o [částka] s příslušenstvím a o [částka] k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 C 440/2014-204, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 C 440/2014-245, opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 C 440/2014 -251 a doplňujícího usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 C 440/2014-259,

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem ze dne [datum] zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % ročně (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Opravným usnesením ze dne [datum] opravil záhlaví tohoto rozsudku ohledně přemětu řízení„ o zaplacení [částka] s příslušenstvím a o zaplacení [částka]“ (výrok I.), a jeho výrok I. tak, že částku [částka] opravil správně na částku [částka] (výrok II.). Doplňujícím rozsudkem ze dne [datum] svůj rozsudek ze dne [datum], doplnil o výrok III., kterým žalobu zamítl o zaplacení zbývající částky [částka]. Konečně doplňujícím usnesením ze dne [datum] rozsudek ze dne [datum] doplnil o výrok IV., kterým žalobci uložil povinnost zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 8 na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Soud prvního stupně ve věci rozhodoval již podruhé. Jeho předchozí rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 C 440/2014-158, kterým byla žaloba o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a částky [částka] rovněž zamítnuta a rozhodnuto o nákladech řízení účastníků, byl k odvolání žalobce zrušen usnesením Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 62 Co 296/2018-183 a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení. Odvolací soud ve svém zrušujícím usnesení soudu prvního stupně uložil zabývat se podání žalobce ze dne [datum], jímž žalobce doplnil žalobu a označil důkazy k prokázání své aktivní věcné legitimace v řízení. Soudu prvního stupně vytkl, že se tímto podáním nezabýval; dále odvolací soud konstatoval, že poučení podle § 118a o. s. ř., která soud prvního stupně žalobci opakovaně poskytl, nebyla řádná, neboť neobsahovala rovněž poučení o následcích nesplnění výzvy. Zdůraznil, že prokázání aktivní věcné legitimace v řízení je na žalobci.

3. Soud prvního stupně poté řízení doplnil. Po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů, některých nesporných tvrzení účastníků a výslechu svědka [jméno] [jméno] dovodil, že žalobce ani nyní neprokázal svoji věcnou legitimaci v řízení. V žalobě tvrdil, že pojistnou smlouvu uzavřel s žalovaným on a že je vlastníkem vozidla, z technického průkazu však soud prvního stupně zjistil, že toto tvrzení není pravdivé, neboť vlastníkem vozidla byla společnost [právnická osoba] Žalobce nepředložil žádnou smlouvu o úvěru či pojistnou smlouvu a ani neoznačil žádný jiný důkaz. Po provedení důkazu listinou nazvanou„ potvrzení o pojištění ze dne [datum]“ se ukázalo, že vozidlo bylo řádně pojištěno jako pojistníkem společností [právnická osoba], a to proto, že na něj tato společnost žalobci poskytla úvěr. Z této listiny ovšem není zřejmé, zda se skutečně týká předmětného vozidla a kdo ji vystavil. Z potvrzení plyne dále to, že společnost [právnická osoba] měla uzavřenou skupinou pojistnou smlouvu se žalovanou pojišťovnou, touto skupinovou pojistnou smlouvu je myšlena skupinová pojistná smlouva Autopojištění 06 ze dne [datum] Ani z ní však není zřejmé, zda se vztahuje na předmětné vozidlo. Avšak i kdyby tomu tak bylo, tak smlouva je opět uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovaným. Podle oddílu III. článek II. bod 1 pojistné smlouvy v případě, že oprávněná osoba příjemcem úvěru, je pojistné plnění vinkulováno ve prospěch pojistníka, tedy společnosti [právnická osoba], nikoliv ve prospěch osoby oprávněné. Soud prvního stupně uzavřel, že pokud žalobce chtěl být ve věci úspěšný, tak měl tvrdit a následně prokázat, že je osobou oprávněnou domáhat se žalovaného pojistného plnění, a to buď přímo z konkrétní pojistné smlouvy, nebo na základě konkrétního právního jednání, např. ze smlouvy o úvěru či o leasingu apod. Ačkoliv žalobce tvrdil ve svém podání ze dne [datum], existenci smlouvy o postoupení pohledávky se společností [právnická osoba] tak při jednání dne [datum] připustil, že tuto smlouvu není schopen doložit. K zásadnímu tvrzení tak podle prvostupňového soudu neunesl své důkazní břemeno. Neprokázal, že je osobou oprávněnou požadovat po žalované pojišťovně pojistné plnění, neprokázal tak svoji věcnou legitimaci a soud prvního stupně žalobu bez dalšího zamítl.

