o [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalované proti částečnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Soud I. stupně shora označeným částečným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.) a dále žalobu, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do [datum], zamítl. (výrok II.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení celkové částky [částka] s příslušenstvím, která se skládá z náhrady škody spočívající ve snížení hodnoty věcí movitých ve výši [částka], nemajetkové újmy za [anonymizována dvě slova] ve výši [částka], za délku a průtahy celého řízení ve výši [částka] a za účelně vynaložené náklady spojené s právním zastupováním v celkové výši [částka].

3. Žalovaná navrhovala žalobu zamítnout v celém rozsahu. Celkovou délku řízení shledala za nepřiměřenou a konstatovala, že došlo v předmětném řízení k nesprávnému úřednímu postupu v podobě průtahů v řízení. Tuto formu zadostiučinění (konstatování porušení práva) považovala za adekvátní. K nároku žalobce na přiznání nemajetkové újmy ve výši [částka] představující tzv.„ paušál za zásah do osobnostních práv“ odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a uvedla, že došlo-li k zániku trestnosti [anonymizováno] z důvodu promlčení, pak je vyloučeno právo na náhradu škody. K vynaloženým nákladům žalobce na právní zastoupení ve výši [částka] uvedla, že promlčením zaniká [anonymizováno] odpovědnost pachatele [anonymizována dvě slova], neboť uplynutím času postupně slábne, až zcela zaniká potřeba trestněprávní reakce na [anonymizována dvě slova]. Nárok, na náhradu škody tedy nemá ten, proti němuž bylo [anonymizována dvě slova] zastaveno jen proto, že není za [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] trestně odpovědný, když za předmětný skutek patrně odpovídá dle občanskoprávních předpisů. K poslednímu nároku ve výši [částka] představující částku za snížení hodnoty věcí movitých uvedla, že vzhledem k tomu, že žalobce nepředložil dva znalecké posudky, na které odkazoval, nelze učinit snížení hodnoty movitých věcí nesporným.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů, vzal za zjištěné, že proti žalobci bylo vedeno u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. [spisová značka] [anonymizována dvě slova], které bylo zahájeno usnesením o zahájení [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] pro [anonymizována dvě slova] zneužití pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon (dále jen„ tr. zákon“) v jednočinném souběhu s [anonymizována dvě slova] porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákona. Pro tyto [anonymizována dvě slova] byla podána obžaloba k Okresnímu soudu v Litoměřicích dne [datum], výsledně bylo [anonymizována dvě slova] žalobce po sérii hlavních líčení zastaveno, a to z důvodu jeho promlčení usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] z důvodu jeho promlčení podle § 11 odst. 1 písm. b) zák. č. 141/1961 Sb. (trestní řád). Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce u žalované své nároky předběžně uplatnil dne [datum].

6. Soud I. stupně částečným rozsudkem rozhodl o nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy za dlouhotrvající [anonymizována dvě slova] ve výši [částka] s přísl. a o nároku na zaplacení částky [částka] s přísl. představující škodu za účelně vynaložené náklady spojené s právním zastupováním. O zbylých nárocích žalobce (nemajetkové újmě za [anonymizována dvě slova] a za škodu, která vznikla v souvislosti s [anonymizována dvě slova] žalobce) dosud rozhodnuto nebylo.

7. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil zejména podle § 7, § 8, § 13, § 31 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen OdpŠk). Uzavřel, že je dán odpovědnostní titul v podobě nepřiměřeně dlouhého řízení vedeného u Okresního soudu v Litoměřicích. Za tuto škodu odpovídá žalovaná. V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma, kterou bylo nutno odškodnit v penězích, neboť nebylo namístě se spokojit pouze s konstatováním porušení práva. Presumovaný vznik nemateriální újmy žalovaná nevyvracela. Soud I. stupně jako základní částku odškodnění stanovil [částka] za rok trvání daného řízení, přičemž první dva roky uvedenou částku krátil na polovinu. Dospěl tak k částce základního zadostiučinění ve výši [částka], kterou následně podroboval jednotlivým kritériím stanoveným v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Ke složitosti řízení uvedl, že po právní stránce nebyla věc příliš složitá, ačkoliv dokazování si vyžádalo značný časový prostor s ohledem na výslechy svědků, a proto základní částku snížil o 20 %. K významu řízení pro žalobce uvedl, že s tímto druhem řízení judikatura spojuje i vyšší význam, proto tuto částku o 20 % navýšil. Z důvodu délky řízení a postupu orgánů činných v [anonymizováno] řízení označil předmětné řízení za dlouhotrvající a určil, že zadostiučinění je třeba přiznat v penězích, a proto již z těchto důvodů základní částku nijak neupravoval.

