Rozhodnutí 62 CO 297/2022-177

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, na základě níž by byl žalovaný uznán povinným uhradit žalobci částku [částka] spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení] (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím představující vánoční odměnu za rok [rok] v souvislosti s výkonem své práce. Svůj návrh odůvodnil tím, že je u žalovaného zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na pozici„ [příjmení] [příjmení] [jméno]“. V roce [rok] byly ekonomické výsledky žalovaného dobré. Přestože všem kolegům žalobce byla přiznána vánoční prémie, žalobci vánoční prémie odpovídající jedné měsíční základní mzdě vyplacena nebyla. Žalobce má za to, že vánoční prémie nepodléhala individuálnímu posouzení

a že s ním nebylo rovně zacházeno, neboť odmítl podepsat dohodu o rozvázání pracovního poměru.

3. Na základě zjištěného skutkového stavu soud I. stupně uzavřel, že má za to, že v pracovní smlouvě ze dne [datum] je v bodě II. obsaženo ujednání o mzdě. V bodě 1 je dle nalézacího soudu uvedena nároková mzda, která je odvozena od mzdového výměru. V bodě 2 je uvedeno, že zaměstnanci může být na základě vyhodnocení dosažených pracovních výsledků zaměstnance přiznána vedle měsíční základní mzdy též odměna až do výše určené výměrem. Zaměstnanci 0může být přiznána vedle měsíční základní mzdy i mimořádná odměna. Jak z jazykového znění, tak i ze zařazení odměny do jiného odstavce dle soudu I. stupně vyplývá, že se jedná o nenárokovou složku, kde je nezbytné rozhodnutí zaměstnavatele. K tomu odkázal nalézací soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]. Vzhledem k tomu, že žalobce toto rozhodnutí nedodal, resp. vůbec nebylo vydáno, neunesl dle soudu I. stupně důkazní povinnost dle § 120 o. s. ř. a současně neprokázal, že na mimořádnou roční odměnu jako na nenárokovou složku mzdy má oprávněný nárok. Soud I. stupně se z uvedeného důvodu ani důkladně nezabýval nerovným zacházením se žalobcem, které pociťoval dle soudu pouze v rovině nepřiznání odměny.

4. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, kdy náhradu nákladů řízení přiznal úspěšnému žalovanému s tím, že tyto sestávají z nákladů právního zastoupení, které vyčíslil v odůvodnění svého rozhodnutí.

5. Proti rozsudku podal včasné a přípustné odvolání žalobce. Svým odvoláním podaném v blanketní formě a posléze doplněném dne [datum] brojil proti oběma výrokům napadeného rozsudku, a to z důvodů uvedených v ustanovení § 205 odst. 2 písm. b), c), d) e) a g) o. s. ř. Dle žalobce vůči němu docházelo ze strany žalovaného v období od podzimu roku [rok] k nerovnému zacházení s cílem přimět žalobce ke skončení pracovního poměru. Vzhledem k tomu, že žalobce odmítl uzavřít dohodu o rozvázání pracovního poměru, přistoupil žalovaný dle žalobce zcela účelově ke změně náplně práce žalobce a jeho tzv. KPIs. Žalovaný nesvěřil žalobci žádné klienty. Sám měl hledat potenciální klienty, kteří splňovali minimální obraty stanovené žalovaným. K těmto zásadním změnám nedošlo u žádného z jeho kolegů pracujících na stejné nebo srovnatelné pracovní pozici. Žalovaný již necelý týden po změně náplně práce předal žalobci vytýkací dopis, ve kterém žalobci vytýkal jeho předchozí pracovní výsledky. Žalovaný následně jednostranně mzdovým výměrem ze dne [datum] snížil žalobci základní mzdu z původní částky [částka] na částku [částka] pro údajné neuspokojivé pracovní výsledky, a to s účinností od [datum], a následně z týchž důvodů dne [datum] předal žalobci výpověď. Jedním z projevů nerovného a šikanózního jednání žalovaného bylo nevyplacení vánoční prémie za rok [rok]. U žalovaného bylo dle žalobce zvykem, že v případě dosažení dobrých hospodářských výsledků byla zaměstnancům poskytována vánoční prémie. Žalobci byla tato vánoční prémie přiznána a vyplacena za rok 2019. Vzhledem k tomu, že i v roce [rok] byly ekonomické výsledky žalovaného dobré, byla zaměstnancům žalovaného vánoční prémie slíbena. Žalobci však vánoční prémie, která byla zaměstnancům žalovaného přiznávána nejméně ve výši odpovídající jedné měsíční základní mzdě zaměstnance, vyplacena nebyla, a to přesto, že jediným kritériem pro přiznání vánočních prémií byly dle žalobce dobré hospodářské výsledky žalovaného. Když se následně žalobce domáhal vyplacení vánoční prémie u svého přímého nadřízeného, tak mu bylo sděleno, že vánoční prémie byla nenároková a vyplácela se jen podle individuálního posouzení a že obchodní výsledky žalobce měly být tristní. Žalovaný však dle žalobce neurčil předem žádná jiná kritéria, která by byla rozhodující pro přiznání vánoční prémie, než dosažení očekávaných hospodářských výsledků žalovaným. Jestliže se soud I. stupně spokojil dle žalobce pro účely svého rozhodnutí pouze s tvrzením žalovaného ohledně jeho postupu ve věci přiznávání tzv. vánoční prémie, pak nepostupoval na základě volného hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř., čímž je naplněn odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 písm. d)

