o [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13 C 227/2018-132, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13 C 227/2018-148,

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem ze dne [datum] rozhodl, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni a) částku ve výši [částka] (výrok I), žalobci b) částku ve výši [částka] (výrok II) a žalobkyni c) částku ve výši [částka] (výrok III). Dále rozhodl, že se zamítá žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni a) dalších [částka] (výrok [příjmení]), žalobci b) dalších [částka] (výrok V) a žalobkyni c) dalších [částka] (výrok [příjmení]). Rovněž rozhodl, že je žalovaný povinen zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku ve výši [částka], a to k rukám právní zástupkyně žalobců, JUDr. [jméno] [příjmení] (výrok VII).

2. Následně soud I. stupně rozhodl dne [datum] rozsudkem tak, že svůj rozsudek ze dne [datum] doplnil o výroky VIII – XII, a to tak, že se zamítá žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobcům zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] (výrok VIII) a dále rozhodl, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni a) zákonný úrok z prodlení ve výši 9% z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok IX), žalobci b) zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok X) a žalobkyni c) zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok XI). Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobcům zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, byla zamítnuta (výrok XII). Dále bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení v souvislosti s vydáním doplňujícího rozsudku.

3. Odvolací soud bude dále pro obě tato rozhodnutí užívat souhrnné označení – rozsudek soudu I. stupně.

4. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobci jako spoluvlastníci nemovitosti pozemku parc. č. 2039 zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], bytový dům v obci [obec], katastrální území Holešovice, zapsaného u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, obec Praha, a to na [list vlastnictví] (dále jen„ nemovitosti“) domáhali zaplacení celkové částky [částka] po žalovaném jako správci konkursní podstaty úpadce [právnická osoba] Předmětné nemovitosti byly vyloučeny ze soupisu konkursní podstaty na základě rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13 Cmo 21/2014-481. Po tomto vyloučení provedl žalovaný vyúčtování příjmů z nájmů (z bytových jednotek v nemovitosti) a provozních nákladů, a výnos, po odečtení nákladů, vyúčtoval k vyplacení. Žalovaný celkem vykázal příjmy z nájmu v částce [částka], podíl pro žalobce coby vlastníky ideální poloviny nemovitostí činí [částka]. Žalobci nikterak nerozporovali správnost příjmů. Žalovaný v rámci vyúčtování příjmů odečetl náklady spojené se správou nemovitostí. Žalovaný však do nákladů spojených se správou a údržbou nemovitostí účtoval další položky, které účtoval neoprávněně, a to konkrétně daňové odpisy za rok [rok] až [rok] v celkové výši [částka]. Žalobci však uvádí, že daňové odpisy jsou pouze účetní položkou a nikoliv skutečným výdajem související se správou nemovitosti. Dále žalovaný odečetl jako výdaj daň z příjmů, kterou uhradil za [právnická osoba] s.r.o., a to za období roku [rok] až [rok] v celkové výši [částka]. Dle žalobců však daňová povinnost je výdajem konkursu, nikoliv výdajem, který by měl jít k tíži vlastníků nemovitosti a pro odečtení od příjmů opět nebyl žádný právní důvod. Žalovaný dále odečetl jako výdaj související s provozem domu náklady vynaložené na advokátní zastoupení ve sporu vedeném se žalobci o vyloučení předmětných nemovitostí z konkursní podstaty, celkem ve výši [částka] a náklady na vypracování znaleckého posudku v tomto sporu v částce [částka] Tyto náklady byly žalovaným opět odečteny neoprávněné bez právního důvodu, neboť se nejedná o náklad související s provozem domu, ale jedná se o výdaje konkursu. Rovněž žalobci požadovali částku [částka], kterou žalovaný neoprávněně odečetl jako náklad na pojištění nemovitosti. Žalovaný tak neoprávněně započetl jako výdaje a nevydal částku [částka]. Celkové vykázané výdaje žalovaného za uvedené období činily [částka]. Po odečtení výše specifikovaných neoprávněných výdajů měly však skutečné výdaje činit pouze [částka]. Ostatní výdaje, které žalovaný za dobu od roku [rok] do roku [rok] uplatnil, žalobci zcela respektují a nezpochybňují je. Příjmy konkursní podstaty tak činily z uvedené nemovitosti celkem částku ve výši [částka] a uznatelné výdaje za uvedené období do listopadu [rok] činily částku [částka]. [příjmení] zisk tak činí [částka]. Nárok žalobců by tak měl činit [částka]. Žalovaný zaplatil žalobcům celkem částku ve výši [částka], rozdíl tak činí částku ve výši [částka] (početní chybou žalobci uplatnili pouze částku [částka]).

