o [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem ze dne [datum] uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení, z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.), a povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů řízení v částce [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala náhrady mzdy od [datum] do [anonymizováno] [rok] v celkové výši [částka] s příslušenstvím. Soud I. stupně po provedeném dokazování uzavřel, že žalobkyně pracovala u žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na pozici pekařka, pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Okamžitým zrušením pracovního poměru zaměstnavatelem ze dne [datum] byl s ní okamžitě zrušen pracovní poměr. Žalobkyně podala u Obvodního soudu pro Prahu 5 žalobu na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením, které bylo vedeno pod sp. zn. [spisová značka]. Dne [datum rozhodnutí] uplatnila trvání na dalším zaměstnání, které se dostalo do dispozice žalovaného dne [datum]. Žalovaný nepřiděloval žalobkyni práci, v důsledku čehož jí vznikl nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku, a to ode dne [datum]. Rozhodné období pro výpočet průměrného výdělku je dle žalobkyně kalendářní čtvrtletí 1. 10. – [datum]. Žalobkyni byla vyplácena mzda [částka] čistého, což odpovídá dle žalobkyně částce [částka] hrubého. Žalovaný nezaplatil žalobkyni náhradu mzdy za období od [datum] do [anonymizováno] [rok] v celkové výši [částka]. Dále se žalobkyně domáhala zákonného úroku z prodlení z dlužných částek v zákonné výši. Žalobkyně žalovaného dopisem ze dne [datum] vyzvala k zaplacení náhrady mzdy, přičemž žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil.

3. Na základě zjištěného skutkového stavu soud I. stupně uzavřel, že předpoklady pro vznik nároku žalobkyně na náhradu mzdy dle § 69 odst. 1 zák. práce byly splněny, neboť neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne [datum] byla určena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum]. Žalobkyně uplatnila dle nalézacího soudu trvání na dalším zaměstnání u žalovaného dne [datum]. Žalovaný žalobkyni nepřiděloval práci a porušil tak dle soudu I. stupně povinnost podle § 38 odst. 1 písm. a) zák. práce dne, kdy bylo zaměstnavateli doručeno písemné oznámení zaměstnance, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, náleží zaměstnanci dle soudu I. stupně náhrada mzdy. Náhrada mzdy náleží zaměstnanci dle nalézacího soudu ve výši průměrného hrubého výdělku, který se zjišťuje z rozhodného období, kterým je zpravidla kalendářní čtvrtletí předcházející dni, v němž zaměstnanci vzniklo právo na náhradu mzdy. Rozhodné období pro výpočet průměrného výdělku je dle soudu I. stupně kalendářní čtvrtletí od [datum] do [datum]. Z výplatních pásek bylo dle soudu I. stupně prokázáno, že žalobkyně v rozhodném období za celý odpracovaný měsíc pobírala mzdu ve výši [částka] hrubého. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala za měsíc březen [rok] pouze částku [částka], soud žalobkyni přiznal částku v této výši. Náhrada mzdy za dalších 9 měsíců činí dle soudu I. stupně [částka]. Ve vztahu k žalovaným požadovanému snížení náhrady mzdy ve smyslu § 69 odst. 2 zák. práce soud I. stupně uvedl, že žalovaný namítal, že žalobkyně pracovala od října [rok] ve školní jídelně v [obec]. Z výplatní pásky bylo dle nalézacího soudu prokázáno, že od zaměstnavatele ŠJ [obec] pobírala mzdu ve výši [částka] hrubého. Výplatními páskami žalobkyně od žalovaného bylo dle soudu I. stupně prokázáno, že žalobkyně od žalovaného každý měsíc obdržela dvě výplatní pásky, neboť měla uzavřenou jak pracovní smlouvu, tak dohodu o provedení práce.

