o neplatnost odvolání z funkce tajemníka, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na určení neplatnosti odvolání žalobce z funkce tajemníka úřadu [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] ze dne [datum] a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladu řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

2. Soud prvního stupně ve věci rozhodoval v pořadí čtvrtým rozsudkem. Svým prvním rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], žalobě na určení neplatnosti odvolání žalobce z funkce tajemníka Úřadu [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] vyhověl a žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení rozsudku částku [částka] k rukám advokátky JUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení], když shledal, že uplatněné důvody odvolání nebyly naplněny. Uzavřel, že pokud žalovaný žalobci vytýká, že v rozporu s ust. [ustanovení pr. předpisu] o [anonymizována dvě slova] [obec] za použití § 103 tohoto zákona nejmenoval svého zástupce po projednání v radě [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] v době své pracovní neschopnosti, tak tím žalobce žádnou svoji povinnost neporušil, neboť v době pracovní neschopnosti žádnou takovouto povinnost nemá. Ani další dvě vytýkaná jednání – pověřování jednotlivých pracovníků úřadu bez projednání v radě [anonymizována dvě slova] a to, že žalobce v době své pracovní neschopnosti dochází na úřad a vykonává některé pracovní činnosti – neshledal prvostupňový soud jako důvod relevantní k odvolání žalobce z funkce tajemníka.

3. Tento rozsudek byl k odvolání žalovaného rozsudkem Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], změněn tak, že se žaloba na určení neplatnosti odvolání žalobce z funkce tajemníka Úřadu [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] ze dne [anonymizována dvě slova] [rok] zamítá a současně odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud po výkladu projevu vůle obsažené v písemném odvolání žalobce z funkce tajemníka Úřadu [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že žalovaný žalobci vytýká že, že v rozporu s ust. § 81 odst. 5 písm. c) zák. o [anonymizována dvě slova] [obec] za použití § 103 tohoto zákona nejmenoval svého zástupce po projednání v radě [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] kdykoli před [datum], kdy nastoupil pracovní neschopnost. Porušení této povinnosti považoval odvolací soud za natolik závažné, že samo o sobě opravňovalo žalovaného žalobce odvolat z funkce tajemníka Úřadu [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] tak, jak stanoví [ustanovení pr. předpisu] o úřednících územních samosprávných celků. Dále žalobce podle odvolacího soudu tím, že po dobu své pracovní neschopnosti pověřoval [anonymizováno] zaměstnance úřadu k výkonu různých činností, takticky obcházel svoji povinnost podle § 81 odst. 5 písm. c) zák. o [anonymizována dvě slova] [obec] za použití § 103 tohoto zákona jmenovat svého zástupce.

4. Nejvyšší soud ČR k dovolání žalobce svým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení s pokynem, aby se odvolací soud zabýval výkladem projevu vůle žalovaného obsažené v odvolání žalobce z funkce tajemníka ze dne [datum] podle výkladových pravidel vyplývajících z ust. [ustanovení pr. předpisu] – ve zkratce o. z.) a § 18 zák. práce. Dále dovolací soud odvolacímu soudu vytkl, že nepřihlédl k tomu, že oba důvody pro odvolání z funkce uvedené v ustanovení § 12 odst. 1 písm. b) zákona o úřednících mohou být použity, jen porušil-li vedoucí úředník nebo vedoucí úřadu jemu zákonem stanovené povinnosti v době posledních 6 měsíců předtím, než k odvolání z funkce pro takové porušení došlo.

5. Nato odvolací soud svým usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušil rozsudek soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a věc soudu I. stupně vrátil k dalšímu řízení s tím, že důvody, které vedly dovolací soud ke zrušení rozsudku odvolacího soudu ze dne [datum], lze vztáhnout i na napadený rozsudek soudu prvního stupně ze dne [datum] Odvolací soud soudu I. stupně uložil zkoumat, zda pro odvolání žalobce z funkce tajemníka byly splněny zákonné podmínky uvedené v [ustanovení pr. předpisu] o úřednících územních samosprávních celků) s tím, že soud I. stupně měl zaměřit svou pozornost na výklad projevu vůle žalovaného obsaženého v listině odvolání žalobce z funkce tajemníka Úřadu [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] z [datum] podle výkladových pravidel uvedených v [ustanovení pr. předpisu]

6. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud prvního stupně žalobu na určení neplatnosti odvolání žalobce z funkce tajemníka Úřadu [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] ze dne [datum] zamítl a žalobce zavázal zaplatit žalovanému na nákladech řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. Tento jeho rozsudek byl k odvolání žalobce zrušen usnesením Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení s odůvodněním, že soud I. stupně při jednání dne [datum] zasedal v jiném složení senátu oproti předchozímu řízení, přičemž nedodržel postup podle § 119 odst. 3 o. s. ř. Prvostupňovému soudu tak bylo uloženo při dalším jednání sdělit obsah přednesů a provedených důkazů a uvedené procesní pochybení napravit.

