztah k vrácení peněz žalobkyni. Žalovaný zejména využil nízkého věku [role v řízení] a její důvěry v něj a svými výmluvami oddaloval vrácení peněžních prostředků. Z tohoto důvodu by žalobkyni měla být přiznána náhrada nákladů řízení v plném rozsahu. Závěrem [role v řízení] žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výrocích II. a III. změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit jí částku [částka] s úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum] do zaplacení a dále jí přizná náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

12. Žalovaný podal proti rozsudku rovněž blanketní odvolání, které doplnil podáním ze dne [datum]. Toto směřovalo všech výroků rozsudku soudu prvního stupně, nicméně z jeho obsahu lze dovodit (§ 41 odst. 2 o. s. ř.), že jím žalovaný napadá toliko výroky I. a III. V něm uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. c), d), f) a g) o. s. ř. V odůvodnění odvolání nejprve zrekapituloval skutková zjištění soudu prvního stupně, a vyslovil s nimi nesouhlas. Namítl, že nárok [role v řízení] je promlčený, navíc finanční prostředky převedené z vkladní knížky [role v řízení] byly prostřednictvím žalovaného částečně vráceny v částce [částka] paní [jméno] [příjmení], babičce [role v řízení], na základě jí pro nevděk odvolaného daru této částky žalobkyni a ve zbylém rozsahu byly využity ve prospěch [role v řízení]. K tomu žalovaný pod bodem IV. svého odvolání zrekapituloval, jaké výdaje žalobkyni nad rámec běžného výživného hradil – pobyt na Ukrajině [částka], dovolená v Itálii [částka], dovolená v [země] [částka], školní výlet do Anglie vč. kapesného [částka], zahraniční cesty do Polska, fotoaparát v ceně [částka], pravidelně přispíval žalobkyni na kroužek mažoretek a poskytl jí [částka] na řidičský průkaz. Tyto skutečnosti [role v řízení] v účastnické výpovědi potvrdila. V řízení soudu prvního stupně navíc žalovaný navrhl důkaz čestným prohlášením [jméno] [příjmení] a výpisem z banky, které prvostupňový soud zamítl jako nadbytečný, s čímž ovšem žalovaný nesouhlasí. Dále nepřisvědčil názoru soudu prvního stupně o tom, že námitka promlčení je v daném případě v rozporu s dobrými mravy. Poukázal na vztah [role v řízení] k žalovanému, kdy tento, kromě krevního pouta, mezi účastníky neexistuje, [role v řízení] před svými osmnáctými narozeninami již tak špatné vztahy ukončila a s žalovaným se zcela přestala stýkat. Kontakt pak probíhal pouze prostřednictvím právníků. Rovněž tak nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaný celou částku vybranou z vkladní knížky [role v řízení] přislíbil jednorázově vyplatit a tento lstivě vyvolaný dojem v ní účelově udržoval, jak [role v řízení] tvrdí. Takovéto jednání žalovaný popírá. Podle žalovaného by prvostupňový soud neměl tvrzení [role v řízení] přikládat větší váhu než tvrzením žalovaného, když oba mají stejný zájem na výsledku řízení. Poukaz soudu prvního stupně na judikaturu je podle názoru žalovaného nepřiléhavý, tato se vztahuje na odlišná právní jednání a finanční produkty. V případě, že by ke zrušení vkladní knížky nezletilého bylo třeba vyslovení souhlasu soudu, je nepochybné, že bankovní instituce by zrušení vkladní knížky a výběr prostředků ze strany žalovaného soudu neakceptovala, neboť by s potřebou tohoto souhlasu byla minimálně seznámena ze své praxe. Rovněž tak výběr prostředků vkladní knížky žalobce nelze bez dalšího považovat za jednání přesahující rámec běžné záležitosti, neboť k tomu soud nezkoumal majetkové poměry otce a matky [role v řízení] a nepřihlédl k tomu, jak s finančními prostředky po jejich výběru bylo naloženo, stejně jako nezohledňoval to, že část finančních prostředků z vkladní knížky byla odvolaným darem ze strany paní [jméno] [příjmení]. Až nový občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 výslovně uvedl, že k výběru stavebního spoření nezletilého je třeba vždy souhlasu opatrovnického soudu. Právní názor soudu, že zrušení a výběr finančních prostředků z vkladní knížky nezletilého žalovaným je absolutně neplatným právním jednáním, je tak nesprávný a nepodložený. Soud prvního stupně postupoval tendenčně ve prospěch [role v řízení] a nedostatečně zohlednil pokyny, které mu byly uděleny ze stran odvolacího soudu. Aniž by byl řádně zjištěn skutkový stav, zamítl nedůvodně důkazní návrhy žalovaného a naopak důkazním návrhům [role v řízení] přikládal větší váhu. Závěrem žalovaný žádal, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního k dalšímu řízení.