5. Soud I. stupně po provedeném dokazování, které učinil z listinných důkazů, zjistil, že žalovaný, jako správce konkursní podstaty úpadce [právnická osoba] zahrnul do konkursní podstaty úpadce nemovitosti, přičemž následně rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 13 Cmo 21/2014-481 byly tyto nemovitosti vyloučeny, a to ve prospěch žalobců. V řízení vedeném u Vrchního soudu v Praze vystupoval žalovaný v zastoupení advokáta JUDr. [jméno] [příjmení]. Dne [datum] předal žalovaný žalobcům rekapitulaci příjmů a výdajů k nemovitosti za období roku [rok] [rok], kdy jako celkový příjem je uvedena částka ve výši [částka] a jako celkové náklady částka ve výši [částka], rozdíl k vyplacení částka ve výši [částka]. Žalovaný žalobcům vykázal v rekapitulaci příjmů celkem příjmy z nájmu v částce [částka], podíl pro žalobce coby vlastníky ideální poloviny nemovitostí činí [částka]. Žalovaný v rámci vyúčtování příjmů odečetl náklady spojené se správou nemovitostí v celkové částce [částka]. Dále byla ne [datum] jako náklad účtována částka ve výši [částka] ve prospěch JUDr. [jméno] [příjmení] za dovolání k soudu. V roce [rok] byl žalovaným jako náklad uplatněn daňový odpis související s předmětným domem v částce [částka], a to dne [datum]; dále dne [datum] byl účtován předpis daně pro rok [rok] k předmětnému domu v částce [částka]; v roce 2012 byla mimo jiné jako náklad žalovaným evidována položka zhotovení znaleckého posudku o ceně obvyklé ve výši [částka], a to na základě faktury ze dne [datum] č. FP12105 pro Ing. [příjmení] [příjmení] a dále jako náklad byla evidována položka daňový odpis – stavba – budova [ulice] v částce [částka] a dále byl účtován jako náklad předpis daně v částce [částka]; v roce [rok] byl jako náklad mimo jiné účtován dne [datum] daňový odpis v částce [částka] a dále byl účtován jako náklad předpis daně v částce [částka]; v roce 2014 byl jako náklad evidován daňový odpis v částce [částka], a to dne [datum] a dále byl účtován jako náklad předpis daně v částce [částka]. Dne [datum] žalovaný uzavřel za společnost [právnická osoba] s [právnická osoba] pojištění majetku podnikatelů, a to jednak pojištění podnikatelských rizik, a to k předmětnému domu, kde bylo roční pojistné ve výši [částka] a dále pojištění odpovědnosti za škodu podnikatele, kde roční pojistné činilo [částka].

6. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil (zejména) podle § [číslo], § [číslo], § [číslo], § 1122 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Soud I. stupně uzavřel, že žalovaný, jako správce konkursní podstaty, zahrnul do této mimo jiné předmětný nemovitý majetek a až do rozhodnutí soudu o vyloučení předmětných nemovitostí z konkursní podstaty byl osobou s dispozičním oprávněním k tomuto majetku, včetně práva hospodaření s předmětnými nemovitostmi. Součástí toho bylo inkasování nájemného, ale i vynakládání nákladů na údržbu a provoz nemovitosti. Žalovaný poté, co bylo rozhodnuto o vyloučení předmětných nemovitostí z konkursní podstaty úpadce, jednotlivé příjmy a náklady žalobcům vyúčtoval a rozdíl vyplatil. Soud I. stupně se ztotožnil s argumentací žalobců, že některé náklady byly účtovány neoprávněně. Zejména daňové odpisy a předpis daně z příjmů nesouvisí se samotnou údržbou a provozem daných nemovitostí. [příjmení] odpisy jsou odpisy hmotného majetku v účetnictví a daňové evidenci, kdy dlouhodobý hmotný majetek – v daném případě předmětné nemovitosti, se nespotřebovává jednorázově, ale postupně se opotřebovává, přičemž odpis je vyjádření opotřebení majetku v Kč za určitý časový úsek. [příjmení] odpisy hmotného majetku tedy snižují základ daně pro výpočet daně z příjmů. Žalovaný tedy v rámci svého snížení základu daně v účetnictví uplatňoval daňové odpisy vztahující se k předmětné nemovitosti, čímž ve výsledku byla nižší jeho daňová povinnost. Tato skutečnost však nemůže jít k tíži žalobců, neboť ač se jednalo o v účetnictví dle daňových předpisů správně evidovaný náklad, nejednalo se o náklad ve smyslu soukromoprávních vztahů související s provozem a údržbou předmětných nemovitostí. Co se pak týká předepisované daně z příjmů, jsou to právě žalobci, které nyní tíží daňová povinnost. Na tom nemůže změnit nic ani to, že žalovaný již daň na základě daňového přiznání odvedl (když navíc žalovanému nic nebrání podat opravné přiznání, resp. požádat o vrácení daně). Pokud tedy žalovaný daňové odpisy v celkové výši [částka] a daň z příjmů v celkové výši [částka] odečetl od celkové částky, která měla být žalobcům vyplacena v souvislosti s rozhodnutím o vynětí nemovitosti z konkursní podstaty, učinil tak bez jakéhokoliv právního důvodu a na jeho straně došlo k bezdůvodnému obohacení ve smyslu výše cit. § 2991 o.z. Co se týká položky nákladů na zastupování žalovaného advokátem včetně nákladů na znalecký posudek v rámci řízení o vyloučení věci z konkursní podstaty úpadce, jedná se o náklad samotného konkurzu. Poslední spornou položkou byla položka pojistného, kdy dle soudu I. stupně zde byla situace odlišná, neboť se jednalo o náklad nutný na provoz a údržbu nemovitosti.

7. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalobcům plnou náhradu nákladů řízení, kdy tyto náklady jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši [částka] a náklady zastoupení advokátem ve výši [částka] plus 6 režijních paušálů po [částka], celkem [částka], náhrada cestovních výdajů za cestu právního zástupce osobním automobilem Ford Kuga ze sídla advokátní kanceláře k soudu a zpět k jednání soudu a náhrada za promeškaný čas za cestu na jednání a zpět v rozsahu 12 hod., tedy celkem [částka]. Dále byla přiznána náhrada za DPH 21 % z odměny a náhrad zástupce ve výši [částka] Celkem bylo žalované straně uloženo zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši [částka].

8. Proti rozsudku i proti doplňujícímu rozsudku podal odvolání žalovaný, a to do jeho výroků I, II, III, VII, IX, X a XI.

9. Žalovaný uplatnil dle obsahu odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř, neboť rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. K daňovým odpisům za rok 2011 až 2014 v celkové výši [částka] uvedl, že nakládáním s majetkovou podstatou se rozumí mj. plnění povinností podle předpisů o daních a daňové odpisy úzce souvisely se správou a údržbou předmětné nemovitosti. Ve výsledku tak byla jeho daňová povinnost nižší a postupoval tak s péčí řádného hospodáře. Naopak skutečnost, že byly náklady na daň z příjmů nižší, je ziskem pro konkurzní podstatu, resp. nyní pro žalobce, neboť daň z příjmů je nákladem konkurzní podstaty bez dalšího. O částky, o které byla takto daňová povinnost snížena, se zvýšily částky vydávané žalobcům po vynětí majetku z konkurzní podstaty. Dále uvedl, že náklady na vypracování znaleckých posudků a náklady vynaložené na advokátní zastoupení představovaly náklady související s nemovitostmi, neboť tyto by nevznikly, pokud by dané nemovitosti byly řádně odkoupeny třetí osobou a nebyly vyvedeny na jednatele. Tedy tyto náklady zapříčinili žalobci, když postupovali v rozporu s tehdy platnou právní úpravou § 196a zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník.

10. Žalovaný závěrem žádal, aby odvolací soud napadený rozsudek ze dne [datum] a doplňující rozsudek ze dne [datum] změnil tak, že se žaloba v plném rozsahu zamítá a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení.

11. Žalobci se k podanému odvolání žalovaného nevyjádřili.

12. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. v mezích podaného odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a shledal, že odvolání žalovaného je důvodné pouze částečně.

13. Odvolací soud konstatuje, že odůvodnění napadeného rozsudku splňuje všechny náležitosti uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř., kdy soud I. stupně vysvětlil, které důkazy provedl a jaká z nich učinil skutková zjištění a uvedl, jak skutková zjištění posoudil po stránce právní, nicméně s právním hodnocením se odvolací soud ztotožňuje pouze částečně.

