pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem pro uznání soud I. stupně určil, že rozvázání pracovního poměru žalobkyně výpovědí ze dne [datum], je neplatné (výrokem I/), dále uložil žalované ve lhůtě 3 dnů zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám zástupce žalobkyně (výrokem II/).

2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru ze dne [datum] výpovědí s odůvodněním, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena pracovní smlouva, kdy ve smyslu změn a dodatků této pracovní smlouvy byla žalobkyně naposledy zaměstnána žalovanou na pozici„ [anonymizována tři slova]“, a to na dobu neurčitou. Žalobkyni dne [datum] byla doručena výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] podle ustanovení § 52 písm. c) zákoníků práce, ačkoliv pro ni nebyly splněny důvody. Pracovní poměr měl skončit ke dni [datum]. Dne [datum] žalobkyně žalované dopisem oznámila, že trvá na dalším zaměstnávání.

3. V odůvodnění rozsudku soud I. stupně poukázal na to, že usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], v souladu s § 114b zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) žalovanou vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tohoto usnesení písemně vyjádřila ve věci samé k nároku uplatněnému žalobou, která jí byla doručena spolu s ním. Zároveň soud I. stupně žalovanou uvedeným usnesením poučil o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících ze shora uvedeného zákonného ustanovení. Toto usnesení spolu s žalobou bylo doručeno žalované do datové schránky dne [datum] a poslední den 30-ti denní lhůty tak připadl na den [datum]. Do uplynutí této lhůty žalovaná písemné vyjádření ve věci samé k žalobě nepodala.

4. Vzhledem k tomu, že byly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, soud I. stupně ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle § 153a odst. 1 o. s. ř., neboť má za to, že žalovaná nárok uznala a nejedná se o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír ve smyslu § 99 odst. 1 o. s. ř.

5. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a v řízení zcela úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení v souhrnné výši [částka] (soudní poplatek + náklady právního zastoupení podle vyhl. č. 177/1996 Sb.).

6. Rozsudek napadla žalovaná včasným blanketním odvoláním, které doplnila podáním ze dne [datum]. V něm namítla, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Kvalifikovaná výzva k vyjádření žalované neměla být prvostupňovým soudem vůbec vydána, neboť žaloba nesplňovala podmínky dané § 79 odst. 1 o.s.ř. Prvostupňový soud měl vyzvat žalobkyni k doplnění skutkových tvrzení a následně mohl vydat kvalifikovanou výzvu. K tomu odkázala na judikaturu Ústavního soudu ČR (I. ÚS 126/15 a další) a Nejvyššího soudu ČR ([spisová značka] a další). Navrhla odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek zrušil a věc vrátil prvostupňovému soudu k dalšímu řízení.

7. Žalobkyně se k odvolání vyjádřila tak, že žaloba byla bezvadná, splňovala veškeré náležitosti. Akcentovala s odkazem na příslušnou judikaturu, že břemeno tvrzení a důkazní ohledně platnosti výpovědi z pracovního poměru tíží zaměstnavatele, tedy žalovanou. Žalovaná ostatně nereagovala jakkoliv ani po uplynutí 30 –ti denní lhůty, která jí byla soudem poskytnuta, první nesouhlas vyjádřila až 3 měsíce po doručení žaloby a kvalifikované výzvy. Prvostupňový soud proto správně přikročil - vzhledem k procesní situaci - k vydání rozsudku pro uznání. Navrhla odvolacímu soudu, aby jej potvrdil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 4 a 5 o. s. ř., za použití § 205b o. s. ř.), aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované je nedůvodné.

9. Podle § 205b o. s. ř. jsou u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, § 153b o. s. ř.).

10. Podle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, lze odůvodnit jen tím, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát.

11. Podle § 114b odst. 1 o. s. ř. vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, jakož i tehdy, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, může předseda senátu místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm. a) nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení; to neplatí ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2).

12. Podle § 114b odst. 2 o. s. ř. k podání vyjádření podle odstavce 1 předseda senátu určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení. Bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, elektronickým platebním rozkazem nebo evropským platebním rozkazem, určí tuto lhůtu až ode dne uplynutí lhůty k podání odporu proti platebnímu rozkazu, elektronickému platebnímu rozkazu nebo evropskému platebnímu rozkazu.

13. Podle § 114b odst. 5 o. s. ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.

14. Podle § 153a odst. 3 o. s. ř. rozsudkem pro uznání rozhodne soud také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6). Podle § 153a odst. 4 o. s. ř. jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.

