pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Soud prvního stupně shora označeným, v pořadí již třetím rozsudkem vyhověl žalobě na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum], (výrok I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci [anonymizováno] tří [anonymizováno] od právní moci rozsudku za práci přesčas [částka] (výrok II), zamítl žalobu na zaplacení zbývající částky za práci přesčas ve výší [částka] (výrok III), zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] jako náhrady mzdy za tři dny dovolené (výrok [příjmení]) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V). Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou a za práci přesčas s odůvodněním, že byl dne [datum] jmenován ministrem zemědělství [anonymizováno] funkce [anonymizována dvě slova] a pracovní smlouvou z [datum] byl mezi účastníky založen pracovní poměr ve výši 33,3% pracovního úvazku. Žalovaný žalobci neproplácel přesčasové hodiny, kdy rozsah práce žalobce byl ve skutečnosti vyšší a výsledně s ním dne [datum] po odvolání z funkce [anonymizována dvě slova] rozvázal pracovní poměr výpovědí podle § 52 písm. g) zákoníku práce.

2. Ve věci bylo poprvé rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění doplňujícího usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým soud I. stupně zamítl žalobu na určení, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci dle § 52 písm. g) zák. práce ze dne [datum], je neplatná, současně též zamítl žalobu na určení, že odvolací dekret [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] je neúčinný (výrokem I.). Dále zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci náhradu mzdy za práci přesčas ve výši [částka] ve dvou samostatných splátkách [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] od doručení rozsudku (výrokem II.) a zamítl též žalobu na uložení povinnosti žalovanému uvést v potvrzení o zaměstnání ze dne [datum] údaje o průměrném měsíčním výdělku a proplatit náhradu mzdy za [anonymizována dvě slova] nevyčerpané dovolené (výrokem III.). Výrokem IV. obsaženým v doplňujícím usnesení bylo rozhodnuto o nákladech řízení účastníků tak, že na jejich náhradu nemá žádný z nich právo.

3. K odvolání žalobce rozhodl Městský soud v Praze jako soud odvolací svým usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], [spisová značka], tak, že rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího usnesení v části výroku III. ohledně uložení povinnosti žalovanému uvést v potvrzení o zaměstnání údaj o průměrném měsíčním výdělku zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (výrokem I.), neboť při jednání dne [datum] vzal žalobce žalobu v tomto rozsahu výslovně zpět. Ve výrocích I., II. a IV. a ve zbývající části výroku III. odvolací soud tímto usnesením rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Odvolací soud uzavřel, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné a částečně i nesrozumitelné, odůvodnění rozsudku nesplňuje náležitosti podle § 157 odst. 2 o. s. ř., skutková zjištění soudu prvního stupně shledal neúplnými a právní závěry soudu prvního stupně tak označil za předčasné a nesprávné. V návaznosti na dané pak soudu I. stupně uložil, aby se zabýval návrhy žalobce tak, že je bude zkoumat jednotlivě a samostatně a tak o nich rozhodovat i samostatnými výroky. K neplatnosti výpovědi ze dne [datum] mu mimo jiné uložil, aby provedl výklad skutkového vylíčení výpovědního důvodu, použitého v této listině zaměstnavatelem, přičemž dospěje-li k závěru, že skutkové vylíčení odpovídá výpovědnímu důvodu podle § 52 písm. f) zák. práce, aby se zabýval dalšími rozhodnými skutečnostmi nutnými pro posouzení důvodnost výpovědi žalobci. K návrhu na určení neúčinnosti odvolacího dekretu instruoval odvolací soud prvostupňový soud především co [anonymizováno] odstranění procesních vad a poučení žalobce ohledně prokázání naléhavého právního zájmu na tomto určení. K otázce doplacení mzdy pak odvolací soud vydal ve vztahu k soudu prvního stupně pokyn, aby poučil žalobce o nutnosti prokázání, jakým způsobem dospěl k žalované částce a ohledně nároku na nevyčerpanou dovolenou a její proplacení vůbec odvolací soud konstatoval, že ve vztahu k tomuto je nutno postupovat podle § 43 odst. 1 o. s. ř.

5. Následně bylo ve věci rozhodnuto rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým soud prvního stupně opětovně zamítl žalobu na určení, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci dle § 52 písm. g) zák. práce ze dne [datum], je neplatná, současně též zamítl žalobu na určení, že odvolací dekret [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] je neúčinný (výrokem I.). Dále zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci náhradu mzdy za práci přesčas ve výši [částka] ve dvou samostatných splátkách [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] od doručení rozsudku (výrokem II.). Dále uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě mzdy za tři dny dovolené částku [částka], to [anonymizováno] tří [anonymizováno] od právní moci rozsudku (výrokem III.) a současně zamítl žalobu ve výši [částka] o náhradu mzdy za další tři dny dovolené (výrokem IV.), přičemž žalovanému nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrokem V.).

6. K odvolání žalobce rozhodl odvolací soud svým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tak, že rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. ohledně určení neúčinnosti odvolacího dekretu potvrzuje (výrokem I.), ve výroku I. ohledně určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru a ve výrocích II., IV. a V. pak rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrokem II.). Současně nařídil, aby věc v dalším řízení projednal a rozhodl jiný senát soudu prvního stupně (výrokem III.). Odvolací soud opětovně instruoval soud prvního stupně a uložil mu konkrétní pokyny, jakým způsobem v řízení dále postupovat, přičemž co [anonymizováno] svého obsahu odpovídaly tyto pokyny již vysloveným instrukcím z předcházejícího zrušujícího rozhodnutí.

7. Proti výroku ad I., v části, v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ohledně určení, že odvolací dekret [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] je neúčinný, rozhodnutí odvolacího soudu, podal žalobce dne [datum] dovolání, o němž rozhodl Nejvyšší soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tak, že rozsudek městského soudu se ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ohledně neúčinnosti odvolacího dekretu, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na určení, že odvolací dekret [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] je neúčinný, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. Vyslovil v této souvislosti názor, že k rozhodnutí o předmětném nároku žalobce nejsou věcně příslušné soudy, které projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci v občanském soudním řízení, nýbrž soudy, které rozhodují podle soudního řádu správního věci správního soudnictví. Za takové situace měl soud prvního stupně řízení ve vztahu k danému nároku řízení zastavit a postupovat podle § 104b odst. 1 a 2 o. s. ř., tedy poučit žalobce o možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví. Protože soud prvního stupně tak neučinil a ani odvolací soud tuto inkonsistenci postupem podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. neodstranil, zatížily oba soudy řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

8. Veden závazným pokynem Nejvyššího soudu rozhodl soud prvního stupně svým usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tak, že řízení se v části týkající se neúčinnosti rozhodnutí ministra zemědělství o odvolání žalobce z funkce [anonymizována čtyři slova], které organizují [anonymizováno] se [anonymizována dvě slova] [stát. instituce], zastavuje (výrokem I.). Současně poučil žalobce podle § 72 odst. 3 s. ř. s. o možnosti podat příslušnou žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví (výrokem II.).

