pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Napadeným rozsudkem bylo rozhodnuto o tom, že 1. žalovaný a 2. žalovaný jsou povinni ve lhůtě 15 dnů vyklidit a vyklizený předat žalobcům byt nacházející se v 5. patře (6. nadzemní podlaží) [číslo] o celkové výměře včetně venkovní terasy 31,84 m2, bytového domu na adrese [adresa], který je součástí pozemku parc. [číslo] [územní celek], [anonymizováno] [část obce], zapsaného na [list vlastnictví] v katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, dále jen„ předmětný byt“ (výrok I/) a dále o tom, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobcům náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobců (výrok II/).

2. Předmětem řízení byla žaloba s tvrzením, že žalobci jsou spoluvlastníky předmětného bytu s tvrzením, že 1. žalovanému zanikl nájem bytu dnem [datum], a to uplynutím výpovědní doby s tím že 1. žalovaný byt nevyklidil ani k dodatečné výzvě žalobců. 2. žalovaný předmětný byt užívá bez právního důvodu, bez souhlasu žalobců ajeho bydlení v předmětném bytě je problematické, když svým chováním ruší ostatní obyvatele domů, shromažďuje ve společných prostorách věci, poškozuje stěny chodby.

3. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobci jsou spoluvlastníky domu (SJM), dále, že mezi žalobci a 1. žalovaným byla sjednána nájemní smlouva na dobu neurčitou, kdy od vzniku nájmu až do doby, kdy byl nájem ze strany žalobců vypovězen, byl v předmětném bytě hlášen pouze jeden příslušník domácnosti. Stejně bylo nesporné, že předmětný byt se souhlasem 1. žalovaného užívá 2. žalovaný. Dále bylo nesporné, že 1. žalovanému byla doručena výpověď z nájmu předmětného bytu ze dne [datum], kterou asi dne [datum] osobně převzal.

4. Prvostupňový soud na základě provedeného dokazování dospěl ke skutkovému závěru, že 1. žalovaný vstoupil dne [datum] do manželství se svědkyní [jméno] [příjmení], narozenou [datum], kdy nebylo prokázáno, že by změnu osobního stavu on či jmenovaná pronajímatelům bez odkladně oznámili. 1. žalovaný pobírá pravidelně podporu na bydlení v souvislosti s užíváním předmětného bytu a zatím účelem žádá žalobce pravidelně čtvrtletně o vydání potvrzení o výši nájemného. Z tohoto důvodu 1. žalovaný a svědkyně [příjmení] svůj sňatek neuváděli, neboť každý z nich je hlášen k trvalému pobytu na jiné adrese. Manželé [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení] nikdy v předmětném bytě společně nebydleli. 1. žalovaný se stal jediným nájemcem bytu v roce 2005, kdy uzavřel s žalobci nájemní smlouvu na dobu neurčitou s tím, že spolužijící osoby nahlásí do 10 dnů a podnájem bytu či jeho části provede pouze se souhlasem pronajímatelů. 1. žalovaný nepopíral, že o bydlení 2. žalovaného v předmětném bytě žalobce neinformoval a nežádal jejich souhlas, což odůvodnil přesvědčením, že takovou povinnost nemá v případě, že se jedná o rodinného příslušníka. K tomu prvostupňový soud uvedl, že v řízení nebylo prokázáno, že by 2. žalovaný byl kdykoliv před opuštěním bytu 1. žalovaným příslušníkem jeho domácnosti. Před nastěhováním do předmětného bytu nebydlel 2. žalovaný ani u svědkyně [příjmení], nýbrž u své přítelkyně a matky jeho dcery v [obec] [část obce]. Dále bylo prvostupňovým soudem zjištěno, že v souvislosti se společným bydlením 1. žalovaného u manželky paní [jméno] [příjmení] si tento z předmětného bytu vystěhoval veškeré osobní věci, tj. kromě oblečení též běžné soukromé věci,

jako například rodinné fotografie a byt 2. žalovanému zanechal prostý svých věcí, pouze opatřený zařízením – nábytkem a běžným vybavením kuchyně. 2. žalovaný předmětný byt vyklízel, likvidoval i nábytek po 1. žalovaném, konkrétně bylo prokázáno stěhování postele, křesla, když tyto věci byly nevhodně odloženy na společných částech domu, konkrétně před bytem v mezipatře. 2. žalovaný předmětný byt užívá za úplatu, kterou s 1. žalovaným dohodli ve výši [částka] měsíčně, jež platí pravidelně, občas se zpozdí. V řízení bylo i v jeho průběhu zjištěno, že 2. žalovaný se chová v domě zcela nevhodně.

