o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru a neplatnost výpovědi z pracovního poměru, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění doplňujícího usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem rozhodl tak, že se určuje, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci dopisem žalované ze dne [datum], je neplatná (výrok I.), určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru, dané žalobci dopisem ze dne [datum], je neplatné (výrok II.) a žalovaná je povinna zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], PhD., advokáta (výrok III.).

2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal určení neplatnosti ve výroku rozsudku označeného rozvázání pracovního poměru výpovědí dle ust. § 52 písm. g) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zák. práce“) a okamžitým zrušením dle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce. Podle žalobních tvrzení byl žalobce zaměstnán u žalované a s účinností od [datum] byl jmenován do funkce vedoucího odboru [anonymizována tři slova]. Žalobce si není vědom žádného pochybení a ani mu nebylo žádné porušení vytknuto, výpověď byla dána žalobci opožděně a dle žalobce měla výpověď zakrýt jiný, protiprávní důvod ukončení pracovního poměru. Uvedl, že i okamžité zrušení mu bylo předáno opožděně, v rozporu s § 58 odst. 1 zák. práce, do procesu veřejných zakázek nezasahoval, pracovníci oddělení veřejných zakázek nebyli jeho podřízenými, nemohl jim proto udílet pokyny, stejně tak žalobcovi podřízení nemohli do procesu nijak zasahovat. Rovněž odmítá, že by se dopustil jakékoli diskriminace svých podřízených, pakliže žalovaná v jeho údajném jednání spatřovala porušení povinností vyplývajících z § 16 odst. 1 a 2 zák. práce, žalobce podotýká, že se nemohl porušení dopustit, jelikož nebyl v pozici zaměstnavatele. S panem [příjmení] měl konflikt, neboť žalobce zakázal zaměstnancům [anonymizováno] pracovní době se zdržovat na pracovišti a pan [příjmení] byl někdy v říjnu v půl páté ještě na pracovišti a nedokázal vysvětlit důvod, proč se tam nachází. Uvedl, že měl ústní souhlas od rektora s parkováním v areálu. Měl tam automobil i motorku a parkoval tam rovněž pan [jméno]. Vymezení důvodů pro okamžité zrušení je neurčité a nekonkrétní, což způsobuje neplatnost tohoto okamžitého zrušení. Žalobce se tak nemůže dost dobře bránit, neboť z textu nelze blíže zjistit, v čem žalovaná spatřovala jednání zakládající důvod k okamžitému zrušení.

3. Žalovaná naopak tvrdila, že byl dostatečně prokázán stav, ve kterém žalovaná spatřuje naplnění výpovědního důvodu podle § 52 písm. g) zák. práce a rovněž stav, ve kterém spatřuje důvod okamžitého zrušení pracovního poměru dle § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce. Skutkové okolnosti byly v okamžitém zrušení pracovního poměru popsány zcela konkrétně, tedy dostatečně určitě, aby tento skutkový stav mohl být přezkoumán soudem.