14. Odvolací soud se plně ztotožnil s názorem soudu I. stupně ohledně vyúčtovaných daňových odpisů. Odpisem se rozumí částka, která vyjadřuje opotřebení majetku za určité období. Protože odpis představuje snížení ekonomického prospěchu (ve formě poklesu aktiv), jedná se o náklad. [příjmení] odpisy pak slouží výhradně ke stanovení dani z příjmů a jsou upraveny zákonem č. 586/1992 Sb. o dani z příjmů a pravidla účetních odpisů upravuje zákon č. 563/1991 Sb. o účetnictví. Používají se pro stanovení daňového základu a nemusí věrně zobrazovat skutečné opotřebení majetku. Jedná se vlastně o maximální částky odpisů, které jsou povoleny pro stanovení daňového základu. [příjmení] odpisy tedy snižují základ daně pro výpočet daně z příjmu, jak správně uvedl i soud I. stupně. Žalovaný zcela správně uplatnil tyto daňové odpisy vztahující se k předmětné nemovitosti, čímž ponížil základ daně. Postupoval tak zcela správně a v souladu se zásadou řádného hospodáře. Žalovaný však nesprávně tyto odpisy vyúčtoval žalobcům jako položku nákladů v souvislosti se správou uvedené nemovitosti, a to i přes to, že tyto náklady ve skutečnosti v souvislosti s provozem a údržbou nemovitosti nikdy nevynaložil. Daňovým odpisem je pouze tzv. imaginární částka, o kterou se ve skutečnosti snižuje předmět daně a nikoliv náklad, který bylo nutno v souvislosti s nemovitostí vynaložit.

15. Odvolací soud rovněž souhlasí se soudem I. stupně ohledně vyúčtované položky za náklady vzniklé v souvislosti se zastoupením advokátem v částce [částka] a za vypracování znaleckého posudku v částce [částka] Tyto částky byly vynaloženy v souvislosti s řízením o vyloučení předmětné nemovitosti z konkursní podstaty. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Cdo 1141/2011, ze dne [datum rozhodnutí] správce konkursní podstaty poruší právní povinnost stanovenou v § 8 odst. 3 poslední větě ZKV (zák. č. 328/1991 Sb. o konkursu a vyrovnání – pozn. odvolacího soudu), jestliže činnost, k níž je z titulu výkonu funkce správce konkursní podstaty konkrétního úpadce sám povinen, zadá třetí osobě na účet konkursní podstaty bez souhlasu věřitelského výboru (zástupce věřitelů). Námitka, že šlo o činnost potřebnou, ze které měla konkursní podstata prospěch, nemá na závěr, že šlo o jednání protiprávní (zákonem zakázané) žádného vlivu. Následkem porušení právní povinnosti stanovené v § 8 odst. 3 poslední větě ZKV však není neplatnost takového„ zadání“, nýbrž to, že správce konkursní podstaty si takový náklad nese z konkursní odměny; jde o náklad vynaložený„ na účet správce konkursní podstaty“ jelikož„ na účet konkursní podstaty“ může jít jen se souhlasem věřitelského výboru (zástupce věřitelů). Povinností správce konkursní podstaty postupovat při výkonu funkce s odbornou péčí (§ 8 odst. 2 ZKV) se rozumí i jeho povinnost konkursní podstatu řádně udržovat a spravovat. Správou konkursní podstaty se přitom rozumí zejména činnost (včetně právních úkonů a opatření z ní vyplývajících), která směřuje k tomu, aby nedocházelo ke znehodnocení konkursní podstaty, zejména aby nedošlo k odstranění, zničení, poškození nebo odcizení majetku, který do ní patří, aby majetek patřící do konkursní podstaty byl využíván v souladu se svým určením, jestliže tomu nebrání jiné okolnosti a aby se konkursní podstata rozmnožila, lze-li takovou činnost rozumně očekávat se zřetelem k jejímu stavu a k obvyklým obchodním příležitostem (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 29 Odo 197/2003). K uvedenému odvolací soud tedy uzavírá, že žalovaný postupoval řádně a s odbornou péčí, pokud se nechal zastoupit advokátem ve sporu o vyloučení věci (nemovitosti) z konkursní podstaty, a to z důvodu ochrany konkursní podstaty, tedy jednal z péčí řádného hospodáře, aby nemovitost nebyla z podstaty vyloučena a nedošlo ke krácení věřitelů. Nicméně žalovaný dle odvolacího soudu pochybil, pokud tyto náklady vyúčtoval žalobcům v souvislosti se správou nemovitosti, když tyto náklady naopak vznikly konkursní podstatě k ochraně věřitelů. Náklady na právní zastoupení a vypracování znaleckého posudku jsou tak nákladem samotného konkursu a nemohou jít k tíži žalobců.

