pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] (výrokem I/). Současně uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení o žalobě ve výši [částka], do tří dnů k rukám právního zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta (výrokem II/). Dále uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému částku [částka] s příslušenstvím tak, jak je toto příslušenství podrobně specifikováno ve výroku III/ napadeného rozsudku (výrokem III/). V neposlední řadě pak soud I. stupně rozhodl o tom, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení o vzájemném návrhu ve výši [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta (výrokem IV/).

2. Takto rozhodl soud I. stupně v pořadí již druhým rozsudkem o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalovaném vrácení odstupného vyplaceného mu na základě výpovědi ze dne [datum], kterou žalovaný sporoval a označil za neplatnou, tudíž při přijetí odstupného nebyl v dobré víře.

3. Žalovaný nesporoval věc v tom směru, že mu bylo vyplaceno odstupné. Výpověď ze dne [datum] pak byla označena za neplatnou, a to pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], přičemž však žalovaný akcentoval, že žalobce je v prodlení s úhradou náhrady mzdy za období od [datum] do [datum] a podáním ze dne [datum] vznesl námitku započtení nároku na náhradu mzdy za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] proti nároku žalobce na vrácení odstupného a současně vznesl vzájemný návrh na zaplacení náhrady mzdy za období od [datum] do [datum] ve výši [částka] hrubého. Současně oznámil žalobci, že trvá na dalším zaměstnávání dopisem ze dne [datum], avšak žalobce mu výkon práce neumožnil. Tuto námitku započtení odmítl žalobce s tím, že není způsobilá a navrhl současně zamítnout vzájemný návrh. Dále k danému žalobce sporoval výpočet průměrného výdělku žalovaného a po ujasnění postoje k dalšímu zaměstnávání žalovaného navrhl, aby byla snížena náhrada mzdy na [částka] měsíčně.

4. Ve věci samé již bylo rozhodováno prvostupňovým soudem rozsudkem soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tak, že žaloba na zaplacení částky [částka] byla zamítnuta (výrokem I/), současně bylo žalobci uloženo zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení o žalobě ve výši [částka] k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výrokem II/), žalobci bylo uložena zaplatit žalovanému částku [částka] s příslušenstvím do tří dnů od právní moci rozsudku (výrokem III/), byl zamítnut vzájemný návrh, kterým se žalovaný domáhal zaplacení částky [anonymizována dvě slova], [částka s příslušenstvím] (výrokem IV/) a žalobci byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení o vzájemném návrhu ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalovaného do tří dnů od právní moci rozsudku (výrokem V/).

5. K odvolání žalobce bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tak, že odvolání žalobce proti výroku ad IV/ rozsudku soudu I. stupně se odmítá (výrokem I/). Dále bylo rozhodnuto tak, že rozsudek soudu I. stupně se ve výrocích I/, II/, III/ a V/ potvrzuje (výrokem II/) a o tom, že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady odvolacího řízení i vzájemný návrh v celkové výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. (výrokem III/).

6. K dovolání žalobce bylo rozhodnuto rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] tak, že jeho dovolání v části, ve které bylo rozhodnuto odvolacím soudem o náhradě nákladů řízení, se odmítá (výrokem I/). Dále bylo rozhodnuto tak, že se rozsudek Městského soudu v Praze (s výjimkou výroku, jímž bylo rozhodnuto o odmítnutí odvolání žalobce do výroku rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým byl zamítnut vzájemný návrh žalovaného co do částky [částka] s příslušenstvím) a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (s výjimkou výroku, kterým byl zamítnut vzájemný návrh žalovaného co do částky [částka] s příslušenstvím) se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.

