pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala zaplacení dlužného nájemného ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky ode dne [datum] do zaplacení splatnou dne [datum], a částky ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky ode dne [datum] do zaplacení z titulu smluvní pokuty za prodlení s úhradami nájemného. Jednalo se o nájemné z nebytových prostor v budově [adresa], k. ú. [část obce], na adrese [adresa]. Oba nároky se opírají o smlouvu o nájmu nebytových prostor ze dne [datum] ve znění pozdějších dodatků. Smluvní pokutu ve výši 0,3 % denně za prodlení se zaplacením nájemného za předchozí období vyčíslila žalobkyně následovně: z částky [částka] ode dne [datum] do [datum] (dle faktury [číslo] [rok], vystavené za nájemné za období [anonymizováno] [rok] – [anonymizováno] [rok], splatné [datum]), z částky [částka] ode dne [datum] do [datum] (dle faktury [číslo] [rok], vystavené za nájemné za období [anonymizováno] [rok] – [anonymizováno] [rok] splatné [datum]), z částky [částka] ode dne [datum] do [datum] (dle faktury [číslo] [rok], vystavené za nájemné za období [anonymizováno] [rok] – [anonymizováno] [rok], splatné [datum]) a z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení (dle faktury [číslo] [rok], vystavené za nájemné za období [anonymizováno] [rok] – [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] [rok]), s tím, že výše smluvní pokuty činí ke dni [datum] celkem částku [částka].

2. Žalobkyně v podané žalobě uvedla, že smlouva byla uzavřena na dobu určitou do [datum] s tím, že byl žalovaný povinen hradit za nájem nebytových prostor smluvené nájemné, vždy k [anonymizováno] a k [anonymizována dvě slova]. Konstatovala, že dopisem ze dne [datum] upozornila žalovaného na tři dlužné platby nájemného s upozorněním, že pokud nebude dlužné nájemné v náhradní lhůtě uhrazeno, skončí nájemní vztah ke dni [datum]. Žalovaný dlužné nájemné neuhradil, a žalobkyně tak zaslala žalovanému písemnou výpověď nájemní smlouvy dne [datum], výpověď zahrnovala výzvu k opuštění pronajatých prostor. Žalovaný dlužné nájemné neplatil ani pronajaté prostory neopustil, nato právní zástupce žalobkyně zaslal dne [datum] žalovanému předžalobní výzvu. Na základě ní se účastníci mezi sebou ústně dohodli, že prostory budou předány až k [datum], pokud žalovaný uhradí dlužné faktury, a že žalobkyně vystaví žalovanému následně fakturu na nájemné za první pololetí [rok]. Žalovaný dlužné faktury uhradil dne [datum], nicméně následně neuhradil fakturu [číslo] [rok]. Právní zástupce žalobkyně a žalovaný následně komunikovali mezi sebou ohledně podpisu dohody, která by písemně upravila vzájemný vztah účastníků, žalovaný však tuto dohodu o skončení nájmu dne [datum] nepodepsal. Žalobkyně v závěrečném návrhu uvedla, že dle § 3 zákona č. 116/1990 Sb. musela nájemní smlouva sice obsahovat výši nájemného a úhrady za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním nebytového prostoru nebo způsob jejich určení, nicméně toto ustanovení bylo do daného zákona vložena až novelou [číslo] Sb., kdy tato novela reagovala na judikaturu Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] z dubna [rok], přičemž platnost či neplatnost předmětné nájemní smlouvy je nutné posuzovat dle znění zákona k [datum]. Zákona v den uzavření smlouvy nezakazoval sjednat nájemné pevnou částkou, ve které je zahrnuta i úhrada za služby. Žalobkyně navrhla, aby se soud od dřívějšího judikaturního výkladu daného ustanovení odchýlil a vykládal jej v souladu s principy zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), poukazovala také na důležitost skutečné vůle stran v době uzavření smlouvy pro výklad právního jednání a s odkazem na § 3030 o. z. Argumentovala podpůrně tím, že uzavřením dodatku dne [datum] došlo ke konvalidaci nedostatků v původní smlouvě. Žalobkyně a žalovaný setrvali na původním ujednání ohledně paušálního nájemného, ale svůj právní vztah podřídili nové právní úpravě, která již paušální nájemné výslovně umožnila. Pro případ, že by soud nepřijal názor ohledně platnosti nájemní smlouvy nebo konvalidace neplatné smlouvy dodatkem, nabídla soudu právní názor, že dodatkem k nájemní smlouvě došlo k uzavření nové nájemní smlouvy na dobu určitou. Vůlí stran bylo upravit vzájemná práva a povinnosti ohledně nájmu nebytových prostor na období ledna [rok] do prosince [rok]. Byly sjednány všechny podstatné náležitosti smlouvy, některá ujednání byla sjednána konkludentně s ohledem na předcházející dlouhodobý nájemní vztah. Žalobkyně argumentovala také zásadou o. z., že je na právní jednání třeba hledět spíše jako na platné, než jako neplatné. Pokud žalovaný označil smlouvu z roku za neplatnou, jde o zjevné zneužití práva, které nepožívá právní ochrany. Žalovaný jako právník měl vědět o možné neplatnosti nájemní smlouvy. Žalobkyně má za to, nájemní vztah trval do [datum]. Následně se účastníci mezi sebou ústně dohodli, že se nájemní vztah prodlužuje až do [datum]. Co se týče žalovaným namítané nepřesnosti (neurčitosti) výše nájemného, žalobkyně vždy stanovila žalovanému na nájemném částku nižší, než jaká by jí dle smlouvy měla náležet. Z důvodu procesní opatrnosti vyčíslila bezdůvodné obohacení žalovaného za období od [datum] do [datum] částkou [částka]. Splatnost smluvní pokuty nastala po výzvě k úhradě dopisem právního zástupce ze dne [datum]. Výzva byla právnímu zástupci žalovaného doručena dne [datum], splatnost nastala sedmým dnem po doručení, tj. [datum], ode dne [datum] byl žalovaný v prodlení s úhradou smluvní pokuty. V žalobě uplatnila nárok na úrok z prodlení ode dne podání žaloby tj. [datum].