4. Soud I. stupně při svém rozhodování vycházel ze skutkových zjištění, které učinil z listinných důkazů a výslechů svědků a došel ke skutkovém závěru, že žalobce byl zaměstnán u žalované od [datum] a od [datum] zastával funkci vedoucího v [anonymizováno] – provozním [anonymizováno]. Do jeho náplně práce spadalo zpracování návrhů interních předpisů žalované, kontrolování [anonymizováno] a [anonymizováno] na svěřeném úseku, organizování práce na svěřených úsecích a řízení oddělení. [anonymizováno] – provozní útvar měl na starosti provoz objektů ve správě žalované. Nadřízeným žalobce byl kvestor, podřízenými byli vedoucí oddělení provozu a údržby, oddělení provozu energetických zařízení, oddělení materiálové a investiční a oddělení provozu stravovacích služeb. Dne [datum] žalobce obdržel výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. g) zák. práce z důvodu, že nedostatečným prošetřením příčin a okolností incidentu a jednostranným postupem proti panu [příjmení] umožnil zhoršení interpersonální situace v kuchyni a ztížil výkon vedoucí pozice pana [příjmení] a neúplným a nepravdivým úředním záznamem, kterým zakrýval předchozí nečinnost, zhoršil informovanost odpovědného funkcionáře pro přijetí adekvátních opatření, nezajistil řádné prošetření příčin a okolností vzniku újmy tvrzené paní [příjmení] a neprovedl zápis do [příjmení] úrazů a ani jiný písemný záznam, zneužil vedoucí postavení a bezprávně přiměl pana [příjmení] k návštěvě psychologa a rovněž opakovaně uváděl nepravdivé informace. [anonymizováno] šetření se neprokázalo, že by se však incident mezi panem [příjmení] a paní [příjmení] odehrál jinak, než jak uvedl žalobce v podaném úředním záznamu a že by došlo k jakémukoliv úrazu. Jednalo se pouze o slovní rozepři a kvestor byl o daném incidentu informován, paní [příjmení] byla [anonymizováno] celou dobu neoblíbená a nekonala práci řádně, ale kvůli nedostatku pracovníků byla ponechána v pracovním poměru. [jméno] žalobci druhý den [anonymizováno] incidentu sdělila, že nebude daný incident dále řešit, přijala omluvu od pana [příjmení] a na nadřízené se obrátila až poté, co jí nebyl prodloužen pracovní poměr u žalované. Žalovaná dále s žalobcem zrušila pracovní poměr okamžitě, a to dne [datum], které odůvodnila tak, že se nezákonně snažil zasáhnout do výběru dodavatele v rámci veřejné zakázky, požadoval vyloučení dodavatele a zadání jinému dodavateli, ovlivňoval proces zadávaní veřejných zakázek, když šikanózním způsobem postupoval vůči pracovníkům oddělení veřejných zakázek, dále dlouhodobě šikanoval Mgr. [anonymizováno], kdy tento musel vyhledat lékařskou pomoc, dále bylo interním auditem zjištěno, že provozní prostory byly zčásti využívány k parkování soukromých vozidel a skladování majetku, který nepatří univerzitě, skladové prostory nebyly udržovány ve stavu pro optimální a hospodárné využití, uskladněný materiál nebyl uložen tak, že nebyl přehled o jeho druzích a množství, vyřazený materiál a věci nepatřící univerzitě byly ukládány na chodbách a v prostorách k tomu neurčených, aktuální stav šaten odporoval elementárním hygienickým očekáváním, podlahová krytina velína kotelny byla poškozena tak, že se zvyšovalo riziko úrazu, a v prostorách podzemí pod budovou B byly uloženy propanbutanové lahve a acetylénová svářecí souprava, čímž žalobce nezajistil řádné hospodaření a ochranu majetku zaměstnavatele, připustil vznik stavu ohrožujícího bezpečnost práce, zanedbal řídící, organizátorskou a kontrolní činnost a jako řídící pracovník situaci nezjistil a nepřijal účinná opatření, a dále využíval majetek zaměstnavatele k uspokojování vlastních soukromých potřeb, konkrétně kryté garážové stání k parkování vlastního automobilu a motocyklu, a toleroval to i svému podřízenému. Žalobce trval na svém dalším zaměstnávání. Zakázku na cyklotrenažéry zadávalo oddělení materiálové a investiční spadající pod žalobce, byly požadovány profesionální stroje, v důsledku pochybení však byla zakázka chybně zadána tak, že se přihlásili dodavatelé běžných strojů, pracovnice oddělení veřejných zakázek paní [příjmení] však i přes námitky žalobce, pracovnic OMI paní [příjmení] i paní [příjmení] odmítla zakázku zrušit nebo doplnit, toto potvrdil i kvestor, u nějž se odehrála schůzka mezi zástupci oddělení. Žalobce žádal paní [příjmení] o zrušení zakázky, uvedl jako příklad profi strojů spol. [příjmení] [jméno], a to i před kvestorem, tato společnost již žalované dodávala jiné stroje do posilovny, na tuto zakázku se však nepřihlásila. Až v prosinci 2018 sepsala paní [příjmení] vnitřní sdělení, kde uvedla, že jí žalobce nutil, aby zakázku dostala spol. [příjmení] [jméno], spolupracovnice paní [příjmení] paní [příjmení] byla následně přesvědčena nadřízenými, aby informace uvedené ve vnitřním sdělení písemně potvrdila, ačkoliv u nich nebyla účastna. Žalobce měl s paní [příjmení] osobní spory. Ve dnech 15. 10. až [datum] byl u žalované proveden interní audit na využívání stavebně ubytovacích kapacit žalované, a to na výkon řídící a kontrolní činnosti vedoucích zaměstnanců a zhodnocení prostor využívaných k zabezpečení údržby areálu a stavu ubytovny v budově G, který zjistil skutečnosti uvedené v okamžitém zrušení. V ubytovnách a v prostorách energo a údržby byla údržba dlouhá léta zanedbaná, a to ještě před příchodem žalobce, byly zde zejména problémy s rozvody vody a kanalizace, které byly zčásti staré, a často docházelo k haváriím, jimiž byly ohroženy zejména podzemní skladové prostory budov G a H, které se z tohoto důvodu dlouhodobě nepoužívaly, docházelo k zatékání do některých skladových prostor, byl zde uložen starý a nepoužitelný materiál, až na výjimky k větším rekonstrukcím nedocházelo, na ubytovnách byl starý a poničený nábytek, naproti tomu oddělení provozu a údržby mělo velmi málo pracovníků, kteří museli řešit větší množství úkolů a rovněž časté havárie. Nadřízení pracovníci žalobce neměli přehled o stavu daných prostor před nástupem žalobce, ani poté je až do auditu nikdy důkladněji nekontrolovali. Plán údržby byl vytvořen a dodržoval se. Žalobce měl svolení k parkování soukromého vozidla v areálu žalované, parkování v garáži mu bylo vytčeno až v předběžných závěrech auditu, nebyl mu dán prostor na danou výtku reagovat, v garážích parkovaly kromě podřízeného žalobce pana [jméno] i jiné osoby. Umístění propanbutanových lahví a acetylenové svářecí soupravy nebylo před daným auditem žalobci nebo jeho podřízeným nikdy vytčeno, ačkoliv zde probíhaly pravidelné půlroční kontroly [anonymizováno] a [anonymizováno] a lahve zde byly umístěny delší dobu, mezi zaměstnanci žalované nebyla shoda ohledně toho, zda dané lahve jsou uloženy řádně nebo v rozporu s předpisy, na základě výtky auditora byly přemístěny ven. Nábytek byl uložen na chodbách [anonymizováno] dobu jeho výměny.

5. Zjištěný skutkový stav subsumoval soud I. stupně pod ust. § 52 písm. g), § 55 odst. 1 písm. b), § 301 písm. c a d) a § 302 zák. práce. Nejprve se soud I. stupně zabýval jednotlivými důvody okamžitého zrušení pracovního poměru.

