Přeskočit na obsah
Městský soud v Praze 62 CO 288/2022-226 ECLI:CZ:MSPH:2022:62.Co.288.2022.1 Rozsudek

pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

Mgr. René Fischer · Rozhodnutí ze dne 19. 10. 2022

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Reného Fischera a soudců JUDr. Luďka Pilného a Mgr. Halky Hovorkové ve věci

žalobce: [osobní údaje žalobce]

bytem [adresa]

zastoupený advokátem JUDr. Ing. [jméno] [příjmení]

sídlem Národní obrany [číslo], [PSČ] [obec a číslo]

proti

žalovanému: [osobní údaje žalovaného]

bytem [adresa]

zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení]

sídlem [adresa]

o neplatnost kupní smlouvy, in eventum o určení vlastnictví, in eventum o určení neexistujícího závazku z kupní smlouvy,

k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí],

č. j. [číslo jednací],


I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši

[částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem ze dne [datum] zamítl žalobu o určení, že kupní smlouva mezi žalobcem a žalovaným uzavřená dne [datum], jejímž předmětem je převod jednotky [číslo] situované ve 4. podlaží v budově [adresa] – bytový dům na pozemcích parcelních čísel [číslo] k ní náležejícího spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na společných částech domu [adresa], a spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na pozemcích parc. [číslo] vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], pro k. ú. [část obce], [územní celek], je neplatná, in eventum o určení, že žalobce byl ke dni [datum] výlučným vlastníkem jednotky [číslo] situované ve 4. podlaží v budově [adresa] – bytový dům na pozemcích parcelních čísel [číslo] k ní náležejícího spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na společných částech domu [adresa], a spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na pozemcích parc. [číslo] vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], pro k. ú. [část obce], [územní celek], in eventum o určení, že žalobce nemá vůči žalovanému závazek z kupní smlouvy uzavřené dne [datum], jejímž předmětem je převod jednotky [číslo] situované ve 4. podlaží v budově [adresa] – bytový dům na pozemcích parcelních čísel [číslo] k ní náležejícího spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na společných částech domu [adresa], a spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na pozemcích parc. [číslo] vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce], pro k. ú. [část obce], [územní celek] (výrok I.), a uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám právního zástupce žalovaného, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou žalobce odůvodnil tím, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce, jejímž předmětem byla částka [částka]. Za účelem zajištění pohledávky žalovaného byla mezi stranami dne [datum] uzavřena dle žalobce fiktivní kupní smlouva, jejímž předmětem byl byt. Kupní cena byla stanovena na [částka] s tím, že žalovaný měl uhradit částku [částka] při podpisu kupní smlouvy. Kupní cena představovala dle žalobce jistinu zápůjčky spolu s odměnou žalovaného za poskytnutí zápůjčky ve výši [částka], a proto nebyla žalovaným při podpisu kupní smlouva uhrazena. Žalobce byl žalovaným ujištěn, že kupní smlouva slouží k zajištění závazku ze smlouvy o zápůjčce a tato bude zničena hned poté, co bude pohledávka žalovaného ze smlouvy o zápůjčce uspokojena. Žalobce ke dni [datum] zaplatil žalovanému částku [částka] a zbývalo mu uhradit částku [částka]. Žalobce však zjistil, že bylo zahájeno řízení o povolení vkladu vlastnického práva žalovaného k bytu do katastru nemovitostí navzdory výše uvedenému ujednání účastníků řízení. Dle žalobce je kupní smlouva nicotným právním jednáním, neboť zde vzhledem k výše uvedené dohodě chybí vůle být vázán právním jednáním. O nicotnosti kupní smlouvy svědčí dle žalobce to, že již měsíc po podpisu kupní smlouvy uhradil žalovanému částku [částka], přičemž pokud by měly strany v úmyslu uzavřít kupní smlouvu, žalobce by v postavení kupujícího plnil žalovanému bez jakéhokoliv právního důvodu. O skutečnosti, že právní jednání bylo nicotné, svědčí dle žalobce rovněž půlroční prodleva mezi podpisem kupní smlouvy a podáním návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. Nadto byla kupní cena bytu obdobného typu v dané lokalitě a v daném čase trojnásobně vyšší než sjednaná kupní cena. Žalobce dále uvedl, že pokud soud neshledá důvody pro prohlášení kupní smlouvy za nicotnou, měl by se zabývat skutečností, že žalobce byl neúměrně zkrácen na kupní ceně ve smyslu § 1793 obč. zák., v důsledku čehož je kupní smlouva absolutně neplatná. Žalobce rovněž odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. S ohledem na změnu zápisu vlastnictví bytu v katastru nemovitostí na osobu [jméno] [příjmení] žalobce požadoval in eventum určení vlastnictví k bytu ke dni [datum], tedy ke dni předcházejícímu udělení příklepu v dražbě s odůvodněním, že by mělo být postaveno najisto, jaký charakter a (ne) platnost kupní smlouva má a zda mají její účastníci vůči sobě nějaké závazky. Ve vztahu k možnosti určit vlastnictví zpětně poukázal žalobce na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]. Požadavek na určení neexistence závazku žalobce z kupní smlouvy odůvodnil žalobce naléhavostí zájmu na vyřešení navazujících vztahů mezi účastníky, když kupní smlouva sice nezpůsobila dle žalobce, ať už pro svou platnost či nicotnost, věcně právní účinky v katastru nemovitostí, ale její nemožnost plnění může mít vliv na zánik závazku z kupní smlouvy.

