Rozhodnutí 62 Co 290/2024-87

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem rozhodl, že se zamítá žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 373 514 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně za dobu od 21. 6. 2019 do zaplacení (výrok I.), a žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 49 280,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok II.).

2. Doplňujícím usnesením ze dne 25. 6. 2024, č.j. 5 C 111/2022-71 bylo rozhodnuto o povinnosti žalobkyně zaplatit České republice na účet [Orgán veřejné moci] náhradu nákladů řízení ve výši 5 089 Kč. V odůvodnění pak soud I. stupně uvedl, že vycházel ze znalečného stanoveného a zaplaceného na základě usnesení ze dne 23. 1. 2024, č.j. 5 C 111/2022-40, které nabylo právní moci dne 13. 2. 2024, a kterým bylo znalkyni přiznáno znalečné ve výši 5 089 Kč. O nákladech řízení státu rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. a vydání doplňujícího usnesení zdůvodnil § 166 o. s. ř.

3. Odvolací soud bude pro obě tato rozhodnutí užívat souhrnné označení – rozsudek soudu I. stupně.

4. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 373 514 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady za ztížení společenského uplatnění. Žalobkyně uvedla, že dne [datum] byla účastníkem dopravní nehody, při které vozidlo tov. zn. [jméno FO], RZ [SPZ], narazilo svou přední částí do zadní části stojícího vozidla tov. zn. [podezřelý výraz], RZ [SPZ], řízeného žalobkyní. Nehoda byla způsobená nepřizpůsobením rychlosti jízdy vlastnostem vozidla [podezřelý výraz] a schopnostem jeho řidičky. Při dopravní nehodě žalobkyně utrpěla [diagnóza] s následnou pracovní neschopností. V době nehody mělo vozidlo [podezřelý výraz] sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla u [právnická osoba]., jejímž právním nástupcem je žalovaná. Žalobkyně nárok na ztížení společenského uplatnění uplatnila, nicméně jí bylo sděleno, že jí nárok nenáleží s ohledem na to, že je tento promlčen. Žalobkyně pokládá vznesenou námitku promlčení za hrubě kolidující s dobrými mravy.

5. Žalovaná pokládala nárok na nedůvodný, neboť vyzvala žalobkyni dopisem ze dne 21. 8. 2020 k řádnému uplatnění nároku na ztížení společenského uplatnění a k doložení potřebných informací a dokumentů, nicméně dokumenty byly žalobkyní dodány až emailem dne 13. 5. 2022 prostřednictvím společnosti [právnická osoba]. Nutnost vypracování znaleckého posudku žalovanou vznikla proto, že žalobkyní požadovaný nárok nebyl vyčíslený ani doložený znaleckým posudkem. V návaznosti na znalecký posudek v oboru zdravotnictví č. [hodnota] ze dne 18. 7. 2022 stanovila [tituly před jménem] [jméno FO] výši ztížení společenského uplatnění u žalobkyně na částku 373 514 Kč, kdy současně uvedla jako den ustálení zdravotního stavu datum 20. 6. 2019. Zákonem stanovená subjektivní promlčecí lhůta počala žalobkyni běžet dnem, kdy byl léčebný proces žalobkyně definitivně ukončen, tedy 20. 6. 2019. Z doložených lékařských zpráv nevyplývá, že by se zdravotní stav žalobkyně během období následujícího po 20. 6. 2019 výrazně změnil.

