o 551 610 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 551 610 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 451 610 Kč od 16. 4. 2024 do 29. 4. 2024, z částky 50 000 Kč od 16. 4. 2024 do zaplacení a z částky 501 610 Kč od 14. 6. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a dále uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 100 084,20 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě podané dne 23. 1. 2025, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 551 610 Kč s úrokem z prodlení (jak byl specifikován ve výroku napadeného rozsudku). Žalobkyně tvrdila, že dne 30. 4. 2024 uzavřela se žalovanou smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo provedení epoxidových podlah v garážích na [adresa] v [adresa]. Cena za dílo byla sjednána na celkem 1 003 220 Kč s tím, že záloha ve výši 50 % činila 501 610 Kč a byla splatná dne 15. 4. 2024. Žalovaná uhradila dne 29. 4. 2024 částku 451 610 Kč. Dílo bylo dokončeno a protokolárně předáno dne 29. 5. 2024. Žádné vady díla žalovaná žalobkyni nevytkla. Druhá část ceny díla ve výši 501 610 Kč byla splatná dne 13. 6. 2024. Žalovaná však nic dalšího neuhradila, a to ani na základě předžalobní výzvy. Žalobkyně sice pohledávku smlouvou ze dne 26. 7. 2024 postoupila společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], avšak ta dne 26. 11. 2024 od smlouvy o postoupení pohledávek odstoupila a oznámila žalované zpětné postoupení pohledávky na žalobkyni.

3. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala. Namítla, že pohledávka žalobkyně nebyla řádně doložena a její výše není opodstatněná a že byla odkoupena společností [právnická osoba] Dále uvedla, že usilovala o smírné řešení a navrhla splátkový kalendář, který však byl odmítnut.

4. Soud prvního stupně provedl dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil zejména následující skutečnosti. Strany uzavřely dne 30. 4. 2024 smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo vyhotovení epoxidových podlah v garážích na [adresa] v [adresa], cena za dílo byla ujednána na 1 003 220 Kč s tím, že záloha ve výši 50 % bude fakturována před zahájením prací a zbylá částka bude splatná nejpozději do 30 dnů od dokončení díla a vystavení faktury. Žalobkyně vystavila dne 11. 4. 2024 fakturu č. [číslo] na částku 501 610 Kč se splatností dne 15. 4. 2024, žalovaná dne 29. 4. 2024 uhradila částku 451 610 Kč. Žalobkyně vystavila dne 30. 5. 2024 fakturu č. [číslo] na částku 501 610 Kč se splatností dne 13. 6. 2024. Žalobkyně postoupila dne 26. 7. 2024 pohledávku společnost [právnická osoba], což bylo žalované oznámeno. Společnost [právnická osoba], od smlouvy o postoupení pohledávek dne 26. 11. 2024 odstoupila. Oznámení o změně věřitele ze dne 26. 11. 2024 bylo dne 28. 11. 2024 dodáno do datové schránky žalované. Žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky vyzvala předžalobní výzvou ze dne 10. 12. 2024, která byla stejného dne dodána žalované.

5. Soud prvního stupně po právní stránce věc posuzoval podle § 2054 odst. 2, § 2586 odst. 1 a 2, § 2587 a § 2610 odst. 1 a 2 o. z., jejichž znění citoval. Uvedl, že měl za prokázané, že mezi účastníky byla dne 30. 4. 2024 uzavřena smlouva o dílo s tím, že cena za dílo byla 1 003 220 Kč a že nejprve bude uhrazena záloha ve výši 50 % a po dokončení díla bude uhrazena druhá část ve výši 50 %, a to nejpozději do 30 dnů od dokončení díla a vystavení faktury. V řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaná dílo nepřevzala nebo že by dílo nebylo provedeno. Žalovaná však uhradila pouze částku 451 610 Kč. Žalobkyně sice pohledávku dne 26. 7. 2024 postoupila společnosti [právnická osoba], ta však dne 26. 11. 2024 od smlouvy o postoupení pohledávek odstoupila. Námitka žalované, že pohledávka žalobkyně je neopodstatněná, když byla odkoupena uvedenou společností, je tedy nedůvodná a účelová, neboť oznámení o změně věřitele bylo dne 28. 11. 2024 dodáno do datové schránky žalované. Stejně tak je účelová námitka žalované, že výše pohledávky žalobkyně není opodstatněná, neboť to byla sama žalovaná, kdo uzavřel smlouvu o dílo s žalobkyní, přičemž znala cenu za provedení díla i způsob, jakým má být cena uhrazena. Žalovaná ani netvrdila ani neprokazovala, že by mělo dílo vady. Soud prvního stupně tedy měl za to, že práce byly žalobkyní řádně a bez vad provedeny, a proto je žalovaná povinna za jejich provedení zaplatit sjednanou cenu. Nadto došlo částečným plněním žalované k uznání zbytku dluhu, když částečně uhradila zálohovou fakturu ve výši 451 610 Kč a v průběhu placení nedala najevo, že by zbytek neuznala. Soud prvního stupně shrnul, že smlouva o dílo byla platně uzavřena, dílo bylo bez vad provedeno, žalovaná částečně cenu uhradila a má se za to, že zbylou částku za provedené dílo uznala; proto žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni též požadovaný úrok z prodlení vždy ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých faktur.

6. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), a přiznal ji žalobkyni za pět úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva ze dne 10. 12. 2024, sepis a podání žaloby, vyjádření na výzvu soudu ze dne 1. 5. 2025, účast na jednání dne 8. 9. 2025) po 10 540 Kč, pět režijních paušálů, z toho dva po 300 Kč a tři po 450 Kč a dále v částce 5 270 Kč jako náhradu za promeškaný čas za jednání odročené bez věcného projednání dne 6. 8. 2025, vše zvýšeno o 21 % DPH (tj. 12 583,20 Kč), a dále za zaplacený soudní poplatek ve výši 27 581 Kč, tedy v částce celkem 100 084,20 Kč. O platebním místě a o lhůtě k plnění soud prvního stupně rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.

7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, a to v celém jeho rozsahu. Uplatnila odvolací důvody obsahově odpovídající ustanovení § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř. Věcně k nim uvedla, že došlo k procesnímu pochybení, neboť soud prvního stupně jednal v nepřítomnosti žalované, ač jednateli žalované bránila v účasti na jednání překážka. Jednatel žalované se z jednání dne 6. 8. 2025 omluvil a omluvu doložil. Soud prvního stupně jednání odročil na 8. 9. 2025, k němuž se jednatel žalované nemohl dostavit z důvodu přetrvávajících zdravotních obtíží. Soud prvního stupně dále dospěl k nesprávným skutkovým zjištění, neboť nebylo prokázáno řádné dokončení a převzetí díla. Žalobkyní předložený předávací protokol nebyl podepsán oprávněnou osobou žalované; její jednatel jej nepodepsal. Soud prvního stupně dále věc nesprávně právně posoudil, když úhradu části zálohy pokládal za uznání zbytku dluhu; platba zálohy nemůže znamenat uznání budoucího zbytku ceny za dílo, které teprve mělo být dokončeno a převzato. Soud prvního stupně nesprávně rozhodl o počátku prodlení, neboť splatnost ceny byla vázána na řádné provedení a převzetí díla, které nebylo prokázáno. Ve vztahu k náhradě nákladů řízení žalovaná namítla, že DPH lze přiznat pouze, pokud si ji úspěšná strana nemůže odečíst, což soud nezjišťoval; žalovaná obecně zpochybnila též počet úkonů a výši paušálních náhrad. Při jednání odvolacího soudu nad rámec uvedeného navíc zpochybnila platné uzavření smlouvy o dílo s odůvodněním, že ani tu nepodepsala oprávněná osoba. Závěrem navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání, případně aby napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne; dále žádala přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení.

8. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila tak, že odvolací důvody žalované nelze u rozsudku pro zmeškání (kterým ovšem napadený rozsudek není – pozn. odvolacího soudu) aplikovat. Jednatel žalované se z termínu jednání před soudem prvního stupně dne 8. 9. 2025 neomluvil a přetrvávající zdravotní obtíže nedoložil. [jméno FO], který za žalovanou podepsal předávací protokol, žalovanou celou dobu v souvislosti s dílem zastupoval jako pověřená osoba. Závěrem žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

9. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalované podle § 212 a 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo. Odvolací soud postupem podle § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování záznamem o předání a převzetí díla. Naproti tomu neprováděl k důkazu listiny předložené žalobkyní až v odvolacím řízení, které nebyly k důkazu označeny v řízení před soudem prvního stupně, neboť šlo o listiny, která žalobkyně měla k dispozici ještě před prvním jednáním prvostupňového soudu, a z ničeho nevyplynulo, že by jejich navržení k důkazu až v této fázi představovalo přípustnou výjimku z koncentrace řízení nastolené již před soudem prvního stupně a neúplné apelace včetně zákazu novot podle § 205a o. s. ř. Po popsaným způsobem doplněném dokazování odvolací soud shledal, že odvolání žalované je zčásti důvodné ve vztahu k přiznanému úroku z prodlení, jinak důvodné není.