6. K prvnímu důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru spočívajícího v upřednostňování jednoho dodavatele cyklotrenažéru uvedl, že porušení předpisů vztahujících se k vykonávané práci neshledal. [příjmení] [příjmení] ve svědecké výpovědi nepotvrdila skutečnosti sepsané ve vnitřním sdělení ze dne [datum]. Skutečnosti sepsané ve vnitřním sdělení ze dne [datum] hodnotil soud I. stupně jako nevěrohodné, když žalobce [právnická osoba] uváděl i před kvestorem a opakovaně jí dával za příklad výrobce profesionálních spinningových kol, přičemž tato společnost veřejnou zakázku ani nepodala. [příjmení] [příjmení] měla s žalobcem dlouhodobé osobní spory, když žalobce jí vytýkal nedostatky v práci, které se jevily z části oprávněné. Jednání o dané zakázce měla na starosti paní [příjmení], která sama zjistila skutečnosti ohledně nevhodnosti cyklotrenažérů v zaslaných nabídkách, přičemž toto sdělila své nadřízené a žalobci a poté bylo požadováno zrušení této nabídky, nicméně vyhověno jim nebylo. Nebyl to tedy žalobce, kdo prvotně prosazoval zrušení zakázky, pouze o tomto jednal s paní [příjmení] na podnět paní [příjmení]. Jen z toho, že žalobce spol. [příjmení] [jméno] zmiňoval jako dodavatele vhodného typu spinningových kol a že v minulosti již byla zakázka této společnosti zadána, nelze bez dalšího dovodit, že se žalobce snažil veřejnou zakázku zmanipulovat.

7. K druhému důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru soud I. stupně uvedl, že porušení pracovních předpisů žalobcem neshledal a nadto tento důvod nebyl ani dostatečně skutkově vymezen, neboť nebylo uvedeno, v čem mělo šikanózní jednání žalobce vůči pracovnicím oddělení veřejných zakázek spočívat. Uvedl, že bylo zjištěno, že žalobce měl osobní spory s paní [příjmení]. Druhá pracovnice paní [příjmení] pak takové problémy s žalobcem neměla. Rovněž vyjasňování požadavků na veřejné zakázky bylo obvyklou záležitostí a netýkalo se to pouze žalobce a jeho oddělení.

8. Třetí důvod okamžitého zrušení pracovního poměru pak soud I. stupně nepovažoval za dostatečně určitě vymezený, aby bylo možno se jím zabývat [anonymizováno] stránce skutkové, tedy zkoumat, zda došlo k porušení povinností ze strany žalobce.

9. Čtvrtý důvod okamžitého zrušení pracovního poměru, který se skládá z několika poddůvodů a vychází z interního auditu žalované, považoval soud I. stupně na samé hranici určitosti. V parkování soukromých vozidel a skladování materiálu, který nepatří univerzitě, soud I. stupně porušení pracovních povinností žalobce neshledal, neboť v garážích parkovala i jiná vozidla, žalovaná mu toto jednání nikdy nevytkla, naopak se jednalo o zavedenou praxi. Rovněž tvrzení žalované, že tím došlo k útoku na majetek zaměstnavatele, neshledal soud I. stupně přiléhavým. Jen z užívání parkovacího stání nelze dovozovat, že došlo ke škodě na straně žalované, když žalovaná rovněž neprokázala, že by absencí daného stání nějakou takovou škodu žalované způsobil, ať v podobě skutečného škody, nebo ušlého zisku. V prostorách technického provozu a logistiky a údržby byla dlouhodobě zanedbaná údržba, [anonymizováno] upozornění auditora došlo k částečnému napravení, nicméně údržba byla zanedbána dlouhodobě, ale nebylo v silách žalobce a jeho podřízených všechny nakumulované předchozí nedostatky odstranit. Daná porušení tak nelze přičítat žalobci, neboť tento neměl k dispozici takové prostředky, zejména personální, aby mohli jeho podřízení řádně provádět údržbu svěřených prostor. Rovněž v uložení propanbutanových lahví soud I. stupně neshledal porušení, které lze přičítat žalobci. Bylo prokázáno, že u žalované probíhaly opakované kontroly [anonymizováno] a [anonymizováno], na základě nichž však nikdy nebylo uložení lahví vytčeno jako nevhodné, až do předmětného auditu. Žalobce a jeho podřízení tak mohli být objektivně v dobré víře, že uložení lahví žádné předpisy neporušuje. Uložení acetylénové svářecí soupravy pak daná vyhláška nijak neřeší a neupravuje, její uložení v daném místě tak ničemu neodporovalo. Co se týče stavu šaten v rozporu s elementární hygienou, takový závažný stav se u žádných ze skutečně používaných šaten neprokázal, ve špatném stavu byly v nepoužívaných prostorách budovy G a H.

10. O nákladech mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy přiznal procesně úspěšnému žalobci plnou náhradu nákladů řízení v částce [částka].

11. S tímto podstatným odůvodněním pak rozhodl soud I. stupně tak, jak vyplývá z výroků I. až III. napadeného rozsudku.

12. Doplňujícím usnesením ze dne [datum] byl rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum], doplněn o další výrok, a to, že je žalovaná povinna zaplatit České republice na nákladech státu částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 4. Vydání doplňujícího rozhodnutí soud I. stupně odůvodnil § 166 o. s. ř.