5. Dále prvostupňový soud zjistil, že žalobci nájem předmětného bytu vypověděli písemnou formou - dopisem ze dne [datum], který 1. žalovaný osobně převzal dne [datum]. Listina obsahuje sdělení o zjištění pronajímatelů ze dne [datum], tj. že 1. žalovaný v předmětném bytě nebydlí a že byt byl přenechán k užívání jiné osobě - 2. žalovanému bez souhlasů pronajímatelů. Dále je 1. žalovanému vytýkáno, že porušuje svůj závazek neobtěžovat ostatní obyvatele v domě, neboť na chodbě se nachází nábytek, který byl dříve umístěn v předmětném bytě; dále že z předmětného bytu se v pozdních nočních hodinách v době nočního klidu ozývá hlasitá hudba a dále, že ve společných prostorách domu zůstávají pohozené elektrokoloběžky. Uvedené výtky byly hodnoceny žalobci jako hrubé porušení povinností nájemce s odkazem na § 2288 odst. 1 písm. o. z., pročež byl nájem vypovězen. 1. žalovaný byl poučen o počátku běhu výpovědní doby, o možnosti vznést námitky a konečně o možnosti požádat ve lhůtě dvou měsíců od doručení výpovědi o přezkum oprávněnosti výpovědi. V řízení nebylo zjištěno, že by 1. žalovaný podal žalobu pro nesouhlas s oprávněností výpovědi z nájmů, dopis ze dne [datum] nelze pro vyjádření pocitů a důvodů jiných osob, než 1. žalovaného§ shledal prvostupňový soud irelevantním. Písemné výzvě žalobců ze dne [datum] k vyklizení bytu 1. žalovaného a 2. žalovaného vyhověno nebylo.

6. Po právní stránce byla věc prvostupňovým soudem hodnocena tak, že písemná výpověď nájmu bytu ze dne [datum] doručená 1. žalovanému dne [datum] splňuje náležitosti dané ustanovením § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1, 2 a § 2288 odst. 1 písm. a) o. z., výpovědní lhůta uplynula dnem [datum]. Nájem předmětného bytu 1. žalovanému skončil dne [datum], přičemž mu vznikla povinnost plynoucí z § 2225 odst. 1 o. z., tedy byt vyklidit a žalobcům předat. Tuto povinnost však 1. žalovaný přes výzvu žalobců nesplnil, a proto se důvodně domáhají ochrany svého práva u soudu. Soud I. stupně k tomu dodal, že naplnění uplatněných výpovědních důvodů není předmětem daného řízení, proto provedené důkazy v tomto směru již nehodnotil.

7. Dále se soud I. stupně zabýval otázkou vzniku společného nájemního práva bytu manželi. Konstatoval, že i přes uzavření manželství 1. žalovaného se svědkyní [jméno] [příjmení] k předmětnému bytu právo společného nájemního práva manželů nevzniklo. Citoval ustanovení § 743 odst. 1, § 690, § 687 odst. 2 a § 745 odst. 1 o. z. s tím, že vůle 1. žalovaného a svědkyně [jméno] [příjmení] založit své obydlí v předmětném bytě nebyla žádným důkazem prokázána. Oba sice tuto skutečnost tvrdili, ovšem z hodnocení ostatních provedených důkazů takový závěr učinit nelze, když je naopak evidentní, že oba manželé se rozhodli vést rodinou domácnost v bytě svědkyně [příjmení], kdy do této domácnosti si 1. žalovaný odstěhoval všechny své osobní věci. Uzavřel, že 1. žalovaný a svědkyně [příjmení] založili rodinnou domácnost v bytě, který až do uzavření manželství užívala svědkyně [příjmení] a tento byt je tak jejich společným obydlím ve smyslu § 743 odst. 1 o. z., pro které platí zásady stanovené v § 690 a § 687 odst. 2 o. z. Dodal, že 1. žalovaný uzavření manželství bezodkladně neohlásil, v předmětném bytě nenahlásil změnu počtu příslušníků domácnosti a bez souhlasu žalobců umožnil bydlení třetí osobě. Poukazuje-li nyní na to, že k bytu vzniklo manželům společné právo nájmu, jedná se dle názorů prvostupňového soudu o zjevné zneužití práva, které nepožívá právní ochrany (§ 8 o. z.).

