o [částka] s příslušenství, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem rozhodl, že žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.), žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci rozsudku nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši [částka], a to k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.) a žalovaná je povinna do tří od právní moci rozsudku nahradit státu náklady řízení ve výši [částka], a to na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 (výrok III.).

2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím představující 20 % zálohu z celkové ceny díla spočívajícího ve výrobě a montáži interiérového vybavení restaurace ve stylu„ [anonymizována dvě slova], [příjmení] [jméno] [příjmení]“ a vyplývající z uzavřené smlouvy o dílo dne [datum]. Dále byla dne [datum] mezi účastnicemi řízení uzavřena licenční smlouva na užívání ochranné známky, a dále smlouva, na základě které bylo žalované poskytnuto právo užívat koncept„ [anonymizována dvě slova], [příjmení] [jméno] [příjmení]“ – franchisová smlouva. Faktura na částku [částka] měla splatnost dne [datum]. Odstoupení od smlouvy ze strany žalované považovala žalobkyně za účelové, neboť odstoupení nepředcházela výzva k odstranění porušení povinností, jak bylo ujednáno ve smlouvě o dílo.

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout, a to z důvodu, že dne [datum] odstoupila jak od smlouvy o dílo ze dne [datum], tak od licenční smlouvy a franchisové smlouvy ze dne [datum]. Tvrdila, že žalobkyně porušila smluvní povinnosti tím, že cena díla uvedená v čl. III. odst. 1 smlouvy o dílo je uvedena bez DPH, avšak v zaslané faktuře je zálohová část ceny splatná včetně DPH, dále jí nezaslala daňový doklad, ale jen fakturu, která není daňovým dokladem a nadto je na zaslané faktuře chybné datum splatnosti, když správně má být uvedený datum [datum]. Žalobkyně neposkytovala žalované podporu a součinnost, což je v rozporu s franchisovou smlouvou a žalovaná tedy od smlouvy odstoupila pro podstatné porušení smlouvy ze zákonných důvodů dle § 2002 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) pro prodlení s plnění povinností žalobkyně dle § 1977 a § 1978 o. z., neboť se v rámci smlouvy o dílo zavázala dílo konzultovat a dbát reálných požadavků žalované. Toto žalobkyně porušila, když nezahrnula do smlouvy [anonymizována čtyři slova] (dále jen„ [anonymizováno]“), navíc sama dílo nezrealizovala. Žalovaná namítala, že byla žalobkyní uvedena v omyl, jelikož plánované investice byly téměř trojnásobné, než jí tvrdila žalobkyně.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména ze smlouvy o dílo ze dne [datum], nájemní smlouvy ze dne [datum], licenční smlouvy ze dne [datum], smlouvy o franchise ze dne [datum], ekonomické analýzy s modelovým příkladem, zápisu o odevzdání a převzetí budovy nebo stavby, emailovou komunikací ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] a [datum], výpisu z účtu za období od [datum] do [datum], návrhem dodatku [číslo] ke smlouvě o dílo, daňovým dokladem [číslo] ze dne [datum], znaleckým posudkem ze dne [datum], fotografií, odstoupením od smluv ze dne [datum], protokolem o předání díla ze dne [datum], tabulkou položek, seznamem dodavatelů včetně úhrad a dále výslechem svědků [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení] a účastníků řízení [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (důkazy uvedené v bodě 6 až 11 rozsudku soudu I. stupně, kdy na jejich obsah odvolací soud v plném rozsahu odkazuje) došel k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o dílo, dle níž se žalobkyně zavázala, že pro ni zhotoví dílo, a to výrobu a interiér pivního baru s pivní technologií, přičemž žalovaná se zavázala uhradit žalobkyni cenu díla, která byla stanovena na základě položkového rozpočtu. Žalovaná se snažila ponížit cenu díla, přičemž žalobkyně jí vyšla vstříc tak, že z položkového rozpočtu odstranila položku za nábytek interiéru. Žalobkyně vystavila žalované daňový doklad znějící na částku [částka] představující ujednanou zálohu z ceny díla. Žalovaná ničeho nezaplatila a následně odstoupila od smlouvy.

5. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil (zejména) podle § [číslo], § 574, § [číslo], § [číslo], § [číslo], § 2002 o. z. Uzavřel, že v projednávané věci žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o dílo, podle níž měla žalobkyně vyrobit a provést montáž interiéru po vzoru restaurace [anonymizována dvě slova] Pilsnes [příjmení] [příjmení] a žalovaná za dílo zaplatit ujednanou cenu. V čl. III. odst. 3 smlouvy o dílo bylo ujednáno, že žalovaná uhradí zálohu části ceny díla ve výši 20 %, a to do 60 dnů od podpisu smlouvy o dílo (tj. do [datum]). Žalovaná žádala žalobkyni o uzavření dodatku ke smlouvě o dílo, kde by došlo k ponížení ceny díla, avšak žalobkyně toto odmítla s tím, že nebyla uhrazena záloha z ceny díla. Navíc některé požadavky žalované ani nemohly být přijaty z důvodu, že by mohly ohrozit koncept [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení] podle čl. IV. odst. 1 smlouvy o dílo. Žalovaná poté po 7 měsících od uzavření smlouvy odstoupila od smlouvy o dílo, avšak v rozporu se smlouvou o dílo, jelikož strany mezi sebou ujednaly v čl. VII. odst. 6 písm. b) smlouvy o dílo, že účastník, který hodlá od smlouvy o dílo odstoupit, musí nejprve písemnou výzvou vyzvat druhého účastníka ke splnění závazku plynoucího ze smlouvy nebo odstranit následky porušení závazku, přičemž žalovaná takto neučinila. Písemná výzva nebyla žalobkyni doručena. Od smlouvy o dílo tak mohla žalovaná odstoupit pouze ze zákonných důvodů. Žalovaná byla k tomuto tvrzení soudem I. stupně poučena dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s ř., nicméně svá tvrzení nikterak nedoplnila, když pouze uvedla, že žalovaná porušila čl. III. odst. 6 franchisové smlouvy, když žalované neposkytla podporu. Nedoplnila tedy skutková tvrzení ani důkazy dle výzvy soudu, která se vztahují ke smlouvě o dílo, jež je předmětem tohoto řízení, a nikoliv stejného data uzavřené franchisové smlouvy. Dále soud I. stupně uvedl, že žalovaná od smlouvy neodstoupila bez zbytečného odkladu, kterým se dle judikatury (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [spisová značka]) míní odstoupení do několika dnů a nikoliv po 7 měsících, jak učinila žalovaná. Soud I. stupně shledal, že smlouva o dílo není neplatná. Dále uvedl, že DPH není účtováno, neboť se jedná o přenesenou daňovou povinnost, kdy v případě montáže technologického celku je DPH 0%. Splatnost k [datum] taktéž odpovídá čl. III. odst. 3 smlouvy, neboť první záloha měla být uhrazena do 60 dnů od podpisu smlouvy, ke které došlo [datum]. Žalovaná tak neměla žádný oprávněný důvod zálohu včas neuhradit.

6. K tvrzení žalované, že byla uvedena v omyl ohledně ceny díla, soud I. stupně uvedl, že žalovaná ohledně výše investic vycházela z modelové analýzy zpracované žalobkyní dávno předtím, než vůbec měla vybraný prostor k provozování restaurace. Tato analýza zahrnovala pouze obecné náklady na budoucí provoz restaurace zahrnující například náklady na mzdy a nemohla být proto žalovanou považována za doložení výše investic do zařízení interiéru restaurace, k níž se žalobkyně zavázala. Soud I. stupně se ztotožnil s argumentací žalobkyně, že pokud žalovaná jasně znala ustanovení smlouvy o dílo a věděla, že zaslaná analýza je pouze modelová, která navíc nedopadala na vybrané nebytové prostory, nemůže se jednat o omyl omluvitelný.

