o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na určení, aby byla určena neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 30. 6. a 1. 7. 2008 (výrok I.), zamítl žalobu na určení, že pracovní poměr žalobce u žalované trvá (výrok II.) a rozhodl, že je žalobce povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 8 400 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám [jméno FO].

2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal určení neplatnosti zrušení pracovního poměru ze dne 30. 6. a 1. 7. 2008, dále určení neplatnosti zrušení okamžitého pracovního poměru ze dne 14. 7. 2008, určení, že pracovní vztah trvá a stanovení povinnosti žalované vrátit neoprávněně získaný majetkový prospěch včetně úroků z nezákonného rozhodnutí soudců. Po částečném zastavení se předmětem řízení stal pouze nárok na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 30. 6. 2008 a 1. 7. 2008 a určení, že pracovní poměr stále trvá. Žalobce uvedl, že dne 14. 7. 2008 mu po návratu do práce u žalované chtěla jednatelka společnosti předat dokument okamžité zrušení pracovního poměru, přičemž tento odmítl převzít. Okamžité zrušení pracovního poměru, které bylo datováno dne 30. 6. 2008, mu nebylo doručeno, když se pošta s dokumentem vrátila odesílateli. Z řízení u Okresního soudu pro [adresa] je zřejmé, že dopis ze dne 30. 6. 2008 neexistuje. Dle žalované byl dopis předán poště dne 1. 7. 2008. Na dokumentu z 14. 7. 2008 pak chybí podpis ředitele.

3. Žalovaná nárok žalobce sporovala. Žalobu považovala za nesrozumitelnou a zmatečnou s tím, že nároky žalobce jsou prekludovány, když pracovní poměr mezi žalobcem a žalovanou skončil okamžitým zrušením ke dni 30. 6. 2008, tedy před 16 lety. Nadto žalobkyně odkázala na řízení vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], kdy žaloba žalobce, kterou se domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, byla pravomocně zamítnuta.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování, které učinil z listinných důkazů došel k závěru, že žalovaná a žalobce byli v pracovním poměru a žalobce pro žalovanou vykonával práci, přičemž dne 14. 7. 2008 se žalovaná pokusila předat žalobci na pracovišti okamžité zrušení pracovního poměru dle § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zák. práce“) ze dne 30. 6. 2008. Žalobce dokument odmítl převzít, přičemž o tomto byl učiněn záznam.

5. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil zejména podle § 55 odst. 1, § 72, § 122 odst. 2, § 330, § 333, § 334 odst. 1 zák. práce. Uzavřel, že považuje za důvodnou námitku žalované, že nárok je prekludován. Uvedl, že z provedených důkazů je zřejmé, že žalobci bylo okamžité zrušení pracovního poměru datované dne 30. 6. 2024 doručeno do vlastních rukou fikcí dne 14. 7. 2008, neboť žalobce dokument odmítl na pracovišti převzít. Z okamžitého zrušení pracovní smlouvy ze dne 30. 6. 2008, doložené žalobcem, vyplývá ze záznamu na tomto dokumentu, že žalobce na pracovišti dne 14. 7. 2008 odmítl předmětný dokument převzít. Ostatně žalobce sám v žalobě uvádí, že dne 14. 7. 2008 proběhl „pokus o osobní doručení.“ Vzhledem k tomu, že tuto skutečnost žalobce nesporuje, došlo k doručení okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 30. 6. 2008 dne 14. 7. 2008 fikcí. Dvouměsíční lhůta k uplatnění neplatnosti rozvázání pracovního poměru je prekluzivní. Jejím marným uplynutím právo zaměstnance nebo zaměstnavatele na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru zanikne. Jelikož bylo okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 30. 6. 2008 žalobci doručeno dne 14. 7. 2008, uplynula dvouměsíční lhůta k uplatnění jeho neplatnosti dne 15. 9. 2008. Právo žalobce uplatnit nárok u soudu zaniklo dle § 330 ve spojení s § 72 zák. práce. Jelikož soud I. stupně zamítl výrokem I. žalobu v části, ve které se žalobce domáhal, aby byla určena neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 30. 6. a 1. 7. 2008, zamítl žalobu také v části, ve které se žalobce domáhal, aby bylo určeno, že pracovní poměr stále trvá, a to s přihlédnutím ke zjištění, že pracovní poměr žalobce skončil dne 14. 7. 2008.

6. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 400 Kč, a to dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen a.t.).

7. Proti rozsudku podal odvolání žalobce.

8. Žalobce své odvolání ze dne 17. 11. 2024 doplnil dne 19. 11. 2024, 1. 12. 2024 a dne 8. 12. 2024. Uvedl, že žaloba na neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 14. 7. 2008 byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě. Žalovaná mu předala kopii tohoto okamžitého zrušení bez vlastnoručního podpisu ředitele a toto způsobuje neplatnost. Důsledkem toho nenastane počátek promlčecí doby. Vzhledem k nedostatkům písemné formy, podal žalobce tuto žalobu. Poškozený totiž nenese odpovědnost za trestné činy pachatele. Osobním doručením dne 14. 7. 2008 žalovaná vyloučila možnost přistoupit k doučení prostřednictvím [společnost]. Právní úkon totiž nemůže mít dvě rozdílné lhůty promlčení. Úmyslné těžké ublížení na zdraví, pokus vraždy, čtyřnásobný bypass, dvojnásobný stent znemožňuje žalované uplatnit promlčení. Uvedl, že pokud se žalovaná dovolává, že k ukončení pracovního poměru došlo 30. 6. 2024, tak tomu tak není. Neexistuje totiž žádný doklad o dopise ze dne 30. 6. 2008 a doručeném 30. 6. 2008. Osobní doručení nebylo možné, byly prázdniny, žalobce neměl vyučovací povinnost a žalovaná znala jeho místo pobytu do 14. 7. 2008. Existuje pouze listina s údajným datem sepsání dne 30. 6. 2008 bez vlastnoručního podpisu ředitele [jméno FO]. Neexistuje doklad o doručení dne 30. 6. 2008, pouze doklad o doručení dne [datum]. Uvedl, že sám odmítl převzít dvakrát listinu okamžité zrušení pracovního poměru předávanou osobně, nikoliv dvojí vyhotovení. Je zásadní rozdíl mezi předáním dvojího vyhotovení a pokusem o opakované doručení. Kdyby žalovaná měla úmysl předat mu originál, předala by mu originál a nikoliv kopii.

9. Žalovaná se k podanému odvolání vyjádřila dne 29. 12. 2024 a uvedla, že v prvé řadě uplatňuje prekluzi nároku, neboť žalobce podal žalobu na neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru po 15 letech po faktickém ukončení pracovního poměru. Dále žalovaná poukazuje na překážku věci rozhodnuté, neboť o stejném nároku bylo rozhodnuto již rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] pod č.j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, sp. zn. [spisová značka]. Závěrem žalovaná navrhla odvolacímu soudu, aby rozsudek soudu I. stupně potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů řízení.

10. Žalobce na vyjádření žalované reagoval dne 19. 1. 2025 a následně ještě podáním doručeným odvolacímu soudu dne 4. 4. 2025. Uvedl, že do dnešního dne neví, jaký právní úkon žalovaná vykonala, kdy a jak byl tento právní úkon doručen. Uvedl, že neexistuje dopis s datem podání 30. 6. 2008, vyhotovení okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 30. 6. 2008 je antidatováno. Podle žalobce k vyhotovení okamžitého zrušení pracovního poměru došlo 1. 7. 2008, kdy mu byl odeslán poštou. Obyčejný doporučený dopis, který se vrátí zaměstnavateli není právní úkon, nemůže být doručen fikcí. Žalovaná provedla jediný neplatný právní úkon 14. 7. 2008, a to doručení kopie okamžitého zrušení pracovního poměru, bez vlastnoručního podpisu ředitele.

11. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek prvostupňového soudu, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., v řízení opakoval odvolací soud postupem dle § 213 odst. 2 a 3 o. s. ř. důkazy z přiloženého spisového materiálu Obvodního soud pro [adresa], sp. zn. [spisová značka] a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

12. Odvolací soud předně konstatuje, že jednal podle § 101 odst. 3 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř. v nepřítomnosti žalobce, když tento se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil.