7. Nejvyšší soud se ztotožnil se závěrem odvolacího soudu o tom, že žalobce zatěžuje břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně splnění podmínek pro snížení náhrady mzdy zaměstnance ve smyslu § 69 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „zák. práce“), přičemž žalobce tato břemena neunesl, což je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Akcentoval též, že skutečnost, že zaměstnanec neoznámí zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání,„ bez zbytečného odkladu“, nemá za následek zánik nároku na náhradu mzdy, dané je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby předmětná právní otázka byla posouzena jinak, neboť je nutno na tuto lhůtu nahlížet jako na lhůtu pořádkovou. K samotnému doručení dopisu datovaného dnem [datum], kterým měl žalovaný oznámit žalobci, že nadále trvá na svém zaměstnávání, dovolací soud zdůraznil, že zaměstnavatel, který se zaměstnancem neplatně rozvázal pracovní poměr výpovědí, je povinen zaměstnanci, který mu oznámil, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, umožnit pokračovat v (dosavadní) práci nebo, jestliže tak neučiní, mu poskytnout náhradu mzdy nebo platu, a to ode dne, který následuje po dni, kterým uplynula výpovědní doba, popřípadě ode dne, kdy zaměstnanec oznámil zaměstnavateli, že trvá na dalším zaměstnávání, učinil-li zaměstnanec takové oznámení zaměstnavateli až po uplynutí výpovědní doby. Dovolací soud konstatoval, že právní účinky písemného oznámení zaměstnance, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel po neplatném rozvázání pracovního poměru dále zaměstnával, nastávají dnem, v němž byla písemnost doručena druhé straně pracovního poměru – zaměstnavateli. Dále akcentoval, že dopis žalovaného ze dne [datum], ve kterém žalovaný oznámil žalobci, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, mohl být řádně doručen žalobci jen tehdy, jestliže se dostal do sféry jeho dispozice a jestliže tedy žalobce měl možnost seznámit se s jeho obsahem. Zdůraznil, že předáním dopisu Ing. [jméno] [příjmení] mohly nastat účinky doručení této písemnosti žalobci – nebyla-li Ing. [jméno] [příjmení] statutárním orgánem žalobce ani vedoucím zaměstnancem nadřízeným žalovanému – jen v případě, že jmenovaná byla zaměstnankyní určenou žalobcem k přebírání písemností zaměstnanců adresovaných žalobci jako zaměstnavateli. Dovodil, že nebyla-li Ing. [jméno] [příjmení] zaměstnankyní určenou k přebírání těchto písemností, mohlo se oznámení žalovaného ze dne [datum] dostat do dispoziční sféry žalobce rovněž jejím prostřednictvím (byla-li ochotna doručení této písemnosti žalobci provést), ale v takovém případě by účinky doručení dopisu žalovaného ze dne [datum] nastaly až okamžikem, kdy by jej Ing. [jméno] [příjmení] předala statutárnímu orgánu žalobce nebo jiné oprávněné osobě. Dovolací soud dále poukázal na obdobný dopis žalovaného ze dne [datum], ohledně něhož se odvolací soud rovněž nezabýval, za byl žalobci řádně doručen.

8. Za nesprávný proto označil závěr odvolacího soudu, že dopis žalovaného, kterým žalobci sděluje, že trvá na dalším zaměstnávání, byl dne [datum] žalobci doručen jeho předáním Ing. [jméno] [příjmení], neboť tato zaměstnankyně žalobce (na pozici administrativního pracovníka a fakturantky) projevila ochotu provést doručení písemnosti jednateli žalobce, jemuž byla adresována, když se odvolací soud nezabýval tím, zda Ing. [jméno] [příjmení] byla zaměstnankyní určenou k přebírání písemností zaměstnanců adresovaných žalobci, popřípadě (nebyla-li takovou zaměstnankyní) a tím, zda Ing. [jméno] [příjmení] uvedenou písemnost předala jednateli žalobce (popřípadě jiné oprávněné osobě). Naproti tomu dovolací soud neshledal okolnosti, které by (s ohledem na spravedlivé uspořádání poměrů mezi žalobcem žalovaným) bránily vzájemné započitatelnosti pohledávek účastníků.

9. Prvostupňový soud vyšel co do skutkové stránky ze zjištění, která podrobně zrekapituloval v odstavcích 8 až 24, a která učinil zejména z pracovní smlouvy ze dne [datum], potvrzení o zaměstnání, bankovního výpisu, výplatního lístku [anonymizováno] [rok], výpovědi ze dne [datum], žaloby o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, nesporných tvrzení účastníků, dopisu ze dne [datum], dopisu ze dne [datum] včetně podacího lístku, žaloby ze dne [datum], potvrzení o průměrném pravděpodobném výdělku přehledu čistých příjmů za leden až [anonymizováno] [rok] a výplatních pásek za toto období, výpisů z veřejných rejstříků ([anonymizováno] a živnostenského rejstříku), přehledu průměrné hrubé měsíční mzdy v [obec] ve 4. čtvrtletí [rok] a [rok], tabulky ze dne [datum], zaměstnanost, nezaměstnanost, nabídky práce z portálu [anonymizováno], popisem pracovní činnosti, výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], emailu ze dne [datum] a [datum], předžalobní výzvy ze dne [datum] a dopisu ze dne [datum]. Soud I. stupně odmítl provést důkaz výslechem paní [příjmení] a účastnickým výslechem jednatele žalobce, jelikož měl skutkový stav za prokázaný a dané by bylo nadbytečné.

10. Dospěl ke skutkovému závěru, že žalovaný pracoval pro žalobce na základě pracovní smlouvy ze dne [datum]; žalobce vyplatil žalovanému dne [datum] částku ve výši [částka], která měla představovat odstupné v souvislosti s výpovědí ze dne [datum]; rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] bylo určeno, že tato výpověď je neplatná; žalovaný dopisem ze dne [datum], který doručil v [anonymizováno] [rok] prostřednictvím zaměstnankyně žalobkyně [příjmení] [příjmení] (a opakovaně dopisem ze dne [datum]) oznámil žalobci, že považuje výpověď žalobce ze dne [datum] za neplatnou a pracovní poměr za dosud trvající a nijak neukončený a požádal žalobce, aby mu práci dále přiděloval, což však žalobce neučinil; žalobce nepřiděloval žalovanému práci v období od [datum] do [datum]; žalovaný nebyl schopen práce v [anonymizováno] [rok] po dobu [anonymizováno] dnů z důvodu chřipky a průměrný hodinový měsíční výdělek žalovaného za duben až červen [rok] činil [částka].

