pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem ze dne [datum] zamítl žalobu o určení, že paní [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelá dne [datum], posledně bytem [adresa], [část obce], byla ke dni své smrti vlastníkem členského podílu v bytovém [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] 6, [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], spojeným s užívacím právem k bytu [číslo] o velikosti 2+1 s příslušenstvím, který se nachází ve 4. podlaží domu [adresa] na adrese [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit 1. žalovanému náklady řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku na účet právní zástupkyně 1. žalovaného (výrok II.), a konečně uložil žalobci povinnost zaplatit 2. žalované náklady řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku na účet právní zástupkyně 2. žalované (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou žalobce odůvodnil tím, že je synem paní [jméno] [příjmení], narozené dne [datum], zemřelé dne [datum], která byla členkou bytového družstva [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] 6. K členství v [anonymizováno] se vázalo právo nájmu k družstevnímu bytu [číslo] o velikosti 2+1 s příslušenstvím, který se nacházel ve 4. podlaží domu [adresa] na adrese [adresa], [část obce]. [příjmení] [jméno] [příjmení] jako převodce, uzavřela dne [datum] 2. žalovanou, svou dcerou, a [jméno] [příjmení], svým zetěm, [datum narození], jako nabyvateli [anonymizováno] převodu práv a povinností spojených s členstvím v [anonymizována dvě slova] [ulice] ulice [obec a číslo], ve které se konstatuje, že převodce touto dohodou převádí svá členská práva a povinnosti, včetně práva nájmu k bytu [číslo] o velikosti 2+1 s příslušenstvím, který se nachází ve 4. podlaží domu [adresa] na adrese [obec a číslo] v [anonymizováno] ulici na oba nabyvatele a dále na ně převádí svůj členský podíl v [anonymizováno]. Prohlášením vlastníka budovy ze dne [datum] byly v budově vymezeny jednotky a podíly na společných částech budovy a na pozemcích parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú, [část obce], obec Praha. Následně družstvo převedlo ve prospěch nabyvatelů smlouvou o převodu vlastnictví bytové jednotky ze dne [datum] vlastnické právo k předmětným nemovitostem. Byt byl v době podání žaloby zapsán na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce] u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha. Nabyvatelé dále převedli vlastnické právo k bytu ve prospěch1. žalovaného, svého syna a vnuka paní [jméno] [příjmení] darovací smlouvou ze dne [datum] Dohoda o převodu práv a povinností spojených s členstvím v [anonymizována dvě slova] [ulice] ulici [obec a číslo] ze dne [datum] byla uzavřena v režimu zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2007. Z dohody je dle žalobce patrné, že z ní žádným způsobem nevyplývají konkrétní práva a povinnosti spojená s členstvím v bytovém [anonymizováno], která měla být převedena, stejně jako z ní nevyplývá určení hodnoty družstevního podílu, stanovení úplatnosti či bezplatnosti převodu, ani dohoda o vzájemném vypořádání. Dle žalobce tak absentuje minimální obsah smlouvy vyžadovaný ust. § 269 odst. 2 obchodního zákona a jedná se o úkon, který ani nevznikl. Jestliže je nutné dohodu považovat za úkon, který nevznikl, nemohli nabyvatelé dle žalobce nabýt ani vlastnické právok členskému podílu v [anonymizováno] spojeném s užívacím právem k bytu [číslo] ani právo na uzavření smlouvy o převodu vlastnictví. Jako takoví tedy nabyvatelé nebyli dle žalobce oprávněni uzavřít družstvem smlouvu o převodu vlastnictví bytové jednotky ze

dne [datum], tedy nenabyli řádně vlastnické právo k bytu, a toto vlastnické právo nemohli řádně převést darovací smlouvou ze dne [datum] ve prospěch 1. žalovaného. [příjmení] [jméno] [příjmení] tak zůstala dle žalobce až do dne své smrti vlastníkem členského podílu v bytovém [anonymizováno] [příjmení] družstvo [ulice] ulice [obec a číslo], spojeným s užívacím právem k předmětnému bytu [číslo]. V rámci dědického řízení nebyl uvedený členský podíl v [anonymizováno] projednáván. Žalobce spatřoval svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve skutečnosti, že je dědicem po své zemřelé matce, tedy po paní [jméno] [příjmení].