6. Soud I. stupně po provedeném dokazování, které učinil z listinných důkazů, znaleckého posudku, výslechu znalkyně a účastnického výslechu došel k závěru, že dne [datum] byla žalobkyně účastníkem dopravní nehody, kdy zaviněním řidičky vozidla [podezřelý výraz], která nepřizpůsobila rychlost své jízdy vlastnostem vozidla a svým schopnostem, došlo k nárazu do stojícího vozidla [podezřelý výraz], řízeného žalobkyní. Žalobkyně při této nehodě utrpěla [diagnóza], tzv. [diagnóza], s následnou pracovní neschopností. Zdravotní stav žalobkyně byl dále kontrolován, byla jí mimo jiné doporučována rehabilitace krční a hrudní páteře. Žalobkyně dále podstupovala pravidelná kontrolní vyšetření v rozmezí přibližně půl roku bez výrazných odchylek popisovaného zdravotního stavu. Dne 18. 7. 2018 rozhodla [právnická osoba]. o vyplacení pojistného plnění žalobkyni z titulu náhrady škody na vozidle žalobkyně ve výši 11 500 Kč a dne 18. 9. 2018 rozhodla o vyplacení pojistného plnění žalobkyni z titulu bolestného ve výši 19 471 Kč. Dopisem ze dne 21. 8. 2020 vyzvala [právnická osoba]. žalobkyni k doplnění dokumentů potřebných k rozhodnutí o nároku žalobkyně na náhradu za ztížení společenského uplatnění tak, že doloží: (a) kompletní zdravotnickou dokumentaci z průběhu léčení předmětného zranění, (b) zdravotní dokumentaci k předchorobí, (c) vyplněný dotazník pro potřeby odškodnění ztížení společenského uplatnění, (d) kontaktní údaje za účelem sjednání termínu a místa klinického vyšetření znalcem, (e) písemného souhlasu s poskytnutím zdravotní dokumentace a kontaktních údajů znalci za účelem vypracování znaleckého posudku. Požadovaný dotazník pro potřeby odškodnění ztížení společenského uplatnění byl vyplněn žalobkyní a ošetřujícím lékařem žalobkyně až dne 18. 11. 2021. Dopisem ze dne 16. 8. 2022 informovala žalovaná žalobkyni o ukončení šetření nároku s tím, že vznesla námitku promlčení, neboť dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] došlo k ustálení zdravotního stavu žalobkyně dne 20. 6. 2019, od kteréhožto dne tedy začala běžet tříletá promlčecí lhůta. Jelikož nebyl nárok doložen a vypořádán do 20. 6. 2022, považuje žalovaná nárok žalobkyně za promlčený. Žalovaná uvedla, že dokumenty obdržela od žalobkyně až 13. 5. 2022, načež podnikla kroky ke stanovení výše náhrady, přičemž k vyšetření znalcem došlo 10. 6. 2022 a znalecký posudek byl vypracován dne 18. 7. 2022. V té době žalovaná nemohla vědět, kdy došlo k ustálení zdravotního stavu žalobkyně. Výše odškodnění ztížení společenského uplatnění vyplývá ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 18. 7. 2022, která jej stanovila na částku 373 514 Kč a určila datum ustálení zdravotního stavu dnem 20. 6. 2019. Z výslechu znalkyně vyplynulo, že možnost, že by k ustálení zdravotního stavu žalobkyně došlo až v listopadu 2019 není pravděpodobné, žalobkyně byla na kontrole v prosinci 2019 a kdyby měla nějaké extrémní obtíže, tak by jistě zašla k lékaři dříve. Sama žalobkyně při výslechu tvrdila, že o možnosti žádat náhradu za ztížení společenského uplatnění byla informována v červenci či srpnu 2018 právní předchůdkyní žalované. Poprvé se se svým nárokem na náhradu za ztížení společenského uplatnění obrátila na žalovanou (resp. její právní předchůdkyni) nedlouho před 21. 8. 2020. Žalobkyně docházela k lékaři na pravidelné prohlídky přibližně jedenkrát za půl roku. Ačkoliv k ošetřující lékařce šla žalobkyně na kontrolu 3. 12. 2020, dotazník pro pojišťovnu jí přinesla až na další kontrole, a to 15. 6. 2021. Lékařka pak dotazník vyplnila dne 18. 11. 2021. Požadované dokumenty předala žalobkyně zprostředkovateli v únoru 2022, tedy rok a pět měsíců poté, co k tomu byla vyzvána žalovanou (její právní předchůdkyní). Po doložení veškeré dokumentace činila žalovaná kroky ke stanovení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění včetně vypracování znaleckého posudku. Toto šetření žalovaná ukončila v srpnu 2022, tedy z celé promlčecí lhůty zabralo šetření žalované šest měsíců, pokud byly dokumenty žalované dodány v únoru 2022, a tři měsíce, pokud až po jejich znovu odeslání v květnu 2022. Z předložených důkazů je také patrná snaha žalované o stanovení výše pojistného plnění, když krátce po uplatnění nároku poskytla žalobkyni seznam dokumentů a informací potřebných k doplnění, žalovaná sama oslovila znalce a nechala vyhotovit znalecký posudek k ocenění náhrady za ztížení společenského uplatnění a kroky k jeho vypracování podnikla rychle, když po (znovu) odeslání dokumentů žalované dne 13. 5. 2022, byla žalobkyně kontaktována žalovanou 31. 5. 2022, dne 10. 6. 2022 proběhlo vyšetření znalcem, dne 18. 7. 2022 byl vypracován znalecký posudek a dne 16. 8. 2022 ukončila žalovaná šetření nároku žalobkyně.

