o 33 086,76 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně řízení zastavil co do částky 1 060,29 Kč (výrok I.), zamítl žalobu co do částky 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 30 000 Kč od [datum] do zaplacení a částky 3 086,76 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 4 147,05 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II.) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovaným jako společně a nerozdílně oprávněným plnou náhradu nákladů řízení v částce 34 650 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaných (výrok III.)

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě podané dne [datum], kterou se žalobkyně na žalovaných jako společně a nerozdílně zavázaných domáhala zaplacení částky celkem 34 147,05 Kč s úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] užívala byt ve 3. a 4. podlaží domu žalovaných č. p. [hodnota] na adrese [adresa]. Dne [datum] uhradila žalobkyně v souladu s nájemní smlouvou jistotu ve výši 30 000 Kč. Nájemní vztah byl ukončen dohodou stran ke dni [datum]. V souvislosti s ukončením nájmu byl dne [datum] vyhotoven předávací protokol, který mj. obsahuje poznámku „byt částečně vymalovaný“. Podle žalobkyně však předmětný byt předala vymalovaný dle dohody stran. Žalovaní zaslali dne [datum] žalobkyni vyúčtování za dobu od [datum] do [datum] na celkem 7 890,03 Kč a fakturu za vymalování bytu na 44 115,68 Kč, z níž žalovaní odečetli slevu ve výši 25 %. Od žalobkyní zaplacených záloh na služby ve výši celkem 14 000 Kč a složené jistoty ve výši 30 000 Kč žalovaní odečetli vyúčtování za služby na částku 7 890,03 Kč a náklady na výmalbu snížené o slevu ve výši 25 % v částce 33 086,76 Kč, takže žalobkyni byla vrácena pouze částka ve výši 3 023,21 Kč. S tím žalobkyně nesouhlasila, neboť své povinnosti splnila; byt předala uklizený a vymalovaný s výjimkou míst, o nichž bylo sjednáno, že malovány nebudou. Vzhledem k tomu požadovala vrácení složené jistoty ve výši 30 000 Kč s úrokem z prodlení s tím, že žalovaní ke dni skončení nájemního vztahu, resp. předání předmětného bytu, neměli za žalobkyní žádnou pohledávku, kterou by bylo možno proti jistotě započíst. Žalobkyně nesouhlasila ani s doručeným vyúčtováním, a to ve vztahu k položce pojištění domu v částce 1 060,29 Kč; správně tedy měl přeplatek z vyúčtování činit 4 147,05 Kč. Žalovaní žalobkyni dlužnou částku ve výši 30 000 Kč (jistota) a 4 147,05 Kč (nevrácený přeplatek z vyúčtování) nezaplatili ani přes předžalobní výzvu.

3. Žalovaní žalobou uplatněný nárok neuznali. Žalobkyně se v nájemní smlouvě zavázala v případě skončení nájmu byt vyklidit a vyklizený a odborně vymalovaný odevzdat žalovaným. O předání bytu zpět byl sepsán předávací protokol, který pod textem „vady vzniklé v období užívání bytu“ obsahoval poznámku, že byt byl částečně vymalovaný. Žalobkyně zanechala nevymalovanou podstatnou část bytu a současně i částečná výmalba nebyla provedena odborně, tedy postup žalované byl v rozporu s nájemní smlouvou. Žalovaní zajistili vymalování předmětného bytu u společnosti [právnická osoba]. Cena za výmalbu byla žalovaným vyúčtována fakturou č. [hodnota] ze dne [datum] v částce 44 115,68 Kč a oni ji uhradili. Vyúčtování služeb žalovaní zpracovali a žalobkyni zaslali spolu se započtením vzájemných pohledávek dne [datum], tedy poté, kdy byly jednotlivými dodavateli vystaveny mimořádné faktury, a po doručení faktury ze strany společnosti [právnická osoba]. Po vyúčtování složených záloh a jistoty vznikl žalobkyni nárok na vrácení částky ve výši 3 023,21 Kč, která jí byla uhrazena dne [datum]. Žalovaní považovali za ekonomicky oprávněný poplatek i pojištění domu, které bylo součástí vyúčtování, přičemž i na takový ekonomicky oprávněný poplatek byla dle nájemní smlouvy určena sjednaná měsíční záloha na služby. Žalovaní tedy navrhovali zamítnutí žaloby.