8. Soud I. stupně došel tedy k závěru, že žalobci náleží náhrada finančního zadostiučinění v částce [částka], když základní částka finančního zadostiučinění byla ponížena o 20 % a zároveň zvýšena o 20 %. Jako oprávněné nároky uznal zákonné úroky z prodlení, kdy se žalovaná dostala do prodlení po uplynutí šestiměsíční lhůty od předběžného uplatnění nároku u žalované.

9. Dále soud I. stupně přiznal žalobci i náklady spojené s právním zastoupením ve výši [částka] za 24,5 úkonů á [částka] dle § 10 odst. 3 písm. c) ve spojení s § 7 advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty [částka], dále [částka] za jeden úkon režijní paušál a 21 % DPH. Soud I. stupně přiznal tuto náhradu škody v podobě nákladů spojených s právním zastoupením ve výši [částka] s tím, že má prokázáno, že žalobce zaplatil svému obhájci na základě daňových dokladů částku [částka]. V řízení nebylo prokázáno, že by se žalobce dopustil [anonymizována dvě slova]. Tuto skutečnost nepotvrdil odvolací soud, naopak rozsudek soudu I. stupně, kterým byl žalobce uznán vinným, zrušil a věc vrátil soudu k dalšímu došetření s tím, že dokazování nebylo provedeno dostatečně a nebyly dostatečně zhodnoceny důvody. Pouze soud I. stupně ve svém konečném rozhodnutí, kterým zastavil [anonymizováno] řízení, uvedl, že se žalobce dopustil [anonymizována dvě slova], nicméně toto nemůže být hodnoceno jako prokázání viny žalobce. Na daný případ tedy nedopadá žalovanou zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [spisová značka].

10. Vzhledem k tomu, že soud I. stupně rozhodoval pouze částečným rozsudkem, nerozhodoval ani o nákladech řízení.

11. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná.

12. Žalovaná své odvolání ze dne [datum] doplnila podáním ze dne [datum] a napadla výrok č. I. V odvolání uplatnila odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), c), e) a g) o. s. ř. Uvedla, že [anonymizováno] stahání žalobce bylo zastaveno usnesením Okresního soudu v Litoměřicích, č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], podle § 223 odst. 1 tr. ř., neboť [anonymizována dvě slova] je promlčeno / § 11 odst 1 písm. b) tř. řádu V odůvodnění tohoto usnesení bylo pak tamním soudem konstatováno, že obžalovaný jednal nedbalostně. Dále tamní soud konstatoval, že jednání obžalovaného rozhodně nebylo morální, když využil informace, které by jako řadový občan nezískal a měl tak oproti jiným občanům výhodnější pozici. Dle citovaného rozhodnutí je tak zjevné, že žalobce jednal nedbalostně a [anonymizována dvě slova] si přivodil sám svým jednáním. K protiprávnímu jednání tedy došlo, ale toto nelze trestně stíhat z důvodů uplynutí promlčecí doby, jež způsobila zánik [anonymizováno] odpovědnosti. Žalobce nevyužil ani možnost dle ust. § 11 odst. 4 tr. ř. a vzdal se tak možnosti příznivějšího výsledku [anonymizována dvě slova] tím, že nepožádal po oznámení uvedeného usnesení o zastavení [anonymizována dvě slova], že na projednání ve věci dále trvá, ačkoliv byl o této možnosti řádně poučen. S ohledem na uvedené má žalovaná za to, že je namístě aplikovat ust. § 12 OdpŠk a zároveň odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka]. S ohledem na uvedené okolnosti je dle žalované samotné konstatování porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě zcela přiměřeným a dostačujícím zadostiučiněním. V tomto směru pak žalovaná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [spisová značka], kde dovolací soud konstatoval, že v případě zastavení [anonymizována dvě slova] z důvodu promlčení nastává pro obviněného ten příznivý výsledek, že již mu nemůže být uložen trest, a to dokonce ani v případě, že by trval na projednání věci a byl shledán vinným.