7. Dle soudu I. stupně důvodem nezaplacení zálohy nemůže být ani pandemie COVID-19, neboť smlouva byla uzavřena [datum], záloha byla splatná již [datum] a první nemocný v [anonymizováno] byl zaznamenán až [datum], tedy 4 měsíce po uzavření smlouvy a dva měsíce po splatnosti zálohy. Žalovaná navíc sama s využitím kontaktů od žalobkyně dílo bez vědomí žalobkyně zhotovila a restauraci v [anonymizováno] [rok] přes pandemii COVID-19 otevřela. Dále soud I. stupně uvedl, že ačkoliv žalovaná odkazovala na ust. § 2610 o. z., že nárok na zaplacení ceny díla vzniká až provedením díla, zde se jedná o uhrazení pouze zálohy ve výši 20 % z koncové ceny díla, nikoli o celkovou cenu díla. Soud I. stupně neshledal ani namítané porušení pravidel hospodářské soutěže, neboť obě smluvní strany vystupovaly jako podnikající právnické osoby, tedy nikoli jako podnikatel a spotřebitel.

8. Ze všech těchto důvodů soud I. stupně žalobě vyhověl a spolu s dlužnou částkou uložil žalované povinnost zaplatit též úrok z prodlení podle § 1970 o. z. a § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb.

9. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, která ve sporu měla úspěch, náhradu nákladů řízení ve výši [částka], kdy tyto náklady byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem v částce [částka] a náklady zastoupení advokátem za 15 úkonů právní služby vycházejíce z tarifní hodnoty ve výši [částka], sestávající z částky [částka] za každý úkon právní služby, dále z 15 paušálních náhrad výdajů po [částka] a daně z přidané hodnoty ve výši 21 %.

10. Pod bodem III. rozsudku soud I. stupně rozhodl o povinnosti žalované zaplatit soudem vynaložené náklady na znalečné podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

11. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná.

12. Žalovaná v odvolání uplatnila odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o. s. ř. Uvedla, že soud I. stupně došel na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým závěrům zejména ve vztahu k neplatnosti odstoupení, neuvedení v omyl žalované, poskytnutí patřičné součinnosti ze strany žalobkyně a v otázce absolutní neplatnosti smlouvy o dílo. Dále soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci a řízení bylo postiženo i jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Rozhodnutí soudu I. stupně rovněž spočívá na nesprávném právním posouzení věci přiznáním práva na zaplacení, ačkoliv došlo k zániku závazku pro dodatečnou nemožnost plnění a odstoupení od smlouvy.

13. K zániku závazku pro nemožnost plnění žalovaná uvedla, že soud I. stupně pochybil, když přiznal žalobkyni nárok na zaplacení ceny díla, ačkoliv bylo prokázáno, že dílo bylo provedeno jiným subjektem, žalobkyně dílo nerealizovala, nezapočala s realizací díla a ani jej realizovat nemohla, když se nezavázala dodržovat [anonymizováno] provádění [anonymizována dvě slova]. Tímto pak došlo k zániku závazku pro dodatečnou nemožnost plnění. V této souvislosti žalovaná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [spisová značka], z něhož citovala. Dle žalované právo na zaplacení ceny díla nevzniklo, stejně tak ani právo na zaplacení dílčí ceny díla, neboť dle ust. § 2610 o. z. právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla. Žalovaná dále vyzývala žalobkyni k dodržování [anonymizováno] a k podpisu dodatku ke smlouvě o dílo, kde by se žalobkyně zavázala dodržovat tento [anonymizováno], nicméně k jeho podpisu nikdy nedošlo.

