o 9 729,95 Kč

1. Shora označeným rozsudkem prvostupňový soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů od jeho právní moci (výrokem I/), ve zbývající části co do nároku na zaplacení částky [částka] žalobu zamítl (výrokem II/). Dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrokem III/), žalobkyni a žalované povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro [adresa] náhradu nákladů řízení, jejichž výše bude určena v samostatném usnesení (výrokem IV/ a V/).

2. Rozhodoval o žalobě postavené na tvrzení, že vozidlo ve vlastnictví žalobkyně (dále jen „poškozené vozidlo“) bylo poškozeno sjetím do nezpevněného příkopu dne [datum] v důsledku zavinění řidiče protijedoucího vozidla pojištěného u žalované (dále jen „škodní vozidlo“), který vjel do protisměru v důsledku zabránění střetu s divokou zvěří, kdy náklady na opravu poškozeného vozidla stanovené rozpočtem odmítla žalovaná, sporující nehodový děj i tvrzený rozsah poškození poškozeného vozidla, žalobkyni uhradit.

3. Prvostupňový soud po provedeném dokazování vyšel ze skutkového závěru, že zavinění na vzniklém škodním ději je zcela na straně řidiče škodního vozidla ([jméno FO]), pojištěného u žalované. Zabýval se v místě a čase obvyklými náklady na opravu poškozeného vozidla, kdyby tato byla realizována (z provedeného dokazovaní vyplynulo, že dosud k opravě nedošlo) a výší pojistného plnění, na které tak žalobkyni vzniklo právo. Ohledně výše nákladů na opravu poškozeného vozidla rozpočtem žalobkyně předložila kalkulaci ze systému DAT uvažující s opravou poškozeného vozidla v žalované částce [částka] včetně DPH kalkulující náhradní díly v částce [částka], náklady na mzdy za práci v částce [částka] (2,1 hodin po [částka] a 4,6 hodin po [částka]), náklady na lakování v částce [částka] (materiál [částka] a mzdové náklady [částka] za 3,9 hodiny práce po [částka]) a DPH [částka]. K otázce obvyklých nákladů na opravu poškozeného vozidla se ve svém znaleckém posudku a při výslechu před prvostupňovým soudem vyjádřil znalec [tituly před jménem] [jméno FO]. Ten dospěl k závěru, že náklady na opravu poškozeného vozidla by v daném místě a čase dosáhly výše [částka] včetně DPH, kdy na náhradní díly připadá částka [částka], na mechanickou práci částka [částka] (2,4 hodiny za [částka] a 5,5 hodin po [částka]), na lakování [částka] (lakovací materiál [částka] a mzdy [částka] za 4,4 hodiny po [částka]) a DPH v částce [částka]. Znalec vycházel z cen platných k [datum], kdy s drobnými odchylkami potvrdil nároky žalobkyně ohledně nutnosti výměny specifikovaných náhradních dílů a jejich ceny, dále znalec v zásadě souhlasil s časovou dotací na spojené mechanické a lakovací práce. Znalec však zhodnotil, že výpočet žalobkyně obsahuje zjevně času a místu opravy nepřiměřené hodinové sazby na lakovací práce a mechanickou práci (zde v téměř dvojnásobné výši), též znalec značně korigoval obvyklé náklady na použitý lakovací materiál. Uzavřel, aplikujíc § 6 odst. 2 písm. a), b), c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, že v místě a čase obvyklé náklady na opravu poškozeného vozidla dosahovaly výše [částka] včetně DPH, kdy žalobkyni náleží pojistné plnění v této výši. Žaloba je tedy co do částky [částka] důvodná (výrok I/), ve zbývající části pak byla žaloba shledána nedůvodnou, proto byla zamítnuta (výrok II/).

4. O náhradě nákladů řízení účastníků rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) dle poměrného úspěchu ve věci, žalobkyni přiznal náhradu jí vzniklých nákladů v rozsahu (87,12 % - 12,88 %), jejichž výpočet uvedl v odůvodnění svého rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje.