8. Pokud jde o 2. žalovaného, v průběhu řízení nebyl zjištěn žádný právní titul, který by jej po skončení nájmu 1. žalovaného opravňoval předmětný byt užívat. Nechal-li 1. žalovaný předmětný byt k užívání 2. žalovanému na základě vzájemné dohody, končí sjednaná lhůta nejpozději ukončením nájmu bytu, tedy dnem [datum] (§ 2215 odst. 3 o. z.).

9. Ze všech shora uvedených důvodů prvostupňový soud dovodil, že oba žalovaní byt užívají bez právního důvodu a žalobci se tak domáhají důvodně jeho vyklizení, přičemž žalobě v plném rozsahu vyhověl.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) dle úspěchu ve věci, žalobcům přiznal náhradu jim vzniklých nákladů, jejichž výpočet uvedl v odůvodnění svého rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje.

11. Rozsudek napadl 1. žalovaný a manželka 1. žalovaného – [jméno] [příjmení] (dále jen manželka 1. žalovaného).

12. V odvolání uvedli, že 2. žalovaný nemá s kauzou nic společného, je to pouze syn manželky 1. žalovaného, který v bytě dočasně bydlí místo 1. žalovaného – ne tedy žádný podnájemník, přispívá toliko na náklady, souhlas žalobců je nutný jen k podnájmu. Je tedy nepochopitelné, proč by se měl finančně podílet na nákladech řízení. 1. žalovaný uvádí, že v dopise ze dne [datum] uvedl, že pokládá výpověď ze dne [datum] za neplatnou, na podání k soudu peníze nemají. Jediné provinění 2. žalovaného shledává v prasklé hadičce od pračky, kdy celá škoda byla řádně uhrazena. Nedostatky byly 2. žalovanému vytknuty, aby se už vzniklá situace neopakovala. Namítá, že z čestného prohlášení 2. žalovaného jasně vyplývá, že o manželství 1. žalovaného žalobci věděli. [příjmení] [příjmení] je ochotna dosvědčit, že žalobkyni 1. žalovaný odnesl oddací list, její reakci na oznámení o sňatku a její reakci na žádost o vystavení nové nájemní smlouvy, neboť byla přítomna rozhovoru 1. žalovaného a jeho manželky v autě. Dále 1. žalovaný uvedl, že na právního zástupce nemá, navíc požaduje věci naprosto logické a pravda je na jeho straně, v bytě by moc rádi bydleli, avšak nikoliv bez řádné nájemní smlouvy, když bez této by manželka 1. žalovaného byla tzv. bez domova – hlášena k pobytu na úřadě. Na výpověď odvolatelé řádně reagovali, stejně tak reagovali i na výzvu k vyklizení a předžalobní výzvu. Manželka 1. žalovaného má toliko smlouvu podnájemní, která jí může kdykoliv zaniknout. A proto bylo od počátku jasné, že budou společně bydlet v [část obce], samozřejmě po vyřešení nepřekonatelných závad (nedostatek nájemní smlouvy, rozbitý výtah atd.). Žádnou společnou domácnost nevedou a nemají, chtěli ji vybudovat v [část obce], až se vše vyřeší, jasně se domluvili, že budou společně bydlet po tom, co si byt celý vyšperkují. Jaký to vezme spád, ani ve snu netušili. Proto zarytě trvali na nové nájemní smlouvě, novém výtahu a osazení měřičů tepla. Nesouhlasí s tím, že stav výtahu je nevýznamný, neboť manželka ohlásila, že se nenechá zabít. Zajímavé je, že od září je v domě výtah nový, což popírá fakt, že byl výtah v přádku. Proto navrhli zrušení rozsudku a dále vznesli vzájemný návrh (řešen v samostatném odvolacím řízení, kde bylo vydáno usnesení odvolacího soudu č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] - pozn. odvolacího soudu).