7. Soud prvního stupně poté svým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], žalobu opětovně zamítl a rozhodl o nákladech řízení. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobce byl dne [datum] jmenován do funkce tajemníka Úřadu [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] s účinností od [datum], po dobu výkonu své funkce nejmenoval žádného svého zástupce. Od [datum] nejméně do [datum] byl v pracovní neschopnosti a po dobu pracovní neschopnosti příležitostně docházel podle svého uvážení do zaměstnání. Žalovaný o tomto jeho postupu věděl, nevěděl však o něm předem. Žalobce během pracovní neschopnosti uděloval písemná pověření k zastupování několika zaměstnancům, kdy zpravidla šlo o obecná pověření na kratší období, obvykle dvou týdnů až jednoho měsíce a v několika případech se jednalo o pověření k určitému právnímu jednání. Během pracovní neschopnosti kromě toho učinil několik dalších právních jednání, například udělil souhlas s uvolněním finančního příspěvku ve výši [částka] ze sociálního fondu dne [datum], dále se účastnil jednání komise pro otevírání obálek dne [datum]. Dne [datum] žalovaný požádal zástupkyni ředitele [anonymizováno] pro sekci státní správy, pověřené řízením [stát. instituce] o udělení souhlasu k odvolání žalobce z funkce tajemníka, tento souhlas byl dne [datum] udělen a žalovaný dne [datum] žalobce z funkce tajemníka odvolal pro závažné porušení zákonných povinností s tím, že žalobce po dobu své pracovní neschopnosti od [datum], tedy po dobu delší než 6 měsíců, nezajistil svého zástupce a k zastupování pověřuje jednotlivé pracovníky úřadu bez projednání v radě [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], čímž měl porušit ustanovení § 81 odst. 5 písm. c) zákona o [anonymizována dvě slova] [obec] za použití § 103 tohoto zákona, dále žalobce v době dočasné pracovní neschopnosti dochází na úřad a vykonává pracovní a úřední činnost. Dále soud prvního stupně uzavřel, že odvolání žalobce z funkce tajemníka splňuje formální náležitosti uvedené v § 12 odst. 3 zákona o úřednících územních samosprávných celků a za tohoto stavu se zabýval tím, zda uplatněné důvody odvolání z funkce jsou naplněny. V odůvodnění svého rozhodnutí rozebral povinnosti úředníků podle § 16 odst. 1 zákona o [anonymizována dvě slova] [obec] a dodal, že povinnosti žalobce jsou zakotveny též v zákoníku práce. Soud prvního stupně konstatoval, že žalovaný vytkl žalobci celkem tři skutečnosti, a to 1) po dobu své pracovní neschopnosti, na kterou žalobce nastoupil [datum], tedy po dobu delší než 6 měsíců, nezajistil svého zástupce, [anonymizováno]) k zastupování žalobce pověřuje jednotlivé pracovníky úřadu bez projednání v radě [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] a 3) v době dočasné pracovní neschopnosti žalobce dochází na úřad a vykonává pracovní a úřední činnost. Pokud jde o první z uvedených důvodů, z jazykového vyjádření žalovaného nelze podle prvostupňového soudu bez dalšího učinit jednoznačný závěr, jaké konkrétní pochybení žalovaný žalobci vytkl. Soud prvního stupně se proto zabýval výkladem projevu vůle žalovaného a v tomto směru doplnil dokazování výslechem žalobce a výslechem statutárního orgánu žalovaného – starosty Mgr. [jméno] [jméno]. Soud prvního stupně odkázal na ust. § 555 a § 556 o. z., která odcitoval, a uvedl, že žalovaný mínil žalobci vytknout porušení zákonné povinnosti jmenovat po projednání v radě hlavního města Prahy svého zástupce, přičemž tuto povinnost má podle § 81 odst. 5 písm. c) zákona o [anonymizována dvě slova] [obec] ve spojení s § 103 tohoto zákona. Zřejmé však není to, zda žalovaný porušení této povinnosti skutkově vymezil tak, že žalobce nejmenoval svého zástupce po dobu své pracovní neschopnosti, nebo že ho nejmenoval po nástupu do funkce, popř. kdykoliv v průběhu trvání pracovního poměru. Mezi stranami nebyla zavedená zvláštní praxe, týkající se výkladu právního jednání, a soud prvního stupně tak při výkladu tohoto právního jednání zohlednil samotné jazykové vyjádření, zjištěný úmysl žalovaného a dále pravidlo výkladu ve prospěch zaměstnance a dospěl k závěru, že žalovaný vytkl žalobci nejmenovat svého zástupce v době, kdy žalobce byl v pracovní neschopnosti, což dovodil jednak z jazykového vyjádření a z okolností, za nichž žalovaný formuloval odvolání žalobce z funkce tajemníka. O tomto rozhodl starosta několik týdnů po svém jmenování a převzetí funkce poté, když zjistil, že žalobce je v pracovní neschopnosti a není zajištěn řádný zástup. Starosta byl s touto situací nespokojen, na úřadě byl chaos, z čehož lze dovodit, že žalovaný byl nespokojen s postupem žalobce v průběhu jeho pracovní neschopnosti a s dopady tohoto jednání na fungování úřadu. Žalovaný proto mínil žalobci vytknout právě tento postup, než případné pochybení v době před nástupem na pracovní neschopnost. Soud prvního stupně poukázal na to, že v době pracovní neschopnosti sice na straně žalobce byla důležitá osobní překážka v práci ve smyslu § 191 zákoníku práce, odkázal však na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) a s ohledem na specifické skutkové okolnosti případu dovodil, že v době pracovní neschopnosti žalobce nebyla suspendována též jeho zákonná povinnost jmenovat svého zástupce. K druhému důvodu odvolání žalobce z funkce, kdy žalobce měl pověřovat jednotlivé pracovníky úřadu bez projednání v radě [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], soud I. stupně konstatoval, že toto jednání žalobce je třeba hodnotit v celém kontextu projednávané věci, kdy žalobce pověřováním jednotlivých pracovníků úřadu obcházel svoji zákonnou povinnost jmenovat svoje zástupce, a tím současně obcházel i nutnost, aby osoba, která ho bude na úřadu fakticky zastupovat, byla schválena radou [anonymizována dvě slova]. Soud I. stupně vysvětlil rozdíl mezi pověřením a zastoupením, kdy zákoník práce pojem pověření nezná, lze však dovodit, že pověření je méně formální, kterým se řeší např. dočasný zástup po dobu nepřítomnosti zaměstnance. S ohledem na dobu pracovní neschopnosti žalobce a vysoký počet těchto pověření lze navíc podle prvostupňového soudu dovozovat, že žalobce tak činil soustavně a vědomě. Z těchto důvodů soud I. stupně i toto jednání žalobce považoval za porušení povinnosti žalobce stanovené ustanovením § 81 odst. 5 písm. c) zákona o [anonymizována dvě slova] [obec] ve spojení s § 103 tohoto zákona jako závažné. Intenzita závažnosti porušení povinností žalobce je v případě obou těchto jednání dána. K třetímu důvodu odvolání žalobce z funkce tajemníka, kdy žalobce měl v době své dočasné pracovní neschopnosti docházet na úřad a vykonávat pracovní a úřední činnosti, soud I. stupně konstatoval, že toto jednání nelze považovat za závažné porušení povinnosti, protože žalovaný o docházkách žalobce do zaměstnání věděl, věděl též, že žalobce činí právní jednání, a měl tak využít jiné právní prostředky a žalobce přimět k tomu, aby dodržoval režim pracovní neschopnosti a případně ho za takové jednání postihnout. Mohl rovněž iniciovat kroky vedoucí k ukončení pracovní neschopnosti. Prvostupňový soud tak uzavřel, že žalobce se dopustil dvou ze tří vytýkaných pochybení, a tato pochybení představují závažné porušení povinností podle [ustanovení pr. předpisu], žalovaný je žalobci vytkl v zákonné šestiměsíční lhůtě a odvolání žalobce z funkce tajemníka je proto platné.

8. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce svým rozsudkem z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil a o nákladovém výroku ho změnil jen tak, že náklady řízení činí [částka], jinak ho i v tomto výroku potvrdil a rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši [částka] k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právními závěry s tím, že k vytýkanému jednání spočívající v tom, že žalobce nejmenoval svého zástupce. Vyslovil, že není až tak relevantní to, kdy žalobce měl porušení této povinnosti dopustit. Podstatné je to, že porušení této povinnosti je třeba kvalifikovat jako závažné porušení povinnosti, když žalobce svého zástupce nejmenoval, ačkoliv od roku [rok] měl k tomu dostatečný prostor více než 8 let a lze tak přisvědčit argumentaci žalovaného o tom, že tím byl chod úřadu podstatným způsobem ohrožen. Rovněž tak odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně o tom, že žalobce tím, že k výkonu různých činností pověřoval [anonymizováno] zaměstnance úřadu, fakticky obcházel zákon, který mu ukládá povinnost jmenovat po projednání v radě svého zástupce. Shodně se soudem prvního stupně pak neshledal jako třetí důvod pro odvolání z funkce – docházení na úřad v době pracovní neschopnosti a vykonávání některých pracovních činností, když toto jednání nelze považovat za porušení zákonem stanovené povinnosti.