5. Rozsudek napadla žalobkyně včasným odvoláním, kde namítá, že prvostupňový soud dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním. Akcentovala, že kalkulace předložená žalobkyní byla zpracována autorizovaným servisem Toyota [právnická osoba]., kde je poškozené vozidlo dodnes umístěno, neboť si žalobkyně nemohla být jistá, že jí bude vzniklá škoda žalovanou uhrazena. [právnická osoba] má vyšší hodinové sazby práce oproti neautorizovaným servisům, avšak oprava poškozených vozidel dosahuje vyšší kvality. Proto žalobkyně požaduje opravu v autorizovaném servisu, navíc neautorizovaný servis zpravidla nezajišťuje lakování dílů a žalobkyně by byla zatížena opravou poškozeného vozidla a jeho lakováním na dvou rozličných místech. Poukázala na judikaturní závěry Ústavního soudu, který ve svých nálezech, které citovala, poukazuje zejména na kritérium spravedlivého výsledku při výkladu a aplikaci práva, kdy smyslem a účelem ustanovení, přiznávajícího poškozenému právo na náhradu škody, je zajistit, aby mu byla v plné míře kompenzována majetková újma. S ohledem na průběh řízení, kdy svědek [jméno FO] ve prospěch žalované lhal, jeví se absurdním, že má být žalobkyně protiprávním jednáním poškozena. Navrhla, aby byl výrok II/ změněn tak, že žalobě bude výsledně vyhověno v celém rozsahu a žalobkyni bude přiznána náhrada nákladů řízení a povinnosti platit náklady řízení státu bude žalobkyně zproštěna.

6. Žalovaná považuje zamítavý odvoláním napadený výrok rozsudku za věcně správný. Akcentovala, že žalobkyně polemizuje se skutkovými závěry ohledně ceny opravy poškozeného vozidla v místě a čase obvyklé, aniž by tak učinila před soudem I. stupně, činí tak až v rámci odvolacího řízení. Poukázala dále na skutečnost, že dle žalobkyně je tzv. ve hře otázka ceny rozpočtové, nikoliv faktické – vyúčtované fakturou, přičemž důvod, proč tomu tak je, nemůže jít k tíži žalované. Žalobkyně neměla rozumný důvod poškozené vozidlo neopravit a dále jej neužívat. Žalovaná navrhla odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

7. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v § 205 o. s. ř., přezkoumal v mezích podaného odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 o. s. ř. a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., mimo jiné jej tedy přezkoumal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), kdy dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

8. Zásadní procesní pochybení dosavadního řízení odvolací soud neshledal [§ 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř.]. Neshledal ani, že by řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§ 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř.]. Soud prvního stupně provedl dokazování v postačujícím rozsahu, správně zjistil skutkový stav, který nedoznal změn ani v odvolacím řízení, a proto z něj vycházel i odvolací soud. V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně vyložil, které skutečnosti byly prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, proč neprovedl další důkazy i jakými úvahami se řídil (§ 157 odst. 2 o. s. ř.). Věc posoudil rovněž správně i po stránce právní.

9. V poměrech projednávané věci bylo nesporným, že žalovaná je pojišťovnou, u níž měl provozovatel škodního vozidla sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla dle zák. č. 168/1999 Sb. Právo poškozeného na plnění vůči pojistiteli škůdce je originárním právem založeným zvláštními právními předpisy, které – byť je odvozeno od právního vztahu mezi pojistitelem a pojištěným škůdcem – nemá povahu nároku na náhradu škody (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Pojistitel se nestává osobou odpovědnou za škodu namísto škůdce a plnění pojistitele poskytnuté poškozenému není plněním z titulu jeho odpovědnosti za škodu, neboť osobou odpovědnou za škodu způsobenou poškozenému je pojištěný, nýbrž jde o pojistné plnění (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn [spisová značka]). Nejde tak o právo na náhradu škody, jak žalobkyně ve svém odvolání zaměňuje, ale o právo na výplatu pojistného plnění, které se žalobkyně rozhodla požadovat formou rozpočtu, tedy vyplacením peněz žalobkyni (lhostejno pak, jak s nimi naloží) a nikoliv proplacením faktury autoservisu, který poškozené vozidlo opraví.

10. Žalobkyně, podle obsahu svého odvolání, uplatnila odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu potřebném ke zjištění skutkového stavu, důkazy učinil postupem podle § 122 a násl. o. s. ř. a skutkový děj, který z nich zjistil, je s nimi v souladu. Tento odvolací důvod tak naplněn není.