7. K ustálení zdravotního stavu soud I. stupně uvedl, že jej znalkyně stanovila jeden rok po nehodě, tedy na 20. 6. 2019. Ve svém výslechu před soudem následně znalkyně připustila, že kdyby měla v době vypracování znaleckého posudku k dispozici doklad o podstoupených rehabilitacích, které žalobkyni byly doporučovány, tak by datum ustálení zdravotního stavu stanovila společně s koncem rehabilitací. Znalkyně také uvedla, že listopad 2019 jí přijde jako moc pozdní datum ustálení zdravotního stavu. Žalobkyně na to doplnila žalobu tak, že doložila, že doporučené rehabilitace skončila dne 3. 10. 2019, tedy soud I. stupně považoval za datum ustálení zdravotního stavu nejpozději tento den.

8. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil (zejména) podle § 2958, § 620 a § 629 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Uzavřel, že k ustálení zdravotního stavu došlo nejpozději dne 3. 10. 2019, kdy žalobkyně ukončila rehabilitace. Nemůže jít k tíži žalované, že žalobkyně otálela s dodáním požadovaných dokladů a podstoupením vyšetření znalkyní. Od tohoto data tedy běžela tříletá promlčecí lhůta, která skončila dne 3. 10. 2022. Žaloba byla podána až dne 16. 11. 2022. To, že žalobkyně založila do spisu nové lékařské zprávy svědčící o prodělaných rehabilitacích v roce 2021 a 2024 na tomto závěru nic nemění, neboť je možné, že žalobkyně bude podstupovat rehabilitace až do konce života.