13. [role v řízení] ve svém písemném vyjádření k odvolání žalovaného odkázala na své odvolání a uvedla, že odvolací argumentaci žalovaného považuje za účelovou. Soud prvního stupně se dostatečně vypořádal s námitkou promlčení. [role v řízení] dále poukázala na svědecký výslech její matky [příjmení]. [příjmení], tvrzení žalovaného o odvolání daru ze strany jeho matky odmítla jako účelové s tím, že odvolání daru by přicházelo v úvahu jen ze zákonných důvodů a muselo by být vůči žalobkyni jako obdarované, resp. vůči její matce, účinné, což se nestalo. Rovněž tak tvrzení žalovaného o tom, že finanční prostředky využil zcela ve prospěch [role v řízení], je účelové; [role v řízení] připustila, že se žalovaným byla párkrát na dovolené, ještě než došlo ke zhoršení vztahů mezi účastníky, jednalo se o letní prázdninové pobyty a ona nevěděla, že by měly být hrazeny z naspořených prostředků. Soud prvního stupně tak postupoval zcela správně.

14. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k odvolání [role v řízení] rovněž odkázal na své odvolání a dodal, že nebylo prokázáno, že by byl vyzván k vydání bezdůvodného obohacení před doručením žaloby. Podle [role v řízení] se však o jejím nároku dozvěděl dříve, protože v minulosti údajně přislíbil předmětnou částku žalobkyni vyplatit. Žalovaný znovu zopakoval, že prvostupňový soud by tvrzením [role v řízení] neměl přikládat větší význam než tvrzením žalovaného.

15. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku, vč. správnosti postupu řízení, které jeho vydání předcházelo a neshledal ani jedno odvolání opodstatněným.

16. Žalovaný v prvé řadě uplatnil odvolací důvod uvedený v § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Z obsahu jeho odvolání nelze dovodit, v čem jeho naplnění spatřuje, když námitky proti rozsudku soudu prvního stupně lze podřadit spíše pod dovolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř., jak bude uvedeno ještě dále. Odvolací soud pak neshledal žádnou vadu řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci tak, jak má na mysli ustanovení § 212a odst. 5 věta druhá o. s. ř. a uzavírá proto, že uvedený odvolací důvod naplněn není.

17. Rovněž tak není dán ani odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. f) o. s. ř., neboť žalovaný ani nenamítá žádné nové skutečnosti či důkazy, které dosud nebyly uplatněny podle § 205a o. s. ř. a které by mohly mít podstatný vliv na skutkový stav tak, že skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně neobstojí. Žádné takovéto skutečnosti nebo důkazy nezjistil ani odvolací soud.

18. Odvolací soud neshledal ani odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř., když v tomto směru žalovaný soudu prvního vytýkal, že neprovedl jím navržený důkaz čestným prohlášením [jméno] [příjmení], ze dne [datum], včetně přílohy k němu – dopisu ze dne [datum]. Soud prvního stupně tento důkazní návrh zamítl jako nadbytečný s ohledem na skutková zjištění, k nimž dospěl, a za relevantní ho nepovažuje ani odvolací soud, jak bude vysvětleno ještě dále.

