o [částka], k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně žalobu o zaplacení částky [částka] zamítl (výrokem I/) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrokem II/).

2. Rozhodoval o žalobě na zaplacení částky [částka], kterou se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky soudního řízení ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] s odůvodněním, že tato nepřiměřená délka řízení měla žalobkyni přivodit psychické útrapy.

3. Žalovaná před zahájením řízení žalobkyni plnila z tohoto titulu částku [částka], další požadavek shledává nedůvodným.

4. Po stránce skutkové vyšel soud I. stupně ze zjištění, která učinil z obsahu spisu Městského soudu v Brně vedeného pod sp. zn. [spisová značka] (nesprávně označeného [spisová značka]). Tato zevrubně zrekapituloval v odůvodnění napadeného rozsudku pod bodem 7. odůvodnění rozsudku, na které odvolací soud plně odkazuje.

5. Z těchto zjištění vzal za prokázané, že předmětné řízení ve vztahu k právnímu předchůdci žalobkyně (MUDr. [jméno] [příjmení]), který uplatňoval proti svému někdejšímu zaměstnavateli nárok na zaplacení majetkové a nemajetkové újmy (později vyloučené k samostatnému projednání) z důvodu diskriminace na pracovišti trvalo od [datum], kdy byla podána u soudu žaloba, až do [datum], kdy nabylo právní moci usnesení Městského soudu v Brně, kterým byl schválen smír mezi účastníky. Řízení tedy trvalo celkem 16 let, 7 měsíců. Žalobkyně vstoupila do řízení jako manželka žalobce na základě usnesení Krajského soudu v Brně ze dne [datum].

6. Po právní stránce soud I. stupně poukázal na ustanovení § [anonymizováno], [ustanovení pr. předpisu] o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní [ustanovení právního předpisu EU] Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), /dále jen„ OdpŠk“ /a judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu, kdy řešil otázku přiměřenosti délky posuzovaného řízení s ohledem na kritéria daná § 31a OdpŠk.

7. Vzhledem k délce řízení u Městského soudu v Brně, která byla nepřiměřená, konstatoval prvostupňový soud, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu – k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě. Za dostačující satisfakci nelze považovat konstatování porušení práva žalobkyně a újmu je třeba odškodnit v penězích.

8. Soud I. stupně konstatoval, že v řízení došlo několika významnějším průtahům. K více než 4 měsíčnímu průtahu došlo po vyloučení části předmětu řízení k samostatnému projednání, k průtahu v délce 5 měsíců dále došlo mezi zasláním vyjádření žalobce žalované a výzvě k úhradě soudního poplatku. Odvolací soud dále způsobil průtahy, když o odvolání proti usnesení o zamítnutí návrhu žalobce na placení soudního poplatku ve splátkách rozhodl až po jednom roce a o odvolání proti v pořadí prvnímu rozsudku ve věci nařídil jednání až po 9 měsících od předložení. K dalším průtahům v délce 16 měsíců došlo v pořadí prvním řízení před dovolacím soudem a v délce 20 měsíců v druhém řízení před dovolacím soudem. K průtahu v délce 6 měsíců došlo mezi rozesláním posledního rozhodnutí o dovolání a nařízením jednání před soudem I. stupně. Celkem tak průtahy v souhrnu průtahy činily 6 let. Jedná se tak o porušení zásady rychlosti řízení a takto vzniklý nesprávný úřední postup pak také negativně ovlivnil celkovou délku posuzovaného řízení.

9. Prvostupňový soud dále vyšel ze zjištění, že posuzované řízení bylo složitější po procesní i právní stránce. V řízení bylo žádáno o osvobození od soudních poplatků. Ve spojení s tímto soud činil šetření ohledně poměrů předchůdce žalobce, dále bylo rozhodováno o vyloučení části nároku k samostatnému projednání, bylo rozhodováno o povolení splátek soudního poplatku, přerušení řízení do skončení souvisejícího řízení, ve věci byl též podán návrh na určení lhůty, soud byl nucen opakovaně vyzývat stranu žaloby k doplnění žalobních tvrzení, původní žalobce žalobu opakovaně doplňoval, měnil, rozšiřoval, o čemž musel soud rozhodovat. Původní žalobce dále doplňoval též důkazní návrhy nebo odvolání. Původní žalobce v řízení zemřel, soud proto rozhodoval i o nástupnictví. Co se týká složitosti právní, předmětem naříkaného řízení byla náhrada majetkové a nemajetkové újmy způsobené diskriminací, které byl původní žalobce na pracovišti žalované z naříkaného řízení vystaven, bylo prováděno rozsáhlé dokazování ke zjištění příčinné souvislosti mezi jednáním a vznikem škody na straně původního žalobce a její výše. Právní složitost sporu tak byla značná.

