pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem prvostupňový soud rozhodl, že změna žaloby tak, jak byla navržena žalobcem v podání ze dne [datum], se nepřipouští (výrokem I/), dále byla zamítnuta žaloba o zaplacení [částka] s příslušenstvím (výrokem II/) a naposledy bylo rozhodnuto, že žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení ve výši [anonymizována tři slova], do tří dnů od právní moci rozsudku (výrokem III/).

2. Prvostupňový soud rozhodl ve věci konečným rozsudkem o žalobě, která byla odůvodněna tím, že na základě nezákonně vedeného [anonymizována dvě slova] proti žalobci bylo vedeno u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. [spisová značka] [anonymizována dvě slova], které bylo zahájeno usnesením o zahájení [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] pro [anonymizována dvě slova] zneužití pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. a) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon (dále jen„ tr. zákon“) v jednočinném souběhu s [anonymizována dvě slova] porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákona. Žalobci vznikla jednak nemajetková újma [částka] a dále škoda, kterou vyčíslil částkou [částka] spočívající ve snížené hodnotě zajištěných movitých věcí. Žalobce dále požadoval, aby mu byla zaplacena újma, která mu vznikla délkou řízení, které bylo vedeno u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. [spisová značka] ve výši [částka] a dále skutečná škoda, tj. částka [částka], představující náklady, které zaplatil svému obhájci. O posledních dvou nárocích bylo pravomocně rozhodnuto částečným rozsudkem prvostupňového soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací].

3. Prvostupňový soud opřel své rozhodnutí o závěry odvolacího soudu citovaného shora, které lze shrnout tak, že v případě žalobce není dán odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí), neboť jeho [anonymizována dvě slova] neskončilo zprošťujícím rozsudkem, nýbrž zastavením řízení pro promlčení skutku.

4. Vzal za prokázaný skutkový stav věci, kdy žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne [datum] tak, jak vyplývá ze stanoviska žalované ze dne [datum]. Řízení, ve kterém je namítán nesprávný úřední postup, bylo zahájeno dne [datum] doručením usnesení o zahájení [anonymizována dvě slova] žalobce [jméno] [příjmení] – jediného společníka a jednatele [právnická osoba], pro [anonymizována dvě slova] zneužití pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. a) tr. zákona v jednočinném souběhu s [anonymizována dvě slova] porušování povinnosti při správě cizího majetku dle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákona. Dne [datum] proběhlo hlavní líčení, kdy bylo vyhlášeno usnesení o zastavení [anonymizována dvě slova] z důvodu jeho promlčení, rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

5. Nároky žalobce neshledal prvostupňový soud důvodnými, když bez dalšího konstatoval, že není dán odpovědnostní titul.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) dle poměrného úspěchu ve věci, žalované přiznal náhradu jí vzniklých nákladů v rozsahu 60 %, jejichž výpočet uvedl v odůvodnění svého rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje.

7. Rozsudek napadl včasným odvoláním žalobce s odkazem na ustanovení § 205 odst. 2 písm. b) až g) o. s. ř. Z obsahu odvolání je zřejmé, že jím žalobce napadá výroky II/ a III/ rozsudku. V odůvodnění uvedl, že nesdílí právní závěr prvostupňového soudu, když odpovědnostní titul tkvící v nezákonném rozhodnutí, a to vydaném usnesení o zahájení [anonymizována dvě slova], je„ bezpochyby“ dán. Žalobce se jeho vydání nemohl účinně bránit, nezákonnost spatřuje žalobce též v tom, že usnesení bylo vydáno po promlčení tvrzeného trestněprávního jednání, tzn., že takové usnesení nemělo být vůbec vydáno. Následně žalobce obšírně s odkazem na vadnost [anonymizováno] řízení citoval bod 8, 11 a 18 kasačního rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [číslo jednací], když akcentoval, že je pochybnost o tom, jakým směrem by se řízení ubíralo a zda-li by nebyl žalobce ve výsledku zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu. Poukázal ohledně vzniklé škody na judikaturu Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], která je plně aplikovatelná i v dané věci. Žalobce dále nově tvrdil, že hodnota jeho zajištěných movitých věcí byla snížena, neboť tyto chátraly, nebyly provozovány, kdy ke škodě došlo v důsledku absence řádné údržby a provozování takového vozidla, přičemž přímým důsledkem je znehodnocení těchto věcí. Žalobce je proto životně přesvědčen o svém žalobním návrhu, kdy navrhuje odvolacímu soudu, aby byl rozsudek prvostupňového soudu zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.