3. Na základě zjištěného skutkového stavu se soud I. stupně nejprve zabýval žalovanými uplatněnou námitkou věci rozhodnuté a dospěl k závěru, že žalobcovo žalobní žádání není totožné se žalobou, projednávanou Krajským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka], neboť v tamním řízení se žalobce domáhal určení neplatnosti dohody o převodu práv a povinností spojených s členstvímv [anonymizována dvě slova] [ulice] ulici [obec a číslo], uzavřené dne [datum] mezi [jméno] [příjmení], 2. žalovanou a jejím manželem [jméno] [příjmení] a určení, že jedinou členkou bytového družstva [příjmení] družstvo byla ke dni svého úmrtí paní [jméno] [příjmení], tedy žádání odlišného od žalobního petitu v tomto řízení. Dále soud I. stupně zkoumal naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení. S odkazem na ust. § 80 o. s. ř., § 172 z. ř. s., § 189 odst. 1 z. ř. s. a § 193 odst. 1 z. ř. s. dospěl k závěru, že ust. § 189 odst. 1 z. ř. s. dopadá na situaci, kdy při projednání pozůstalosti vzniknou spory o aktiva pozůstalosti, ke kterým se podle tohoto zákonného ustanovení jako ke spornému majetku v řízenío pozůstalosti nepřihlíží. Ten, kdo tvrdí, že do aktiv pozůstalosti patří i další majetek, může své nároky uplatnit dle nalézacího soudu samostatnou žalobou, předpokládanou ust. § 189 odst. 1 z. ř. s., a to i po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti. Taková žaloba může dle soudu I. stupně znít, jde-lio nemovitosti, které se zapisují do katastru nemovitostí, na určení vlastnického práva dědice k této nemovité věci, a její formulace musí odpovídat konkrétnímu právu dědice, respektujícímu konečné rozhodnutí v pozůstalostním řízení. Současná úprava řízení o pozůstalosti, i vzhledem k ust. § 193 odst. 1 věty za středníkem z. ř. s., tak dle soudu I. stupně vylučuje dodatečné projednání sporných aktiv pozůstalosti, která se objeví po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti. V uvedené souvislosti odkázal soud I. stupně na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] projednávané věci to dle nalézacího soudu znamená, že ačkoliv má žalobce naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva, když na základě rozhodnutí v pozůstalostním řízení nabyl pozůstalost, nemůže mít naléhavý právní zájem na žalobou požadovaném určení, že předmětné nemovitosti byly ke dni smrti ve výlučném vlastnictví zůstavitelky, protože jde o sporné aktivum. Vzhledem k tomu, že nesprávně uplatněný žalobní petit nebyl kryt poučovací povinností soudu, soud I. stupně žalobu zamítl pro nedostatek naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení.

4. Výrok o nákladech řízení mezi žalobcem a 1. žalovaným odůvodnil nalézací soud s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tím, že 1. žalovaný byl ve sporu úspěšný, a proto mu přiznal právo na náhradu nákladů ve výši [částka] sestávající z odměny advokáta za 3 úkony právní služby á [částka] úkonů právní služby v sazbě snížené o 20% za dva zastoupené, hotových výdajů za 3 úkony á [částka], hotových výdajů za 5 úkonů á [částka] a 21% DPH.

5. Výrok o nákladech řízení mezi žalobcem a 2. žalovanou odůvodnil nalézací soud s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tím, že 2. žalovaná byl ve sporu úspěšná, a proto jí přiznal právo na náhradu nákladů ve výši [částka] sestávající z odměny advokáta za 1 úkon právní služby á [částka], 5 úkonů právní služby v sazbě snížené o 20% za dva zastoupené, hotových výdajů za 1 úkon á [částka], hotových výdajů za 5 úkonů á [částka] a 21% DPH.

