pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem ze dne [datum] zamítl žalobu s návrhem, že odstoupení žalované ze dne [datum] od dodatku smlouvy o obchodním zastoupení a o pomoci při správě-vedení skupiny ze dne [datum] je neplatné (výrok I.), zamítl žalobu s návrhem, že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku ve výši [částka], jako nevyplacenou smluvní odměnu za měsíce srpen až prosinec [rok], tedy od [datum] do [datum] (výrok II.), a uložil žalované povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou žalobkyně odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřela se žalovanou smlouvu o řízení obchodní skupiny, dne [datum] smlouvu o obchodním zastoupení a dne [datum] dodatek ke smlouvě o obchodním zastoupení a o pomoci při správě – vedení skupiny. Dne [datum] podstoupila žalobkyně v [anonymizováno] vážný zákrok. S [anonymizováno] byly spojeny další [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně se musela vyhýbat stresu a byla jí nařízena pracovní neschopnost od [datum] do [datum]. Žalobkyně oznámila svou pracovní neschopnost, a proč nemůže z vážného důvodu, který nezavinila, vykonávat činnost dle uzavřených smluv v plném rozsahu. Žalobkyně i v době pracovní neschopnosti vykonávala pracovní činnost po telefonu a e-mailu. Žalovaná prováděnou činnost akceptovala po dobu 2 měsíců bez výhrad a vyjádřila pochopení s tím, že schůzky se skupinou může žalobkyně vykonávat, až bude v pořádku. Po zjištění aktuálního [anonymizována dvě slova] po kontrole informovala žalobkyně dne [datum] žalovanou, že od [datum] zůstává v plné pracovní neschopnosti, což znamená, že nebude k dispozici svému týmu ani na telefonu ani na e-mailu do té doby než se její [anonymizováno] stav opět nezastabilizuje s tím, že termín není schopná momentálně určit. Požádala o nějakou kontaktní osobu, na koho se mohou lidi z jejího týmu obracet v případě jakýkoliv dotazů nebo při řešení konkrétních problémů. Poté, kdy žalobkyně s ohledem na stanovené vycházky odmítla návrhy termínů osobních schůzek s ředitelem, obdržela poštou odstoupení od dodatku smlouvy o obchodním zastoupení – vedení skupiny ze dne [datum]. Důvodem bylo dle odůvodnění dlouhodobé a opakované neplnění povinností ze strany žalobkyně. Dle žalobkyně musí být dlouhodobé a opakované neplnění povinností jako důvod pro odstoupení zaviněné, důvodné

a prokazatelné. Žalobkyně shledala odstoupení neúplné a nekonkrétní, když v něm nejsou popsány konkrétní porušení ani jejich četnost. V odůvodnění je dle žalobkyně pominuta skutečnost, že částečné neplnění povinností bylo způsobeno vážným [anonymizována dvě slova] žalobkyně spojeným se ztrátou dítěte, [anonymizováno] v [anonymizováno] s následnou pracovní neschopností. Nemožnost kompletního plnění pracovních povinností nemohla žalobkyně realizovat z důvodu zásahu vyšší moci a nijak se na tomto [anonymizováno] zaviněně nepodílela. Žalobkyně si je vědoma toho, že zákon připouští odstoupení od smlouvy z důvodu podstatného porušení povinností druhé smluvní strany. V případě žalobkyně se všako podstatné porušení nejednalo, protože nebyla pouze přechodnou dobu způsobilá účastnit se porad skupiny jednou týdně na pracovišti žalovaného. I pokud by však bylo porušení posuzováno jako podstatné, žalobkyně tuto skutečnost nemohla nijak ovlivnit. Dopisem právního zástupce ze dne [datum] odstoupení v plném rozsahu neuznala s tím, že jej považuje za neplatné. Žalovaná odpověděla dne [datum], přičemž zopakovala, že odstoupila pouze od dodatku a ne od smlouvy samotné, jinak se nevyjádřila. Žalobkyně zaslala žalované prostřednictvím právního zástupce vyjádření, v němž zopakovala neuznání odstoupení a vyzvala žalovanou k úhradě smluvní odměny a umožnění pokračování v činnosti. Žalobkyně se vymezila vůči postupu, že žalovaná odstoupila pouze od dodatku ke smlouvě a ponechala v platnosti smlouvu, ke které byl dodatek uzavřen. Smlouva byla dle názoru žalobkyně platná a účinná až do [datum], kdy skončil smluvní vztah mezi stranami, a žalobkyně tedy měla nárok na plnění ze strany žalované. Dlužnou částku nevyplacené odměny žalobkyně určila dle měsíčního průměru za poslední rok, který činil [částka] měsíčně.