10. Dále prvostupňový soud vyšel ze zjištění, že právní předchůdce žalobkyně se na délce řízení podílel tím, že nepostupoval koherentně, měnil skutková tvrzení, rozšiřoval skutková tvrzení a žalobu doplňoval, podal neopodstatněný návrh na určení lhůty, žádal o prodloužení lhůty k doplnění skutkových tvrzení, ačkoliv řízení v tu dobu trvalo již téměř 12 let a žádal o odročení jednání.

11. Pokud jde o činnosti soudu, lze mu dle závěrů prvostupňového soudu vedle výše uvedených průtahů vytknout, že po zrušení usnesení o osvobození od soudních poplatků o návrhu nerozhodl, resp. rozhodoval až po upozornění tehdejšího žalobce a byl tak nucen činit opětovné šetření a též skutečnost, že o povolení splátek rozhodoval soudce namísto předsedkyně soudu. Na délce se také negativně odrazilo tzv. přeposílání, kdy soud zasílal nejen vyjádření, ale též repliky či dupliky protistraně, aniž by v mezičase činil úkony.

12. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud I. stupně ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS] (dále jen„ Stanovisko“), přiznal základní částku za jeden rok průtahů v řízení [částka], přičemž na první dva roky je přiznávána v jedné polovině, když přihlédl k tomu, že se jednalo o velmi dlouhé řízení, nikoliv však extrémně dlouhé řízení. Základní částka přiměřeného zadostiučinění by tak činila za řízení dlouhé 16 let a 7 měsíců [částka]. Tuto základní částku snížil o 20% v důsledku procesní složitosti věci, o 15 % v důsledku hmotněprávní složitosti věci, o 30 % za počet stupňů soudní soustavy a o 10 % za podíl právního předchůdce žalobkyně na délce řízení. Zároveň základní částku zvýšil o 10% vzhledem k výše uvedenému postupu soudů a dále o 20% za zvýšený význam řízení. Celkem tedy soud I. stupně základní částku snížil o 45%, kdy výsledná výše přiměřeného zadostiučinění činí [částka]. Jelikož žalovaná žalobkyni již uhradila částku [částka], shledal žalobu nedůvodnou, proto ji zamítl.

13. S tímto podstatným odůvodněním rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I/ napadeného rozsudku.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle [ustanovení pr. předpisu]“) dle úspěchu ve věci, žalované přiznal náhradu jí vzniklých nákladů výrokem II/, kdy postupoval v souladu s [ustanovení pr. předpisu] ve spojení s [ustanovení pr. předpisu]

15. Rozsudek napadla včasným odvoláním žalobkyně. Blanketní odvolání doplnila podáním ze dne [datum] a uplatnila odvolací důvody podle [ustanovení pr. předpisu] Předně shrnula odůvodnění rozsudku prvostupňového soudu, kdy souhlasí s tím závěrem, že újmu žalobkyně nelze odčinit jinak, než relutárně a že se jednalo o řízení s vyšším typovým významem pro účastníka řízení. Žalobkyně je přesvědčena, že průtahy řízení v souhrnu představují 10 let a nikoliv 6 let, jak dovodil prvostupňový soud. Žalobkyně zastává dále názor, že šlo o relativně skutkově a procesně i hmotněprávní jednoduchý spor. Dále nastínila podrobně vlastní verzi správného procesního postupu, kdy polemizovala se závěry prvostupňového soudu ohledně modifikace základní částky odškodnění, z níž je třeba vycházet, kdy ke snižování základní částky z důvodu chování poškozeného nemělo vůbec dojít. Oproti výtce v chování právního předchůdce žalobkyně, který byl bagatelní, spatřuje tato zásadní skutečnost v tom, že musely rozhodovat všechny tři stupně soudní soustavy opakovaně třikrát, přičemž Nejvyšší soud se hned v prvém rozhodnutí nevypořádal z problematikou komplexně, ale ve třech navazujících rozhodnutích. Žalobkyně navrhla, aby si odvolací soud vyžádal od žalované statistiku k délce civilního řízení, přičemž dané řízení je zcela jistě v porovnání s řízením trvajícím 2 roky extrémně dlouhé, kdy považuje za adekvátní částku odškodnění [částka], jak rozebrala ve své žalobě. Poukázala na negativní vliv inflace a zastaralost hraničních částek uvedených ve Stanovisku. Prvostupňový soud proto rozhodoval s přihlédnutím ke všem okolnostem nesprávně s akcentem na zájem státu a jeho finance. Navrhla proto změnu rozsudku tak, že její žalobě bude zcela vyhověno a budou jí přiznány náklady řízení před soudy obou stupňů.

16. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

17. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející podle [ustanovení pr. předpisu], aniž nařizoval jednání ([ustanovení pr. předpisu] a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je z části důvodné.

18. Soud I. stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí, z provedeného důkazu spisem Městského soudu v Brně vedeným pod sp. zn. [spisová značka] učinil správná skutková zjištění, z nichž proto vychází i odvolací soud.

19. V projednávané věci se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy, jež jí a jejímu zemřelému manželovi, který byl v řízení do okamžiku právního nástupnictví žalobkyně žalobcem, dle jejího tvrzení měla být způsobena nepřiměřeně dlouhým řízením vedeným u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka], a to za období 16 let a 7 měsíců. Soud I. stupně správně posuzoval přiměřenost délky namítaného řízení ve shora vymezeném časovém úseku, když imateriální újma svědčí i dědicům původního účastníka nepřiměřeně dlouhého řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]).

20. Soud I. stupně s ohledem na shora uvedené správně zjistil celkovou délku posuzovaného řízení a správně se z pohledu kritérií vymezených v ustanovení § 31a odst. 3 písm. b) – e) OdpŠk zabýval tím, zda v namítaném řízení byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Legitimně uzavřel, že žalovaná odpovídá za škodu, která žalobkyni vznikla nesprávným úředním postupem spočívajícím v povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. [anonymizováno] OdpŠk (k tomu srovnej závěr rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Rovněž tak je správný závěr soudu I. stupně o tom, když jako dostačující se v daném případě nejeví samotné konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě podle § 31a odst. 2 věta prvá OdpŠk a že je proto namístě přiznat žalobkyni přiměřené zadostiučinění (k tomu srovnej Stanovisko), kdy lze bez dalšího označit délku řízení za nepřiměřenou. Ostatně žalovaná peněžitým plněním v částce [částka] před zahájením řízení vyjádřila totožný závěr.

21. Správně rovněž soud I. uzavřel, že posuzované řízení, jehož předmětem byl nárok na majetkovou (i nemajetkovou) újmu v důsledku diskriminačního jednání zaměstnavatele z důvodu [anonymizována dvě slova] právního předchůdce žalobkyně, bylo složitější po stránce procesní, když v řízení bylo rozhodováno o osvobození někdejšího žalobce od soudního poplatku, o žádosti s posečkáním s platbou soudního poplatku, o vyloučení žaloby na ochranu osobnosti (z hlediska tvrzené nemateriální újmy) a následným předkládáním vyloučené věci na ochranu osobnosti k posouzení Vrchnímu soudu k vyslovení otázky věcné nepříslušnosti k jejímu projednání Městským soudem v Brně, jakož i o přerušení řízení i o procesním nástupnictví žalobkyně.

22. Správně rovněž dovodil, že řízení bylo složité i po hmotněprávní stránce, a to s ohledem na primární zjišťování příčinné souvislosti mezi vznikem škody (ušlým výdělkem) a ukončením pracovního poměru právního předchůdce žalobkyně odvolaného z funkce náměstka ředitele pro vědu a výzkum, pročež se jevil zásadním kladný výsledek rozhodnutí v řízení o ochraně osobnosti, které bylo z důvodu věcné nepříslušnosti projednáváno jiným soudem, přičemž základ nároku byl teprve na základě rozhodnutí dovolacího soudu shledán. Nejvyšší soud ve svém prvém kasačním rozhodnutí dovodil, že pro posouzení, zda je dána příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti žalované, která byla deklarována ve smíru uzavřeném v řízení o ochraně osobnosti dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], před Vrchním soudem v Olomouci, a vznikem škody spočívající ve ztrátě výdělku z pracovního poměru (někdejšího) žalobce u žalované ([anonymizována dvě slova] v [obec], příspěvkové organizaci), není významná samotná izolovaně chápaná skutečnost, že pracovní poměr skončil dohodou podle ustanovení § 43 zák. práce na návrh žalobce (způsob skončení), ale též důvod, z jakého k tomuto skončení pracovního poměru došlo. Další stěžejní otázkou z hlediska zjištění výše škody vznikající v čase postupně, pak byla nutnost zabývat se v řízení tím, zda se v průběhu doby podstatně nezměnily okolnosti, které byly rozhodující pro výši nároku na náhradu škody. V této souvislosti bylo třeba zatížit strany poučovací povinností a nutností vést k tvrzení nových skutečností a následně jejich dokazování, když poslední kasační rozhodnutí dovolacího soudu akcentovalo na nutnost řešení těchto otázek nejen ve vztahu k žalobci, ale také ve vztahu k žalované. Odvolací soud nesdílí závěr žalobkyně o tom, že se jednalo o hmotněprávně jednoduchý spor, naopak pro pracovněprávní diskrimanční žaloby je charakteristická zpravidla obtížnost aplikace právní úpravy v závislosti na zjišťování stranami sporovaného skutkového [anonymizováno].