14. K nevystavení daňového dokladu v souladu se smlouvou o dílo žalovaná uvedla, že smlouva o dílo neobsahuje žádnou zmínku o zálohách či placení záloh, jak nesprávně dovozuje soud I. stupně, ale i kdyby tomu tak bylo, nelze v okamžiku, kdy došlo k zániku závazku pro nemožnost plnění, uložit žalované povinnost zaplatit zálohu, která měla pokrývat náklady na provádění díla, s jehož realizací se ani nezapočalo, aniž by bylo prokázáno, že náklady žalobkyně skutečně vynaložila. Napadený rozsudek tak ukládá žalované povinnost k plnění, které je bezdůvodným obohacením, přitom žádná z položek, která je uvedena v položkovém rozpočtu žalované, nebyla dodána. V této souvislosti dále uvedla, že nebyly dodrženy ani ujednané podmínky pro fakturaci a s tím spojená splatnost. Žalovaná faktura není daňovým dokladem a žalobkyně žádný daňový doklad nevystavila a dále částka nebyla navýšena o DPH, jak bylo ujednáno. Nesprávný je i závěr soudu I. stupně ohledně splatnosti ceny díla tj. do [datum], kdy správně mělo být do [datum].

15. K platnosti odstoupení uvedla, že soud I. stupně pochybil, neboť žalovaná již od počátku řízení tvrdila, že odstupovala od franchisové smlouvy, v důsledku čehož došlo i k zániku závislých smluv, a to smlouvy o dílo a licenční smlouvy a soud I. stupně se tak měl jako předběžnou otázkou zabývat odstoupením od franchisové smlouvy, neboť základem vztahu mezi franchisorem a franchisantem je právě franchisová smlouva a zbylé smlouvy pak postrádají smysl, neboť se jedná o smlouvy závislé. Uvedla, že odstoupila od franchisové smlouvy z důvodu, že smluvní strany se dostaly do stádia, že nebyly sto spolu komunikovat, natož spolupracovat. Žalobkyně nemohla započíst s realizací díla, neboť z její strany nedošlo k podpisu [anonymizováno], a to za situace, kdy bylo v řízení prokázáno, že [anonymizováno] měla žalovaná k dispozici až po podpisu smluv. Dále nebylo možno naplnit účel franchisové smlouvy z důvodu, že došlo k přijetí vládních opatření v souvislosti s epidemií [právnická osoba] [anonymizována dvě slova].

16. Za nesprávný považuje žalovaná i názor soudu I. stupně ohledně omylu a jeho důsledcích. Žalovaná byla žalobkyní uvedena v omyl co do celkové investice, kterou bude nezbytné na projekt zprovoznění restaurace vynaložit. Celková investice do projektu se vyšplhala na částku [částka], přitom žalobkyně měla po celou dobu k dispozici informaci o maximální částce, kterou je žalovaná připravena do projektu vložit, a to částku [anonymizována dvě slova] Kč. Dále uvedla, že nebytové prostory na adrese [anonymizováno] byly žalobkyní schváleny jako vhodné pro franchisora a přesto se ukázalo, že vybudovaná elektroinstalace, vzduchotechnika, lapol a další jsou pro provozování restaurace nedostatečné a dané si vyžádalo další investice.

17. Soud I. stupně se rovněž nesprávně vypořádal i s otázkou absolutní neplatnosti smlouvy o dílo pro rozpor se zákonem č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, a to konkrétně s ust. § 11 odst. 1 tohoto zákona z důvodu zneužití dominantního postavení ze strany žalobkyně zejména v podobě vynucování nepřiměřených podmínek ve smlouvách a vázání souhlasu s uzavřením smlouvy za podmínek, že bude odebráno i další plnění.

