pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], doplněnému usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem ze dne 3. 88. 2021 vyhověl žalobě a určil, že žalobce je dědicem po zůstavitelce [jméno] [příjmení], narozené [datum], zemřelé dne [datum], ze závěti ze dne [datum] (ad I.), žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobci společně a nerozdílně na nákladech řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (ad II.) a dále je zavázal k povinnosti zaplatit České republice na nákladech států částku, jejíž výše a splatnost budou stanoveny v samostatném usnesení (ad III.). Doplňujícím usnesením ze dne [datum] určil výši nákladů státu podle výroku III. rozsudku ze dne [datum] částkou [částka] se splatností do tří dnů od právní moci usnesení (ad I. doplňujícího usnesení). Výrokem II. tohoto usnesení dále poučil žalobce o jeho právu vyjádřit se k připojenému odvolání proti rozsudku s poučením o dalším postupu.

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal určení toho, že je podle závěti z [datum] dědicem po zůstavitelce [jméno] [příjmení], narozené [datum], zemřelé dne [datum] s tvrzením, že závětí byl žalobce povolán jako dědic zůstavitelky v rozsahu tam vymezeného majetku. Původní žalovaný [příjmení] [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa]. Žalobce tak byl v pozůstalostním řízení vyzván k podání žaloby o určení dědického práva.

3. V průběhu řízení žalovaný [příjmení] [jméno] [příjmení] dne [datum] zemřel a soud I. stupně svým pravomocným usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], (právní moc nastala dne [datum]) rozhodl podle § 107 odst. 1 o. s. ř. o tom, že v řízení bude pokračováno s jeho právními nástupci, a to: 1. JUDr. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum], bytem [adresa], 2. Mgr. [jméno] [příjmení], narozená dne [datum], bytem [adresa].

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů, výslechu svědků a spisu Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. [spisová značka] vzal za zjištěné, že [jméno] [příjmení], narozená dne [datum], zemřela dne [datum] v Psychiatrické nemocnici [část obce] [obec a číslo], přičemž v rámci pozůstalostního řízení vedeného po ní notářkou pověřenou Obvodním soudem pro Prahu 7 Mgr. [příjmení] [příjmení] byla předložena kopie holografní závěti zůstavitelky z [datum] ve prospěch žalobce podepsané dvěma svědky, závěť je podepsaná zůstavitelkou [jméno] [příjmení] a nese dále adresy a podpisy svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], oba bytem [adresa]. Z toho soud prvního stupně vzal za prokázané, že existoval i originál této závěti, který však nebyl nalezen. Z protokolu notářky Mgr. [příjmení] [příjmení] ze dne [datum] zjistil, že [jméno] [příjmení] po poučení podle § 126 o. s. ř. potvrdila, že dne [datum] byla osobně přítomna sepsání závěti zůstavitelky, její obsah souhlasí s kopií, která jí byla notářkou předložena, závěť byla sepsána vlastní rukou zůstavitelky a byla jí také podepsána. Soud prvního stupně výslech svědkyně [příjmení] již neprováděl s ohledem na její vysoký věk a výpověď, kterou učinila před notářkou. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] a protokolu notářky Mgr. [příjmení] [příjmení] ze dne [datum] vzal za zjištěné, že svědek se účastnil sepisu závěti zůstavitelky, její obsah byl totožný s obsahem kopie, která mu byla ze strany notářky i soudu předložena. Zůstavitelka takto závěť vlastnoručně sepsala a podepsala; okolnosti podpisu závěti svědek popsal přesvědčivě a bez váhání. Originál závěti nemá v držení. Svědek byl sousedem a osobou, s níž zůstavitelka před úmrtím často stýkala jak ve svém bytě, tak ve zdravotnických zařízeních, kde následně pobývala. Potvrdil, že zůstavitelka před ním často vyjadřovala svoji vůli odkázat velkou část majetku žalobci, s nímž byla v kontaktu, o svém bratru a jeho dceři (1. žalované) se vyjadřovala spíše negativně, s bratrem se však v prosinci 2017 měla usmířit. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] soud prvního stupně zjistil, že se jedná o známého rodiny žalovaných, který pomáhal s vyřizováním restitučních nároků na pozemcích, které má v pronájmu, nyní na nich hospodaří, o okolnostech sepisu závěti nic nevěděl. Zůstavitelka zmocnila JUDr. [příjmení], svého zetě a dále 1. žalovanou k nahlížení do své zdravotnické dokumentace a pořizování výpisů z ní (zjištěno z přípisu Psychiatrické nemocnice [část obce] ze dne [datum]).

5. Soud prvního stupně zamítl další důkazní návrhy žalovaných pro nadbytečnost.

6. Zjištěný skutkový stav posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník ve zkratce o. z. Odkázal na jeho §§ [číslo] až [číslo], dále [číslo] odst. 1, [číslo] až [číslo] a § [číslo]; uvedená zákonná ustanovení odcitoval.

7. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dovodil, že závěť, jejíž kopie byla v řízení provedena k důkazu, sepsala zůstavitelka vlastní rukou jako holografickou závěť a povinnost závěť před svědky podepsat na danou situaci nedopadá (§ 1534 a § 1539 o. z.). Obsah závěti vyplývá z její kopie a z výpovědi svědka [příjmení]. Podle soudu prvního stupně byly dodrženy požadavky na formu ve smyslu § 1532 a § 1533 o. z., a závěť ze dne [datum] je proto platná. Existence originálu závěti vyplývá též z ověřovací doložky na předložené kopii, dále byla prokázána výpověďmi svědků [příjmení] a [příjmení]. Soud prvního stupně dál dovodil, že žalobce unesl důkazní břemeno ohledně existence závěti ke dni úmrtí zůstavitelky. Prokázal, že takováto závěť existovala a dále to, že byly dodrženy požadavky na její formu. Soud prvního stupně dále odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], a usnesení z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], závěry z těchto rozhodnutí odcitoval. Výsledně uzavřel, že žádný z provedených důkazů nevypovídá o tom, že by závěť byla některým ze shora uvedených způsobů zrušena či zničena, o opaku svědčí výpověď svědka [příjmení]. Ani případná ztráta listiny či její nekvalifikované zničení by nic nezměnily na jejích účincích a lze tak logicky uzavřít, že závěť ze dne [datum] existovala i ke dni úmrtí zůstavitelky. Žalované své tvrzení o tom, že byla zničena, neprokázaly. Ze všech těchto důvodů soud prvního stupně žalobě vyhověl.

8. O nákladech řízení účastníků rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Tyto přiznal úspěšnému žalobci tím, že náklady řízení sestávají ze soudního poplatku a nákladů právního zastoupení. Náklady právního zastoupení soud prvního stupně vyčíslil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif. Výrok o nákladech řízení státu odůvodnil § 148 odst. 1 o. s. ř.

9. Proti rozsudku podaly žalované blanketní odvolání, které následně doplnily podáním ze dne [datum]. Uplatnily odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř. Především nesouhlasily se závěrem soudu prvního stupně o tom, že bylo prokázáno, že závěť zůstavitelky existovala i ke dni jejímu úmrtí. Podle žalovaných za běžného stavu věcí, tedy za situace, kdy se závěť nenašla, a nebylo prokázáno, že závěť existovala ke dni úmrtí zůstavitelky, lze očekávat, že zůstavitelka závěť sama zničila. Dále nebylo prokázáno, že by došlo ke zničení listiny obsahující poslední vůli zůstavitelky neúmyslně nebo osobou odlišnou od zůstavitelky, tedy takovým způsobem, aby pořízení pro případ smrti vyvolávalo podle platné judikatury právní účinky. Žalované upozornily na to, že zůstavitelka zřejmě nebyla rozhodnuta, že závěť ze dne [datum], jejíž fotokopii předala žalobcu, je její konečnou a neměnnou poslední vůlí. Mohla uložit originál závěti do bezpečnostní schránky v bance, kterou měla pronajatou, především však ji mohla dát do notářské úschovy a tím do centrální evidence závětí, což ale neučinila. Závěť mohla také zanechat ve svém bytě, kde však nebyla nalezena. Vzhledem k intelektu zůstavitelky a k jejím starostem o naložení s jejím a současně též rodovým majetkem po její smrti, si zůstavitelka byla vědoma toho, jaké má možnosti ohledně uložení závěti. Tyto však nevyužila, z čehož vyplývá jediné logické vysvětlení, a sice to, že originál závěti zůstavitelka zničila, čímž byla závěť zrušena. O tom svědčí podle žalovaných také to, že i když přímo v závěti ve prospěch žalobce zůstavitelka instruovala žalobce, jak si přeje, aby bylo po smrti naloženo s jejím majetkem, když uvedla, že si přeje být spálena a následně uložena do rodové hrobky na [část obce], tak v závěru roku 2017, tedy tři čtvrtě roku po sepsání závěti ve prospěch žalobce, informovala 1. žalovanou o svých posledních věcech, a o tom, že si přeje být zpopelněna a chce být pochována na [anonymizováno] hřbitově, a jejím přáním bylo též, aby za ni byla odsloužena zádušní mše. Nato byla zůstavitelka hospitalizována v Psychiatrické nemocnici [část obce], kde dne [datum] zemřela, a jako jediné osoby uvedla svojí neteř JUDr. [jméno] [příjmení] a jejího manžela [příjmení] [jméno] [příjmení], tedy nikoli žalobce. Zůstavitelka svá rozhodnutí často měnila.