11. Po právní stránce subsumoval soud I. stupně věc pod ustanovení § [číslo] odst. 1, § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen „o. z.“), § 69 odst. 1 a 2, § 141 odst. 1 a § 331 zák. práce a uzavřel, že provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalobce chtěl ukončit se žalovaným pracovní poměr výpovědí, jejíž neplatnost žalovaný namítal již před skončením výpovědní doby (a byla potvrzena pravomocným rozhodnutím soudu), avšak žalovanému bylo vyplaceno odstupné ve výši [částka], pročež neexistoval žádný právní důvod. Povinnost žalovaného vrátit odstupné ve výši [částka] tak soud I. stupně dovodil z § 2991 a § 2993 o. z. ve spojení s § 331 zák. práce. Při přijetí odstupného tedy žalovaný nemohl být v dobré víře, že mu náleží, když sporoval platnost jemu dané výpovědi. Protože však žalovaný podáním ze dne [datum] vznesl námitku započtení (období od [datum] do [datum]) a dále vzájemný návrh na náhradu mzdy (období od [datum] do [datum]), kteréžto byly dostatečně určité a jednoznačné, dospěl soud I. stupně k závěru, že žaloba o zaplacení částky [částka] není důvodná, neboť nárok zanikl z důvodu započtení oproti nároku žalovaného jako zaměstnance na náhradu mzdy podle § 69 zák. práce za měsíce říjen, listopad a prosinec roku [rok] ve výši [částka] a proto bylo rozhodnuto tak, jak vyplývá z výroku I/ napadeného rozsudku. Soud I. stupně v této souvislosti akcentoval, že v řízení bylo prokázáno, že dopis ze dne [datum] se v [anonymizováno] [rok] dostal do sféry dispozice žalobce jakožto zaměstnavatele. Dané vyplynulo z výslechu svědkyně, předmětného dopisu i následné korespondence. Zaměstnankyně žalobkyně [příjmení] [příjmení] sice nebyla zaměstnankyní určenou k přijímání korespondence zaměstnanců určené pro zaměstnavatele, byla ale pracovnicí, která přijímala u žalobce obvykle korespondenci a tuto doručovala jednateli, resp. řediteli žalobce panu [příjmení], tato činnost spadala do rozsahu jejího popisu práce, neboť byla zaměstnána jako administrativní pracovník a ředitel žalobce jí mohl ukládat v rámci takového druhu práce úkoly. Soud I. stupně konstatoval, že přijímání a odesílání korespondence lze nepochybně mezi takové práce zařadit. Pokud tedy Ing. [příjmení] uvedla, že dopis žalovaného pravděpodobně převzala, když si vzpomněla na to, že žalovaný na ni tlačil, aby dopis převzala a podepsala jeho převzetí, a rovněž zcela standardně listiny určené panu [příjmení] tomuto bez prodlení předávala, pokud byl přítomen, odmítl soud I. stupně pochybnosti o tom, že nakonec, po přesvědčování žalovaným, projevila ochotu dopis jednateli žalobce předat a že se dopis v řádu dnů od data na něm uvedeného skutečně dostal jejím prostřednictvím do dispozice statutárního zástupce žalobce, oprávněného jednat v pracovněprávních otázkách žalobce. Právní účinky tohoto dopisu, tedy že jím žalovaný označil výpověď ze dne [datum] za neplatnou a požádal žalobce o přidělování práce, tak nastaly a soud jako nedůvodnou označil v této souvislosti námitku žalobce o tom, že oznámení mu nebylo doručeno bez zbytečného odkladu, neboť tato lhůta je lhůtou pořádkovou, jak uzavřely nadřízené soudy. Za nedůvodnou označil soud I. stupně i námitku promlčení a námitku rozporu s dobrými mravy, když pro dané neshledal legálního i legitimního základu.

12. Soud I. stupně odmítl též námitky žalobce k nezákonnosti postupu, kterým soud uložil žalobci, aby pro účely ověření správné výše průměrného výdělku poskytl výplatní pásky žalovaného, když v daném odkázal na ustanovení § 129 odst. 2 o. s. ř. Dále zdůraznil, že při výši nároku žalovaného ve smyslu § 69 zák. práce vycházel z průměrného výdělku za druhý kvartál roku [rok], jak bylo uloženo odvolacím soudem, když z provedeného dokazování vyplynulo, že průměrný měsíční výdělkem žalovaného v této rozhodné době činil [částka]. Ohledně snížení náhrady mzdy na částku [částka] pak soud I. stupně konstatoval, že ani přes opakované upozornění soudu I. stupně žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní proč by mělo dojít ke splnění podmínek podle § 69 odst. 2 zák. práce a ke snížení náhrady mzdy zaměstnance.

13. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky pak soud I. stupně rozhodl tak, že žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka], které sestávají z odměny advokáta za jedenáct úkonů právní služby po [částka] podle § 6 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif v platném znění (dále jen„ AT“), jedenácti náhrad po [částka] ve smyslu § 13 odst. 4 AT a DPH ve výši 21%.

14. Co se týče vzájemného návrh žalovaného, pak tento shledal soud I. stupně zcela důvodným (ve světle shora uvedené argumentace) ohledně nároku na náhradu mzdy ve výši [částka] s příslušenstvím, a proto uložil žalobci povinnost k jeho náhradě. S tímto podstatným odůvodněním proto rozhodl soud I. stupně tak, jak vyplývá z výroku ad III/ napadeného rozsudku.

15. O náhradě nákladů řízení o vzájemném návrhu pak soud I. stupně rozhodl též podle § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal žalovanému, kterým byl neúspěšný jen v nepatrné části proti žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka], když tuto částku jasně a detailně specifikoval v odstavci 46 napadeného rozhodnutí. Tyto závěry byly reflektovány ve výroku ad IV/ napadeného rozsudku.

16. Proti tomuto rozhodnutí podal včasné odvolání žalobce, které doplnil podáním ze dne [datum]. Namítl existenci odvolacího důvodů podle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř.

17. Namítl, že existenci nárokované pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení, shledal soud I. stupně důvodnou a prokázanou, ostatně i nespornou mezi účastníky. Řízení se tak vedlo za účelem prokázání tvrzené protipohledávky, kterou žalovaný namítl k započtení. Protože tato protipohledávka byla tvrzená jen vágně a neurčitě, soud se touto neměl vůbec zaobírat, neboť se jednalo o pohledávku neurčitou, nejasnou a podle § 1987 odst. 2 o. z. k započtení nezpůsobilou. Měla být tedy konstatována nezapočitatelnost takové pohledávky. Odkázal v této souvislosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a dovodil, že soud řízení svým dalším procesním postupem zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

18. Akcentoval, že žalobce doručení dopisu ze dne [datum] zásadně sporoval, soud I. stupně však k jeho navrženým tvrzením a důkazním prostředkům nepřihlédl (výslech svědkyně [příjmení] a jednatele žalobce [příjmení] [příjmení]). Žalobce zdůraznil, že kdo, kdy, kde a proč dopis ze dne [datum] přijal, z předložené listiny nevyplývá. Výpověď svědkyně [příjmení] byla ve vztahu k dopisu, podle přesvědčení žalobce, neurčitá, nekonkrétní a svědkyně nepotvrdila, že by právě tento dopis převzala a pokud jej převzala, kdy se tak stalo, a co konkrétně s tímto dopisem následně učinila. Z její výpovědi navíc, podle přesvědčení žalobce, bylo zřejmé, že v určité době nebyla pověřena přebírat korespondenci. Akcentoval, že nebyla ani statutárním orgánem zaměstnavatele, ani zaměstnancem pověřeným přebíráním pošty, ani nadřízeným zaměstnancem žalovaného, což žalobce doložil listinami a k danému navrhl i výslech svědkyně [příjmení]. Soud I. stupně však navrhované důkazy nepřipustil, ačkoli byly splněny podmínky podle § 118b nebo § 175 odst. 4 části první věty za středníkem. Nedůvodně připustil jen výslech svědkyně [příjmení], kdy navíc tato výpověď mohla být zpochybněna výpovědí svědkyně [příjmení] nebo Ing. [příjmení]. Za nesprávný proto označil skutkový závěr soudu I. stupně o tom, že se dopis ze dne [datum] dostal v [anonymizováno] do dispozice žalobce.

19. Žalobce dále namítl, že zde byl nesprávný postup soudu I. stupně i poté, co bylo doručení dopisu ze dne [datum] sporováno, když má za to, že měl být žalovaný poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a soud I. stupně nebyl kompetentní k tomu, aby si sám od právního zástupce žalobce vyžádal důkazy, mimo jiné žalobu na určení neplatosti výpovědi a následně z ní vyvodil nesprávný závěr, že žalovaný trvá na dalším zaměstnávání, a to, aniž by tomu předcházelo jakékoli tvrzení žalovaného v tom smyslu, že svou povinnost oznámit požadavek na dalším zaměstnávání splnil nejpozději doručením žaloby o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru. Tímto svým postupem soud I. stupně zatížil řízení vadou, která mola mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K obsahu žaloby žalobce uvedl, že tato neobsahuje oznámení žalovaného o tom, že trvá na dalším zaměstnávání. Žalovaný v žalobě svůj požadavek nekoncipuje, pouze tvrdí, že jej sdělil žalobci dopisem ze dne [datum], jehož doručení však nebylo, dle přesvědčení žalobce, prokázáno.