9. K odvolání žalobce odvolací soud svým rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], výše uvedené usnesení soudu prvního stupně potvrdil, přičemž poukázal zejména na závaznost právního názoru vyjádřeného v rozsudku Nejvyššího soudu citovaného výše.

10. Dovolání žalobce bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], odmítnuto, mimo jiné s odkazem na závěry předešlého rozhodnutí Nejvyššího soudu, a žalobci byla uložena povinnost k náhradě nákladů dovolacího řízení žalovanému, a to ve výši [částka] [anonymizováno] tří [anonymizována dvě slova] právní moci usnesení.

11. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména výpovědí svědků [příjmení] [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení] a z listinných důkazů učinil skutková zjištění, která podrobně popsal pod body 20. až 53. odůvodnění svého rozsudku. Zjistil zejména, že pracovní smlouvu ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobce u žalovaného pracoval od [datum] jako referent – burzovní komisař v místě výkonu v [obec], pracovní poměr je sjednán na dobu neurčitou se zkušební dobou na tři měsíce a pracovním úvazkem [anonymizována tři slova] – čtvrtek 7,5 [anonymizováno] a pátek [anonymizována dvě slova]. Dne [datum] byl žalobce jmenován ministrem zemědělství ke dni [datum] [anonymizováno] funkce [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. Žalobce byl zařazen u žalovaného [anonymizováno] útvaru 13 000 - burzovní komisař. Z žádosti o proplácení přesčasových [anonymizováno] ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že tehdejší ředitel odboru žádal o proplacení 25% průměrného výdělku za dobu práce přesčas žalobce, kdy se jedná o práci přesčas [anonymizována dvě slova], kterou žalobce strávil na služebních cestách nařízených zaměstnavatelem nad rámec stanoveného pracovního fondu v rozsahu jedné třetiny. Dopisem Ing. [jméno], vrchního ředitele sekce správní ze dne [datum] vzal soud prvního stupně za prokázané, že žalobce byl důrazně vyzván k plnění úkolů spojených s působením ve skupině věcně příslušných odborných pracovníků, kteří se účastní za [stát. instituce] diskusí k alternativám nové právní úpravy a k následnému zpracování návrhu věcného záměru. Ředitel požaduje zdůvodnění neúčasti žalobce na jednání pracovní skupiny ze dne [datum] a dne [datum], dále požaduje zdůvodnění neposkytnutí dohodnutých materiálů [stát. instituce], které měly být předány nejpozději ke dni [datum]. Z vyúčtování pracovní cesty ze dne [datum] a cestovního příkazu z téhož dne bylo zjištěno, že žalobce absolvoval pracovní cestu [obec] [obec] [obec] ve dnech 12. 6. až [datum], zpráva o výsledku byla podána dne [datum] a doklad je podepsán oprávněnou osobou. Výpovědí z pracovního poměru ze dne [datum] dal žalovaný žalobci výpověď z pracovního poměru podle § 52 písmeno g) zákoníku práce za nedostatečný výkon státního dozoru [anonymizována dvě slova] ve věci burzovních obchodů v záležitosti [ulice] burzy [obec], dále ve věci podnětu od [stát. instituce] k zahájení správního řízení s [ulice] burzou [obec] ze dne [datum] byl žalobce nečinný a neplnil své povinnosti [anonymizována dvě slova]. Na základě žalobcova porušení povinnosti [anonymizována dvě slova] při výkonu státního dozoru podle § 33 zákona 229/1992 Sb. došlo k nepřípustnému zásahu [stát. instituce] [anonymizováno] kompetencí [stát. instituce] v rozporu s kompetenčním zákonem. Dne [datum] bylo žalobci sděleno, že žalovaný pro něj nemá žádnou práci, kterou by mu mohl přidělovat, proto jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele. Žalobce podle svého sdělení ze dne [datum] žádnou výpověď od žalovaného dne [datum] nepřevzal a požaduje pokračování v práci. Rozhodnutím [stát. instituce] sekce správní ze dne [datum] bylo odejmuto státní povolení k provozování 1. Karlovarské komoditní burzy, dále bylo zahájeno řízení z moci úřední o odejmutí státního povolení k provozování burzy [ulice] burzy [obec]. Státní povolení k provozování této burzy bylo výsledně odňato, když rozhodnutím ministra zemědělství ze dne [datum] bylo uvedené rozhodnutí [stát. instituce] sekce správní ze dne [datum] o odejmutí státního povolení k provozování obchodní burzy [obec] potvrzeno. Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne [datum] zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], rozhodnutím [stát. instituce] ze dne [datum] a [stát. instituce] ze dne [datum] s odůvodněním, že [stát. instituce] bylo oprávněno k odejmutí povolení k provozování komoditní burzy pouze v rozsahu komodit spadajících [anonymizováno] jeho působnosti a žalovaný tak nebyl oprávněn odejmout burze povolení v části vztahující se ke komoditám v působnosti [stát. instituce].