6. Proti rozsudku podal odvolání žalobce a uplatnil v něm odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. c) a g) o. s. ř.. Žalobce má za to, že soud I. stupně nesprávně právně posoudil absenci naléhavého právního zájmu na žalobcem požadovaném určení, když jej bez dalšího odůvodnění právně podřadil pod názorově ojedinělý rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum],

sp. zn. [spisová značka], jehož odůvodnění opsal do odůvodnění napadeného rozsudku. Napadený rozsudek je tak neodůvodněný a nepřezkoumatelný. Dle žalobce je nepochybné, že dědic, který s nezařazením sporné majetkové položky do seznamu aktiv a pasiv pozůstalosti nesouhlasí, může své právo uplatnit žalobou ve sporném řízení. Ohledně způsobu uplatnění tohoto práva však v současnosti nepanuje dle žalobce v právní praxi shoda. Podle názoru žalobce se v odborné literatuře objevují názory, že i za současné praxe se budou majetkové spory řešit zejména prostřednictvím žaloby na určení vlastnického práva zůstavitele k datu úmrtí, jejíž úspěšné uplatnění následně odůvodní zahájení dodatečného projednání pozůstalosti ohledně majetku, jehož spornost byla v soudním řízení odstraněna. Krajský soud v Praze v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] dochází dle žalobce k závěru, že za současných právních předpisů již není možné žalovat na určení, že zůstavitel byl k datu úmrtí vlastníkem sporného majetku, nýbrž že se dědici mají domáhat svých práv žalobou na plnění, případně žalobou na určení vlastnického (či spoluvlastnického) práva dědice, a to pokud se jedná o nemovitost zapisovanou do katastru nemovitostí. Dle Krajského soudu v Praze zákon již nepředpokládá provedení dodatečného projednání pozůstalosti ohledně majetku, jehož spornost byla odstraněna. Žalobce se závěry Krajského soudu v Praze zásadně nesouhlasí. Žalobce si nemyslí, že by zákonodárce chtěl naznačit, že již nadále není možné odstranit spornost majetku prostřednictvím žaloby na určení vlastnického práva zůstavitele, na kterou by navazovalo dodatečné projednání pozůstalosti, jak dovozuje Krajský soud v Praze ve shora uvedeném a soudem I. stupně přejatém rozhodnutí. Dle názoru žalobce by bylo nesprávné stanovit, že jakmile se jednou dědici v řízení o pozůstalosti ohledně majetku vypořádají, budou pro ně tyto podíly závazné i pro ostatní majetek, byť původně sporný. Žalobce má za to, že výklad Krajského soudu v Praze by způsobil zamezení možnosti dědiců dohodnout se na vypořádání majetku, jehož spornost byla odstraněna, čímž by nedůvodně krátil jejich práva. Určovací žaloba je dle žalobce považována za nedovolenou pouze tam, kde by její užití nesloužilo potřebám praktického života, nýbrž jen ke zbytečnému rozmnožování sporů. Pokud však v důsledku určovací žaloby dojde k vytvoření pevného právního základu pro právní vztahy účastníků sporu, čímž se předejde žalobě o plnění, je žaloba o určení dle žalobce přípustná. Užití určovací žaloby, jejímž prostřednictvím dojde k určení vlastnického práva zůstavitele k datu úmrtí, je dle názoru žalobce i za účinnosti zákona o zvláštních řízeních soudních dovolená, pokud je jejím účelem odstranění spornosti předmětné majetkové položky. V takovéto situaci nebude žaloba na plnění dalším krokem, jelikož se vztahy mezi dědici ohledně tohoto původně sporného majetku vypořádají v dodatečném projednání pozůstalosti. I Nejvyšší soud se dle žalobce přiklání k možnosti nadále pro odstranění spornosti využívat kromě žalob na plnění také žaloby na určení vlastnického práva zůstavitele k datu jeho úmrtí. Na podporu své argumentace žalobce odkázal na četnou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, kterou označil, poukázal na komentář L. Muzikáře k zákonu o zvláštních řízeních soudních a další komentářovou literaturu.

7. Soud I. stupně dával žalobci po celou dobu řízení přímo či nepřímo najevo, že předmětnou žalobu zamítne z etických důvodů. V následném řízení soud dle žalobce postupoval úmyslně proti žalobci. Na jednání dne [datum] se nalézací soud snažil dle žalobce převrátit důkazní břemeno z 1. žalovaného na žalobce. Přesto, že na jednání dne [datum] soud I. stupně dle žalobce konstatoval, že na základě provedených důkazů zjistil, že předmětná dohoda o převodu práv a povinností spojených s členstvím v [anonymizováno] ze dne [datum] nesplňuje minimální obsah tzv. nepojmenované smlouvy, v napadeném rozsudku uvedl, že paní [jméno] [příjmení] s 2. žalovanou a jejím manželem dohodu o převodu práv a povinností spojených s členstvím v [anonymizováno] uzavřela. Soud I. stupně tak dle žalobce dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním.