4. Výrok o nákladech řízení účastníků odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení přiznal žalovanému, který ve sporu zcela uspěl s tím, že tyto vyčíslil podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.

5. Doplňujícím rozsudkem ze dne [datum] rozhodl podle § 166 o. s. ř. o zbývající části předmětu řízení, který v původním rozsudku nevyčerpal. Vydání opravného usnesení ze dne [datum] odůvodnil § 164 o. s. ř., když jím opravil chyby v psaní a zřejmé nesprávnosti. Výrok o nákladech řízení státu obsažený v doplňujícím usnesení ze dne [datum] pak odůvodnil § 148 odst. 1 o. s. ř. a § 141 odst. 2 o. s. ř. Doplňující usnesení vydal podle § 166 odst. 1 a 2 o. s. ř.

6. Proti rozsudku, doplňujícímu rozsudku i proti opravnému usnesení podal odvolání žalobce.

7. Blanketní odvolání proti rozsudku žalobce doplnil podáním ze dne [datum]. Odvolání směřovalo do všech výroků rozsudku ze dne [datum] a žalobce soudu prvního stupně vytkl nesprávné právní posouzení věci. Uvedl, že v řízení prokázal, že má uzavřenou smlouvu o pojištění se žalovaným, na základě které bylo žalobcem poskytováno pojistné. Závěr o existenci pojistné smlouvy a tedy pojistného vztahu mezi účastníky, je podpořen i chováním samotného žalovaného, který si byl vědom svých závazků ze smlouvy o pojištění, takto také postupoval při vyřizování pojistné události. K tomu žalobce odkázal na informaci o škodné události ze dne [datum], kterou žalovaný žalobci sděluje, že pojistné plnění neposkytne z důvodu uvedení nepravdivých údajů. Závěrem žalobce žádal, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví.

8. Proti doplňujícímu rozsudku podal žalobce toliko blanketní odvolání bez bližšího zdůvodnění. Odvolání podal rovněž do opravného usnesení ze dne [datum]. Poukázal opětovně na to, že měl uzavřenou pojistnou smlouvu s žalovaným, na základě které platil žalobci pojistné, odvolání zdůvodnil stejně jako své odvolání do rozsudku.

9. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce proti rozsudku připustil, že při šetření pojistné události nezpochybňoval existenci pojistného vztahu mezi účastníky. Odkázal na § 120 odst. 3 o. s. ř. a uzavřel, že soudu nelze vytýkat, pokud uznal nezbytným věcnou aktivní legitimaci žalobce nevyvratitelně prokázat, když je nesporné, že žalobce ve lhůtě stanovené soudem požadované důkazy nedoplnil a neunesl tak své důkazní břemeno. Žalovaný žádal potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

10. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku, včetně správnosti postupu řízení, které jeho vydání předcházelo a důkazní řízení podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval pojistnou smlouvou ze dne [datum], včetně pojistných podmínek, dále kupní smlouvou ze dne [datum], velkým technickým průkazem k vozidlu, potvrzením o pojištění ze dne [datum] a odstoupením od smlouvy ze dne [datum]. Po takto doplněném důkazním řízení neshledal odvolání žalobce opodstatněným.

