Rozhodnutí 62 Co 319/2024-100

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem rozhodl tak, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 436 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 581 Kč od 21. 7. 2023 do zaplacení a z částky 9 855 Kč od 3. 4. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), žalobu se co do částky ve výši 400 Kč, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 100 Kč od 20. 2. 2023 do zaplacení, z částky 100 Kč od 27. 2. 2023 do zaplacení, z částky 100 Kč od 14. 4. 2023 do zaplacení a z částky 100 Kč od 18. 4. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 581 Kč od 8. 2. 2023 do 20. 7. 2023 zamítl (výrok II.) a rozhodl, že je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladu řízení ve výši 12 658 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že ačkoliv s žalovanou uzavřela smlouvu o sdružených dodávkách elektřiny a plynu č. [číslo] dne 31. 10. 2018 a elektřinu a plyn dodala, žalovaná neuhradila za období od 1. 11. 2022 do 15. 1. 2023 za sdružené služby dodávky plynu ve výši 7 542 Kč (fa. č. [číslo]), a dále za období od 25. 10. 2022 do 25. 1. 2023 sdružené služby dodávky elektřiny ve výši 9 855 Kč (fa. č. [číslo]). Na první fakturu žalovaná uhradila dne 3. 4. 2023 částku ve výši 3 961 Kč a na druhou neuhradila ničeho. Žalobkyně měření množství elektřiny či plynu v distribuční soustavě neprovádí, neboť jej zajišťuje společnost [právnická osoba], která v rozhodném období (tj. od 1. 11. 2022 do 15. 1. 2023) žalobkyni předávala hodnoty počátečního a konečného stavu plynoměru nadvakrát, přičemž podruhé jako opravné na základě reklamace původního vyúčtování fakturou č. [číslo]. Dále žalobkyně požadovala po žalované celkem 4 x 100 Kč za zaslané upomínky ke splnění závazků.

3. Žalovaná nárok žalobkyně sporovala. Pokud šlo o dodávku plynu, žalovaná nesouhlasila s výší naměřených stavů měřidel (stav 9 234 m3 k 31. 12. 2022 a konečný stav 9 351 m3 k 15. 1. 2023), což opakovaně u žalobkyně reklamovala. Určení konečného stavu měřidla žalovaná považovala za neprůkazné. S ohledem na opakované reklamace ze strany žalované byl žalobkyní vydán dne 3. 4. 2023 opravný daňový doklad č. [číslo] znějící na přeplatek v částce 3 961 Kč, splatný dne 17. 4. 2023. Tento však byl bez souhlasu žalované započten na neoprávněnou pohledávku žalobkyně plynoucí z faktury č. [číslo]. Z opravné faktury navíc plyne, že konečný stav měřidla (k datu 15. 1. 2023) je nižší, než je konečný stav uváděný ve faktuře č. [číslo]. Pokud jde o fakturu č. [číslo] na částku ve výši 9 855 Kč za sdružené dodávky elektřiny, tak žalovaná uvádí, že konečný stav za elektřinu neodpovídá konečnému stavu elektroměru ke dni 25. 1. 2023 uváděný na dřívější faktuře za elektřinu č. [číslo] ze dne 3. 2. 2023 znějící na částku ve výši 2 528 Kč za totéž období (tj. od 25. 10. 2022 do 25. 1. 2023). Z toho je zřejmé, že žalobkyně odečet skutečné spotřeby žalované neprovedla. Nadto dále uvádí, že již samotná faktura č. [číslo] je opravným daňovým dokladem žalobkyně, když první vyúčtování elektřiny za totéž zúčtovací období žalovaná obdržela již 3. 2. 2023 v rámci faktury č. [číslo]. Jelikož je nárok žalobkyně ohledně zaplacení částky 7 542 Kč a částky 9 855 Kč neoprávněný, považuje za neoprávněný i nárok žalobkyně na zaplacení poplatků za zaslané upomínky.