3. Na základě zjištěného skutkového stavu soud I. stupně uzavřel, že se nejprve zabýval věcnou legitimací účastníků a naléhavým právním zájmem na určení neplatnosti kupní smlouvy eventuálně vlastnictví žalobce k bytu ke dni [datum], nebo neexistujícího závazku z kupní smlouvy pro žalobce. U žádné z těchto určovacích žalob naléhavý právní zájem soud I. stupně nezjistil. Skutečnost, že vlastnictví bytu je v katastru nemovitostí evidováno pro třetí osobu, nikoli pro osobu žalovaného, vylučuje dle soudu I. stupně naléhavý právní zájem na určení neplatnosti kupní smlouvy i určení vlastnictví žalobce ke dni předcházejícímu příklepu. O určení neplatnosti smlouvy o převodu nemovitosti, lze dle nalézacího soudu uvažovat tam, kde na jejím podkladě ještě nebylo zapsáno vlastnické právo do katastru nemovitostí, jinak je nutné žalovat přímo na určení vlastnictví a platnost smlouvy podrobit přezkumu v rámci předběžné otázky. V projednávaném případě je však dle soudu I. stupně evidováno vlastnictví na základě soudního příklepu v dražbě třetí osobě, tudíž určení neplatnosti kupní smlouvy je bez významu pro stav v katastru nemovitostí, kdy tímto určením by nebylo možné mezi účastníky dosáhnout v zápise vlastnictví třetí osoby jakékoli změny. Nemožnost docílit změny v zápisu vlastnictví a tudíž opět nedostatek naléhavého právního zájmu dopadá dle nalézacího soudu i na určení vlastnictví k bytu ke dni [datum], neboť ani toto požadované určení závazné pouze pro účastníky by se nemohlo jakkoli dotknout aktuálního zápisu třetí osoby jako vlastníka bytu v katastru nemovitostí. Vlastnictví žalobce k datu před dražebním příklepem je dle soudu I. stupně navíc zřejmé a nesporné. Požadavek na určení, že žalobce nemá vůči žalovanému závazek z kupní smlouvy rovněž dle soudu I. stupně nevykazuje naléhavost právního zájmu, když nebylo tvrzeno, tím méně prokázáno, jaký konkrétní závazek má žalobce na mysli a hlavně, že by snad žalovaný chtěl po žalobci jakýkoli závazek z kupní smlouvy nárokovat. Ani tato část žalobního nároku by dle soudu I. stupně nevytvořila ve vyhovujícím výroku právní rámec, který by byl zárukou odvrácení všech budoucích sporů účastníků, a nenaplnila by nutný preventivní charakter určovací žaloby. Na základě shora uvedeného nalézací soud shledal žalobu nedůvodnou.

