pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem rozhodl tak, že se spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného, každého s podílem ideální ½ vzhledem k celku na nemovitostech – bytové jednotce [číslo] byt, zapsané na [list vlastnictví], vymezené v budově – [část obce], [adresa], [číslo], bytový dům, zapsané na [list vlastnictví], na pozemcích parc. č. [rok] a [rok], zapsaných na [list vlastnictví], k. ú. [část obce], [územní celek], okres [územní celek], spoluvlastnickým podílem na společných částech domu ve výši [číslo], vše zapsané v [anonymizována dvě slova] u [stát. instituce], [stát. instituce], zrušuje (výrok I.). Dále rozhodl, že nemovité věci – bytová jednotka [číslo] byt, zapsaná na [list vlastnictví], vymezená v budově [část obce], [adresa], bytový dům, zapsané na [list vlastnictví], na pozemcích par. č. [rok] a [rok], zapsané na [list vlastnictví], k. ú. [část obce], [územní celek], okres [územní celek], s příslušeným podílem na společných částech domu ve výši [číslo], vše zapsané v [anonymizována dvě slova] vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Praha, [stát. instituce], se přikazují do výlučného vlastnictví žalobkyně (výrok II.). Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vypořádacím podílu částku ve výši [částka], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.), žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. (výrok IV.) a náhradu nákladů státu – znalečné je povinna uhradit žalobkyně, ve výši, která bude stanovena samostatným usnesením, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok V.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků ohledně [anonymizováno], a to bytové jednotky [číslo] byt, v budově [adresa], stojící na pozemcích parc. č. [rok] a [rok], a podílu na společných částech domu – budovy [adresa], bytový dům, na pozemcích parc. č. [rok] a [rok], vše v k. ú. [část obce], [územní celek], (dále jen„ předmětné nemovitosti“). Žalobkyně chtěla přikázat předmětné nemovitosti do jejího výlučného spoluvlastnictví, s tím, že je nemůže užívat, nemá do nich přístup a nemůže tak být nucena setrvat ve spoluvlastnictví. Žalovanému navrhla vypořádání spoluvlastnictví s návrhem na odkup podílu žalovaného za částku [částka]. Žalovaný s tímto vypořádáním nesouhlasil a uváděl, že výše vypořádacího podílu je nízká. Uváděl, že má zájem si předmětné nemovitosti ponechat, neboť nemá jinou možnost bydlení.

3. Soud I. stupně po provedeném dokazování, které učinil z listinných důkazů, došel ke skutkovému závěru, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky předmětné nemovitosti s podílem ve výši id. ½. Žalobkyně nabyla svůj spoluvlastnický podíl na základě kupní smlouvy uzavřené s paní [jméno] [příjmení] dne [datum], s právními účinky zápisu do [anonymizována dvě slova] ke dni [datum]. Dne [datum] a následně i dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k poskytnutí součinnosti při užívání bytu. Dne [datum] žalobkyně žalovaného oslovila s nabídkou možnosti vypořádání spoluvlastnictví a nabídla žalovanému možnost odkupu jeho podílu za částku ve výši [částka]. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] opětovně deklarovala, že je ochotna žalovanému spoluvlastnický podíl za částku ve výši [částka] odprodat a dne [datum] zaslala nabídku, že je ochotna odkoupit spoluvlastnický podíl žalovaného za částku ve výši [částka]. Pro účely převodu spoluvlastnického podílu vypracoval znalec [jméno] [příjmení], znalec z oboru ekonomika, specializace odhady staveb a [anonymizováno], dne [datum] znalecký posudek [číslo] kde konstatoval, že dne [datum] provedl prohlídku bytu [číslo] se zaměřením a pro účely výpočtu spoluvlastnického podílu určil cenu bytu ve výši [částka], spoluvlastnický podíl tedy pak částkou [částka]. Žalobkyně doložila výpisem z účtu [příjmení] [příjmení], že se na jejím účtu nachází zůstatek přesahující částku ve výši [anonymizováno] mil. Kč, výpisem z účtu [právnická osoba] dokládala zůstatek na účtu ve výši [anonymizováno] mil. Kč. K datu rozhodnutí soudu žalobkyně doložila výpis z účtu [právnická osoba], z něhož vyplynulo, že disponuje finančními prostředky přesahujícími 11 mil. Kč. Z dalšího znaleckého posudku [jméno] [příjmení] [číslo] [rok] ze dne [datum] bylo zjištěno, že ocenění předmětných [anonymizováno] vycházející nově z cenové mapy stavebních pozemků platných k roku [rok] a cena spoluvlastnického podílu zjištěná podle cenového předpisu byla určena částkou [částka] a cena podle porovnávací hodnoty byla určena ve výši [částka].

4. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil zejména podle § [číslo], § [číslo] a § [číslo], § [číslo] až [číslo] a § 1147 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Uzavřel, že vycházel z toho, že účastníci jsou spoluvlastníky s podílem každý id ½ předmětných [anonymizováno] a jedná se o bytovou jednotku, kterou užívá výlučně žalovaný. Nemovitost není reálně dělitelná a žalobkyně ani žalovaný již nechtějí ve spoluvlastnictví setrvat, avšak nedohodli se na zrušení ani vypořádání. Oba účastníci přitom deklarovali vůli ponechat si nemovitost ve svém výlučném vlastnictví, pouze žalobkyně však předložila doklady o tom, že disponuje dostatkem finančních prostředků. Soud I. stupně uvedl, že přihlédl ke všem kritériím, nicméně stěžejním byla finanční stránka, kdy žalobkyně prokázala dostatek finančních prostředků, jejichž bezprostřední vyplacení žalovanému může v konečném důsledku přispět i ke zlepšení majetkové situace žalovaného a ukončení exekucí, které jsou proti němu vedeny. Z toho důvodu přikázal nemovitosti do výlučného vlastnictví žalobkyně za přiměřenou náhradu, která byla stanovena jako tržní cena nemovitosti znaleckým posudkem.

5. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 150 o. s. ř., kdy žalobkyně byla sice ve sporu úspěšná, nicméně na straně žalovaného soud I. stupně shledal důvody zvláštního zřetele hodné, které spočívají v jeho majetkové a sociální situaci. Žalovaný žije sám, není zdráv, je ve starobním důchodu, je proti němu vedeno více exekucí a bude si muset zajistit v krátkém čase nové bydlení.

6. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů státu – znalečné, rozhodl soud I. stupně podle § 148 odst. 1 ve spojení s ust. § 150 o. s. ř. a uvedl, že o výši, kterou zaplatí žalobkyně, bude rozhodnuto samostatným usnesením.

7. Proti rozsudku podala odvolání žalobkyně i žalovaný.

8. Odvolání žalovaného ze dne [datum] směřovalo do výroků I., II. a III. Uvedl, že soud I. stupně nerespektuje smlouvy a dohody účastníků, které mají přednost před zákonem. Neměl vliv na stanovení kupní ceny ve výši [částka], včetně závazku, že byt protokolárně předá. Nerespektoval ani dohodu účastníků, kdy se žalobkyně mimo soudní síň v řízení sp. zn. [spisová značka] zavázala k prodeji ½ bytu za [částka]. V rámci této dohody pak byla stanovena podmínka, že když žalovaný tuto cenu neuhradí do 14 dní, smlouva se ruší a žalovaný bude mít povinnost prodat ½ bytu žalobkyni za cenu [částka]. Soud I. stupně si rovněž odporuje v odůvodnění v bodech 4. a 8. rozsudku, kdy např. v bodě 8. uvedl, že mezi účastníky není sporu o tom, že jsou podílovými spoluvlastníky bytové jednotky a nezohlednil skutečnost, že žalovaný byt dlouhodobě užívá a má zájem ho získat do výlučného vlastnictví. Soud I. stupně pochybil, když nepřipustil výslech svědků, zejména znalce, který zmanipuloval cenu v čase a místě obvyklém. Soudu I. stupně je známo, že ceny podobných bytů se pohybují nyní cca v částce [částka] a tímto se ze soudkyně [příjmení] [příjmení] stává lichvářka, která vědomě spolupracuje s žalobkyní na okradení jeho i jeho bývalé manželky. Dále soud I. stupně nerespektoval prohlášení paní [příjmení], kde bylo uvedeno, že paní [příjmení] má dostatek finančních prostředků, které mu poskytne.

