o 603 692 Kč s příslušenstvím,

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobcům částku 603 692 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 9. 4. 2019 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentním bodů (výrok I), žalobce zavázal povinností zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 51 606,50 Kč k rukám právního zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II), dále jim uložil zaplatit vedlejšímu účastníku na straně žalovaného na náhradě nákladů řízení částku 2 100 Kč v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku (výrok III) a konečně je zavázal povinností zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení státu částku 27 439,90 Kč na účet soudu prvního stupně v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobci jako právní nástupci po zemřelém [jméno FO], svém otci, domáhali náhrady majetkové a nemajetkové újmy vzniklé [jméno FO] v souvislosti s poskytnuto zdravotní službou. Podle žalobních tvrzení [Jméno žalobce C] prodělal dne 16. 5. 2016 kolonoskopii prováděnou zaměstnancem žalovaného a při ní došlo k proděravění tlustého střeva [jméno FO]. Částka 603 692 Kč sestávala z bolestného ve výši 338 592 Kč, náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 240 000 Kč a nákladů na vypracování znaleckého posudku v částce 25 100 Kč.

2. Původní žalobce [Jméno žalobce C] v průběhu řízení dne [datum] zemřel a soud prvního stupně svým usnesením ze dne 28. 5. 2020, č. j. 26 C 164/2019-258, rozhodl pravomocně tak, že v řízení bude pokračováno namísto něj s žalobci a) – d) jako jeho právními nástupci.

3. Soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování, vyslechl navržené svědky, provedl důkaz znaleckými posudky a četnými listinnými důkazy. Poté zjistil skutkový stav, který podrobně popsal v odůvodnění svého rozhodnutí, v němž uvedl zjištění, která učinil z jednotlivých důkazů, a to pod body 7. – 28. odůvodnění rozsudku. V bodě 29. shrnul skutkový stav, který výsledně zjistil. Ten uvádí odvolací soud v doslovném znění.

4. U původního žalobce byla dne 16. 5. 2016 v nemocnici ambulantně provedeno kontrolní vyšetření rekta, kdy nešlo sice o celkovou kolonoskopii, byť je s tímto pojmem pro zjednodušení v rozsudku operováno, jednalo se spíše o rektální vyšetření. Mělo jít o prohlédnutí rektální oblasti původního žalobce, kterou provedl zaměstnanec nemocnice [tituly před jménem] [jméno FO]. Tento zákrok byl proveden na doporučení lékaře [tituly před jménem] [jméno FO], a jejím účelem bylo zjištěné možností opětovného obnovení spojení tlustého střeva po předchozí protektivní ileostomii, tedy vývodu střevního obsahu přes břišní stěnu. Původní žalobce před provedením kolonoskopie podepsal informovaný souhlas. Při kolonoskopii ucítil původní žalobce v jednom okamžiku bolest, která se nezmenšovala. K samotnému vyšetření bylo zjištěno, že [tituly před jménem] [jméno FO] jednak zjistil přetrvávající píštěl v oblasti anastomózy (tedy oblasti, kdy došlo k napojení střevní trubice) a následně zákrok ukončil z důvodu toho, že přes ostrý ohyb nemohl pokračovat v dalším průchodu. Po provedení zákroku opustil původní žalobce nemocnici a odjel do svého domova, kdy nebyl nikým doprovázen, přičemž podle jeho slov se bolest břicha nezmenšovala, naopak se zvyšovala a původní žalobce se necítil dobře, zaznamenal na sobě zvýšenou teplotu a malátnost. Z toho důvodu ho ještě téhož dne jeho družka opětovně zavezla do nemocnice, kde zůstal hospitalizován na chirurgickém oddělení. Vzhledem k okolnostem bylo závěrem vysloveno podezření na možná defekt v místě píštěle s komunikací do dutiny břišní. Na CT vyšetření byl odhalen ve stěně střevní defekt šíře nejméně 8 x 6 mm, kterým se podaná kontrastní látka dostává do dutiny břišní a dále pronikl plyn (vzduch) do dutiny břišní, hrudní i retroperitonea S ohledem na protektivní ileostomii bylo prozatím přestoupeno ke konzervativní léčbě antibiotiky. U žalobce i přes antibiotickou léčbu nadále rostly hodnoty CRP a poté, co byly dne 18. 5. 2016 v odpoledních hodinách zjištěny hodnoty CRP u původního žalobce 260 mg/l, byl indikován k revizi dutiny břišní, která byla provedena téhož dne v noci. Následně byl původní žalobce nadále hospitalizován po provedené revizi na chirurgickém oddělení nemocnice, odkud byl dne 10. 6. 2016 v ranních hodinách propuštěn do domácí péče. Původní žalobce poté dopisem ze dne 10. 2. 2017 žalovanou nemocnici oslovil, kdy požadoval finanční kompenzaci za postup [tituly před jménem] [jméno FO], který nepostupoval lege artis. Znalecký posudek zpracovaný [ústav] shrnul, že endoskopické vyšetření tlustého střeva je standardní diagnostické (i terapeutické) vyšetření, které je poměrně bezpečné, ovšem s každým invazivním lékařským zákrokem je spojeno riziko komplikací. Perforace tlustého střeva je jednou z komplikací endoskopie a mezinárodní odborné společnosti považují za přeměřený výskyt perforací <0,2 %, některé zdroje dokonce až 1 % takových komplikací. Riziko perforace je vyšší při terapeutických zákrocích, ale narůstá též při změněných poměrech týkajících se samotného tlustého střeva nebo jeho okolí (např. divertikly, pooperační srůsty, zánětlivé a post radiační postižení). Perforace u konkrétních pacientů nelze předvídat, část jich lze diagnostikovat již během endoskopie, část až později. Některé jdou léčit konzervativně, jiné vyžadují chirurgickou revizi. Ohledně právního či metodického rámce formátu zápisu z endoskopického vyšetření bylo konstatováno, že neexistuje zákonná norma, která by takový formát definovala. Jsou však doporučené postupy, která nejsou právně závazná, ale endoskopická pracoviště je dodržují. Původní žalobce podepsal informovaný souhlas s provedením kolonoskopie.