19. K odvolacímu důvodu podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. odvolací soud uvádí, že soud I. stupně zjistil správně skutkový stav, když provedl všechny důkazy, které byly k jeho zjištění potřebné v rozsahu, který mu umožnil i učinit správné právní posouzení. Důkazy provedl řádně postupem podle § 122 a násl. o. s. ř. a rovněž je správně zhodnotil podle zásady volného hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. tak naplněn není.

20. Projednávanou věc je třeba posoudit podle zák. č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013 (občanský zákoník, ve zkratce obč. zák.), a to s poukazem na ust. § 3028 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník, ve zkratce o. z.) a podle zák. [číslo] Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013 – zákon o rodině.

21. Základ skutkového děje, který je rozhodný pro právní posouzení, je mezi účastníky nesporný. Na jméno [role v řízení] byla vedena vkladní knížka [číslo] kterou založil žalovaný jako zákonný zástupce [role v řízení] s úmyslem ukládat na ni peníze za účelem spoření pro žalobkyni s tím, že peníze jí budou později darovány. Peněžní prostředky uložené na této vkladní knížce představovaly jmění [role v řízení], které jsou podle § 37a odst. 1 zák. č. 94/1963 Sb. ve znění účinném od 1. 8. 1998 (zákon o rodině) rodiče povinni spravovat s péčí řádného [anonymizováno]. Soud prvního stupně správně zjistil a mezi účastníky nebylo sporu o tom, že ještě před dosažením zletilosti [role v řízení] žalovaný dne [datum] po rozvodu manželství rodičů [role v řízení] požádal o zrušení této vkladní knížky, k němuž došlo dne [datum] a peněžní prostředky byly převedeny na účet žalovaného. Žalovaný jako tehdejší zákonný zástupce [role v řízení] tím porušil svoji povinnost uloženou mu § 37a odst. 3 zákona o rodině, tedy povinnost po dosažení zletilosti [role v řízení] odevzdat jí peněžní prostředky jako jmění, které žalovaný s matkou [role v řízení] spravovali. Pokud tak neučinil a peněžní prostředky z této vkladní knížky ve výši žalované částky [částka] převedl na svůj účet, je tento jeho právní úkon absolutně neplatný pro rozpor se zákonem podle § 39 obč. zák. (k tomu srovnej obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) a za tohoto stavu tak vzniklo na jeho straně bezdůvodné obohacení představující plnění z neplatného právního úkonu ve smyslu § 451 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb. ve znění účinném 30. 12. 2013 (občanský zákoník, ve zkratce obč. zák.) za použití § 37a odst. 3 věta třetí zákona o rodině. Není zřejmé, z čeho žalovaný dovozuje, že zrušení a výběr finančních prostředků z vkladní knížky nezletilého žalovaným není neplatným právním jednáním, když v tomto směru odvolací soud poukazuje na již ustálenou soudní praxi. Požadavek na schválení úkonu za nezletilého v neběžné záležitosti jednoznačně vyplývá z § 28 obč. zák.

22. S ohledem na uplatněnou námitku promlčení soud prvního stupně se správně zabýval tím, zda tato námitka byla uplatněna důvodně. K tomu učinil správný závěr, který ostatně nastínil již odvolací soud ve svém předchozím zrušujícím usnesení ze dne [datum] o tom, že za stavu, kdy [role v řízení] se o bezdůvodném obohacení dozvěděla dne [datum], kdy učinila dotaz na banku, která ji takto odpověděla a žaloba byla podána u soudu dne [datum], stalo se tak po uplynutí dvouleté subjektivní promlčecí doby podle § 106 odst. 1 obč. zák. K tomu odvolací soud pro úplnost uvádí, že objektivní promlčecí dobu počítanou od data vzniku škody je třeba v tomto případě stanovit v délce 10 let podle § 106 odst. 2 obč. zák., neboť k bezdůvodnému obohacení došlo nepochybně úmyslně. Lze si ostatně jen stěží představit, že by žalovaný vybral peněžní prostředky z vkladní knížky [role v řízení] nedbalostně. Objektivní promlčecí doba tak počala běžet dne [datum] a s ohledem na datum podání žaloby je zachována, nicméně dvouletá subjektivní promlčecí doba dodržena nebyla.