13. K nároku žalobce představující náhradu škody za náklady spojené s právním zastoupením žalovaná uvedla, že žalobce v žalobě uplatnil tento nárok částkou [částka], a to bez bližší specifikace, následně k výzvě soudu tento nárok upřesnil v podání ze dne [datum], kde úkony za právní pomoc vyčíslil částkou [částka] a zároveň v témže podání konstatoval, že prokazatelně a účelně vynaložil na nákladech právního zastoupení částku [částka]. Uvedený rozpor nebyl v řízení před soudem I. stupně nikdy odstraněn. Soud I. stupně dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že obhajné bylo přiznáno za 24,5 úkonu á [částka], na konci uvedeného odůvodnění je uvedeno 23,5 úkonu á [částka]. Dle názoru žalované došlo k početnímu omylu a úkon označený v odůvodnění jako„ jeden úkon za účast na jednání, které se nekonalo, půlúkon dne [datum]“ byl započítán do celkové částky dvakrát jako jeden celý úkon a současně i jako půl úkon. Dále není prokázáno, že se skutečně konaly hlavní líčení ve dnech [datum] a [datum], když protokoly z hlavního líčení nebyly součástí spisové dokumentace spisu sp. zn. [spisová značka] a nebyly ani provedeny k důkazu. Rozpor je i ohledně hlavního líčení konaného dne [datum], kdy z protokolu o hlavním líčení je patrné, že toto bylo odročeno bez projednání věci a měla by tak za tento úkon náležet pouze odměna ve výši jedné poloviny dle § 11 odst. 2 písm. f) a. t.

14. Žalovaná závěrem žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek v odvoláním napadeném výroku č. I změnil tak, že se žaloba zamítá a přiznal žalované náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

15. Žalobce se k odvolání žalované písemně nevyjádřil.

16. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného částečného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a shledal, že odvolání žalované je zčásti důvodné.

