o [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 C 198/2018-183,

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem rozhodl tak, že se zamítá žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.), žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.) a žalobkyně je povinna zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 na nákladech řízení částku ve výši, která bude určena v samostatném usnesení (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. UDTA [číslo], uzavřené dne [datum] mezi žalobkyní a úvěrující společností s [právnická osoba] (dále jen„ smlouva o úvěru“). Na základě této smlouvy si žalobkyně sjednala havarijní pojištění vozidla s žalovanou jako pojistitelem se sjednanou výší spoluúčasti ve výši 1 %. Pro případ totální škody vozidla bylo sjednáno pojistné plnění u žalované na základě pojistné smlouvy v režimu GAP, kdy po dobu 3 let od počátku pojištění, za splnění podmínky, že cena vozidla neklesne pod 50 % jeho pořizovací hodnoty, náleží oprávněnému z pojistného plnění částka odpovídající pořizovací ceně vozidla. Za situace, kdy dne [datum] došlo k totální škodě vozidla, tj. méně, než 3 roky od uzavření ([datum]) havarijního pojištění vozidla Peugeot 508 [příjmení] [příjmení] (dále jen„ vozidlo“) požadovala žalobkyně náhradu škody odpovídající pořizovací ceně vozidla.

3. Žalovaná naopak tvrdila, že vozidlo žalobkyně sice bylo pojištěno u žalované na základě pojistné smlouvy [číslo] sjednané spolu se smlouvou o úvěru, nicméně žalobkyně vozidlo užívala na základě smlouvy o výpůjčce a tento vztah podle názoru žalované naplňuje kritéria finančního leasingu. Podle skupinové pojistné smlouvy Allianz Autopojištění ze dne [datum], oddíl III, článek 2 odst. 1. je v případě finančního leasingu oprávněnou osobou, jíž vzniká právo na pojistné plnění, pojistník, tedy [právnická osoba], nikoli pojištěný, tj. žalobkyně. Žalovaná proto namítla nedostatek aktivní legitimace žalobkyně. Dále tvrdila, že důvodem dopravní nehody byla technická nezpůsobilost vozidla spočívající v nedostatečné hloubce dezénu pravé zadní pneumatiky, která činila 1 mm. Vozidlo tedy nebylo způsobilé k provozu s ohledem na zákon č. 56/2001 Sb., § 37, odst. 1, písm. a), vyhl. č. 341/2014 Sb. § 40 a přílohu 12 vyhlášky č. 341/2014 Sb., písm. F, odst. 5. Vzhledem k tomu, že Všeobecné pojistné podmínky pro havarijní pojištění vozidel v čl. III odst. 1 písm. m) stanoví výluku pojištění pro případ škody způsobené havárií, pokud vozidlo nebylo v době škodné události provozu způsobilé, neodpovídá žalovaná za škodu žalobkyni.