23. Soud prvního stupně se v intencích právního názoru vyjádřeného v odvolacím soudem v jeho předchozím zrušujícím rozsudku správně zabýval tím, zda námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák. K tomu učinil správná a dostačující skutková zjištění, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje. Shodně se soudem prvního stupně dovozuje, že uplatnění námitky promlčení ze strany žalovaného v daném případě je v rozporu s dobrými mravy, a to s ohledem na výjimečné okolnosti, které v daném případě umožňují výkon práva žalovanému v podobě vznesení námitky promlčení odepřít. K tomu je třeba poukázat na okolnosti, za nichž byla uvedená námitka uplatněna. Odvolací soud především zmiňuje vztahy mezi účastníky, kdy jde o vztahy v jedné rodině mezi nejbližšími příbuznými, v případě žalovaného šlo navíc o jejího otce - tedy zákonného zástupce, jemuž [role v řízení], tehdy nezletilá ve věku 15 let, plně důvěřovala a předpokládala, že s jejím jměním bude nakládat s péčí řádného [anonymizováno] tak, jak mu ust. § 37a zákona o rodině ukládá. Rozvod manželství rodičů [role v řízení] žalobkyni zcela jistě nelze klást k tíži, neboť tento je věcí vždy rozvádějících se manželů; děti jsou rozvodem manželství obvykle postiženy. Žalovaný svým jednáním hrubě porušil svoji povinnost uloženou mu již shora citovaným § 37a odst. 1 zákona o rodině, tedy povinnost rodiče spravovat jmění dítěte s péčí řádného hospodáře. Důvody, které žalovaného k tomuto jednání vedly, nepovažuje odvolací soud za přesvědčivé a akceptovatelné. Žalovaný poukazoval na to, že tak učinil proto, že si to přála jeho [role v řízení] – [anonymizováno] [role v řízení], k čemuž předložil její čestné prohlášení z [datum] (jímž soud prvního stupně, jak je již uvedeno shora, důkaz neprovedl), a zároveň vysvětlil, že jeho [role v řízení] požadovala vrácení částky [částka] z této vkladní knížky vzhledem k tomu, jak se k ní [role v řízení] chová. Takovéto vysvětlení ovšem odvolací soud nepovažuje za morálně zdůvodnitelné, když z výslechů obou účastníků a především pak svědkyně [jméno] [příjmení] jednoznačně vyplynulo, že vztahy mezi účastníky a potom i v návaznosti na to vztahy [role v řízení] k matce žalovaného se zhoršily v důsledku rozvodu za situace, kdy [anonymizováno] obviňovala z tohoto rozvodu právě svědkyni [jméno] [příjmení], matku [role v řízení]. Soudu nepřísluší v toto řízení přezkoumávat důvody rozvratu manželství rodičů [role v řízení] a určovat, kdo měl na tomto rozvratu větší podíl; když znovu připomíná, že rozvod manželství je věcí vždy obou manželů, nicméně v každém případě ať tyto okolnosti byly jakékoliv, žalovaného to neopravňovalo k tomu, aby vybral peněžní prostředky z vkladní knížky [role v řízení] a použil je pro svoji potřebu. Pokud žalovaný namítal a prokazoval, že tyto peněžní prostředky použil též ve prospěch [role v řízení], které nad rámec běžného výživného přispíval na různé dovolené, pobyty, školní výlet a další potřeby, což [role v řízení] částečně i připustila, tak je nutno uvést, že i tato jeho námitka je nerozhodná, neboť v každém případě peněžní prostředky na vkladní knížce [role v řízení] byly jejím jměním, s nímž žalovaný v době nezletilosti [role v řízení] toliko nakládal s péčí řádného [anonymizováno], respektive měl s ním nakládat s péčí řádného [anonymizováno], což ovšem v sobě nezahrnuje právo využít tyto prostředky pro svoji potřebu. Ust. § 37a odst. 2 zákona o rodině stanoví postup využití majetku dítěte, tento slouží nejprve pro jeho vlastní výživu a teprve potom přiměřeně pro potřebu rodiny. Pojmem„ vlastní výživa“ však nelze rozumět plnění vyživovací povinnosti ze strany povinného rodiče, a to i v případě, kdy jde o plnění vyživovací povinnosti nad rámec stanoveného výživného.