5. Soud prvního stupně k hodnocení důkazů uvedl, že svá skutková zjištění opřel zejména o listinné důkazy a výslechy svědků a znalců, o jejichž pravosti či pravdivosti neměl žádné pochybnosti a dále o znalecký posudek číslo [číslo] vypracovaný [ústav] jako znaleckým ústavem z oboru zdravotnictví, odvětví gastroenterologie, kdy tento posudek osobně zpracoval [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] Tento posudek byl zároveň podpořen i závěry znaleckého posudku vypracovaného na žádost žalobců znalcem [tituly před jménem] [jméno FO]. Oba znalecké posudky dospěly ke shodnému závěru a vzájemně se podporují v tom, že perforace tlustého střeva při tomto typu zákroku je vzácnou, ale přípustnou komplikací a vyšetření provedené [tituly před jménem] [jméno FO] nebylo non lege artis.

6. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 2913, § 2643 odst. 1, § 2645 a § 2936 o. z., uvedená zákonná ustanovení odcitoval. Zdůraznil zejména, že odpovědnost za provedení lékařského zákroku není odpovědností za výsledek, ale za správnost provedení tohoto zákroku. Základním předpokladem pro vznik odpovědnosti k náhradě újmy je protiprávní jednání škůdce, vzniklá újma a příčinná souvislost. Odpovědnost poskytovatele zdravotní péče za újmu způsobenou na zdraví pacienta tak nastupuje tehdy, pokud právě chybný způsob provedení zákroku či opomenutí při poskytování zdravotní péče byly vyvolávajícím činitelem poškození zdraví pacienta (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 9. 2023, sp. zn. 25 Cdo 13/2023).

7. Žalobci svůj žalobní nárok opírají o tvrzení, že komplikace a újma na zdraví původního žalobce byla v příčinné souvislosti s provedením invazivního vyšetření – kolonoskopie, k němuž došlo podle jejich názoru nedbalým a chybným postupem [tituly před jménem] [jméno FO]. Lékařův postup žalobci označili jako postup non lege artis. Žalobci zároveň upozornili na odpovědnost poskytovatele zdravotní péče z charakteru přístroje, který se k tomuto vyšetření používá, kdy tato odpovědnost je objektivní a žalovaný se z ní může vyvinit pouze tím, že by doložil, že vyšetření proběhlo lege artis.

8. Soud prvního stupně neshledal odpovědnost žalovaného v důsledku použití přístroje ve smyslu § 2936 o. z., když žádná vada použitého endoskopu nebyla zjištěna, respektive ke zjištění takovéto vady nebylo prováděno ani dokazování a žalobci v tomto směru nic nenamítali. Odpovědnost žalovaného z použití vadné věci tak dovodit nelze.