8. Žalobce konečně nesouhlasí ani se stanovením povinnosti žalobci nést náklady řízení. Soud I. stupně měl dle žalobce zcela nepřipraveno vedení řízení, když jednání dne [datum] ukončil po

21 minutách i přesto, že v něm bylo možno pokračovat, jednání dne [datum] trvalo dokonce pouze 14 minut, během kterých soud dle žalobce pouze stačil žalovaným napovědět, čímž nepřijatelně zasáhl do spravedlivého procesu a postavení soudu jako nestranného orgánu. Soud I. stupně vedl řízení 25 měsíců a zjišťoval okolnosti vzniku dohody o převodu práv a povinností spojených s členstvím v [anonymizována dvě slova] [ulice] ul. [obec a číslo] ze dne [datum], přičemž poprvé až na jednání dne [datum] zmínil absenci naléhavého právního zájmu na požadovaném určení a žalobu zamítl. Pokud soud I. stupně argumentuje rozsudkem Krajského soudu v Praze, který byl vydán rok a půl před podáním žaloby v této věci, je dle žalobce s podivem, že nezamítl žalobu na prvním jednání, čímž by stranám ušetřil nemalé náklady řízení. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení a pro případ, že by odvolací soud napadený rozsudek potvrdil, aby snížil přiznanou výši nákladů řízení, které má žalobce žalovaným dle napadeného rozsudku uhradit.

9. Žalovaní ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce uvedli, že jsou názoru, že soud I. stupně zjistil skutkový stav úplně a tento správně právně posoudil. Mají za to, že ani odůvodnění napadeného rozsudku není zatíženo vadou. Žalovaní se ztotožňují se závěrem soudu I. stupně, že není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, že zůstavitel byl ke dni smrti vlastníkem sporného majetku. V tomto směru odkázali na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Stávající judikaturu, na kterou poukazuje žalobce, nelze dle žalovaných použít. Žalovaní považují za správné i rozhodnutí soudu I. stupně o nákladech řízení. Navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil a žalobci uložil povinnost nahradit žalovaným náklady odvolacího řízení.

10. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. v mezích podaného odvolání

(§ 206 odst. 2 o. s. ř.) správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž shledal odvolání žalobce nedůvodným.

11. Předně se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že se nejedná o věc pravomocně rozhodnutou Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 47 [spisová značka], a to v situaci, kdy se žalobce v řízení před Krajským soudem v Praze domáhal určení nicotnosti dohody o převodu práv

a povinností spojených s členstvím v [anonymizována dvě slova] [ulice] ulici [obec a číslo], uzavřené dne [datum] mezi [jméno] [příjmení], 2. žalovanou a jejím manželem [jméno] [příjmení], a určení,že jedinou členkou bytového družstva [příjmení] družstvo byla ke dni svého úmrtí paní [jméno] [příjmení], neboť nárok žalobce uplatněný žalobou a z něj vyplývající předmět tohoto řízení vedeného primárně soudem I. stupně se od sebe navzájem odlišují. Odůvodnění napadeného rozsudku pak splňuje všechny náležitosti uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř. a odvolací soud tak nepřisvědčuje názoru žalobce, že rozsudek je nepřezkoumatelný. To, že soud I. stupně vyšel zejména z právního názoru vyjádřeného v rozhodnutí krajského soudu, jak vyplývá z výše uvedeného, napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným nečiní. Ani procesní námitky uplatněné osobně žalobcem při odvolacím jednání dne [datum] nejsou způsobilé věcnou správnost rozsudku vydaného v řízení nezatíženém vadami ve smyslu § 212a odst. 5 věta druhá o. s. ř. Věc projednala a rozhodla soudkyně určená podle rozvrhu práce podle § 36 o. s. ř. Žalobcova námitka místní nepříslušnosti soudu je v této fázi řízení již opožděná (§ 105 odst. 1 o. s. ř.), nadto i nedůvodná. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. tak naplněn není.