20. Dále namítl ve věci nesprávné posouzení lhůty bez zbytečného odkladu ve vztahu k § 69 odst. 1 zák. práce. Pokud danou označil soud I. stupně za pořádkovou, odpoutal se, dle přesvědčení žalobce, od zákonného ustanovení, k čemuž odkázal žalobce na komentářovou literaturu. Dále akcentoval obsah rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], v němž lhůta bez zbytečného odkladu nebyla označena za pořádkovou. Soud I. stupně podle závěrů žalobce tak nesprávně aplikoval právo na zjištěný skutkový stav.

21. Soud I. stupně pochybil, když neprovedl žalobcem navržené důkazy – výslech jednatele [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D. a [jméno] [příjmení] s odůvodněním, že tyto důkazy byly uplatněny po koncentrační lhůtě. Pominul však ust. § 118b o. s. ř.

22. Za nesprávné označil i závěry soudu I. stupně ohledně promlčení pohledávky tvrzené žalovaným, resp. vytkl soudu I. stupně, že se daným, vůbec nezabýval, nepřihlédl k tvrzení žalobce ohledně běhu promlčecí lhůty a závěry soudu I. stupně jsou v tomto směru proto nesprávné.

23. Soudu I. stupně vytkl i nesprávnost jeho závěrů co do návrhu na snížení mzdy podle § 69 odst. 2 zák. práce, když nepřihlédl k tvrzením žalobce a jím navrženým důkazům. Akcentoval, že navrhoval, aby žalovaný prokázal, že si s ohledem na svůj důchodový věk již nemůže najít práci a vůbec aby prokázal, že byl řádně registrován jako uchazeč o zaměstnání. Stejně tak vytkl soudu I. stupně, že nevyzval žalovaného, aby sdělil, u jakých bankovních domů měl v období od října [rok] do prosince [rok] vedeny účty a aby sdělil další údaje týkající se bankovních záležitostí žalovaného.

24. Žalobce tak naznal, že rozhodnutí soudu I. stupně nebylo správné a navrhl, aby bylo změněno tak, že žalobě vyhoví, vzájemný návrh žalovaného zamítne a uloží žalovanému povinnost k náhradě nákladů řízení, případně aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

25. K odvolání žalobce se vyjádřil žalovaný podáním ze dne [datum]. Rozhodnutí soudu I. stupně označil za zcela správné, a to po stránce skutkové i právní. Zdůraznil, že i Nejvyšší soud po komplexním přezkoumání zamítl drtivou většinu námitek žalobce a ke zrušení rozsudků přistoupil jen proto, že si vyžádal doplnění dokazování k jedinému bodu, a to doručení oznámení žalobce ve smyslu § 69 odst. 1 zák. práce.

26. Akcentoval, že soud I. stupně postupoval zcela v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle něhož k platnému doručení mohlo dojít buď tehdy, že by byla paní [příjmení] pověřenou zaměstnankyní určenou k přebírání písemností nebo, že by dopis předala statutárnímu orgánu žalobce či jiné oprávněné osobě. Žalovaný vyjádřil přesvědčení, že výslech paní [příjmení] postavil na jisto, že uvedené podmínky byly splněny, kdy svědkyně podpis na oznámení uvedla za svůj a stvrdila, že jej doručila nadřízenému panu [příjmení] nebo paní [příjmení]. Odmítl námitky žalobce o nezpůsobilosti této svědkyně vypovídat, když její výslech byl zcela konzistentní. Nicméně z opatrnosti žalovaný poslal inkriminovaný dopis obsahující oznámení podle § 69 odst. 1 zák. práce ještě poštou poté, co mu žalobce s odstupem několika měsíců doručil výpověď a dále dané vyplývá i z textu žaloby na určení neplatnosti výpovědi. Uvedl též, že soud I. stupně nepochybil, pokud odmítl výpověď paní [příjmení], která je zaměstnankyní žalobce a má zájem na výsledku řízení.

27. S tímto podstatným odůvodněním navrhl rozhodnutí soudu I. stupně potvrdit.

28. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 o. s. ř. a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., mimo jiné jej tedy přezkoumal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), kdy dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