13. Odvolací soud bude nadále pro obě tato rozhodnutí užívat souhrnné označení – rozsudek soudu I. stupně.

14. Proti tomuto rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalovaná a uplatnila odvolací důvody dle ust. § 205 odst. 2 písm. d), e) a g). K prvnímu důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru spočívajícího v upřednostňování jednoho dodavatele cyklotrenažéru uvedla, že soud I. stupně chybně hodnotil výpověď svědkyně [příjmení] a její parafráze v bodu 20 odůvodnění rozsudku je významně zkreslena, kdy soud I. stupně nezdůrazňuje její klíčové pasáže. Obsah výpovědi svědkyně přitom odpovídá i internímu sdělení ze dne [datum], a proto není zřejmé, z jakého důvodu považuje soud I. stupně skutečnosti uvedené ve vnitřním sdělení za spíše nevěrohodné. V rozsudku soudu I stupně je značně zkreslena i výpověď paní [příjmení]. Ačkoliv tato svědkyně uvedla, že si na žádné konkrétní jednání ohledně veřejné zakázky na cyklotrenažéry nepamatuje, soud I. stupně dovodil, že takové jednání iniciovala právě tato svědkyně. Žalovaná uvádí, že i kdyby zrušení zakázky požadovalo oddělení OMI, nic to nemění na tom, že žalobce nebyl oprávněn totéž požadovat [anonymizováno] svědkyni [příjmení] a navíc ještě prosazovat konkrétního dodavatele. Je totiž zásadní rozdíl mezi institucionalizovaným postupem, kdy požadavek na zrušení zakázky vznese oficiálně příslušný organizační útvar a mezi neformálním postupem žalobce, který nutil svědkyni [příjmení], aby zakázku zrušila. Nadto pokus žalobce o manipulaci se zakázkou mohl způsobit žalované i škodu. První důvod okamžitého zrušení pracovního poměru tak byl řádně prokázán. K druhému důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru žalovaná uvedla, že nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, který považuje tento důvod na jedné straně za neurčitě vymezený a na druhé straně uvádí, že tento důvod neshledal naplněným. Uvedla, že svědkyně [příjmení] potvrdila, že žalobce snižoval náročnost jejich práce, že je to jednodušší práce a jim to trvá delší dobu, zejména to říkal ve vztahu k paní [příjmení]. Žalovaná uvedla, že podstata druhého důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru nespočívala ani tak v samotném šikanózním jednání, nýbrž v tom, že toto jednání mělo za cíl přimět konkrétně zaměstnankyni [příjmení] k porušení zákona o veřejných zakázkách. U třetího důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru spočívajícího v šikanózním chování vůči Mgr. [anonymizováno] nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že je tento důvod vymezen zcela neurčitě. Vzhledem k tomu, že se soud I. stupně [anonymizováno] meritorní stránce tímto důvodem nezabýval, zatížil rozhodnutí vadou dle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. K porušování pracovních předpisů spočívající v parkování soukromých vozidel u žalované uvedla, že pokud soud I. stupně odkazoval na zavedenou praxi u žalované, tak toto nemůže obstát, neboť zavedená praxe nemůže získat přednost před obsahem vnitřních předpisů. Nadto z rozsudku soudu I. stupně není patrné, z čeho byla tato zavedená praxe dovozena. Nadto žalobci nebylo vytknuto parkování v areálu, jak tvrdil žalobce, ale parkování v garážích. I takové jednání lze považovat za útok na majetek zaměstnavatele. Dále žalovaná uvádí, že nemůže obstát ani paušální hodnocení soudu I. stupně ohledně důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru spočívajícího v zanedbání péče o skladové prostory, nepřehledné skladování materiálu, nevhodné umístnění nepotřebného materiálu, zanedbání stavu šaten a místností s tím, že tato jednání nenaplňují intenzitu pro zvlášť hrubé porušení pracovních povinností. Ačkoliv byl např. žalobce seznámen s výsledky auditu, závadu týkající se propanbutanových lahví neodstranil. Žalobce neodstranil nedostatky zjištěné při interním auditu. V souvislosti s parkováním soukromých vozidel žalovaná uvedla, že není ani rozhodné, že žalovaná mohla dané prostory pronajímat třetím osobám, nýbrž to, že žalobce bez svolení žalované zneužil její majetek k získání svého prospěchu.

15. K výpovědi z pracovního poměru žalovaná uvedla, že podstata porušení pracovních povinností spočívá v tom, že žalobce neučinil takové úkony, které by osvětlily incident mezi paní [příjmení] a panem [příjmení]. Zejména mělo být zachyceno tvrzení obou aktérů, a to hlavně ve vztahu k údajnému ohrožování paní [příjmení] nožem ze strany pana [příjmení]. Pokud totiž paní [příjmení] skutečně žalobci sdělila, že byla ohrožována panem [příjmení], bylo povinností žalobce adekvátně reagovat a věc prošetřit. S ohledem na pozdější zjištění, je pravděpodobné, že si tento incident paní [příjmení] vymyslela, nicméně to nemá vliv na postup žalobce. Žalobce tak nedostatečným prošetřením věci přispěl k tomu, že pan [příjmení] byl dán na překážky v práci, což je skutečnost, která zhoršila jeho postavení v očích ostatních zaměstnanců. K tomu měl soud I. stupně vyslechnout žalovanou navržené svědky, zejména paní [příjmení] k prokázání průběhu incidentu, a pokud tak neučinil, zatížil tak řízení vadou ve smyslu ust. § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř. Nicméně důvod výpovědi spočíval ještě v dalším jednání žalobce, a to, že uváděl nepravdivé informace kontrolnímu orgánu o uvedeném incidentu.