8. Žalovaná se k odvolání písemně vyjádřila tak, že s odvoláním žalobce nesouhlasí a zcela se ztotožňuje s rozsudkem soudu I. stupně. Akcentovala, že žalobce si [anonymizována dvě slova] přivodil sám svým jednáním, jak plyne z odůvodnění usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým bylo [anonymizována dvě slova] žalobce zastaveno z důvodu promlčení. Dále poukázala na skutečnost, že žalobce nevyužil ustanovení § 11 odst. 4 tr. řádu, čímž se vzdal možnosti příznivějšího výsledku [anonymizována dvě slova]. Poukázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], které je na danou věc plně aplikovatelné a souladné s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Navrhla, aby napadený rozsudek byl z důvodu věcné správnosti potvrzen a žalované byla přiznána náhrada nákladů řízení.

9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v § 205 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadený v mezích podaného odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 o. s. ř. a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., mimo jiné jej tedy přezkoumal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), kdy po zopakování důkazu usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], postupem dle § 213 odst. 3 o. s. ř., dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

10. Z usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], odvolací soud nad rámec skutkových zjištění uvedených pod bodem 6 odůvodnění napadeného rozsudku zjistil, že uvedený soud podle § 223 odst. 1 tr. řádu z důvodu uvedeného v § 1 písm. b) tr. řádu [anonymizována dvě slova] obžalovaného (zde žalobce) zastavil, neboť [anonymizována dvě slova] je promlčeno. V písemném vyhotovení usnesení Okresní soud v Litoměřicích žalobce poučil o tom, že v [anonymizována dvě slova] se pokračuje, prohlásí-li obviněný do tří dnů od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení [anonymizována dvě slova] oznámeno, že na projednávané věci trvá. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

11. Žalobce v prvé řadě uplatnil odvolací důvod uvedený v § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Odvolací soud konstatuje, že tento odvolací důvod může být dán pouze v řízeních, v nichž se uplatní zásada koncentrace řízení (§ 118b a § 175 odst. 4 část první věty za středníkem o. s. ř.) O žádný z takovýchto případů se však zde nejedná a tento odvolací důvod proto dán není.

12. Odvolací soud pak neshledal ani odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., když z obsahu spisu nebyly zjištěny vady, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 věta druhá o. s. ř.). Žalobce ostatně v případě obou těchto odvolacích důvodů ani nevymezuje, v čem by měly spočívat.

13. Dále odvolatel namítá odvolací důvod uvedený v § 205 odst. [anonymizováno] písm. d) o. s. ř, kdy soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy k prokázání rozhodných skutečností. Jaké navržené důkazy prvostupňový soud neprovedl, však odvolatel neuvádí.

14. Žalobce dále uplatnil odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu potřebném ke zjištění skutkového stavu, důkazy učinil postupem podle § 122 a násl. o. s. ř. a skutkový děj, který z nich zjistil, je s nimi v souladu. Tento odvolací důvod tak naplněn není.

15. Především však žalobce soudu I. stupně vytkl nesprávné právní posouzení věci / § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Právní posouzení je nesprávné, jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, příp. aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží, popř. neaplikuje adekvátní právní normu.

16. Podle § 5 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen„ OdpŠk“, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení [anonymizováno], b) nesprávným úředním postupem.

17. Podle § 8 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán (odst. 1). Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku (odst. [anonymizováno]). Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce (odst. 3).

18. K otázce požadavku na nemateriální újmu za nezákonné [anonymizována dvě slova] (správně nezákonné usnesení o zahájení [anonymizována dvě slova]), kdy se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, odvolací soud uvádí následující.