29. Je tomu tak především proto, že soud I. stupně se s danou materií vypořádal způsobem, jemuž nelze naprosto nic vytknout, vydané rozhodnutí odůvodnil naprosto logicky a srozumitelně, jeho skutkové závěry mají v obsahu spisu bezvýhradní opory a prosty pochybení jsou i jeho navazující závěry právní. Na jeho odůvodnění může odvolací soud bez jediné výhrady odkázat a nemělo by významu, aby jen jinými slovy opisoval to, což již přesvědčivě vyložil soud I. stupně. Jím nastíněné závěry mají plné zastání i v recentní judikatuře, kterou soud I. stupně do jím zjištěných poměrů také zcela přiléhavě aplikoval, stejně tak jako právní názore vyjádřený Nejvyšším soudem v jeho zrušujícím rozhodnutí. Odvolací soud – stejně tak jako prvostupňový soud – je podle § 243g odst. 1 část věty prvé za středníkem o. s. ř. tímto právním názorem vázán. Ve svém kasačním rozhodnutí dovolací soud vypořádal takřka veškeré námitky žalobce, kterými opakovaně brojí proti prvostupňovému rozhodnutí v otázce: uplatněného zápočtu pohledávek proti žalobě; jeho určitosti; vznesené námitky promlčení; včasnosti sdělení žalovaného, že trvá po skončení pracovního poměru na dalším zaměstnávání žalobcem; procesních povinností žalobce k podmínkám splnění pro snížení náhrady mzdy žalovaného ve smyslu § 69 odst. 2 zák. práce Odvolací soud na závěry Nejvyššího soudu v dané věci, které nalezly patřičný odraz i v prvostupňovém rozsudku, odkazuje, když nepovažuje za potřebné opakovat v rozhodnutí to, co již vícekrát zaznělo.

30. Z hlediska skutkového stavu bylo zjištěno, že žalovaný byl žalobcem zaměstnán na pozici pracovníka v oddělení nákupu a prodeje na základě pracovní smlouvy ze dne [datum], kdy žalobce dne [datum] vyplatil žalovanému odstupné ve výši [částka] v souvislosti s výpovědí z pracovního poměru ze dne [datum], kdy rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo pravomocně určeno, že výpověď z pracovního poměru daná žalobci (zde žalovanému) žalovanou (zde žalobcem) ze dne [datum] je neplatná. Soud I. stupně s ohledem na námitku započtení a vzájemný návrh žalovaného, který opíral o ustanovení § 69 zák. práce, správně zaměřil svou pozornost na zjištění, zda žalovaný bez zbytečného odkladu po neplatném rozvázání pracovního poměru oznámil žalobci, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával.

31. Projednávanou věc je třeba posoudit podle zák. č. 262/2006 Sb. ve znění účinném do 30. 9. 2015 (zákoník práce, ve zkratce zák. práce).

32. Podle ustanovení § 337 zák. práce, které upravuje doručování písemnosti zaměstnavateli zaměstnancem, zaměstnanec doručuje písemnost určenou zaměstnavateli zpravidla osobním předáním v místě sídla zaměstnavatele. Na žádost zaměstnance je zaměstnavatel povinen doručení písemnosti podle věty první písemně potvrdit (odst. 1). Doručení písemnosti určené zaměstnavateli je splněno, jakmile ji zaměstnavatel převzal (odst. 3).

33. Zásadním pak shledává odvolací soud přezkum správnosti napadeného rozhodnutí v otázce posouzení, zda nastaly právní účinky písemného oznámení žalovaného, učiněného dopisem ze dne [datum], aby žalobce žalovaného po neplatném rozvázání pracovního poměru dále zaměstnával. Prvostupňový soud se touto otázkou v kontextu ustanovení § 337 odst. 1 zák. práce, resp. závěrů dovolacího soudu o tom, že je třeba konkrétně zkoumat, zda se dopis dostal do sféry dispozice žalobce a zda se mohl seznámit s jeho obsahem s přihlédnutím k tomu, že byl doručován Ing. [jméno] [příjmení] (a tato nebyla statutárním orgánem žalobce ani vedoucím zaměstnancem nadřízeným žalovanému). K účinnému doručení dopisu ze dne [datum] mohlo dojít buď tehdy, pokud Ing. [příjmení] byla pověřenou zaměstnankyní určenou žalobcem k přebírání písemností zaměstnanců nebo v případě, že by dopis předala statutárnímu zástupci žalobce či jiné oprávněné osobě.

34. Prvostupňový soud správně doplnil dokazování o výslech svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], kterou nebylo možno v řízení dříve vyslechnout. Odvolací soud zde poukazuje na přijatý skutkový závěr prvostupňového soudu o tom, že dopis ze dne [datum] se v [anonymizováno] [rok] dostal do sféry dispozice žalobce jakožto zaměstnavatele, což vyplynulo z výslechu svědkyně [příjmení] [příjmení], daného dopisu i následné korespondence. Zaměstnankyně žalobce [příjmení] [příjmení] sice nebyla zaměstnankyní určenou k přijímání korespondence zaměstnanců určené pro zaměstnavatele, ale byla pracovnicí, která přijímala u žalobce obvykle korespondenci a tuto doručovala jednateli, resp. řediteli žalobce [příjmení] [příjmení], tato činnost spadala do rozsahu jejího popisu práce, neboť byla zaměstnána jako administrativní pracovník a ředitel žalobkyně jí mohl ukládat v rámci takového druhu práce úkoly, když přijímání a odesílání korespondence lze nepochybně mezi takové práce zařadit. Pokud Ing. [příjmení] uvedla, že dopis žalovaného pravděpodobně převzala, když si vzpomněla na to, že žalovaný na ni tlačil, aby dopis převzala a podepsala jeho převzetí, a rovněž zcela standardně listiny určené panu [příjmení] tomuto bez prodlení předávala, pokud byl přítomen. Prvostupňový soud tak učinil skutkový závěr, že se dopis v řádu (maximálně) dnů od data na něm uvedeného skutečně dostal prostřednictvím Ing. [příjmení] do dispozice statutárního zástupce žalobce, oprávněného jednat v pracovněprávních otázkách žalobce.