17. Ohledně náhrady majetkové škody v podobě obhajného uvádí odvolací soud následující. Soud I. došel k závěru, že je dán odpovědností titul v podobě nezákonného rozhodnutí podle § 7 a následujících OdpŠk. Za toto rozhodnutí považoval usnesení o zahájení [anonymizována dvě slova] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] – [číslo], nicméně [anonymizována dvě slova] bylo výsledně pravomocným usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [číslo jednací], zastaveno podle § 223 odst. 1 tr. ř., právní moc usnesení nastala dne [datum]. Existenci odpovědnostního titulu v podobě nezákonného rozhodnutí, kterým je usnesení o zahájení [anonymizována dvě slova], odvolací soud nesdílí. V tomto směru odvolací soud odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [spisová značka], dle které, aby bylo možno rozhodnutí pokládat za nezákonné, musí jít zásadně o rozhodnutí pravomocné (či vykonatelné bez ohledu na právní moc) a musí být zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti. Podmínka zrušení nebo změny rozhodnutí pro nezákonnost zahrnuje dva dílčí aspekty 1) zrušení nebo změnu rozhodnutí a 2) nezákonnost původního rozhodnutí. První podmínka vychází z toho, že soud v řízení o odpovědnosti podle OdpŠk nemůže sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení. Zrušujícími či měnícími rozhodnutími je ve smyslu § 135 o. s. ř. vázán. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [spisová značka] otázku nezákonnosti původního rozhodnutí tak nemůže posuzovat samostatně ani jako otázku předběžnou. Nejvyšší soud ČR ve svých rozhodnutích uvádí, že v souladu se zásadou presumpce správnosti rozhodnutí není soud v řízení o odpovědnosti státu za škodu oprávněn sám posuzovat zákonnost rozhodnutí vydaného v jiném řízení a podmínka nezákonnosti rozhodnutí je splněna pouze tehdy, bylo-li toto pravomocné rozhodnutí skutečně jako nezákonné zrušeno nebo změněno příslušným orgánem tak, jak předpokládá § 8 OdpŠk. Dále odvolací soud poukazuje na přiléhavé rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR v obdobné věci sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], dle kterého je usnesení o zahájení [anonymizována dvě slova], které bylo následně zastaveno, možno považovat za nezákonné rozhodnutí po formální stránce, v daném případě však s vydáním tohoto rozhodnutí nemůže být spojen nárok žalobce na náhradu škody. Nárok na náhradu škody z nezákonného rozhodnutí je možno účastníkovi přiznat pouze za situace, kdy proti němu bylo vedeno [anonymizována dvě slova] pro jednání, které se následně ukázalo být jednáním dovoleným. Úmysl zákonodárce odepřít náhradu škody, byl-li [anonymizována dvě slova] spáchán a přesto za něj nebyl pachatel odsouzen, je mimo jiné možno dovodit i ze znění § 12 odst. 2 OdpŠk, z něhož lze usuzovat, že náhrada škody nepřísluší v případech, v nichž došlo ke spáchání [anonymizována dvě slova] a skutečnost, že pachatel nebyl za jeho spáchání odsouzen, závisela na objektivně zákonem stanovených podmínkách. Za takovýto případ lze přitom považovat i situaci, kdy ke spáchání [anonymizována dvě slova] došlo, [anonymizována dvě slova] však muselo být zastaveno pro jeho nepřípustnost v důsledku marného uplynutí promlčecí doby, ačkoliv tento důvod OdpŠk pregnantně neformuluje. Za těchto okolností se jeví být zcela adekvátní aplikace § 12 OdpŠk s tím, že nárok na náhradu škody nemá ten, oproti němuž bylo [anonymizována dvě slova] zastaveno jen proto, že není za [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] odpovědný. V opačném případě byly fakticky naroveň postaveny trestně stíhaná osoba, která se žádného [anonymizována dvě slova] nedopustila a osoba, jež se ho sice dopustila, ale která je s ohledem na další časovou prodlevu od spáchání [anonymizována dvě slova] a zahájení [anonymizována dvě slova] ušetřena povinnosti akceptovat trestněprávní následky svého jednání. Aplikací na tento případ odvolací soud uzavírá, že v dané věci bylo sice [anonymizována dvě slova] z důvodu promlčení zastaveno, a to usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [číslo jednací], a proto po formální stránce je možno usnesení o zahájení [anonymizována dvě slova] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] – [číslo] považovat za nezákonné rozhodnutí, nicméně s ohledem na shora uvedenou judikaturu nelze s tímto nezákonným rozhodnutím spojit nárok na náhradu škody. Přiznání náhrady škody by totiž přicházelo v úvahu pouze v případě, že by bylo bezpečně prokázáno, že se trestně stíhaná osoba jednání zákonem klasifikovaného jako [anonymizována dvě slova] nedopustila. Ničeho takového však z usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [číslo jednací] nevyplývá, když tento soud uzavřel, že obžalovaný (žalobce) jednal nedbalostně, že podstatné informace od státu měl, ale nenaložil s nimi tak, jak se dá očekávat. Nedbalostní forma tohoto [anonymizováno] je upravena v § 255a tr. zákona, kde je [anonymizováno] sazba stanovena až tři roky. Na daný případ se tedy vztahuje výjimka uvedená v § 12 OdpŠk. Účelem této výluky uvedené v ust. § 12 OdpŠk je zajistit, že se odškodnění dostane jen těm, u kterých není pochyb o tom, že si [anonymizována dvě slova], vazbu, odsouzení nebo ochranné opatření nezavinili, anebo u koho lze důvodně předpokládat, že se spáchání [anonymizována dvě slova] nedopustili. Žalobce tedy nebyl zproštěn obžaloby, ale [anonymizována dvě slova] bylo zastaveno z důvodu uplynutí promlčecí lhůty. Pokud chtěl žalobce dosáhnout příznivějšího výsledku, mohl využít možnost podle § 11 odst. 4 tr. ř., tedy prohlásit do tří dnů od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení [anonymizována dvě slova] oznámeno, že na projednávané věci trvá. Úvahy soudu I. stupně o tom, že v [anonymizováno] řízení nebylo prokázáno, že se žalobce uvedeného [anonymizována dvě slova] dopustil, jsou v této souvislosti zcela bezpřemětné, neboť pravomocným rozhodnutím orgánů činných v [anonymizováno] řízení o tom, že byl spáchán [anonymizována dvě slova] a kdo ho spáchal, je soud vázán (§ 135 odst. 1 o. s. ř.).

18. S ohledem na shora uvedené odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ohledně náhrady škody za obhajné změnil tak, že se žaloba co do částky [částka] zamítá.