o. s. ř. Žalovaný byl dle žalobce soudem I. stupně vyzván dle §118b o. s. ř., aby tvrdil a prokázal,

jak pracovali ostatní a zda ostatní zaměstnanci obdrželi odměny a jak žalobce. Žalovaný předložil dle žalobce tabulku se seznamem zaměstnanců s přiznanými prémiemi, která dle jeho názoru nemůže sloužit jako důkazní prostředek, neboť nelze ověřit její autenticitu a autorství, nelze ověřit ani její pravdivost. Nicméně i kdyby se mělo z tabulky vycházet, je z ní dle žalobce zřejmé, že téměř všem zaměstnancům uvedeným v tabulce byla vánoční prémie přiznána. Pokud se jedná o pracovní výsledky ostatních zaměstnanců žalovaného, žalobce namítl, že soud I. stupně učinil veškerá svá zjištění v tomto směru pouze z předložených čestných prohlášení namísto provedení svědeckých výpovědí. Pokud soud I. stupně dospěl na základě tabulky a čestných prohlášení k závěru, že vánoční prémie byly u žalovaného přiznávány podle pracovních výsledků zaměstnanců, založil tuto úvahu dle žalobce na základě nesprávně provedených důkazů, a tedy dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním ve smyslu § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. Soud I. stupně dle názoru žalobce postupoval krajně nedůsledně při posuzování procesu schvalování vánoční prémie u žalovaného stejně jako u posouzení toho, zda pracovní výsledky zaměstnanců představovaly kritérium pro přiznání a určení výše tzv. vánoční prémie a jak se toto u konkrétních zaměstnanců projevovalo, když činil své závěry buď bez provedení navržených důkazů či na základě nesprávně provedených důkazů. Žalobce je dále toho názoru, že když soud I. stupně ve sporu o nerovné zacházení přenesl povinnost důkazní na žalobce, nepostupoval správně. Nadto se soud dle žalobce odmítl zabývat jádrem sporu, a to nerovným zacházením

s žalobcem. Žalobce byl již během prvního ústního jednání ve věci vyzván, aby doplnil svá tvrzení ohledně toho, v čem spatřuje nerovné zacházení ze strany žalovaného. Žalobce již v čl. V. svého vyjádření ze dne [datum] popsal konkrétní okolnosti nerovného zacházení s jeho osobou ze strany žalovaného. Žalobce se s ohledem na výše uvedené domnívá, že řízení před soudem I. stupně bylo zatíženo takovými vadami, které mohou mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a které odůvodňují podání odvolání z důvodu podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř.