16. Závěrem žalovaná žádala, aby odvolací soud ve výroku II. změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že se žaloba na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru zamítá a ve výroku I. rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

17. Žalobce se k podanému odvolání žalované vyjádřil podáním ze dne [datum] a uvedl, že se zcela ztotožňuje s odůvodněním napadeného rozsudku soudu I. stupně a rovněž jeho závěrem o neurčitosti důvodů pro okamžité zrušení pracovního poměru. Ani u jednoho zmíněného důvodu nebylo žalovanou skutkově určitě vymezeno tvrzené pochybení. Žalobce se rovněž se soudem I. stupně shoduje v hodnocení věrohodnosti výpovědi svědkyně [příjmení]. Ohledně svědkyně [příjmení] žalobce uvádí, že citace její výpovědi zmíněná žalovanou je zcela vytržena z kontextu. Nadto i pouhá výpověď svědkyně [příjmení] sama o sobě svědčí k prokázání toho, že se tvrzené manipulace s veřejnou zakázkou na cyklotrenažéry žalobce nedopustil. Ohledně třetího důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru se rovněž žalobce zcela ztotožnil s názorem soudu I. stupně o neurčitosti vymezení tohoto důvodu, a proto nebylo nutné k tomuto provádět žádné další dokazování. K výpovědi z pracovního poměru žalobce uvedl, že mezi paní [příjmení] a panem [příjmení] se zcela objektivně jednalo o všední verbální spor dvou zaměstnanců, kdy se následně na výzvu žalobce pan [příjmení] paní [příjmení] omluvil. S ohledem na intenzitu tohoto incidentu bylo přijaté řešení adekvátní, nedošlo k žádnému úrazu, které by bylo nutné reportovat do [příjmení] úrazů, ani k žádné další újmě. Žalobce uvedl, že byl [anonymizováno] celou dobu trvání pracovního poměru u žalované hodnocen kladně, organizačně vedl náročnou rekonstrukci, obdržel medaili rektora, byly mu udělované značné odměny, navíc bezprostředně před ukončením pracovního poměru mu bylo zvýšeno platové ohodnocení.

18. Závěrem žalobce žádal odvolací soud, aby rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.

19. Odvolací soud [anonymizováno] zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a shledal, že odvolání žalované není důvodné.

20. Odvolací soud konstatuje, že odůvodnění napadeného rozsudku splňuje všechny náležitosti uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř., kdy soud I. stupně vysvětlil, které důkazy provedl a jaká z nich učinil skutková zjištění a uvedl, jak skutková zjištění posoudil [anonymizováno] stránce právní, nicméně s právním hodnocením se odvolací soud ztotožňuje pouze částečně.

21. Předně odvolací soud uvádí, že soud I. stupně správně jednal na straně žalované s [anonymizována dvě slova], protože [anonymizována dvě slova] [země] v [obec] je organizační složkou státu (§ 2 odst. 2 ve spojení s § 95 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, § 3 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku [země] a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů).

22. Podle § 58 odst. 1 zákoníku práce pro porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci nebo z důvodu, pro který je možné okamžitě zrušit pracovní poměr, může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď nebo s ním okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru dověděl, a pro porušení povinnosti vyplývající z pracovního poměru v cizině do 2 měsíců [anonymizováno] jeho návratu z ciziny, nejpozději však vždy do 1 roku ode dne, kdy důvod k výpovědi nebo k okamžitému zrušení pracovního poměru vznikl.

23. Žalovaná rozvázala pracovní poměr se žalobcem výpovědí i okamžitým zrušením pracovního poměru v zachované prekluzivní lhůtě (§ 58 odst. 1 zák.), neboť tato se dozvěděla o porušení pracovních povinností ze strany žalobce v případě výpovědi nejdříve v období října a listopadu 2018, kdy došlo k prošetření incidentu mezi paní [příjmení] a panem [příjmení] na základě jejího oznámení ze dne [datum]. V případě okamžitého zrušení pracovního poměru se žalovaná o dílčích pochybeních žalobce dozvěděla až z výsledné zprávy z auditu ze dne [datum], kdy ji interní auditor vypracoval. Výpověď z pracovního poměru byla dána žalobci dne [datum] a okamžité zrušení pracovního poměru dne [datum], tedy včas.

24. Nejprve se odvolací soud zabýval výpovědí z pracovního poměru dle ust. § 52 písm. g) zák. práce, kterou je možno zaměstnanci udělit, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi.

