o náhradu vzniklé újmy

1. Soud prvního stupně shora označeným částečným rozsudkem (dále jen pro stručnost rozsudek – pozn. odvolacího soudu) zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci a) částku 85 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 28. 11. 2020 do zaplacení, žalobkyni c) částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 28. 11. 2022 do zaplacení a žalobkyni d) částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 28. 11. 2020 do zaplacení (výrok I), žalobce /a), c) a d) – pozn. odvolacího soudu/ zavázal k povinnosti zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 82 945,50 Kč k rukám právní zástupce žalovaného [Jméno advokáta B], advokáta, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II) a dále žalobcům /a), c) a d) – pozn. odvolacího soudu/ uložil povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení státu v částce 2 546,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobci domáhali náhrady majetkové a nemajetkové újmy, která jim vznikla v důsledku toho, že došlo k přeregistraci psa žalobce a) [název], a to tak, že uvedený pes byl nejprve zapsán v hlavní plemenné knize a v roce ve výši 2019 žalovaný žalobce a) informoval o tom, že v původním zápisu došlo k chybě, pes poté byl přeregistrován a zapsán do zvláštního registru. Psi žalobkyň c) a d) vznikly krytím od psa žalobce a).

2. Částka 85 000 Kč v případě žalobce a) sestávala z majetkové újmy ve výši 50 000 Kč a nemajetkové újmy 35 000 Kč, v případě žalobkyň c) a d) částka 30 000 Kč sestávala z majetkové újmy ve výši 10 000 Kč a částky 20 000 Kč jako nemajetkové újmy každé z nich.

3. Soud prvního stupně rozhodl částečným rozsudkem ze dne 5. 5. 2022, č. j. 23 C 328/2020-92, o požadavku žalobkyň c) a d) tak, že žalobu na zaplacení částky 30 000 Kč s příslušenstvím pro každou z těchto žalobkyň zamítl výrokem I. /spolu s požadavkem dalších žalobkyň b), e), f) a g) / a výrokem II. rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyněmi b) – g) a žalovaným. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobkyň c) a d) svým usnesením ze dne 15. 2. 2023, č. j. [spisová značka], rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. o věci samé ve vztahu k žalobkyním c) a d) zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení a soudu prvního stupně uložil zabývat se odpovědností žalovaného za škodu v tom směru, že si nejprve ujasní, jakého důvodu došlo k chybnému zápisu psa [název] do hlavní plemenné knihy, když není zřejmé, zda pes byl chybně zapsán již ve své zemi původu, tedy ve [stát] a toto pochybení se poté, kdy byl dovezen do České republiky, projevilo i v nesprávném zápisu psa u žalovaného nebo zda tato chyba vznikla výlučně pochybením žalovaného. V návaznosti na to soud prvního stupně si měl ujasnit, o jakou skutkovou podstatu odpovědnosti se jedná, zda jde o odpovědnost za škodu způsobenou porušením dobrých mravů podle § 2909 o. z., zákonné povinnosti podle § 2910 o. z. či smluvní povinnosti podle § 2913 o. z. V nákladovém výroku II. odvolací soud uvedený rozsudek zrušil zcela (tedy ve vztahu ke všem žalobkyním) a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení s odůvodněním, že je třeba o nákladech řízení ve vztahu ke každé z žalobkyň rozhodnout zvlášť, neboť u nich jde o samostatné společenství podle § 91 odst. 1 o. s. ř.

4. Odvolací soud k tomu pro úplnost, že odvolací řízení ohledně odvolání zbývajících žalobkyň b), e), f) a g) bylo pravomocným usnesením soudu prvního stupně ze dne 25. 7. 2022, č. j. 23 C 328/2020-106, ve spojení s potvrzujícím usnesení Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 15. 9. 2022, č. j. [spisová značka], zastaveno podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích pro nezaplacení soudního poplatku ve stanovené lhůtě.

5. Soud prvního stupně řízení poté doplnil a zjistil skutkový stav, který popsal v odůvodnění svého rozhodnutí. Tento odvolací soud uvádí v doslovném znění.