4. Soud I. stupně po provedeném dokazování, které učinil z listinných důkazů došel k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o dodávkách plynu a elektřiny, na jejímž základě žalobkyně dodávala do odběrného místa na adrese [adresa] sdružené dodávky plynu a elektřiny. Žalovaná se zavázala elektřinu a plyn odebírat a za dodávky sjednaného množství platit cenu silové elektřiny a plynu na základě smlouvy a Všeobecných obchodních podmínek. Za období od 1. 11. 2022 do 15. 1. 2023 byla žalobkyní vyúčtována fakturou č. [číslo] sdružená dodávka plynu celkem ve výši 7 542 Kč se splatností dne 7. 2. 2023, přičemž ke stanovení odečtu došlo dle provozovatele distribuční soustavy [právnická osoba] původně k datu 15. 1. 2023 odhadem. V důsledku reklamace žalované byla zaslána žalobkyní žalované opravná faktura znějící na přeplatek 3 961 Kč vč. DPH, splatný dne 17. 4. 2023, který byl žalobkyní započítán na jí dříve zaslané vyúčtování fakturou č. [číslo]. Za období od 25. 10. 2022 do 25. 1. 2023 byly žalobkyní vyúčtovány fakturou č. [číslo] sdružené služby dodávky elektřiny znějící na částku 2 528 Kč vč. DPH, kdy žalobkyně vycházela ze stavu měřidla na odběrném místě určeným provozovatelem distribuční soustavy odhadem ke dni 25. 1. 2023. Skutečný odečet byl proveden k datu 14. 3. 2023 a na odběrném místě byly dne 17. 3. 2023 opraveny odhadované konečné stavy elektroměru. V důsledku toho žalobkyně žalované zaslala opravný daňový doklad č. [číslo] znějící na částku výši 9 855 Kč se splatností dne 3. 4. 2023.

5. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil zejména podle § 50 odst. 2, § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (dále jen „energetický zákon“), § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Uzavřel, že žaloba je z části důvodná, a to ohledně vyúčtování sdružené dodávky plynu fakturou č. [číslo], na níž byl započten přeplatek vyúčtovaný opravnou fakturou ve výši 3 961 Kč, tj. celkem za sdružené dodávky plynu částka ve výši 3 581 Kč, a dále ohledně vyúčtování za sdružené služby dodávky elektřiny fakturou (opravným daňovým dokladem) č. [číslo] znějící na částku výši 9 855 Kč, tj. celkem ve výši 13 436 Kč spolu s úrokem z prodlení, není však důvodná ohledně zaplacení vyúčtování za 4 upomínky v celkové výši 400 Kč, spolu s příslušenstvím, když žalobkyně neprokázala, že žalované zaslala nárokované výzvy k plnění, celkem ve výši 400 Kč a dále není důvodná ohledně úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 581 Kč od 8. 2. 2023 do 20. 7. 2023. Uvedl, že za období od 1. 11. 2022 do 15. 1. 2023 bylo žalované zasláno vyúčtování sdružené dodávky plynu fakturou č. [číslo] na částku ve výši [částka] se splatností dne 7. 2. 2023, přičemž ke stanovení odečtu došlo k datu 15. 1. 2023 odhadem, přičemž toto vyúčtování bylo následně k reklamaci žalované a v důsledku opravených informací poskytnutých provozovatelem distribuční soustavy ohledně stavu měřidla k datu 15. 1. 2023 opraveno opravnou fakturou znějící na přeplatek 3 961 Kč vč. DPH. Přeplatek byl započten na fakturu č. [číslo], kdy vyúčtovanou částku po započtení přeplatku je žalovaná žalobkyni povinna v souladu s § 72 odst. 2 energetického zákona zaplatit. Pokud jde o opravný daňový doklad č. [číslo] za sdružené služby dodávky elektřiny stanovené skutečným odečtem a znějící na částku výši 9 855 Kč, kterým žalobkyně opravila původní vyúčtování za sdružené služby dodávky elektřiny znějící na částku 2 528 Kč vč. DPH, které byly původně stanoveny odhadem, vyúčtování ceny stanovené opravným daňovým dokladem č. [číslo] za sdružené služby dodávky elektřiny, která byla v důsledku opravy stavu údajů na elektroměru dodatečně změněna, je proto povinna žalovaná v souladu s § 50 odst. 2 energetického zákona uhradit. V případě změny odběratele i dodavatele energie je možné vyúčtování ceny sdružených dodávek plynu či elektřiny stanovit na základě odhadu stavu měřidel na odběrném místě. Okolnost, že měřící zařízení je na veřejně dostupném místě, na daném nic nemění (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4108/2017).

6. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení částečně úspěšná plnou náhradu nákladů řízení, neboť její neúspěch byl v nepatrné výši. Náklady řízení sestávající z nákladů právního zastoupení vyčíslil podrobně v odůvodnění svého rozhodnutí podle vyhl. č 177/1996 Sb.

7. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná, a to do jeho výroků I. a III. Při jednání dne 23. 10. 2024 před odvolacím soudem žalovaná odstranila pochybnosti o rozsahu svého odvolání a uvedla, že odvoláním napadá pouze část výroku I. rozsudku soudu I. stupně, a to ve výši 9 855 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % za období od 3. 4. 2023 do zaplacení.

8. Žalovaná své odvolání ze dne 13. 6. 2024 doplnila podáním ze dne 5. 8. 2024 a dle obsahu uplatnila odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. Uvedla, že soud I. stupně nedostatečně zjistil skutkový stav věci. V předmětné věci byla žalobkyní nejprve vystavena faktura za sdružené dodávky elektřiny č. [číslo] znějící na částku 2 528 Kč, kdy žalobkyně vycházela ze stavu měřidla na odběrném místě určeném provozovatelem distribuční soustavy odhadem ke dni 25. 1. 2023. Tuto fakturu žalovaná bez výhrad uhradila. Následně byl ke dni 14. 3. 2023 proveden skutečný odečet (pořízený sondou) a na daném odběrném místě tak byly dne 17. 3. 2023 opraveny odhadované konečné stavy elektroměru. Z vyjádření [právnická osoba] vyplývá že před skutečným odečtem provedeným dne 14. 3. 2023 byl poslední skutečný stav elektroměru zjištěn ke dni 25. 10. 2022 a odhad konečného stavu elektroměru ke dni 25. 1. 2023 byl činěn 3 měsíce od posledního skutečně zjištěného konečného stavu elektroměru. Soud I. stupně se spokojil s takto žalobkyní určenou a tvrzenou konečnou spotřebou ke dni 25. 1. 2023, třebaže se již v předchozím období prokázalo, že odhady nejsou správné. Jestliže se tedy žalobkyní provedený odhad ke dni 25. 1. 2023 vycházejíc ze skutkového stavu z 25. 10. 2022 natolik lišil od skutečného stavu ke dni 14. 3. 2023, žalované není dána žádná jistota, že odhad provedený zpětně k 25. 1. 2023 dle skutečných odečtů z 14. 3. 2023 jakkoliv odpovídá reálnému stavu spotřeby elektřiny žalované právě ke dni 25. 1. 2023. Poukázala na možnost, že elektroměr byl vadný. Závěrem uvedla, že pokud soud I. stupně nesprávně posoudil nárok žalobkyně co do částky 9 855 Kč vč. DPH, je nesprávný i výrok III. rozsudku o náhradě nákladů řízení. Navrhla závěrem, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