4. Soud I. stupně při svém rozhodování vycházel ze skutkových zjištění, které učinil z listinných důkazů a výslechů svědků a došel ke skutkovému závěru, že dne [datum] uzavřela společnost s [právnická osoba], jako pojistník se žalovanou jako pojistitelem skupinovou pojistnou smlouvu Allianz Autopojištění pro soubor nových a ojetých vozidel v majetku pojistníka (pronajímaných formou finančního nebo operativního leasingu). Dle čl. II. odst. 1 smlouvy v případě, že dojde k pojistné události ve smyslu této smlouvy, vzniká právo na pojistné plnění oprávněné osobě. V případě finančního leasingu nebo tam, kde je v seznamu uveden s [právnická osoba] jako vlastník vozidla, je oprávněnou osobou pojistník. Dne [datum] uzavřela žalobkyně jako úvěrovaný se společností s [právnická osoba], smlouvu o úvěru s celkovou výší úvěru [částka] a se zajišťovacím převodem vlastnického práva na předmět koupě, kterým je vozidlo Peugeot 508, [registrační značka]. Prostřednictvím úvěrujícího bylo pojištěno předmětné vozidlo u žalované na základě pojistné smlouvy [číslo] mj. typ havarijního pojištění, a to dle 3.1. Doplňkových podmínek ([číslo] pojišťovna [právnická osoba]), se sjednanou výší spoluúčasti 1 %, min. [částka]. Dne [datum] došlo při dopravní nehodě k poškození předmětného vozidla, jednalo se o tzv. totální škodu. Policista prap. [jméno] [příjmení] na místě dopravní nehody sepsal protokol o nehodě v silničním provozu, kde uvedl, že v době ohledání vozidla po dopravní nehodě dne [datum] bylo na předmětném vozidle namontováno zimní pneu s dostatečnou hloubkou hlavních dezénových drážek. Ze zápisu o poškození vozidla sepsaného dne [datum] [jméno] [příjmení], mobilním technikem žalované, soud zjistil, že byly naměřeny následující hodnoty hloubky vzorku pneumatik: LP 5 mm, PP 5 mm, LZ 1,6 mm a PZ 1 mm. Dne [datum] provedl prohlídku pneumatik Ing. [jméno] [příjmení], který zjistil, že všechna kola namontovaná na vozidle byla osazena stejnými pneumatikami zn. HANKOOK rozměru [číslo] R17, rychlostní a hmotnostní znak 98V. Dezén pneumatik je [příjmení] icept evo. Všechny pneumatiky byly vyrobeny ve 37. týdnu roku [rok] (DOT [číslo]). Hloubka vzorku jednotlivých pneumatik činí: PP – 4,5 mm; PZ – 1,0 mm; LZ – 1,6 mm; LP – 4,5 mm a zároveň konstatoval, že je velmi nepravděpodobné až nemožné, že by zadní pneumatiky byly vyměněny za pneumatiky stejné značky, stejného rozměru, stejného rychlostního a hmotnostního indexu, stejného dezénu a stejného data výroby v 37. týdnu roku [rok] (jako u předních pneumatik). Dopisem ze dne [datum] informovala žalovaná žalobkyni o ceně zbytků vozidla, stanovené internetovou aukcí; dopisem ze dne [datum], kdy došlo k ukončení šetření škodní události, žalovaná žalobkyni sdělila, že jí právo na pojistné plnění nevzniklo; žalovaná na svém stanovisku setrvala i přes opakovaně projevený nesouhlas žalobkyně. Vrak předmětného vozidla byl prodán za částku [částka] vč. DPH. Dopisem společnosti s [právnická osoba] ze dne [datum] bylo žalobkyni sděleno, že veškeré povinnosti a závazky vyplývající z úvěrové smlouvy byly splněny a došlo ke splnění rozvazovací podmínky k zajišťovacími převodu vlastnického práva. Vlastnictví k předmětnému vozidlu tak přešlo zpět na žalobkyni.