13. Žalobci se podrobně písemně vyjádřili k odvolání 1. žalovaného a jeho manželky. Předně apelovali na urgentnost vyřízení dané věci s tím, že v domě stále dochází k opakujícím se incidentům spočívajícím v poškozování společných prostor 2. žalovaným, když vrtá díry do zdí, vkládá sirky do vypínačů, zanechává permanentně otevřené vchodové dveře a přijímá návštěvy, kdy ostatní nájemci se obávají o svojí bezpečnost, do domu byla opětovně volána [anonymizováno], neboť

z předmětného bytu se ozýval křik a rány. Žalobci dále shrnuli, že 1. žalovaný nepodal proti výpovědi z nájmu námitky a nepodal ani žalobu pro nesouhlas s výpovědí z nájmu, nájem předmětného bytu tak skončil ke dni [datum] 2. žalovaný se neobtěžoval ani dostavit k nařízeným jednáním, předmětný byt užívá stále bez právního důvodu, a to problematicky, bezohledně, naprosto neúnosně, neboť ruší svým chováním ostatní obyvatele domu. Žalobci předložili k těmto tvrzením bohatou fotodokumentaci. Dále uvedli, že rozsudek prvostupňového soudu je po formální i materiální stránce správný a odůvodnění je řádné a přesvědčivé. Dále se podrobně vyjadřovali k argumentaci 1. žalovaného, kdy dále poukazovali na to, že odvolání manželky 1. žalovaného je nepřípustné a navrhli odvolacímu soudu, aby jej z důvodů subjektivní neoprávněnosti odmítl a rozsudek z důvodu věcné správnosti potvrdil a přiznal žalobcům náhradu nákladů odvolacího řízení. Své vyjádření doplnili četnou fotodokumentací dokládající stav domu a sporného bytu.

14. Podle § 90 o. s. ř. účastníky řízení jsou žalobce žalovaný. Podle § 91 odst. 1 o. s. ř. je-li žalobců nebo žalovaných v jedné věci několik, jedná v řízení každý z nich sám za sebe.

15. Podle § 218 písm. b) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.

16. Odvolání vedle 1. žalovaného podala také jeho manželka – [jméno] [příjmení], které však nesvědčilo postavení účastníka řízení na straně žalované. Kdo je na straně žalované, zásadně ve sporném řízení určuje žalobce (zde žalobci), který je pánem sporu (dominus litis) a nikoliv strana žalovaná či třetí osoba. Za takovéto situace se tedy jedná o odvolání podané osobou, která k danému procesnímu úkonu nebyla oprávněna a je na místě jej odmítnout postupem podle § 218 písm. b) o. s. ř. /aniž muselo být nařízeno jednání dle § 214 odst. 2 písm. a) o. s. ř., nicméně učiněno tak bylo výrokem ad I/ tohoto rozsudku v rámci odvolacího jednání bez nutnosti osobní účasti [jméno] [příjmení].

17. Odvolací soud tak při nařízeném jednání z podnětu podaného odvolání 1. žalovaným přezkoumal v mezích podaného odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) kdy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti 1. žalovaného, který, ač řádně předvolán, se k nařízenému jednání odvolacího soudu nedostavil postupem dle § 101 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. dospěl k závěru, že odvolání 1. žalovaného je neopodstatněné. K tomu je třeba pro úplnost dodat, že 2. žalovaný se proti rozsudku neodvolal a s ohledem na to, že na straně žalovaných se jedná o samostatné společenství podle § 91 odst. 1 o. s. ř., nabyl rozsudek ve vztahu k němu právní moci (§ 206 odst. 2 věta prvá o. s. ř. a § 212 o. s. ř.).

18. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek podkladů, učinil z nich správná skutková zjištění a věc v zásadě správně posoudil i po stránce právní. Soud I. stupně své skutkové závěry srozumitelně a přesvědčivě vyjádřil v odůvodnění napadeného rozsudku, náležitým způsobem se vyrovnal s námitkami účastníků, které uplatnili v průběhu řízení, když rovněž bezchybně vyložil, které skutečnosti má a které nemá za prokázány a proč. Rozsudek soudu I. stupně, který je pečlivě odůvodněn, tak mohl být dostatečným podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu ve věci.

19. Odvolací soud předně vychází ze skutkového závěru učiněného prvostupňovým soudem, že 1. žalovaný s manželkou [jméno] [příjmení] v předmětném bytě nikdy společně nebydleli, kdy za takového stavu nemohlo manželům uzavřením manželství vzniknout společné nájemní právo ve

smyslu ustanovení § 745 o. z., neboť v předmětném bytě nebyla vedena jejich rodinná domácnost ve smyslu ustanovení § 743 odst. 1 o. z., byt neužívali, místo toho ho poskytli k výlučnému užívání 2. žalovanému a sami po vzájemné dohodě užívali jiný byt, jehož užívací právo svědčilo manželce 1. žalovaného, lhostejno, zda toliko na základě podnájemní smlouvy. 1. žalovaný se z bytu odstěhoval, odnesl si své osobní věci, nábytek byl vystěhován následně 2. žalovaným do společných prostor bytového domu, kde se předmětný byt nachází. [ulice] domácnost manželů tak byla vytvořena na základě dohody manželů v jiném místě, než v předmětném bytě (§ 745 odst. 2 o. z.). Ostatně skutečnost, že manželé v předmětném bytě nikdy společně nebydleli a umožnili jeho užívání 3. osobě, odvolatel opakovaně ve svém podání uvádí.

20. Za takového stavu je správné, že výpověď z nájmu bytu ze dne [datum] směřovala správně výhradně vůči nájemci bytu – 1. žalovanému, který v řízení nad to neprokázal, že by sdělil žalobcům, že došlo na jeho straně k uzavření manželství. Odvolací soud hodlal 1. žalovaného poučit v souvislosti s jeho odvolací argumentací a důkazním prostředkem formou výslechu paní [příjmení] při jednání ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. k tomu, aby tvrdil kdy a jak konkrétně k takovému sdělení 1. žalovaným žalobcům (žalobkyni) došlo, ale především k procesním následkům, které neunesení břemene tvrzení a důkazního v řízení obnášejí, když takové poučení v řízení před prvostupňovým soudem, konkrétně při jednání dne [datum] (viz protokol ze dne [datum] na č. l. 113 - 120), nezaznělo. Soudní praxe je ustálena v závěru, že poučovací povinnost podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popř. při přípravném jednání nařízeném podle § 114c o. s. ř. Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] časopisu Soudní judikatura, a dále např. rozhodnutí Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Znamená to, že nepřítomnému účastníku se poučení neposkytuje.

21. Současně ve sporném řízení platí, že soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní (srov. § 101 odst. 2 o. s. ř.). Nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání, ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat v nepřítomnosti takového účastníka; přihlédne přitom k obsahu spisu a dosud provedeným důkazům (srov. § 101 odst. 3 o. s. ř.). Ve sporném řízení jde zásadně k tíži nedostavivšího se účastníka, že soud je oprávněn jednat v jeho nepřítomnosti. Uvedené beze zbytku platí i pro řízení odvolací (srov. § 211 o. s. ř.).

22. Jestliže se 1. žalovaný k nařízenému jednání odvolacího soudu nedostavil, nemohlo se mu dostat poučení za účelem splnění povinnosti tvrzení i důkazní. Zásadně ve sporném řízení platí, že důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí.

23. Správně prvostupňový soud hodnotil výpověď z nájmu bytu jakožto platné právní jednání, neboť listina obsahovala poučení o tom, že proti výpovědi je možno vznést námitky a možnost ve lhůtě dvou měsíců požádat soud o přezkum oprávněnosti výpovědi (dle ustanovení § 2286 odst. 2 o. z.).