18. Žalovaná závěrem žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

19. Žalobkyně se k podanému odvolání žalované vyjádřila podáním ze dne [datum] a uvedla, že tvrzení žalované o nemožnosti plnění a zánik smlouvy o dílo z tohoto důvodu bylo učiněno až po koncentraci řízení. Z tohoto důvodu jsou odvolací námitky ve smyslu ust. § 205a o. s. ř. nezpůsobilým odvolacím důvodem. Ohledně tvrzení týkající se nerespektování [anonymizováno] ze strany žalobkyně, uvedla, že nikdy neodmítla jakékoliv požadavky žalované na zohlednění jakýchkoliv podmínek chování při provádění díla. Žalovaná však nikdy žalobkyni žádný návrh dodatku v tomto smyslu nepředložila a nezaslala. Nadto uvedla, že žalobkyně nebyla s pronajímatelem místa provádění díla v jakémkoliv vztahu a byla to právě žalovaná, která pokud věděla, že pronajímatel vyžaduje jakékoliv specifické povinnosti, měla tyto povinnosti promítnout do smlouvy o dílo. Žalovaná však žádný takový požadavek v průběhu jednání o uzavření smlouvy nezmínila. Navíc bylo výhradě na žalované, aby připravila místo provádění díla, a to jak po stránce právní, tak faktické do stavu, aby dílo mohlo být provedeno. V otázce odstoupení od smlouvy žalobkyně odkázala na rozhodnutí soudu I. stupně a navíc uvedla, že i kdyby zcela hypoteticky existovaly důvody pro odstoupení, byla žalovaná povinna dle ust. čl. VII. odst. 6 smlouvy o dílo doručit písemnou výzvu k odstranění takového závadného jednání a poskytnout dodatečnou lhůtu k plnění, což se nikdy nestalo.

20. Závěrem žalovaná žádala, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil.

21. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a shledal, že odvolání žalované není důvodné.

22. Odvolací soud konstatuje, že odůvodnění napadeného rozsudku splňuje všechny náležitosti uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř., kdy soud I. stupně přesvědčivě vysvětlil, které důkazy provedl a jaká z nich učinil skutková zjištění, uvedl výsledný skutkový stav, který vzal za prokázaný a to, jak ho posoudil po stránce právní. Své úvahy, které jej vedly k vydání napadeného rozsudku, velmi pečlivě, konkrétně, srozumitelně a přesvědčivě popsal v odůvodnění napadeného rozsudku, na něž proto může odvolací soud pro stručnost vlastního rozhodnutí odkázat. Dále se proto soustředí pouze na odvolací námitky, které však nepovažuje za opodstatněné.

23. Odvolací soud jen stručně rekapituluje, že mezi stranami nebylo sporu, že dne [datum] uzavřely smlouvu o dílo společně se smlouvou licenční a franchisovou smlouvou. Ve smlouvě o dílo bylo v čl. III. sjednáno, že cena díla byla stanovena na základě položkového rozpočtu a činí celkem [částka] bez DPH. První část ceny byla splatná na základě daňového dokladu – faktury do 60 dnů od podpisu této smlouvy. Ačkoliv strany sporu smlouvu o dílo dne [datum] podepsaly, do 60 dnů nebyla první část ceny díla zaplacena a nestalo se tak ani následně.

24. K odvolací námitce žalované, že nárok na zaplacení ceny díla nevznikl, neboť odstoupila od smlouvy od dílo, resp. od franchisové smlouvy, v důsledku čehož došlo i k zániku závislých smluv, tedy smlouvy o dílo a licenční smlouvy, odvolací soud uvádí, že podle § 2001 o. z. lze od smlouvy odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. Podle § 1977 o. z. poruší-li strana prodlením svou smluvní povinnost podstatným způsobem, může druhá strana od smlouvy odstoupit, pokud to prodlévajícímu oznámí bez zbytečného odkladu poté, co se o prodlení dozvěděla. Podle § 1978 o. z. zakládá-li prodlení jedné ze smluvní stran nepodstatné porušení její smluvní povinnosti, může druhá strana odstoupit od smlouvy poté, co prodlévající strana svoji povinnost nesplní ani v dodatečně přiměřené lhůtě, kterou jí druhá strana poskytla výslovně nebo mlčky. Podle § 2002 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinností, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala, v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.