3. Žalovaný nejprve uplatňovaný nárok co do částky [částka] uznal. Uvedl, že byl se žalobkyní dohodnut na předání prostor k [datum]. Do prodlení s úhradou nájemného se dostal vinou zdravotních důvodů. Nesouhlasil proto se smluvní pokutou. Právní zástupkyně žalobce později argumentovala neplatností původní nájemní smlouvy a jejího dodatku ze [datum]. Od [datum] užíval žalovaný prostory bez právního důvodu. Dále navrhl k započtení svou pohledávku vůči žalobkyni z titulu pokuty za prodlení s nepeněžitým plněním dle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., neboť žalobkyně mu nedoručila včas resp. nikdy vyúčtování za služby. Roční pokuta činí [částka] a pokuta za 3 roky činí celkem [částka] Částku [částka] navrhl žalovaný započíst proti nároku strany žalující na úhradu nájemného za období prvního pololetí roku [rok]. Dále navrhl, aby soud připustil započtení skutečně uhrazených plateb žalovaným za období [datum] až [datum] proti výši nájemného stanoveného soudním znalcem, s tím, že přeplatek na nájemném navrhl žalovaný započíst na poskytované služby. Po započtení žalovaný žalobkyni z titulu užívání nebytového prostoru nic nedluží.

4. Soud ve věci provedl dokazování a dospěl s oporou v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], k závěru, že předmětná nájemní smlouva z [datum] je neplatná z důvodu nedostatku náležitostí, neboť do jedné částky bylo bez bližšího rozlišení zahrnuto nájemné i úplata za služby. Soud vyšel ze zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, podle jehož ustanovení § 3 odst. 3 [účinnost] do [datum], mj. platilo, že smlouva musí mít písemnou formu a musí obsahovat předmět a účel nájmu, výši a splatnost nájemného a způsob jeho platby, a nejde-li o nájem na dobu neurčitou, dobu, na kterou se nájem uzavírá. Podle § 3 odst. 4 daného zákona v daném znění platilo, že pokud smlouva mj. neobsahuje náležitosti podle odstavce 3, je neplatná. Podle § 3 zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění účinném od 19. 10. 2005, tj. ve znění zákona, kterým se mění zákon č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, [číslo] Sb., mj. platilo, že nájemní smlouva musí obsahovat předmět a účel nájmu, výši nájemného a úhrady za plnění poskytovaná v souvislosti s užíváním nebytového prostoru nebo způsob jejich určení, a nejde-li o nájem na dobu neurčitou, dobu, na kterou se nájem uzavírá. Podle přechodných ustanovení zákona č. 360/2005 Sb., (…) vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Dále soud uzavřel, že pokud nebyla smlouva uzavřena platně, nemohly takovou neplatnost zhojit ani později sjednané dodatky (srv. usnesení Nejvyššího soud ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