9. Žalobkyně se k podanému odvolání vyjádřila podáním ze dne 26. 8. 2024. Uvedla, že považuje rozsudek soudu I. stupně za věcně správný. Dle žalobkyně soud I. stupně zcela správně zjistil skutkový stav věci. Žalovaná ve svém odvolání nesprávně uvedla, že první odhad spotřeby elektřiny v odběrném místě v rozhodném období byl ke dni 25. 1. 2023 proveden žalobkyní. Ve skutečnosti odhad provádí provozovatel distribuční soustavy. Odhadem zjištěný koncový stav elektroměru byl podkladem pro vyúčtování fakturou č. [číslo] na doplatek 2 528 Kč, který žalovaná uhradila. Žalovaná ve svém odvolání fakticky potvrdila skutkový stav věci, tedy, že poslední odpočet provedený na místě pracovníkem distributora byl proveden ke dni 25. 10. 2022, nicméně zpochybňuje metodiku i výsledné hodnoty dalších odečtů. Poukazovala na to, že prvotní odhad spotřeby byl nepřesný a diametrálně se lišil se skutečným stavem spotřeby zjištěným k 14. 3. 2023 řádný odečtem. Žalobkyně k tomu poukazuje na to, že měření množství elektřiny v distribuční soustavě je proces upravený energetickým zákonem, popř. vyhláškou č. 359/2020 Sb., o měření elektřiny. Provozovatel distribuční soustavy pak odpovídá i za správnost tohoto měření. V případě dodávky elektřiny je odhad stavu měřidla upraven v § 38 vyhlášky č. 408/2015 Sb. o pravidlech trhu s elektřinou. Stavy předmětného elektroměru k datu 25. 1. 2023 byly [právnická osoba] provedeny způsobem dle § 38 odst. 4 vyhlášky, tedy odhadem elektřiny. Druhý odhad k datu 25. 1. 2023 oproti prvnímu již vychází ze skutečných stavů ve vysokém a nízkém tarifu, zjištěným distributorem o cca 50 dní později, dne 14. 3. 2023, a nelze tak tyto dva odhady vůbec srovnávat. Pokud žalovaná brojí proti tomu, že elektroměr měl poruchu, pak se jedná o nepřípustné novum, ke kterému by odvolací soud neměl přihlížet. Žalobkyně rovněž poukázala na skutečnost, že ačkoliv žalovaná napadla odvoláním celý výrok I. rozsudku, v odvolání hovoří toliko jen o nároku v části 9 855 Kč, odvolání žalované je tedy nepřezkoumatelné.

10. Závěrem žalobkyně žádala odvolací soud, aby rozhodnutí soudu I. stupě potvrdil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení.

11. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. v mezích podaného odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a shledal, že odvolání žalované není důvodné.

12. Je tomu tak především proto, že soud I. stupně se s danou materií vypořádal způsobem, jemuž nelze naprosto nic vytknout, vydané rozhodnutí odůvodnil naprosto logicky a srozumitelně, jeho skutkové závěry mají v obsahu spisu bezvýhradní opory a prosty pochybení jsou i jeho navazující závěry právní. Na jeho zcela pregnantní odůvodnění může odvolací soud odkázat a nemělo by významu, aby jen jinými slovy opisoval to, což již přesvědčivě vyložil soud I. stupně.

13. Soud I. stupně správně zjistil a mezi stranami ani nebylo sporu o tom, že dne 31. 10. 2018 uzavřely strany sporu smlouvu, na základě, které měla žalobkyně poskytovat sdružené služby dodávky elektřiny a plynu a žalovaná se zavázala odebírat žalobkyní do odběrného místa dodanou elektřinu a plyn a uhradit žalobkyni řádně a včas dohodnutou platbu za dodávku elektřiny a plynu. Odvoláním pak byla napadena část výroku I. rozsudku soudu I. stupně, tedy v odvolacím řízení se již spornou stala pouze otázka, jakou částku je povinna žalovaná uhradit za odběr elektřiny za období od 25. 10. 2022 do 25. 1. 2023. Soud I. stupně přitom zcela správně došel k závěru, že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni za odběr elektřiny v daném období částku 9 855 Kč, když tato částka byla sice stanovena odhadem, nicméně vycházela ze skutečných stavů elektroměru, které byly zjištěny provozovatelem distribuční soustavy [právnická osoba].