15. K námitkám žalované odvolací soud předně uvádí, že z výše uvedeného mimo jiné vyplývá, že soud může vydat v souladu se zákonem usnesení podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř. jen jestliže byly splněny podmínky řízení a jestliže žaloba netrpí takovými vadami, které by bránily pokračování v řízení. Jen v takovém případě je totiž možné na jeho základě řádně připravit jednání a jen za těchto okolností mohou být též splněny podmínky, za nichž se má za to, že žalovaný uznal nárok, který je proti němu uplatňován žalobou.„ Fikce" uznání nároku podle ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. se nemůže uplatnit, jsou-li důvody k zastavení řízení podle ustanovení § 104 o. s. ř., nebo byl-li proti žalovanému uplatněn nárok žalobou, která vykazuje takové vady, jež brání dalšímu pokračování v řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

16. Odvolací soud konstatuje, že podmínky řízení byly splněny a žaloba obsahovala vylíčení rozhodujících skutečností (srov. § 79 odst. 1 o. s. ř.), tj. údaje nezbytné k tomu, aby bylo jasné, o čem má soud rozhodnout. Jinak řečeno, soud nevydá rozsudek pro uznání, jestliže by žalobě nebylo možné vyhovět, ani kdyby byla prokázána všechna žalobní tvrzení (základem pro vydání rozsudku pro uznání mohou být jen taková žalobní tvrzení, která vedou k závěru, že podle nich lze výrokem rozsudku přiznat právě to plnění, kterého se žalobce v žalobě domáhá) (shodně srov. v právní teorii např. [příjmení], J. - [příjmení], L. - [příjmení], Z. - [příjmení], M.: Občanský soudní řád. Komentář. I. díl, 6. vydání, [obec], C. H. Beck 2003, bod 8. poznámek, str. 581).

17. Z obsahu spisu se podává, že žaloba spolu s usnesením ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], kterým byla žalovaná vyzvána s ohledem na povahu věci v rámci přípravy jednání postupem dle § 114b o. s. ř. soudem I. stupně k zaujetí procesního stanoviska, byly žalované doručeny v souladu s § 46 a § 47 o. s. ř. do datové schránky adresáta dne [datum]. Počínaje následujícím dnem až do uplynutí stanovené třicetidenní lhůty dne [datum] v souladu s § 55, § 57 o. s. ř. žalovaná nevyužila ke své procesní obraně možnosti vyjádřit se k žalobě, která jí byla současně doručena a uvést skutečnosti na svou obranu, případně v uvedené lhůtě nesdělila, jaké okolnosti jí v uvedeném brání.

18. V ustálené judikatuře soudů byl přijat závěr, že povaha věci vyžaduje vydání usnesení podle § 114b o. s. ř. zejména tehdy, je-li zjišťování skutkového stavu věci s ohledem na předpokládané množství odlišných tvrzení účastníků a navrhovaných důkazů mimořádně obtížné, a kdy bez znalosti stanoviska žalovaného nelze první jednání připravit tak, aby při něm bylo zpravidla možné věc rozhodnout, že okolnosti případu odůvodňují vydání usnesení podle § 114b o. s. ř. v zejména takovém sporu, kdy dosavadní poznatky ukazují, že – ačkoliv by podle své povahy nemuselo jít o věc z hlediska zjišťování skutkového stavu mimořádně obtížnou – tu jsou takové mimořádné skutečnosti, které vedou k závěru, že bez písemného vyjádření žalovaného ve věci nemůže být první jednání připraveno tak, aby při něm mohlo být zpravidla o sporu rozhodnuto, a že ve zcela jednoduchých věcech, které nevyžadují podrobnější a rozsáhlejší přípravu jednání, je vydání usnesení podle § 114b o. s. ř. vyloučeno (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], které bylo uveřejněno pod [číslo] v časopise Soudní judikatura, ročník 2004). V posuzovaném případě bylo již z obsahu žaloby zřejmé, že bez znalosti stanoviska žalované – jíž ve sporu o neplatnost výpovědi z pracovního poměru dané zaměstnanci podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce svědčí povinnost tvrzení a důkazní (jak správně uvedla žalobkyně ve svém vyjádření s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) nebude možné připravit jednání tak, aby bylo možné věc rozhodnout při jediném jednání. Je proto nepochybné, že povaha věci vyžadovala, aby žalovaná byla vyzvána k písemnému vyjádření ve věci postupem podle ustanovení § 114b o. s. ř. Soudu prvního stupně proto nelze důvodně vytýkat, že usnesením ze dne [datum] žalovanou ve smyslu ustanovení § 114b o. s. ř. vyzval k písemnému vyjádření ve věci.