11. Soud prvního stupně zaměřil svoji pozornost na zjištění věcné legitimace žalobce, tedy toho, zda žalobce byl účasten pojistného vztahu, z něhož se domáhá pojistného plnění. V tomto směru dospěl ke správnému právnímu závěru, který učinil z provedených důkazů. K tomu je třeba uvést, že žalobce byl prvostupňovým soudem opakovaně poučen podle § 118a o. s. ř. - sice bez uvedení kokrétního odstavce uvedeného ustanovení o. s. ř., avšak z obsahu poučení lze dovodit, že toto se týkalo doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání ohledně věcné legitimace v řízení, tedy jednalo se o poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Odvolací soud k tomu podotýká, že již ve svém předchozím zrušujícím rozhodnutí ze dne [datum] soudu prvního stupně vytkl, že poskytnuté poučení podle § 118a o. s. ř. nebylo řádné, neboť neobsahovalo označení, podle kterého konkrétního odstavce uvedeného zákonného ustanovení se toto poučení poskytuje a postrádalo poučení o následcích neuposlechnutí výzvy v podobě možného nepříznivého rozhodnutí ve věci. Soud prvního stupně po zrušení jeho rozsudku ze dne [datum] žalobce sice při dalším jednání dne [datum] opětovně poučil, avšak ani takovéto poučení nebylo řádné, neboť opět postrádá bližší určení odstavce a dovětek o následcích neuposlechnutí výzvy, jak ust. § 118a o. s. ř. vyžaduje.

12. Soudní judikatura dovodila, že žalobu pro neunesení důkazního břemene lze zamítnout pouze tehdy, pokud je účastník řízení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. řádně poučen (vyjma případu, kdy se k jednání bez včasné a důvodné omluvy nedostaví) a i přes toto poučení buď nenavrhne žádné důkazy, nebo důkazy, které k prokázání skutkových tvrzení navrhne, nepostačují (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Cdo 18/2004, dále ze dne [anonymizováno] 004, sp. zn. 29 Odo 149/2002, publikované v časopisu Soudní judikatura, svazek 3, ročník 2004, strana 194, uveřejněno pod publ. [číslo] [rok]). Nejvyšší soud ČR navíc ve svém rozsudku velkého senátu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 31 Cdo 619/2011, dovodil, že poučení o důkazní povinnosti podle § 118a odst. 3 o. s. ř. soud poskytne nejen účastníku, který dosud o sporném tvrzení neoznačil žádný důkaz, nebo který sice o svém sporném tvrzení důkaz označil, avšak jde o důkaz zjevně nezpůsobilý prokázat sporné tvrzení, ale i tehdy, provedl-li ohledně sporného tvrzení účastníkem navržené důkazy, jestliže jimi nedošlo k jeho prokázání a jestliže proto z důvodu neunesení důkazního břemene by účastník nemohl být ve věci úspěšný.

13. Odvolací soud poskytl v tomto odvolacím řízení žalobci řádné poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř. a § 213b odst. 1 o. s. ř o nutnosti doplnit skutková tvrzení a navrhnout důkazy k jejich prokázání ohledně toho, že žalobce je osobou oprávněnou domáhat požadovaného pojistného plnění ve výši [částka]. Na uvedené poučení však žalobce již nereagoval.