4. V průběhu řízení žalovaní uhradili žalobkyni částku 1 060,29 Kč odpovídající sporné položce pojištění ve vyúčtování, přičemž žalobkyně na základě toho vzala žalobu zčásti zpět podáním ze dne [datum] a soud prvního stupně v tomto rozsahu řízení podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř. zastavil výrokem I. napadeného rozsudku; tento výrok není odvoláním dotčen.

5. Soud prvního stupně provedl dokazování listinnými důkazy a výslechy svědků. Svá podrobná skutková zjištění, ohledně nichž odvolací soud pro stručnost odkazuje na odstavce 5 až 15 odůvodnění napadeného rozsudku, soud prvního stupně shrnul tak, že žalobkyně užívala byt na adrese [adresa], ve vlastnictví žalovaných. Nájemní vztah účastníků řízení založený nájemní smlouvou ze dne [datum], ve znění dodatku č. [hodnota] ze dne [datum], byl ukončen dohodou stran ke dni [datum]. V souvislosti s nájemním vztahem složila žalobkyně jistotu ve výši 30 000 Kč. Před skončením nájmu provedla žalobkyně svépomocí částečnou výmalbu bytu. Výmalba bytu byla provedena neodborně a dle uvážení jen v některých částech. Dne [datum] odevzdala žalobkyně předmětný byt žalovaným, o čemž byl sepsán předávací protokol obsahující mj. poznámku, že byt byl částečně vymalovaný. Žalovaní provedli po skončení nájmu vyúčtování uhrazených záloh na služby spojené s bydlením a vyúčtování uhrazené jistoty. Na pohledávky žalobkyně ve výši celkem 44 000 Kč (zaplacené zálohy na služby ve výši 14 000 Kč a složená jistota ve výši 30 000 Kč) započetli žalovaní částku dle vyúčtování služeb a poplatků celkem ve výši 6 829,74 Kč (tj. ve verzi po odečtení sporné položky pojištění ve výši 1 060,29 Kč – pozn. odvolacího soudu) a náklady na vymalování celého bytu, které jsou po odečtení žalovanými poskytnuté slevy ve výši 25 % za snahu vymalovat část bytu svépomocí ve výši 33 086,76 Kč. Kompletní výmalba bytu byla po skončení nájemního vztahu s žalobkyní provedena společností [právnická osoba]., za částku 44 115,68 Kč, kterou žalovaní uhradili. Po uvedeném zápočtu vzájemných pohledávek zůstala žalobkyni pohledávka za žalovanými v částce 4 083,50 Kč, která jí byla žalovanými uhrazena ve dvou platbách. V odstavci 14 vysvětlil, proč neprovedl další důkazní návrhy žalobkyně jako nadbytečné.