16. Odvolací soud se však neztotožnil s názorem soudu I. stupně ohledně daně z příjmů, kdy soud I. stupně došel k závěru, že žalovaný neoprávněně do vyúčtování vůči žalobcům zahrnul rovněž tuto daň a přitom daňová povinnost tížila právě žalobce. K tomu odvolací soud uvádí, že na hmotněprávním postavení daňového subjektu (úpadce) se prohlášením konkursu nic nemění potud, že i nadále zůstává daňovým dlužníkem. Správce daně tedy vyměřuje daň jemu a nikoliv správci konkursní podstaty. U daňového subjektu však dochází k omezení jeho dispozičních oprávnění ve smyslu § 14 odst. 1 písm. a) zákona č. 328/19991 Sb., o konkursu a vyrovnání, což se nutně promítne i v rovině procesní v daňovém řízení, do něhož vstupuje podle § 7 odst. 2 písm. e) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, správce konkursní podstaty. Jako projev omezení dispoziční volnosti úpadce přechází na správce konkursní podstaty v souladu s § 14a odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání oprávnění vykonávat práva a plnit povinnosti, které jinak dle daňových předpisů přísluší úpadci, a to jestliže souvisí s majetkem patřícím do podstaty. Správce konkursní podstaty má proto v daňovém řízení stejná práva, jako měl úpadce (shodně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 7. 2005, č. j. Afs 55/2004-94). Vzhledem k uvedenému to byl právě správce konkursní podstaty, který byl povinen daňovou povinnost plnit a vzhledem k tomu, že tak i učinil a uhradil daň z příjmu za žalobce, správně tuto daň vyúčtoval po vynětí předmětné nemovitosti z konkursní podstaty žalobcům. Plněním této povinnosti nemohlo na jeho straně vzniknout bezdůvodné obohacení, neboť plněním povinnosti správce konkursní podstaty a zaplacením daně z příjmu mu žádný majetkový prospěch ani nemohl vzniknout.

17. S ohledem na shora uvedené odvolací soud konstatuje, že žalovaný neoprávněně do výdajů se správou nemovitosti započetl částku [částka] představující daňové odpisy, částku [částka] za náklady související se zastoupení advokátem a náklady na vypracování znaleckého osudku ve výši [částka] Celkem tedy částku [částka]. Jako oprávněně vyúčtovanou částku naopak odvolací soud shledává částku [částka] za zaplacené daně z příjmu. Stranou přezkumu zůstaly částky [částka] a [částka] za pojištění. Celkové výdaje správce konkursní podstaty činily částku [částka] + [částka], kdy tato částka byla mezi stranami nesporná. Po odečtení neoprávněně započítaných výdajů ve výši [částka], činí celkové výdaje správce konkursní podstaty částku [částka]. Příjmy z nemovitosti tvořily dle vyúčtování žalovaného částku [částka] (žalobci tuto částku nikterak nerozporovali) a po odečtení výdajů ve výši [částka] byl čistý zisk z nemovitosti [částka], přičemž žalobci jsou majitelé ½ této nemovitosti, a proto zisk připadající na jejich podíl tvoří částku [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaný již žalobcům zaplatil částku [částka], je žalovaný povinen jim doplatit celkovou částku [částka] ([částka] - [částka]). Naopak žalobu shledal nedůvodnou co do celkové částky [částka], nicméně ze strany soudu I. stupně již byla žaloba zamítnuta do částky [částka] představující pojištění nemovitosti, kdy do této části se žádná ze stran neodvolala, a proto zůstala stranou přezkumu. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně a) je vlastnicí [číslo] předmětné nemovitosti připadá na ní částka [částka], na žalobce b), který je rovněž majitelem [číslo] nemovitosti připadá rovněž částka [částka] a na žalobkyni c), která je vlastníkem 1/3 nemovitosti připadá částka [částka]. Ve zbylé části [částka] byla žaloba nedůvodná, kdy na žalobkyni a) připadla částka [částka], na žalobce b) částka [částka] a na žalobkyni c) částka [částka].

18. Odvolací soud proto s ohledem na uvedené skutečnosti postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že rozsudek soudu I. stupně v těch částech vyhovujících výroků I. až III. změnil tak, že se žaloba zamítá, jak uvedeno shora, jinak ho v těchto výrocích a ve výrocích IX – XI potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

19. O nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud podle zásady úspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.). Vyšel z toho, že obě procesní strany byly zčásti úspěšné a zčásti neúspěšné, když jejich úspěch a neúspěch byl ve své podstatě téměř srovnatelný. Žalobkyně a) byla neúspěšná co do částek 80 284, [částka] + [částka] a úspěšná co do částky [částka], žalobce b) byl neúspěšný co do částek 80 284, [částka] + [částka] a úspěšný co do částky [částka] a žalobkyně c) byla neúspěšná co do částek [částka] + [částka] a neúspěšná co do částky [částka]. Úspěch obou stran v řízení byl tedy vzásadě stejný a odvolací soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok ad IV. rozsudku odvolacího soudu).