9. Závěrem žalovaný žádal odvolací soud, aby rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, popřípadě aby rozhodl, že žalobkyně má v rámci dohody odprodat ½ bytu za uvedenou cenu [částka] žalovanému.

10. Odvolání žalobkyně ze dne [datum] směřovalo do výroků IV. a V. rozsudku. Žalobkyně uvedla, že nebyla ze strany soudu I. stupně nikdy upozorněna na možnou aplikaci ust. § 150 o. s. ř. K tomu odkázala na judikaturu Ústavního soudu, kterou označila a obsáhle z ní citovala (sp. zn. I. ÚS 1593/15, II. ÚS 1605/15 a I. ÚS 277/18). Nad rámec této námitky uvedla, že pokud by měl odvolací soud v úmyslu posuzovat vhodnost aplikace ust. § 150 o. s. ř., pak uvádí, že se žalobkyně na žalovaného obrátila s nabídkou k vypořádání spoluvlastnického podílu dne [datum] a dále dne [datum]. Žalovaný si tak byl dlouho před podáním žaloby vědem toho, že žalobkyně nehodlá ve spoluvlastnictví setrvat. Žalovaný odmítal veškeré návrhy žalobkyně a neměl snahu vypořádání spoluvlastnictví jakkoliv řešit. Lze tedy konstatovat, že žalovaný zapříčinil svým chováním nutnost soudního vypořádání vlastnictví. Dále v rámci řízení žalovaný celou věc značně obstruoval a mařil plynulý průběh řízení, tak, že opakovaně podával stížnosti na soudce. Díky tomuto obstruování se řízení protáhlo natolik, že vzhledem ke změnám na realitním trhu, bylo nutné vyhotovit další znalecký posudek, kdy cena vzrostla téměř o 1/3. Zároveň uvedla, že žalovaný obdrží částku [částka] a nelze tak na něj hledět jako na nemajetného.

11. Závěrem žalobkyně žádala odvolací soud, aby rozsudek soudu I. stupně ve výrocích IV. a V. zrušil a znovu rozhodl, že je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení.

12. Žalobkyně se vyjádřila k odvolání žalovaného dne [datum] a uvedla, že odvolání žalovaného je názornou ukázkou toho, že žalovaný v řízení stále obstruuje, uvádí skutečnosti, které s věcí nesouvisejí. Žalobkyně proto odvolacímu soudu navrhla, aby k odvolání žalovaného nepřihlížel.

13. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a shledal, že odvolání žalovaného není důvodné. Naopak odvolací soud shledal opodstatněným odvolání žalobkyně.

14. Odvolací soud konstatuje, že jedním ze základních práv spoluvlastníka je právo domáhat se zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Z provedených důkazů před soudem I. stupně a zároveň ze shodných tvrzení stran vyplynulo, že spoluvlastnictví předmětného bytu vzniklo dne [datum], kdy žalobkyně získala svůj podíl na základě kupní smlouvy uzavřené s [jméno] [příjmení]. Žalobkyně ani žalovaný nechtěli setrvat ve spoluvlastnictví a zejména žalobkyně se v předžalobním období několikrát domáhala jeho vypořádání, kdy opakovaně deklarovala, že je ochotna podíl žalovaného odkoupit nebo žalovanému svůj podíl odprodat. Teprve poté, kdy žalovaný ani na jednu z nabídek nepřistoupil, podala žalobu na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví soudem. Likvidace spoluvlastnického vztahu rozhodnutím soudu přichází do úvahy při absenci dohody o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví. Smyslem zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je nové konstituování hmotněprávních vztahů odvíjejících se od společné věci a vypořádání dosavadních vztahů. Obecně přijímaným je závěr, že smyslem vypořádání spoluvlastnictví u každého do úvahy přicházejícího způsobu vypořádání je vyřešení všech vztahů, které se vytvořily mezi podílovými spoluvlastníky v souvislosti s existencí spoluvlastnictví, a nikoli jen poskytnutí náhrady za spoluvlastnický podíl (shodně rozhodnutí ÚS SR III. ÚS 95/05). Vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování vyplynulo, že další setrvání ve spoluvlastnictví vylučuje společné užívání předmětných [anonymizováno], neboť žalobkyně neměla ani do bytu přístup, rozhodl soud I. stupně zcela správně, pokud spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného k předmětným nemovitostem zrušil. Na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně lze v tomto směru plně odkázat.