12. Soud I. stupně zjištěný skutkový stav posoudil podle § 52 písmeno f) a g) zákoníku práce, dále podle § 93 zákoníku práce. Ohledně výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] uvedl, že ji žalovaný kvalifikoval jako výpověď podle § 52 písmeno g) zákoníku práce a dovozoval, že v ní jsou uvedeny celkem tři důvody. Soud prvního stupně při zkoumání obsahu této výpovědi odkázal na právní názor vyjádření v usnesení odvolacího soudu sp. zn. [spisová značka] a dovodil, že při posouzení, toho, z kterého důvodu dal zaměstnavatel zaměstnanci výpověď, soud vychází ze skutkového vylíčení použitého výpovědního důvodu a okolnost, jak je tento důvod právně kvalifikován, není významná. Důvody výpovědi z pracovního poměru podle soudu prvního stupně, nemohou být podřazeny pod § 52 písm. g) zákoníku práce jak tvrdí žalovaný, ale pod § 52 písm. f) zákoníku práce. V případě výpovědního důvodu podle § 52 písmeno g) zákoníku práce prvostupňový soud rozebral podstatu tohoto výpovědního důvodu a uvedl, že v samotném textu výpovědi není žádné závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se žalobcem vykonávané práci specifikováno ani popsáno. Pro naplnění výpovědního důvodu podle § 52 písmeno g) zákoníku práce je třeba, aby tato konkrétní porušení pracovní povinností z textu výpovědi výslovně vyplývala. Pokud žalovaný obecně konstatoval nečinnost žalobce ve vztahu k [ulice] burze [obec], nedostatečný výkon dozoru či nepřiměřený zásah [stát. instituce] [anonymizováno] kompetencí [stát. instituce], tak ve výpovědi jediný závažný důvod porušení pracovních povinností zcela absentuje. Naopak z textu výpovědi je zřejmé, že zaměstnavatel žalobci vytýká zejména jeho nečinnost. V tomto směru soud prvního stupně odkázal na výpověď svědka [příjmení] [jméno] a pro úplnost konstatoval, že z textu výpovědi nelze mít ani zato, že by se jednalo o výpověď pro soustavné méně závažné porušování právních předpisů, neboť podle soudního výkladu musí jít alespoň o tři a více případů takovéhoto porušování v období jednoho roku, které však nemusí být stejného druhu. Podmínkou platnosti výpovědi v tomto případě by ovšem bylo písemné upozornění na možnost výpovědi v posledních šesti měsících před jejím doručením, což žalovaný netvrdil. Sám potvrdil, že jediným vytýkacím dopisem vůči žalobci byl dopis ze dne [datum], v němž ovšem žalobce na možnost výpovědi z pracovního poměru upozorněn nebyl. Z textu výpovědi je zřejmé, že tuto výpověď žalobce obdržel pro svoji nečinnost a byť žalovaný tvrdil, že výpověď obsahuje celkem tři důvody, tak podle soudu jde ve své podstatě o důvod jediný, tedy nečinnost, nedostatečný výkon státního dozoru žalobce ve vztahu k [ulice] burze [obec], která výsledně vyústila v zásah [stát. instituce] [anonymizováno] kompetencí [stát. instituce]. Soud prvního stupně uzavřel, že ze strany žalobce se jednalo o nesplňování požadavků pro řádný výkon práce, které spočívaly v neuspokojivých pracovních výsledcích. Podstatu tohoto výpovědního důvodu podle § 52 písmeno f) zákoníku práce v odůvodnění svého rozsudku rovněž rozebral a zdůraznil, že při posuzování neuspokojivých pracovních výsledků není podstatné, že zaměstnanec všechny své povinnosti plní; rozhodující je skutečnost, že jeho pracovní výsledky jsou špatné, protože svou práci nezvládá. Spočívá-li nesplňování těchto požadavků v neuspokojivých pracovních výsledcích, lze zaměstnanci dát výpověď z tohoto důvodu pouze tehdy, jestliže byl zaměstnavatelem v posledních dvanácti měsících písemně vyzván k jejich odstranění a zaměstnanec je v přiměřené době neodstranil. Podmínkou platnosti výpovědi pro tento výpovědní důvod je písemná forma upozornění ve stanovené době a poskytnutí přiměřené lhůty k nápravě. Soud prvního stupně se zabýval tím, zda žalobci taková výzva byla poskytnuta a k tomu poučil žalovaného podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Na poučení žalovaný reagoval tak, že odkázal na dopis z [datum], dále navrhl k důkazu výslech svědka [příjmení] [jméno], který měl osvědčit, z jakého důvodu byl uvedený dopis žalobci zaslán. Doručení tohoto dopisu bylo mezi účastníky nesporné, dopis ze dne [datum] však nemá povahu vytýkacího dopisu podle § 52 písmeno f) zákoníku práce, neboť neobsahuje přiměřenou lhůtu k nápravě. Soud prvního stupně tak uzavřel, že bylo prokázáno, že žalobci žádný vytýkací dopis v posledních dvanácti měsících před výpovědí z pracovního poměru doručen nebyl. Za tohoto stavu se již nezabýval tím, zda žalobce skutečně splňoval požadavky pro řádný výkon práce, které by spočívaly v neuspokojivých pracovních výsledcích a žalobě na neplatnost výpovědi z pracovního poměru vyhověl.

13. Ohledně požadavku žalobce na zaplacení částky [částka] jako mzdy za práce přesčas soud prvního stupně poučil žalobce podle § 118a odstavec 1 a 3 o. s. ř., ohledně toho, aby tvrdil a prokázal, že konal práce přesčas a z jakého důvodu, aby bylo možno dovodit přímý či nepřímý či konkludentní souhlas zaměstnavatele, a to pod tíhou neunesení důkazního břemene. K tomu žalobce uvedl, že jeho pracovní poměr byl stanoven na jednu třetinu pracovní doby ve čtvrtek a v pátek a k důkazu označil protokoly o zasedání burzovních komor a uvedl, že se za poslední dva roky účastnil celkem 43 valných hromad, [anonymizováno] a burzovních komor, které byly mimo území [obec]. Žalobce měl na starost celkem šest [anonymizováno], o konání cest rozhodoval Ing. [jméno]. [příjmení] [částka] měla představovat mzdu za 43 zasedáních komor, kdy se jednalo o hodiny nad rámec týdenní pracovní doby. Žalobci se nepodařilo prokázat, že by mu uvedené pracovní cesty Ing. [jméno] nařídil, když ten to výslovně popřel. Rovněž Ing. [příjmení] uvedl, že žalobci žádné přesčasy neukládal. Tato skutečnost pak nevyplývá ani z listinných důkazů a žalobce nespecifikoval, jaká částka přesně odpovídá které pracovní cestě. Tvrzení žalobce ohledně účasti na 43 pracovních cestách v souvislosti s konáním valných hromad, [anonymizováno], soud prvního stupně považoval za nedostačující. Neshledal relevantní námitku žalobce o tom, že držel tzv. pohotovost, neboť se se proplacení náhrady za pracovní pohotovost nedomáhá. Jedinou opodstatněnou a řádně doloženou pracovní cestou byla pracovní cesta dne [číslo] - [datum] - [obec] [obec] [obec], kdy pro tuto cestu žalobce doložil cestovní příkaz podepsaný Ing. [jméno]. Ing. [jméno] potvrdil, že se skutečně jedná o jeho podpis a za tuto pracovní cestu žalobce doložil i vyúčtování, z něhož je zřejmé, že na ní strávil celkem [anonymizována dvě slova] a při vyúčtování [částka] jako průměrný hodinový výdělek žalobce zjištěný podle výplatní pásky uzavřel, že žalobci náleželo celkem [částka]. Ohledně této částky soud prvního stupně proto žalobě výrokem II. rozsudku vyhověl. Ve zbývající části mzdy za práci přesčas [částka] pak žalobu výrokem III. Jako neopodstatněnou zamítl.

14. Ohledně požadavku žalobce na zaplacení částky 3 907, [částka] za nevyčerpanou dovolenou žalobce po poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., ohledně toho, že mu zbývaly tři dny nevyčerpané dovolené, uvedl, že měl celkem šest [anonymizováno] dovolené, tři dny mu již byly proplaceny, ale tři dny nikoliv, dále uvedl, že mu žalovaný nařídil čerpání tří [anonymizováno] dovolené [anonymizováno] konce výpovědní doby. K nástupu na dovolenou ho však již nevyzval. Tyto skutečnosti byly mezi účastníky v podstatě nesporné, kdy žalovaný sám potvrdil, že žalobci nařídil čerpat tři dny dovolené ve výpovědní době, kdy byl na překážkách. Soud prvního stupně žalobní nárok na zaplacení [částka] jako neopodstatněný zamítl, když žalovaný žalobci určil čerpání dovolené, žalobce však dovolenou nevyčerpal a ani si ji neurčil sám. Právo na náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou tak žalobci nemohlo vzniknout.