11. Namítá-li v rámci podaného odvolání žalobkyně, že závěry znalce z oboru autodopravy [tituly před jménem] [jméno FO] /viz odst. 3/ jsou chybné, neboť nezohledňují ceny prací na opravě vozidel v autorizovaném servisu a dále pak v rámci jednání odvolacího soudu nově skutečnost, že znalecký posudek obsahuje chyby ve výpočtu, když zcela pomíjí položku nákladů prací za lakování, když předkládá ze systému DAT kalkulaci nákladů na opravu a důkaz potvrzením Toyota [právnická osoba]., pak se jedná o nepřípustná nova, ke kterým odvolací soud nesmí přihlížet, neboť se uplatní princip neúplné apelace ovládající civilní sporné řízení.

12. Podle § 205a písm. f) o. s. ř. skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně.

13. O této skutečnosti byli účastníci, resp, jejich právní zástupci, prvostupňovým soudem poučeni při jednání konaném [datum] ve smyslu ustanovení § 119a o. s. ř., jak vyplývá z protokolu o jednání. Žádné další skutečnosti nebo důkazy žalobkyní označeny nebyly. Odvolací soud vychází z toho, že protokol o jednání splňuje veškeré zákonné náležitosti a má tak povahu veřejné listiny dle § 134 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka]). Lze proto vycházet ze správnosti údajů v něm uvedených.

14. Odvolací soud z uvedeného důvodu nepřipustil žalobkyní v odvolacím řízení nově navrhovaný listinný důkaz – potvrzení [právnická osoba]., neboť tento důkaz či námitky uplatněné žalobkyní v odvolání přes poučení soudem I. stupně dle § 119a o. s. ř. v závěru jednání dne [datum] nevzešly. Jedná se tak o nepřípustná nova, když nejde o žádnou ze zákonných výjimek uvedených v § 205a o. s. ř.

15. Na základě výše popsaných důvodů odvolací soud uzavřel, že zjištěný skutkový stav prvostupňovým soudem, vč. právního posouzení věci tak, jak jej učinil, jsou správné. Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku ad II/ potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, včetně věcně správného nákladového výroku ad III/, který je v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Věcně správný je též výrok ad IV/, který odpovídá tomu, že žalobkyně je povinna dle míry svého neúspěchu (12,88 %) zaplatit státu náklady řízení dle § 148 o. s. ř., proto byl i tento výrok rozsudku odvolacím soudem podle § 219 o. s. ř. potvrzen.

16. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná uhradila na základě výzvy prvostupňového soudu zálohu na zpracování znaleckého posudku v částce [částka] (č. l. 103) a znalečné bylo [tituly před jménem] [jméno FO] přiznáno a následně proplaceno v celkové částce [částka] ([částka]. Žalovaná je povinna zaplatit dle míry svého neúspěchu 87,12 % z této částky na náhradě nákladů řízení státu dle § 148 o. s. ř., povinnost dalšího plnění jí proto vzniknout nemůže, naopak je třeba, aby došlo k vrácení přeplatku složené zálohy na základě rozhodnutí prvostupňového soudu. Výrok V/ ukládající žalované povinnost k plnění náhrady nákladů státu byl proto odvolacím soudem zrušen a odklizen podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř.

17. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., jejich náhrada byla přiznána v této fázi řízení úspěšné žalované. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou právního zástupce žalobce za dva úkony právní služby spojené s vyjádřením k odvolání a účastí na jednání po [částka] (§ 7 bod 4., § 8 odst. 1, a § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhl. č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif), ke každému z těchto úkonů ještě náleží paušální náhrada na výdaje advokáta ve výši [částka] (§ 13 odst. 4 tarifu), s navýšením o 21 % sazbu DPH k nákladům právního zastoupení ve výši [částka] ( § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.) náklady žalované v odvolacím řízení představují částku [částka]. Tyto náklady žalované bylo žalobkyni za užití § 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. uloženo zaplatit k rukám právního zástupce žalované (výrokem ad III/).

18. Přezkumnou činností odvolacího soudu zůstal nedotčen výrok I/ rozsudku soudu I. stupně, nabyl tak samostatně právní moci, když odvolací řízení bylo pro včasné nezaplacení soudního poplatku zastaveno.