5. Jednatel žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] tvrdil v účastnické výpovědi, že předmětné vozidlo mělo najeto cca 90 000 km a bylo cca rok staré, bylo v perfektním technickém stavu. Bylo pravidelně servisováno v autorizovaném servisu Carena [obec], pneumatiky byly pravidelně měněny. Několikrát se stalo, že servis Carena [obec] odmítl namontovat pneumatiky s ohledem na to, že hloubka dezénu byla na hraně. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], vedoucí pneuservisu, vyplynulo, že poskytování služeb pneuservisu žalobkyni se odehrávalo v letech [rok], [rok] a šlo o přezouvání pneumatik, uschování pneumatik a přeměřování tedy i vyhovující hloubky dezénu pneumatik. Pokud by byla naměřena nevyhovující hloubka dezénu pneumatik, tato informace se sdělí klientovi a zaznamená se v uskladňovacích lístcích. Výjimečně klient trvá na výměně pneumatik s nevyhovující hloubkou dezénu drážek, avšak v případě pana [příjmení] (za žalobkyni) nepředpokládala, že by bylo ježděno na nevyhovujících pneumatikách. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] soud I. stupně zjistil, že se jedná o policistu, který sepisoval protokol o dopravní nehodě, nicméně svědek nebyl přítomen měření hloubky dezénu pneumatik, to prováděl jeho kolega, na jehož jméno si nevzpomněl. Obecně, pokud by on nebo jeho kolega zjistil nedostatečnou hloubku dezénu pneumatik, zahájil by správní řízení. Měřením hloubky dezénu byl pověřen i svědek [jméno] [příjmení], technik žalované, který zjistil, že všechny„ gumy“ byly sjeté. Hloubka dezénu pneumatik byla měřena digitálním pneuměřičem. Svědek [jméno] [příjmení], pracovník [právnická osoba] uvedl, že technik žalované nemá žádnou možnost něco na vozidle odšroubovat či nijak měnit, to technicky není dle svědka možné. Odtah vozidla prováděl svědek [jméno] [příjmení], který si na daný odtah přesně nepamatoval, nicméně obecně se odtah provádí tak, že se nacouvá, sjede se, dá se popruh za rameno, odbrzdí se, vyřadí se, natáhne se. Pokud se na první pohled jedná o totální škodu, tak se vozidlo může smýkat po asfaltu pneumatikami. Z výslechu znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že přední pneumatiky byly v pořádku, zadní měly 1,6 mm a 1,0 mm. Znalec měřil běžným mechanickým měřičem na několika místech. Každá pneumatika má tzv.„ indikátor opotřebení“, jedná se o tzv.„ výstupek“. Pokud se pneumatika ojede pod tento indikátor, lze to zjistit pouhým pohledem, že tedy pneumatika je sjetá. Pokud by byla kola smýkána při odtahu vozidla odtahovou službou, kola by musela být zablokována a k opotřebení by pak došlo pouze na jednom místě, tam kde se povrch pneumatiky stýkal s asfaltovým povrchem silnice. Došlo k zaměnění pneumatik - přední za zadní, neboť zadní byly více opotřebené, avšak v provozu se více opotřebovávají přední pneumatiky, tzn., že si někdo musel být vědom, že přední pneumatiky již nevyhovují a zaměnil je za zadní, protože jsou více opotřebené. Přesnost měření mechanickým měřičem je desetina milimetru. I pouze podle pohledu v důsledku indikátoru bylo možné shledat sjeté pneumatiky. Na vozidle byly namontovány zimní pneumatiky, u kterých jsou tzv. lamely. Všechny pneumatiky byly totožné a byly vyrobeny v 37. týdnu r. [rok].

6. Zjištěný skutkový stav subsumoval soud I. stupně pod ust. § [číslo] odst. 1, § 2774 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), čl. III. odst. 1 písm. m) Všeobecných pojistných podmínek pro havarijní pojištění vozidel (dále jen„ VPP“), ust. § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), § 40 odst. 1, § 40 odst. 2 písm. f) bod 1. vyhlášky č. 341/2014 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění účinném do 31. 12. 2017. Soud I. stupně došel k závěru, že je dána aktivní legitimace žalobkyně, neboť v řízení bylo prokázáno, že veškeré povinnosti a závazky vyplývající z úvěrové smlouvy ze dne [datum] byly splněny a vlastnictví k předmětnému vozidlu tak přešlo zpět na žalobkyni.