9. Pokud pak jde o tvrzené pochybení ošetřujícího lékaře [tituly před jménem] [jméno FO], který kolonoskopické vyřešení prováděl, tak soud prvního stupně připustil, že pravděpodobnou příčinou infekce břišní dutiny a břišní stěny původního žalobce, která si následně vyžádala operační léčbu a antibiotickou terapii, byl defekt stěny konečníku, který vznikl s nejvyšší pravděpodobností perforací stěny tlustého střeva při provádění kolonoskopického vyšetření dne 16. 5. 2016. Při operační revizi dutiny břišní perforace nalezena nebyla, nicméně provedené CT vyšetření ve spojení se závěry znaleckého ústavu o možném spontálním uzavření perforace nasvědčuje tomu, že tato varianta je vysoce pravděpodobná, Píštěl, kterou původní žalobce měl, s dutinou břišní prokazatelně nekomunikovala. I přesto však soud prvního stupně dovodil, že zdravotní péče byla původnímu žalobci poskytnuta řádně v souladu se zákonnými požadavky, není tedy naplněna podmínka vzniku odpovědnosti za škodu spočívající v protiprávním jednání žalovaného, ač výsledkem péče nebyl kýžený zdravotní stav původního žalobce – viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 9. 2023, sp. zn. 25 Cdo 13/2023. K tomu soud prvního stupně zdůraznil, že zdravotnické zařízení odpovídá jen za škodu způsobenou postupem non lege artis.

10. V další části rozhodnutí soud prvního stupně v obecné rovině rozebral kritéria Ústavního soudu k této problematice, akcentoval, že i přes neustálý pokrok lékařské vědy se nelze domnívat, že vyřešení jakéhokoliv zdravotního problému je nyní samozřejmostí, že každý invazivní lékařský zákrok je po pouhou formalitou. Tyto zásahy představují vždy závažný zásah do lidského organismu, a veškerá rizika nelze proto předem vyloučit, s čímž jsou pacienti seznamováni. Perforace střevní stěny je sice vzácnou ale možnou komplikací kolonoskopie, což stvrdilo několik na sobě nezávislých lékařů. K tomu soud prvního stupně poukázal na celkový zdravotní stav žalobce, který nebyl dobrý, žalobce byl onkologicky léčen s ohledem na prodělaný karcinom konečníku měl i jiné zdravotní problémy – zhoršené ledvinové funkce, diabetes mellitus a vysoký krevní tlak.

11. Soud prvního stupně neshledal přiléhavým odkaz žalobců na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3595/2021, neboť tento případ je odlišný – v judikátu projednávaném Nejvyšším soudem ČR šlo o situaci, kdy došlo k následnému odstranění nesprávné části lidského těla, což není případ žalobce.

12. Soud prvního stupně zdůraznil, že žalobci se dostalo řádného poučení – informovaný souhlas, - kdy i tento souhlas má své limity. Poučení o rizicích zákroku není bezbřehé, rozličných rizik lze pro každý zákrok vyjmenovat v podstatě neomezené množství a kdyby se poučovací povinnost měla vztahovat na všechna, tak by informovaný souhlas byl prakticky nedosažitelný. Z provedených důkazu nebylo zjištěno, že by [tituly před jménem] [jméno FO] pochybil následným postupem při prováděném zákroku, k čemuž soud prvního stupně odkázal na výslech znalce [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly za jménem], kdy žalobci nebyla podávaná žádná medikace, bylo pouze provedeno diagnostické vyšetření konečníku, v rozsudku zjednodušeně označené jako kolonoskopie, byť nešlo o úplnou kolonoskopii, ale o kolonoskopii částečnou. Soud prvního stupně dovodil, že nelze usuzovat, že by [tituly před jménem] [jméno FO] měl postupovat obezřetněji za situace, kdy nelze přesně určit, jaký byl jeho postup po provedené kolonoskopii a stojí proti sobě tvrzení původního žalobce, že lékař nijak na jeho nářky nereagoval a tvrzení [tituly před jménem] [jméno FO], že původní žalobce si na nic nestěžoval.

13. Na základě těchto závěrů soud prvního stupně uzavřel, že lékařská péče byla poskytnuta původnímu žalobci v nemocnici při provádění zákroku kolonoskopie lege artis, tedy při úplném dodržení pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta a přihlédnutím ke konkrétním podmínkám a při využití všech dostupných objektivních možností. Žalobce byl řádně poučen o zákroku, který mu bude proveden, k čemž soud prvního stupně znovu poznamenal, jaký byl celkový zdravotní stav žalobce, stav jeho střevní stěny a lékařské zákroky, které v souvislosti se svým onemocněním absolvoval. Žalovaný žádnou svou povinnost neporušil podle občanského zákoníku či podle zákona o zdravotních službách a nebylo zjištěno ani to, že by byla použita vadná věc, tedy kolonoskop podle § 2936 o. z. Ze všech těchto důvodů proto žalobu zamítl.

14. .O nákladech řízení účastníků a vedlejšího účastníka rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovanému, který v řízení uspěl, přiznal náhradu nákladů řízení sestávajících z nákladů právního zastoupení. Tyto vyčíslil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif, v odůvodnění svého rozhodnutí. Náklady řízení vedlejšímu účastníku přiznal podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., vyčíslení rovněž provedl v odůvodnění svého rozhodnutí.