19. K požadavku žalobce na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky [anonymizováno] řízení, odvolací soud uvádí, že soud I. stupně učinil svá skutková zjištěná zejména z obsahu spisu Okresního soudu v Litoměřicích sp. zn. [spisová značka]. Řízení bylo zahájeno usnesením o zahájení [anonymizována dvě slova] dne [datum] a skončilo až usnesením o zrušení zajištění náhradní hodnoty za výnos z [anonymizováno] činnosti, které nabylo právní moci dne [datum]. Řízení tedy trvalo 8 let a 3 měsíce. V tomto ostatně nebylo mezi účastníky sporu. Sporná mezi nimi byla forma zadostiučiní za délku tohoto řízení, kdy žalobce uplatnil zadostiučinění v penězích, a žalovaná naproti tomu tvrdila, že dostačeným zadostiučiněním je již samotné konstatování porušení práva.

20. Zákon o odpovědnosti státu za škodu pojem nesprávný úřední postup blíže nedefinuje. Právní teorie i ustálená soudní praxe vycházejí z toho, že nesprávným úředním postupem je třeba rozumět porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Z tohoto hlediska se za nesprávný úřední postup vedoucí k odpovědnosti státu považují též vedle vydání či opožděného vydání rozhodnutí, popřípadě jiné nečinnosti státního orgánu, vady ve způsobu vedení řízení, to ovšem vždy za předpokladu, že poškozenému vznikla škoda jako majetková újma vyčíslitelná v penězích (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a další).

21. Soud I. stupně správně dovodil, že délku řízení v rozsahu 8 let a 3 měsíců je třeba považovat za nepřiměřenou, a to i s přihlédnutím ke složitosti sporu. Žalovaná tak odpovídá za nesprávný úřední postup, spočívající v nepřiměřené délce soudního řízení. V důsledku nesprávného úředního postupu vznikla žalobci nemajetková újma, jejíž vznik se presumuje. V tomto směru ostatně ani mezi účastníky sporu nebylo, žalovaná sama nesprávný úřední postup a vznik nemajetkové újmy žalobci uznala, když konstatovala, že došlo k porušení práva žalobce na spravedlivý proces.

22. Při určení výše odškodnění nemajetkové újmy postupoval soud I. stupně podle zásad uvedených ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR z [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen Stanovisko - pozn. odvolacího soudu). S výpočtem, který soud I. stupně v odůvodnění tohoto svého rozhodnutí provedl, se odvolací soud však ztotožňuje jen částečně. Lze přisvědčit soudu I. stupně, že základní částku odškodnění za každý rok trvání řízení je třeba určit ve výši [částka], tedy v základní výši, a to s ohledem na všechny okolnosti sporu, zejména pak s přihlédnutím k tomu, že celková délka řízení sice byla nepřiměřená, avšak nikoliv extrémně nepřiměřená, v řízení nedocházelo k výraznějším průtahům a řízení bylo velmi komplikované zejména po stránce procesní, kdy bylo třeba vyslýchat velké množství svědků, byly vypracovány četné znalecké posudky a řízením se prolínalo ještě řízení ohledně zajištění movitých věcí. Délka řízení je dostatečně reparována částkou [částka] za rok řízení, přičemž první dva roky se podle uvedeného stanoviska krátí o polovinu.

23. Dále se prvostupňový soud správně zaměřil na všechna relevantní kritéria ve smyslu § 31a odst. 3 OpdŠk pro korekci celkové výše odškodnění. Složitost řízení se zásadně projevuje ve dvou samostatných skutečnostech, jednak v počtu instancí a za druhé ve složitosti jako takové, procesní nebo hmotněprávní. Každý účastník řízení je přitom zcela oprávněn podávat opravné prostředky popř. podávat jiné námitky, nicméně lze vyjít z toho, že řízení ve více instancích obecně zakládá dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pročež je ospravedlnitelná celková délka řízení prodlužována zásadně o dobu za řízení před další instancí. Je přitom nerozhodné, zda je přezkumu podrobena otázka výkladu hmotného či procesního práva (k tomu shodně rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Jak vyplynulo ze spisového materiálu Okresního soudu v Litoměřicích, sp. zn. [spisová značka] v řízení byla vyslechnuta celá řada svědků (celkem 18) a bylo vypracováno několik znaleckých posudků z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika a elektronika, z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace oceňování motorových vozidel a z oboru doprava, odvětví doprava silniční, z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace nemovitosti. Již z uvedeného je patrné, že řízení bylo po hmotněprávní stránce velmi složité, až komplikované. Dále je nutno zohlednit, zda řízení bylo složité procesně, kdy se zohledňuje procesní aktivita účastníků řízení, srozumitelnost jejich podání a procesních návrhů, četnost opravných prostředků, výsledky opravných prostředků atd. V této souvislosti odvolací soud zohlednil zejména četné a opakované žádosti o zrušení zajištění movitých věcí – motorových vozidel a zároveň četné žádosti o souhlas s prodejem zajištěných motorových vozidel, o kterých bylo rozhodováno opakovaně. V tomto směru tedy odvolací soud konstatuje, že řízení bylo s ohledem na povahu nároku složité jak po stránce hmotněprávní, tak po stránce procesní, a je proto namístě odškodnění snížit o 20 % podle § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk (10 % za složitost hmotněprávní a 10 % za složitost procesní), dále o dalších 10 % proto, že řízení probíhalo na více stupních soudní soustavy, neboť řízení probíhalo nejen u Okresního soudu v Litoměřicích, ale i u odvolacího soudu Krajského soudu v Ústí nad Labem. Celkově byla částka za složitost řízení ponížena o 30 %.