23. Na značnou složitost věci lze pak usuzovat i s ohledem na počet instancí, v nichž byla věc řešena, když soud I. stupně správně uvedl, že ve věci bylo meritorně rozhodováno opakovaně prvostupňovým, odvolacím soudem i dovolacím soudem, a to celkem 3 krát každým z nich, kdy každé řízení nějakou dobu trvá a přesun spisové dokumentace přirozeně určitou dobu obnáší.

24. Soud I. stupně správně též s ohledem na to, že posuzované řízení se týkalo pracovněprávního vztahu, hodnotil význam namítaného řízení jako zvýšený (srov. rozsudek ESLP ve věci [příjmení] proti [země] ze dne [datum], [číslo], § 47).

25. Správně též soud I. stupně poukázal na to, že právní předchůdce žalobkyně se svým jednáním na délce řízení podílel. V této souvislosti je nutné poukázat na skutečnost, že žaloba byla zprvu koncipována nejasně a neurčitě, kdy teprve po upřesnění podáním ze dne [datum] vyšlo najevo, že k projednání žaloby na ochranu osobnosti nebyla podána žalobcem u věcně příslušného soudu, proto došlo k následnému vyloučení věci a předložení spisu k Vrchnímu soudu v Olomouci za účelem posouzení otázky věcné příslušnosti. Stejně tak došlo k prodlevě po v pořadí druhém kasačním rozhodnutí dovolacího soudu, kdy žalobce po poučení žádal o poskytnutí lhůty k doplnění skutkových tvrzení a následně bylo ústní jednání z důvodu dovolené žalobce odročováno.

26. Ve vztahu ke kritériu postupu soudů soud I. stupně vzal výstižně v úvahu skutečnost, že v namítaném řízení došlo k nekoncentrovanému postupu soudu včetně řady dílčích průtahů tak, jak byly popsány pod bodem 13 odůvodnění rozsudku. Došlo též k řadě neefektivních úkonů spočívajících v přeposlání vzájemných vyjádření účastníků ve věci, aniž by došlo k nařízení ústního jednání, která se na délce řízení rovněž neblaze promítla. Je však třeba s odkazem na bod 13 odůvodnění napadeného rozsudku vyzdvihnout, že jednotlivé průtahy ve svém souhrnu činily 6 let z celkové délky řízení.

27. Odvolací soud se proto ztotožňuje s námitkami žalobkyně stran nesprávně soudem I. stupně ne zcela adekvátně ohodnoceného významu výše popsaného kritéria promítnutého do úpravy stanovené základní částky odškodnění.

28. Výše základní částky pro určení přiměřeného zadostiučinění by se dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. Stanovisko) měla pohybovat v rozmezí mezi [částka] až [částka] za první dva a dále za každý další rok nepřiměřeně dlouhého řízení, přičemž částka [částka] je částkou základní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), přičemž v případech, kdy řízení bylo celkově extrémně dlouhé (byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat), blíží se přiznaná částka za příslušný časový úsek horní hranici výše uvedeného intervalu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Dle názoru odvolacího soudu nelze posuzované řízení hodnotit vzhledem k jeho délce, jako řízení extrémně dlouhé vyžadující odchýlení se od základní částky zadostiučinění (tj. od částky [částka]), avšak s ohledem na jeho celkovou délku shledává ve shodě se soudem I. stupně přiměřeným navýšení na částku [částka] ročně. Při soudem I. stupně správně zjištěné rozhodné délce namítaného řízení, tj. 16 let a 7 měsíců, soud I. stupně správně uzavřel, že základní částka zadostiučinění činí [částka] (tj. 925 (1/2) x 2 + 18 500 x 14 + 7 x [anonymizována dvě slova]).