19. V soudní praxi nejsou pochybnosti o tom, že řízení o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru (stejně jako jiná řízení o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru jednostranným jednáním) náleží svou podstatou mezi skutkově obtížné spory, u kterých lze předpokládat rozdílná tvrzení účastníků a četnost důkazních návrhů, přičemž jak již bylo uvedeno, důkazní břemeno k prokázání skutečností, jež odůvodňují takové rozvázání pracovního poměru, tíží vždy toho, kdo rozvazovací úkon učinil (žalovanou), nikoli toho, kdo se takové neplatnosti domáhá (žalobkyně). Za situace, že důvodem tvrzení o neplatnosti jednostranně rozvázaného pracovního poměru je - tak jako v projednávané věci u - zpochybnění naplnění skutkové podstaty uplatněného důvodu rozvázání pracovního poměru, je žádoucí, aby se ten, kdo takové jednání učinil (žalovaná), ve věci vyjádřil a tvrdil všechny pro rozhodnutí ve věci významné skutečnosti a označil důkazy k prokázání svých tvrzení, neboť povinností soudu je připravit jednání ve věci tak, aby bylo možné rozhodnout při jediném jednání. Nejvyšší soud se proto v této souvislosti již dříve vyjádřil tak, že skutečnost, že jde o řízení na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru jednostranným jednáním jednoho ze stran pracovního poměru, nebrání (svou povahou) tomu, aby předseda senátu učinil výzvu ve smyslu ustanovení § 114b o. s. ř. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]).

20. Ve vztahu k napadenému rozsudku proto nutno uzavřít, že pole přezkumu odvolacího soudu je limitováno výhradně kritérii § 205b o. s. ř. Za situace, kdy ve vztahu k předmětu řízení nastala fikce uznání nároku a soudem I. stupně bylo přikročeno k vydání rozsudku pro uznání, věcný přezkum správnosti vydaného rozhodnutí odvolacím soudem, je zákonem vyloučen. Rozsudek pro uznání nebyl vydán po provedeném dokazování, ale za splnění zákonných předpokladů. Proto se odvolací soud může zabývat jedině splněním předpokladů pro jeho vydání (viz § 153a o. s. ř.) Odvolací soud tak není vázán odvolacími důvody a přezkoumává napadený rozsudek jen z hlediska ustanovení § 205b, bez ohledu na to, jaký odvolací důvod odvolatel sám uplatnil. Vzhledem k tomu, že veškeré podmínky z hlediska fikce uznání nastaly, když žalovaná v základních obrysech nevylíčila ve vztahu k uplatněnému nároku na utčení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne [datum] žádné skutečnosti, na nichž staví svoji obranu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), je třeba uzavřít, že zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro uznání byly splněny. Z povahy vydaného rozhodnutí vyplývá, že jednání ve věci nařízeno být nemuselo, přičemž z obsahu spisu se podává, že rozsudek pro uznání byl vyhlášen veřejně (§ 156 odst. 1 o. s. ř.).

21. Odvolací soud s ohledem na výše uvedené uzavírá, že vzhledem k tomu, že žalovaná se přes výzvu dle § 114b odst. 1 a 2 o. s. ř. ve věci samé v určené lhůtě kvalifikovaně nevyjádřila, ač byla o následcích nesplnění této povinnosti soudem I. stupně ve výzvě řádně poučena (§ 114b odst. 5 o. s. ř.), ani nesdělila, jaký vážný důvod jí v podání vyjádření bránil, nastala fikce uznání nároku ze strany žalované ze zákona a soud I. stupně byl povinen vydat ve věci rozsudek pro uznání dle § 153a odst. 3 o. s. ř.

22. Na základě uvedených důvodů odvolací soud potvrdil napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení, který je v souladu s ustanovením. § 142 odst. 1 o. s. ř. (výrokem ad I/).

23. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Jejich náhrada byla přiznána v této fázi řízení úspěšné žalobkyni. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou právního zástupce žalobkyně za jeden úkon právní služby spojený s vyjádřením k odvolání po [částka] /§ 7 bod. 5., § 8 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. a), § 11 odst. 1 písm. k) vyhl. č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif, k tomuto úkonu ještě náleží paušální náhrada na výdaje advokáta ve výši [částka] (§ 13 odst. 4 tarifu) a náhrada za 21 % DPH ve výši [částka] / § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady žalobkyně v odvolacím řízení výsledně představují částku [částka] Tyto náklady žalobkyně bylo žalované za užití § 149 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. uloženo zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně (výrokem ad II/).