Na základě pracovní smlouvy i dohody o provedení práce pracovala žalobkyně u žalovaného jako pekařka. Dle soudu I. stupně se fakticky jednalo o jeden pracovněprávní vztah. Pro posouzení návrhu žalovaného na snížení jeho povinnosti k náhradě mzdy bylo dle soudu I. stupně nezbytné porovnat mzdové podmínky u žalovaného a u nového zaměstnavatele ŠJ [obec]. Soud I. stupně při porovnání vzal v úvahu celkový měsíční příjem žalobkyně od žalovaného, tedy [částka], a tuto částku porovnal se mzdou od nového zaměstnavatele ve výši [částka] hrubého a dospěl k závěru, že mzdové podmínky u nového zaměstnavatele nejsou výhodnější ani rovnocenné ve srovnání se mzdou žalobkyně u žalovaného. Z uvedeného důvodu povinnost žalovaného k náhradě mzdy nesnížil. Ve vztahu k další námitce žalovaného, že se žalobkyně vůči žalovanému, nadřízeným pracovníkůma kolegům na pracovišti dopouštěla takového jednání, které odůvodňuje aplikaci § 580 odst. 1 obč. zák. ve spojení s § 4 zák. pr., neboť se opakovaně dopouštěla velmi hrubého porušení pracovní kázně, soud I. stupně uvedl, že porušení dobrých mravů není ani dle zákoníku práce, ani dle judikatury důvodem pro nepřiznání náhrady mzdy dle § 69 odst. 1 zák. práce, resp. důvodem pro snížení povinnosti zaměstnavatele k náhradě mzdy. Při posuzování žádosti zaměstnavatele o snížení náhrady mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru lze dle nalézacího soudu přihlížet jen k okolnostem panujícím po uplynutí šesti měsíců z celkové doby, za níž by měla být náhrada mzdy zaměstnanci poskytnuta a které se týkají poměrů zaměstnance. Soud I. stupně tedy nepovažoval námitky žalovaného za důvodné, a proto žalobkyni přiznal náhradu mzdy v plné výši.

4. Výrok o nákladech řízení mezi odůvodnil nalézací soud s odkazem na ust.

§ 142 odst. 1 o. s. ř. tím, že žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, a proto jí vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem zahrnující odměnu za šest úkonů po [částka], šest paušálních náhrad výdajů po [částka] a daň z přidané hodnoty ve výši 21% z částky [částka].

5. Proti rozsudku podal odvolání žalovaný a uplatnil v něm odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř.. Má za to, že nárok žalobkyně směřuje proti dobrým mravům. Žalovaný v řízení tvrdil a navrhoval důkazy k tomu, že se žalobkyní byly na pracovišti problémy, když šikanovala ostatní zaměstnance, které žalovanému kvůli tomu hrozili odchodem, pozměňovala pracovní výkazy, vyvolávala konflikty, hrozila ostatním zaměstnancům fyzickou likvidací, vulgárně je napadala, a to včetně vedoucích pracovníků a jednatele žalovaného, do práce chodila s kocovinou, navíc během pracovní doby opakovaně používala alkohol. Žalovaný k těmto tvrzením nabídl důkazy v podobě čestných prohlášení a návrhu svědeckých výpovědí zaměstnanců žalovaného, jejichž provedení soud pro nadbytečnost zamítnul, čímž dle žalovaného zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení.

6. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaného uvedla, že s napadeným rozsudkem a jeho odůvodněním zcela souhlasí. Dle žalobkyně provedl soud I. stupně dostatečné dokazování, na jeho základě učinil zjištění o všech podstatných a pro rozhodnutí ve věci relevantních skutečnostech, načež je správně posoudil po právní stránce. Žalovaný se dle žalobkyně v odvolání omezil pouze na snahu očernit žalobkyni. Poukázala na to, že s ohledem na to, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo okamžité zrušení pravomocně určeno neplatnýma s ohledem na to, že žalobkyně řádně zaslala žalovanému oznámení, že trvá na dalším zaměstnávání, náleží jí náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku ode dne, kdy žalobkyně žalovanému oznámila, že trvá na dalším zaměstnávání, a to do doby, kdy žalovaný žalobkyni umožnil pokračovat v práci nebo kdy došlo k platnému skončení pracovního poměru žalobkyně. Pokud žalovaný navrhoval snížení náhrady mzdy na nulovou hodnotu, s tím, že nárok žalobkyně údajně směřuje proti dobrým mravům, není takové snížení dle žalobkyně možné. Žalobkyně odkázala současně na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, dle které jsou pro možné rozhodování soudu o snížení náhrady mzdy relevantní pouze ty okolnosti, které nastaly po uplynutí šesti měsíců z celkové doby, za kterou má být náhrada mzdy poskytnuta. Zároveň žalobkyně upozornila, že korektiv dobrých mravů nepatří mezi důvody, na základě nichž by měl soud uvažovat nad možným snížením náhrady mzdy žalobkyně. Poukázala rovněž na skutečnost, že žalovaný žalobkyni nejprve udělil neplatné okamžité zrušení, následně jí nepřiděloval práci dle platně uzavřené pracovní smlouvy, a to ani po nabytí právní moci rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 určujícího neplatnost okamžitého zrušení i přesto, že žalobkyně o přidělení práce opakovaně aktivně usilovala, a zároveň žalobkyni neuhradil náhradu mzdy. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.

7. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. v mezích podaného odvolání

(§ 206 odst. 2 o. s. ř.) správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž shledal odvolání žalovaného nedůvodným.

8. Žalovaný v prvé řadě uplatnil odvolací důvod uvedený v § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Odvolací soud konstatuje, že tento odvolací důvod může být dán pouze v řízeních, v nichž se uplatní zásada koncentrace řízení (§ 118b a § 175 odst. 4 část první věty za středníkem o. s. ř.) O žádný z takovýchto případů se však zde nejedná a tento odvolací důvod proto dán není.

9. Odvolací soud neshledal ani odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. V situaci, kdy Obvodní soud pro Prahu 5 určil rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne [datum], žalovaný nesporoval, že žalobkyně žalovanému dne [datum] oznámila, že trvá na tom, aby ji žalovaný dále zaměstnával, a současně učinil návrh ve smyslu ust. § 69 odst. 2 zákoníku práce, a to s ohledem na skutečnost, že žalobkyně od října [rok] pracovala ve školní jídelně v [obec], soud I. stupně zcela správně shledal navržené výslechy kolegů žalobkyně, kteří se dle žalovaného měli vyjádřit k průběhu pracovního poměru žalobkyně u žalovaného, nadbytečnými, neboť navržené výslechy nebyly způsobilé prokázat relevantní skutečnosti odůvodňující snížení či nepřiznání náhrady mzdy dle ust. § 69 odst. 2 o. s. ř., jak jsou tyto podrobněji specifikovány v odst. 13 níže. S ohledem na uvedené tudíž odvolací soud dospěl k závěru, že řízení před soudem I. stupně nebylo zatíženo žalovaným tvrzenou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

10. K hodnocení důkazů uvádí odvolací soud následující. Soud I. stupně provedl všechny důkazy řádně postupem podle § 122 a násl. o. s. ř., řádně je zhodnotil podle zásad uvedených v ust. § 132 o. s. ř., tedy každý důkaz jednotlivě a všechny ve vzájemných souvislostech s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo za řízení najevo. Skutková zjištění mají v provedených důkazech oporu; soud I. stupně přesvědčivě vysvětlil, které skutečnosti vzal za prokázané, učinil správná skutková zjištění a na základě provedených důkazů dospěl ke správnému skutkovému závěru.

11. Odvolací soud je oprávněn zasáhnout do hodnocení důkazů soudem I. stupně pouze tehdy, jestliže hodnocení důkazů soudem I. stupně neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř. Domnívá-li se odvolací soud, že by provedené důkazy měly být hodnoceny odlišně, než se stalo za řízení před soudem I. stupně, je povinen je zopakovat, a to včetně tzv. pominutých důkazů, které soud prvního stupně sice provedl, ale nehodnotil je, ač tak měl učinit. Odvolací soud zde může dokazování i doplnit o důkazy, které dosud nebyly provedeny, ledaže by se jednalo o doplnění dokazování příliš rozsáhlé. V případě, že odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně navíc neodpovídá požadavkům uvedeným v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje všechny informace, které by z hlediska ustanovení § 132 o. s. ř. mělo obsahovat, není zopakování důkazů provedených soudem I. stupně ani doplnění dokazování možné a odvolací soud je povinen vždy rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Jestliže však hodnocení důkazů soudem I. stupně respektuje zásady vyplývající z ustanovení § 132 o. s. ř., byl by za této situace v rozporu se zákonem takový postup odvolacího soudu, který by rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a uložil by mu, aby se v dalším řízení zabýval možným jiným hodnocením těchto důkazů (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Protože hodnocení důkazů soudem I. stupně pravidla volného hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. respektuje, odvolací soud pro odlišné hodnocení (po zopakování či doplnění důkazního řízení podle § 213 odst. 2 a 4 o. s. ř.) neshledal důvod.

12. Soud I. stupně se zcela správně poté, kdy zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 5 určil rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne [datum], a že žalobkyně žalovanému dne [datum] oznámila, že trvá na tom, aby ji žalovaný dále zaměstnával, zaměřil na posouzení žalobkyní požadované výše náhrady mzdy. Nalézací soud postupoval v tomto směru rovněž správně, pokud vycházel z výplatních pásek žalobkyně za rozhodné období od [datum] do [datum], kdy byl současně vázán návrhem žalobkyně, přičemž dospěl ke správným závěrům. Žalovaný ostatně samotnou výši požadované náhrady mzdy nesporoval, pouze navrhoval její snížení, respektive nepřiznání, kdy současně poukazoval na korektiv dobrých mravů, a to s ohledem na opakované hrubé porušování pracovní kázně žalobkyní předcházející okamžitému zrušení jejího pracovního poměru žalovaným.