7. Ke sporné otázce, zda se na vozidle žalobce v době dopravní nehody nacházely pneumatiky s dostatečnou hloubkou dezénových drážek, která musí činit minimálně 1,6 mm, soud I. stupně dovodil, že ačkoliv bylo policejním protokolem prokázáno, že na vozidle byla namontována zimní pneu s dostatečnou hloubkou hlavních dezénových drážek, bylo uvedené vyvráceno měřením technika žalované, jakož i měřením znalce [příjmení] [jméno] ve spojení s výslechem znalce, kdy oba jmenovaní naměřili prakticky totožné hodnoty hloubky dezénových drážek pneumatik. Nebylo prokázáno, že by pneumatiky v období od dopravní nehody do doby prohlídky technikem žalované byly měněny či jinak poškozeny, pneumatiky ani nebyly poškozeny při odtahu smýkáním po vozovce, neboť jak uvedl znalec, při smýkání by byla zablokována kola a došlo by tak k opotřebení pneumatik pouze na smýkané části, nikoliv po celém obvodu pneumatik. Tvrzení žalobkyně, že při odtahu mohly být pneumatiky odtahovou službou měněny, pokládal soud I. stupně za spekulativní a ničím nepodložené a krajně nevěrohodné za situace, kdy znalec [příjmení] [příjmení] potvrdil, že všechny pneumatiky byly totožné a byly vyrobeny ve 37. týdnu roku [rok] (DOT [číslo]). Uzavřel, že hloubka dezénových drážek pravé zadní pneumatiky činila 1 mm, tedy méně než 1,6 mm a jedná se tedy o závadu na vozidle ohrožující bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, pro které je takové silniční vozidlo technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích, pročež se uplatní výluka z pojištění stanovená čl. III. odst. 1 písm. m), v jejímž důsledku žalobkyni nevzniklo právo na pojistné plnění a žalované tak nevznikla tomu odpovídající povinnost pojistné plnění vyplatit.

8. O nákladech mezi účastníky rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy přiznal procesně úspěšné žalované plnou náhradu nákladů řízení, sestávající z paušální náhrady celkem ve výši [částka] za 7 úkonů dle vyhl. č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř.

9. Výrok č. III odůvodnil ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., dle kterého má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

10. Proti tomuto rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalobkyně a uplatnila v něm odvolací důvod podle ust. § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. a dále – ač to výslovně neuvádí – též podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Uvedla, že nesouhlasí zejména se skutkovým zjištěním a uvedla, že od samého počátku řízení odmítá, že by na vozidle byly v době dopravní nehody namontovány pneumatiky s nedostačenou hloubkou dezénových drážek. Uvedla, že soud I. stupně vyšel z měření [jméno] [příjmení] a znalce [příjmení] [jméno], kteří však hloubku dezénových drážek pneumatik měřili s časovým odstupem, namísto Policie ČR, která vozidlo ohledala v den dopravní nehody a uvedla, že na vozidle byla namontována zimní pneu s dostačenou hloubkou hlavních dezénových drážek. K tomu odkázala na výpověď svědka [příjmení]. Žalovaná tak zásadně odmítá závěr prvostupňového soudu o tom, že závěry obsažené v policejním protokolu byly vyvráceny měřením technika žalované a znalce [příjmení] [jméno]. Obě tyto osoby jsou, na rozdíl od Policie ČR, zaujaté. Nadto je ve VPP uvedeno, že se pojištění nevztahuje na škody mající původ v havárii, pokud vozidlo nebylo v době škodné události provozu způsobilé, tj. důraz je kladen na stav vozidla v době škodné události – dopravní nehody, tudíž jakýkoliv stav vozidla předcházející nebo následující není pro posouzení pojistných nároků způsobilý ani přípustný. Žalobkyně rovněž nesouhlasí s odůvodněním rozsudku soudu I. stupně, který uvedl, že z místa nehody nejsou k dispozici žádné fotografie. Naopak policejní fotodokumentace je velice podrobná a obsahuje 49 fotografií, obsahující i detailní fotografie dezénu pneumatik.

11. Závěrem žalobkyně žádala, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že se žalobě v plném rozsahu vyhovuje a dále, aby uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů.