25. Méně závažná porušení pracovní povinnosti jsou podle ust. § 52 písm. g) části věty za středníkem zák. práce důvodem k výpovědi z pracovního poměru jen tehdy, jde-li o soustavné zaviněné porušování zaměstnancových povinností vztahujících se k jím vykonávané práci a byl-li zaměstnanec v době posledních šesti měsíců v souvislosti s porušením pracovní povinnosti písemně upozorněn na možnost výpovědi. Mezi účastníky přitom nebylo sporu, že žalobce nebyl v předchozích šesti měsících písemně upozorněn na možnost výpovědi. Žalobci tedy byla udělena výpověď nikoliv pro soustavné méně závažné porušení pracovních povinností, ale z důvodu závažných porušení pracovních povinností, shodně tak byl tento důvod vymezen v písemném vyhotovení výpovědi z pracovního poměru. Ukončení pracovního poměru pro zvlášť hrubé či závažné porušení povinností nevyžaduje, aby porušení povinností bylo opakované, a nevyžaduje proto ani písemné upozornění na možnost ukončit pracovní poměr výpovědí. Pro ukončení pracovního poměru z těchto dvou důvodů postačí pouze jedno porušení povinností, které však musí dosahovat intenzity zvlášť hrubého či závažného porušení. Pro platnost výpovědi z pracovního poměru bylo tedy zapotřebí, aby se žalobce dopustil porušení pracovních povinností, které je možno hodnotit jaká zvlášť hrubé či závažné. Žalobci byla dána výpověď z pracovního poměru z důvodu, že nedostatečně prošetřil příčiny a okolnosti incidentu dne [datum] mezi paní [příjmení] a panem [příjmení], nezajistil řádné prošetření vzniku újmy tvrzené paní [příjmení], neučinil záznam o tomto incidentu v Knize úrazů a snažil se tento incident zatajit a následně přiměl pana [příjmení] k návštěvě placeného psychologa. Dále byla žalobci výpověď z pracovního poměru udělena z důvodu, že v průběhu prošetřování události opakovaně uváděl nepravdivé údaje kontrolnímu orgánu. Odvolací soud v tomto odkazuje na přiléhavé odůvodnění rozsudku soudu I. stupně, který dospěl k závěru, že incident popsaný žalovanou se nestal, tak jak ona uvedla. K odvolacím námitkám žalované, že porušení pracovních povinností spočívá v tom, že žalobce neučinil takové úkony, které by osvětlily incident mezi paní [příjmení] a panem [příjmení], odvolací soud uvádí, že ničeho takového z dokazování nevyplynulo. Zejména nebyla prokázána tvrzená liknavost žalobce, že by se incidentem mezi paní [příjmení] a panem [příjmení] vůbec nezabýval, ale naopak jak vyplynulo z úředního záznamu ze dne [datum] (den [anonymizováno] incidentu) situaci vyhodnotil tak, že si oba zaměstnance pozval na další den do kanceláře, sepsal obě verze incidentu a následně situaci vyhodnotil tak, že vyzval pana [příjmení], ať se paní [příjmení] omluví a do kontroly práce paní [příjmení] zapojí spíše nadřízeného šéfkuchaře. Vzhledem k tomu, že situaci vyhodnotil tak, že se žádný úraz paní [příjmení] nestal, nezapsal jej ani do [příjmení] úrazů. Z uvedeného vyplývá, že není pravdou, že by žalobce uvedený incident neprošetřil. K odvolací námitce žalované, že mělo být zejména písemně zachyceno napadení nožem, odvolací soud uvádí, že sám žalobce vyhodnotil incident pouze jako verbální a nikoli fyzické napadení, a proto i v tomto směru incident prošetřil. Ostatně ke stejným závěrům došla později i sama žalovaná, která v odvolání uvedla, že je pravděpodobné, že si paní [příjmení] napadení nožem vymyslela. Odvolací soud tedy uzavírá, že žalobce incident mezi zaměstnanci žalované prošetřil a rovněž i vyhodnotil a nemohl se tak dopustit porušení pracovních povinností, a to ani za situace, kdy by jeho vyhodnocení daného incidentu nebylo správné. Subjektivní vyhodnocení incidentu (byť by mohlo být i chybné) by nenaplnilo intenzitu vyžadovanou pro skončení pracovního poměru dle ust. § 52 písm. g) zák. práce a není zvlášť hrubým ani závažným porušením pracovních povinností. Stejně tak tomu je v případě opakovaného uvádění nepravdivých údajů o výše uvedeném incidentu kontrolnímu úřadu, kdy ani zde není naplněna intenzita vyžadovaná ustanovením § 52 písm. g) zák. práce.

26. Odvolací soud tak uzavírá, že uplatněné odvolací důvody ohledně odvolání žalované do výroku I. rozsudku naplněny nejsou. Odvolací soud shledal, že daná výpověď z pracovního poměru je neplatná.

27. K okamžitému zrušení pracovního poměru ze dne [datum], odvolací soud uvádí níže uvedené. Dle ust. § 55 odst. 1 zák. práce může zaměstnavatel výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, a) byl-li zaměstnanec pravomocně odsouzen pro úmyslný [anonymizována dvě slova] k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší než 1 rok, nebo byl-li pravomocně odsouzen pro úmyslný [anonymizována dvě slova] spáchaný při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu nejméně 6 měsíců; b) porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

28. Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem zákon charakterizuje jako„ výjimečné“. U důvodu uvedeného v § 55 odst. 1 pod písm. b) zák. práce bude požadavek„ výjimečnosti“ naplněn zejména v případech tak závažného porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, že [anonymizováno] zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby. Pro posouzení, zda jsou v daném případě dány takové okolnosti, které odůvodňují závěr, že [anonymizováno] zaměstnavateli (ne) lze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance dále zaměstnával, budou většinou rozhodující konkrétní okolnosti, za nichž k důvodu pro rozvázání pracovního poměru došlo, s přihlédnutím k tomu, jaký dopad na plnění funkcí zaměstnavatele na jedné straně a na postavení zaměstnance (například vzhledem k jeho osobním, rodinným a majetkovým poměrům) na straně druhé by jeho další zaměstnávání (případně do uplynutí výpovědní doby) v prvním případě či skončení pracovního poměru ve druhém případě mělo. Pro použití tohoto důvodu skončení pracovního poměru musí být splněny dva předpoklady. Zaměstnanec musí porušit některou z povinností, jež vyplývá z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci (zejména § 38 odst. 1 písm. b) zák. práce, § 301 zák. práce a § 304 zák. práce), a zároveň musí toto porušení povinnosti dosáhnout zvlášť hrubé intenzity. Jednotícím kritériem všech povinností, jejichž porušení může být důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, je, že se musí jednat o povinnosti vyplývající z toho pracovního vztahu, který má být tímto způsobem ukončen.