14. Z listinných důkazů provedených v řízení před soudem prvního stupně a zčástí opakovaných v řízení odvolacím nevyplývá, že by žalobce byl osobou oprávněnou z pojistné smlouvy, od níž požadované pojistné plnění odvozuje. Pojistná smlouva ze dne [datum] byla uzavřena mezi žalovaným jako pojistitel na straně jedné a pojistníkem [právnická osoba] tedy zjevně leasingovou společností, která zřejmě byla vlastníkem předmětného vozidla BMW. K tomu ovšem soud prvního stupně správně poznamenal, že skupinová pojistná smlouva založená ve spise a předložená žalobcem, jejímž předmětem bylo, jak vyplývá z jejího článku I, pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (pojištění odpovědnosti), základní havarijní pojištění, doplňkové havarijní pojištění a pojištění asistence PLUS včetně úrazové pojištění osob ve vozidle, tak byla uzavřena s jiným subjektem, než je žalobce, zjevně se společností, která formou leasingu vozidlo přenechala právnímu předchůdci - [právnická osoba] auto, a.s., od níž žalobce měl dne [datum] uvedené vozidlo koupit. Podstata vztahů mezi účastníky však v řízení objasněna a ani prokázána nebyla, uvedené nelze dovodit toliko z logického sledu událostí, jak bude vysvětleno ještě dále. Pojistná smlouva označená jako„ skupinová pojistná smlouva Autopojištění 06“ však neobsahuje označení konkrétních vozidel, která jsou předmětem pojištění, bližší vymezení předmětu pojištění je sice uvedeno v obecné rovině článku II bodě 1., avšak i zde chybí seznam vozidel, z nichž by bylo zřejmé, jaká konkrétní vozidla touto pojistnou smlouvou byla pojištěna. Podle známé praxe leasingových společností vozidlo poskytované na leasing zůstává ve vlastnictví leasingové společnosti, a to až do úplného splacení leasingu. Leasingovým nájemcem tak zjevně byla společnost a [právnická osoba], která podle přesvědčení odvolacího soudu vozidlo nemohla dne [datum] žalobci prodat, neboť nebyla jeho vlastníkem, mohla mu ho pouze„ přenechat do užívání“, zřejmě se souhlasem leasingové společnosti [právnická osoba] O tom ostatně svědčí též údaje ve velkém technickém průkazu vozidlo aktualizované k datu [datum], v němž je jako vlastník vozidla uvedena společnost [právnická osoba] s tím, že jeho provozovatelem je [právnická osoba], tedy žalobce. Byť údaje ve velkém technickém průkazu ohledně vlastnictví, resp. provozovatele vozidla, mají toliko podpůrnou důkazní hodnotu, neboť posouzení vlastnictví vozidla je vždy otázkou právní, tak z nich lze dovodit, že v kontextu s pojistnou smlouvu i kupní smlouvou je závěr o vlastnictví uvedeného vozidla leasingovou společností správný. Leasing zjevně nebyl splacen ke dni pojistné události [datum] (resp. [datum]), vlastnictví vozidla se tak nezměnilo. O tom ostatně svědčí též potvrzení o pojištění ze dne [datum] vyhotovené po uzavření shora označené„ kupní smlouvy“.

15. Podle článku II oddílu III bodu 1 – Základní havarijní pojištění pojistných podmínek k pojistné smlouvě„ V případě, že dojde k pojistné události ve smyslu této smlouvy, vzniká právo na pojistné plnění oprávněné osobě. V případech, kdy je oprávněná osoba příjemcem úvěru ze smlouvy o úvěru/kupující dle smlouvy o splátkovém prodeji, je pojistné plnění vinkulováno ve prospěch pojistníka. Vinkulace je uvedena v podmínkách pojištění, které příjemce úvěru ze smlouvy o úvěru/kupující dle smlouvy o splátkovém prodeji podepisuje.“