25. Soud I. stupně zcela správně uvedl, že si strany možnost odstoupení od smlouvy o dílo sjednaly v čl. VII. odst. 6 písm. b) smlouvy o dílo, dle kterého je účastník oprávněn od smlouvy o dílo odstoupit s okamžitým účinkem v případě, že druhý účastník podstatným způsobem poruší své smluvní závazky. Za podstatné porušení se pro účely smlouvy o dílo považuje a) prodlení s plněním termínu splatnosti ceny díla a b) další porušení smluvních závazků, avšak pouze poté, co druhý účastník ani na písemnou výzvu svůj závazek nesplní nebo následky jeho porušení neodstraní ani v dodatečně přiměřené lhůtě. Vzhledem k tomu, že o prodlení s plněním termínu splatnosti ceny díla se nejednalo, přicházela v úvahu pouze možnost b), tedy další porušení smluvních závazků. Nicméně, jak soud I. stupně správně zjistil, žalovaná žádnou výzvu žalobkyni nezaslala, což ostatně vyplynulo z dokazování i ze shodných tvrzení stran a odstoupení od smlouvy o dílo dle této smlouvy tedy nebylo možné. Soud I. stupně i následně zcela správně zaměřil pozornost na zjištění, zda žalovaná mohla od smlouvy o dílo odstoupit ze zákonných důvodů, k čemž žalovanou řádně poučil dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., včetně poučení o následcích neuposlechnutí této výzvy. Vzhledem k tomu, že žalovaná na výzvu soudu tvrzení ani důkazy ohledně možnosti odstoupení od smlouvy ze zákonných důvodů nedoplnila, soud I. stupně správně uzavřel, že odstoupení o smlouvy o dílo není platné. Pokud nyní žalovaná v odvolacím řízení tvrdí, že odstoupila od franchisové smlouvy a v důsledku toho došlo i k zániku závislých smluv, tj. smlouvy o dílo a licenční smlouvy, tak k tomu odvolací soud uvádí, že se jedná o dvě zcela samostatné smlouvy, kdy každá z nich obstojí zcela samostatně. Důkazem toho je i tvrzení samotné žalované, která tvrdila, že dílo bylo nakonec provedeno jiným subjektem.

26. Žalovaná dále namítala, že soud I. stupně zejména pochybil, pokud přiznal žalobkyni nárok na zaplacení části ceny díla, ačkoliv došlo k zániku závazku pro nemožnost plnění. Předně je nutno souhlasit s žalobkyní, že tato námitka byla učiněna až po koncentraci řízení. Z obsahu spisu bylo zjištěno, že soud I. stupně řízení řádně koncentroval na prvním jednání dne [datum] s tím, že poskytl účastníkům třicetidenní lhůtu od zaslání protokolu z jednání k doplnění skutečností a důkazů důležitých pro toto řízení. Žalovaná však námitku ohledně zániku závazku z důvodu nemožnosti plnění v koncentrační lhůtě neuplatnila. Vzhledem k tomu, že žalovaná tedy v tomto časovém úseku tyto skutečnosti neuplatnila, není možné k nim přihlížet, když se nejedná o žádnou ze zákonných výjimek podle § 118b o. s. ř. Nad rámec toho však odvolací soud uvádí, že aby došlo k zániku závazku v důsledku toho, že se plnění stalo dodatečně (tj. již po vzniku závazku) nemožným, musí jít skutečně o plnění nemožné. Nestačí tedy, aby šlo o plnění ztížené, komplikované či možné jen s většími, nežli původně předpokládanými náklady. Za následnou nemožnost plnění se proto nepovažuje tzv. nemožnost hospodářská, tedy právě taková, kdy je možné závazek splnit jen za ztížených podmínek, s většími náklady či později. Obtížnost plnění zásadně nevede k aplikaci pravidel o nemožnosti plnění a platí obecná zásada soukromého práva pacta sunt servanda (shodně viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [spisová značka]). Již z uvedeného plyne jednoznačný závěr, že skutečnost, že po podpisu smlouvy o dílo vyvstala dle tvrzení žalované nutnost dodržovat [anonymizováno] a tedy nutnost podepsat dodatek o dodržování tohoto [anonymizováno], jak požadoval pronajímatel nemovitosti, tedy osoba od smluvních stran odlišná, nemůže být onou následnou nemožností plnění. Strany si dne [datum] sjednaly velmi podrobnou smlouvu o dílo, kde měly být vyřešeny všechny podstatné skutečnosti. Pokud žalovaná namítá, že došlo k následné nemožnosti plnění z důvodu nepodepsání dodatku o dodržování [anonymizováno], jsou její námitky zcela liché, neboť neuzavření dodatku není objektivní nemožností plnění. K následně nemožnosti splnění závazku došlo až poté, co již nechala žalovaná provést dílo jiným zhotovitelem. V tomto okamžiku se dílo stalo objektivně nesplnitelným, nicméně k tomu došlo až po splatnosti první části kupní ceny díla, tedy žalované částky. Ani žalovanou tvrzená výpověď smlouvy o nájmu ze dne [datum] nemá na její platební povinost ohledně 20 % ceny díla vliv, neboť výpověď se týká zcela jiné smlouvy.