19. Je ustálenou soudní praxí, že podle OdpŠk odpovídá stát i za škodu způsobenou zahájením (vedením) [anonymizována dvě slova], které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím [anonymizováno] soudu. Jelikož zákon tento nárok výslovně neupravuje, vychází se z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se [anonymizována dvě slova] zahajuje (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Dlužno uvést, že při důsledném respektování presumpce neviny představuje každé [anonymizováno] řízení významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti. Takový zásah je o to intenzivnější, prokáže-li se následně, že se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl [anonymizována dvě slova] (viz např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález]).

20. Výjimkou odpovědnosti státu za škodu jsou případy uvedené v § 12 OdpŠk, podle kterého právo na náhradu škody nemá ten, a) kdo si vazbu, odsouzení nebo uložení ochranného opatření zavinil sám, nebo b) kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu [anonymizována dvě slova] zastaveno jen proto, že není za spáchaný [anonymizována dvě slova] trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že [anonymizována dvě slova] byl amnestován (odst. 1). Právo na náhradu škody dále nevznikne, pokud a) v řízení nebylo možno pokračovat z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu, b) bylo [anonymizována dvě slova] podmíněně zastaveno a nastaly účinky zastavení [anonymizována dvě slova], c) výrok o zastavení [anonymizována dvě slova] byl součástí rozhodnutí o narovnání, d) [anonymizována dvě slova] bylo zastaveno z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu (odst. [anonymizováno]).

21. Odpšk tak přiznává odškodnění tomu, proti němuž vedené [anonymizována dvě slova] bylo zastaveno se závěrem, že trestně stíhaný se [anonymizována dvě slova] nedopustil (typicky, je-li nepochybné, že se skutek nestal, není-li [anonymizována dvě slova] nebo není-li prokázáno, že skutek spáchal obviněný / § 172 odst. 1 písm. a) až c) tr. řádu Naopak v případech, kdy je [anonymizována dvě slova] zastaveno, ovšem s opačným závěrem, tedy že se trestně stíhaný dopustil protiprávního jednání odpovídajícího skutkové podstatě [anonymizována dvě slova] (například v případě podmíněného zastavení se k [anonymizováno] doznal / § 307 odst. 1 písm. a) tr. řádu, v případě narovnání prohlásí, že spáchal skutek, pro který je stíhán / § 309 odst. 1 písm. a) trestního řádu, je náhrada škody vyloučena § 12 odst. [anonymizováno] písm. b) a c) OdpŠk. V takových případech by bylo poskytnutí náhrady škody rovněž v rozporu s dobrými mravy (srov. důvodovou zprávu k návrhu zákona č. 82/1998 Sb.), respektive obecnými principy spravedlnosti (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka])

22. V poměrech projednávané věci bylo zjištěno, že [anonymizována dvě slova] žalobce soud zastavil, neboť [anonymizována dvě slova] je promlčeno. Nejvyšší soud v obdobné věci sp. zn. [spisová značka] shledal„ zcela adekvátní aplikaci § 12 zákona č. 82/1998 Sb., zejména pak odst. 1 písm. b) tohoto ustanovení, stanovícího (mimo jiné), že nárok na náhradu škody nemá ten, proti němuž bylo [anonymizována dvě slova] zastaveno jen proto, že není za spáchaný [anonymizována dvě slova] trestně odpovědný. Uplynutí delší doby od spáchání [anonymizováno], tedy pro společnost nebezpečného, [anonymizováno] by nemělo být důvodem pro to, aby stát poskytoval odškodnění jeho pachateli, třebaže shledává, že již není nutno, aby v zájmu společnosti na eliminaci škodlivých jednání vůči pachateli působil trestněprávními prostředky. V opačném případě by v podstatě byly naroveň postaveny trestně stíhaná osoba, která se žádného [anonymizována dvě slova] nedopustila, a osoba, jež se ho sice dopustila, ale která je s ohledem na delší časovou prodlevu od spáchání [anonymizována dvě slova] a zahájení [anonymizováno] řízení (ať již důvody této prodlevy jsou jakékoli) ušetřena povinnosti akceptovat trestněprávní následky svého jednání. Plynutí času nelze v zásadě pokládat za skutečnost, která by z osoby, jež se dle výsledků [anonymizováno] řízení dopustila [anonymizována dvě slova], učinila osobu, jejíž jednání bylo prosto veškeré protiprávnosti a která si zasluhuje nahradit škodu jí vzniklou tím, že v zájmu prošetření společnost ohrožujícího jednání vůči ní bylo zahájeno [anonymizováno] řízení.“