15. Výrok na náhradu řízení soud prvního stupně odůvodnil § 142 odst. 2 o. s. ř. Dovodil, že účastníci měli v řízení úspěch přibližně stejný, když předmětem sporu byly tři nároky, žalobce byl úspěšný ohledně určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, ohledně posledního nároku na přiznání mzdy za dovolenou byl zcela neúspěšný a ohledně nároku na přiznání částky za práci přesčas byl částečně úspěšný a částečně neúspěšný.

16. Proti rozsudku podali odvolání oba účastníci.

17. Odvolání žalobce směřovalo [anonymizováno] výroků II., III. a V. rozsudku. Ohledně výroku II. žalobce uvedl, že„ soud první instance sice uložil platební povinnost žalované, nicméně nenaplnil zcela petit žalobce, kdy žalobci nepřiznal požadovaný úrok z prodlení“. Ostatní odvolací námitky se již týkaly výroku III rozsudku. Žalobce nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně ohledně toho, že neprokázal konání práce přesčas, jak soud prvního stupně dovodil. K tomu odkázal na listinné důkazy – prezenční listiny valných hromad a burzovních komor, opis evidence pracovní doby nad rámec sjednaného úvazku, elektronický výpis průchodů vrátnicí žalovaného zhotovený žalovaným a tabulku služebních cest zpracovanou žalovaným na č. l. 18 spisu. Poukázal dále na svědecké výpovědi a akcentoval zejména nepravdivost výpovědi svědka [příjmení] [jméno]. Popsal průběh konání [anonymizováno], kdy při každé kontrole ve stanoveném období podepisoval vrchní ředitel [jméno] příkaz ke služební cestě autem se služebním řidičem, a to i smluvně mimo dohodnutý čtvrtek a pátek. Povinnost [anonymizována dvě slova] zúčastňovat se valných hromad a burzovních komor vyplývá ze zákona. Ke každé burzovní komoře je pořizován zápis včetně prezence účastníků, u valných hromad je vyžadována též forma notářského zápisu. Prezenční listiny jsou součástí spisu. Ke každé služební cestě je žalobcem vyhotovena zpráva a vyúčtování muselo být podepsáno vrchním ředitelem [jméno]. Žalobce měl pracovní dobu v rozsahu [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], o objemech práce žalobce přesahující sjednanou týdenní pracovní dobu vrchní ředitel Ing. [jméno] věděl a konkludentně odebíral výsledky víceprýce. Ve své svědecké výpovědi tak vypovídal nepravdivě.

18. K evidenci pracovní doby žalovaný nevysvětlil ani nemohl vysvětlit závažné rozdíly a chyby v jeho vlastní evidenci, a to přes to, že mu bylo uloženo pravomocným předběžným opatřením zaslat kopie prvotních záznamů odpracované doby. Listiny jím předložené byly účelově změněny. Žalobce odkázal na své podání založené na č. l. 53 spisu a shrnul, že je zřejmé, že ani zanedbatelný počet realizovaných služebních cest, které jsou uváděny žalovaným, nejsou uvedeny v účelově pozměněných souhrnných záznamech odpracované pracovní doby. Veřejné listiny jsou podepsány vrchním ředitelem [jméno] a představují tak nevyvratitelný důkaz toho, že žalovaný úmyslně neevidoval odpracované hodiny nad rámec sjednaného úvazku. Tím porušil ustanovení § 96 zákoníku práce. Jako další důkaz žalobce označil opis prvotního listinného záznamu skutečně odpracovaných [anonymizováno] podle § 96 odst. 2 zákoníku práce. Žalobce dále označil elektronický záznam průchodu vrátnicí, ohledně něho žalovaný dopisem ze dne [datum] uvedl nepravdivě, že tento nemá. Dodal ho až v průběhu exekučního řízení. Žalobce dále provedl výpočet náhrady odpracované doby nad rámec sjednaného úvazku a zdůraznil, že nepožaduje v žádné případě 25 % zvýšení odměny tak, jak žalovaný nepravdivě tvrdí. Za práci přesčas by žalobce mohl požadovat minimálně [částka], požaduje však toliko [částka] za [anonymizována dvě slova] práce. K tomu odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, kterou označil – rozsudky ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Judikaturní závěry vyplývající z těchto rozhodnutí rozebral. Akcentoval dále pracnost výkonu [anonymizována dvě slova], kdy žalovaný se objemem a pracností výkonu [anonymizována dvě slova] vůbec nezabýval ve vztahu ke mzdě, kterou žalobce vyplácel. Žalobce svá tvrzení prokázal několika desítkami zápisů z burzovních komor a valných hromad [anonymizováno], dále opisem evidence odpracované doby nad rámec sjednaného úvazku a elektronickým výpisem průchodu vrátnicí žalovaného, dále tabulkou služebních cest zpracovanou žalovaným, kopii vyúčtování cestovního příkazu včetně [anonymizováno] nad rámec sjednaného úvazku podepsaného vrchním ředitelem [jméno], kdy služební cesty byly vykonány mimo stanovený čtvrtek a pátek. I dopis vrchního ředitele [jméno] ze dne [datum] žalobci ukládá pracovní povinnosti nad rámec sjednaného úvazku. Žalovaný žalobci neproplácel práci přesčas, ačkoliv k tomu byl několikrát písemně vyzván. Žalobce úkoloval a úmyslně ho přetěžoval, přičemž ze spisu a provedených důkazů a tvrzení jednoznačně plyne, že hrubým způsobem porušoval pracovněprávní povinnosti a nevytvořil ani základní podmínky pro výkon dohledu nad burzovním trhem. Výsledky práce, které žalobce konal jako práce přesčas, odebíral, s konáním víceprací konkludentně souhlasil a přesto, že žalobce měl povinnost pouze ze zkráceného pracovního úvazku, tak byl žalovaným vyzýván, aby byl celý týden k dispozici na mobilním telefonu a telefon nevypínal ani mimo pracovní dobu. K tomu žalobce odkázal na četné listinné důkazy, které označil v odvolání a závěrem navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že ve výroku II. uloží žalovanému zaplatit žalobci částku [částka] s úroky z prodlení od [datum] [anonymizováno] zaplacení ve výši stanovené občanskoprávními předpisy, ve výroku III., aby rozsudek změnil tak, že žalovanému uloží povinnost zaplatit [částka] rovněž s úroky z prodlení ve výši stanovené občanskoprávními předpisy od [datum] [anonymizováno] zaplacení, ve výroku V., aby byl rozsudek změněn tak, že žalovanému bude uložena povinnost k náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. Dále žádal, aby uvedený rozsudek byl doplněn o výrokVI., na jehož základě bude žalovanému uložena povinnost vydat žalobci [anonymizováno] patnácti [anonymizováno] od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu potvrzení o zaměstnání opravené podle výsledku sporu a dále aby byl žalovaný zavázán k povinnosti náhradě nákladů odvolacího řízení.