10. Není správný závěr soudu prvního stupně o tom, že ani případná ztráta závěti by nic neměnila na jejích účincích, z čehož lze dovodit, že závěť ze dne [datum] existovala i ke dni smrti zůstavitelky. Takovýto závěr je v rozporu s platnou judikaturou. K tomu žalované poukázaly na obsah provedených důkazů – výpověď svědka [jméno] [příjmení] a před soudní komisařkou výpověď svědkyně [jméno] [příjmení]. Z nich vyplývá, že nebylo prokázáno, že by originál závěti ke dni úmrtí zůstavitelky existoval. Z toho naopak vyplývá, že v době úmrtí zůstavitelky neexistovala její závěť, na základě které by žalobce mohl být dědicem. Poslední vůlí zůstavitelky bylo, aby jejími dědici byli její nejbližší příbuzní, tedy bratr, respektive její neteř jako dědici ze zákona, a aby její majetek zůstal ve vlastnictví rodiny. Podle odvolatelek si lze jen stěží představit, že by zůstavitelka informovala 1. žalovanou o svých posledních věcech a že by si od ní nechala vypravit a zaplatit pohřeb a přitom by její poslední vůlí bylo odkázat veškerý majetek žalobci. Závěrem žalované navrhly, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá.

11. Žalobce ve svém písemném vyjádření k odvolání žalovaných odkázal na správná skutková zjištění soudu prvního stupně a jeho správné právní posouzení. Žalované v odvolání neuvedly žádná konkrétní tvrzení, z nichž by vyplývalo, kdy a jakým způsobem měla být závěť zůstavitelky zničena. Naopak skutečnosti vyšlé najevo, a zejména pak výpověď svědka [příjmení] vyvracejí, že by zůstavitelka spornou závěť zničila nebo jinak zrušila. O tom nevypovídá žádný z provedených důkazů. Žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], jehož závěry odcitoval a uzavřel, že judikatura soudu již dříve dovodila, že dojde-li ke zničení listiny obsahující poslední vůli zůstavitele neúmyslně nebo osobou odlišnou od zůstavitele, bude pořízení pro případ smrti přesto vyvolávat právní účinky, jestliže se současně prokáže, že závěť obsažená ve zničené listině měla všechny potřebné formální náležitosti. To platí tím spíše v případě, kdy se jako důkazní prostředek nabízí fotokopie závěti a výslech osob, které měly závěť podepsat jako svědci této závěti. Z toho je zřejmá, že ztrátou či zničením originální závěti zachycující poslední vůli zůstavitele nemusí být vždy závěť zrušena. Žalobce své břemeno důkazní unesl a není podstatné, zda ke dni smrti zůstavitelky existoval originál platné závěti, neboť obsah závěti lze prokázat i jinak, nejlépe její fotokopií a výslechem svědků, což žalobce prokázal. Žádal potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

12. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a neshledal odvolání žalovaných opodstatněným.

13. Žalované v prvé řadě uplatnily odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Odvolací soud konstatuje, že tento odvolací důvod může být dán pouze v řízeních, v nichž se uplatní zásada koncentrace řízení (§ 118b a § 175 odst. 4 část první věty za středníkem o. s. ř.) O žádný z takovýchto případů se však zde nejedná a tento odvolací důvod proto dán není.

14. K odvolacímu důvodu podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. odvolací soud uvádí následující. Soud I. stupně zjistil správně skutkový stav, když provedl všechny důkazy, které byly k jeho zjištění potřebné v rozsahu, který mu umožnil i učinit správné právní posouzení. Důkazy provedl řádně postupem podle § 122 a násl. o. s. ř. a rovněž je správně zhodnotil podle zásady volného hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř.

15. V neposlední řadě žalované soudu I. stupně vytkly nesprávné právní posouzení věci / § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Právní posouzení je nesprávné, jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, příp. aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží, popř. neaplikuje adekvátní právní normu.