9. K dovolání žalobce Nejvyšší soud ČR svým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], dovolání žalobce proti rozsudku městského soudu v [anonymizováno] směřující do výroku, jíž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ve výroku o náhradě nákladů řízení a do výroku o náhradě nákladů odvolacího řízení odmítl, dále rozsudek odvolacího soudu (ze dne [datum]) a rozsudek soudu prvního stupně (ze dne [datum]) zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolací soud shledal přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. k posouzení otázky, zda a popřípadě za jakých podmínek se zaměstnanec může dopustit porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci v době, kdy byl uznán dočasně práce neschopným s tím, že tato otázka dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena ve všech souvislostech. Výsledně uzavřel, že dočasná pracovní neschopnost je jednou z důležitých osobních překážek v práci na straně zaměstnance, jejíž příčina spočívá v dočasné [anonymizována dvě slova] zaměstnance k výkonu sjednané práce. Zaměstnavatel je povinen omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci po dobu trvání této jeho dočasné pracovní neschopnosti a zaměstnanec po tuto dobu není povinen podle pokynů zaměstnavatele konat práci osobně podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru podle § 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce a naopak zaměstnavatel není povinen zaměstnanci přidělovat práci podle pracovní smlouvy a platit mu za ni mzdu nebo plat podle § 38 odst. 1 písm. a) zákoníku práce. Pokud ovšem zaměstnanec v době, kdy byl uznán dočasně práce neschopným, osobně vykonává pro zaměstnavatele podle jeho pokynů, s jeho vědomím, ve stanovené pracovní době a ve sjednaném místě práce podle pracovní smlouvy nebo vykonává-li v době trvání této překážky v práci pro zaměstnavatele práci podle druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě z vlastní iniciativy, ačkoliv tak v době této překážky v práci není povinen činit, musí při tom dodržovat povinnosti, které pro něj vyplývají z pracovního poměru. Dovolací soud nepřisvědčil názoru soudu prvního stupně a soudu odvolacího o tom, že nelze dovodit, že v době pracovní neschopnosti žalobce je suspendována též jeho zákonná povinnost žalobce jmenovat svého zástupce. Uzavřel, že žalobce se nemohl dopustit porušení zákonem stanovené povinnosti podle § 12 odst. 1 písm b) zákona o úřednících tím, že v době, kdy byl uznán dočasně práce neschopným, nezajistil svého zástupce, neboť tato jeho povinnost byla pro překážky v práci suspendována. V případě dalších dvou vytýkaných skutků ovšem dovolací soud dovodil, že právní jednání žalobce - příležitostné docházení v době pracovní neschopnosti do zaměstnání a pověření k zastupování tajemníka Úřadu [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] v době jeho nepřítomnosti jednotlivým zaměstnancům [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] k zastupování tajemníka Úřadu [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] - představují podle svého obsahu jmenování jeho zástupců ve smyslu ust. § 81odst. 5 písm. c) ve spojení s § 103 zákona o [anonymizována dvě slova] [obec], kterému musí předcházet projednání v radě [anonymizována dvě slova]. Tímto projednáním se rozumí jednání mezi tajemníkem úřadu [anonymizována dvě slova] a radou, vzájemná výměna jejich stanovisek a vysvětlení s cílem dosáhnout shody ohledně osoby, která bude tajemníka úřadu [anonymizována dvě slova] zastupovat. Prováděl-li by žalobce jmenování svých zástupců bez projednání v radě [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], porušoval by tak zákonem stanovenou povinnost jmenovat svého zástupce po projednání v radě [anonymizována dvě slova], byť by tak činil v době, kdy byl uznán dočasně práce neschopným. Protože soudy obou stupňů se z tohoto pohledu důvody odvolání žalobce z funkce tajemníka Úřadu [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] nezabývaly, dovolací soud oba rozsudky výše označené zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

10. Soud prvního stupně poté svým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vyhověl žalobce a určil, že odvolání žalobce z funkce tajemníka Úřadu [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] ze dne [datum], (správně ze dne [datum], pozn. odvolacího soudu) č. j. [spisová značka] je neplatné (výrok I.) a žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozsudku částku [částka] k rukám advokátky JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. (výrok II.). Po poučení žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. shledal naléhavý právní zájem podle § 80 o. s. ř. na určení neplatnosti odvolání z funkce tajemníka. V odůvodnění svého rozhodnutí nejprve dovodil, že odvolání žalobce z funkce tajemníka má formální náležitosti ve smyslu [ustanovení pr. předpisu], o úřednících územních samosprávných celků. Stejně tak splňuje náležitosti § 12 odst. 3 tohoto zákona. Poté odkázal na § 16 odst. 1 zákona o [anonymizována dvě slova] [obec] a odcitoval povinnosti, které žalobce jako úředník byl povinen dodržovat. Dále odcitoval § 81 odst. 5 písm. c), § 103 zákona v [anonymizována dvě slova] [obec] a § 191 zákoníku práce a zabýval se jednotlivými důvody odvolání žalobce z funkce. K prvnímu důvodu – žalobce po dobu své pracovní neschopnosti, kterou nastoupil dne [datum], tedy po dobu delší než 6 měsíců, nezajistil svého zástupce - uzavřel, že žalovaný žalobci vytýká, že žalobce nejmenoval svého zástupce po dobu své pracovní neschopnosti, tedy po dobu delší než 6 měsíců. Dále v tomto směru odkázal na právní názor vyjádřený Nejvyšším soudem ČR v zrušujícím v rozsudku z [datum] a konstatoval, že tento důvod odvolání není opodstatněn, neboť žalobce po dobu, kdy byl v pracovní neschopnosti, nebyl povinen plnit své pracovní povinnosti, mezi něž patřila i povinnost jmenovat svého zástupce ve smyslu § 81 odst. 5 písm. c) zákona o [anonymizována dvě slova] [obec]. K druhému důvodu odvolání - žalobce pověřoval jednotlivé pracovníky úřadu k zastupování tajemníka bez projednání v radě [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] - soud prvního stupně rovněž odkázal na právní názor vyjádřený dovolacím soudem v jeho zrušujícím rozsudku, který odcitoval. Z výslechů svědků vyplynulo, že radním byla sdělenována jednotlivá jména vedoucích odborů na Úřadu [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], kteří budou pověřeni jako zástupci žalobce podle svých oborů, respektive byl předestřen jakýsi seznam, podle něhož měli být pověřováni jednotlivými záležitostmi. Radním byly dané osoby dobře známy, neboť se jednalo o vedoucí pracovníky Úřadu [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], s nimiž přicházeli často do kontaktu. Je tedy logické a pravděpodobné, že neměli k předestřeným jménům žádné námitky a vzali daný seznam pouze bez dalšího na vědomí, aniž by o tom probíhala jakákoliv rozsáhlejší debata; pouze mohly zaznít drobnější připomínky k jednotlivci, nebo k pořadí na přeneseném seznamu. Podle přesvědčení soudu prvního stupně takovéto projednání jednotlivých zástupců splňovalo kritéria stanovená dovolacím soudem, tedy to, že došlo k projednání každého jednoho zástupce pro příslušné pověření i pokud by k takovémuto projednání došlo jednorázově či případně vícekrát, vždy pro vícero budoucích pověření. Takovýto postup je podle prvostupňového soudu v souladu se zákonem. Nad rámec uvedeného soud prvního stupně podotkl, že pokud jde o pověřování jednotlivých zaměstnanců k zastupování žalobce, byla lhůta s ohledem na skutečnost, že žalobce odvolání převzal dne [datum], splněna pouze ve vztahu k pověřením ze dne [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [rok] a [datum] a dále [anonymizováno], [datum]. Tato lhůta 6 měsíců se vztahuje na závažné porušení i na méně závažná porušení zákonem stanovených povinnosti, (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn [spisová značka]). K třetímu důvodu odvolání, podle něhož žalobce v době dočasné pracovní schopnosti docházel na úřad a vykonával pracovní a úřední činnost, soud prvního stupně shodně se svým předchozím názorem vyjádřeným v předchozím rozsudku uzavřel, že v tomto jednání nelze spatřovat závažné porušení povinností žalobce jako tajemníka Úřadu [anonymizována dvě slova] [obec a číslo].

11. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaného svým usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum] ve znění opravného usnesení ze dne [datum] zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně vytkl, že přehlédl, že funkční období dosavadní rady skončilo v říjnu [rok] a nezabýval se tím, zda pověření vydaná po tomto datu byla projednána nově ustanovenou radou [anonymizována dvě slova] tak, jak požaduje § 81 odst. 5 písm. c) zákona o [anonymizována dvě slova] [obec] ve spojení s § 103 věta první citovaného zákona, V důsledku toho neúplně zjistil skutkový stav, když žalovaný tuto námitku v řízení před soudem prvního stupně uplatnil. Za stavu, kdy ani poučení poskytnuté žalobci podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. nebylo řádné, odvolací soud dovodil, že jsou naplněny odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Soudu prvního stupně uložil žalobce řádně poučit podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti doplnit skutková tvrzení a označit důkazy ohledně toho, zda jmenování zástupců na základě jednotlivých pověření vydaných žalobcem po skončení funkčního období dosavadní rady [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] v důsledku komunálních voleb byla v radě [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], která byla nově ustanovena, předem řádně projednána tak, jak předpokládá § 81 odst. 5 písm. c) ve spojení s § 103 věta prvá shora citovaného zákona o [anonymizována dvě slova] [obec] Odvolací soud k tomu dodal, že důkazní břemeno ohledně toho, že tato povinnost byla splněna, tíží žalobce.

12. Soud prvního stupně poté řízení doplnil. S ohledem na změnu obsazení v senátu postupoval podle § 119 odst. 3 o. s. ř., a svoji pozornost dále zaměřil na zjištění toho, zda jednotlivá pověření zástupců žalobce k zastupování žalobce k uvedeným činnostem byla projednávána radou [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] před a po komunálních volbách na podzim roku [rok]. Ohledně období před volbami v roce [rok] soud prvního stupně odkázal na provedené důkazy, zejména pak na výpovědi svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], listinné důkazy – jednotlivá pověření vystavená k jeho zastupování, jednací řád rady [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] schválený usnesením z [datum]. V odůvodnění svého rozhodnutí odcitoval [anonymizováno] z výpovědí uvedených svědků, dále uvedl jednotlivá pověření a obsah jednacího řádu rady [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], z něhož zjistil postup při předkládání návrhů radě [anonymizována dvě slova] k jejich projednání na jednání. Uzavřel, že i po dobu nepřítomnosti žalobce na jednáních rady v červenci [rok] až v únoru [rok] byly projednávány body programu navržené jménem tajemníka.

13. Soud prvního stupně uvedl, že všechny důkazy provedené k tomuto bodu hodnotil jako věrohodné, o jejich pravdivosti a pravosti nemá pochybnosti. Neztotožnil s názorem žalovaného o tom, že pověření předložená žalobcem k důkazům při ústním jednání dne [datum] byla antidatovaná a vytvořená účelově. Za věrohodné pak považoval i výpovědi svědků, bývalých radních [anonymizována dvě slova], neboť tito v podstatných skutečnostech vypovídali shodně, pamatovali si na projednávání zástupce žalobce v radě [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] již v minulosti, pouze si nepamatovali konkrétní detaily poté, kdy žalobce [anonymizováno], což soud prvního stupně přičetl delšímu časovému odstupu. Z výpovědí těchto svědků vyplynul obecný princip jmenování zástupců, kdy nebyl jmenován jeden zástupce, ale pro [anonymizováno] záležitosti byli jednotlivě jmenováni zástupci podle své odbornosti, avšak vždy bylo známo, jací zástupci to budou, tedy existoval jakýsi seznam. Toto podle prvostupňového soudu není ani v rozporu s výpovědí starosty. Soud prvního stupně t uzavřel, že bylo prokázáno, že k projednání došlo v období před volbami a v té době byl vytvořen právě jakýsi seznam potencionálních zástupců podle oborů a podle pořadí, jak měli být případně žalobcem ustavováni zástupci pro jednotlivé záležitosti.

14. Ohledně projednání pověřených zástupců žalobce radou [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] v období po volbách na podzim roku [rok] soud prvního stupně uvedl, že mezi účastníky bylo nesporné, že tato pověření zástupců žalobce v radě [anonymizována dvě slova] projednána nebyla. Dále, doplnil dokazování výslechem svědků [příjmení] [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení], jejichž výslech navrhl žalobce. Svědek [příjmení] [jméno] uvedl, že byl ve dvou volebních obdobích od roku [rok] do roku [rok] a od roku [rok] do roku [rok] zastupitelem [anonymizována dvě slova] za [anonymizována dvě slova], v období od listopadu [rok] do března či dubna [rok] byl členem rady a místostarostou. Žalobce vykonával funkci tajemníka v době pracovní neschopnosti, měl určené podle svého sdělení tři zástupce pro jednotlivé oblasti. Žalobce na rady [anonymizována dvě slova] nechodil, starosta ho tam ani nechtěl, svědek si nepamatoval, zda na radě [anonymizována dvě slova] byly projednávány i materiály tajemníka, předpokládá ale, že projednávány být musely a že je předkládal někdo, kdo měl kompetenci tajemníka zastupovat. Svědk si neuvědomoval, že by se v době pracovní neschopnosti tajemníka řešily nějaké problémy či chaos, nepamatoval se, že by se někdy za jeho přítomnosti na zasedání rady [anonymizována dvě slova] projednával záměr tajemníka pověřit nějakou osobu jeho zastupováním. Svědkyně [jméno] [příjmení] pak pracovala v sekretariátu žalobce jako jeho asistentka, o fungování žalobce jako tajemníka v době jeho pracovní neschopnosti, si mnoho nepamatovala, ví o tom, že žalobce docházel na úřad a musel mít nějaké zastupování, pracovní úkoly svědkyni zadával přes paní [příjmení], ta ho zastupovala. Asi měl i další zástupce, na radu chodit nesměl.

15. Výpovědi svědků [jméno] a [příjmení] prvostupňový soud hodnotil rovněž jako věrohodné. Další navržené důkazy neprovedl, přičemž v odůvodnění svého rozhodnutí pod body 42. až 46. vysvětlil, proč je považuje za nadbytečné. Poté učinil závěr o skutkovém stavu, který uvedl pod body 48. až 49. odůvodnění svého rozhodnutí, tyto závěry odvolací soud uvádí v doslovném znění.

16. Dne [datum] byl žalobce jmenován do funkce tajemníka Úřadu [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] s účinností od [datum]. Od [datum] nejméně do [datum] byl žalobce v pracovní neschopnosti. Po dobu pracovní neschopnosti docházel příležitostně, dle svého uvážení, do zaměstnání. Žalovaná o jeho přítomnosti věděla, nevěděla o ní však předem. Žalobce během pracovní neschopnosti uděloval písemná pověření k zastupování několika zaměstnancům. Jednalo se zpravidla o obecné pověření na určité kratší období, obvykle dvou týdnů až jednoho měsíce, v několika případech se jednalo o pověření k určitému právnímu. Zaměstnanci udělené pověření přijali. Konkrétní jména zaměstnanců, kteří budou pověřováni jednotlivými úkoly podle své odbornosti, byla projednána pouze při jednání Rady [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] před novými volbami konanými v říjnu [rok]: byl sdělen seznam těchto zaměstnanců, vůči němuž nebyly žádné větší připomínky, jelikož se jednalo o vedoucí jednotlivých odborů na Úřadu [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] a radní je dobře znali, brali tak daný seznam pouze na vědomí a žádné usnesení se nepřijímalo, tato záležitost se probírala v bodě [anonymizováno], neboť to radní nepovažovali za příliš podstatné. Naproti tomu, v době po volbách v říjnu [rok] již v nově ustavené radě jména zástupců žalobce projednána nebyla – v období mezi [datum] a [datum] tak žalobce uděloval zaměstnancům ad hoc pověření ke svému zastupování bez předchozího projednání v radě. V období po volbách se již žalobce zasedání rady nezúčastnil, starosta žalované si to nepřál.