6. Soud prvního stupně po právní stránce věc posuzoval podle ustanovení § 2201, § 2254 odst. 1 a 2, § 2293 odst. 1, § 1982 odst. 1 a 2 a § 1987 odst. 1 a 2 o. z., jejichž znění citoval. Podle soudu prvního stupně žalobkyně nedostála své smluvní povinnosti při skončení nájmu byt odborně vymalovaný odevzdat pronajímatelům, neboť provedla jen částečnou a neodbornou výmalbu, svépomocně a jen v částech dle vlastního uvážení, což vedlo ke zjevné nejednotnosti prostoru bytu, patrné i laickým okem, a potřebě provést kompletní výmalbu. Porušení smluvní povinnosti spatřoval soud prvního stupně primárně nikoli v tom, že žalobkyně se pokusila vymalovat byt svépomocně, ale v tom, že neprovedla výmalbu řádně, nýbrž jen částečně, což zjevně nevedlo k naplnění sjednaného stavu bytu v době předání. Pokud by žalobkyně provedla výmalbu bytu řádně a v celém rozsahu, byť svépomocně, a tedy stav bytu by odpovídal ujednání stran, nebylo by ani ze strany pronajímatelů nutné vynakládat další náklady. Své povinnosti si žalobkyně byla vědoma, o čemž svědčí, že se jí částečně pokusila dostát. Zjevná necelistvost provedené výmalby jí musela být známa i v době předání bytu, a to i s ohledem na údaj v předávacím protokolu. Vzhledem k absenci jiné dohody o stavu předmětu nájmu v době vrácení zpět pronajímatelům tedy žalobkyně svou smluvní povinnost porušila. Jelikož žalovaní prokázali, že na následnou výmalbu vynaložili částku 44 115,68 Kč, oprávněně započetli část z ní (tj. po dobrovolném snížení o 25 %) oproti pohledávkám žalobkyně. Vyúčtování záloh na služby v rozsahu zbývajícím po odstranění sporné položky za pojištění domu ve výši 1 060,29 Kč již rozporováno nebylo. Žalovaní žalobkyni zaplatili celkem 4 083,50 Kč, na které po provedeném započtení měla právo. Ve zbývajícím rozsahu částky 33 086,76 Kč (po částečném zpětvzetí žaloby) již nárok žalobkyně nebyl důvodný. Pro úplnost soud prvního stupně uvedl, že je irelevantní, jak žalovaní s bytem dále naložili, zda měli zajistit rekonstrukci domu či jiné opravy apod. Pokud šlo o argumentaci žalobkyně tím, že dle smlouvy měla byt odevzdat ve stavu s přihlédnutím k běžnému opotřebení, soud prvního stupně poukázal na to, že vedle toho byla zakotvena povinnost odevzdat byt odborně vymalovaný a běžné opotřebení na tuto povinnost nemá žádný vliv. S ohledem na to žalobu ve zbývajícím rozsahu zamítl.

7. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 a 3, § 146 odst. 2 a § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaní sice zavinili částečné zastavení řízení uhrazením částky 1 060,29 Kč po podání žaloby, avšak v převažujícím rozsahu zamítnutí žaloby byla neúspěšná žalobkyně. Jelikož žalovaní byli neúspěšní v poměrně nepatrné části, uložil soud prvního stupně žalobkyni nahradit jim náklady řízení ve výši 34 650 Kč. Tu vypočetl podle § 7, § 8, § 11 odst. 1 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), a přiznal ji žalovaným za sedm úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], vyjádření ze dne [datum] a účast na jednání soudu dne [datum]) po 4 500 Kč dle § 11 odst. 1 a. t. a sedm režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 a. t. Při stanovení výše odměny za společné úkony při zastupování dvou žalovaných vycházel z § 12 odst. 4 a. t., kdy výše odměny za první zastupovanou osobou činí 2 500 Kč a za druhou zastupovanou osobu částku 2 000 Kč (mimosmluvní odměna snížená o 20 %; celkem 4 500 Kč za každý z úkonů právní služby). O platebním místě soud prvního stupně rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. O lhůtě k plnění rozhodl podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. a stanovil ji jako delší za účelem poskytnutí dostatečného času k plnění.