6. Žalovaný od počátku nesporuje, že došlo k chybnému zápisu psa žalobce, tedy psa [název]. Nicméně k tomuto je třeba uvést, že z průkazu původu psa lze dovodit, že nemá dostatečný počet generací a tudíž, že zápis žalované je chybný. K tomuto se vyjádřila svědkyně [jméno FO], která uvedla, že na stránkách [název] jsou plemenné knihy s dodatečnými registry a žalobce tedy mohl zjistit, že pes byl v České republice chybně zapsán. Svědkyně [jméno FO] pak uvedla, že pokud jde o člověka, který se zajímá o předmětné plemeno, tak z [stát] registru byl vše měl zjistit. Navíc na stránkách [název] je seznam zkratek, takže když si takového psa pořizuje, měl by tyto informace vědět. Navíc svědkyně [jméno FO] uvedla, že žalobce nepatří mezi nováčky, je zakládajícím členem [právnická osoba] a vzhledem ke svým znalostem byl nominován a následně schválen do komise pasení, což je poradní orgán předsednictva [ústav]. Vyvstává tedy otázka, zdali žalobce a) již na počátku, když došlo k chybnému zápisu psa [název], nevěděl o tom, že zápis je chybný. Nutno však poznamenat, že žalobce tuto skutečnost popíral a v řízení zůstala neprokázána. Dále pak shora uvedené svědkyně uvedla, že to, jak je pes zapsán nemá v žádném případě vliv na to, co se se psem dá dělat dál. Může se účastnit jakýchkoli soutěží, jakýchkoli výstav, na to zápis v registru nemá žádný vliv. Jediné omezení je, že tito psi nemohou získat mezinárodní tituly. Tuto skutečnost pak potvrdila i svědkyně [jméno FO]. Ta též uvedla, že tito psi, ať jsou v registru či ne, tak jejich chovnost určuje klub, cena psa i pro krytí je tedy spíše určena tím, co pes skutečně dokázal v rámci výstav, jaký má tedy rodokmen a není důležité kde a jak je zapsán. Pokud pak jde o potomky psa [název], tak tito psi mohou být uchovněni, mohou se zúčastnit jakýchkoli výstav, soutěží, mistrovství republiky, mistrovství světa. Je tam jediná výjimka, že nemohou získat mezinárodní titul krásy a práce.

7. Žalobce ve své výpovědi uvedl, že zdali je pes [název] zapsán v registru nebo plemenné knize, to s chovatelkou ve [stát], vůbec neřešil a tyto věci jej nezajímaly. Zajímalo jej, aby se pes mohl věnovat kvalitně pasení, a pro něj nebylo důležité číslo zápisu Dále uvedla, že když se dozvěděl o chybném zápisu, tak už se psem nekryl. Jinak za krytí požadoval částku 1 200 EUR v případě, že z vrhu budou čtyři štěňata. Pokud jich bylo méně, částka byla nižší, když se vydělila čtyřmi a násobila počtem štěňat. Též žalobce uvedl, že bylo věcí známo, že v České republice bylo zakázáno krytí psa, který byl zapsán v registru, ab kryl fenu, která měla též zápis v registru. Toto následně doložil zápisním řádem [ústav]. Též je zřejmé, že od 1. 4. 2021 došlo ke změně a krytí feny zapsané v registru je již psem zapsaným též v registru možné. Se psem chodil na závody, ale ambice získat nějaký mezinárodní titul neměl. On se věnuje především pasení a asi měsíc byl i v komisi pasení při [ústav], ale pak jej již nenominovali. Pokud jde o nějaký finanční rozdíl s ohledem na zápisy, jestli je v registru nebo v plemenné knize [ústav], tak finanční rozdíl tam není. U štěňat samozřejmě závisí, jací jsou rodiče. V tomto se shodoval s výpověďmi shora uvedených svědkyň.

8. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 2894 o. z., § 2910 o. z., § 2911 o. z. a dále podle § 2913 odst. 1 o. z. uvedená zákonná ustanovení ocitoval. Poté uzavřel, že k úspěšnému uplatnění nároku žalobců bylo třeba, aby došlo k porušení zákonné či smluvní povinnosti, vzniku škody a příčinné souvislosti mezi vznikem škody a porušením zákonné či smluvní povinnosti. V daném případě je zřejmé, že ze strany žalovaného došlo k pochybení při zápisu psa [název], žalovaný tuto skutečnost ani nijak nepopíral. Podle soudu ovšem žalobcům nevznikla škoda, když v řízení bylo prokázáno výpověďmi svědkyň [jméno FO] a [jméno FO], a stejně tak i výpovědí žalobce, že hodnota psů zůstává stejná bez ohledu na zápisy v registru. Je také zřejmé, že nemožnost krytí feny zapsaným toliko v registru psem, který je zapsán též v registru jiných evropských zemí, v podstatě neexistuje. Toto omezení bylo pouze v České republice, a i zde došlo od 1. 4. 2021 ke změně. Žalobce tak mohl bez omezení krýt se svým psem vlastně po celé Evropě a není tedy možné nárok na náhradu škody za nemožnost krytí tak, jak jej žalobce koncipoval, uplatnit, neboť žalobce měl možnost krytí mimo území České republiky a samozřejmě i pes v rámci České republiky mohl krýt feny se zápisem v hlavní plemenné knize. Z tohoto důvodu tedy nárok žalobce zůstal neprokázán. Nebylo prokázáno ani tvrzení žalobkyň o tom, že jejich feny měly nižší hodnotu v důsledku změny zápisu, když bylo naopak prokázáno, že charakter zápisu nijak neovlivňuje hodnotu psa, což obě svědkyně shora uvedené potvrdily a s nimi to potvrdil i žalobce. V případně nemajetkové újmy tak, jak byla koncipována, bylo tvrzení žalobkyň vyvráceno. Obě svědkyně totiž uvedly, že se psi žalobkyň mohli účastnit jakýkoliv výstav, včetně mezinárodních a jediné omezení bylo nemožnost získat mezinárodní titul krásy či práce, v případě psů žalobkyň ovšem není evidována žádná účast na výstavách.

9. Na základě těchto závěrů soud prvního stupně žalobu zamítl.

10. O nákladech řízení mezi žalobci /a), c) a d) – pozn. odvolacího soudu) a žalovaným soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení přiznal žalovanému s tím, že jde o náklady právního zastoupení, které vyčíslil zjevně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (kterou ovšem výslovně v odůvodnění rozhodnutí neoznačil), advokátní tarif.

11. Proti rozsudku podali odvolání žalobci a žalovaný.

12. Žalobci uplatnili odvolací důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř. Soudu prvního stupně především vytkli nesprávné hodnocení svědeckých výpovědí – zaměstnankyň či bývalých zaměstnankyň žalovaného, které nemohly být z logiky věci nezaujaté, jejich výpovědi soud hodnotil odtrženě, a nikoliv ve vzájemných souvislostech v kontextu s ostatními provedenými důkazy. Pokud prvostupňový soud konstatuje, že k chybného jednání došlo, ale nebyla prokázána škoda, tak žalobce a) je přesvědčen, že omezení v důsledku toho vnímal jako újmu. Jakékoliv omezení při chovatelských aktivitách, nehledě na to, zda jsou pouze v České republice či i v zahraničí, totiž omezením vždy je. Soud při hodnocení důkazů ohledně vzniku újmy danou situaci výrazně zlehčil, když došel k závěru, že žalobci, zejména žalobkyně 2 a 4 (míněny zřejmě žalobkyně c) a d) – pozn. odvolacího soudu) byli se svými fenami omezeni v zájmové činnosti pouze tím, že nemohli získat mezinárodní titul, následně však uzavírá, že toto omezení není újmou. Takovéto omezení újmou je a na tom nic nemění ani to, že se soutěží se svými psy nakonec neúčastnili. Neúčastnili se jich právě proto, že v důsledku chybného jednání žalovaného nebylo zřejmé, v jakém registru budou feny zapsány.

13. Požadovaná újma je velmi specifická, neboť se jedná především o nemajetkovou újmu způsobenou žalobcům, je obtížné ji vyčíslit a určit, jak moc se jednání žalovaného dotklo osobnostní sféry žalobců. Na rozdíl od újmy majetkové, pro kterou jsou judikována určitá pravidla, je u nemajetkové újmy nezbytné, aby soud učinil vše pro to, aby posoudil, zda nemajetková újma vznikla. Soud prvního stupně pochybil, když neprovedl navržený účastnický výslech žalobkyně 2 a 4 (míněny zřejmě žalobkyně c) a d) – pozn. odvolacího soudu), a to i přesto že tento výslech byl navrhován.

14. V doplnění odvolání žalobci formulovali odvolací návrh tak, že žádali, aby odvolací soud rozsudek změnil tak, že žalobě v tom žalobcům zcela vyhoví a žalobcům přiznal náhradu nákladů řízení, příp. aby ho zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, zejména k doplnění dokazování.