5. S ohledem na tento právní názor považoval soud I. stupně za neoprávněné veškeré závazky, vyplývající z nájemní smlouvy a jejích dodatků. Nárok na úhradu za užívání předmětných nebytových prostor v prvním pololetí roku [rok] soud posoudil jako nárok z bezdůvodného obohacení podle § [číslo] a násl. ve spojení s ust. § 3028 o. z. Nájemné obvyklé v místě a čase stanovil znalecký posudek soudem ustanoveného znalce [příjmení] [jméno] [jméno] [číslo] ze dne [datum] za dané období částkou ve výši [částka]. Soud tak žalobě vyhověl co do této částky včetně příslušenství sestávající ze zákonného úroku z prodlení, běžícího ode dne, kdy žalobkyně svůj nárok kvalifikovala jako bezdůvodné obohacení, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl včetně požadavku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty.

6. Výrok o nákladech řízení účastníků odůvodnil soud I. stupně § 142 odst. 2 o. s. ř. a žalovanému, který měl v řízení částečný úspěch, přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu 76 % s tím, že jde o náklady právního zastoupení. Tyto vyčíslil podle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). O nákladech řízení státu rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a státu přiznal náhradu nákladů vůči oběma účastníkům s ohledem na výsledek sporu.

7. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, v němž zcela odkázala na svůj závěrečný návrh, koncipovaný jako podklad pro odvolání (rekapitulován v odst. 2 tohoto odůvodnění). V odvolání vytkla soudu I. stupně, že posuzuje spor v intencích starého občanského zákoníku a jeho principů, které nový občanský zákoník odmítl. Citovaná judikatura je v tomto smyslu rovněž překonaná. Odvolání směřuje do všech výroků rozsudku, do výroku I., kterým soud žalobkyni částečně vyhověl, proto, že je v něm nesprávně určen počátek prodlení, od nějž náleží žalobkyni úrok z prodlení. Závěrem odvolatelka navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a uloží žalovanému nahradit náklady řízení státu a náklady řízení žalobkyně.

8. Žalovaný se k odvolání písemně nevyjádřil, při odvolacím jednání navrhl rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdit.

9. Městský soud v Praze soud jako soud odvolací k odvolání žalobkyně svým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění opravných usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací], rozsudek soudu I. stupně dne [datum] ve výroku II. změnil jen tak, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 8,05% úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a částku [částka] s 8,05% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, jinak ho ve zbývající zamítavé části v tomto výroku potvrdil (výrok ad I.), žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení před soudem I. stupně ve výši [částka] ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. et Mgr. [jméno] [příjmení] (výrok ad II.), žalobkyni zavázal k povinnosti nahradit České republice náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 (výrok ad III.), žalovaného zavázal k povinnosti nahradit České republice náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 (výrok ad IV.), a dále žalovanému uložil povinnost nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši [částka] ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta Mgr. et Mgr. [jméno] [příjmení] (výrok ad V.).