8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, a to v rozsahu jeho výroků II. a III. Odvolací důvody uplatnila citací (byť ne zcela přesnou) ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e) a f) o. s. ř. Věcně k nim uvedla, že se soud prvního stupně nevypořádal s jí navrženými důkazy, v důsledku čehož je rozsudek nepřezkoumatelný. Soud prvního stupně nevycházel z obsahu spisu a nepochopil, co má žalobkyně prokazovat. Vyúčtování nebylo žalobkyni žalovanými nikdy doručeno, není platné a vykazuje řadu vad a je vadné. Žalovaným nevznikla škoda, ohledně níž by mohli právo na její náhradu započíst oproti složené kauci. Závazek žalobkyně „byt vyklidit a vyklizený a odborně vymalovaný odevzdat zpět pronajímateli“ obsahuje soudem prvního stupně přehlédnutý dovětek „v původním stavu s přihlédnutím k běžnému opotřebení“. Soud prvního stupně měl zjišťovat původní stav bytu, k tomu však dokazování nevedl. Uvedené ujednání nepodrobil výkladu a nevyslechl účastníky smlouvy. Podle žalobkyně částečné vymalování mohlo splňovat závazek uvést byt do původního stavu s přihlédnutím k běžnému opotřebení. Částečné vymalování bytu není poškozením, ale často představuje částečné vylepšení. Žalovaní žalobkyni nevyzvali k dokončení výmalby a postupovali svémocně, když byt nechali přemalovat profesionální firmou. Částečně vymalovaný byt nebylo nutné celý přemalovat a náklady na to označit jako škodu. Soud nezkoumal účelnost uhrazené platby. K určení skutečné škody by bylo nutno mít prokázán původní stav bytu a porovnávat jej se stavem žalobkyní předaným. Nárok žalovaných na náhradu škody je nejistou a neurčitou pohledávkou, nezpůsobilou k započtení. Závěrem navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a sám ve věci po doplnění dokazování rozhodl, případně aby jej zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Žalovaní se k odvolání žalobkyně vyjádřili nesouhlasně. Podle je nich je tvrzení žalobkyně, že vyúčtování jí nebylo doručeno, není platné a je vadné, samo o sobě vnitřně rozporné, protože pokud by vyúčtování skutečně nebylo žalobkyni doručeno, stěží by se mohla vyjadřovat k jeho platnosti či vadnosti. V řízení navíc bylo prokázáno, že vyúčtování bylo žalobkyni doručeno dne [datum] a jeho upřesnění ze dne [datum] bylo doručeno do datové schránky právní zástupkyně žalobkyně dne [datum]. Dále bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně porušila svou povinnost, v souvislosti s porušením povinnosti vznikla žalovaným škoda a byla prokázána výše škody. Mylnou je úvaha žalobkyně, že soud prvního stupně přehlédl dovětek u ujednání týkajícího se předání bytu „v původním stavu s přihlédnutím k běžnému opotřebení“. Soud prvního stupně obsah smlouvy pečlivě zkoumal, argumentace žalobkyně si byl vědom a v odůvodnění rozsudku se s ní vypořádal. Potřeba vymalovat celý byt byla prokázána svědeckou výpovědí. Částka 44 115,68 Kč vynaložená žalovanými na výmalbu bytu je skutečnou škodou, když se o tuto částku zmenšil jejich majetek. Není správná úvaha, že by pohledávka žalovaných (resp. její započítávaná část) byla pohledávkou nezpůsobilou k započtení. Závěrem žalovaná navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovaným k rukám jejich právní zástupkyně náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalobkyně v mezích podaného odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) podle § 212 a 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a shledal, že odvolání žalobkyně není důvodné.

11. Pokud jde údajnou nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, pokládá odvolací soud tento argument za zjevně nepřiléhavý. Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I pokud by rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovovalo všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly podle obsahu odvolání na újmu uplatnění práv odvolatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Z napadeného rozsudku je přitom zcela zřejmé, jakými úvahami se soud prvního stupně řídil a na jakých důvodech své rozhodnutí založil, a žalobkyně byla zjevně schopna formulovat své odvolání a konkrétně s napadeným rozsudkem polemizovat.