12. Žalovaná se k podanému odvolání žalobkyně vyjádřila podáním ze dne [datum] a uvedla, že se s jeho závěry ztotožňuje, zejména odkázala na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně ohledně hypotéz žalobkyně, kterými se tato snažila vysvětlit nedostačenou hloubku dezénu zadních pneumatik vozidla. Uvedla, že ohledáním vraku vozidla zjistila, že hloubka dezénu pneumatik nevyhovovala právním předpisům a z toho dovozuje, že vozidlo nebylo v době dopravní nehody způsobilé k provozu na pozemních komunikacích. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto závěrem žalované nesouhlasila, poptala služby soudního znalce [příjmení] [jméno], nicméně ten po vlastním ohledání vraku vozidla potvrdil nález žalované. Dále uvedla, že z protokolu Policie ČR o dopravní nehodě nelze učinit závěr o hloubce dezénu pneumatik, neboť na to není protokol dostatečně podrobný. S rozsudkem soudu I. stupně se nicméně žalovaná neztotožnila ohledně hloubky dezénu 1,6 mm, kterou soud I. stupně považoval za dostačenou. Žalovaná uvedla, že vozidlo žalobkyně muselo být v době dopravní nehody vybaveno zimním pneumatikami s hloubkou dezénu nejméně 4 mm, a to podle § 40a odst. 1 písm. b) zák. č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, jelikož k dopravní nehodě došlo v tzv. zimním období a vzhledem k povětrnostním podmínkám bylo na místě předpokládat, že se na pozemní komunikaci může vyskytovat vrstva sněhu, led nebo námraza.

13. Závěrem žalovaná žádala, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil.

14. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a shledal, že odvolání žalobkyně není důvodné.

15. Odvolací soud konstatuje, že odůvodnění napadeného rozsudku splňuje všechny náležitosti uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř., kdy soud I. stupně přesvědčivě vysvětlil, které důkazy provedl a jaká z nich učinil skutková zjištění, uvedl výsledný skutkový stav, který vzal za prokázaný a to, jak ho posoudil po stránce právní. Své úvahy, které jej vedly k vydání napadeného rozsudku, velmi pečlivě, konkrétně, srozumitelně a přesvědčivě popsal v odůvodnění napadeného rozsudku, na něž proto může odvolací soud pro stručnost vlastního rozhodnutí odkázat, zejména ve vztahu k aktivní legitimaci žalobkyně, kdy její nedostatek již v odvolacím řízení nikdo nenamítal. Dále se proto soustředí pouze na odvolací námitky, které však nepovažuje za opodstatněné.