13. Odvolací soud v neposlední řadě sdílí závěry soudu I. stupně stran žalovaným navrhovaného snížení náhrady mzdy. Právní teorie i praxe je jednotná v tom, že základním hlediskem při rozhodování soudu o snížení nebo nepřiznání náhrady mzdy podle § 69 odst. 2 zák. práce je skutečnost, zda zaměstnanec byl po neplatném rozvázání pracovního poměru zaměstnán u jiného zaměstnavatele, popřípadě zda se do práce u jiného zaměstnavatele nezapojil z vážného důvodu. Významné při tom je zejména místo, kde se zaměstnanec zapojil či mohl zapojit do práce, druh práce, kterou zaměstnanec vykonával nebo mohl vykonávat, a mzda, kterou za vykonanou práci obdržel nebo by mohl obdržet. K přiměřenému snížení náhrady mzdy může soud z těchto hledisek přistoupit jen tehdy, je-li možné po zhodnocení všech okolností případu dovodit, že zaměstnanec se zapojil nebo mohl zapojit (a bez vážných důvodů se nezapojil) do práce u jiného zaměstnavatele za podmínek v zásadě rovnocenných nebo dokonce výhodnějších, než by měl při výkonu práce podle pracovní smlouvy, kdyby zaměstnavatel plnil svou povinnost přidělovat mu tuto práci. Soud při posuzování návrhu na přiměřené snížení mzdy podle

§ 69 odst. 2 zák. práce přihlíží jen k okolnostem, které panovaly po uplynutí šesti měsíců z celkové doby, za niž by měla být náhrada mzdy zaměstnanci poskytnuta, a které se týkají poměrů zaměstnance z hlediska jeho dalšího (jiného) zaměstnávání. Okolnosti, za nichž došlo k rozvázání pracovního poměru, pro které bylo rozvázání pracovního poměru neplatné nebo které provázely řešení sporu o platnost rozvázání pracovního poměru, tu nemají význam, neboť právní úprava s nimi možnost krácení náhrady mzdy (platu) nespojuje.

14. Pokud žalovaný tvrdí, že důvodem k moderaci náhrady platu žalobkyně je rozpor žalobního nároku s dobrými mravy, který žalovaný spatřuje v tom, že se žalobkyně dopustila protiprávního jednání při výkonu práce pro žalovaného, pak odvolací soud uvádí, že dobré mravy důvodem k moderaci nejsou. Jak již bylo výše uvedeno, judikatura (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) jednoznačně uvádí, že okolnosti, za nichž došlo k rozvázání pracovního poměru, pro které bylo rozvázání pracovního poměru neplatné nebo které provázely řešení sporu o platnost rozvázání pracovního poměru, při posuzování návrhu na přiměřené snížení mzdy podle ustanovení § 69 odst. 2 zák. práce nemají význam, neboť právní úprava s nimi možnost krácení náhrady platu nespojuje. Soud při posuzování návrhu na přiměřené snížení mzdy přihlíží jen k okolnostem, které panovaly po uplynutí šesti měsíců z celkové doby, za niž by měla být náhrada mzdy zaměstnanci poskytnuta, a které se týkají poměrů zaměstnance z hlediska jeho dalšího (jiného) zaměstnávání. Odvolací soud navíc považuje za nezbytné poukázat na skutečnost, že žalovaný se dovolává dobrých mravů v situaci, kdy bylo rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], shledáno, že se vůči žalobkyni sám dopustil protiprávního jednání, když neplatně okamžitě zrušil její pracovní poměr.

15. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud uzavírá, že žalovaným uplatněné odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. rovněž dány nejsou. Proto rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum] ve výroku ad I. potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, a to včetně správného výroku ad II. o nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovaným, který je v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.

16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšné žalobkyni přísluší náhrada nákladů řízení odpovídající nákladům právního zastoupení ve výši [částka], které sestávají z odměny za 2 úkony právní služby ve výši [částka] z tarifní hodnoty [částka], a to za písemné vyjádření k odvolání žalovaného, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] ve smyslu § 6 odst. 1, § 7 bod 6. a § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu, náhrady hotových výdajů za 2 úkony právní služby v paušální výši [částka] podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu a 21% DPH podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.

17. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. za použití

§ 211 o. s. ř.; k určení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách neshledal odvolací soud důvod.