15. Výrok o nákladech řízení státu odůvodnil § 148 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku řízení uložil žalobcům povinnost zaplatit státu náklady řízení s tím, že od výsledných nákladů řízení státu odečetl žalobci zaplacenou zálohu ve výši 25 000 Kč.

16. Proti rozsudku podali odvolání žalobci. Své blanketní odvolání doplnili a uplatnili odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Soudu prvního stupně vytkli především nesprávně a neúplně zjištěný skutkový stav, když vyjádřili své zásadní výhrady ke skutkovým zjištěním ve vztahu k jednání [tituly před jménem] [jméno FO]. Podle žalobců uvedený lékař postupoval při poskytnutí zdravotní péče bývalému žalobci odborně nesprávně, nešetrně a způsobil mu poranění stěny tlustého střeva. Nastala tak právní odpovědnost žalovaného za újmu, která původnímu žalobci vznikla. Žalobci odkázali na znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO] a na výslech tohoto znalce, z něhož vzali za prokázané, že příčinou vzniku újmy na zdraví původního žalobce byly komplikace vzniklé v souvislosti s provedením kolonoskopie dne 16. 5. 2016. K tomu uvedli část výpovědi uvedeného znalce při jednání. Znovu namítli, že původní žalobce si ihned v průběhu úkonu kolonoskopie [tituly před jménem] [jméno FO] stěžoval na náhlou bolest v břiše, jeho účastnická výpověď však provedena již být nemohla, neboť tento žalobce zemřel. Žalobcům je ale známo, že původní žalobce prodělal předtím několik obdobných vyšetření a měl s tím zkušenosti, žalobci tak nepochybují o tom, že v rámci svých zkušeností reagoval i dne 16. 5. 2016, kdy lékaře [tituly před jménem] [jméno FO] informoval o mimořádně bolestivém průběhu vyšetření. K tomu žalobci odkázali na výpověď svědka [tituly před jménem] [jméno FO], který nepravdivě uvedl, že břicho bylo měkké a prohmatné, nemocný si nestěžoval na větší bolesti, proto byl propuštěn do ambulantní péče. K tomu žalobci namítli, že původní lékařská zpráva o provedeném vyšetření byla dne 16. 2. 2017 doplněna, ačkoliv podle názoru žalobců si lékař nemohl v žádném případě průběh vyšetření původního žalobce podrobně pamatovat, když toto proběhlo před více než devíti měsíci před sepisem jeho vyjádření ze dne 16. 2. 2017. Žalobci dále uvedli výpověď svědka [tituly před jménem] [jméno FO] při jednání, popsali odpovědi svědka na dotazy a v této souvislosti namítli, že původní žalobce byl nesprávně poučen o možných komplikací kolonoskopie, tedy chybělo řádné poučení – písemný informovaný souhlas, - který by před tímto svědkem po jeho ústním poučení původní žalobce potvrdil.

17. Žalobci odmítli závěry znaleckého posudku znaleckého ústavu – [ústav], - k tomu uvedli výslech [tituly před jménem] [jméno FO] jako zástupce ústavu, podstatné části této výpovědi rozebrali. Znovu namítli, že k zákonnému poučení bývalého žalobce vůbec nedošlo, což je také nepochybně postup non lege artis, chybělo také následné poučení po ukončení vyšetření před opuštěním ambulance do domácího ošetření. Z textu lékařské zprávy ze dne 16. 5. 2016 pak vyplývá, že samotné vyšetření, včetně sepisu lékařské zprávy a údajného poučení před samotnou kolonoskopií trvalo přesně 17 minut. Žalobci připustili, že původní žalobce podepsal listinu – informovaný souhlas, tomu však musí předcházet skutečné řádné poučení pacienta lékařem, pouhý podpis pacienta na listině bez řádného poučení ústního nesplňuje náležitosti informovaného souhlasu. Žalobci dále poukázali na výpověď svědkyně [jméno FO], z níž vyplývá, že po dokončení léčby vznikly u původního žalobce nevratné trvalé následky, které již byly specifikovány. V důsledku chybně provedeného lékařského zákroku žalobci vznikla psychická újma v tom, že byla navždy zmařena možnost obnovení kontinuity tlustého střeva, tedy žalobce se musel doživotně smířit s přítomností kolostomie. Soud prvního stupně pochybil, když bez kritického hodnocení přijal jako věrohodnou výpověď svědka [tituly před jménem] [jméno FO] a za klíčový považoval znalecký posudek podaný znaleckým ústavem [ústav], včetně výslechu zástupce tohoto ústavu. Uvedený důkaz pak byl vyložen jednostranně ve prospěch žalovaného. Bylo ovšem prokázáno, že žalovaný řádně nevedl zdravotnickou dokumentaci, což prokazuje lékařská zpráva ze 16. 5. 2016 na č. l. 130 spisu. Bylo také prokázáno, že při lékařském zákroku došlo k poškození tlustého střeva původní žalobce, klíčovou otázkou zůstává, za došlo buď k nesprávně, nešetrně, a možná i zbytečně provedené kolonoskopii či k pochybení bezprostředně po jejím provedení při péči před propuštěním do domácí péče. K tomu žalobci odkázali na ustanovení § 2643 odst. 1 o. z. a zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, jeho § 4 odst. 5 a § 28 odst. 2. Důkazní břemeno ohledně prokázání existence všech předpokladů odpovědnosti za škodu je na žalobcích.