12. Pokud jde o odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d) a e) o. s. ř. týkající se skutkového stavu, uvádí odvolací soud k nim společně, že soud prvního stupně zjistil skutkový stav správně a v míře dostatečné pro potřeby rozhodnutí ve věci. Odvolací soud na skutkové závěry soudu prvního stupně odkazuje a ztotožňuje se s nimi. Z odvolání není zřejmé, se kterými žalobkyní navrženými důkazy se soud prvního stupně nevypořádal. Odvolací soud má naopak za to, že soud prvního stupně zcela srozumitelně a správně vysvětlil, proč některé navržené důkazy, zejména výslech svědků [jméno FO] a [jméno FO] (v rozsudku uvedeno foneticky „[jméno FO]“, odvolací soud vychází z podání žalobkyně ze dne [datum]) neprovedl. Tyto osoby totiž neměly být vyslýchány ke skutkovým okolnostem, které byly pro posouzení věci určující (svědkyně [jméno FO] byla navrhována ke stavu domu při jeho koupi žalovanými, svědek [jméno FO] ke stavu bytu v době, kdy tam docházel za žalobkyní, dále byl žalobkyní původně navrhován svědek [jméno FO] ke skvrnám na zdech a stropech během trvání nájmu, od návrhu na jeho výslech nadto sama žalobkyně upustila). Podstatou sporu je, zda byla žalobkyně povinna při skončení předmětného nájmu byt odborně vymalovat, co to znamená, zda to splnila, a pokud ne, jaká škoda z toho žalovaným vznikla. Tyto otázky byly možno zodpovědět na základě provedeného dokazování zcela dostatečně, aniž by bylo nutno zkoumat stav domu či předmětného bytu v době koupě domu žalovanými nebo stav bytu v době trvání nájmu před jeho skončením. Soud prvního stupně též vysvětlil zamítnutí návrhu na výslech subdodavatele společnosti [právnická osoba] a žalovaného 2, přičemž odvolací soud souhlasí s nadbytečností těchto důkazů v situaci, kdy bylo možno se dostatečně opřít o důkazy již provedené.

13. Pokud jde o odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. f) o. s. ř. týkající se rovněž skutkového stavu, z odvolání žalobkyně nevyplývá, jaké další skutečnosti nebo jiné důkazy, které nebyly dosud uplatněny, žalobkyně nabízí ve smyslu ustanovení § 205a o. s. ř., když obsah odvolání je spíše opakováním argumentace, kterou žalobkyně sdělila již soudu prvního stupně. Zmiňuje-li žalobkyně v odvolání, že soud prvního stupně při výkladu smlouvy nevyslechl účastníky, je k tomu nutno podotknout, že jednak jejich výslech k nějakým konkrétním skutkovým tvrzením, z nichž by bylo možno usuzovat na nějakou konkrétní společnou vůli smluvních stran, nebyl navrhován (přičemž žalobkyně neuvádí žádný důvod, pro který by šlo o návrh nyní relevantní ve smyslu § 205a o. s. ř. navzdory neúplné apelaci), jednak ovšem sama žalobkyně v řízení uváděla (viz např. její podání ze dne [datum]), že nájemní smlouva nebyla vytvářena v žádném negociačním procesu, nepředcházela korespondence, vzájemná praxe ani smluvní vyjednávání atd., tudíž zde chybí relevantní skutková tvrzení o formování sporného smluvního ujednání, k jejichž prokázání by takový výslech mohl přispět, a soud prvního stupně zcela důvodně zjišťoval obsah písemné smlouvy a ten podrobil výkladu.

14. V odvolání obsažené tvrzení, že vyúčtování nebylo žalobkyni žalovanými nikdy doručeno, není platné a vykazuje řadu vad, je nejen vnitřně rozporné, jak správně uvádějí žalovaní, ale též zcela nepřiléhavé výsledkům dokazování i tomu, co uváděli sami účastníci. Sama žalobkyně v řízení uvedla (viz protokol z ústního jednání ze dne [datum]), že položka týkající se pojištění ve výši 1 060,29 Kč byla tím jediným, co na vyúčtování zpochybňovala. Logicky tudíž platí, že když tato částka byla žalovanými žalobkyni v průběhu řízení vrácena, nic dalšího problematického na vyúčtování nezůstalo.