24. Odvolací soud se plně ztotožnil s posouzením kritéria významu řízení pro žalobce, když uvedl, že [anonymizováno] řízení je obecně judikaturou spojováno s vyšším významem. Obecně lze za řízení se zvýšeným významem pro účastníka považovat zejména [anonymizováno] řízení (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), řízení vedená ohledně rodiněprávních vztahů (zejména péče o nezletilé či ve věci výživného), řízení ve věcech osobního vztahu, pracovněprávní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění apod.). V tomto případě je pak nutno dále zohlednit, že žalobce byl vystaven vysoké [anonymizováno] sazbě, kdy v případě skutku subsumovaného pod ust. § 158 odst. 1 písm. e) a odst. 2 písm. a) tr. zákona byla [anonymizováno] sazba odnětí svobody v rozmezí [číslo] let a v případě [anonymizována dvě slova] dle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákona byl ohrožen [anonymizováno] sazbou ve výši 2-8 let. Rovněž odvolací soud zohlednil skutečnost, že žalobce byl trestně stíhán jako starosta obce Kamýk, tedy jako osoba veřejně známá a [anonymizována dvě slova] tedy mělo vliv nejen do osobní sféry žalobce, ale rovněž do sféry profesní. Soud I. stupně tedy správně navýšil náhradu přiměřeného zadostiučinění nad rámec přiznaného o 20 %.

25. Naopak nebylo shledáno, že by bylo nutno výslednou částku modifikovat s ohledem na postup orgánů veřejné moci. Odvolací soud nepřisvědčil námitkám žalobce, že se v řízení i po dobu několika let ničeho nedělo, naopak z velmi obsáhlého spisového materiálu Okresního soudu v Litoměřicích, sp. zn. [spisová značka] vyplývá, že řízení bylo konzistentní a probíhalo bez průtahů. Jak již bylo zmíněno výše, na celkové délce řízení se podepsala zejména procesní a rovněž hmotněprávní složitost věci. S žalobcem je třeba souhlasit v tom, že v řízení došlo k dílčím pochybením ze strany odvolacího soudu Krajského soudu v Ústí nad Labem, který rozsudek Okresního soud v Litoměřicích zrušil dne [datum], ale teprve dne [datum] bylo toto rozhodnutí doručeno prvoinstančnímu soudu, nicméně právě toto pochybení mající vliv na celou délku řízení, již bylo promítnuto v určení základní částky odškodnění z hlediska postupu orgánů veřejné moci během řízení /§ 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk/.

26. Odvolací soud tedy uzavírá, že se ztotožnil se soudem I. stupně ohledně základní částky odškodnění ve výši [částka] za řízení, které trvalo 8 let a 3 měsíce. Tuto částku však oproti soudu I. stupně modifikoval tak, že za celkovou složitost řízení odečetl 30 % a za význam řízení pro poškozeného naopak 20 % přičetl. Z jiných důvodů výslednou částku nemodifikoval. Výsledná částka za nepřiměřené dlouhé řízení je tedy [částka].

27. Odvolací soud proto s ohledem na uvedené skutečnosti postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že rozsudek soudu I. stupně v části vyhovujícího výroků I. změnil tak, že se žaloba zamítá ohledně částky [částka] s příslušenstvím ([částka] + [částka]), jak uvedeno shora, jinak ho v tomto výroku ohledně zbývající částky [částka] s příslušenstvím potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

28. O nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí (§ 151 o. s. ř.).