27. Dále žalovaná namítala, že nárok na zaplacení ceny díla nevznikl, neboť podle § 2610 o. z. právo na zaplacení ceny díla vzniká provedením díla. K tomu odvolací soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [spisová značka], dle kterého se určení doby vzniku nároku zhotovitele a povinnosti objednatele k úhradě ceny díla svěřuje v prvé řadě smlouvě. Z uvedeného vyplývá, že uvedené ustanovení § 2610 o. z. se uplatní až v případě, pokud si strany ve smlouvě nesjednaly úhradu ceny díla jinak. Vzhledem k tomu, že splatnost 20 % z ceny díla, tedy žalované částky [částka] byla stanovena na 60 dnů od podpisu smlouvy, zaplacení ceny díla až po provedení se zde neuplatní. Odlišné smluvní ujednání má v tomto případě jednoznačně přednost před zákonnou úpravou, která v tomto směru není kogentní.

28. K námitce žalované, že žalobkyně nezaslala žalované daňový doklad, když faktura není daňovým dokladem, odvolací soud uvádí, že ani s touto námitkou se neztotožňuje. Daňový doklad je faktura nebo účtenka, který musí mít náležitosti stanovené § 26 - § 33a zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen „zák. o DPH“). Doklad o prodeji (faktura, účtenka/paragon) není vždy zároveň daňovým dokladem. O daňových dokladech hovoříme v souvislosti s daní z přidané hodnoty, tj. daňové doklady vystavují pouze plátci DPH a nikdo jiný. Ze smlouvy o dílo z čl. III bod 3 přitom vyplývá, že si strany sjednaly, že uvedená cena je bez DPH a je splatná včetně DPH na základě daňových dokladů – faktur tak, že 20 % bude splatných do 60 dnů od podpisu smlouvy. Pokud žalobkyně vystavila fakturu na 20% z ceny díla, postupovala zcela v souladu se smlouvou a vzhledem k tomu, že v případě montáže technologického celku je DPH 0%, správně nebyla výsledná částka navýšena o DPH. Ani námitky týkající se chybně uvedeného dne splatnosti jsou s ohledem na důvodnost nároku bezvýznamná, neboť otázka splatnosti je významná pouze s ohledem na počátek prodlení.