15. S ohledem na to, že žalobkyně v odvolání brojila též proti výkladu ujednání předmětné nájemní smlouvy soudem prvního stupně, uplatnila fakticky (byť to výslovně neuvedla) též odvolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Odvolací soud nicméně dospěl k závěru, že soud prvního stupně věc právně posoudil správně, přičemž na jeho právní závěry lze plně odkázat. Jak bylo již uvedeno, po skutkové stránce nebylo tvrzeno a tím spíše ani prokázáno, že by strany smlouvy měly nějakou konkrétní společnou vůli ohledně ujednání článku VII. odst. 2 písm. s) nájemní smlouvy odlišnou od toho, co je zachyceno v písemném textu smlouvy. V obecné rovině samozřejmě platí, že občanský zákoník klade důraz na hledisko skutečné vůle jednajících osob a základním hlediskem pro výklad právního jednání je podle něho úmysl jednajícího (popřípadě – u vícestranných právních jednání – společný úmysl jednajících stran), byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo muselali (musel-li) o něm vědět. Jestliže zde však není skutkový podklad pro zjištění nějakého úmyslu (záměru) jednajícího, který by se mohl odlišovat od toho, co bylo zachyceno v písemném textu, nezbývá než vycházet z objektivní metody interpretace, kdy se projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. V tomto případě je podle mínění odvolacího soudu zcela zřejmé, že výrazu „odborně vymalovaný byt“ je třeba rozumět tak (a rozuměla by mu tak zpravidla osoba v postavení adresáta), že jím nepochybně není částečná výmalba provedená pouze v místech dle uvážení žalobkyně, kdy pouhým okem je patrný rozdíl mezi přemalovanými a nepřemalovanými plochami (což je stav po skutkové stránce zjištěný již soudem prvního stupně). Žalobkyně neprávem vytýká soudu prvního stupně, že „přehlédl“ tu část ujednání článku VII. odst. 2 písm. s) nájemní smlouvy, kde je uvedeno „v původním stavu s přihlédnutím k běžnému opotřebení“. Soud prvního stupně se tím zabýval, nicméně správně dovodil, že povinnost provedení odborného vymalování s tím není v rozporu. Smluvní strany se mohou od obecného pravidla v jednotlivosti odchýlit. Jestliže žalobkyně jako nájemce měla byt vrátit obecně v původním stavu s přihlédnutím k běžnému opotřebení, platil tento princip na všechny součásti bytu (žalobkyně nebyla při skončení nájmu automaticky povinna měnit zařizovací předměty za nové, repasovat dveře a podlahy atd., pokud bylo zachováno, že byly opotřebeny běžně), nebylo-li ovšem o něčem ujednáno jinak. Ujednání o vymalování představuje právě takovou výjimku. Užíváním bytu zpravidla dochází k odření a ušpinění stěn, případně i stropů, v bytech se práší apod., což koresponduje i s povinností nájemce zajišťovat malování v rámci běžné údržby bytu podle § 2 nařízení vlády č. 308/2015 Sb. Výslovné ujednání nájemní smlouvy tak v podstatě znamená jen to, že nájemce má tuto povinnost při skončení nájmu automaticky, aniž by bylo potřeba zkoumat, zda to měl již provést v rámci běžné údržby bytu.