16. Z uvedeného smluvního ujednání je zřejmé, že i v případě, že vozidlo je jako předmět leasingu užíváno leasingovým nájemcem, je oprávněnou osobou z pojistné smlouvy pojistník, tedy leasingová společnost [právnická osoba] jako vlastník vozidla. Není jím leasingový nájemce, resp. žalobce, kterých měl vozidlo od leasingového nájemce shora uvedenou„ kupní smlouvou“ nabýt. Žalobce na výzvu odvolacího soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., která mu bylo poskytnuta, tentokrát již řádně, nereagoval. Za tohoto stavu odvolací soud shodně soudem prvního stupně uzavírá, že žalobce neprokázal, že je vlastníkem vozidla, resp. osobou oprávněnou z pojistné smlouvy k přijetí pojistného plnění. Na tom nic nemění ani to, že žalovaný existenci pojistného vztahu a tím základ nároku jako takový, při hlášení pojistné události nezpochybňoval, pojistné plnění odmítl vyplatit toliko z důvodu uvedených v článku XII bodě 4. písm. b) Všeobecných pojistných podmínek pro havarijní pojištění Autopojištění 06 s tím, že osoba oprávněná uvedla při uplatňování práva na pojistné plnění z pojištění vědomě nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje týkající se od vzniku pojistné události. Posouzení věcné legitimace účastníků je tak vždy otázkou právní, kterou se soud musí zabývat bez ohledu na stanoviska účastníků. Pro úplnost k tomu odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dodává, že žalobce neprokázal ani tvrzené postoupení pohledávky ze společnosti [právnická osoba] na něj.

17. Z výsledků dokazování řízení před prvního stupně nevyplývá ani to, že by žalobce jako leasingový nájemce předmět leasingu zcela doplatil, když [právnická osoba] dne [datum] od leasingové smlouvy odstoupil z důvodu zániku předmětu financování z titulu pojistné události a tím z důvodu podstatného zhoršení zajištění, které bylo podmínkou uzavření leasingové smlouvy o úvěru. Z toho je zřejmé, že předmět leasingu doplacen dosud nebyl. Pokud by tomu tak bylo, bylo by možno výkladem metodou teleologické redukce – za splnění ostatních podmínek – dovodit, že pojistný vztah z pojistné smlouvy přešel na osobu nového vlastníka, tedy žalobce, a to i přesto, že ust. § 812 zákona č. 40/1964 Sb. ve znění [účinnost], které je nutno na danou pojistnou smlouvu aplikovat (k tomu srovnej § 3028 odst. 1 a 2 zák. č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník, ve zkratce o. z.), jednoznačně stanoví zánik pojištění v případě změny v osobě vlastníka pojištěné věci (k tomu srovnej právní závěry vyjádřené Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 32 Cdo 5685/2015). Předmět leasingu však zjevně splacen nebyl, žalobce toto ostatně ani netvrdil, ke změně vlastnictví nedošlo, a uvedený postup proto nepřichází v úvahu.

18. Za tohoto stavu odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospívá ke stejnému závěru ohledně nedostatku věcné legitimace žalobce jako hmotněprávní podmínky úspěšnosti žaloby. Soud prvního stupně proto nepochybil, když žalobu zamítl. Rozhodl správně i o nákladech řízení účastníků, když nákladový výrok účastníků byl učiněn v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

19. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ze dne [datum] ve znění doplňujícího rozsudku z [datum] a opravného usnesení ze dne [datum] potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

20. Naproti tomu odvolací soud změnil doplňující usnesení ze dne [datum], kterým byla žalobci uložena povinnost zaplatit státu náklady řízení sestávající z tlumočného v celkové výši [částka] Náklady řízení totiž jsou plně kryty zálohou, kterou již žalobce zaplatil ve výši [částka] k výzvě soudu (k tomu srovnej č. l. 121 a 124 spisu) a za této situace ho povinnost k úhradě nákladů řízení státu nestíhá. Naopak povinností soudu bude přeplatek zálohy vyúčtovat a žalobci vrátit. Odvolací soud proto doplňující usnesení soudu prvního stupně ze dne [datum] podle § 220 odst. 1 o. s. ř. se změnil tak, že se žalobci povinnost k náhradě nákladů řízení státu ve výši [částka] neukládá.

21. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný uspěl i v tomto řízení, má tak právo na náhradu nákladů řízení sestávající z paušální náhrady hotových výdajů: 3 úkony po [částka] podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití § 1 odst. 3 písm. a) b) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.