17. Žalobce během pracovní neschopnosti v zaměstnání kromě shora uvedených pověření učinil několik dalších právních jednání. Šlo o udělení souhlasu s uvolněním finančního příspěvku ve výši [částka] ze sociálního fondu na pohřeb zemřelé zaměstnankyně dne [datum], účast na jednání komise pro otevírání obálek dne [datum] a účast na jednání hodnotící komise dne [datum]. Dne [datum] žalovaná požádala zástupkyni ředitele [anonymizováno] pro sekci státní správy, pověřené řízením [stát. instituce], o udělení souhlasu k odvolání žalobce z funkce tajemníka. Žádost podrobně odůvodnila. Ředitelka [stát. instituce] souhlas dne [datum] udělila. Dne [datum] žalovaná odvolala žalobce z funkce tajemníka pro závažné porušení zákonných povinností z těchto důvodů: Po dobu své pracovní neschopnosti, na kterou žalobce nastoupil dne [datum], tedy po dobu delší než šest měsíců, žalobce nezajistil svého zástupce, k zastupování žalobce pověřuje jednotlivé pracovníky úřadu bez projednání v radě [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], čímž za použití ust. § 103 zákona o [anonymizována dvě slova] [obec] porušuje povinnost danou § 81 odst. 5 písm. c) zákona o [anonymizována dvě slova] [obec], v době dočasné pracovní neschopnosti žalobce dochází na úřad a vykonává pracovní a úřední činnost - žalobce například podepsal užití sociálního fondu, dále činil úkony v rámci zadávacího řízení na„ Zajištění externího správce, tj. outsourcing informačních technologií a služeb“, a to tak, že se například zúčastnil jako člen komise pro otevírání obálek a člen hodnotící komise jednání těchto komisí a podepsal příslušné protokoly a informaci o nabídkové ceně a údajích z nabídek. Žalobce listinu s odvoláním převzal dne [datum].

18. Ohledně právního posouzení věci soud prvního stupně odkázal na právní názor vyjádřený odvolacím a dovolacím soudem. Odvolání žalobce z funkce tajemníka ze dne [datum] shledal platným, když zákonný důvod pro odvolání spočívající v závažném porušení zákonem stanovených povinností tajemníka, kterého se žalobce dopustil opakovaným jmenováním svých zástupců bez předchozího projednání v radě [anonymizována dvě slova], byl naplněn. Tento závěr v odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně vysvětlil podrobněji.

19. V prvé řadě dovodil naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení podle [ustanovení pr. předpisu], o úřednících územních samosprávných celků, a zákon č. 131/2000 Sb., o [anonymizována dvě slova] [obec]. Uvedl § 12 odst. 1 písm. b) a § 16 odst. 1 písm. b) zákona o úřednících územních samosprávních celků, uvedená zákonná ustanovení ocitoval, obdobně uvedl § 97 odst. [anonymizováno], § 81 odst. 5 písm. c), a § 103 zákona o [anonymizována dvě slova] [obec] a § 191 zák. práce, které rovněž odcitoval.

20. Poté konstatoval, že odvolání žalobce z funkce tajemníka splňuje náležitosti uvedené v § 12 odst. 3 zákona o úřednících územních samosprávných celků, bylo učiněno písemně a důvody v něm uvedené jsou dostatečně vymezeny skutkově. V odvolání zřejmé, že žalovaný žalobci vytýká tři skutečnosti, a to

1) po dobu pracovní neschopnosti, na kterou žalobce nastoupil dne [datum], tedy po dobu delší než 6 měsíců, nezajistil svého zástupce,

[anonymizováno]) k zastupování žalobce pověřoval jednotlivé pracovníky úřadu bez projednání v radě [anonymizována dvě slova] [obec a číslo],

3) v době dočasné pracovní neschopnosti žalobce docházel na úřad a vykonával pracovní úřední činnost.

21. K prvému důvodu soud prvního stupně odkázal na právní názor vyjádřený dovolacím a odvolacím soudem v rozhodnutích č. j. [číslo jednací] a [číslo jednací] a zabýval se výkladem projevu vůle žalovaného v tomto bodě. Zdůraznil výkladová pravidla podle § 555 a § 556 o. z., a uzavřel, že žalovaný byl nespokojen s postupem žalobce v průběhu jeho pracovní neschopnosti a jeho dopady na fungování úřadu, mínil žalobce vytknout právě tento postup spíše než případné pochybení v době před nástupem na pracovní neschopnost. Podle názoru soudu prvního stupně lze v souladu s výkladovým pravidlem obsaženým v § 18 zákoníku práce dovodit, že je třeba se přiklonit k výkladu pro zaměstnance příznivějšímu, tedy v daném případě k užšímu skutkovému vymezení pochybení žalobce v právním jednání žalovaného a k závěru, že žalovaný žalobci vytkl, že nejmenoval svého zástupce v době, kdy byl v pracovní neschopnosti. Soud prvního stupně dále odkázal na právní názor vyjádřený Nejvyšším soudem ČR ve zrušujícím rozsudku č. j. [číslo jednací], který odcitoval a uzavřel, že první důvod odvolání nemohl být shledán důvodným, neboť žalobce po dobu, kdy byl v pracovní neschopnosti, nebyl povinen plnit své pracovní povinnosti, mezi něž patřila i povinnost jmenovat zástupce podle § 81 odst. 5 písm. c) zákona o [anonymizována dvě slova] [obec].

22. K druhému důvodu odvolání – pověřování zástupců ad hoc - soud prvního stupně uvedl, že bylo prokázáno, že pověření zástupců žalobce bylo v radě [anonymizována dvě slova] projednáno pouze v období před volbami na podzim roku [rok], naproti tomu pokud jde o období po těchto volbách, tedy o pověření zde dne [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [datum] a [anonymizováno] a [datum], tak mezi účastníky bylo nesporné, že tato pověření v radě projednána nebyla. Pokud tedy uvedená pověření k zastupování žalobce uděloval navzdory absenci projednání radou [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], činil tak v rozporu s § 81 odst. 5 písm. c) ve spojení s § 103 zákona o [anonymizována dvě slova] [obec]. Soud prvního stupně nepřisvědčil námitce žalobce o tom, že mu žalovaný v plnění této zákonné povinnosti bránil tím, že mu starosta zakazoval vstup na radu. V řízení sice bylo prokázáno, že nový starosta si nepřál, aby se žalobce zasedání rady [anonymizována dvě slova] zúčastnil, tato skutečnost však na závěru o protiprávnosti postupu žalobce nemůže ničeho změnit, když žalobce byl v pracovní neschopnosti a jeho pracovní závazek byl suspendován. Žalovaný proto jednal zcela po právu, pokud si nepřál, aby žalobce konal práci svojí účastí na radě [anonymizována dvě slova]. Především ovšem podle soudu prvního stupně tímto jednáním žalovaný žalobci nebránil, aby jmenování svých zástupců, pokud už k němu hodlal navzdory své pracovní neschopnosti přistoupit, činil v souladu se zákonem jedině po projednání v radě [anonymizována dvě slova], z čehož nevyplývá, že by se jednání této rady musel zúčastnit. Druhý žalovaným použitý důvod odvolání žalobce z funkce tajemníka tak byl naplněn, když byla dodržena i zákonná šestiměsíční lhůta podle § 12 odst. 1 písm. b) zákona o úřednících územních samosprávných celků.