24. Odvolací soud proto ve shodě s prvostupňovým soudem uzavírá, že nájem bytu 1. žalovanému zanikl po uplynutí tříměsíční výpovědní doby, která uplynula na základě výpovědi z nájmu ze dne [datum], která byla 1. žalovanému osobně doručena dne [datum], ke dni [datum], nikoliv

ke dni [datum], jak bylo uvedeno soudem I. stupně. V tomto směru závěr prvostupňového soudu drobně koriguje, neboť není-li konec výpovědní doby stanoven zvláštní normou, je nutné ho určit podle § 605 odst. 2. o. z. Poslední den výpovědní doby tak připadne na den, který se číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se výpovědní doba počítá. Jelikož tímto dnem je ex lege první den kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi – zde [datum], připadne poslední den výpovědní doby na první den následujícího třetího kalendářního měsíce. Posledním dnem výpovědní doby tak v dané věci bylo úterý [datum]. K uvedenému dni zanikl 1. žalovanému nájem předmětného bytu.

25. Za stavu, kdy 1. žalovaný nepodal v dvouměsíční lhůtě (hmotněprávní prekluzivní lhůta) od doručení výpovědi z nájmu bytu k soudu žalobu na přezkum oprávněnosti výpovědi (dle § 2290 o. z.), tj. do [datum], resp. pondělí [datum] (§ 607 o. z.), jeho právo na přezkum výpovědi nájmu zaniklo a soudu v řízení o vyklizení bytu zásadně nepřísluší oprávněnost výpovědi nájmu bytu přezkoumávat. Skončením nájmu zaniklo 1. žalovanému oprávnění užívat předmětný byt a povinnost žalobců takové užívání trpět. 1. žalovaný (i osoba 2. žalovaného, které 1. žalovaný umožnil předmětný byt užívat bez souhlasu žalobců – srov. § 2215 odst. 3 o. z.) je povinen přestat předmětný byt užívat, kdy od [datum] tak činí 1. žalovaný bez právního důvodu. I když 1. žalovaný předmětný byt fakticky neužívá, při skončení nájmu mu svědčila povinnost dle § 2225 odst. 1 o. z., nejen povinnost byt vyklidit, ale i předat (srov. stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpj 40, [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka]). Jedná se o dispozitivní ustanovení o. z., které ovšem odpovídá i znění nájemní smlouvy (srov. bod 16 odůvodnění rozsudku prvostupňového soudu). Jestliže tak 1. žalovaný neučinil, a to ani na základě výzvy žalobců ze dne [datum], žalobci se důvodně domáhají reivindikační žalobou podle § 1040 o. z. vyklizení a předání předmětného bytu.

26. Odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. tak, - stejně jako i ostatní odvolací důvody uvedené v § 205 odst. 2 o. s. ř. - naplněny nejsou. Odvolací soud proto postupem dle § 219 o. s. ř. rozsudek soudu I. stupně potvrdil ve vztahu k 1. žalovanému jako věcně správný včetně věcně správného nákladového výroku, který je v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

27. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., jejich náhrada byla přiznána v této fázi řízení úspěšným žalobcům. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou právního zástupce žalobce za dva úkony právní služby spojené s vyjádřením k odvolání a účastí na jednání po [částka] (§ 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhl. č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif), ke každému z těchto úkonů ještě náleží paušální náhrada na výdaje advokáta ve výši [částka] (§ 13 odst. 4 tarifu), což činí celkem [částka], s navýšením o 21 % sazbu DPH (§ 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.) náklady žalobců v odvolacím řízení představují částku [částka] Tyto náklady žalobců bylo 1. žalovanému za užití § 149 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. uloženo zaplatit k rukám právního zástupce žalobců (výrokem ad III/).

28. Výrok I/ rozsudku nebyl odvoláním napaden 2. žalovaným a tak samostatně nabyl ve vztahu k jeho osobě právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.), když žalovaní mají v řízení postavení

samostatných společníků (§ 91 odst. 1 o. s. ř.).