15. Odvolání žalovaného směřovalo do výroku II. rozsudku. Žalovaný uvedl, že v průběhu řízení byla žaloba pravomocně zamítnuta ve vztahu k žalobkyním b, e), f) a g) nebylo však rozhodnuto o nákladech řízení, respektive původní rozhodnutí soudu prvního stupně o povinnosti k náhradě nákladů řízení mezi žalobkyněmi b, e), f) a g) bylo odvolacím soudem zrušeno. Žalovaný proto navrhl změnu napadeného rozsudku ve výroku II. tak, že tento výrok bude obsahovat i rozhodnutí o nákladech řízení vůči žalobkyním b, e), f) a g).

16. Dále žalovaný poukázal na předchozí zrušující usnesení odvolacího soudu v této věci, č. j. [spisová značka], v němž odvolací soud uvedl, že je nezbytné určit, jakou výši nákladů mají žalobkyni (správně zřejmě míněno žalovanému – poznámka odvolacího soudu) zaplatit jednotliví žalobci, s ohledem na tom, že v případě žalobců se jedná o samostatné společnosti podle § 91 odst. 1 o. s. ř.

17. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobců odkázal na správná skutková zjištění soudu prvního stupně a jeho správné právní posouzení. Žádal potvrzení napadeného rozsudku ve výrocích I. a III. a ohledně výroku II. pak odkázal na své odvolání.

18. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo a neshledal odvolání žalobců opodstatněným. Odvolání žalovaného částečně důvodné je.

19. Soud prvního stupně po zrušení jeho předchozího rozsudku postupoval správně, když řízení doplnil zejména výslechem žalobce a) a svědkyň [jméno FO] a [jméno FO]. Takto nově zjištěný skutkový stav po doplněném dokazování znovu posoudil po stránce právní. Skutkový stav zjistil správně a úplně v rozsahu, který mu umožnil učinit správné právní závěry. Odvolací soud sdílí názor soudu prvního stupně o tom, že není naplněna skutková podstata odpovědnosti žalovaného za újmu vzniklou žalobcům, a to ať již odpovědnosti za škodu způsobenou porušením dobrých mravů podle § 2909 o. z., zákonné povinnosti podle § 2910 o. z. či smluvní povinnosti podle § 2913 o. z. V řízení nebylo spolehlivě objasněno, zda pes [název] byl chybně zapsán do registru již ve [stát], kde si ho žalobce a) pořídil nebo zda tento prvotní zápis byl správný a chyba vznikla až v roce 2013 při prvním zápisu uvedeného psa do plemenné knihy v České republice. V každém případě je však podstatné, že v České republice byl v roce 2013 uvedený pes zapsán chybně s ohledem na to, že neměl dostatečný počet generací tak, jak stanoví Zápisní řád žalovaného. Tato chyba byla napravena v roce 2019, kdy ji žalovaný sám zjistil. Odvolací soud konstatuje, že pokud pes [název] byl v letech 2013-2019 zapsán chybně v hlavní plemenné knize, ač správně měl být od počátku zapsán ve zvláštním registru, tak je zřejmé, že uvedený pes byl zapsán jako pes „vyšší hodnoty“ tedy byl zapsán ve vyšší kategorii a nesprávně, z čehož je zřejmé, že v tomto období žalobci a) žádná škoda vzniknout nemohla, naopak, pes byl nadhodnocen. V řízení bylo prokázáno, že škoda nemohla žalobci a) vzniknout ani v dalším období za stavu, kdy z výpovědí svědkyně [jméno FO] a [jméno FO] jednoznačně vyplynulo, že z hlediska chovatelských aktivit majitele psa rozdíl v tom, jestli pes je zapsán do hlavní plemenné knihy, nebo do zvláštního registru není. I pes zapsaný (pouze) ve zvláštním registru se může účastnit výstav, soutěží, jediné omezení se týká toho, že se nemůže účastnit mezinárodních soutěží krásy či práce, žalobce a) však sám uvedl, že takovéto aktivity se svým psem neplánoval, že onoho psa hodlal využít pouze na pasení. Nadto nelze pominout, že žalobce a) výslovně uvedl, že nevidí rozdíl v hodnotě psa zapsaného v hlavní plemenné knize a ve zvláštním registru. Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že žalobci a) žádná škoda nevznikla, a v podstatě totéž lze konstatovat i v případě žalobkyň c) a d), které získaly psa vzniklého krytím od žalobce a). I jejich psi byli chybně zapsáni do hlavní plamenné knihy, ačkoliv od počátku měli být zapsáni do zvláštního registru, tedy byly nadhodnoceni a pokud v roce 2019 byla tato chyba v zápisech opravena, tak tím byl uveden nesprávný stav do souladu se stavem, který odpovídal Zápisnímu řádu žalovaného. Podstatné je, že ani jeden z žalobců neměl psa, který by mohl být zapsán do hlavní plemenné knihy proto, že by splňoval kritéria. Všichni žalobci měli psa méně hodnotného, což ovšem samo o sobě neznamená, že jim vznikla škoda, neboť psi žalobkyň c) a d) se mohli účastnit jakýchkoliv výstav, soutěží a podobně. Účastnický výslech žalobkyň, který byl k důkazu navržen, by na tom nic nezměnil, neboť skutková zjištění v tomto směru soud prvního stupně správně učinil zejména z výpovědí svědkyň [jméno FO] a [jméno FO] a žalobce a). Skutková zjištění ohledně od chovatelských aktivit psů zapsaných ve zvláštním registru a v hlavní plemenné knize žalobci nijak nezpochybňovali. Odvolací soud shodně se soudem prvního uzavírá, že skutková podstata odpovědnosti za škodu naplněna není, protože žalobcům žádná škoda nevznikla a za tohoto stavu je nerozhodné, zda je naplněn první předpoklad – porušení zákonné či smluvní povinnosti či jednání v rozporu s dobrými mravy.

20. Odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř. tak naplněny nejsou, když soud prvního stupně zjistil skutkový stav správně, který správně posoudil po stránce právní. Proto odvolací soud napadený rozsudek ve výroku I. potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, a to včetně nákladového výroku státu ad III., kterým je v souladu s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř.

21. K výroku o nákladech řízení účastníků ad II. odvolací soud uvádí následující.

22. Předně k odvolací námitce žalovaného ohledně toho, že dosud nebylo rozhodnuto o nákladech řízení ve žalobkyň b), e), f) a g) o. s. ř., je třeba poznamenat, že o nákladech řízení před soudem prvního stupně ve vztahu mezi těmito žalobkyněmi a žalovaným bylo rozhodnuto prvním rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 5. 5. 2022, č. j. 23 C 328/2020-92. Nákladový výrok těchto účastníků ad II. tohoto rozsudku byl ovšem zrušen k odvolání žalobkyň c) a d) ve vztahu ke všem žalobkyním /b), c), d), e), f) a g/, usnesením odvolacího soudu ze dne 15. 2. 2023, č. j. [spisová značka], tedy náklady řízení před soudem prvního stupně zbývajících žalobkyň b), e), f) a g) vypořádány nebyly. Soud prvního stupně předtím usnesením ze dne 25. 7. 2022, č. j. 23 C 328/2020-106, zastavil odvolací řízení vůči žalobkyním b), e), f) a g), avšak o nákladech řízení před soudem prvního stupně podle § 151 o. s. ř. ve vztahu k nim rovněž nerozhodl, když výrok II. byl jako zmatečný zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 15. 9. 2022, č. j. [spisová značka] a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Následně soud prvního stupně svým usnesením ze dne 6. 10. 2022, č. j. 23 C 328/2020-127, o nákladech řízení ve vztahu mezi žalovaným a žalobkyněmi b), e), f) a g) sice rozhodl, avšak toto jeho rozhodnutí se týká nákladů odvolacího řízení. Žalovanému tak třeba přesvědčit v tom, že o nákladech řízení před soudem prvního stupně ve vztahu mezi těmito žalobkyněmi a žalovaným rozhodnuto nebylo, a soud prvního stupně proto neprodleně ještě předtím, než tento rozsudek odvolacího soudu bude účastníkům, resp. jejich zástupcům doručen, o nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyněmi b), e), f) a g) a žalovaným za řízení před soudem prvního stupně rozhodne. K tomu odvolací soud poznamenává, že z § 166 o. s. ř. vyplývá, že soud může rozsudek doplnit i bez návrhu účastníka pouze tehdy, dokud nenabyl právní moci a na návrh účastníka tak může učinit do patnácti dnů ode dne doručení rozsudku. Žalovaný návrh na doplnění rozsudku ze dne 30. 5. 2024 napadeného odvoláním obou stran učinil ve svém odvolání za stavu, kdy soud prvního stupně pochybil, pokud o těchto nákladech řízení nerozhodl, k čemuž odvolací soud znovu připomíná, že svým usnesením ze dne 15. 2. 2023 shora označený zrušil předchozí rozsudek ze dne 5. 5. 2022 kromě výroku ad I. o věci samé ve vztahu k žalobkyním c) a d) též v nákladovém výroku ad II., a to ve vztahu ke všem žalobkyním, tedy k žalobkyním b) – g).