23. Ohledně třetího důvodu odvolání soud prvního stupně nezjistil závažné porušení povinností žalobce. K tomu odkázal na to, že žalobce byl v pracovní neschopnosti, a pokud nedodržoval režim práceneschopného zaměstnance, tak žalovaný měl využít jiné prostředky, jak ho přimět k tomu, aby tento režim dodržoval.

24. K intenzitě porušení povinností žalobcem soud prvního stupně v souladu s právním názorem vyjádřeným Nejvyšším soudem ČR v jeho rozsudku č. j. [číslo jednací] uzavřel, že žalobce svoji povinnost jmenovat zástupce až po projednání v radě [anonymizována dvě slova] porušoval dlouhodobě a opakovaně, celkem dvanácti jmenovacími akty v období čtyř měsíců od [datum] do [datum]. Potřeby předchozího projednání v radě [anonymizována dvě slova] si přitom žalobce byl zjevně vědom, neboť v období před novými volbami v říjnu [rok] tuto povinnost po určitou dobu plnil. Soud prvního stupně zmínil všechny okolnosti tohoto porušení a uvedl, že jakkoliv bylo mezi účastníky sporné, nakolik postup žalobce působil či nepůsobil chaoticky na fungování úřadu, tak nelze pochybovat o tom, že jmenování zástupců ad hoc a nadto bez vědomí rady [anonymizována dvě slova] chod úřadu v jisté míře komplikovalo. Soud prvního stupně proto porušení povinnosti žalobcem hodnotil jako závažné a žalobu na určení neplatnosti odvolání z funkce tajemníka zamítl.

25. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení přiznal úspěšnému žalovanému s tím, že tyto sestávají ze soudních poplatků a z nákladů právního zastoupení za řízení před soudy všech stupňů. Náklady řízení pak podrobně vyčíslil v odůvodnění svého rozhodnutí.

26. Proti rozsudku podal odvolání žalobce. V úvodu odvolání nejprve zkonstatoval, že ve věci bylo vydáno„ velké množství rozhodnutí“, poté zmínil [anonymizováno] odůvodnění napadeného rozsudku a zdůraznil, že je v rozporu s dobrými mravy i judikaturou Nejvyššího soudu ČR, že žalovaný znemožní žalobci plnění jeho povinností a následně mu toto klade k tíži. Žalobce odcitoval závěry vyjádřené Nejvyšším soudem ČR v jeho blíže neoznačeném rozhodnutí, upozornil na to, že se podle žalovaného měl dopouštět nesprávného postupu po dobu delší než šest měsíců, přesto však mu toto nebylo ze strany žalovaného vytýkáno a byl bez dalšího z funkce tajemníka odvolán. Takovýto postup je v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR. Nelze přisvědčit závěru žalovaného o tom, že žalobce mohl vyslat jinou osobu na jednání rady [anonymizována dvě slova] tak, aby tato osoba místo žalobce s radou projednala navržené zástupce žalobce. Žalobce by mohla zastupovat pouze osoba, která byla žalobcem jmenována po projednání v radě a přinejmenším prvního jednání by se tak žalobce musel osobně zúčastnit, aby ji mohl představit, což mu však umožněno nebylo. Pokud by byl již před prvním jednání zastoupen předem před radou neprojednaným zástupcem, tak by postupoval v rozporu se svými povinnostmi, s čímž koresponduje i základní zásada zákoníku práce, a to že zaměstnanec vykonává práci pro zaměstnavatele osobně. Pokud by soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce měl a především mohl projednat zástupce v radě, mohlo by být působení žalobce ve funkci tajemníka ukončeno pouze tehdy, kdy by zákonné porušení povinnosti vedlo k negativním důsledkům pro žalovaného, což však v tomto případě tvrzeno, natož prokázáno, nebylo. Žalobce závěrem navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

27. Žalovaný ve svém obsáhlém vyjádření k odvolání žalobce poukázal v prvé řadě na to, že odvolání nepovažuje za důvodné, kdy žalobce interpretuje rozsudek soudu prvního stupně matoucím, účelovým a nekorektním zavádějícím způsobem. Soud prvního stupně správně zjistil, že odvolání žalobce z funkce tajemníka bylo provedeno v souladu se zákonem a žalobce naopak ze svých citací v odvolání dovozuje, že soud prvního stupně uznal, že odvolání žalobce z funkce tajemníka bylo zcela účelové a založené na nepravdivých tvrzeních žalovaného. Nic takového ovšem v prvostupňovém rozsudku uvedeno není. Žalovaný odcitoval podstatné [anonymizováno] odůvodnění napadeného rozsudku, zmínil judikatorní závěry vyjádřené Nejvyšším soudem ČR v této věci, uvedl obsah žaloby, v níž žalobce sám tvrdí, že sice chtěl návrh předložit, avšak nakonec je nepředložil; o tom, že by mu bylo znemožněno pověření projednat v radě ve složení po volbách [rok], neuvádí ničeho. Naopak ovšem na jednání dne [datum] nově a v rozporu s tím tvrdil, že o pověřeních byli informováni členové rady před volbami v roce [rok], informovat je měl předem.

28. V další [anonymizováno] vyjádření žalobce podrobně zrekapituloval skutková tvrzení žalobce; to, jak je postupně měnil v návaznosti na vývoj důkazního řízení. Výsledně shrnul, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce se dopustil porušení povinnosti tajemníka závažným způsobem, intenzita a škodlivé následky jeho jednání byly v řízení dostatečně vysvětleny a závěry soudu prvního stupně jsou v tomto směru správné. Žalovaný žádal potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

29. Žalobce v následné replice ze dne [datum] se ohradil proti„ neadekvátnímu napadání“, ze strany žalovaného a uvedl, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že dva ze tří skutků, které žalovaný žalobci klade k tíži, nelze považovat za porušení zákonem stanovených povinností. Za této situace tak uvedené jednání představuje nezákonnou účelovou šikanu žalobce. Žalobce znovu opakoval, že starosta Mgr. [jméno] [příjmení] zakazoval žalobci vstup na radu, za této situace tak žalobce nemohl své povinnosti projednávat v radě své zástupce plnit.

30. V navazujícím vyjádření ze dne [datum] žalovaný v podstatě jen zopakoval argumentaci uplatněnou ve svém vyjádření k odvolání žalobce proti napadenému rozsudku, odvolací argumentaci žalobce odmítl a zopakoval závěry vyjádřené Nejvyšším soudem ČR v jeho zrušujícím rozsudku ze dne [datum] vydaném v této věci.

31. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a neshledal odvolání žalobce opodstatněným.

32. Žalobce v prvé řadě uplatnil odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř. V odůvodnění svého odvolání již však neuvádí, jaké další důkazy v řízení učinil, a soud prvního stupně je neprovedl. Z obsahu spisu je zřejmé, že k výzvě soudu prvního stupně ze dne [datum] k doplnění skutkových tvrzení a k označení důkazů žalobce v podání ze dne [datum] (č. l. 645 až 646 spisu) navrhl doplnit dokazování výslechem svědků [jméno] [jméno], [jméno] [příjmení] a opakovaným výslechem [jméno] [příjmení]; při jednání dne [datum] dále navrhl výslech svědkyně [příjmení] [příjmení]. Soud prvního stupně při uvedeném jednání svědky [jméno] a [příjmení] vyslechl, návrh na provedení důkazu výslechem svědků [příjmení] a [příjmení] zamítl jako nadbytečný, přičemž v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlil, proč další důkazy neprováděl s tím, že z důkazů dosud provedených získal dostatek skutkových zjištění, na jejichž základě mohl ve věci spolehlivě rozhodnout. Odvolací soud tento závěr prvostupňového soudu sdílí, když skutkový stav byl dostatečně zjištěn v obsáhlém řízení z důkazů dosud provedených. V případě svědka [příjmení] pak je třeba uvést, že tento svědek již v řízení vyslechnut byl a nelze předpokládat, že by uvedl nové skutečnosti, které byly z hlediska skutkových zjištění významné. Odvolací důvod podle § 205 odst. [anonymizováno] písm. d) tak naplněn není.