19. Odvolání žalovaného směřovalo [anonymizováno] výroků I. a II. rozsudku. V odvolání žalovaný nejprve stručně zrekapituloval dosavadní průběh sporu. Ohledně odvolání [anonymizováno] výroku I. rozsudku uvedl podstatné závěry, k nimž soud prvního stupně v napadeném rozsudku dospěl, uzavřel, že soud prvního stupně neposoudil jednání vytýkané žalobci ve výpovědi z pracovního poměru jako závažné porušení vyplývající z právních předpisů, aniž by vyvrátil, respektive se vůbec zabýval detailním zkoumáním a analýzou intenzity porušování povinností zaměstnance v rámci uvedených podání ze dne [datum] a [datum]. K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], z něhož citoval, zdůraznil, že není vyloučeno, aby zaměstnanec podával dlouhodobě neuspokojivé výsledky a současně tím z jeho strany došlo k závažnému porušení právních předpisů; tedy mohou být tedy naplněny výpovědní důvody podle § 52 písm. f) i g) zákoníku práce současně. Výpověď navíc explicitně neuvádí konkrétní porušení právních předpisů s ohledem na stručnost a přehlednost předmětné výpovědi ve spojením s postavením žalobce. Žalobce z titulu svého postavení a dalších skutečností relevantních v době podání výpovědi věděl nebo z titulu svého postavení vědět měl, že svým jednáním závažně porušuje povinnosti zaměstnance a v těchto intencích byla napsána i výpověď. Žalovaný odkázal na ustanovení § 33 odst. 1 zák. č. 229/1992 Sb., které ocitoval a vyslovil nesouhlas s úvahou soudu prvního stupně ohledně toho, že ve výpovědi žalobci vytýká zejména nečinnost, z čehož podle soudu lze dovozovat, že se nejedná o výpovědní důvod § 52 písm. g) zákoníku práce. Nečinnost jak krátkodobého, tak i dlouhodobého charakteru může dosáhnout intenzity závažného porušení právních předpisů a tedy i výpovědního důvodů dle § 52 písmeno g) zákoníku práce. Tento výpovědní důvod však soud prvního stupně nezkoumal, když se zabýval pouze výpovědním důvodem podle § 52 písmeno f) zákoníku práce.

20. Žalovaný vyslovil dále nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně o tom, že vytýkací dopis ze dne [datum] neobsahuje lhůtu k nápravě.„ Neprodlenost“, která je ve výpovědi uvedena, je třeba vykládat ve spojení s časovým intervalem, kdy byla žalobci dána výpověď – dne [datum] – v návaznosti na dobu, kdy mu byl předán vytýkací dopis - dne [datum].

21. Ohledně výroku II rozsudku žalovaný uvedl, že v případě pracovní cesty ze dne 12. 6. až [datum] [obec] – [obec] – [obec], žalobci nepřísluší mzda spojená za práci přesčas za uvedených [anonymizována dvě slova] práce přesčas v tomto rozsahu, ale toliko za dobu, ve které byly žalobcem plněny pracovní úkoly. K tomu žalovaný odkázal na komentář - [jméno], [příjmení] a kolektiv, zákoník práce, 1. vydání 2012. Délka pracovní cesty nekoresponduje s dobou, po kterou žalobce skutečně pracoval.

22. Nad rámec žalovaný v odvolání dodal, že výpovědí z pracovního poměru by mělo dojít k ukončení pracovního poměru žalobce k [datum]. Z dosavadního průběhu řízení pak vyplývá, že žaloba je„ z části v režimu občanskoprávního sporu a z části v režimu [anonymizována dvě slova]“. Napadeným rozsudkem bylo deklarováno v rámci výroku, I., že výpověď z pracovního poměru je neplatná, a to i přesto, že byl přijat zákon [číslo] o státní službě a je zde právní nejistota mezi spornými stranami v délce trvání více než [anonymizována dvě slova], respektive minimálně k [datum], kdy zákon o státní službě vstoupil v účinnost. Pokud žalobcův pracovní poměr nezanikl k [datum], tak se soud prvního stupně nezabýval důsledky svého rozhodnutí po tomto datu, pokud jde o možné„ překlopení“ žalobcova pracovního poměru [anonymizováno] služebního poměru podle citovaného zákona. Tyto závěry žalovaný v odvolání podrobněji rozebral. Na tom podle žalovaného nic nemění ani to, že mezi stranami současně probíhá žaloba na plnění. Žalovaný uvedl, že žalobce nevyužil svého práva podat správní žalobu ohledně určení právních účinků odvolacího dekretu, tedy aktuálně mezi stranami neprobíhá spor na úrovni správního soudnictví. Závěrem žalovaný žádal, aby odvolací soud rozsudek změnil tak, že žalobu v plném rozsahu zamítne případně, aby ho zrušil a věc vrátil Soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

23. Městský soud v Praze jako soud odvolací ještě před vlastním odvolacím přezkumem nejprve svým usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], nepřipustil změnu žaloby učiněnou podáním žalobce ze dne [datum] a podáním ze dne [datum] ve znění podání ze dne [datum], kterým se žalobce domáhá, aby

a) bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci [anonymizována tři slova] od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu úrok z prodlení ve výši stanovené občanskoprávními předpisy z částky [částka] ode dne [datum] [anonymizováno] zaplacení;

b) bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci [anonymizována tři slova] od právní moci rozsudku úrok z prodlení ve výši stanovené občanskoprávními předpisy z částky [částka] ode dne [datum] [anonymizováno] zaplacení;

c) bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku [částka] [anonymizována tři slova] od právní moci rozsudku odvolacího soudu, a to za práci přesčas za období ode dne [datum] [anonymizováno] [datum];

d) bylo žalovanému uloženo vydat [anonymizována tři slova] od právní moci rozhodnutí potvrzení o zaměstnání opravené dle výsledku sporu.

K tomu odvolací soud dodává, že obdobnou změnu žaloby učinil žalobce již ve svém závěrečném návrhu před soudem prvního stupně při jednání dne [datum], o které sice soud prvního stupně v rozporu s ust. § 95 o. s. ř. nerozhodl, nicméně za stavu, kdy žalobce tuto změnu učinil i ve svém odvolání a odvolací soud o ni rozhodl, je tím tato vada řízení zhojena (§ 212a odst. 5 věta druhá o. s. ř.).

24. Poté odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. v mezích podaných odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo a dospěl k závěru, že ohledně odvolání žalobce nemá podmínky pro konečné rozhodnutí ve věci, odvolání žalovaného shledal neopodstatněným.

25. Projednávanou věc je třeba posoudit podle zák. č. 262/2006 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2012 (zákoník práce, ve zkratce zák. práce).