29. Na tomto místě považuje odvolací soud za vhodné vyjádřit se k nedůvodnosti námitky žalobkyně, podle které je Stanovisko Nejvyššího soudu již neaktuální a je nutno zohlednit kumulovanou inflaci od doby jeho vydání. Posouzením otázky vlivu inflace na přiznané zadostiučinění se Nejvyšší soud již opakovaně zabýval a uvedl:„ Při stanovení finančního zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení je třeba přiznat zadostiučinění přiměřené konkrétním okolnostem případu a závažnosti vzniklé újmy, a naopak se vyvarovat mechanické aplikaci práva s touhou po dosažení matematicky přesného výsledku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Na přiměřenost výše základní částky zadostiučinění pak nemá vliv ani znehodnocení měny v důsledku inflace nebo změna kursu měny (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dále i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil k otázce vlivu změny životní úrovně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

30. Soud I. stupně upravoval základní částku zadostiučinění s ohledem na kritéria, která se promítla do délky posuzovaného řízení, tj. složitost řízení, postup soudu, jednání poškozeného a význam předmětu pro poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. b) až d) OdpŠk.).

31. Odvolací soud má však za to, že základní částku odškodnění je třeba upravit vzhledem ke kritériu postupu soudu o + 30 %, nikoli soudem I. stupně uvažovaných + 10 %. Zvýšení částky o 30% odpovídá jednak navýšení z důvodů průtahů na straně soudu, které představovaly v souhrnu 6 roků z celkové délky 16 let a 7 měsíců, což je více než třetina z celkové délky řízení, ale i nekoncentrovanému postup soudu. Odvolací soud je ve shodě s prvostupňovým soudem přesvědčen, že kritériu zvýšeného významu řízení pak odpovídá navýšení o + 20%. Dle odvolacího soudu je na místě zásadním způsobem zohlednit složitost řízení po stránce procesní, kdy je třeba snížit základní částku o - 15%, z důvodu hmotněprávní složitosti o - 30% a z důvodů počtu soudní soustavy rovněž o - 30%, která se na řízení podílela. Rovněž je namístě zohlednit podíl právního předchůdce žalobkyně na délce řízení a snížit základní částku o - 10%. Po uvedené úpravě, tj. po snížení základní částky odškodnění [částka] o - 85 %, jakož i navýšení o 50 %, činí výše zadostiučinění, které dané závažností vzniklé újmy vzhledem ke konkrétním okolnostem případu částku [částka] (65%). Po odečtení částky náhrady žalovanou žalobkyni již poskytnuté, tj. částky [částka], pak odvolací soud shledává žalobu důvodnou co do částky [částka].

32. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně v napadené části zamítavého výroku I/ postupem dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobě vyhověl ohledně částky [částka] (187 389,80- 171 417) a podle § 219 o. s. ř. jej pokud jde o částku [částka] (140 [číslo] 972,80) jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.

33. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 2 o. s. ř., když vycházel z toho, že žalovaná z procesního hlediska byla neúspěšná tím, že žalobkyně dosáhla satisfakce uložením povinnosti žalované nahradit jí zadostiučinění, což je nutné hodnotit v souladu se závěry vyslovenými Nejvyšším soudem v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], jako plný úspěch, byť žalobkyni nebylo přiznáno plnění v jí požadované výši. Odvolací soud při určení výše odměny za zastupování advokátem vyšel ze závěrů obsažených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu OdpŠk, se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, dále jen„ a. t.“, tj. z tarifní hodnoty [částka].

34. Odvolací soud proto stanovil výši odměny částkou [částka] na jeden úkon právní služby za následující úkony: za převzetí a přípravu zastoupení podle § 7 bod 5., § 8 odst. [anonymizováno] a § 11 odst. 1 písm. a) a. t., za žalobu a odvolání dle § 7 bod 5., § 8 odst. [anonymizováno] a § 11 odst. 1 písm. d) a k) a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. Advokát žalobkyně nedoložil, že je plátcem DPH (§ 14a a. t.) Celkem náklady řízení před soudy obou stupňů představují včetně soudního poplatku částku [částka].

35. O lhůtě k plnění a platebním místu bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 část věty za středníkem o. s. ř. (vzhledem k soudu známým rozpočtovým pravidlům žalované) a § 149 odst. [anonymizováno] ve spojení

s § 224 odst. 1 o. s. ř.