23. Nepřípustnou se jeví námitka žalobce uplatněná v odvolacím řízení v reakci na provedený důkaz usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], když tvrdil, že mu právo na prohlášení v tří denní lhůtě od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení [anonymizována dvě slova] oznámeno, že na projednávané věci trvá, nesvědčilo, když o něm byl nesprávně poučen ve smyslu § 172 odst. 4 tr. řádu ve spojení s § 172 odst. 1 tr. řádu, dle kterého bylo [anonymizována dvě slova] zastaveno z důvodu promlčení.

24. K tomu odvolací soud uvádí, že [anonymizována dvě slova] nebylo zastaveno státním zástupcem z důvodu promlčení dle § 11 písm. b) tr. řádu, ale soudem (Okresním soudem v Litoměřicích), a to ve smyslu § 223 odst. 1 tr. řádu. Jak uvádí komentářoví literatura:„ Pokud jsou důvodem rozhodnutí soudu o zastavení [anonymizována dvě slova] v hlavním líčení okolnosti uvedené v § 11 odst. 1 písm. a), b) (jako je tomu v posuzované věci – pozn. odvolacího soudu) a i) nebo v § 172 odst. [anonymizováno], uplatní se zde právo obžalovaného prohlásit, že trvá na projednání věci (§ 11 odst. 3 (nyní odst. 4 – pozn. odvolacího soudu) a § 172 odst. 4; totéž platí v řízení o odvolání podle § 257 odst. 3). Jestliže po zastavení [anonymizována dvě slova] z uvedených důvodů učiní obžalovaný ve stanovené lhůtě takovéto prohlášení, soud rozhodne usnesením (§ 119 odst. 1), že se v [anonymizována dvě slova] pokračuje, a dále meritorně projedná věc, přičemž usnesení o zastavení [anonymizována dvě slova] se nezruší, ale prohlášením obžalovaného pozbývá účinnosti (srov. [spisová značka]). Nedojde-li v dalším průběhu takového řízení k rozhodnutí podle § 221, 222, 223a nebo 224 ani ke zproštění obžalovaného obžaloby podle § 226, soud vydá odsuzující rozsudek, avšak neuloží trest (§ 227) “ (ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, ISBN [tel. číslo] [číslo]) Z uvedeného vyplývá, že netrval-li žalobce svým prohlášením na pokračování [anonymizována dvě slova] a nedosáhl-li pro sebe příznivého výsledku [anonymizováno] řízení, právo na náhradu škody či nemajetkové újmy mu nevzniklo. Z důvodu procesního výsledku [anonymizováno] řízení totiž pro absenci rozhodnutí o vině nelze učinit závěr o důvodnosti jeho vedení, proto je odpovědnost státu za škodu i nemateriální újmu ze zákona vyloučena.

25. Odvolací soud tak ve shodě se závěry soudu I. stupně dovozuje, že hmotněprávní legitimace žalobce dána není. Právní posouzení věci tak, jak jej soud I. stupně učinil, je správné, odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. naplněn není. Odvolací soud pak neshledal ani jiné odvolací důvody uvedené v § 205 odst. 2 o. s. ř. (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), a proto z důvodu věcné správnosti rozsudek soudu I. stupně ve výroku [spisová značka] § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně nákladového výroku ad III/, který je dán ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyhl. č. 254/2015 Sb.

26. Výrok I/ rozsudku nebyl odvoláním napaden a tak samostatně nabyl právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.), když odvolání proti němu i přes chybné poučení soudem I. stupně, není ani přípustné / § 202 odst. 1 písm. d) o. s. ř.

27. Žalovaná byla zcela úspěšná v daném odvolacím řízení, má proto právo na plnou náhradu nákladů v jeho průběhu vzniklých (§ 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.) Náklady řízení tvoří paušální náhrada nákladů za 3 úkony po [částka] / § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to za vyjádření k odvolání, přípravu účasti na odvolací jednání a účast na něm.