26. K výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] uvádí odvolací soud následující.

27. Soud prvního stupně postupoval v intencích právního názoru vyjádřeného odvolacím soudem v předchozích dvou zrušujících rozhodnutích, když se zabýval především náležitostmi výpovědi z pracovního poměru z hlediska ustanovení § 50 odst. 4, zákoníku práce ve spojení s § 52 zákoníku práce Soudní judikatura dovodila, že důvod k výpovědi musí být v textu výpovědi z pracovního poměru uveden tak, aby bylo zřejmé, jaké jsou skutečné důvody, které vedou druhého účastníka pracovního poměru k tomu, že rozvazuje pracovní poměr, aby nevznikly pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit, tedy který zákonný důvod výpovědi podle § 52 zákoníku práce uplatňuje a aby bylo zajištěno, že uplatněný důvod nebude možno dodatečně měnit. Ke splnění hmotněprávní podmínky platné výpovědi je tedy třeba, aby výpovědní důvod byl dostatečně konkretizován uvedením skutečností, v nichž účastník spatřuje jeho naplnění tak, aby nevznikly pochybnosti, ze kterého důvodu se výpověď dává (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

28. Výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] je vymezena tak, že je dávána podle § 52 písmeno g) zákoníku práce. Podle § 52 písm. g) zák. práce zaměstnavatel může dán zaměstnanci výpověď, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývají z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možno dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních [anonymizována dvě slova] v souvislosti s porušením povinnosti vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práce písemně upozorněn na možnost výpovědi. Podle § 52 písm. f) zák. práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce; spočívá-li nesplňování těchto požadavků v neuspokojivých pracovních výsledcích, je možné zaměstnanci z tohoto důvodu dát výpověď, jen jestliže byl zaměstnavatelem v době posledních [anonymizována dvě slova] písemně vyzván k jejich odstranění a zaměstnanec je v přiměřené době neodstranil.

29. Soudní judikatura dovodila, že o soustavné méně závažné takovéto porušování povinnosti se jedná tehdy, dopustí-li se zaměstnanec nejméně tří porušení svých povinností při plnění pracovních závazků, které nedosahují intenzity zvlášť hrubého nebo závažného porušení a mezi nimiž je přiměřená časová souvislost. I když tedy zaměstnanec porušil své povinnosti ve třech případech, není výpovědní důvod podle § 52 písm. g) zák. práce dán tehdy, uplynula-li mezi nimi dostatečně dlouhá doba, která nasvědčuje tomu, že šlo jen o ojedinělé vybočení z řádného plnění pracovních povinností (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] – [spisová značka]).

30. Podstata výpovědního důvodu podle § 52 písm. g) zák. práce pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci spočívá v tom, že zaměstnanec musí být písemně upozorněn na možnost výpovědi v souvislosti s porušením takovéto povinnosti, které předcházelo dalšímu méně závažnému porušení povinnosti, po němž následovala výpověď z pracovního poměru, když musí být splněna podmínka toho, že se zaměstnanec dopustí nejméně tří takovýchto porušení povinností, jak je výše uvedeno.

31. Z uvedené definice porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci je zřejmé, že výpovědní důvod obsažený ve výpovědi z pracovního poměru tak, jak je koncipován, odpovídá výpovědnímu důvodu podle § 52 písm. f) zákoníku práce. S ohledem na jeho formulaci lze dovodit, že žalovaný dává žalobci výpověď proto, že žalobce nesplňuje bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon práce, přičemž nesplňování těchto požadavků spočívá v neuspokojivých pracovních výsledcích žalobce. Soud prvního stupně v tomto směru provedl výklad právního úkonu podle zásad uvedených v § 35 odst. 2 a 3 zák. č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013 (občanský zákoník, ve zkratc obč. zák.) za použití § 4 zák. práce. Z hlediska rozlišení obou těchto výpovědních důvodů odvolací soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikovaný v časopise Soudní judikatura, svazek 3, ročník 2007, strana 183, uveřejněný pod pořadovým [číslo] 2007, podle něhož závěr o tom, zda je dán výpovědní důvod podle ust. § 46 odst. 1 písm. e) zák. práce (č. 65/1965 Sb. – nyní podle § 52 písm. f) zák. práce – poznámka odvolacího soudu) nebo výpovědní důvod podle ust. § 46 odst. 1 písm. f) zákoníku práce (č. 65/1965 Sb. – nyní podle § 52 písm. g) zák. práce – poznámka odvolacího soudu), závisí na posouzení toho, zda šlo o zaviněné porušení pracovní kázně (nyní porušení povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci – poznámka odvolacího soudu). [příjmení] závěr dovodil Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle něhož pro závěr o tom, zda jednání vytýkané zaměstnanci v písemné výpovědi představuje neuspokojivé pracovní výsledky podle § 52 písmeno věty za středníkem zákoníku práce nebo zda jde o porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci ve smyslu § 52 písmeno g) zákoníku práce, je rozhodující, zda vytýkané a prokázané jednání zaměstnance vykazuje znaky porušení pracovních povinností, které ale musí být zaviněno alespoň z nedbalosti.

32. Odvolací soud souhlasí s názorem žalovaného o tom, že výpověď z pracovního poměru podle § 52 zákoníku práce může být dána jak z důvodu podle § 52 písmeno f) zákoníku práce tak podle § 52 písmeno g) zákoníku práce současně. Ze skutkového vymezení důvodu výpovědi však lze dovodit, jak správně uzavřel i soud prvního stupně, že se jedná o výpovědní důvod podle § 52 písmeno f) zákoníku práce, kdy žalovaný žalobci vytýká neuspokojivé pracovní výsledky v souvislosti s nedostatečným plněním povinností vyplývajících z jeho pracovní smlouvy.„ … nedostatečný výkon státního dozoru [anonymizována dvě slova] ve věci burzovních obchodů v záležitosti obchodní burzy [obec] … porušení povinností [anonymizována dvě slova] při výkonu státního dozoru nad burzou …“ - takovéto vymezení jasně nasvědčuje tomu, že žalovaný vytýká žalobci neplnění jeho povinnosti podle pracovní smlouvy, tedy jde o výpovědní důvod podle § 52 písmeno f) zákoníku práce; část věty za středníkem. Za tohoto stavu se soud prvního stupně správně zabýval tím, zda tento uplatněný výpovědní důvod je naplněn. Žalovaného řádně poučil při jednání konaném dne [datum] podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit tvrzení a označit důkazy ohledně toho, zda žalobce byl ve lhůtě 12 [anonymizováno] před dáním výpovědi písemně vyzván k odstranění nedostatků s tím, že je v přiměřené době neodstranil. V reakci na toto poučení žalovaný reagoval odkazem na dopis vrchního ředitele sekce správní ze dne [datum], který však, jak soud prvního stupně správně dovodil, výzvu k odstranění nedostatků v souvislosti s žalobcovými pracovními výsledky včetně určení přiměřené doby k jejich nápravě neobsahuje. Termín„ neprodleně“ takovýmto určením přiměřené doby k nápravě pro svoji neurčitost není, navíc se vztahuje nikoli k vytýkaným nedostatkům, ale k zadání pracovních úkolů žalobci. Dopis tak obsahuje toliko výzvu k plnění úkolů v souvislosti s působením žalobce ve skupině věcně příslušných odborných pracovníků s tím, že nadřízený Ing. [jméno] [jméno] požaduje zdůvodnění neúčasti žalobce na jednání pracovní skupiny dne [datum] a [datum] dále mu v posledním odstavci tohoto dopisu ukládá pracovní úkoly. Písemná výzva k odstranění neuspokojivých pracovních výsledků, v níž jsou dostatečně konkrétně vymezené nedostatky v práci, které má zaměstnanec v přesně stanovené lhůtě odstranit, představuje hmotněprávní podmínku výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. f) zákoníku práce (k tomu usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