16. Žalobkyně uplatnila odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. s tím, že soud I. stupně hodnotil důkazy, z nichž učinil nesprávná skutková zjištění a jedinou a stěžejní námitkou žalobkyně bylo, že pneumatiky na předmětném vozidle neměly nedostatečnou hloubku dezénových drážek, jak bylo zjištěno z měření [jméno] [příjmení] a znalce [příjmení] [jméno], ale byly zcela v pořádku, jak správně zjistila na místě nehody Policie ČR. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. míří na situace, kdy sice soud prvního stupně provedl všechny potřebné důkazy, ale podle názoru odvolatele je hodnotil způsobem, který je v rozporu s § 132, a proto jsou skutková zjištění, k nimž na základě takového hodnocení důkazů dospěl, nesprávná. Odvolací soud k tomu uvádí, že je oprávněn zasáhnout do hodnocení důkazů soudem I. stupně pouze tehdy, jestliže hodnocení důkazů soudem I. stupně neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř. Domnívá-li se odvolací soud, že by provedené důkazy měly být hodnoceny odlišně, než se stalo za řízení před soudem I. stupně, je povinen je zopakovat, a to včetně tzv. pominutých důkazů, které soud I. stupně sice provedl, ale nehodnotil je, ač tak měl učinit. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 1792/2009 nelze-li soudu vytknout žádné pochybení při hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř., není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (např. namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý, že z provedených důkazů vyplývá jiný závěr apod.). K tomu odvolací soud uvádí, že soud I. stupně provedl všechny potřebné důkazy pro rozhodnutí ve věci a dle odvolacího soudu tyto důkazy i zcela správně hodnotil. Odvolací soud nepřisvědčil námitce žalobkyně, že stěžejním důkazem byl protokol o dopravní nehodě, kde došlo k ohledání pneumatik a jejich dezénových drážek Policií ČR a z ostatních důkazů již soud I. stupně neměl vycházet. Pokud by soud I. stupně naopak postupoval v intencích naznačených stranou žalující, postupoval by v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů, kdy by izolovaně přistoupil k jednomu důkazu na úkor důkazů jiných. Soud I. stupně tedy zcela správně vyšel ze všech důkazů, které byly v řízení provedeny, a správně je hodnotil. V protokole o nehodě v silničním provozu bylo sice uvedeno, že na vozidle byla namontována zimní pneu s dostatečnou hloubkou hlavních dezénových drážek, ovšem bez bližšího odůvodnění. V protokole již absentovalo přesné určení hloubky dezénových drážek, sdělení, zda byly měřeny všechny 4 pneumatiky a v jakém místě byly měřeny, zda v celém obvodu nebo jen v jednom vybraném místě, jakým měřicím přístrojem byly měřeny a jak. Uvedené nebylo možno ani doplnit svědeckou výpovědí policisty, který měření prováděl, neboť svědek [jméno] [příjmení], který protokol sepisoval, uvedl, že si na jméno policisty, který prováděl měření, nevzpomíná. Naproti tomu bylo provedeno řádné a konkrétní měření jednak technikem žalované, který uvedl, že všechny pneumatiky byly sjeté pod 1,8 mm. Měření prováděl digitálním pneuměřičem. Dále vyplynulo z výslechu znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], který prováděl prohlídku daného vozidla, že přední pneumatiky byly v pořádku, zadní měly 1,6 mm a 1,0 mm, měřil běžným mechanickým měřičem a měřil na několika místech. Soud I. stupně tedy zcela správně uzavřel, že pneumatiky předmětného vozidla měly nedostačenou hloubku dezénových drážek. Zcela správně se pak soud I. stupně vypořádal i s dalšími námitkami žalobkyně, že pneumatiky byly po nehodě zaměněny za jiné či byly poškozeny (opotřebeny) při odtahu smýkáním po vozovce, kdy na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně odvolací soud plně odkazuje. K poslední námitce žalobkyně, že pokud dojde ke škodné události, je možné vycházet pouze z důkazů pořízených v době nehody a nikoliv z důkazů pozdějších, odvolací soud uvádí, že vozidlo bylo od předmětné nehody nepojízdné, dokazováním bylo zjištěno, že s vozidlem nebylo manipulováno, znalec označil možnost záměny pneumatik za stav téměř nemožný, nepravděpodobný, tudíž pokud znalec či technik žalované prováděli prohlídku předmětného vozidla v době následné po nehodě, stav pneumatik musel být shodný, jako v době nehody. Úvahy žalobkyně o možné následné manipulaci s vozidlem jsou její ničím nepodloženou spekulací.