35. Odvolací soud je ve shodě s prvostupňovým soudem přesvědčen, že provedeným dokazováním bylo zjištěno, že Ing. [příjmení] byla jednak osobou oprávněnou k přebírání a odesílání jakékoliv korespondence, tj. osobou určenou v užším slova smyslu i k přebírání korespondence vnitřní, tj. písemností zaměstnanců určených zaměstnavateli. Nad to bylo dostatečně prokázáno, že dopis byl Ing. [příjmení] předán jednateli [příjmení] [příjmení] či paní [příjmení], když na dopis i na naléhavost kladenou na jeho doručení a potvrzení převzetí dopisu žalovaným si svědkyně [příjmení] [příjmení] vzpomněla. To zda se s ním jednatel fakticky seznámil, je již nerozhodné.

36. V této souvislosti odvolací soud nemůže nezmínit, že žalobce v řízení popíral jak existenci knihy doručené pošty za r. [rok], tak i existenci osoby svědkyně, která, jak vyšlo provedeným dokazováním najevo (viz bod 21. odůvodnění rozsudku soudu I. stupně), vedla žalobci o došlé poště evidenci v knize pošty (srov. vyjádření žalobkyně ze dne [datum] na č. l. 107 spisu). Dále dodává, že si lze jen těžko představit doručování písemnosti zaměstnancem zaměstnavateli v sídle společnosti s ručením omezeným jiným způsobem, než jako tomu bylo v dané věci.

37. Odvolatel nicméně namítá odvolací důvod uvedený v § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř, kdy soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy k prokázání rozhodných skutečností, konkr. neprovedl výslech jednatele žalobce [příjmení] [příjmení] a paní [jméno] [příjmení] směřující ke zjištění, že dopis ze dne [datum] od Ing. [příjmení] nikdy nepřevzali.

38. Odvolací soud uvádí, že jestliže soud I. stupně navrhované důkazy výslechem jednatele a svědkyně [příjmení] neprovedl, postupoval z hlediska procesní ekonomie sporu správně a z hlediska nepotřebnosti takových důkazů naprosto přiléhavě. Žalobce, který tvrdil negativní skutečnost, že k doručení dopisu ze dne [datum] zaměstnancem zaměstnavateli nedošlo a dovozoval z nich příznivé právní následky, byl zbaven důkazního břemene /negativní skutečnosti se neprokazují/. Žalobce tak mohl být úspěšný toliko na základě svého tvrzení, ledaže žalovaný prokáže opak. V řízení ovšem byla provedeným dokazováním prokázána tvrzená skutečnost, totiž že byl dopis ze dne [datum], obsahující požadavek zaměstnance na dalším zaměstnání žalovaným žalobci doručen, tj. že se dostal do sféry dispozice zaměstnavatele, resp. že byl přinejmenším doručen osobě zaměstnavatelem určené k přebírání pošty. To je samo o sobě postačující kritérium svědčící účinnému doručení písemnosti, které bylo způsobilé vyvolat právní následky ve smyslu nároku na náhradu mzdy dle ustanovení § 69 odst. 1 zák. práce.

39. Jestliže žalobce v odvolacím řízení navrhoval vyslechnout jednatele žalobce [příjmení] [příjmení] a svědkyni [příjmení] k otázce věrohodnosti svědkyně [příjmení] [příjmení], jedná se o nepřípustné tvrzení a novum, neboť nevzešlo přes poučení soudem I. stupně dle § 119a odst. 1 o. s. ř. v závěru jednání dne [datum]. Jedná se tak o nepřípustné novum, když nejde o žádnou ze zákonných výjimek uvedených v § 205a o. s. ř.

40. Odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně po řízení nezatíženém vadami na základě dostatečných skutkových zjištění dospěl ke správným závěrům skutkovým, věcně správný je i jeho závěr právní, žádná z uplatněných odvolacích námitek není způsobilá ovlivnit závěr o nedůvodnosti žaloby a důvodnosti vzájemného návrhu.