9. Soud I. stupně se dále zabýval námitkou žalobkyně, že vznesení námitky promlčení žalovanou je v rozporu s dobrými mravy a uzavřel, že rozpor s dobrými mravy neshledal. Vyhodnocování nároku žalovanou není komunikací s orgánem veřejné moci, kde stačí do konce promlčecí doby nárok uplatnit. V případě soukromoprávního vztahu je třeba počítat i s tím, že druhá strana vztahu bude určitou dobu nárok vyhodnocovat. Z provedených důkazů vyplývá, že naprostá většina promlčecí doby uplynula z důvodu nečinnosti na straně žalobkyně. Žalobkyně mohla uplatnit svůj nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění již 4. 10. 2019, nadto žalovaná žalobkyni dokonce sama vyzývala k předložení dokumentů, nicméně žalobkyně tak učinila až v únoru či květnu 2022. K námitce žalobkyně, že jí žalovaná nikdy neřekla, že je potřeba doložit nárok znaleckým posudkem soud I. stupně uvedl, že toto vyplynulo již z dopisu ze dne 21. 8. 2020. Soud I. stupně také neshledal za nemravné, že žalovaná měla zprostředkovateli žalobkyně sdělit, že „obdrželi znalecký posudek od znalce a nárok je v současné době v pořadí na vyhodnocení likvidátorem a odškodnění by mělo být poukázáno v nejbližších dnech. Nakonec se pak soud I. stupně zabýval námitkou, že během soudního řízení vyplynulo, že v době ukončení šetření žalovanou nebyl ještě nárok žalobkyně promlčen, a tedy byla námitka promlčení vznesená žalovanou předčasně a neoprávněně. Ačkoliv během soudního řízení vyplynulo, že zdravotní stav žalobkyně byl ustálen k 3. 10. 2019 namísto 20. 6. 2019, nelze toto klást k tíži žalované, když se jedná o opomenutí žalobkyně, že znalkyni v době vypracování znaleckého posudku nepředložila doklad o podstoupené rehabilitaci, ačkoliv jí žalovaná vyzvala k předložení veškeré zdravotní dokumentace o průběhu léčení. Ze všech těchto důvodů soud I. stupně žalobu zamítl.

10. Výrok o nákladech řízení mezi účastníky odůvodnil podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalované byla přiznána proti žalobci náhrada nákladů v celkové výši 49 280,80 Kč podle vyhlášky 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“).

11. Proti tomuto rozsudku podala včasné odvolání žalobkyně.

12. Žalobkyně v odvolání ze dne 2. 7. 2024, které doplnila dne 24. 7. 2024 uplatnila odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. b), e) a g) o. s. ř. a dále – ač to výslovně neuvádí – též podle § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř. (§ 41 odst. 2 o. s. ř.). Uvedla, že má za to, že nárok promlčen není, neboť k ustálení zdravotního stavu žalobkyně došlo později než 16. 11. 2022 a i kdyby promlčen byl, jsou v daném případě splněny podmínky pro prolongaci promlčecí doby z důvodu dobrých mravů. Žalobkyně spatřuje pochybení soudu I. stupně v tom, že nevyslechl jí navrhované svědky, kteří se mohli vyjádřit k tomu, zda, kdy a za jakých okolností došlo k předání pojišťovnou požadované dokumentace do její dispozice, tzn. stanovení data, od kdy mohl být nárok žalovanou posouzen.

13. Uvedla, že soud I. stupně došel k závěru, že k ustálení zdravotního stavu došlo nejpozději dne 3. 10. 2019, nicméně žalovaná pro domnělé promlčení odmítla plnit již dne 16. 8. 2022, tedy v době, kdy promlčen nebyl. Tato dezinformace přeurčila další postup žalobkyně. Není tedy v souladu s dobrými mravy, že se promlčení dovolává subjekt, který k němu významně přispěl.

14. Závěrem žalobkyně žádala odvolací soud, aby rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví a uloží žalované zaplatit žalobkyni i náhradu nákladů řízení.

15. Žalovaná se k věci stručně vyjádřila dne 6. 8. 2024, kde uvedla, že souhlasí se závěry soudu I. stupně a nemá ničeho nad rámec, co by doplnila.

16. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a shledal, že odvolání žalobkyně není důvodné.

17. Odvolací soud konstatuje, že odůvodnění napadeného rozsudku splňuje všechny náležitosti uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř., kdy soud I. stupně přesvědčivě vysvětlil, které důkazy provedl a jaká z nich učinil skutková zjištění, uvedl výsledný skutkový stav, který vzal za prokázaný a to, jak ho posoudil po stránce právní.