17. Soud I. stupně tedy zcela správně uzavřel, že hloubka dezénových drážek pravé zadní pneumatiky činila pouze 1 mm, kdy se jednalo o závadu na vozidle ohrožující bezpečnost provozu na pozemních komunikacích. Odvolací soud v tomto směru odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 23 Cdo 1660/2014 ze dne 22. 10. 2014, dle kterého byla-li výluka z poskytnutí pojistného plnění sjednána tak, že pojištění se nevztahuje na škody vzniklé na vozidle, které v době škodné události (mající svůj původ v havárii vozidla) nebylo k provozu způsobilé, pak takto sjednaná výluka z poskytnutí pojistného plnění se vztahuje na případ závady na pneumatikách spočívající v jejich opotřebení pod mez stanovenou právními předpisy. Nejvyšší soud dopěl k závěru, že ustanovení § 37 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, stanovící, že silniční vozidlo je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích, pokud pro závady v technickém stavu bezprostředně ohrožuje bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, je třeba vyložit tak, že závady na vozidle, ohrožující bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, činí vozidlo nezpůsobilým k provozu na pozemních komunikacích. Jestliže hloubka dezénu hlavních dezénových drážek nebo zářezů na pneumatikách nesplňuje požadavky dané ustanovením § 36 odst. 7 písm. a) vyhl. č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ohrožuje tato závada na pneumatikách bezpečnost provozu na pozemních komunikacích (§ 36 odst. 1 vyhl. č. 341/2002 Sb.), a proto je namístě dovodit, že takové silniční vozidlo je technicky nezpůsobilé k provozu na pozemních komunikacích. Byla-li výluka z poskytnutí pojistného plnění sjednána tak, že pojištění se nevztahuje na škody vzniklé na vozidle, které v době škodné události (mající svůj původ v havárii vozidla) nebylo k provozu způsobilé, pak takto sjednaná výluka z poskytnutí pojistného plnění se vztahuje na případ závady na pneumatikách spočívající v jejich opotřebení pod mez stanovenou právními předpisy. Jestliže tedy odvolací soud žalobu zamítl s tím, že žalovaná byla oprávněna uplatnit výluku z pojištění, jedná se o správné právní posouzení věci. Citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR se přitom týkal zcela obdobné věci u stejné žalované, kde i v tamním řízení žalovaná uplatnila vůči žalobci výluku z pojistného plnění zakotvenou v čl. III. odst. 1 písm. m) Všeobecných pojistných podmínek, jako součásti pojistné smlouvy uzavřené mezi účastníky dne [datum], kde je uvedeno, že pojištění se nevztahuje na škody vzniklé na vozidle, nebylo-li vozidlo v době škodné události (mající svůj původ v havárii vozidla) k provozu způsobilé. S ohledem na vše výše uvedené, kdy soud I. stupně správně došel k závěru, že se uplatní výluka z pojištění stanovená v čl. III odst. 1 písm. m) Všeobecných pojistných podmínek a žalobkyni nemohlo vzniknout právo na pojistné plnění.

18. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že nepřipustil nově založený důkaz v podobě historie počasí v den dopravní nehody k prokázání, že hloubka dezénu pneumatik měla být minimálně 4 mm. Účastníci poté, kdy byli při posledním jednání před soudem I. stupně řádně poučeni podle § 119a o. s. ř., žádné důkazní návrhy neuplatnili a tento nově navržený důkaz v odvolacím řízení tak představuje nepřípustné novum, neboť nejde o žádnou ze zákonnýh výjimek podle § 205a o. s. ř. Nadto odvolací soud uvádí, že ani provedení tohoto důkazu by na právní posouzení nemělo vliv, neboť se jednalo o zimní období a vzhledem k povětrnostním podmínkám se dalo předpokládat, že se na pozemní komunikaci může vyskytovat vrstva sněhu, led nebo námraza. S ohledem na skutečnost, že u předmětného vozidla bylo prokázáno, že hloubka dezénových drážek činila 1 mm, tedy pod zákonnou mez i v letním období, je notorietou, že tyto drážky nemohly být v souladu se zákonným požadavkem v období zimním, tedy v období, pro které se vyžaduje větší hloubka dezénu, právě s ohledem na pravděpodobné horší počasí.

19. Odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. tak naplněny nejsou. Odvolací soud tedy rozsudek soudu I. stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, a to včetně správných nákladových výroků účastníků a státu, které byly učiněny v souladu se zásadou zakotvenou v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. v případě výroku účastníků a § 148 odst. 1 o. s. ř. ohledně nákladového výroku státu, tj. podle zásady úspěchu ve věci, když odvolací soud zároveň ctil zásadu reformatio in peius, když žalovaná se do nákladových výroků neodvolala.

20. O nákladech odvolacího řízení soud rozhodl postupem dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.. V odvolacím řízení plně úspěšné žalované, jež v řízení nebyla zastoupena, vzniklo právo na náhradu nákladů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., ve výši [částka] za tři úkony spočívající ve vyjádření k odvolání ze dne [datum] přípravě na jednání a účast na jednání dne [datum].