18. Závěrem žalobci uvedli, že soud řádně nereagoval na velmi vnitřně rozpornou a v podstatné části zjevně nepravdivou výpověď [tituly před jménem] [jméno FO] při jednání [datum] a stejně tak bez adekvátní reakce přešel pokus žalovaného zahladit nedostatečnou zdravotnickou dokumentaci ze dne 16. 5. 2016 vypracováním dodatečné zprávy ze dne 16. 2. 2017. Prvostupňový soud nereagoval ani na kritické výtky žalobců ke znaleckému posudku a k výslechu zástupce znaleckého ústavu. Žalobci proto navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby ho změnil tak, že žalobě zcela vyhoví.

19. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobců odkázal na správná skutková zjištění soudu prvního stupně a jeho správné právní posouzení. V řízení bylo prokázáno, že endoskopické vyšetření původního žalobce bylo provedeno lege artis, tedy nebylo provedeno v rozporu s odbornými poznatky. Nebyl porušen žádný předpis ani doporučení o tom, jak má zákrok proběhnout a ani jak mám být o něm sepsaná lékařská zpráva. Poranění tlustého střeva při prováděném zákroku patří v daném případě k tzv. přípustným rizikům, což uvedli ve svém odvolání sami žalobci.

20. Žalovaný nesouhlasil s názorem žalobců o tom, že v původní žalobce byl nesprávně poučen, neboť toto tvrzení bylo spolehlivě vyvráceno provedeným dokazováním. Původní žalobce řádně podepsal informovaný souhlas, který byl součástí zdravotnické dokumentace a pokud svědek neuvedl, že ho řádně poučil, tak je to dáno tím, že mu tuto konkrétní otázku nikdo nepoložil. Z dokumentu jasně vyplývá, že svědek [tituly před jménem] [jméno FO] provedl pohovor s pacientem a tento svůj souhlas udělil. To potvrdil i znalec, který uvedl, že nepředpokládá, že by podepsaný souhlas nevyjadřoval skutečnou vůli pacienta. Žalovaný znovu zopakoval, že žádnou svoji povinnost neporušil a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný.

21. Vedlejší účastník ve svém písemném vyjádření k odvolání žalovaného rovněž odkázal na správná skutkové řízení soudu prvního stupně včetně jeho správného právního posouzení, odkázal na zákon o zdravotních službách, jeho § 45 odst. 1, § 4 odst. 5, které odcitoval a akcentoval, že odpovědnost v souvislosti s poskytnutím zdravotních služeb je odpovědností za správný postup, a nikoliv odpovědností za výsledek. K chybnému postupu u žalovaného nedošlo a k tomu vedlejší účastník odkázal na oba znalecké posudky, které byly vypracovány. Žádal potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

22. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212 a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo a neshledal odvolání žalobců opodstatněným.

23. Soud prvního stupně zjistil správně skutkový stav, když provedl dokazování v dostatečném rozsahu, který mu umožnil učinit správné skutkové závěry tak, aby zjištěný skutkový stav mohl být náležitě posouzen i po stránce právní. Důkazy soud prvního stupně řádně provedl postupem podle § 122 a následujících o. s. ř., poté je náležitě zhodnotil podle zásady volného hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. a skutková zjištění, které z nich učinil, v nich mají zcela oporu. Soud prvního stupně také přesvědčivě vysvětlil, z kterých důkazů vycházel a z kterých nikoliv.