15. V případě, že dochází ke zrušení spoluvlastnictví soudem, rozhoduje tento zároveň o způsobu vypořádání účastníků, přičemž není-li možné společnou věc rozdělit, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu ze spoluvlastníků. Odvolací soud připomíná, že je závazné pořadí jednotlivých způsobů vypořádání, kdy primárním způsobem je rozdělení věci a přikázání jednomu ze spoluvlastníků následuje až v případě, že reálné rozdělení věci není možné. Soud I. stupně správně dovodil, že reálné rozdělení předmětných [anonymizováno] možné není, spoluvlastníci jej spolu sdílet nechtějí, a proto bylo na místě přikázat věc jednomu ze spoluvlastníků. I v tomto směru leze odkázat na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně a ostatně o tomto nebylo ani mezi účastníky sporu. Pro úplnost odvolací soud uvádí, že prodej společné věci a rozdělení výtěžku podle podílů je až třetí možností, která by přicházela v úvahu, kdyby předmětné nemovitosti nechtěla ani jedna ze stran.

16. Přikázání věci jednomu ze spoluvlastníků připadá v úvahu při splnění dvou základních podmínek, přičemž tyto musí být splněny současně. Spoluvlastník musí o přikázání věci do jeho výlučného vlastnictví projevit zájem a musí být schopen zaplatit příslušný vypořádací podíl. V tomto směru odvolací soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], dle kterého spoluvlastníkovi lze přikázat společnou věc za náhradu, pokud o přikázání společné věci do jeho výlučného vlastnictví projeví zájem a pokud je spoluvlastník solventní, to znamená, že je schopen vyplatit ostatním spoluvlastníkům přiměřenou náhradu za odnětí jejich vlastnického práva. Soud I. stupně tedy správně přikázal předmětné nemovitosti do výlučného vlastnictví žalobkyni, neboť jednak projevila o předmětné nemovitosti zájem a dále soudu nejen tvrdila, ale i doložila, že je solventní a je ochotna a schopna žalovanému vyplatit vypořádací podíl. Výše vypořádacího podílu byla zcela správně stanovena znaleckým posudkem.

17. Odvolací soud nepřehlédl, že Nejvyšší soud ČR ve svých rozhodnutích rovněž konkretizuje hledisko účelného využití věci a zásluh o společnou věc, kdy dle jeho závěrů je třeba přihlížet u nemovitosti sloužící k bydlení či k podnikání i k tomu, který ze spoluvlastníků v nemovitosti bydlel či podnikal, udržoval ji, opravoval, případně do ní investoval a je schopen se o její údržbu nadále starat. Nicméně vzhledem k absenci doložení solventnosti ze strany žalovaného postupoval soud I. stupně zcela správně, když upřednostnil základní podmínku, tedy že spoluvlastník, který chce přikázat nemovitost do výlučného spoluvlastnictví, musí být solventní. Pokud žalovaný odkazoval na svou„ známou paní [příjmení]“, která by v případě potřeby za něj vypořádací podíl uhradila, tak k tomuto odvolací soud uvádí, že žalovaný musí doložit, že je sám schopen vypořádací podíl uhradit a nikoliv, že zná lidi, kteří by v případě potřeby jej za něj uhradili, kteří ani nejsou účastníky řízení a platební povinnost jim tak uložit nelze. Nadto žalovaný stále dokládal, že by byl ochoten prostřednictvím paní [příjmení] uhradit částku [částka], nicméně cena spoluvlastnického podílu předmětného bytu byla stanovena znaleckým posudkem [jméno] [příjmení] na částku [částka]. Námitky žalovaného uplatněné v odvolání týkající se předchozího mimosoudního jednání účastníků ohledně možného vypořádání podílového spoluvlastnictví odprodejem podílu za [částka] nepovažuje odvolací soud z hlediska určení, komu budou nemovisti přikázány za relevantní, když v tomto směru mezi účastníky k žádné konkrétní dohodě nedošlo.