4. Výrok o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným odůvodnil nalézací soud s odkazem na ust.

§ 142 odst. 1 o. s. ř. tím, že žalovaný byl ve sporu úspěšný, a proto mu přiznal právo na náhradu nákladů ve výši [částka] sestávající z odměny advokáta ve výši [částka] za 10 úkonů právní služby, 10 paušálních náhrad po 300 a 21% DPH.

5. Proti rozsudku podal odvolání žalobce a uplatnil v něm odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. c) a g) o. s. ř.. Stran naléhavého právnímu zájmu odkázal žalobce na své podání ze dne [datum]. Má za to, že řízením a vydáním meritorního rozhodnutí by byla eliminována právní nejistota jehoi žalovaného a současně, že odpovídající nápravy nelze dosáhnout jinak. Soud I. stupně provedl dle žalobce velmi obsáhlé dokazování a již jen zbývalo rozhodnout, zda kupní smlouva byla nebo nebyla schopna vyvolat určité následky. Tento nekonzistentní způsob řízení dle žalobce jen navýšil náklady řízení do takového rozsahu, že je žalobce není schopen uhradit. Podstatné je dle žalobce i to, že v případě úspěchu žalobce v řízení dojde k záruce, že nenastanou další spory účastníků. V případě úspěchu žalovaného se bude žalovaný dle žalobce domáhat náhrady škody z důvodu zmaření převodu vlastnického práva. Žalobce se neztotožňuje s tím, že by netvrdil možnost zmnožení sporů. Uvedl to při jednání dne [datum]. Na tomto jednání rovněž žalovaný avizoval připravenost k podání žaloby na náhradu škody. Pokud soud dospěl dle žalobce k závěru, že toto tvrzení není dostatečné, či že je přes shodné přednesy účastníků nemá za prokázané, měl žalobce seznámit se svým předběžným právním názorem. Svůj předběžný názor soud sice dle žalobce vyjevil, ale jen před připuštěním změny žaloby dne [datum]. Dle žalobce tak měl učinit s ohledem na změnu žaloby, neboť žalobce očekával, že minimálně nově navrhovaný výrok o určení, že žalobce nemá vůči žalovanému závazek z kupní smlouvy uzavřené dne [datum], byl projednatelný. V této absenci poučení shledává žalobce vadu řízení, která dle ust. § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. mohla vést k jinému rozhodnutí soudu I. stupně.

6. Žalobce v odvolání rovněž napadl výrok o náhradě nákladů řízení, kdy soud I. stupně vedl dle žalobce s ohledem na své závěry o nedostatku naléhavého právního zájmu zcela nadbytečné dokazování. Tím, že žalobce přišel o svou bytovou jednotku [číslo] se stal v zásadě nemajetným. Veškeré své příjmy dává do nákladů spojených s bydlením a na výživu svých nezletilých dětí a na úhradu nákladů již nemá prostředky. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a vrátil zpět soudu I. stupně k novému rozhodnutí.

7. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce uvedl, že napadený rozsudek považuje za věcně správný a bezvadný, když jeho obsah odpovídá v řízení provedenému dokazování a skutkovým zjištěním. Žalobce neprokázal dle žalovaného naléhavý právní zájem na určení neplatnosti kupní smlouvy, na určení, že nemovité věci byly ke dni [datum] ve vlastnictví žalobce či na určení, že žalobce nemá vůči žalovanému závazek z kupní smlouvy ze dne [datum]. Z toho důvodu nemohl soud I. stupně dle žalovaného postupovat jinak, než žalobu zamítnout. Žalobce dle žalovaného nebyl povinen žalobu podávat. V okamžiku, kdy neunesl důkazní břemeno a jeho žaloba byla zamítnuta, je jeho povinností uhradit žalovanému náhradu nákladů soudního řízení, a to bez ohledu na to, v jaké sociální situaci se nachází. Délka řízení byla dle žalovaného způsobena výlučně jednáním žalobce, který opakovaně měnil žalobu či navrhoval výslech velkého množství svědků. Žalovaný navrhl, odvolací soud odvolání žalobce jako zcela nedůvodné zamítl a aby žalovanému přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. v mezích podaného odvolání