18. Vzhledem k tomu, že provedenému dokazování soudem I. stupně, které vyústilo v logický a přesvědčivý skutkový stav, nelze ničeho vytknout a zároveň odvolací soud souhlasí i s právním hodnocením, které soud I. stupně učinil, bude se dále odvolací soud zabývat jenom odvolacími námitkami žalobkyně, neboť v ostatním lze na přesvědčivé odůvodnění rozsudku soudu I. stupně odkázat. Soud I. stupně provedl všechny důkazy řádně postupem podle § 122 a násl. o. s. ř., řádně je zhodnotil podle zásad uvedených v ust. § 132 o. s. ř., tedy každý důkaz jednotlivě a všechny ve vzájemných souvislostech s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo za řízení najevo. Skutková zjištění mají v provedených důkazech oporu; soud I. stupně přesvědčivě vysvětlil, které skutečnosti vzal za prokázané a které nikoli, tedy učinil správná skutková zjištění a na základě provedených důkazů dospěl ke správnému skutkovému závěru.

19. Pokud žalobkyně uvedla, že nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně ohledně data ustálení zdravotního stavu, pak k tomu odvolací soud uvádí, že tento závěr o skutkovém stavu byl naopak ze strany soudu I. stupně řádně zjištěn, když soud I. stupně provedl k důkazu znalecký posudek, vyslechl znalkyni a rovněž dokazování doplnil o další část zdravotní dokumentace. Odvolací soud by byl oprávněn zasáhnout do hodnocení důkazů soudem I. stupně pouze tehdy, jestliže hodnocení důkazů soudem I. stupně neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř. Domnívá-li se odvolací soud, že by provedené důkazy měly být hodnoceny odlišně, než se stalo za řízení před soudem I. stupně, je povinen je zopakovat, a to včetně tzv. pominutých důkazů, které soud prvního stupně sice provedl, ale nehodnotil je, ač tak měl učinit. Odvolací soud zde může dokazování i doplnit o důkazy, které dosud nebyly provedeny, ledaže by se jednalo o doplnění dokazování příliš rozsáhlé. Jestliže hodnocení důkazů soudem I. stupně respektuje zásady vyplývající z ustanovení § 132 o. s. ř., byl by za této situace v rozporu se zákonem takový postup odvolacího soudu, který by rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a uložil by mu, aby se v dalším řízení zabýval možným jiným hodnocením těchto důkazů (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 6. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1472/2017). Lze tedy uzavřít, že soud I. stupně správně uzavřel, že k ustálení zdravotního stavu žalobkyně došlo dne 3. 10. 2019, když prodloužil znalkyní uvedené datum 20. 6. 2019 až na počátek října, kdy žalobkyně ukončila rehabilitace.

20. Pokud pak žalobkyně v odvolacím řízení namítala, že námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, pak k tomu odvolací soud nejprve uvádí, že za výkon práva v rozporu s dobrými mravy lze považovat pouze takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu ( rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 992/99, nebo rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013) a dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000).