33. K odvolacímu důvodu podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. odvolací soud uvádí následující. Soud prvního stupně zjistil správně skutkový stav, když provedl všechny důkazy, které byly k jeho zjištění potřebné v rozsahu, který mu umožnil i učinit správné právní posouzení. Důkazy provedl řádně postupem podle § 122 a násl. o. s. ř. a rovněž je správně zhodnotil podle zásady volného hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. Ani odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. tak naplněn není.

34. Zjištěný skutkový stav prvostupňový soud posoudil správně i po stránce právní. K tomu je třeba poznamenat, že soud prvního stupně (stejně jako soud odvolací) je § 243g odst. 1 část věty prvé za středníkem o. s. ř. vázán právním názorem vyjádřeným dovolacím soudem v jeho předchozích dvou zrušujících rozhodnutích shora označených. V této souvislosti odvolací soud poukazuje zejména na právní závěry vyjádřené Nejvyšším soudem ČR v jeho druhém rozsudku vydaném v této věci ze dne [datum].

35. Soud prvního stupně při vázanosti právním názorem vyjádřeným odvolacím soudem v jeho zrušujícím usnesení ze dne [datum] zaměřil svoji pozornost na zjištění toho, zda pověření vydaná poté, kdy skončilo funkční období dosavadní rady [anonymizována dvě slova] v říjnu [rok], byla projednána nově ustanovenou radou, jak požaduje ust. § 81 odst. 5 písm. c) zákona o [anonymizována dvě slova] [obec] ve spojení s § § 103 věta prvá uvedeného zákona. Soud prvního stupně v dalším řízení v intencích tohoto právního názoru zopakoval dokazování vystavenými pověřeními ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] - 2×, [datum] - 2×, [datum] - 2×. Poté vyšel z nesporného tvrzení účastníků, kdy tito při jednání dne [datum] shodně sdělili, že je mezi nimi nesporné, že v období po volbách na podzim [rok] a po ustanovení nové rady a po těchto volbách, již na radě nebyla projednávána žádná pověření jednotlivých zástupců žalobce. Přestože jde o zásadní skutkový závěr pro účely správného právního posouzení, soud prvního stupně k návrhu žalobce ještě doplnil dokazování výslechy svědků [jméno] [jméno], který byl zastupitelem [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] za [anonymizována dvě slova] v období [rok] až [rok], a poté [rok] až [rok] s tím, že od listopadu [rok] do března až dubna [rok] byl rovněž místostarostou, dále prvostupňový soud vyslechl svědkyni [jméno] [příjmení], asistentku (sekretářku) žalobce. Z jejich výpovědí již však žádná podstatná skutková zjištění neučinil. Oba svědci si na uvedené období již podrobně nepamatovali, svědek [příjmení] [jméno] si nepamatoval, zda na radě [anonymizována dvě slova] byly projednávány i materiály tajemníka, předpokládá ale, že projednávány být musely, a že je předkládal někdo, kdo měl kompetenci tajemníka zastupovat. Nepamatoval si, zda na jednání rady bylo projednáváno zastupování tajemníka. Svědkyně [příjmení] si pamatovala toliko to, že žalobce byl v uvedené období v pracovní neschopnosti, měla ho zastupovat paní [příjmení], na radu žalobce„ chodil, ale chodil zase rychle zpátky, protože tam nesměl“, o tom, že by žalobci v účasti na jednání rady někdo bránil, svědkyně bližší skutečnosti neuvedla.

36. Soud prvního stupně učinil správný závěr, který má oporu v provedeném dokazování, že v období po volbách v říjnu [rok] již v nově ustanovené [jméno] jména zástupců žalobce projednávána nebyla; v období mezi [datum] až [datum] tak žalobce uděloval jednotlivým zaměstnancům úřadu pověření ad hoc ke svému zastupování bez předchozího projednání v radě. Zasedání rady se neúčastnil, neboť si to starosta nepřál. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně hodnotí toto jednání žalobce jako porušení povinnosti tajemníka vyplývající pro něj z ust. § 81 odst. 5 písm. c) zákona o [anonymizována dvě slova] [obec] ve spojení s § 103 věta prvá citovaného zákona, podle něhož je tajemník [anonymizována dvě slova] povinen jmenovat po projednání v radě [anonymizována dvě slova] své zástupce. Žalobce po dobu výkonu své funkce tajemníka od roku [rok] žádného svého stálého zástupce, který by ho zastupoval v době nepřítomnosti ve všech činnostech, které spadají do pravomoci tajemníka, nejmenoval, situaci v době své pracovní neschopnosti nastalé dne [datum] řešil ad hoc jednotlivě pověřeními, kdy jmenoval se zástupce výkonem jednotlivých činností, a to po projednání v radě [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], toliko do října [rok], tedy v období do komunálních voleb v říjnu [rok], když po těchto volbách jmenování takovýchto zástupců projednávána v radě [anonymizována dvě slova] (po jejím ustanovení) nebyla. Odvolací soud sdílí názor soudu prvního stupně o tom, že uvedené porušení povinnosti představuje závažné porušení ve smyslu § 12 odst. 1 písm. b) zákona o úřednících územních samosprávných celků, které žalovaného opravňovalo k tomu, aby žalobce z funkce tajemníka odvolal. V této souvislosti odvolací soud akcentuje kritéria pro posouzení intenzity porušení povinnosti tak, jak je naznačil Nejvyšší soud ČR ve svém zrušujícím rozsudku ze dne [datum]. Dovolací soud ve své ustálené judikatuře dospěl k závěru, že výsledné posouzení této intenzity není pouhým aritmetickým průměrem všech v konkrétním případě zvažovaných hledisek - k některým hlediskům je třeba přistupovat se zvýšenou pozorností tak, aby byla vystižena typová i speciální charakteristika porušení právní povinností v konkrétní věci (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V daném případě je proto třeba zvážit všechny okolnosti porušení této povinnosti, zejména pak s přihlédnutím k osobě žalobce, jeho postavení tajemníka Úřadu [anonymizována dvě slova] a významu této funkce, nezbytné je též zohlednit soustavnost a četnost porušování této povinnosti, jakož i skutečnost, zda žalobce o této své povinnosti věděl, respektive měl vědět a že ji předtím, než byl uznán dočasně práce neschopným, dlouhodobě neplnil. K tomu odvolací soud uvádí, že žalobce byl jmenován do funkce tajemníka Úřadu [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] dne [datum], uvedenou povinnost jmenovat po projednání v radě [anonymizována dvě slova] svého zástupce mohl splnit kdykoliv před nástupem své dlouhodobé pracovní neschopnosti v červenci [rok], tedy povinnost porušoval bezmála 7 let, což je doba značně dlouhá. Situaci poté, kdy pro překážku v práci z důvodu své dočasné pracovní neschopnosti nemohl funkci tajemníka vykonávat, a bylo nutno zajistit chod úřadu, řešil četnými pověřeními, která vystavoval v době své pracovní neschopnosti. V případě pověření vystavených po komunálních volbách v říjnu [rok] se jedná celkem o dvanáct pověření, kterými žalobce jmenoval své zástupce pro [anonymizováno] činnosti, tato však v nově ustanovené radě [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] projednávána nebyla. Je tak zřejmé, že nejde toliko o ojedinělé porušení povinnosti; žalobce svoji pomoc porušoval dlouhodobě, a to přesto, že jako tajemníkovi mu muselo být známo, že uvedenou povinnost má. Situace vzniklá v době jeho pracovní neschopnosti od července [rok] tak jen byla důsledkem toho, že svého zástupce od roku [rok] v rozporu s ustanovením § 81 odst. 5 písm. c) zákona o [anonymizována dvě slova] [obec] za použití § 103 věta prvá citovaného zákona nejmenoval dříve. Soud prvního stupně intenzitu porušení povinnosti vyhodnotil správně v intencích právního názoru vyjádřeného Nejvyšším soudem ČR ve shora citovaném zrušujícím rozsudku sp. zn. [spisová značka]. V této souvislosti nelze přehlédnout postavení tajemníka jako poměrně klíčové osoby úřadu [anonymizována dvě slova], který disponuje rozsáhlými pravomocemi uvedenými v § 81 odst. 5 zákona o [anonymizována dvě slova] [obec] za použití § 103 věta prvá citovaného zákona, kdy mimo jiné plní úkoly statutárního orgánu zaměstnavatele vůči zaměstnancům / § 81 odst. 5 písm. e) uvedeného zákona za použití § 103 věta prvá zákona plní úkoly uložené zastupitelstvem či radou nebo starostou / § 81 odst. 5 písm. a) citovaného zákona za použití § 103 věta prvá zákona Tajemník je rovněž oprávněn navrhovat zřízení či rušení odborů úřadu [anonymizována dvě slova], předkládat návrh organizačního řádu úřadu [anonymizována dvě slova], dále předkládat návrhy na jmenování či odvolání vedoucích odborů úřadu [anonymizována dvě slova], o nichž potom rozhoduje rada [anonymizována dvě slova] / § 94 odst. 2 písm. b) a c) zákona o [anonymizována dvě slova] [obec] za použití § 103 věta prvá uvedeného zákona K tomu je třeba poznamenat, že význam postavení tajemníka podtrhuje i to, že podle § 97 odst. 2 zákona o [anonymizována dvě slova] [obec] lze tajemníka jmenovat a odvolat starostou [anonymizována dvě slova] po předchozím souhlasu ředitele [anonymizováno]; bez tohoto předchozího souhlasu je jmenování nebo odvolání tajemníka úřadu [anonymizována dvě slova] neplatné.