24. [role v řízení] spolehlivě vysvětlila důvody, proč s podáním žaloby váhala; tyto spatřovala v tom, že za trvání manželství rodičů finanční záležitosti rodiny spravoval žalovaný, [role v řízení] sama v tomto směru neměla dostatečný přehled a teprve po rozvodu manželství rodičů, když dosáhla zletilosti, se o tyto věci začala blíže zajímat. S žalovaným se opakovaně pokoušela jednat mimosoudně s tím, že žalovaný vždy přislíbil vrácení peněz, což ovšem podmiňoval dalšími okolnostmi, které pro žalobkyni byly neakceptovatelné. Za stavu, když šlo o jmění [role v řízení], bylo povinností žalovaného peněžní prostředky žalobkyni vydat bez zbytečného odkladu a nikoliv po splnění další podmínky. Odvolací soud tak shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že všechny tyto okolnosti představují důvody hodné zvláštního zřetele, pro které je uplatnění námitky promlčení, k němuž došlo dne [datum] (pondělí), kdy byl poslední den dvouleté subjektivní promlčecí doby, v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák.

25. Dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

26. Jak již je shora naznačeno, částka [částka] přestavuje bezdůvodné obohacení ve smyslu § 37a odst. 3 věta třetí zákona o rodině za použití § 451 odst. 1 obč. zák., které měl žalovaný povinen žalobkyni vydat. Na uvedeném nic nemůže změnit ani námitka žalované ohledně toho, že se jeho [role v řízení] domáhala vrácení daru ve výši [částka], zřejmě míněno podle § 630 obč. zák., pro hrubé porušení dobrých mravů ze strany [role v řízení] jako obdarované, když v tomto směru absentují další skutková tvrzení; navíc [role v řízení] žalovaného nebyla účastnicí tohoto řízení. Nebylo ani prokázáno, že by na vkladní knížku [role v řízení] darovala právě částku [částka], když z výsledků dokazování v řízení před soudem prvního stupně vyplývá, že žalobkyni spořili všichni členové rodiny průběžně při různých příležitostech.

27. Soud prvního stupně určil správně počátek prodlení žalovaného, který stanovil datem [datum], kdy ve smyslu § 563 obč. zák. byl žalovaný poprvé řádně vyzván k vydání bezdůvodného obohacení až doručením žaloby, k němuž došlo dne [datum], kdy byla žaloba doručena do datové schránky žalovaného (k tomu srovnej údaje na potvrzení o dodání a doručení do datové schránky na č. l. 22 p. v. spisu). Bezdůvodné obohacení sice vzniklo převodem peněz z vkladní knížky na účet žalovaného dne [datum], avšak jeho splatnost nenastala dříve než doručení této žaloby jako výzvy ve smyslu § 563 obč. zák., kdy teprve doručením žaloby byl žalovaný o vydání bezdůvodného poprvé řádně požádán tak, jak ust. § 563 obč. zák. předpokládá. Námitky [role v řízení] v uplatněné v odvolání ohledně toho, že s žalovaným opakovaně jednala, žádala o vrácení peněz ústně, žalovaný to opakovaně přislíbil s tím, že to záleží na splnění pro žalobkyni neakceptovatelné podmínky, vydání bezdůvodného obohacení různě oddaloval a až později [role v řízení] pochopila, že jí peněžní prostředky nevydá a podala žalobu, jsou v tomto směru nerozhodné, neboť mimosoudní jednání účastníků, splatnost žalované částky nezaložilo. Účastníci se totiž nikdy nedohodli, kdy žalovaný žalobkyni bezdůvodné obohacení vydá tak, aby termín splatnosti byl stanoven určitým a jednoznačným způsobem. Úrok z prodlení proto přísluší žalobkyni až od [datum], jeho výše je odůvodněna § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