(§ 206 odst. 2 o. s. ř.) správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž shledal odvolání žalobce nedůvodným.

9. K hodnocení důkazů uvádí odvolací soud následující. Soud I. stupně provedl všechny důkazy řádně postupem podle § 122 a násl. o. s. ř., řádně je zhodnotil podle zásad uvedených v ust. § 132 o. s. ř., tedy každý důkaz jednotlivě a všechny ve vzájemných souvislostech s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo za řízení najevo. Skutková zjištění mají v provedených důkazech oporu; soud I. stupně přesvědčivě vysvětlil, které skutečnosti vzal za prokázané, učinil správná skutková zjištění a na základě provedených důkazů dospěl ke správnému skutkovému závěru.

10. Odvolací soud je oprávněn zasáhnout do hodnocení důkazů soudem I. stupně pouze tehdy, jestliže hodnocení důkazů soudem I. stupně neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř. Domnívá-li se odvolací soud, že by provedené důkazy měly být hodnoceny odlišně, než se stalo za řízení před soudem I. stupně, je povinen je zopakovat, a to včetně tzv. pominutých důkazů, které soud prvního stupně sice provedl, ale nehodnotil je, ač tak měl učinit. Odvolací soud zde může dokazování i doplnit o důkazy, které dosud nebyly provedeny, ledaže by se jednalo o doplnění dokazování příliš rozsáhlé. V případě, že odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně navíc neodpovídá požadavkům uvedeným v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje všechny informace, které by z hlediska ustanovení § 132 o. s. ř. mělo obsahovat, není zopakování důkazů provedených soudem I. stupně ani doplnění dokazování možné a odvolací soud je povinen vždy rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Jestliže však hodnocení důkazů soudem I. stupně respektuje zásady vyplývající z ustanovení § 132 o. s. ř., byl by za této situace v rozporu se zákonem takový postup odvolacího soudu, který by rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a uložil by mu, aby se v dalším řízení zabýval možným jiným hodnocením těchto důkazů (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Protože hodnocení důkazů soudem I. stupně pravidla volného hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. respektuje, odvolací soud pro odlišné hodnocení (po zopakování či doplnění důkazního řízení podle § 213 odst. 2 a 4 o. s. ř.) neshledal důvod.

11. Předně se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že s ohledem na charakter žaloby bylo nezbytné primárně posoudit, zda mají účastníci věcnou legitimaci a zda má žalobce ve smyslu ust. § 80 o. s. ř. na požadovaném určení naléhavý právní zájem. V uvedené souvislosti nalézací soud s přihlédnutím ke zjištěnému skutkovému stavu, kdy bylo zjištěno, že vlastnické právo k bytu, jehož převod byl předmětem posuzované kupní smlouvy, nabyla v průběhu řízení třetí osoba odlišná od účastníků řízení, zcela správně uzavřel, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení dán není. Odvolací soud se plně se ztotožňuje i s důvody, o které soud I. stupně své správné závěry opřel, tak jak je rozvedl v odůvodnění napadeného rozsudku, na které pro stručnost v podrobnostech v plném rozsahu odkazuje, a to včetně uvedené přiléhavé judikatury Nejvyššího soudu ČR.