13. Jelikož žalobce v průběhu odvolacího řízení navrhl v podáních ze dne 17. 11. 2024 a 19. 1. 2025 změny žaloby, bylo nutno nejprve rozhodnout o těchto návrzích. Nově navrhované žalobní žádání byly nicméně z větší části nesrozumitelné a přesně nespecifikované, když v podání ze dne 17. 11. 2024 např. navrhoval vrátit neoprávněně získaný majetkový prospěch z nezákonného rozhodnutí soudců nebo požadoval odškodnění za škodu poškození zdraví s trvalými následky. Rovněž nově požadoval potrestání žalované, právních zástupců a zaměstnanců [orgán] s tím, že přesnou právní kvalifikaci ponechává na úvaze soudu. V podání ze dne 19. 1. 2025 zase žalobce požadoval změnit žalobu tak, že by mělo být určeno, že rozhodnutí ve věci [spisová značka] je neplatné a odporuje zákonným normám a dále požadoval po žalované vrátit exekucí vynucenou platbu nezákonným rozhodnutím soudu ve věci [spisová značka]. Žalobce k uvedeným novým žalobním žádáním ničeho nedoplnil a ani nespecifikoval případné částky, které mu mají být poskytnuty.

14. Podle ustanovení § 95 odst. 1 o. s. ř. může žalobce (navrhovatel) za řízení se souhlasem soudu měnit návrh na zahájení řízení. Změněný návrh je třeba ostatním účastníkům doručit do vlastních rukou, pokud nebyli přítomni jednání, při němž ke změně došlo. Dle odst. 2 předmětného ustanovení nepřipustí soud změnu návrhu, jestliže by výsledky dosavadního řízení nemohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu. V takovém případě pokračuje soud v řízení o původním návrhu po právní moci usnesení.

15. Podle ustanovení § 211 o. s. ř. platí pro řízení u odvolacího soudu přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného.

16. Vzhledem k tomu, že se jedná o zcela nové nároky, jejichž uplatnění v odvolacím řízení je podle § 216 odst. 2 o. s. ř. nepřípustné a dále s ohledem na skutečnost, že se jedná o nároky nesrozumitelné či nemožné (potrestání osob v civilním řízení), odvolací soud primárně rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. rozhodnutí.

17. Jakkoliv žalobce ve svém odvolání ani v jeho četných doplnění nespecifikoval řádně odvolací důvody, z obsahu jeho podání je zjevné, že uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., když ve své podstatě namítl, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně posoudil i po stránce právní. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutkové zjištění, jež bylo podkladem pro rozhodnutí soudu, je nesprávné. Musí jít o takové skutkové zjištění, na jehož základě soud věc posoudil po stránce právní a které je nesprávné v tom smyslu, že nemá oporu v provedeném dokazování. Mezi vadami skutkového zjištění a vadami právního posouzení je úzká vzájemná souvislost. Právní posouzení je nesprávné ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, případně aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží, či neaplikuje adekvátní právní normu.

18. Odvolací soud zopakoval dokazování důkazy založenými v přiloženém spise Obvodního soudu pro [adresa], sp. zn. [spisová značka]. Zopakoval důkaz dokumentem Okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 30. 6. 2008, ze kterého vyplynulo, že s žalobcem byl rozvázán pracovní poměr dle ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce. Uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je podepsáno [Jméno advokáta] a pod podpisem a razítkem žalované je ručně vepsán text „Dne 14. 7. 2008 byla panu [tituly před jménem] [jméno FO] předána výpověď 2x, odmítl ji vrátit s tím, že jsme mu ji poslali. Upozorňuji pana [jméno FO], že musí vytvořit předávací protokol a podepsat ho s panem [jméno FO].“ Uvedený text je podepsán paní [jméno FO] a jedním nečitelným podpisem.

19. Dále odvolací soud zopakoval důkaz dodejkou s razítkem 1. 7. 2008, ze které vyplynulo, že žalovaná odeslala shora uvedený dokument Okamžité zrušení pracovního poměru žalobci dne 1. 7. 2008 s tím, že žalobce si uvedenou zásilku nevyzvedl.