37. Neobstojí námitka žalobce o tom, že povinnost tajemníka jmenovat své zástupce ve smyslu § 81 odst. 5 písm. c) ve spojení s § 103 věta prvá zákona o [anonymizována dvě slova] [obec] jednotlivými pověřeními po projednání v radě nemohl splnit proto, že po komunálních volbách mu nově zvolený starosta Mgr. [příjmení] bránil v účasti na jednání rady, jeho účast si tam nepřál a žalobce proto na jednání rady nemohl docházet. K tomu soud prvního stupně správně poznamenal, že pokud žalobce byl v té době v pracovní neschopnosti, tak jeho pracovní závazek byl suspendován a žalovaný jednal zcela po právu, pokud žalobci účast na jednání rady neumožnil. Odvolací soud dodává, že z ust. § 81 odst. 5 písm. c) zákona o [anonymizováno] [obec] a ani z jiných jeho ustanovení nelze dovodit, že by projednání jmenování zástupce radou [anonymizována dvě slova] muselo nutně proběhnout za přítomnosti tajemníka; tajemník mohl takovýto návrh učinit písemně v dostatečném časovém předstihu a k projednání jmenování zástupce tak mohlo dojít v nepřítomnosti žalobce. Konstrukce žalobce o tom, že by ho mohla v rámci žalovaného zastupovat pouze ta osoba, která byla žalobcem řádně jmenována po projednání v radě a přinejmenším prvního jednání rady by se tak žalobce musel účastnit osobně, aby radě mohl svého navrženého zástupce představit a nechat ho schválit a až poté by tento zástupce mohl žalobce na radě zastupovat s tím, že pokud by byl již při prvním jednání zastoupen před radou neprojednaným zástupcem, tak by postupoval v rozporu se svými povinnostmi, je nepatřičná a nemá oporu v zákoně. Žalobce mohl návrh na jmenování svého zástupce, který činil jednotlivými shora uvedenými pověřeními provést písemně tak, že by tento návrh předložil k jednání radě [anonymizována dvě slova], což však neudělal, ostatně ani to netvrdil. Svoji povinnost tak porušoval dlouhodobě a v mnoha případech, jak vyplývá z výše uvedeného, takže intenzita tohoto porušení dosahuje závažného porušení, jak soud prvního stupně správně dovodil. Závažnost tohoto jednání nemůže snížit ani to, že žalovanému porušení této oblasti nevznikla žádná škoda; žalovaný ostatně vznik škody ani netvrdil, podstatné však je to, že žalobce nemůže jmenovat své zástupce k jednotlivým činnostem svévolně, jak to prováděl, ale toliko po projednání radou [anonymizována dvě slova], což se v daném případě ve dvanácti případech po ustanovení nové rady po říjnu [rok] nestalo. Odvolací soud nesouhlasí s názorem žalobce o tom, že by žalovaný žalobce nezákonně účelově šikanoval, když dva ze tří vytýkaných skutků závažným porušením povinností tajemníka nejsou. Podstatné je to, že je naplněn druhý skutek, tedy ž žalobce k zastupování pověřoval jednotlivé pracovníky úřadu bez projednání v radě [anonymizována dvě slova] [obec a číslo].

38. Odvolání žalobce z funkce tajemníka splňuje i všechny formální náležitosti uvedené v § 97 odst. 2 zák. o [anonymizována dvě slova] [obec] za použití § 103 věta prvá cit. zák., zachována byla i šestiměsíční lhůta podle [ustanovení pr. předpisu] Odvolací soud tak shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že důvod odvolání podle § 81 odst. 5 písm. c) zákona o [anonymizována dvě slova] [obec] za použití § 103 věta prvá zákona o [anonymizována dvě slova] [obec] naplněn byl, odvolání žalobce z funkce tajemníka ze dne [datum] je proto platným právním jednáním žalovaného. V ostatním odvolací soud odkazuje na správné a přesvědčivé zdůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, s nímž se bez výhrad ztotožňuje.

39. Odvolací soud proto napadený rozsudek potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný včetně nákladového výroku, který je v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.

40. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř, kdy žalovaný uspěl i v tomto řízení a přísluší mu tak náhrada nákladů odvolacího řízení sestávající z nákladů právního zastoupení: odměna za dva úkony právní služby po [částka] podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhlášky č. 187/1996 Sb., náhrada za dva režijní paušály po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, včetně náhrady za DPH 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. je výsledně [částka] Odvolací soud k tomu pro úplnost uvádí, že za účelně vynaložený úkon právní služby nepovažoval další vyjádření žalovaného z [datum], které bylo odvolacímu soudu předloženo těsně před jednáním, a navíc žádnou relevantní argumentaci neobsahuje, ale toliko shrnuje dosavadní vyjádření žalovaného v řízení.

41. Náklady řízení jsou splatné k rukám advokáta žalovaného podle § 149 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.