18. K námitce žalovaného, že soud I. stupně nevyslechl znalce [jméno] [příjmení] odvolací soud uvádí, že žalovaný před soudem I. stupně při jednání dne [datum] požadoval vyslechnout tohoto znalce ke zjištění, z jakého důvodu se nechal ze strany právního zástupce zkorumpovat, nicméně k tomuto znalce vyslýchat nelze. Znalec je osobou, která prostřednictvím svých odborných znalostí posuzuje skutečnosti, které byly soudem určeny, a ve znaleckém posudku sděluje subjektivní výsledek tohoto posouzení. Soud provede důkaz písemným znaleckým posudkem tak, že jej při jednání předseda senátu přečte nebo sdělí jeho obsah, a zásadně znalce ke znaleckému posudku vyslechne. Pouze v odůvodněných případech se může spokojit s písemným posudkem. Tak je tomu zejména tehdy, lze-li vzhledem k obsahu posudku důvodně předpokládat, že nebudou kladeny dotazy k jeho doplnění či objasnění a že znalec svou výpovědí nemůže dané zadání objasnit více, než se to stalo v písemném posudku. Z obsahu spisu je přitom zřejmé, že žalovaný nepožadoval vyslechnout znalce k doplnění či objasnění znaleckého posudku, ale jak je patrno i z jednání před soudem I. stupně ze dne [datum] nebo [datum] k zjištění, že právní zástupce žalobkyně se dopustil korupce vůči znalci, kterou sám deklaroval u Městského soudu v Praze. Soud I. stupně za situace, kdy sám neměl pochybnosti o správnosti závěrů znaleckého posudku [jméno] [příjmení], nepochybil, pokud znalce před soudem nevyslechl. K tomu odvolací soud pro úplnost dodává, že znalecký posudek znalce [jméno] [příjmení] z [datum] [číslo] [rok] je třeba hodnotit jako znalecký posudek ve smyslu § 127a o. s. ř., když tento znalec k doplnění svého původního znaleckého posudku z [datum] [číslo] vypracovaného na žádost žalobkyně nebyl ustanoven soudem.