28. Přestože soud prvního stupně určil správně, že nárok [role v řízení] na zaplacení částky [částka] je důvodný včetně příslušenství od [datum] do zaplacení, tak, jak je v rozsudku uvedeno, jeho vyhovující výrok I. věcně správným není. V řízení před soudem prvního stupně totiž účastníci uvedli, že poté, kdy v této věci bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem pro uznání soudu prvního stupně ze dne [datum] ve spojení s potvrzujícím, rozsudkem odvolacího soudu ze dne [datum], žalovaný žalobkyni příslušnou částku, včetně příslušenství uhradil, když se tak stalo ještě před tím, než Nejvyšší soud ČR svým rozsudkem ze dne [datum] uvedený rozsudek soudu prvního stupně i rozsudek soudu odvolacího zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný tak plnil na základě pravomocného a vykonatelného exekučního titulu, který byl až později zrušen. Uvedenou skutečnost účastníci učinili při odvolacím jednání dne [datum] k výslovnému dotazu odvolacího soudu nespornou, když potvrdili, že žalovaný uhradil žalobkyni částku [částka], včetně přiznaného příslušenství, tedy úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši [částka] a před soudem odvolacím ve výši [částka] Odvolací soud k tomu poukazuje na ust. § 96 odst. 6 o. s. ř. ve znění účinném od 30. 9. 2017 za použití čl. II bodu 1. Přechodných ust. zák. [číslo] které tuto procesní situaci řeší. Ustanovení § 96 odst. 6 o. s. ř. neumožňovalo žalobkyni na tuto skutečnost reagovat zpětvzetím žaloby, za stavu, kdy její žalobní požadavek byl včetně příslušenství i nákladů řízení plně uspokojen, čímž odpadl předmět sporu. [role v řízení] nemohla postupovat jinak, než na žalobě nadále trvat, proto soud prvního stupně v řízení pokračoval tak, jako kdyby k zaplacení uvedené částky nedošlo. I když dospěl k závěru o tom, že žaloba na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím od [datum] do zaplacení je důvodná, pochybil, když nezohlednil, že uvedená suma již žalobkyni byla plně uhrazena. Vyhověním žalobě v tomto rozsahu tak založil pro žalobkyni exekuční titul, jehož výkon by ovšem znamenal, že by [role v řízení] tuto částku včetně příslušenství dostala 2×. Soud prvního stupně nepostupoval správně, když plnění žalovaného na základě vykonatelného exekučního titulu nezohlednil a žalobě přesto vyhověl, ačkoliv žaloba měla být zamítnuta, byť by se tak stalo v podstatě se shodným odůvodněním, z něhož je zřejmé, že žaloba byla podána ohledně částky [částka] s úrokem z prodlení 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení zcela po právu. Jeho právní posouzení věci tak v tomto směru není správné, což zakládá odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., byť v odvolacím řízení to ve svých odvoláních ani jeden z účastníků nenamítal. K tomu ovšem účastníci shodně potvrdili, že u soudu probíhá řízení, v němž se žalovaný vůči žalobkyni domáhá vydání bezdůvodného obohacení představující plnění, které žalovaný žalobkyni na základě pravomocného a později zrušeného exekučního titulu poskytl. Řízení podle tvrzení účastníků je nyní přerušeno do skončení tohoto řízení.

29. Odvolací soud k tomu dodává, že žaloba ohledně částky [částka] s příslušenstvím od [datum] do zaplacení byla podána zcela důvodně, plnění na základě dříve pravomocného a vykonatelného exekučního titulu, který byl výsledně Nejvyšším soudem zrušen, tak nezakládá na straně [role v řízení] bezdůvodné obohacení.

30. Odvolací soud proto z uvedených důvodů napadený rozsudek ve výroku I. podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že se žaloba na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení 8,05 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení zamítá. K tomu je třeba dodat, že důvody, které vedly odvolací soud ke změně výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, jsou ryze procesní (§ 96 odst. 6 o. s. ř.), jak vyplývá, z výše uvedeného. V zamítavém výroku II. byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen jako věcně správný podle § 219 o. s. ř., a to z důvodů shora uvedených.