16. Odvolací soud nesdílí názor žalobkyně, že by pro splnění povinnosti žalobkyní bylo relevantní, zda ji žalovaní vyzvali k dokončení výmalby. Naopak, když žalobkyně nepostupovala podle nájemní smlouvy, vzniklo žalovaným právo na náhradu škody takto vzniklé. Jejich postup, tedy nechat byt vymalovat a požadovat po žalobkyni toliko 75 % nákladů s tím spojených, není protiprávní a ve výsledku je vůči žalobkyni spíše vstřícný. K posouzení vynaloženého nákladu jako účelného měl soud prvního stupně dostatek podkladů v provedeném dokazování včetně cenové nabídky a výpovědi svědka [jméno FO]. I právní závěr soudu prvního stupně o vzniku práva žalovaných na náhradu škody a oprávněném použití jejich pohledávky k započtení vůči pohledávce na vrácení jistoty tak obstojí. Pro úplnost odvolací soud dodává, že se neztotožňuje s názorem zastávaným žalobkyní, že by pohledávka žalovaných coby pronajímatelů musela existovat již v den skončení nájmu. Nic takového z ustanovení § 2254 odst. 2 o. z. neplyne, naopak je možné, aby pohledávka vznikla teprve následně, má-li původ v porušení povinnosti nájemcem, a pokud v době jejího vzniku pronajímatel jistotu dosud nevrátil, může nepochybně k započtení přistoupit. Kdy přesně má pronajímatel jistotu vrátit, je otázkou odlišnou, nicméně na možnosti či oprávněnosti započtení nic nemění (důsledkem vrácení jistoty, k němuž by došlo v rozporu se zákonem či smlouvou opožděně, může být prodlení, a tedy např. povinnost zaplatit úrok z prodlení, započtení to však nebrání).

17. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. tedy rovněž nebyl naplněn. Jelikož odvolací soud v rámci své přezkumné činnosti ani neshledal, že by byl naplněn nějaký jiný odvolací důvod, žalobkyní neuváděný, uzavřel, že soud prvního stupně žalobu správně v celém zbývajícím rozsahu zamítl včetně požadovaného příslušenství.

18. Nákladový výrok napadeného rozsudku shledal odvolací soud rovněž správným, přičemž ve vztahu k němu odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku. Z obsahu spisu neplyne žádný markantní důvod, pro který by bylo nutno stanovit pariční lhůtu jako delší než třídenní, neboť částka uložené náhrady nákladů řízení není nijak výjimečně vysoká, nicméně úvaha soudu prvního stupně v tomto směru nebyla excesivní a nevyvolává nutnost zásahu odvolacího soudu do samotné lhůty k plnění.

19. Z vyložených důvodů odvolací soud podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek ve výrocích II. a III. jako věcně správný potvrdil.

20. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., přičemž právo na jejich náhradu přiznal žalovaným, kteří byli v odvolacím řízení plně úspěšní. Její výše pro každého ze žalovaných činí celkem 4 878 Kč a sestává z odměny za zastupování advokátem po 2 214 Kč podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) a k) a § 12 odst. 4 a. t. za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast na jednání před odvolacím soudem) a jedné poloviny paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedené dva úkony. Pokud jde o snížení mimosmluvní odměny podle § 12 odst. 4 a. t., v případě žalovaných, kteří mají v řízení zcela rovné postavení a směřuje vůči nim tentýž nárok, nelze dost dobře rozlišit, který je první a který druhou osobou ve smyslu uvedeného ustanovení; pořadí, v němž byli označeni v žalobě, může být zcela nahodilé a na jejich práva a povinnosti nemůže mít vliv. Odvolací soud proto postupoval tak, že částku 2 460 Kč, která by odpovídala 100 % mimosmluvní odměny za 1 úkon (s ohledem na nižší rozsah předmětu řízení ve srovnání s řízením před soudem prvního stupně), snížil ve vztahu ke každému ze žalovaných na 90 % (tj. 2 214 Kč), ve svém souhrnu je tedy přiznaná mimosmluvní odměna totožná, jako kdyby soud ve vztahu k jednomu žalovanému vycházel ze 100 % a ve vztahu k druhému žalovanému z 80 % uvedené částky. Z paušální náhrady hotových výdajů přiznal odvolací soud každému ze žalovaných jednu polovinu, neboť se vždy jednalo o úkony společné pro oba žalované.

21. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení k rukám právní zástupkyně žalovaných odvolací soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.

22. O lhůtě k plnění odvolací soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.

23. Výrok I. napadeného rozsudku nebyl dotčen odvoláním, a zůstal tak stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).