19. Z výše uvedených důvodů odvolací soud konstatuje, že odvolání žalovaného není důvodné.

20. Naopak soud shledal důvodným odvolání žalobkyně do výroku č. IV a V rozsudku. Jestliže soud žalobě žalobkyně vyhověl a vypořádal spoluvlastnictví způsobem, který žalobkyně navrhovala, je namístě postup podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (shodně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Rc [číslo], [spisová značka]). Tento závěr typově odráží případy, kdy se žalovaný brání jak proti zrušení spoluvlastnictví, tak i proti navrženému způsobu vypořádání. Pak není důvodu, proč by úspěšná žalobkyně neměla mít právo na náhradu nákladů řízení. Vyhovění žalobě co do samotného zrušení spoluvlastnictví, tak i do navrženého způsobu vypořádání zakládá právo žalobkyně na náhradu nákladů řízení bez ohledu na jednání účastníků řízení před zahájením soudního řízení i bez ohledu na to, že by druhý spoluvlastník mohl podat žalobu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví (shodně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR [spisová značka] nebo [spisová značka]). Zároveň nutno zmínit rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [spisová značka], dle kterého povaha řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví nemůže být důvodem pro aplikaci § 150 o. s. ř. Judikatura nevylučuje ani použití § 143 o. s. ř., ale jeho opodstatněnost bude velmi omezená. V tomto případě však důvod pro aplikaci ust. § 143 o. s. ř. odvolací soud neshledal, když žalovaný svým chováním způsobil, že vypořádání spoluvlastnictví muselo být řešenou soudní cestou. Jak vyplynulo z dokazování, žalovaný byl několikrát kontaktován žalobkyní s tím, že tato je ochotna jeho podíl odkoupit nebo naopak svůj podíl žalovanému odprodat a žalovaný s žádnou variantou nesouhlasil. Důvodná je i námitka žalobkyně, že soud I. stupně pochybil, pokud aplikoval ustanovení § 150 o. s. ř., aniž by předem účastníky o této možnosti poučil a nechal je k uvedenému se vyjádřit. Odvolací soud připomíná, že z četné judikatury Ústavního soudu ČR jednoznačně vyplývá, že podmínkou aplikace § 150 o. s. ř., pokud soud dospěje ke zjištění, že v konkrétním případě jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné k nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení, je vytvoření procesního prostoru účastníkům řízení k tomu, aby mohli účinně uplatňovat námitky a argumenty, které jsou způsobilé ovlivnit rozhodování soudu a s nimiž se soud musí v rozhodnutí náležitě vypořádat (viz např. nálezy sp. zn. Pl. ÚS 46/13, II. ÚS 828/06, IV. ÚS 215/09, III. ÚS 2397/17, I. ÚS 3237/17 a další). Ustanovení § 150 o. s. ř. stejně tak jako ust. § 143 o. s. ř. v intencích shora uvedeného na daný případ nedopadají a odvolací soud proto změnil rozhodnutí soudu I. stupně tak, že povinnost k náhradě nákladů řízení a rovněž tak povinnost k náhradě nákladů státu má žalovaný.

21. O nákladech řízení před soudem I. stupně mělo být rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch, přizná mu soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Tyto náklady řízení sestávají z nákladů za zaplacený soudní poplatek ve výši [částka] a zastoupení advokátem za osm úkonů právní služby podle vyhl. č. 177/1966 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ a. t.“), za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a), předžalobní výzvu podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., žalobu podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., vyjádření k žalobě ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., účast na jednání dne 8. 6, 2020 podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., účast na jednání dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., účast na jednání dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a účast na jednání dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. g). Výše jednoho úkonu právní služby činí dle ust. § 6 odst. 1, § 7 odst. 6. a § 8 odst. 1 a. t. [částka]. K odměně advokáta ve výši [částka] je nutno přičíst ještě osm náhrad paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. ve výši [částka] za každý z těchto úkonů a dále náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. z částky [částka] ve výši [částka]. Celkové náklady žalobkyně tak činí částku [částka].

22. O výši nákladů státu bude rozhodnuto samostatným usnesením, tak jak bylo rozhodnuto soudem I. stupně.

23. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I., II. a III., postupem podle § 219 o. s. ř., jako věcně správný potvrdil, ve výroku IV. postupem podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že povinnost k náhradě nákladů řízení má žalovaný a výše nahrazovaných nákladů řízení činí částku [částka] a ve výroku č. V. postupem podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že povinnost k náhradě nákladů státu má žalovaný, jinak ho i v tomto výroku potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

24. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto postupem dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud přiznal plně úspěšné žalobkyni plnou náhradu nákladů odvolacího řízení v částce [částka] Tyto náklady řízení sestávají z nákladů zastoupení advokátem za tři úkony právní služby, za odvolání ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. k) a. t., za vyjádření k odvolání žalovaného [datum] podle § 11 odst. 1 písm. k) a. t. a účast na jednání dne [datum] před odvolacím soudem podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t.. Výše jednoho úkonu právní služby činí dle ust. § 6 odst. 1, § 7 odst. 6. a § 8 odst. 1 a. t. [částka]. K odměně advokáta ve výši [částka] přičetl tři náhrady paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. ve výši [částka] za každý z těchto úkonů a dále náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka] podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.

25. Náklady řízení před soudem I. stupně i před soudem odvolacím jsou splatné podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. k rukám advokáta žalobkyně.