16. V řízení bylo nesporně prokázáno, že zůstavitelka [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelá dne [datum], pořídila dne [datum] holografní závěť, kterou vlastnoručně podepsala; současně ji podepsali dva svědci, kteří byli přítomni jejímu pořízení, a to [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Závěť tak splňuje všechny náležitosti uvedené v § 1533 a následujících o. z. V pozůstalostním řízení po zůstavitelce nebyl předložen originál této závěti, ale toliko její fotokopie, která je ovšem kopií ověřenou tak, že podle ověřovací doložky předložená kopie souhlasí s originálem – prvopisem závěti. Podpis zůstavitelka uznala za vlastní, jak je zřejmé z druhé ověřovací doložky na závěti. Platnosti závěti nebrání to, že její originál nebyl dohledán. Soud prvního stupně učinil dostatečná skutková zjištění, z nichž jednoznačně vyplývá, jakým způsobem zůstavitelka závěť pořídila. Žalované opakovaně poukazovaly na to, že závěť musela být zničena, toto své tvrzení však v řízení neprokázaly. K tomu je třeba uvést, že soud prvního stupně při jednání dne [datum] žalované poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů ohledně toho, že sporná závěť z [datum] byla zničena, kdy a za jakých okolností. Na toto poučení žalované reagovaly obsáhlým podáním ze dne [datum], v němž sice skutková tvrzení doplnily, avšak žádné důkazy, které by byly způsobilé je prokázat, neoznačily. Výslech jimi navrženého svědka [jméno] [příjmení] tvrzení žalovaných o zničení závěti rovněž neprokázal; tento svědek ostatně o okolnostech pořízení závěti a jejího dalšího osudu žádné skutečnosti ani neuvedl, šlo pouze o známého rodiny zůstavitelky, který hospodařil na pronajatých pozemcích. [jméno] skutečnost, že svědek v závěru své svědecké výpovědi spontánně uvedl, že ho obsah závěti překvapuje a že„ [jméno] [příjmení] byla skutečně zajímavou osobností“ … tvrzení žalovaných rovněž neprokazuje; svědek ostatně sám uvedl, že mu nikdo neřekl, že závěť měla být zrušena či zničena. Naopak poměrně podrobně popsal okolnosti pořízení závěti svědek navržený žalobcem [jméno] [příjmení], soused zůstavitelky bydlící na téže adrese jako zůstavitelka [obec a číslo], U [anonymizováno] [číslo] E; obdobně pořízení závěti popsala svědkyně pozůstalostního řízení [jméno] [příjmení], která sepisu závěti, respektive jejímu podpisu, byla rovněž přítomna. Úvahy žalovaných o tom, že za běžného chodu věcí by bylo možno očekávat, že by zůstavitelky snad tuto závěť úmyslně zničila tak, že by takovéto zničení mělo za následek její zrušení podle § 1575 o. z., jsou čirou spekulací. Je nerozhodné, že zůstavitelka originál závěti nesvěřila žalobci, kterého ustanovila svým dědicem a bez významu je i to, že závěť neuložila do úschovy u notáře tak, aby tato byla poté v centrální evidenci závětí, jak žalované tvrdí. Rovněž také další úvahy odvolatelek o tom, že zůstavitelka mohla zanechat závěť ve svém bytě, případně si ji vzít sebou do nemocnice, kde zemřela, a že si zůstavitelka vzhledem ke svému intelektu a starostem o naložení s jejím a současně rodovým majetkem, po její smrti musela být vědoma těchto možností, a pokud je nevyužila, takže z toho vyplývá„ jediné možné logické vysvětlení“, že originál závěti sama zničila, jsou bezpředmětné a spekulativní, kdy žalované se těmito tvrzeními snaží vytvořit konstrukci, která v řízení ovšem prokázána nebyla. K tomu je třeba uvést, že ostatně samy žalované při jednání dne [datum] prostřednictvím svého zástupce připustily, že nejsou schopny prokázat, kdy a jak byla předmětná závěť zničena, a že byla zničena zůstavitelkou v úmyslu ji zrušit. Bez významu je i to, koho označila zůstavitelka za osoby nejbližší při své poslední hospitalizaci v Psychiatrické nemocnici [část obce], a stejně tak i to, kdo a jakým způsobem vypravil pohřeb zůstavitelky. Pro právní posouzení je relevantní to, že byla prokázána existence toliko jediné závěti, a za stavu, kdy na dědictví uplatnilo právo více osob, soud prvního stupně nepochybil, když dědicem po zůstavitelce určil žalobce, kterému svědčí dědické právo ze závěti (§ 1672 o. z.).

17. Odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. tak naplněny nejsou, když soud prvního stupně zjištěný skutkový stav posoudil po právní stránce správně. Nepochybil ani v nákladových výrocích, když o nákladech řízení účastníků správně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a o nákladech řízení státu podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výrocích I. až III. a ve I. doplňujícího usnesení ze dne [datum] potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobce byl úspěšný i v tomto řízení a přísluší mu tak náhrada nákladů řízení sestávající z nákladů právního zastoupení: originál za jeden úkon právní služby ve výši [částka] podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb., náhrada za jeden režijní paušál [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu včetně náhrady za DPH 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. je výsledně [částka] Náklady řízení jsou splatné k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Pro úplnost odvolací soud připomíná, že žalobci nepřiznal odměnu a náhradu hotových výdajů včetně cestovného za účast u odvolacího jednání dne [datum], k němuž se zástupce žalobce s omluvou dostavil opožděně až na vyhlášení rozhodnutí, když náhradu této části nákladů řízení ostatně ani nepožadoval.