12. Vzhledem ke skutkovému závěru nelze souhlasit se žalobcem, že vydáním meritorního rozhodnutí by byla eliminována právní nejistota účastníků a že v případě úspěchu žalobce by došlo k záruce, že nenastanou další spory účastníků. Tyto spory by s ohledem na značně rozdílná stanoviska obou účastníků stran vzniklých vzájemných závazků s velkou pravděpodobností nastaly i v případě úspěchu žalobce. Nicméně tato skutečnost není ve věci právně relevantní, a to v situaci, kdy bylo žalováno na určení neplatnosti kupní smlouvy, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k nemovitosti, eventuálně určení vlastnictví nemovitosti, eventuálně určení neexistence závazku z kupní smlouvy, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k nemovitosti, ačkoliv předmětná nemovitost již byla ke dni rozhodování ve vlastnictví třetí osoby. Jak je zjevné ze zjištěného skutkového stavu, výlučně žalobce zavinil vzniklou procesní situaci, neboť v důsledku jeho jednání bylo ještě před zahájením řízení zřízeno zástavní právo k bytové jednotce ve prospěch společnosti [právnická osoba], [IČO], a ve prospěch [jméno] [příjmení], přičemž bytová jednotka byl následně v rámci exekučního řízení vedeného proti žalobci [právnická osoba] dne [datum] vydražena a novým vlastníkem se stal Mgr. [příjmení]. Sám žalobce si tak musel být v době podání žaloby vědom, že nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení, mimo jiné i proto, že se vůči němu žalovaný do té doby nedomáhal splnění jakéhokoliv závazku z kupní smlouvy.

13. V případě, že se žalovaný rozhodne podat na základě kupní smlouvy ze dne [datum] proti žalobci žalobu, kterou se bude domáhat náhrady škody z důvodu zmaření převodu vlastnického práva, bude platnost kupní smlouvy posuzována jako předběžná otázka, přičemž v situaci, kdy by byla smlouva shledána platnou, bude soud nucen posuzovat, zda žalovanému z této smlouvy vznikl nárok na náhradu škody, případně v jaké výši. Nelze tak vyloučit, že předmět takového řízení bude podstatně širší než předmět nalézacího řízení.

14. Pokud žalobce dále poukazoval na tvrzenou možnost zmnožení sporů a nedostatečné seznámení žalobce s předběžným závěrem soudu, neshledal odvolací soud v postupu soudu I. stupně žádné pochybení, neboť jak vyplývá z nalézacím soudem zmíněné judikatury kritérium odvrácení budoucích sporů není jediným kritériem pro shledání naléhavého právního zájmu na požadovaném určení.

15. Ve vztahu k rozhodnutí o náhradě nákladů řízení lze souhlasit se žalovaným, že na délce řízení, a tedy i rozsahu souvisejících nákladů, se významnou měrou podílel sám žalobce, který opakovaně měnil žalobu či navrhoval výslech velkého množství svědků. Současně považuje odvolací soud za nezbytné v uvedené souvislosti doplnit, že k rozhodným skutečnostem, které měly vliv na posouzení existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, došlo i v průběhu řízení. Jak uvedl odvolací soud již v odst. 11. výše, sám žalobce svým jednáním zavinil, že již není vlastníkem bytu, jehož převod byl rovněž předmětem kupní smlouvy ze dne [datum]. Skutečnost, že se žalobce stal v důsledku svého jednání nemajetným, je proto ve vztahu k rozhodování o nákladech řízení bez právní relevance.

16. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud uzavírá, že žalobcem uplatněné odvolací důvody dány nejsou. Proto napadený rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum] ve výroku ad I. potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, a to včetně správného výroku ad II. o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovaným, který je v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.

17. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšnému žalovanému vzniklo právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši [částka], které sestávají z odměny stanovené dle § 9 odst. 4 písm. b), § 6 odst. 1 a § 7 bod 5. a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši [částka] za dva úkony uvedené v § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu á [částka] (vyjádření k odvolání žalobce, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]), z náhrady za 2 režijní paušály á [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrady za 21% DPH podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který věc rozhodl v prvním stupni, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.