20. Dále bylo dokazování doplněno o rozsudek Obvodního soudu pro [adresa], č.j. [spisová značka] ze dne 26. 5. 2010 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2012, č. j. [spisová značka]. Dle těchto rozhodnutí byla žaloba žalobce o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 14. 7. 2008 pravomocně zamítnuta. Z rozsudků bylo zjištěno, že podání ze dne 14. 7. 2008 neexistuje, předmětný den se pouze dokument ze dne 30. 6. 2008 dostal do sféry žalobce. S ohledem na to, že žalobce napadl právní úkon žalované, který neexistuje, soud upustil od dalšího dokazování pro jeho nadbytečnost a žalobu zamítl. Dále bylo konstatováno, že pokud jde o doručení okamžitého zrušení pracovního poěmru ze dne 30. 6. 2008 a tedy určení dne, ke kterému v důsledku tohoto právního úkonu skončil pracovní poměr žalobce u žalované, stalo se tak ke dni 14. 8. 2008, kdy žalobce listinu odmítl převzít. Ačkoliv žalovaná doručovala okamžité zrušení pracovního poměru poštou a k poštovní přepravě je podala již dne 1. 7. 2008, za doručení okamžitého zrušení pracovního poměru je třeba považovat právě den 14. 7. 2008, kdy se žalovaná pokusila doručit listinu na pracovišti a žalobce ji odmítl převzít. Odvolací soud v této věci konstatoval, že soud I. stupně správně nepřihlížel k doručování listiny poštou, protože tím, že si ji žalobce v úložní době nevyzvedl, by se podle fikce doručení považovala za doručenou desátým pracovním dnem po jejím uložení, tj. 17. 7. 2008. Účinky okamžitého zrušení pracovního poměru však nastávají jeho doručením, v daném případě odmítnutím jeho převzetí, tj. dne 14. 7. 2008.

21. Po takto doplněném dokazování odvolací soud uvádí, že je nepochybné, že s žalobcem byl rozvázán pracovním poměr pouze jednou, a to okamžitým zrušením pracovního poměru ze dne 30. 6. 2008, které bylo dne 1. 7. 2008 odesláno žalobci poštou a dne 14. 7. 2008 doručeno na pracovišti žalobce fikcí tím, že si žalobce tuto listinu odmítl převzít. Dne 17. 7. 2008 byla žalobci tato listina opakovaně doručena fikcí, když uběhl desátý den od uložení zásilky na poště. Jedná se tedy o jeden právní úkon. Pokud žalobce s tímto právním úkonem nesouhlasil, mohl podat proti uvedenému žalobu v zákonné dvouměsíční lhůtě. Žalobce sice brojil proti rozvázání pracovněprávního vztahu žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro [adresa], kde byla posléze projednána a rozhodnuta pod sp. zn. [spisová značka] a následně podrobena přezkumu u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka], nicméně vzhledem k setrvalému názoru žalobce, že požaduje přezkum právního jednání ze dne 14. 7. 2008, oba soudy shledaly, že takový právní úkon neexistuje a žaloba byla z toho důvodu zamítnuta. Vzhledem k tomu, že se soudy v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] a následně u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] vůbec nevěnovaly otázce přezkumu okamžitého zrušení pracovního poměru žalobce u žalované ze dne 30. 6. 2008 a ani o této otázce nerozhodly, nemůže se dle odvolacího soudu jednat o překážku věci pravomocně rozsouzené, jak navrhovala žalovaná.