10. Odvolací soud po částečném zopakování důkazního řízení listinnými důkazy podle § 213 odst. 2 o. s. ř. nepřisvědčil názoru soudu I. stupně o absolutní neplatnosti nájemní smlouvy ze dne [datum] ve znění pozdějších dodatků uzavřené mezi účastníky. K tomu uvedl, že nájem trval od roku 1996 a žalovaný neplatnost uvedené smlouvy nikdy nenamítal; odvolací soud současně akcentoval profesní erudici žalovaného jako advokáta. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], považoval závěr soudu I. stupně o absolutní neplatnosti nájemní smlouvy s ohledem na její neurčitost v ujednání o výši nájemného úhrad za služby poskytované v souvislosti s nájmem za přehnaně formalistické. Nato odkázal na dodatek k nájemní smlouvě ze dne [datum], kterým účastníci svůj závazkový vztah podřídili právní úpravě občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. ve zkratce o. z.) ve smyslu § 3028 odst. 3 o. z. Odvolací soud odkázal na ustavení § 574 a § 579 odst. 1 o. z., s tím, že neurčitost spočívající v nevyhovění zákonnému požadavku na určení nájemného účastníci smlouvy dodatkem překonali tak, že znovu ujednali tzv. paušální, neboli teplé nájemné, což jim umožňovala i aktuální právní úprava - § 9 zák. [číslo] sb. Na základě tohoto závěru pak odvolací soud posoudil ujednání o smluvní pokutě jako platné, když bylo prokázáno, že žalovaný byl v prodlení s úhradou nájemného. Smluvní pokutu určil celkovou částku [částka] sestávající z částky 111 104, [částka] za období od [datum] do [datum], z částky [částka] za období od za období od [datum] do [datum] a částky [částka] za období [datum] do [datum]. V tomto rozsahu shledal žalobu důvodnou a napadený rozsudek ve výroku II podle § 220 odst. 1 písmeno b) o. s. ř. změnil tak, že žalovaného zavázal k povinnosti uhradit žalobkyni 8,05% úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a částku [částka] z 8,05% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, to vše od 3 dnů od právní věci rozsudku, jinak ho ve zbývající zamítavé části v tomto výroku potvrdil podle § 219 o. s. ř. věcně správný. Současně odvolací soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a státu před soudy obou stupňů. S ohledem na výsledek sporu přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v rozsahu 66,87%, čemuž odpovídá částka [částka] O nákladech řízení státu rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a o náhradě nákladů odvolací řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 244 odst. 1 a 2 o. s. ř.. V odvolacím řízení určil úspěch žalobkyně v rozsahu 62,51 %, čemuž odpovídají náklady řízení ve výši [částka].

11. Odvolací soud současně svým druhým opravným usnesením ze dne [datum] odložil vykonatelnost svého rozsudku ze dne [datum] ve znění opravného usnesení ze dne [datum] do doby, kdy toto usnesení nabude právní moci.

12. Nejvyšší soud ČR k dovolání žalovaného svým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek Městského soudu v Praze dne [datum] ve znění obou opravných usnesení ze dne [datum] a [datum], pokud jím byl výrokem I. rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum] změněn ve výroku II tak, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku [částka] s 8. 05 % úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení a v nákladových výrocích ad II. – V. zrušil a aby v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. (výrok ad I. rozsudku dovolacího soudu). Dále dovolací soud odmítl dovolání žalovaného proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu ze dne [datum] ve znění obou opravných usnesení ze dne [datum] a [datum], pokud jím bylo rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum] změněn ve výroku II. tak, že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 8,05% úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a potvrzen ve zbývající zamítavé části tohoto výroku (výrok II. rozsudku dovolacího soudu). Dovolací soud shledal nesprávný závěr odvolacího soudu o tom, že smlouva o nájmu nebytových prostor ze dne [datum] ve znění dodatku je platným právním úkonem. V odůvodnění svého rozsudku odkázal na ustanovení § 3 odst. 3 a 4 zákona č. 116/1990 Sb. a akcentoval ustálený judikaturní závěr o tom, že smlouva o nájmu nebytových prostor musela obsahovat ve své obligatorně písemné formě všechny požadované náležitosti, tedy předmět a účel nájmu, výši a splatnost nájemného a způsob jeho platby a nejde-li o nájem na dobu neurčitou, dobu, na kterou se nájem uzavírá. Bylo-li nájemné sjednáno pevnou částkou, tedy za jednotku plochy, avšak v této částce byla zahrnuta úhrada za elektrickou energii, vodné a stočné, teplo, atd., bez rozlišení částky nájemného a úhrad dalších, je takováto smlouva absolutně neplatná podle § 3 odst. 4 zákona č. 116/1990 Sb., neboť v ní absentuje podstatná náležitost – výše nájemného, (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], obdobně rozsudek ze dne [datum], sp. zn. 20 Cdo [číslo] 98 uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod [číslo] další). Uvedená judikatura má podle dovolacího soudu váhu i v současné době, když je výrazem tehdejší právní úpravy obsažené v zákoně č. 116/1990 Sb. a v zákoně č. 40/1964 Sb. – občanský zákoník, ve zkratce obč. zák. V případě absolutně neplatné smlouvy pak nemohlo ani dojít k její konvalidaci pozdějším dodatkem (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněné pod č. C [číslo] Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu). Dovolací soud tak uzavřel, že smlouva o nájmu nebytových prostor z roku 1996 je neplatným právním úkonem, přičemž závěr o její platnosti není v tomto případě možný, protože by byl v rozporu s jednoznačným významem jejího textu a zároveň by odporoval ustanovení čl. 3 odst. 4 zákona č. 116/1990 Sb. Nejvyšší soud konstatoval, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Shledal tak dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. a rozsudek odvolacího soudu v uvedeném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