3. Na základě takto zjištěného skutkového [anonymizováno] soud I. stupně uzavřel, že hlavním účelem uzavřeného dodatku bylo vedení obchodní skupiny. Dále dospěl k závěru, že v případech podstatného porušení ve smyslu § 2002 o. z. musí jít o tak závažné případy porušení v kontextu daného závazkového vztahu, kdy straně porušující smlouvu by muselo být již při uzavírání smlouvy zřejmé, že za těchto podmínek by smluvní partner o smlouvu neměl vůbec zájem, pokud by takové porušení očekával. Obsahově se bude dle nalézacího soudu zejména jednat o případy nenaplnění hlavního účelu závazku, vzhledem k funkci a hospodářskému smyslu objednaného plnění, s naprostou nemožností jeho řádného užívání, nedodržení hlavních vymíněných parametrů apod. Právní význam zásadně naopak dle soudu I. stupně nemá, z jaké příčiny k porušení došlo. Soud I. stupně si byl vědom vážností situace, která žalobkyni postihla, nicméně s ohledem na charakter vztahu mezi žalobkyní a žalovanou nebyla dle nalézacího soudu chráněna zákoníkem práce, neboť nešlo o vztah pracovněprávní, ale závazkový. K námitce žalobkyně, že nelze odstoupit pouze od dodatku ke smlouvě, soud I. stupně uvedl, že ustanovení § 1727 o. z. je dispozitivní a je možné si mezi stranami ujednat, že odstoupit lze jen od dodatku od smlouvy, jak strany učinily v čl. XI odst. 3 dodatku ke smlouvě. K námitce, že v odstoupení od dodatku ke smlouvě není uveden důvod odstoupení a odstoupení je tedy neplatné, uvedl, že důvod odstoupení není obligatorní náležitostí odstoupení, i když je uvedení důvodu žádoucí. Vzhledem k tomu, že žalobkyně dlouhodobě nevykonávala vedení skupiny, dospěl nalézací soud k závěru, že se jednalo o podstatné porušení dodatku ke smlouvě o vedení obchodní skupiny, neboť žalovaná by v případě, kdy by věděla, že žalobkyně nebude dlouhodobě vykonávat činnost dle dodatku ke smlouvě, i když z důvodu vyšší moci, tento dodatek neuzavřela. Odstoupení tak bylo dle soudu I. stupně platné a účinné dnem doručení žalobkyni, a žalobkyni nevzniklo právo na zaplacení provize.

4. Výrok o nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovanou odůvodnil nalézací soud s odkazem na ust.

§ 142 odst. 1 o. s. ř. tím, že žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, a proto jí vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], které sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., tedy částky [částka] za každý z pěti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