6. Žalobce se po žalovaném nedomáhá vyplacení samotné vánoční prémie, nýbrž náhrady újmy, která svou hodnotou odpovídá vánoční prémii. Z odůvodnění rozsudku je dle žalobce patrné, že se soud I. stupně zřejmě zabýval pouze otázkou, zda vánoční prémie měla povahu nárokové složky mzdy, i když správně se měl zabývat otázkou, zda žalovaný jednal se žalobcem v rozporu se zákazem nerovného zacházení a zda mu svým jednáním, kdy mu nepřiznal právo na vánoční prémii, nezpůsobil újmu právě ve výši odpovídající této vánoční prémii. Vzhledem k tomu, že žalobce řádně tvrdil a prokázal, že žalovaný se vůči němu dopouštěl nerovného a šikanózního zacházení, kdežto žalovaný ani na výzvy soudu v průběhu řízení před soudem I. stupně neprokázal, že by se takového jednání nedopouštěl, nadto ani nenavrhl a nepředložil potřebné důkazy k prokázání opaku, má žalobce za to, že odvolací soud může na základě současného procesního stavu a zjištěného skutkového stavu věci dospět k závěru, že s žalobcem bylo nerovně zacházeno, když mu nebyla přiznána vánoční prémie, a přiznat mu nárok na náhradu újmy odpovídající svou výší částce, která by odpovídala vánoční prémii, a to spolu s příslušenstvím. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalovanému uloží povinnost zaplatit žalobci částku ve výši [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení a náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

7. Žalovaný k podanému odvolání uvedl, že jediným důvodem, pro který nepřiznal žalobci v prosinci [rok] vánoční prémii, byla skutečnost, že jeho nadřízený nebyl spokojen s jeho pracovními výsledky, což ve svém vyjádření podrobně rozebral. Žalobce byl dle žalovaného jediným obchodníkem, který měl špatné výsledky. Žalovaný nesporuje, že odebral žalobci z jeho portfolia klientů mediální agentury, a to na základě požadavků samotných agentur. Ke změně náplně jeho práce však dle žalovaného nedošlo, pouze ke snížení jeho pracovních povinností. V důsledku této skutečnosti snížil v [anonymizováno] [rok] žalobci mzdu. Žalovaný dal žalobci následně výpověď, když neuspokojivé výsledky neodstranil. Veškeré úkony se dle žalovaného odvíjely od žalobcova přístupu k práci a plnění jeho pracovních povinností. Tvrzení žalobce, že jediným kritériem pro přiznání nenárokové vánoční prémie jsou dobré hospodářské výsledky žalovaného, není dle žalovaného pravdivé. Nejvyšší soud dle žalovaného uvedl, že lze sjednat pouhý příslib odměn za dlouhodobě dosahované kvalitní výsledky práce, kdy je okolnost, zda zaměstnanec obdrží odměnu závislá na zhodnocení dosažených pracovních výsledků na základě úvahy příslušného nadřízeného vedoucího zaměstnance. Žalovaný nepopřel, že dobré ekonomické výsledky jsou jedním z kritérií pro přiznání vánoční prémie, nejsou však kritériem jediným. To dle žalovaného vyplývá i z článku II. odst. 2 pracovní smlouvy ze dne [datum], který výslovně uvádí, že na základě vyhodnocení pracovních výsledků může být zaměstnanci přiznána i mimořádná odměna. Mzdový výměr žalobce dle žalovaného jasně uvádí, že odměna může být zaměstnavatelem přiznána v návaznosti na hodnocení nadřízeného zaměstnance. Poté, co žalovaný vyhodnotil pracovní výsledky žalobce jako zcela neuspokojivé, rozhodl se mu vánoční prémii nepřiznat. Vzhledem k tomu, že žalovaný nikdy o přiznání vánoční prémie žalobci nerozhodl, žalobci dle žalovaného nárok na tuto prémii nevznikl. Žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

8. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž neshledal podmínky pro konečné rozhodnutí ve věci.