13. Naproti tomu dovolací soud neshledal přípustným dovolání žalovaného proti výroku I rozsudku odvolacího soudu, jíž byl změněn rozsudek soudu I. stupně ve výroku II ohledně příslušenství částky [částka] za období od [datum] do [datum], když dovolání se týká peněžitého plnění nepřevyšujícího [částka], / § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Proto ho jako nepřípustné odmítl a současně odmítl dovolání žalovaného proti výroku I rozsudku odvolacího soudu, pokud jím odvolací soud potvrdil rozsudek soudu I. stupně ve zbývající zamítavé části tohoto výroku.

14. Nato odvolací soud znovu přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. v mezích podaného odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) a v mezích, jak byl rozsudek odvolacího soudu zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ČR, správnost rozsudku soudu I. stupně, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a neshledal odvolání žalobkyně důvodným.

15. Odvolací soud předesílá, že je podle § 243g odst. 1 část věty prvé za středníkem o. s. ř. vázán právním názorem vyjádřeným Nejvyšším soudem ČR v jeho zrušujícím rozsudku ze dne [datum]. V intencích tohoto právního názoru proto dovozuje, že smlouva o nájmu nebytových prostor uzavřená mezi účastníky dne [datum] ve znění dodatku ze dne [datum] je absolutně neplatná pro rozpor se zákonem podle § 39 zák. č 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013 (občanský zákoník, ve zkratce obč. zák.) s přihlédnutím k § 3 odst. 3 a 4 zákona č. 116/1990 Sb., a to s ohledem na způsob sjednání nájemného, které bylo sjednáno pevnou částkou, avšak v této částce byla zahrnuta úhrada za elektrickou energii, vodné, stočné s tím, že podle článku IV. smlouvy se nájemným na má na mysli tzv. teplé nájemné, kdy do ceny nájemného je i zahrnuta dodávka elektrické energie, teplé a studené vody, odvádění odpadních vod, vytápění pronajatých nebytových prostor a odvoz odpadků s tím, že způsob a výše určení nájemného byly ve smlouvě podrobně sjednány. Soudní judikatura již dříve dovodila, že bylo-li nájemné sjednáno tzv. pevnou částku tedy za jednotku plochu, avšak v této částce byla zahrnuta úhrada za elektrickou energii, vodné, stočné a teplo bez rozlišení toho, jaká částka z toho připadá na nájemném a jaká na služby, tak je takováto smlouva absolutně neplatná podle § 3 odst. 4 zákona č. 160/1990 Sb., neboť v ní absentuje podstatná náležitost, tedy výše nájemného (bez úhrad za služby) – k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. 1 [jméno] 98/ 97. [příjmení] závěr vyjádřil Nejvyšší soud ČR též ve svém rozsudku z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněném v časopise Soudní judikatura, pod [číslo] nověji v rozsudku z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], aktuálně v usnesení z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] Odvolací soud k tomu odkazuje na právní názor vyjádřený Nejvyšším soudem ČR v jeho zrušujícím rozsudku ze [datum], kdy požadavek rozlišení toho, jaká částka připadá na nájemné a jaká na služby, odpovídá i potřebám praktického života tak, aby pronajímatel věděl, za jakou částku nebytové prostory pronajímá a v jaké výši po odečtení nákladů, které na nebytové prostory nutně vynakládá, může očekávat z pronájmu zisk. Rovněž tak pro nájemce je výše nájemného s přihlédnutím k jeho možnostem nepochybně významná, kdy nájemce je z hlediska svých zájmů přímo zainteresován na tom, jaké nájemné bude platit bez služeb.