10. K odvolacímu důvodu podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně vyhověl doložené žádosti o odročení jednání, které mělo být konáno dne 6. 8. 2025 a řádně žalovanou předvolal k novému termínu jednání na den 8. 9. 2025. Předvolání bylo žalované doručeno dne 18. 8. 2025. Žádná další omluva ani žádost o odročení nebyla ze strany žalované učiněna, tím méně doložena. Soud prvního stupně tedy postupoval zcela správně v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř., když věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. Tento odvolací důvod tedy naplněn není.

11. K odvolacímu důvodu podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně provedl dokazování, s výjimkou dále uvedeného doplnění, v míře dostatečné pro potřeby rozhodnutí ve věci, provedené důkazy řádně zhodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti a dospěl ke správným skutkovým zjištěním. Odvolací soud proto na skutkové závěry soudu prvního stupně převážně odkazuje. Doplňuje je na základě k důkazu provedeného záznamu o předání a převzetí díla tak, že žalobkyně sjednané dílo dokončila a předala žalované dne 29. 5. 2024, a to aniž by byly vytýkány jakékoli vady. K námitce žalované obsažené v odvolání, že dokončení a převzetí prokázáno nebylo, neboť protokol (záznam) nebyl podepsán jednatelem ani jinou oprávněnou osobou za žalovanou, odvolací soud uvádí, že důkazní význam záznamu je nutno hodnotit v kontextu dalšího provedeného dokazování a v souvislosti s ním. Bylo prokázáno, že strany ujednaly provedení konkrétního díla (přičemž obecné zpochybňování uzavření smlouvy až v průběhu odvolacího jednání shledal odvolací soud v kontextu celé věci zjevně účelovým) a žalovaná zaplatila převážnou část zálohy. Je zřejmé, že pokud by k provedení díla nedošlo, žalovaná by to nepochybně řešila, neponechala by věc tak, že žalobkyni zaplatila více než 450 tisíc korun, aniž by se jí dostalo objednaného plnění (a tím spíše, pokud by snad šlo o plnění, které by si vůbec neobjednala). Ani později, po výzvě k plnění, žalovaná nic takového nenamítala, dokonce ještě ani ne ve vyjádření k žalobě, teprve až v odvolání. Záznam v kontextu ostatních zjištěných skutečností tak lze pokládat za postačující oporu pro skutkový závěr, že k dokončení díla došlo. Smlouva o dílo přitom nestanovila podpis předávacího protokolu jako podmínku splatnosti ceny díla (tou bylo dokončení díla a vystavení faktury). Dokončení díla v sobě automaticky nezahrnuje vyhotovení písemného předávacího protokolu (srov. § 2605 odst. 1 o. z.); strany si mohou nutnost jeho podpisu sjednat, avšak v projednávané věci tak neučinily. Povinností a břemenem žalobkyně tedy bylo prokázat, že k dokončení díla došlo, přičemž toto břemeno na základě provedeného dokazování unesla, a to spolu s prokázáním, že došlo k vystavení faktury.

12. Pokud jde o odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., odvolací soud obecně souhlasí s posouzením věci soudem prvního stupně na základě právní úpravy díla, resp. smlouvy o dílo, a odkazuje na citaci relevantních ustanovení zákona obsaženou v napadeném rozsudku, nicméně nesouhlasí s tím, že by bylo možno v rozsahu celé ceny díla dovodit uznání dluhu prostřednictvím částečné úhrady zálohové faktury. Podle § 2054 odst. 2 o. z., plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Podle mínění odvolacího soudu úhradou převážné části zálohové faktury, aniž zároveň sdělila žalobkyni cokoli jiného, žalovaná uznala, že má povinnost zaplatit celou zálohu, fakturovanou v souladu s ujednáním uzavřené smlouvy. Nelze z toho však vyvozovat uznání povinnosti doplatit i druhou polovinu celkové ceny díla, když ta měla být uhrazena až po dokončení díla a vystavení faktury, tudíž by nedávalo žádného logického smyslu předem tuto platební povinnost uznávat. Ve vztahu k druhé polovině ceny díla tedy nelze z okolností usuzovat, že dlužník platbou uznal i zbytek dluhu. To znamená, že právní názor soudu prvního stupně o uznání dluhu lze akceptovat co do částky 50 000 Kč coby neuhrazeného zbytku zálohy, avšak nikoli co do dalších 501 610 Kč. Nicméně s ohledem na to, že dle skutkových zjištění bylo dílo dokončeno nejpozději ke dni 29. 5. 2024 (kdy bylo předáno) a dne 30. 5. 2024 byla vystavena faktura, vznikla žalované v souladu se smlouvou povinnost uhradit druhou polovinu ceny díla do 30 dnů poté, tedy s ohledem na ustanovení § 607 o. z. do 1. 7. 2024 včetně. Soud prvního stupně tedy ve výsledku správně přiznal žalobkyni právo na zaplacení celé zbývající částky celkové sjednané ceny díla, tj. celkem 551 610 Kč. Počátek prodlení žalované s úhradou částky 501 610 Kč však připadá až na den 2. 7. 2024, neboť ve vztahu k ní je třeba vycházet z ujednání ve smlouvě, nikoli z údaje o datu splatnosti ve faktuře, což má vliv mj. i na sazbu úroku z prodlení přiznaného podle § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, neboť ta pak činí pouze 12,75 % ročně, nikoli 14,75 % ročně.

13. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. tak byl naplněn pouze co do části přiznaného úroku z prodlení v rozsahu 14,75 % ročně z částky 501 610 Kč za dobu od 14. 6. 2024 do dne 1. 7. 2024 a 2 % ročně z částky 501 610 Kč za dobu od 2. 7. 2024 do zaplacení. Ve vztahu k jistině se sice odvolací soud zčásti neztotožnil s úvahou o uznání dluhu žalovanou, nicméně žalobkyni právo na zaplacení vzniklo bez ohledu na absenci takového úplného uznání, tudíž napadený rozsudek je v tomto směru ve výroku věcně správný.

14. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku I. změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. jen tak, že v popsaném rozsahu části úroku z prodlení žalobu zamítl, jinak jej jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. v tomto výroku potvrdil.

15. S ohledem na částečnou změnu napadeného rozsudku odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, a to v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy právo na jejich náhradu přiznal žalobkyni, která byla neúspěšná jen v poměrně nepatrné části předmětu řízení.

16. K argumentaci žalované obsažené v odvolání o odpočtu částky odpovídající dani z přidané hodnoty odvolací soud podotýká, že neměla žádnou oporu v zákoně, neboť ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. nečiní to, zda bude náhrada za daň z přidané hodnoty přiznána, závislým na tom, zda si úspěšná strana může něco „odečíst“ (myšleno žalovanou zřejmě tak, že úspěšná strana, která je plátcem DPH, si může nárokovat odpočet daně na vstupu).

17. Pokud jde o výši náhrady za prvostupňové řízení, činí celková částka 100 084,20 Kč, jak ji správně vypočetl již soud prvního stupně, což sestává ze soudního poplatku ve výši 27 581 Kč, odměny za zastupování advokátem po 10 540 Kč podle § 7 bod 6., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) a. t. za pět úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, žaloba, vyjádření ve věci samé na výzvu soudu, účast na jednání před soudem dne 8. 9. 2025, paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za dva úkony učiněné před 1. 1. 2025, paušální náhrady hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za tři úkony učiněné od 1. 1. 2025, náhrady za promeškaný čas dle § 14 odst. 2 a. t. ve výši 5 270 Kč za ústní jednání dne 6. 8. 2025, které bylo odročeno bez projednání věci, a náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 12 853,20 Kč.

18. Pokud jde o výši náhrady za odvolací řízení, činí celková částka 13 297,90 Kč a sestává z odměny za zastupování advokátem po 10 540 Kč podle § 7 bod 6., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) a. t. za jeden úkon právní služby (účast na jednání před odvolacím soudem), paušální náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. za uvedený jeden úkon učiněný od 1. 1. 2025 a náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. ve výši 21 %, tedy 2 307,90 Kč. Odvolací soud nemohl za účelný úkon právní služby pokládat vyjádření k odvolání učiněné v písemné podobě tak, že se s ním odvolací soud mohl seznámit až krátce před odvolacím jednáním, a argumentující tím, že by napadený rozsudek měl být rozsudkem pro zmeškání, neboť takto učiněné vyjádření nepřineslo nic nad rámec toho, co bylo předneseno při samotném jednání odvolacího soudu, za něž odvolací soud náhradu přiznal. Nadto soud prvního stupně rozsudkem pro zmeškání nerozhodl, takže argumentace žalobce byla zcela bezpředmětná.

19. Celková částka za řízení před soudy obou stupňů tak činí 113 382,10 Kč.

20. O povinnosti zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně odvolací soud rozhodl podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.

21. O lhůtě k plnění odvolací soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.