12. Soud I. stupně následně na základě žalobcem uplatněného nároku zcela správně posuzoval, zda má žalobce ve smyslu ust. § 80 o. s. ř. na požadovaném určení naléhavý právní zájem. V uvedené souvislosti nalézací soud s přihlédnutím ke zjištěnému skutkovému stavu posuzoval předmětný naléhavý právní zájem a v tomto směru správně vycházel z ustanovení §§ 172, 189 odst. 1 a 193 odst. 1 z. ř. s . Z uvedených ustanovení vyplývá, že aktiva pozůstalosti zjistí soudní komisař především ze soupisu pozůstalosti nebo ze seznamu pozůstalostního majetku anebo ze společného prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku. Neshodnou-li se dědici na rozhodných

skutečnostech o tom, co vše patří do aktiv pozůstalosti, ke spornému majetku se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží (§ 172 odst. 1 a 2 z. ř. s.); účastníci se však mohou domáhat svých práv žalobou (§ 189 odst. 1 z. ř. s.).

13. Z provedených důkazů, zejména z protokolu o předběžném šetření ze dne [datum] sepsaného v dědickém řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 3 pod sp. zn. [spisová značka], a z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], je zřejmé, že členský podíl v bytovém [anonymizováno] [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] 6, [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], spojený s užívacím právem k bytu [číslo] o velikosti 2+1 s příslušenstvím, který se nachází ve 4. podlaží domu [adresa] na adrese [adresa], [PSČ] [obec a číslo], případně přímo byt [číslo] o velikosti 2+1 s příslušenstvím, který se nachází ve 4. podlaží domu [adresa] na adrese [adresa], [PSČ] [obec a číslo], nebyl dědici uveden mezi aktivy, když tito při předběžném šetření dne [datum] uvedli, že veškeré nemovitosti byly zůstavitelkou darovány či prodány za života (družstevní byt). K uvedenému majetku se tudíž v dědickém řízení nepřihlíželo. Žalobce (jakožto právní nástupce [jméno] [příjmení]) je však oprávněn domáhat se svých práv týkající se tohoto sporného majetku samostatnou žalobou ve smyslu § 189 odst. 1 z. ř. s . Pokud soud I. stupně poukázal na to, že nová právní úprava řízení o pozůstalosti vylučuje, aby sporná aktiva, k nimž se ve smyslu § 172 odst. 2 věty druhé z. ř. s . v řízení a při rozhodování o pozůstalosti nepřihlíželo, byla následně dodatečně projednána, byl tento závěr zcela souladný s aktuální rozhodovací praxí, dle které slouží dodatečné projednání pozůstalosti postupem podle § 193 odst. 1 část věty před středníkem z. ř. s . výlučně k tomu, aby byl projednán majetek zůstavitele, který do původního řízení nebyl zahrnut, neboť nebyl vůbec znám, což není projednávaný případ. Žalobce proto nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť v případě, že by žalobě bylo vyhověno a sporný majetek by měl tvořit aktivum pozůstalosti po [jméno] [příjmení], nemohl by být dodatečně projednán dle § 193 odst. 1 z. ř. s . Požadované určení by tedy žalobci nepřineslo účinnou ochranu jeho práv. Soud I. stupně v uvedeném směru zcela správně odkázal na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], který rozhodně není názorem ojedinělým, jak prezentuje žalobce. Ani odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. tak naplněn není.

14. Poté, kdy byl žalobce v napadeném rozsudku seznámen s právním závěrem soudu I. stupně ohledně absence naléhavého právního zájmu na jím požadovaném určení, měl žalobce možnost navrhnout odpovídající změnu žalobního návrhu v odvolacím řízení postupem podle § 95 o. s. ř. Žalobce však takový návrh neučinil, odvolacímu soudu tak nezbylo než rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdit.

15. Ani v případě rozhodování soudu I. stupně o nákladech nalézacího řízení neshledal odvolací soud žádná pochybení, když veškeré související námitky žalobce směřují vůči postupu soudu I. stupně v řízení, za který však neodpovídají žalovaní, a nikoli vůči postupu žalovaných a účelnosti jejich úkonů. Z tohoto důvodu potvrdil odvolací soud jako věcný rozsudek soudu I. stupně i ve výrocích II. a III. o nákladech řízení mezi účastníky, když tyto byly učiněny v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšným žalovaným vzniklo právo na náhradu nákladů odvolacího řízení vždy v celkové výši [částka] každému z nich. Tyto sestávají z odměny stanovené dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši [částka] za dva úkony uvedené v § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu á [částka] snížené dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu z důvodu zastoupení dvou osob o 20% (vyjádření k odvolání žalobce, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]), z náhrady za 2 režijní paušály á [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrady za 21% DPH podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.