16. Ani dodatek ze dne [datum] nemohl absolutní neplatnost smlouvy o nájmu nebytových prostor z [datum] zhojit (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněné pod č. C [číslo] Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu). Pokud totiž je smlouva o nájmu nebytových prostor absolutně neplatná, pak se její účastníci nemohli platně dohodnout ani na změně jejího obsahu, neboť z neplatně uzavřené smlouvy jim nemohly vzniknout žádné závazky. Odvolací soud si je vědom toho, že uvedený dodatek byl uzavřen již za účinnosti nového občanského zákoníku – zákon č. 89/2012 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2014, ve zkratce o. z., kdy § 9 odst. 1 zákona č. 67 2013 Sb. účinného od 1. 1. 2014 již umožňuje sjednat nájemné v paušální výši zahrnující i úhrady za služby, včetně úhrad za dodávku tepla, nicméně k tomu třeba uvést, že dodatek ze dne [datum] je jednoznačně koncipován jako„ dodatek“, tedy dohoda o změně smlouvy o nájmu nebytových prostor z [datum], nejedná se o novou nájemní smlouvu, která by nahrazovala původní smlouvu z roku 1996.

17. Pokud je smlouva o nájmu nebytových prostor absolutně neplatná, pak je neplatné ujednání účastníků o smluvní pokutě obsažené v této smlouvě (§ 41 obč. zák.), kdy část tohoto právního úkonu nelze oddělit od jejího ostatního obsahu, a to zvláště za situace, kdy ujednání o smluvní pokutě se vztahuje právě na prodlení s placením nájemného a ostatních úhrad za služby, které ovšem podle neplatné smlouvy ten, kdo nebytové prostory užívá, povinen platit není; stíhá ho toliko povinnost vydat bezdůvodné obohacení podle § 451 obč. zák., jak je vysvětleno v rozsudku soudu I. stupně.

18. Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani odvolací argumentace žalobkyně uplatněná po zrušení rozsudku odvolacího soudu Nejvyšším soudem ČR. Platnost smlouvy o nájmu nebytových prostor totiž nelze posuzovat prismatem nového občanského zákoníku- zák. č. 89/2012 Sb., který je na rozdíl od předchozího občanského zákoníku vychází ze zásady, že na právní jednání třeba pohlížet spíše jako na platné než jako neplatné (k tomu srovnej § 574 o. z.), neboť jak je vysvětleno shora, smlouva o nájmu nebytových prostor byla uzavřena za účinnosti předchozího občanského zákoníku a zákona č. 116/1990 Sb., kdy právní úprava náležitostí smlouvy o nájmu nebytových prostor byla kogentní.

19. Právní posouzení věci tak, jak jej učinil soud I. stupně, je správné, odvolací soud podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. naplněn není. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku II. ohledně částky [částka] s 8,05 % úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení potvrdil podle § 219 rozsudek věcně správný.

20. Soud I. stupně nepochybil ani v nákladových výrocích, když výrok III je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. a o nákladech řízení státu prvostupňový soud správně rozhodl výroky IV. a V. podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud proto napadený rozsudek potvrdil podle § 219 o. s. ř. i ve výrocích ad III. – V. jako věcně správný.

21. Pro úplnost je třeba dodat, že důvody pro postup podle § 150 o. s. ř., pro to, aby náhrada nákladů řízení úspěšnému žalovanému řízení přiznána nebyla, odvolací soud neshledal. K tomu uvádí, že po zrušení jeho předchozího rozsudku v dovolacím řízení vyzval oba účastníky k tomu, aby se k možného postupu podle tohoto zákonného ustavení vyjádřili. Žalovaný důvody pro postup podle § 150 o. s. ř. jednoznačně odmítl s tím, že poukázal mimo jiné na to, že se v řízení před soudem I. stupně účastnil mediace. Žalobkyně se k výzvě odvolacího soudu v tomto směru jednoznačně nevyjádřila, uvedla toliko svoji věcnou argumentaci a polemiku s rozhodnutím dovolacího soudu. Ani jeden z účastníků nezaslal předložený formulář – prohlášení o osobních, majetkových výdělkových poměrech - a odvolací soud s přihlédnutím ke všem těmto okolnostem důvody pro postup podle tohoto zákonného ustanovení neshledal, když je na místě o nákladech řízení rozhodnout podle obecné zásady úspěchu ve věci ve smyslu § 142 o. s. ř.

22. Žalobkyně v odvolacím v dovolacím řízení neuspěla a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř. je povinna nahradit náklady řízení žalovanému. Tyto sestávají ze soudního poplatku z dovolání ve výši [částka] a paušální náhrady hotových výdajů žalovaného - 4 úkony po [částka] (účast na dvou odvolacích jednáních, sepis dovolání a sepis vyjádření k výzvě odvolacího soudu), celkem [částka] podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 písm. a) a c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254 2015 Sb.