23. O nákladech účastníků soud prvního stupně rozhodl soud správně podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na výsledek sporu přiznal náhradu nákladů řízení žalovanému vůči žalobcům, kteří ve sporu neuspěli. Žalovanému je však třeba přesvědčit v tom, že soud prvního stupně opětovně pochybil, když náklady řízení nerozlišil ve vztahu ke každému z žalobců zvlášť za stavu, kdy na straně žalobců jde o samostatné společenství podle § 91 odst. 1 o. s. ř., na což poukázal již odvolací soud ve svém předchozím zrušujícím usnesení ze dne 15. 2. 2023. Náklady řízení žalovaného sestávající z nákladů právního zastoupení vůči každému z žalobců a), c) a d); proto nelze určit z celkového předmětu řízení podle součtu všech tarifních hodnot, tedy z částek 85 000 Kč +2× 30 000 Kč, jak to provedl soud prvního stupně, ale pro každého z žalobců ve vztahu k žalovanému zvlášť. Žalovaný v řízení před soudem prvního stupně včetně předchozích odvolacích řízení učinil celkem osm plných úkonů a jeden poloviční úkon právní služby podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 § 11 odst. 1 písm. a), d) g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif, v případě plných úkonů a v případě polovičního úkonu podle § 11 odst. 2 písm. b) per analogiam odst. 3 advokátního tarifu. Vyčíslení nákladů právního zastoupení jednotlivých žalobců je následující:

24. V případě žalobce a) činí tarifní hodnota 85 000 Kč, celkem náklady řízení tak představují za 8,5 úkonů po 4 500 Kč plus jednu třetinu z devíti režijních paušálů po 300 Kč, tedy 900 Kč, celkem, včetně náhrady za DPH 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. je 47 372 Kč.

25. Náklady řízení vůči žalobkyním c) a d) představují odměnu za 8,5 úkonů po 2 300 Kč + jednu třetinu z devíti režijních paušálů po 300 Kč, tedy 900 Kč, plus náhrada DPH 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. je 24 745 Kč vůči každé z nich.

26. Náhrada za režijní paušály byla určena podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v částce 300 Kč za každý paušál, tedy celkem 2 700 Kč, protože se však jednalo o společný úkon ve vztahu ke každému z žalobců a), c) a d), náleží ke každému trojnásobnému úkonu právní služby vždy 1 režijní paušál, tedy odvolací soud náhradu za 9 režijních paušálů ve výši celkem 2 700 Kč rozdělil jednou třetinou ve vztahu ke každému z žalobců. Náklady řízení před soudem prvního stupně jsou splatné k rukám advokáta žalovaného podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

27. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaný v tomto řízení rovněž uspěl, a proto mu náleží také náhrada nákladů odvolacího řízení představující náklady právního zastoupení.

28. Náklady právního zastoupení ve vztahu k žalobci a) sestávají z odměny za 2 úkony právní služby po 4 500 Kč a z jedné třetiny z náhrady za celkem 2 režijní paušály (300 Kč + 450 Kč), celkem 250 Kč plus náhrada za DPH 21 %, celkem 11 192 Kč.

29. Náklady odvolacího řízení žalovaného ve vztahu k žalobkyním c) a d) sestávají z odměny za 2 úkony právní služby po 2 300 Kč + jedna třetina celkové náhrady režijních paušálů (viz výše), celkem 250 Kč plus náhrada za DPH 21 % je vůči každé z žalobkyň 5 869 Kč.

30. Odměna za úkony právní služby byla určena ve vztahu ke každému žalobci podle § 7 bod 5. , § 8 odst. 1 § 11 odst. 2 písm. g) a k) advokátního tarifu, náhrada za režijní paušál byla určena částkou 300 Kč za sepis vyjádření k odvolání podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 a částkou 450 Kč za úkon – účast zástupce žalovaného na odvolacím jednání podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025, a to s poukazem na článek II Přechodných ustanovení vyhlášky č. 258//2024 Sb. Náklady odvolacího řízení žalovaného ve vztahu ke každému z žalobců jsou splatné podle § 149 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalovaného. Pro úplnost zbývá dodat, že úkon spočívající v odvolání žalovaného do nákladového výroku odvolací soud nehonoroval, když ohledně tohoto svého odvolání žalovaný uspěl jen zčásti.