41. Nutno uzavřít, že v průběhu řízení došlo k účinnému jednostrannému započtení pohledávky, která je předmětem žaloby a která nebyla od počátku žalovaným sporována (srovnej bod 1. 3 vyjádření k žalobě ze dne [datum]) proti pohledávce žalovaného dle § 69 zák. práce. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne [datum] jednoznačně a určitě vymezil (§ 555 odst. 1, § 556 odst. 1 o. z. za použití § 4 zák. párce), co je předmětem započtení, když uvedl, že žalobce je v prodlení s úhradou mzdy žalovaného za období od [datum] do [datum], následně započetl svůj nárok na vyplacení náhrady mzdy za období od 1. 10 [rok] do [datum] v částce [částka] proti nároku žalobce z titulu bezdůvodného obohacení na vrácení odstupného v totožné výši. Závěr prvostupňového soudu o tom, že žalobu na zaplacení částky [částka] je z důvodu zániku pohledávky započtením (§ 1982 a násl. o. z. za použití § 4 zák. práce) třeba zamítnout, je správný. Proto odvolací soud potvrdil napadený rozsudek ve výroku I/ jako věcně správný podle § 219 o.s.ř., včetně věcně správného nákladového výroku ad II/, který je v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

42. Soud I. stupně rovněž nepochybil, pokud shledal nárok žalovaného na zaplacení náhrady mzdy (pracovní poměr žalovaného měl skončit [datum] a dne [datum] žalovaný žalobci sdělil, že trvá na dalším zaměstnání) ke dni [datum], uplatněný vzájemným návrhem, důvodným. Prvostupňový soud správně posoudil rozhodné období předcházející vzniku nároku na náhradu mzdy, kterým je druhé kalendářní čtvrtletí ve smyslu § 354 zák. práce a vycházel ze správně stanoveného průměrného hodinového výdělku určeného žalobcem právě pro toto období částkou 204,50 [spisová značka], tj. [částka] měsíčně. Vzájemný návrh byl tedy z hlediska požadované výše za jednotlivé kalendářní měsíce v době od [datum] do [datum] koncipován správně a to vč. podmínek splatnosti jednotlivých náhrad mzdy (dle § 141 odst. 1 zák. práce) a zákonného příslušenství pohledávky (§ 1970 o.z. za užití § 4 zák. práce ve spojení s § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb.).

43. Odvolací soud uzavírá, že závěr soudu I. stupně o tom, že nárok žalovaného uplatněný vzájemným návrhem na náhradu mzdy dle § 69 odst. 1 zák. práce ve výši [částka] s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. za použití § 4 zák. práce je opodstatněným, je správný. Uplatněné odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. dány nejsou. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku III/ potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

44. Jinak je tomu u nákladového výroku ad [spisová značka] se vzájemného návrhu. Prvostupňový soud zde jednak správně v souladu s ustálenou judikaturou rozhodoval samostatně v otázce nákladů vzájemné žaloby, kdy v tomto smyslu odvolací soud poukazuje na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (srov. usnesení sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] či sp. zn. [spisová značka]). Rovněž správně prvostupňový soud uvedl, že je na místě s ohledem na minimální neúspěch žalovaného (zde srov. výrok IV/ rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kdy byl zamítnut vzájemný návrh, kterým se žalovaný domáhal zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení) přiznat žalovanému náhradu nákladů řízení v plné výši. Uvedené má oporu v ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., nikoliv v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., jak bylo mylně uvedeno prvostupňovým soudem. Každopádně je třeba zohlednit, že úkony byly žalovaným činěny ve společném řízení ruku v ruce v otázce žaloby i vzájemného návrhu, proto žalovanému přísluší režijní paušál v částce [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. toliko jednou, případně u každého z nákladových výroků jednou polovinou. Jelikož režijní paušály za 11 úkonů právní služby byly již zohledněny ve výroku ad II/ rozsudku stran nákladového výroku o žalobě a napadený rozsudek byl v tomto výroku odvolacím soudem potvrzen, odvolací soud změnil rozsudek soudu I. stupně ve výroku ad IV/ podle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. toliko z hlediska výše (11 x [částka] odměna za úkon dle § 7 bod. 6 a. t. + 21 % DPH + soudní poplatek v částce [částka]), která činí částku [částka], jinak byl rozsudek ve výroku ad IV/ z důvodu věcné správnosti podle § 219 o. s. ř. potvrzen.

45. V odvolacím řízení zcela uspěl žalovaný a má tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši. Tyto jsou tvořeny odměnou právního zástupce žalovaného za dva úkony právní služby spojené s vyjádřením k odvolání a účastí na jednání po [částka] z punkta [částka] (§ 7 bod 6., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhl. č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif), a dále za dva úkony právní služby spojené s vyjádřením k odvolání a účastí na jednání po [částka] z punkta [částka] (dle stejných ustanovení vyhl. č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif), kdy za dva tyto společné úkony ještě náleží paušální náhrada na výdaje advokáta ve výši [částka] za úkon, celkem [částka] (§ 13 odst. 4 tarifu), s navýšením o 21 % sazbu DPH ve výši [částka] (§ 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.) Náklady žalovaného v odvolacím řízení představují částku [částka] Tyto náklady žalovaného bylo žalobci za užití § 149 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. uloženo zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného (výrokem ad III/).