29. Odvolací soud na tomto místě souhlasí se soudem I. stupně, že již ze samotného skutkového vymezení důvodů okamžitého zrušení pracovního poměru v dokumentu ze dne [datum], je zřejmé, že nemohlo být, a to ani v souhrnu všech těchto vytýkaných skutků a i při zjištění, shora popsané, zvlášť hrubé intenzity dosaženo tak, aby žalovanou opravňovalo zrušit s žalobcem pracovní poměr okamžitě podle § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce. Ve vztahu k důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru spočívajícího ve snaze žalobce zasáhnout do výběru dodavatele v rámci veřejné zakázky na cyklotrenažéry v roce 2018 a jeho požadavek na jiného konkrétního dodavatele, odvolací soud odkazuje na přiléhavé odůvodnění rozsudku soudu I. stupně. Před soudem I. stupně bylo přitom pouze prokázáno, že žalobce opakovaně uváděl, že společnost dodávající profesionální cyklotrenažéry je např. [právnická osoba], nicméně jak bylo dále zjištěno tato společnost se do výběrového řízení ani nepřihlásila. Z provedeného dokazování pouze vyplynulo, že žalobce nesouhlasil s vybraným dodavatelem spinningových kol, neboť se domníval, že všichni přihlášení dodavatelé nejsou profesionálními dodavateli těchto kol a jako profesionála v tomto směru uváděl příkladem [právnická osoba]. Žalobce ze své pracovní pozice nebyl oprávněn k výběru konkrétního dodavatele cyklotrenažérů a pokud poukazoval na nevhodnost dosavadního dodavatele, nemohl se dopustit porušení pracovních povinností, tím méně porušení povinností zvlášť hrubé intenzity.

30. K důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru spočívajícího v šikanózním chování žalobce vůči zaměstnancům oddělení veřejných zakázek a rovněž vůči Mgr. [jméno] [příjmení] odvolací soud uvádí, že podle ust. § 60 zák. práce v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží. Pokud jde o vymezení těchto dvou důvodů porušení pracovních povinností, odvolací soud uvádí, že jsou natolik obecné, že nebylo možno uzavřít, zda zaměstnavatelův důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru byl také důvodem, pro který zaměstnavatel mohl takto rozvázat pracovní poměr. Skutková podstata výpovědního důvodu nebo okamžitého zrušení pracovního poměru musí být dostatečně konkretizována, a to jak vylíčením skutku, tak i jeho podřazení pod jednotlivý výpovědní důvod. Vylíčení výpovědního důvodu (okamžitého zrušení) musí být přitom natolik podrobné, aby nevyvolávalo pochybnosti (shodně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [spisová značka]). Následně uplatněný důvod již nesmí být dodatečně měněn. Není-li vylíčení skutkového vymezení důvodu ve smyslu ust. § 50 odst. 4 zák. práce dostatečné nebo není–li provedeno určitě nebo srozumitelně, je třeba přistoupit k interpretaci tohoto projevu. Pomocí výkladu právního úkonu však nelze nahrazovat nebo doplňovat vůli, kterou jednající zaměstnavatel v rozhodné době neměl nebo kterou sice měl, ale kterou neprojevil (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], který byl uveřejněn pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1997, nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]). Pokud se nepodaří nedostatky dle ust. § 50 odst. 4 zák. práce odstranit, a to ani výkladem, znamená to, že se k vymezení důvodu ve výpovědi z pracovního poměru nepřihlíží. Aplikací na tento případ odvolací soud v souladu s odůvodněním soudu I. stupně pokládá důvod okamžitého zrušení pracovního poměru spočívajícího v šikanózním chování žalobce vůči zaměstnancům oddělení veřejných zakázek a rovněž vůči Mgr. [jméno] [příjmení] za nedostatečně skutkově vymezený, když v prvním případě nelze ani seznat, vůči jakým osobám se měl šikanózního jednání dopouštět a ani jakým konkrétním způsobem. Ohledně šikanozního chování vůči Mgr. [jméno] [příjmení] je naopak vymezena osoba, kterou měl žalobce šikanovat, nicméně v písemném vyhotovení okamžitého zrušení nebylo nikterak uvedeno, jakým způsobem tak žalobce činil a jakého konkrétního porušení pracovních povinností se měl dopustit. Odvolací soud přitom při odvolacím jednání dne [datum] přečetl doplnění tvrzení žalované založené na č. l. 92 spisu, kde žalovaná uvedla, že šikanozní jednání vůči podřízenému Mgr. [anonymizováno] spočívalo v tom, že žalobce záměrně narušoval podřízenému pracovníkovi Mgr. [anonymizováno] plnění pracovních úkolů, kdy mu záměrně volal na soukromý telefon v době, kdy plnil pracovní úkoly, neumožnil mu zajistit fotodokumentaci na exkurzi v [obec] dne [datum], zbytečně zdržoval pořízení nového fotoaparátu, ačkoliv finanční prostředky mohly být uvolněny, naopak nutil dotyčného k pořízení nového majetku i přes argumentaci jmenovaného o nepotřebnosti takového nákupu, nutil jmenovaného zpracovávat náročné podklady pro veřejné zakázky v krátkém časovém úseku a důsledně kontroloval, zda se nenachází na pracovišti [anonymizováno] 16 hodině, ačkoliv dokončoval rozpracované pracovní úkoly. Z takto doplněného a značně extenzivně vymezeného důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru nelze seznat, že by se jednalo o ten samý důvod okamžitého zrušení pracovního poměru uvedený v dokumentu ze dne [datum]. Dle odvolacího soudu se již nejedná ze strany žalované o dodatečné interpretační osvětlení důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru, ale o skutečnosti zcela nové, které žádným způsobem z dokumentu označeného jako okamžité zrušení pracovního poměru nevyplývaly. Odvolací soud tedy uzavírá, že důvody okamžitého zrušení pracovního poměru spočívající v šikanózním chování žalobce vůči zaměstnancům oddělení veřejných zakázek a rovněž vůči Mgr. [jméno] [příjmení] jsou natolik neurčité, že k nim nelze přihlížet. Nad rámec uvedeno je však nutno uvést, že i kdyby tyto důvody uvedené v listině ze dne [datum] byly specifikovány řádně nebo je bylo možno dostatečně zhojit výkladem, jak již ohledně prvního důvodu spočívajícího v šikanózním chování vůči zaměstnancům veřejných zakázek učinil soud I. stupně a v případě druhého důvodu spočívajícího v šikanózním chování vůči Mgr. [anonymizováno] odvolací soud, takto dodatečně výkladem osvětlené jednání není možno považovat za porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem. V případě žalobce se může jednat toliko o méně závažné porušování pracovních povinností, kdy bylo na místě žalobci pochybení vytknout a upozornit ho na možnost výpovědi. Takovým způsobem ale žalovaná nepostupovala.