29. Dále odvolací soud k námitce žalované, že byla uvedena žalobkyní v omyl, uvádí, že aby bylo jednání neplatné, muselo by se jednat o podstatný omyl, který se týká takové okolnosti nebo skutečnosti, že nebýt omylu, nebylo by k právnímu jednání došlo. [příjmení] tedy bylo možno omyl sankcionovat neplatností, je na prvním místě podíl druhé smluvní strany (osoby, jíž je projev vůle jednajícího adresován), je tedy třeba, aby tato osoba sama svým činem, jednáním, jednajícího v omyl uvedla. A na druhém místě stojí to, že omyl se musí týkat rozhodné okolnosti, čili tzv. podstatné složky právního jednání, nebo okolnosti, která je pro jednajícího tak významná, že by k prohlášení vůle, resp. k uzavření smlouvy, nebyl přistoupil, kdyby byl o svém omylu věděl (shodně rozhodnutí Nejvyššího sodu [anonymizováno], sp. zn. [spisová značka]). Žalovaná tvrdila, že byla uvedena žalobkyní v omyl, neboť celková investice do projektu se vyšplhala na částku [částka], ale žalovaná uváděla, že má k dispozici pouze částku [částka] a prostory na adrese [anonymizováno] byly žalobkyní schváleny jako vhodné pro franchisora a přesto se později ukázalo, že vybudovaná elektroinstalace a vzduchotechnika jsou nedostatečné. Odvolací soud k tomu uvádí, že ani této námitce žalované nepřisvědčil, neboť celková investice do projektu nebyla ve smlouvě o dílo ze dne [datum] řešena. Předmětem smlouvy o dílo byla výroba a montáž interiérového vybavení ve stylu„ [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení]“ a cena díla byla stanovena pevnou částkou v čl. III této smlouvy. Vzhledem k tomu, jak již bylo uvedeno shora, že se jedná o zcela samostatnou smlouvu, která obstojí i bez existence dalších uzavřených smluv, jsou uvedené námitky bezpředmětné, neboť cena díla byla stanovena pevnou částkou a otázka vhodnosti prostor k provozování restaurace nebyla vůbec touto smlouvou řešena, právě naopak to byla žalovaná, která se v čl. V odst. 1 věta první ve smlouvě o dílo zavázala, že objekt určený pro montáž interiérového vybavení předá ve stavu způsobilém pro řádné provedení montážních [anonymizováno]. Nadto odvolací soud poukazuje na skutečnost, že žalovaná je podnikatelem a měla tedy postupovat s obvyklou péčí neboli s obvyklou mírou opatrnosti a náklady na celý projekt si řádně promyslet popř. začlenit jej do jí podepsaných smluv.

30. Ohledně žalovanou tvrzené neplatnosti smlouvy o dílo pro její rozpor s § 11 zákona č. 143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže, odvolací soud odkazuje na přiléhavé odůvodnění rozsudku soudu I. stupně s tím, že porušení zákazu zneužití dominantního postavení na újmu jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů se může dopustit pouze soutěžitel s kvalifikovanou tržní silou, tj. soutěžitel nebo soutěžitelé mající dominantní postavení. Podle § 10 zákona č. 143/2001 Sb. o ochraně hospodářské soutěže dominantní postavení na trhu má soutěžitel nebo společně více soutěžitelů (společná dominance), kterým jejich tržní síla umožňuje chovat se ve značné míře nezávisle na jiných soutěžitelích nebo spotřebitelích. Dle odvolacího soudu žalobkyně není soutěžitelem s dominantním postavením na trhu, ale stejně jako žalovaná je právnickou osobou, profesionálem ve svém oboru.

31. Odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o. s. ř. tak naplněny nejsou. Odvolací soud tedy rozsudek soudu I. stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, a to včetně správných nákladových výroků účastníků a státu, které byly učiněny v souladu se zásadou zakotvenou v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. v případě výroku účastníků a § 148 odst. 1 o. s. ř. ohledně nákladového výroku státu, tj. podle zásady úspěchu ve věci, když odvolací soud zároveň ctil zásadu reformatio in peius, když žalobkyně se do nákladových výroků neodvolala.

32. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto postupem dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud přiznal plně úspěšné žalobkyni plnou náhradu nákladů odvolacího řízení v částce [částka] Tyto náklady řízení sestávají z nákladů zastoupení advokátem za dva úkony právní služby podle vyhl. č. 177/1966 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ a. t.“), za vyjádření k odvolání a za účast na jednání dne [datum] před odvolacím soudem podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t.. Výše jednoho úkonu právní služby činí dle ust. § 6 odst. 1, § 7 odst. 5., a. t. [částka]. K odměně advokáta ve výši [částka] přičetl náhradu paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. ve výši [částka] za každý úkon, tj. celkem [částka] a dále náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka] podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.