21. Lze tedy říci, že pravidlem je možnost uplatnit námitku promlčení a pouze výjimkou z tohoto pravidla je situace, kdy je námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy. Za situace, kdy k dopravní nehodě žalobkyně došlo dne [datum], právní předchůdkyně žalobkyni již dne 18. 7. 2018 částečně plnila na bolestné a opravu předmětného vozidla a následně dne 21. 8. 2020 sama vyzvala žalobkyni k doplnění dokumentů potřebných k nároku na ztížení společenského uplatnění, neshledává odvolací soud ničeho v rozporu s dobrými mravy, pokud žalovaná o několik let později až dne 16. 8. 2022 uzavírá, že nárok neuznává, neboť je promlčen. Naopak je to právě a jen žalobkyně, která se podílela na skutečnosti, že běh tříleté promlčecí lhůty marně uplynul, když byla vyzvána žalovanou k doložení dokumentů (podkladů) pro přiznání ztížení společenského uplatnění, nicméně tyto dodala žalované (pojišťovně) až dne 13. 5. 2022. To vše za situace, kdy muselo být žalobkyni z dopisu žalované ze dne 21. 8. 2020 zřejmé, že ve věci bude nutno ustanovit znalce. Jednání pojišťovny (žalované) bylo vstřícné a probíhalo bez jakýchkoliv průtahů. Žalobkyně doložila žalované dokumenty potřebné k zahájení šetření o nároku na ztížení společenského uplatnění dne 13. 5. 2022, žalovaná ihned dne 10. 6. 2022 zahájila vyšetření žalobkyně u znalce a znalec vypracoval znalecký posudek již dne 18. 7. 2022. Žalovaná pak na podkladě tam uvedených skutečností a tam uvedeného data ustálení zdravotního stavu žalobkyně vznesla námitku promlčení a ukončila šetření. Z uvedeného časového sledu událostí je patrné, že to byla žalobkyně, která způsobila, že běh promlčecí doby uplynul. Pokud pak žalobkyně před odvolacím soudem namítala, že je postačující, pokud poslední den promlčecí lhůty svůj nárok uplatní u pojišťovny, tak v tomto odvolací soud pouze odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně a uvádí, že takový výklad zákona není správný. Svůj nárok byla naopak žalobkyně povinna uplatnil v tříleté promlčecí lhůtě u soudu, pokud se jí nedostalo požadovaného plnění, a nikoliv u soukromoprávního subjektu. Odvolací soud tedy uzavírá, že neshledal žádné porušení práva v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná zcela oprávněně vznesla námitku promlčení, která byla ze strany soudu I. stupně správně shledána opodstatněnou.

22. K posední námitce žalobkyně ohledně nevyslechnutých svědků, kteří se měli vyjádřit k tomu, zda, kdy a za jakých okolností došlo k předání pojišťovnou požadované informace do její dispozice, odvolací soud uvádí, že i tato námitka je zcela nedůvodná. I kdyby vyslechnutí svědci potvrdili, že za žalobkyni doručili dokumenty požadované žalovanou k uplatněnému nároku na odškodnění ztížení společenského uplatnění o dva nebo tři měsíce dříve, jak chtěla prokázat žalobkyně, ničeho by to na výsledku sporu nemohlo zvrátit. Pokud chtěla žalobkyně odškodnit ztížení společenského uplatnění, měla požadované dokumenty doručit žalované včas a v případě, že by nedošlo k odškodnění ze strany žalované či by docházelo k jiným průtahům na straně žalované, měla tento nárok bezprostředně uplatnit u soudu. I v tomto směru pokládá odvolací soud odůvodnění rozsudku soudu I. stupně za správné.

23. Odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř. tak naplněny nejsou a odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, a to včetně správných nákladových výroků, které byly učiněny v souladu se zásadou zakotvenou v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., tj. podle zásady úspěchu ve věci ohledně nákladů řízení účastníků a v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. ohledně nákladů řízení státu, když odvolací soud zároveň ctil zásadu reformatio in peius, když žalovaná se do nákladového výroku neodvolala.

24. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl postupem dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud přiznal plně úspěšné žalované plnou náhradu nákladů odvolacího řízení v částce 12 245,20 Kč. Tyto spočívají v nákladech zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby podle vyhl. č. 177/1966 Sb., o odměnách advokátů a náhradních advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „a. t.“), za účast na jednání dne 2. 10. 2024 před odvolacím soudem podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. Výše jednoho úkonu právní služby činí podle § 7 bod 6. a. t. 9 820 Kč. K odměně advokáta ve výši 9 820 Kč přičetl náhradu paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 300 Kč za tento úkon a dále náhradu za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 120 Kč ve výši 2 125,20 Kč podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Náklady odvolacího řízení v celkové výši 12 245,20 Kč jsou splatné k rukám advokáta žalované podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. K tomu pro úplnost odvolací soud dodává, že nehonoroval další úkon – vyjádření žalované k odvolání, a to s ohledem na jeho velmi stručný obsah jinak postrádající jakoukoliv argumentaci.