31. Ohledně dalšího v pořadí již čtvrtého důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru, který se skládá z několika poddůvodů, odvolací soud uvádí, že oproti soudu I. stupně odvolací soud nepokládá jejich skutkové vymezení na samé hranici určitosti. Odvolací soud naopak připomíná, že skutečnosti, které byly důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru, není potřebné rozvádět do všech podrobností, neboť pro neurčitost nebo nesrozumitelnost projevu vůle je výpověď z pracovního poměru (okamžitého zrušení) neplatná jen tehdy, jestliže by se nedalo ani výkladem projevu vůle zjistit, proč byla zaměstnanci dána výpověď (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]). Z okamžitého zrušení pracovního poměru je zřejmé, že takto vymezená pochybení byla zjištěna interním auditem [číslo jednací], proto z pochybení uvedených v okamžitém zrušení pracovního poměru ve spojení se zprávou o zjištěních z interního auditu zpracované interním auditorem Mgr. [jméno] [příjmení] dne [datum], kdy v jejím textu, včetně fotografií, je popsán zjištěný stav, lze dovodit, v čem spočívá skutkové vymezení okamžitého zrušení pracovního poměru a současně je tím zaručeno, že důvody vedoucí k výpovědi nebudou dodatečně měněny či upravovány podle výsledků dokazování.

32. Soud I. stupně správně a přiléhavě uvedl, že v parkování soukromých vozidel a skladování materiálu, který nepatří univerzitě, nelze spatřovat porušení pracovních povinností žalobce. V tomto směru odvolací soud na přiléhavé odůvodnění soudu I. stupně odkazuje. Nebylo ani zjištěno, že by svým jednáním žalobce způsobil žalované škodu nebo, že by jí vznikl ušlý zisk. V parkování svého soukromého vozidla v garážích žalované tak nelze spatřovat útok na majetek žalované, ale porušení pracovních povinností méně závažným způsobem, které mělo být žalobci vytčeno. Správně rovněž soud I. stupně přihlédl k zjištěné skutečnosti, že prostory žalované byly dlouhodobě v nevyhovujícím stavu, opravy byly prováděny postupně podle stanovených priorit, přičemž zaměstnanců údržby a úklidu byl nedostatek a prostory byly dlouhodobě zanedbávány. Údržba byla zanedbávána dlouhodobě a nebylo v silách žalobce a jeho podřízených všechny aktuální nedostatky odstranit. Ačkoli odvolací soud nemůže přisvědčit soudu I. stupně, že žalobce se nedopustil porušení, která jsou mu kladena za vinu, jelikož žalobce ze své vedoucí pozice odpovídal za chod tohoto oddělení, nelze porušení pracovních povinností vzhledem k výše zjištěným skutečnostem považovat za zvlášť hrubé porušení pracovních povinností. Stejně tak odvolací soud odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně ohledně uložení PB lahví a acetylénové svářecí soupravy, které se dlouhodobě umísťovaly do suterénních prostor budovy B. Žalobce, jako vedoucí zaměstnanec byl povinen vytvářet příznivé pracovní podmínky a zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví při práci (§ 302 písm. c/ zák. práce). V rámci těchto povinností měl projít prostory užívané oddělením, které řídil, a zjistit tak, že v prostorách pod úrovní terénu se nachází PB lahve a acetylénová svářecí souprava. S ohledem na povinnost danou § 302 písm. c) zák. práce i náplň práce, do níž náležela kontrola dodržování [anonymizováno] a [anonymizováno] na svěřeném úseku a kontrola, zda podřízení dodržují pravidla [anonymizováno] a [anonymizováno], měl věc řešit. V případě žalobce se může jednat toliko o méně závažné porušování pracovních povinností, nicméně žalobce nebyl na možnost výpovědi upozorněn, jak již bylo uvedeno shora. Stejně pak tomu je i případě udržování šaten v rozporu elementární hygienou, kdy ani zde není naplněna základní podmínka pro okamžité zrušení pracovního poměru, a tedy, že se jednalo o zvlášť hrubé porušení pracovních povinností.

33. Z výše uvedených důvodů odvolací soud shledal, že uplatněné odvolací důvody nejsou dány ani v případě odvolání žalované do výroku II. rozsudku. Okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné.

34. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, a to včetně správného nákladových výroků účastníků a státu, když o nákladech řízení účastníků bylo rozhodnuto správně podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tj. podle zásady úspěchu ve věci, když odvolací soud zároveň ctil zásadu reformatio in peius, když žalobce se do nákladového výroku neodvolal. Výrok o nákladech řízení státu byl učiněn v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř.

35. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. a jejich náhrada byla přiznána v odvolacím řízení procesně úspěšnému žalobci. Žalobce účelně vynaložil náklady na právní zastoupení. Advokát učinil v odvolacím řízení dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g), k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) – vyjádření k odvolání, účast na jednání odvolacího soudu, za které náleží odměna ve výši [částka] (jeden úkon á [částka] podle § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. a) a § 12 odst. 3 advokátního tarifu), paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši [částka] (jeden úkon á [částka]) a náhrada za DPH 21 % z odměny a náhrad ve výši [částka] podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., celkem [částka]. Žalovaná je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), platebním místem je advokát žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).