22. S ohledem na výše uvedené odvolací soud konstatuje, že byl správný postup soudu I. stupně, který se na prvním místě věnoval otázce, zda není nárok prekludován, tj. zda byla žaloba podána včas. Dle ustanovení § 72 zák. práce ve znění účinném do 30. 9. 2008 neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. Dle uvedeného ustanovení tedy lhůta stanovená pro uplatnění neplatnosti rozvázání pracovního poměru u soudu má prekluzivní charakter, což znamená, že pokud během této dvouměsíční lhůty nebylo právo uplatněno, zaniká. Soud žalobě o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru vyhoví, bylo-li za řízení prokázáno, že napadené právní jednání rozvazující pracovní poměr bylo řádně doručeno druhé smluvní straně. Soud I. stupně tedy postupoval zcela správně, pokud se zabýval otázkou doručení okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 30. 6. 2008 žalobci a došel ke správnému závěru, že toto právní jednání bylo žalobci doručeno, a to jednak fikcí dne 14. 7. 2008, kdy odmítl uvedený dokument převzít a poté ještě fikcí dne 17. 7. 2008, kdy uplynulo deset pracovních dní od doby, co byla zásilka uložena na poště a žalobce si jí nevyzvedl. Žalobce přitom skutečnost, že uvedený dokument obsahující okamžité zrušení pracovního poměru odmítl převzít nesporoval, ale poukazoval na to, že dokument, který posléze nalezl na svém psacím stole nebyl řádně podepsán. Okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 30. 6. 2008, které bylo provedeno k důkazu však obsahuje veškeré náležitosti, včetně podpisu ředitele žalované. Stejně tak bylo rozhodnuto i řízení vedeném u Obvodního soudu pro [místo] pod sp. zn. [spisová značka] a následně u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Odvolací soud tedy nemá pochybnosti o řádném doručení fikcí předmětného právního jednání, a to dne [datum], kdy žalobce přišel do práce k žalované a tam uvedený dokument odmítl převzít. I kdyby tomu však takto nebylo, bylo mu okamžité zrušení pracovního poměru následně doručeno fikcí dne 17. 7. 2008, jak vyplynulo z doručenky, která byla provedena k důkazu. Z uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že lhůta k podání výpovědi uplynula nejpozději v září roku 2008 a vzhledem k tomu, že žalobce podal žalobu k soudu I. stupně až v listopadu 2023, je nepochybné, že jeho nárok je prekludován. Nebyla-li tedy podána včas žaloba na neplatnost rozvázání pracovního poměru, skončil pracovní poměr podle provedeného úkonu směřujícího k jeho rozvázání, i když to byl právní úkon neplatný. Platnost rozvázání pracovního poměru už potom nemůže být přezkoumávána soudem. Pracovní poměr žalobce skončil k datu 14. 7. 2008.

23. K námitce žalobce, že pracovní poměr nemohl být rozvázán dvěma právními jednáními odvolací soud poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 2647/2000, dle kterého zákoník práce ani jiné právní předpisy nevylučují (nezakazují) rozvázání téhož pracovního poměru více právními úkony (učiněnými současně či postupně); jednotlivé právní úkony se pak posuzují samostatně a samostatně také nastávají jejich právní účinky. Skončil-li pracovní poměr na základě dřívějšího právního úkonu, má to za následek, že pozdější právní úkon o rozvázání pracovního poměru se neuplatní (i kdyby byl jinak platný) jako právní důvod zániku tohoto pracovního poměru; pozdější neplatný právní úkon o rozvázání pracovního poměru nemůže způsobit ani pokračování pracovního poměru.

24. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud uzavírá, že okamžité zrušení pracovního poměru datované dne 30. 6. 2008 bylo doručeno žalobci dne 14. 7. 2008 a v tento den i skončil pracovní poměr žalobce u žalované. Žaloba na určení, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné ze dne 30. 6. 2008 byla tedy podána pozdě a žaloba na určení, že pracovní poměr trvá nemůže být důvodná, když pracovní poměr žalobce u žalované již skončil před více než 16 lety. V řízení bylo rovněž prokázáno, že žádný rozvazovací právní úkon dne 1. 7. 2008 učiněn nebyl, a proto byla žaloba zamítnuta i ve vztahu k nároku žalobce na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne 1. 7. 2008. Z uvedených důvodů jsou závěry soudu I. stupně správné.

25. Ze všech uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek potvrdil, a to včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení, který odpovídá § 142 odst. 1 o. s. ř.

26. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady řízení sestávají z nákladů zastoupení advokátem za dva úkony právní služby podle vyhl. č. 177/1966 Sb., o odměnách advokátů a náhradních advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „a. t.“), za vyjádření k odvolání ze dne 29. 12. 2024 podle § 11 odst. 1 písm. k) a. t., účast na jednání dne [datum] před odvolacím soudem podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. Výše úkonu právní služby činí dle ust. § 9 odst. 3 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 částku 2 500 Kč (vycházeno z tarifní hodnoty 35 000 Kč) v případě vyjádření k žalobě a dle ust. § 9 odst. 3 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 částku 3 700 Kč (vycházeno z tarifní hodnoty[Anonymizováno]65 000 Kč) v případě účasti na jednání. K odměně advokáta ve výši 6 200 Kč přičetl jednu náhrady paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 300 Kč (za úkon do 31. 12. 2024) a jednu náhradu paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 450 Kč (za úkon od 1. 1. 2025). Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalované není plátcem DPH, nebylo toto přiznáno. Celkové náklady tak činí částku 6 950 Kč.