24. Mezi účastníky není sporu o tom, že původní žalobce [Jméno žalobce C] absolvoval dne 16. 5. 2016 v nemocnici žalovaného částečnou kolonoskopii (dále jen pro stručnost kolonoskopie), tedy vyšetření, které bylo indikováno dřívějším ošetřujícím lékařem žalobce [tituly před jménem] [jméno FO] za účelem plánovaného operačního obnovení spojení tlustého střeva, kdy žalobce byl v důsledku prodělaného onemocnění měl tzv. ileostomii, tedy vyústění tlustého střeva břišní stěnou. Je tak nepřípadná námitka žalobců o tom, že není zřejmé, zda toto vyšetření bylo vůbec nutné, a to obzvláště za stavu, kdy původní žalobce důvod tohoto vyšetření sám specifikuje v žalobě. Relevantní není ani další námitka žalobců, že nebyl důvod, aby se tlusté střevo původního žalobce vyšetřovalo v takovém rozsahu; k tomu lze odkázat zejména na ústní doplnění ústavního znaleckého posudku, kdy zpracovatel posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], jednoznačně uvedl, že jde o běžný postup, aby se vyloučil např. zánět apod. Ani délka vyšetření (necelých 17 minut) není relevantní, neboť šlo o vyšetření jednoduché. Ani odvolací soud tak nemá o potřebnosti a rozsahu tohoto vyšetření pochybnosti, když v daném případě jde o posouzení vysoce odborných otázek, které přísluší výhradně znalci (§ 127 o. s. ř.).

25. Soud prvního stupně správně zjistil, že při uvedeném vyšetření došlo k defektu spočívajícím v protržení stěny tlustého střeva žalobce, a to ve vzdálenosti 11 cm od konečníku. Ileostomické vyústění tlustého střeva bylo ve vzdálenosti 5 centimetrů od konečníku.

26. Soud prvního stupně správně rozebral skutkovou podstatu odpovědnosti poskytovatele zdravotní péče podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, a to s poukazem na závěry vyjádřené Nejvyšším soudem ČR v jeho rozsudku ze dne 19. 9. 2023, sp. zn. 25 Cdo 13/2023, z něhož vyplývá, že poskytovatel zdravotní péče je povinen postupovat podle smlouvy (je-li uzavřena) s péčí řádného odborníka podle § 2643 odst. 1 o. z., přičemž odpovědnost poskytovatele zdravotní péče podle § 2645 o. z. ve spojení s § 2913 o. z. není odpovědný za výsledek, nýbrž za správnost provedení lékařského zákroku, tedy za to, zda lékařský zákrok byl proveden s péčí řádného odborníka; v daném případě, zda byl proveden ,,lege artis“. Jedná se o odpovědnost objektivní bez ohledu na zavinění. Nejde tak odpovědnost za porušení zákonné povinnosti, ale smluvní povinnosti, která je postavena na objektivním principu bez ohledu na zavinění, kdy základními předpoklady pro vznik odpovědnosti podle § 2913 o. z. jsou protiprávní jednání škůdce spočívající v porušení smluvně převzaté povinnosti, vznik škody a příčinná souvislost mezi porušením smlouvy a vznikem škody. Odpovědnost poskytovatele zdravotní péče za újmu způsobenou na zdraví či životě pacienta ovšem nastupuje pouze tehdy, pokud právě chybný způsob provedení zákroku či opomenutí při poskytování zdravotní péče byly vyvolávajícím činitelem, tedy příčinou poškození zdraví pacienta – k tomu obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 2024, sp. zn. 25 Cdo 2542/2023, či ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 25 Cdo 1240/2009, ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 4536/2018, uveřejněný pod číslem 106/2020 Sb. Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Správnost postupu lékaře a jeho soulad se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy a praxe se přitom vždy hodnotí na základě poznatků, které měl lékař k dispozici v době svého rozhodnutí. Znamená to, jak správně soud prvního stupně uvedl, že odpovědnost poskytovatele zdravotní péče za újmu způsobenou na zdraví pacienta nastupujete tehdy, pokud chybný způsob provedení zákroku či opomenutí při poskytování zdravotní péče byly vyvolávajícím činitelem poškození zdraví pacienta či jeho úmrtí. Odpovědnost za poskytnutou zdravotní péči tedy není odpovědnost za výsledek, ale za způsob provedení. Je-li zdravotní péče poskytnuta lege artis, tedy řádně v souladu s dostupnými poznatky lékařské vědy a praxe tak, jak vyplývá ze shora citovaných judikaturních závěrů, není odpovědnost za újmu na zdraví dána, a to ani tehdy, jestliže se očekávaný výsledek lékařského zákroku nedostaví či snad dokonce dojde ke zhoršení zdravotního stavu pacienta.