31. S ohledem na částečnou změnu prvostupňového rozsudku (byť tato se týká toliko výroku, nikoliv odůvodnění – pozn. odvolacího soudu) rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. o nákladech řízení před soudy obou stupňů, čímž se zároveň vypořádal i s odvoláním [role v řízení] do nákladového výroku. Soud prvního stupně náhradu nákladů řízení žalobkyni nepřiznal přesto, že [role v řízení] byla v převážné části sporu úspěšná a namístě by proto bylo tuto náhradu jí přiznat, a to buď v plné výši podle § 142 odst. 3 o. s. ř., když žaloba byla zamítnuta jenom ohledně části příslušenství, nebo alespoň podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na její úspěch částečný. Soud prvního stupně ovšem žalobkyni náhradu nákladů řízení nepřiznal s poukazem na ustavení § 142a odst. 1 o. s. ř., kdy [role v řízení] v rozporu s tímto zákonným ustanovením nezaslala žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dní před podáním žaloby výzvu k plnění. To, že se tak nestalo, [role v řízení] ani nepopírala, uváděla však skutečnosti, které podle jejího názoru měly představovat důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by jí měl soud náhradu nákladů řízení výjimečně i přesto přiznat buď zcela, nebo zčásti tak, jak umožňuje § 142a odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud ovšem v tomto směru sdílí názor soudu prvního stupně o tom, že žádné důvody hodné zvláštního zřetele pro přiznání náhrady nákladů řízení žalobkyni, a to ani zčásti, zde dány nejsou. [role v řízení] byla v řízení zastoupena advokátkou, která ji zastupovala již na základě plné moci ze dne [datum], tedy udělené téměř 2 roky před podáním žaloby a [role v řízení] tak měla dostatečný časový prostor pro to, aby žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. zaslala. Navíc za stavu, kdy byla takto zastoupena advokátkou, tedy profesionálkou v oboru práva, byla věcí její zástupkyně, aby ji o tomto požadovaném postupu uvědomila. Odvolací soud zde nemohl zohlednit to, že v případě žalovaného jde o jejího otce, neboť tato skutečnost, kdy výsledně žaloba byla podána, je již nerozhodná. K tomu je třeba poukázat na právní závěry vyjádřené Nejvyšším soudem ČR v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle něhož absence výzvy podle § 142a o. s. ř. zásadně důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení nebude v případech, kdy žalovaný (dlužník) ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popřípadě jinak nepřivodí jeho zánik. Není-li totiž dlužník ochoten nebo schopen existují dluh ve lhůtě odpovídající §142a o. s. ř. zaplatit, není dán sebemenší důvod sankcionovat pochybení věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy k plnění. Obdobný názor vyslovil Nejvyšší soud ČR též ve svém usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a v dalších rozhodnutích. V souzeném případě ovšem žalovaný sice po podání žaloby dlužnou částku včetně příslušenství rovněž neuhradil, ale učinil tak na základě dříve pravomocného a vykonatelného exekučního titulu, který respektoval. Požadovaný postup podle § 142a o. s. ř. lze chápat do jisté míry jako prevenci, tedy předcházení sporu a nelze vyloučit, že pokud by [role v řízení] žalovanému předžalobní výzvu řádně doručila tak, jak občanský soudní řád vyžaduje, žalovaný by dlužnou částku žalobkyni uhradil mimosoudně, čímž se sporu předešlo. Odvolací soud tak shodně se soudem prvního stupně nevidí důvodu pro to, aby žalobkyni byla náhrada nákladů řízení přiznána s poukazem na důvody hodné zvláštního zřetele tak, jak § 142a odst. 2 o. s. ř. umožňuje, když tyto zde dány nejsou, jak vyplývá z výše uvedeného.

32. V odvolacím řízení pak měli oba účastníci úspěch stejný, neboť ani jedno odvolání nebylo shledáno důvodným.

33. Odvolací soud proto rozhodl tak, že na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nemá žádný z účastníků právo: náklady řízení před soudem prvního stupně nebyly žalobkyni přiznány podle § 142a odst. 1 o. s. ř., a o nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.