14. Soud I. stupně zcela správně došel k závěru, že stanovení částky za odběr elektřiny je možné učinit i tzv. odhadem. Odvolací soud k tomu doplňuje, že v rozhodné době byla právním předpisem o měření elektřiny vyhláška č. 359/2020 Sb. V ustanovení § 7 odst. 3 tato vyhláška definovala údaje z měření elektřiny jako a) údaje zaznamenané měřicím zařízením, popřípadě vypočtené na základě údajů z měřicího zařízení, b) údaje odečtené a předané dotčeným účastníkem trhu s elektřinou provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy způsobem určeným provozovatelem přenosové soustavy nebo provozovatelem distribuční soustavy, pokud odpovídají charakteru a průběhu odběru nebo dodávky elektřiny předcházejících období (dále jen „samoodečty“), c) náhradní údaje získané výpočtem, odhadem nebo vzájemným odsouhlasením provozovatelem přenosové soustavy nebo provozovatelem distribuční soustavy se zákazníkem, výrobcem elektřiny nebo provozovatelem jiné distribuční soustavy a d) údaje spotřeby získané výpočtem, a to tak, že celkové množství elektřiny vstupující do distribuční soustavy z jiných distribučních soustav a vystupující z distribuční soustavy do jiných distribučních soustav je zvýšeno o měřenou dodávku výrobců a zákazníků do této distribuční soustavy a sníženo o měřený odběr výrobců a zákazníků z této distribuční soustavy; údaje spotřeby získané tímto výpočtem se použijí pouze v případě, je-li v odběrném místě odběratel stejným právním subjektem jako dodavatel elektřiny do tohoto odběrného místa a provozovatel distribuční soustavy, k níž je toto odběrné místo připojeno, a zároveň v tomto odběrném místě není instalována výrobna elektřiny. Z uvedeného tedy vyplývá, že údaje z měření elektřiny mohou být získávány i odhadem, jak provedla právě žalovaná prostřednictvím provozovatele distribuční soustavy [právnická osoba] V projednávané věci tedy nebyl pochyb o tom, že provozovatel distribuční soustavy mohl pro účely vyúčtování ceny údaje z měření (stav elektroměru) zjistit i odhadem (shodně rozsudek Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 4108/2017). Odvolací soud nicméně výše uvedené uvádí pouze nad rámec, neboť tato otázka ohledně způsobu odečtu elektroměru nebyla mezi účastníky sporná.

15. Žalovaná zejména a výhradě uplatnila odvolací důvod uvedený v ustanovení § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř, kdy tvrdila, že soud I. stupně neúplně, a tedy nesprávně zjistil skutkový stav věci. Její odvolací námitky pak spočívaly v tvrzení, že jestliže se žalobkyní provedený odhad ke dni 25. 1. 2023 vycházejíc ze skutkového stavu z 25. 10. 2022 natolik lišil od skutečného stavu ke dni 14. 3. 2023, žalované není dána žádná jistota, že odhad provedený zpětně ke dni 25. 1. 2023 dle skutečných odečtů z 14. 3. 2023 jakkoliv odpovídá reálnému stavu spotřeby elektřiny žalované právě ke dni 25. 1. 2023. K tomu odvolací soud konstatuje, že žalovaná zaměňuje odhad stanovený do budoucna a odhad stanovený zpětně na základě již zjištěného skutečného stavu spotřeby elektrické energie. Tyto odhady dle odvolacího soudu srovnávat nelze, neboť zatímco odhad stanovený do budoucna je skutečně pouze orientačním odhadem, kdy žalobkyně pouze na základě typového diagramu dodávky predikuje případný odběr energií do budoucna, odhad stanovený zpětně vychází z již skutečně zjištěného stavu elektroměru. Nadto odvolací soud poukazuje na skutečnost, že sama žalovaná samoodečet soudu I. stupně v reakci na jeho poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. nepředložila s tím, že jej nedohledala, neboť měla zato, že došlo k fyzickému odečtu elektřiny. Žalovaná rovněž uvedla, že elektroměr je přístupný z ulice a je možné provést kýmkoliv odečet. Sama tedy potvrdila, že mohla sama provést odečet stavu elektřiny, což neučinila. Lze tedy uzavřít, že skutkový stav zjištěný soudem I. stupně je správný a lze na něj odkázat.