9. Přestože soud I. stupně ve svém rozsudku poukázal na skutečnost, že mezi účastníky zůstalo sporné, zda mimořádná vánoční odměna je nárokovou či nenárokovou složkou a zda bylo se žalobcem nerovně zacházeno s tím, že mu odměna vyplacena oproti jiným zaměstnancům nebyla, omezil se v řízení pouze na posouzení, zda žalovaný rozhodl o přiznání mimořádné roční odměny žalobci jakožto nenárokové složky mzdy a nikoli již na posouzení žalobcem tvrzeného nerovného zacházení, ke kterému toliko uvedl, že se jím důkladně nezabýval, neboť žalobce neprokázal, že má na mimořádnou roční odměnu oprávněný nárok. V případě, že žalobce tvrdil nerovné zacházení ze strany žalovaného, byl však nalézací soud povinen posuzovat, zda vůči žalobci k nerovnému zacházení došlo či nikoliv. Povinnost zajišťovat rovné zacházení, jak je upravena v ustanovení § 16 odst. 1 zák. práce, má zaměstnavatel vůči zaměstnanci v oblastech, které jsou uvedeny ve zmíněném ustanovení. [obec] zacházení je rovněž jednou ze základních zásad pracovněprávních vztahů / § 1a odst. 1 písm. e) zák. práce Z hlediska práva zaměstnance na rovné zacházení není významné, z jakého důvodu zaměstnavatel tuto povinnost nesplnil. Domáhá-li se zaměstnanec nároků z důvodu porušení povinnosti zaměstnavatele zajišťovat rovné zacházení v oblastech uvedených v ustanovení § 16 odst. 1 zák. práce, má procesní povinnost tvrzení a důkazní o tom, že byl jednáním zaměstnavatele znevýhodněn ve srovnání s jinými. Zaměstnavatel se může bránit tím, že bude prokazovat, že o porušení povinnosti zajišťovat rovné zacházení nešlo, např. proto, že dotčený zaměstnanec nesplňoval stanovené podmínky pro vyplacení odměny. V situaci, kdy soud I. stupně tvrzené nerovné zacházení vůbec neposuzoval, ačkoliv žalobce toto tvrdil již v žalobě, je třeba dovodit, že zjistil neúplně skutkový stav a v důsledku toho ani právní posouzení věci tak, jak jej učinil, nemůže být správné. Jsou tak naplněny odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř.

10. Řízení před soudem prvního stupně je tak ze shora uvedených důvodů rovněž postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 věta druhá o. s. ř.), přičemž nápravu nelze zjednat v průběhu odvolacího řízení. Je tak založen také odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř.

11. Odvolacímu soudu za této procesní situace nezbylo, než rozsudek soudu I. stupně podle § 219a odst. 1 písm. a), b a odst. 2 o. s. ř. zrušit a věc mu podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vrátit k dalšímu řízení.

12. Na soudu I. stupně v dalším řízení bude, aby v situaci, kdy žalobce tvrdil, že při rozhodování o přiznání vánoční prémie došlo ze strany žalovaného vůči žalobci k nerovnému zacházení, a v řízení bylo prokázáno, že většině posuzovaných zaměstnanců žalovaného vánoční prémie vyplacena byla, poučil v souladu s ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. žalovaného, aby doplnil, jaké konkrétní činnosti měl žalobce vykonávat pro žalovaného v rámci své náplně práce vykonávané na pozici [příjmení] [příjmení] [jméno] v roce [rok], jakých konkrétních výsledků žalobce při výkonu svěřených činností dosahoval, zda, případně jaká konkrétní kritéria byla žalovaným stanovena pro přiznání vánoční prémie za rok [rok], zda, případně jaká konkrétní kritéria žalobce pro přiznání vánoční prémie za rok [rok] nesplnil a z jakého důvodu, kterým konkrétním zaměstnancům žalovaného vykonávajícím obdobnou činnost, jakou vykonával žalobce, byla vánoční prémie za rok [rok] žalovaným přiznána a na základě jakých skutečností, zda, případně kdy, v jaké výši a za plnění jakých činností byly v roce [rok] vyplaceny žalobci kvartální odměny, a aby k doplňujícím tvrzením označil důkazy. Po shora uvedeném poučení, případném doplnění tvrzení, označení důkazů ze strany žalovaného a provedení důkazů, kdy se odvolacímu soudu jeví jako vhodné provést s ohledem na dosud zjištěný skutkový stav navržené výslechy svědků [příjmení] a [příjmení], soud I. stupně nově posoudí, zda došlo vůči žalobci při rozhodování o přiznání vánoční prémie za rok [rok] ze strany žalovaného k nerovnému zacházení

a na základě svého nového závěru nově posoudí oprávněnost nároku žalobce. K otázce břemene tvrzení a břemene důkazního zde odvolací soud připomíná, že protože žalobce netvrdí žádné z diskriminačních kritérií uvedených v § 133a o. s. ř., tak se postup podle tohoto zákonného ustanovení neuplatní.

13. V novém řízení soud I. stupně rovněž přihlédne k povinnosti žalovaného zakotvené v ust. § 346b odst. 4 zák. práce.

14. Soud I. stupně v novém rozhodnutí neopomene vypořádat též náklady tohoto odvolacího řízení (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).