27. Cílem plánovaného lékařského zákroku dne 16. 5. 2016 bylo nepochybně zjistit stav (části) tlustého střeva původního žalobce, který byl podmínkou pro provedení dalšího lékařského zákroku – opětovné obnovení kontinuity tlustého střeva a odstranění umělého vývodu. Z výsledků dokazování v řízení před soudem prvního stupně jednoznačně vyplývá, že kolonoskopické vyšetření žalobce prováděné lékařem [tituly před jménem] [jméno FO] bylo provedeno řádně v souladu s poznatky lékařské vědy a praxe. Defekt, k němuž došlo v podobě protržení stěny tlustého střeva původního žalobce, byl jistě nechtěným, ale přesto možným, byť vzácným negativním důsledkem tohoto vyšetření, tedy vzácnou komplikací, o čem byl ovšem původní žalobce řádně informován. K tomu odvolací soud shodně se soudem prvního stupně poukazuje na tzv. informovaný souhlas o kolonoskopickém vyšetření ze dne 16. 5. 2016, v němž je podrobně popsáno, jakým způsobem je toto vyšetření prováděno, jakým přístrojem lékař vyšetření provádí, jaký je důvod uvedeného vyšetření, současně byl původní žalobce řádně poučen o možných komplikacích a rizicích, kdy v uvedeném poučení je jednoznačně uvedeno, že při zákroku může dojít k protržení střevní stěny, jedná se ale o velice ojedinělou komplikaci – k čemuž odvolací soud uvádí, že byť se jedná o ojedinělou komplikaci, tak takováto komplikace je přesto možná, byť je vzácná, a to i při dodržení veškerých standartů poskytované lékařské péče. Původní žalobce byl řádně poučen též o režimu předcházejícímu vyšetření, k čemuž odvolací soud připomíná, že v daném případě se jednalo o částečnou kolonoskopie, kde příprava pacienta na takovéto šetření je podstatně jednodušší, vyšetření je také časově kratší, pacientovi se nepodává premedikace. V řízení také bylo prokázáno, že byl poučen též o následném režimu po vyšetření: klidový režim, pobyt na lůžku. Ani jednodušší způsob provedení tohoto vyšetření, částečné kolonoskopie, však neznamená, že uvedené riziko v podobě protržení střevní stěny je vyloučeno. Podle přesvědčení odvolacího soudu informovaný souhlas původního žalobce splňuje všechny náležitosti řádného poučení (neznalého) pacienta před provedením lékařského zákroku tak, jak požaduje již ustálená judikatura – k tomu usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. 25 Cdo 5311/2016, obdobně pak rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1381/2013, publikovaný ve Sbírce Nejvyššího soudu, svazek 8, ročník 2015, uveřejněný pod pořadovým číslem 81/2015 na straně 1181. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí správně a přesvědčivě vysvětlil charakter informovaného souhlasu s poukazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, z níž vyplývá, že takovéto poučení musí být dostatečně konkrétní, návodné a srozumitelné pro každou svéprávnou osobu mající rozum alespoň průměrného člověka (k tomu § 4 odst. 1 o. z.), nicméně je zřejmé, že poučení nemůže být bezbřehé, kdy pacient nemůže být detailně informován o veškerých možných rizicích, variantách či komplikacích v případě nenadálé události. Trvání na takovémto požadavku by ve svém důsledku znamenalo, že takovýto informovaný souhlas by byl prakticky nedosažitelný a v konečném důsledku by potlačil samotný smysl a účel provedení lékařského zákroku, jak správně dovodil soud prvního stupně. Podle přesvědčení odvolacího soudu za stavu, kdy původní žalobce v řízení tvrdil, že takovéto vyšetřeních již několikrát absolvoval v minulosti a bylo mu známo, jakým způsobem je prováděno, tak je zřejmé, že si musel být vědom i možných rizik v podobě krajní varianty – protržení stěny tlustého střeva. Z výsledků dokazování v řízení před soudem prvního stupně vyplynulo, že bezprostředně před zákrokem byl v ordinaci již pouze seznámen s tím, jaký zákrok bude proveden, naopak z dokazování nelze dovodit, že by byl těsně před zákrokem lékařem ústně znovu poučen o této možné komplikaci, nicméně pokud žalobce předtím podepsal informovaný souhlas, v němž tato možná komplikace je uvedena, je takovéto poučení podle názoru odvolacího soudu zcela dostačující.