33. Odvolací soud sdílí názor soudu prvního stupně o tom, že výpovědní důvod obsažený ve výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] nelze podřadit pod ustanovení § 52 písmeno g) zákoníku práce. K tomu soud prvního stupně správně dovodil, že uvedená výpověď žádné konkrétní porušení pracovních povinností neobsahuje. Pouhá obecná formulace„ … nedostatečný výkon státního dozoru [anonymizována dvě slova] ve věci burzovních obchodů v záležitosti obchodní burzy [obec] porušení povinností [anonymizována dvě slova] při výkonu státního dozoru nad burzou …“ takovýmto vymezením zcela jistě není, pozitivní závěr nelze dovodit ani výkladem podle § 35 odstavec 2 a 3 obč. zák. za použití § 4 zákoníku práce, když k tomu, aby byla řádně udělena výpověď z pracovního poměru podle § 52 písmeno g) zákoníku práce, je třeba, jak vyplývá z výše uvedeného, aby konkrétní skutek, který je žalobci zaměstnanci vytýkán, byl popsán natolik určitě, aby bylo zřejmé, jaké jednání je žalobci vytýkáno. Odvolací soud si je vědom toho, že se zřetelem na definici porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů se vztahujících se k zaměstnancem vykonávané prací tak, jak je obsažena ve shora citované judikatuře Nejvyššího soudu ČR, lze v obecné rovině dovodit, že porušení povinnosti zaměstnance podle § 301 písmeno a) až d) zákoníku práce může vždy zakládat porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, které může opravňovat zaměstnavatele k udělení výpovědi podle § 52 písmeno g) popřípadě k okamžitému zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písmeno b) zákoníku práce, nicméně to neznamená, že k řádné specifikaci výpovědního důvodu podle § 52 písmeno g) zákoníku práce postačí pouhý obecný odkaz na porušení povinností. K tomu ovšem soud prvního stupně provedl správný výklad pro případ, že by se jednalo o výpověď z pracovního poměru podle § 52 písmeno g) zákoníku práce pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci a správně vyvodil, že zde absentuje upozornění zaměstnavatele v posledních šesti měsících před podáním výpovědi na možnost výpovědi. Žalovaný nic takového ani netvrdil, když dovozoval, že jediným vytýkacím dopisem byl shora citovaný dopis Ing. [jméno] ze dne [datum], v němž žalobce na možnost výpovědi z pracovního poměru upozorněn nebyl.

34. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí na straně 19 až 20 provedl správný výklad rozlišení obou výpovědních důvodů podle § 52 písmeno f) a g) zákoníku práce, s nímž se odvolací soud ztotožňuje. Odvolací soud shodně s ním uzavírá, že v případě výpovědi podle § 52 písmeno f) zákoníku práce část věty za středníkem není naplněna hmotněprávní podmínka v podobě písemné výzvy k odstranění nedostatků a poskytnutí přiměřené lhůty k tomu a v případě podle § 52 písmeno g) zákoníku práce pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývajícíiz právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci absentuje písemné upozornění na možnost výpovědi. Odvolací soud k argumentaci žalovaného uvádí, že z hlediska posouzení platnosti této výpovědi je zcela nerozhodná otázka možného„ překlopení“ pracovního poměru žalobce [anonymizováno] poměru služebního po [datum] s ohledem na přijatý zákon o státní službě. Výpověď z pracovního poměru je proto neplatným právním úkonem, neboť odporuje zákonu, přičemž jde o neplatnost absolutní podle §19 písm. d) zákoníku práce. Soud prvního stupně proto nepochybil, když žalobě na určení neplatnosti pro výpovědi z pracovního poměru vyhověl. ¨

35. Soud prvního stupně rovněž správně rozhodl o požadavku žalobce na zaplacení mzdy za práci přesčas v částce [částka]. K tomu odvolací soud plně odkazuje na správné skutková zjištění soudu prvního stupně a jeho správné právní posouzení. Žalobce v řízení po poučení soudem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. prokázal, že ve dnech 12. 6. až [datum] vykonal pracovní cestu [obec] – [obec] - [obec], cestovní příkaz je podepsán Ing. [jméno] [jméno], vrchním ředitelem sekce správní, tedy nadřízeným žalobce; je v něm vyplněn účel cesty – účast žalobce jako [anonymizována dvě slova] na burze. Odvolací soud tak shodně se soudem prvního stupně dovozuje, že za stavu, kdy pracovní úvazek žalobce byl sjednán v rozsahu [anonymizováno] hodiny [anonymizováno] - čtvrtek 7,5 [anonymizováno] a pátek [anonymizována dvě slova], - je pracovní cesta vykonaná ve dnech 12. 6. až [datum] (úterý a středa) prací přesčas tak, jak ji vymezuje § 93 zákoníku práce ve spojení s § 78 písm. i) zákoníku práce, neboť jde po práci, kterou žalobce konal se souhlasem žalovaného jako zaměstnavatele (vyjádřeným podpisem Ing. [jméno] jako zaměstnance oprávněného k povolení cesty) nad stanovenou týdenní pracovní dobu žalobce vyplývající z předem stanoveného rozvržení pracovní doby a konaná mimo rámec pracovních směn. Náhradu mzdy za tuto práci přesčas soud prvního stupně vypočetl správně podle § 114 zákoníku práce; v tomto směru ostatně mezi účastníky ohledně výpočtu nebylo pochyb. K námitce žalovaného ohledně toho, že zaměstnanci za práci přesčas související s touto pracovní cestou měla být poskytnuta toliko za dobu, kdy fakticky plnil své pracovní povinnosti, odvolací soud uvádí, že pokud se burza konala ve [obec], tak je zřejmé, že žalobce se musel z [obec], kde měl své bydliště, [anonymizováno] [obec] dopravit a musel se dostat i zpátky, tedy je zřejmé, že i cesta tam a zpět musí být posuzována jako výkon práce přesčas.

36. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

37. Ohledně požadavku, žalobce na zaplacení mzdy za práci přesčas ve výši [částka] (výrok III. rozsudku) odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně při jednání dne [datum] poučil podle § 118a odst. 3 o. s. ř. žalobce o tom, aby řádně dotvrdil a prokázal, že konal práci přesčas, z jakého důvodu jednání zaměstnavatele dovozuje žalobce souhlas buď přímý, nebo konkludentní, žalobc byl současně poučen o následcích neunesení břemene tvrzení. Podle přesvědčení odvolacího soudu ovšem poučení poskytnuté žalobci nebylo dostatečně konkrétní tak, jak § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyžaduje.

38. Soudní judikatura dovodila, že žalobu pro neunesení důkazního břemene lze zamítnout pouze tehdy, pokud je účastník řízení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. řádně poučen (vyjma případu, kdy se k jednání bez včasné a důvodné omluvy nedostaví) a i přes toto poučení buď nenavrhne žádné důkazy, nebo důkazy, které k prokázání skutkových tvrzení navrhne, nepostačují (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dále ze dne 16. 3. 004, sp. zn. [spisová značka], publikované v časopisu Soudní judikatura, svazek 3, ročník 2004, strana 194, uveřejněno pod publ. [číslo] [rok]). Nejvyšší soud ČR navíc ve svém rozsudku velkého senátu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dovodil, že poučení o důkazní povinnosti podle § 118a odst. 3 o. s. ř. soud poskytne nejen účastníku, který dosud o sporném tvrzení neoznačil žádný důkaz, nebo který sice o svém sporném tvrzení důkaz označil, avšak jde o důkaz zjevně nezpůsobilý prokázat sporné tvrzení, ale i tehdy, provedl-li ohledně sporného tvrzení účastníkem navržené důkazy, jestliže jimi nedošlo k jeho prokázání a jestliže proto z důvodu neunesení důkazního břemene by účastník nemohl být ve věci úspěšný.

39. Žalobce k doplnění žalobního návrhu ze dne [datum] na č. l. 161 až 165 spisu předložil četné listinné důkazy a současně doložil opis výkazu odpracovaných [anonymizováno] v období od [datum] [anonymizováno] [datum]. Dále jako přílohu doložil opis přehledu skutečně odpracovaných [anonymizováno], z něhož je zřejmé, kdy měl žalobce konat práce přesčas s tím, že uvádí data, počátek, příchod a odchod s uvedením ne vždy srozumitelné zkratky (např. [anonymizována tři slova]). Uvedený výčet nasvědčuje tomu, že žalobce jím rozumí to, že v těchto dnech měl konat práce přesčas, které požaduje proplatit. Skutková tvrzení ohledně [anonymizováno], kdy vykonával práce přesčas, pak vymezuje zejména ve svém podání ze dne [datum] na [číslo listu] spisu, k čemuž předkládá četné listinné důkazy, zejména pak prezenční listiny z burzovní komory tak, jak je specifikuje. Odvolací soud k tomu uvádí, že za účelem řádného splnění povinnosti tvrzení podle § 118a odst. 1 o. s. ř. je nezbytné, aby žalobce byl poučen o tom, že musí uvést jasně, konkrétně a srozumitelně, v jakých dnech konal práce přesčas, jakém rozsahu, od kdy [anonymizováno] kdy za jakým účelem a toto své tvrzení prokázal, když žalovaný popírá, že by žalobce jakoukoliv práci, kterou žalobce vykonával jako práci přesčas, žalobci nařizoval respektive, že by s ní souhlasil a v tomto směru soud prvního stupně tento skutkový záměr učinil zejména z výpovědi svědků [příjmení] [jméno] [jméno] a Ing. [jméno] [příjmení], kteří jednoznačně popřeli, že by žalobci jakoukoliv práci přesčas ukládali. K tomu ovšem odvolací soud dodává, že za stavu, kdy žalobce byl zaměstnán podle pracovní smlouvy u žalovaného jako burzovní komisař - referent, kdy jeho pracovní náplň byla podrobně popsána v příloze ze dne [datum] k pracovní smlouvě ze dne [datum], je třeba zkoumat, za jakým účelem se žalobce jednotlivých zasedání burzovních komor účastnil, když v tomto směru žalobce předkládá četné listinné důkazy - zejména prezenční listiny či pozvánky, kdy v prezenčních listinách se jméno žalobce, který se měl zasedání burzovní komory účastnit, objevuje. Účast žalobce na těchto zasedáních je třeba konfrontovat s pracovní náplní žalobce tak jak je vymezena v pracovní smlouvě včetně přílohy k ní. Podle přesvědčení odvolacího soudu si ovšem lze stěží představit, že by se žalobce těchto četných zasedání burzovních komor zúčastnil svévolně bez souhlasu žalovaného jako zaměstnavatele, kdy v tomto směru bude nezbytné též zkoumat zavedenou praxi účastníků pracovněprávního poměru ohledně plnění pracovních povinností žalobce jako [anonymizována dvě slova]. K tomu odvolací soud připomíná, že povinnost vést pracovní dobu, včetně práce přesčas stíhá zaměstnavatele (§ 96 zák. práce).

40. Protože poučení soudem poskytnuté podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. nebylo dostatečně konkrétní a určité, jak vyplývá z výše uvedeného, je řízení zatíženo vadou, která mohla mít za následek ve správě o rozhodnutí věci (§ 212a odst. 5 věta druhá o. s. ř.), kdy závěr soudu prvního stupně o neunesení břemene tvrzení, respektive břemene důkazního žalobcem, je zatím předčasný. Je tak naplněn odvolací důvod podle § 205 odstavec 2 písm. c) o. s. ř.

41. Odvolacímu soudu proto nezbylo, než rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. a v závislém nákladovém výroku V. zrušit podle § 219a odst. 1 písmeno a), odst. 2 o. s. ř. a věc v tomto rozsahu vrátit prvostupňovému soudu k dalšímu řízení. Soud prvního stupně poskytne žalobci znovu konkrétní a řádné poučení podle §118a odst. 1 a 3 o. s. ř. ohledně jím tvrzených prací přesčas tak, jak je naznačeno shora, když k tomu odvolací soud předesílá, že judikatura připouští, že účastník může provést vylíčení rozhodujících skutečností i odkazem na listinu, kterou k žalobě připojí a na kterou výslovně odkáže (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dále též [spisová značka]). Pozornosti soudu by nemělo ujít rovněž to, že v původní žalobě a v průběhu řízení žalobce požadoval mzdu za práci přesčas ve výši [částka], tuto částku uvádí i v odvolání, rozhodnuto však bylo o částce [částka], tedy o [částka] vyšší.

42. V novém rozhodnutí soud prvního stupně rozhodne též o nákladech řízení včetně odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.) a řízení před soudem dovolacím (§ 243g odst.. 1 věta druhá o. s. ř.).

43. Výrok ad IV. odvoláními nebyl dotčen, a zůstal proto stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).