16. V poslední řadě ještě odvolací soud doplňuje, že pokud žalovaná začala až v odvolacím řízení tvrdit, že snad měl elektroměr poruchu, a proto z něj nelze vycházet, jedná se o nepřípustné novum.

17. Podle § 205a o. s. ř. skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem I. stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže a) se týkají podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce (přísedícího) nebo obsazení soudu; b) jimi má být prokázáno, že v řízení došlo k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; c) jimi má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně; d) jimi má být splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti nebo důkazní povinnost, a to za předpokladu, že pro nesplnění některé z uvedených povinností neměl odvolatel ve věci úspěch a že odvolatel nebyl řádně poučen podle § 118a odst. 1 až 3; e) odvolatel nebyl řádně poučen podle § 119a odst. 1; f) nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně.

18. Odvolání ve sporném řízení je vybudováno na systému neúplné apelace a zákon účastníku ukládá povinnost tvrdit před soudem I. stupně všechny pro věc právně významné skutečnosti a označit dostupné důkazy způsobilé k jejich prokázání, tj. okolnosti, jimiž má být objasněn skutkový základ věci. Projevem principu neúplné apelace, na němž je založeno odvolací řízení ve sporném řízení, je omezení možnosti uplatnění (zohlednění) v něm nových skutečností a důkazů. Novými skutečnostmi (potažmo důkazy) z pohledu ustanovení § 205a o. s. ř. mohou být pouze okolnosti, jimiž má být skutkový stav věci zjištěn jinak, než jak byl dosud zjištěn, které nebyly uplatněny již před soudem I. stupně. Podpora právní argumentace o závěry aktuální rozhodovací praxe dovolacího soudu, která nevychází z tvrzení měnícího skutkový stav věci, není nepřípustnou novotou v odvolacím řízení ve smyslu § 205a o. s. ř. (shodně rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 5795/2016, ze dne 27. 9. 2018). Z uvedeného tedy plyne, že pokud žalovaná netvrdila v řízení před soudem I. stupně, že by snad vyúčtování elektřiny bylo důsledkem vadného elektroměru a tuto skutečnost začala tvrdit až v odvolacím řízení, a to přesto, že v závěru posledního jednání před soudem I. stupně byla řádně poučena dle § 119a o. s. ř., jedná se o nepřípustné novum, kterým se odvolací soud nezabýval, protože nejde o žádnou ze zákonných výjimek koncentrace řízení tak, jak to vyplývá z § 205a o. s. ř.

19. Odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. tak naplněny nejsou. Odvolací soud tedy rozsudek soudu I. stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, a to včetně správných nákladových výroků účastníků, které byly učiněny v souladu se zásadou zakotvenou v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., tj. podle zásady úspěchu ve věci, když odvolací soud zároveň ctil zásadu reformatio in peius.

20. O nákladech řízení před odvolacím soudem (§ 224 odst. 1 o. s. ř.) rozhodl odvolací soud podle zásady úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 7 bodu 4. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 855 Kč, sestávající z částky 1 500 Kč za dva úkony právní služby, a to za vyjádření k věci ze dne 13. 9. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. a jednání před odvolacím soudem dne 23. 10. 2024 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. a z DPH ve výši 21 %. Celkové náklady žalobkyně tak činí částku 4 356 Kč.

21. Ostatní výroky rozsudku soudu I. stupně (výrok I. ohledně částky 3 581 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 581 Kč od 21. 7. 2023 do zaplacení a výrok II.) nebyly odvoláním napadeny, a zůstaly proto nedotčeny (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).