28. Pokud původní žalobce poukazoval na to, že průběh kolonoskopického vyšetření byl v daném případě jiný než v případě předchozích obdobných vyšetření žalobce, kdy žalobce měl náhle ucítit prudkou bolest, kterou ošetřující lékař podcenil a žalobce poslal po vyšetření domů s tím, že si má lehnout a mít klidový režim, tak je nutno uvést, že se jedná o tvrzení původního žalobce, jehož pravdivost již nemůže být ověřena, zejména jeho účastnickou výpovědí, neboť žalobce v průběhu řízení zemřel. Je ale pravdou, že obdobně vypovídala též svědkyně [jméno FO], bývalá družka původního žalobce; svědek [tituly před jménem] [jméno FO] pravdivost tohoto tvrzení ve své svědecké výpovědi nepotvrdil. Soud prvního stupně se v odůvodnění svého rozhodnutí hodnocením výpovědi svědkyně [jméno FO] v kontextu s tímto žalobcovým tvrzením nezabýval, nicméně podle přesvědčení odvolacího soudu relevantní skutková zjištění jsou v tomto směru nerozhodná. V řízení totiž bylo nesporně zjištěno, že při kolonoskopickém vyšetření žalobce skutečně k protržení střevní stěny došlo, k čemuž je třeba uvést, že žalobce poté, když se ještě téhož dne znovu dostal do nemocnice, byl řádně ošetřen a péče, která mu byla poskytnuta, byla poskytnuta lege artis, což ostatně i on sám tvrdí. Žalobce totiž odvozuje svůj nárok na náhradu majetkové a nemajetkové újmy ze škodní události v podobě protržení střevní stěny, což ovšem, jak vyplývá z výše uvedeného, samo o sobě není dostačující podmínkou k naplnění skutkové podstaty odpovědnosti poskytovatele zdravotních služeb za tuto škodu. Ve světle toho je i bez významu, že lékařská zpráva ze dne 16. 5. 2016 vyhotovená ošetřujícím lékařem [tituly před jménem] [jméno FO] ohledně prodělaného vyšetření žalobce je poměrně kusá; podstatné je to, že, jak bylo v řízení prokázáno, základní náležitosti § 45 zákona o zdravotních službách a § 1 a 2 prováděcí vyhlášky č. 98/2012 Sb. splňuje. Zde je třeba připustit, že následné ,,doplnění“ k této lékařské zprávě dne 16. 2. 2017, které bylo učiněno ošetřujícím lékařem [tituly před jménem] [jméno FO] z podnětu vedení žalovaného v návaznosti na stížnost původního žalobce na poskytnutou lékařskou péči, není zcela adekvátní za stavu, kdy skutečnosti uvedené v této lékařské zprávě vyhotovené třičtvrtě roku po lékařském zákroku mohly být uvedeny správně již v původní lékařské zprávě, nicméně lékařská zpráva samo o sobě toliko popisuje průběh vyšetření, avšak na správnost provedeného lékařského zákroku nemá vliv. Nadto nelze přehlédnout, že to, že kolonoskopické vyšetření žalobce bylo provedeno lege artis, uvádí také znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] vypracovaný a předložený v řízení původním žalobcem. Ústavní znalecký posudek [ústav] dospívá ke stejnému závěru. Odvolací soud současně připomíná, že původní žalobce po vyšetření opustil nemocnici sám, což ostatně také přiznává, ačkoliv si měl podle informovaného souhlasu zajistit doprovod.

29. Odvolací soud tak shodně se soudem prvního stupně shodně uzavírá, že skutková podstata odpovědnosti poskytovatele zdravotních služeb, tedy žalovaného za způsobenou újmu původním žalobci podle § 2645 o. z. ve spojení s § 2913 o. z. naplněna není. K tomu pro úplnost shodně se soudem prvního stupně dodává, že v daném případě nebyla ani zjištěno, že by endoskop, který byl k zákroku použit, byl vadný a že by tedy byla dána odpovědnost žalovaného za újmu podle § 2936 o. z.

30. Odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. tak naplněny nejsou a soud prvního stupně proto nepochybil, když žalobu jako neopodstatněnou zamítl. Odvolací soud tento rozsudek potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, a to včetně nákladových výroků, kdy výroky o nákladech řízení účastníků a vedlejšího účastníka jsou v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a nákladový výrok státu je odůvodněn § 148 odst. 1 o. s. ř.

31. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaný a vedlejší účastník ve vztahu k žalobcům uspěli i v tomto řízení, a mají tak právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši.

32. Náklady odvolacího řízení žalovaného sestávají z odměny za 1 úkon právní služby ve výši 3 100 Kč (sepis vyjádření k odvolání) podle § 7 bod 5. , § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177 od 1966 Sb. – advokátní tarif ve znění účinném do 31. 12. 2024, dále z odměny za 1 úkon právní služby ve výši 10 300 Kč podle § 9a odst. 1 písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 (účast zástupce žalovaného na odvolacím jednání), dále náhrady za 1 režijní paušál za 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 a náhrady za 1 režijní paušál za 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, celkem 14 150 Kč plus náhrada za DPH 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. je výsledně 17 122 Kč. Odvolací soud pro úplnost uvádí, že při stanovení odměny za úkon, respektive náhrady za režijní paušál, vycházel z toho, kdy byl daný úkon právní služby učiněn s poukazem na ustanovení článku II Přechodných ustanovení vyhlášky č. 258/2024 Sb. Náklady odvolacího řízení jsou splatné k rukám advokáta žalovaného podle § 149 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.

33. Náklady odvolacího řízení vedlejšího účastníka sestávají z paušální náhrady za 3 úkony po 300 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.