5. Proti rozsudku podala odvolání žalobkyně a uplatnila v něm dle svého obsahu odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o. s. ř.. Namítla jednostranné posuzování důkazů soudem I. stupně, kdy soud přihlédl při svém rozhodování k důkazům žalované, aniž by vzal v úvahu i důkazy žalobkyně a tyto správně posoudil. Soud svým jednostranným postojem porušil dle žalobkyně princip rovnosti stran sporu. Dále neúplně zjistil skutkový stav věci, zejména neprovedením závažných důkazůa argumentů žalobkyně za účelem zhodnocení, zda došlo či nedošlo k porušení povinností žalobkyně podstatným způsobem. Soud I. stupně tak dospěl dle žalobkyně ke skutkovým závěrům, které však při svém hodnocení a svých úvahách vadně a nesprávně posoudil v neprospěch žalobkyně. Závěry soudu a odůvodnění těchto závěrů jsou ve zjevném rozporu se skutečnostmi prokázanými provedenými důkazy, resp. důkazy, jejichž provedení bylo ze strany soudu bezdůvodně odmítnuto. Soudce dle žalobkyně od počátku zastával názor, že žalobkyně nárok na náhradu škody nemá a nemá právo zpochybnit odstoupení od dodatku smlouvy. Přesto nabádal strany k dohodě a akceptoval návrh žalované, že žalobkyni nabídne dodatečné vypořádání, čímž nechával žalobkyni v pozici, že jí žalovaný nárok náleží. Tento postup vedl žalobkyni k přesvědčení, že úkolem řízení není to, zda bylo odstoupeno od smlouvy oprávněně či nikoliv, ale jak vysoké bude odškodnění. Žalovaná nabídla vyplatit žalobkyni [částka], což dle žalobkyně svědčí o tom, že si byla nedostatků a pochybení ve svém postupu dobře vědoma. Přístup žalované ale soud I. stupně dle žalobkyně vůbec nereflektoval. Nalézací soud při svém rozhodnutí došel dle žalobkyně k jednoduchému vysvětlení, které však nemohly prováděné důkazy jakkoliv změnit, a to, že v rámci obchodního vztahu žalobkyně a žalované, který nebyl pracovněprávním vztahem, mohla žalovaná odstoupit kdykoliv a bez jakéhokoliv důvodu. Žalobkyně tak neměla možnost se odstoupení jakkoliv bránit. Soud I. stupně přitom vůbec neřešil otázku, zda tzv. porušení povinností ze strany žalobkyně bylo skutečně podstatným porušením s možným následkem a právem žalované od smlouvy odstoupit, a to na pozadí tragické osobní újmy žalobkyně, která i přes tragickou událost, smrt svého dítěte, nadále vykonávala mnoho desítek činností uvedené v příslušném dodatku smlouvy. I kdyby žalobkyně připustila své pochybení, měla být dle žalobkyně podána výpověď, která byla také pro ukončení smlouvy sjednána v článku IX. dodatku. Absence odůvodnění odstoupení činí dle žalobkyně jakýkoliv úkon nepřezkoumatelným, což rozhodně není v zájmu právní jistoty účastníků. Odstoupení je navíc tak silný a kategorický úkon, který ruší vztah od samého počátku. Žalovaná tak defacto zrušila vzájemný poměr od počátku, byť od počátku fungoval vztah i spolupráce bez problémů a jakýchkoliv pochybení. Dle žalobkyně nebylo v dodatku sjednáno, že žalovaná má právo od smlouvy odstoupit z důvodu podstatného porušení povinností žalobkyně. Žalovaná navíc ani neprokázala, že by žalobkyně podstatným způsobem porušila své povinnosti. Nalézací soud dle žalobkyně vůbec neuvádí, o jaké porušení konkrétně mělo jít a zdak podstatnému porušení povinností ze strany žalobkyně došlo. Žalobkyně odmítla i závěr soudu I. stupně, že podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla, nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala. Soud I. stupně také bez dalších souvislostí konstatoval, že žalobkyně dlouhodobě nevykonávala vedení skupiny, což je v rozporu s prokázanými skutečnostmi, protože žalobkyně tuto činnost vykonávala i nadále, pouze jiným způsobem než bylo do té doby obvyklé. Činnost manažera nespočívala dle žalobkyně jen v osobní účasti na schůzkách se skupinou, což ani není obligatorně ve smlouvě určeno. Je pouze uvedeno, že manažer vykonává činnost osobně, tedy nikoli v zastoupení.Ve smlouvě je dále dle žalobkyně určeno mnoho dalších povinností definovaných v článku III. odst. 2, písmena a), až u), přičemž nelze vytrhnout jednu z 22 povinností. Smluvní strany si dle žalobkyně v dodatku explicitně sjednali formu ukončení výpovědí, nikoliv odstoupení od smlouvy, která je pro tento účel zcela zjevně nevhodná. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudeka věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání.

6. Žalovaná ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobkyně uvedla, že je toho názoru, že soud I. stupně projednávanou věc řádně posoudil, když provedl účastníky navržené důkazy, přičemž důkazy, které považoval za nadbytečné, neprovedl. Žalobkyně dle žalované konkrétně nespecifikuje, které důkazy soud I. stupně neprovedl a k jakým konkrétním tvrzením žalobkyně. Ohledně podstatného porušení smluvních povinností žalobkyní provedl soud I. stupně dle žalované řádné zjištění skutkového [anonymizováno] prostřednictvím navrhovaných důkazů a na takto zjištěný stav aplikoval správně občanský zákoník. Nalézací soud tak vyšel dle žalované ze zjištění, že žalobkyně dlouhodobě nevykonávala pro žalovanou činnost spočívající ve vedení svěřené obchodní skupiny, kdy se jednaloo podstatné porušení dodatku ke smlouvě o vedení obchodní skupiny, neboť žalovaná by v případě, ve kterém by věděla, že žalobkyně nebude dlouhodobě vykonávat činnost dle dodatku ke smlouvě, i když z důvodu vyšší moci, tento neuzavřela. Ze soudem zjištěného skutkového [anonymizováno] dle žalované též vyplynulo, že důležitým mezníkem pro postup žalované ve smyslu odstoupení od dodatku ke smlouvě o obchodním zastoupení bylo sdělení žalobkyně ze dne [datum], že od [datum] bude žalobkyně v plné pracovní neschopnosti, přičemž nebude k dispozici na telefonu ani na e-mailu a není schopná žalované sdělit, do které doby nebude žalované komunikačně k dispozici. Jako manažer příslušné obchodní skupiny žalované měla žalobkyně příslušnou obchodní skupinu a její členy vésta kontrolovat, přičemž se jednalo dle žalované o dlouhodobě nezastupitelnou funkci, kdy přímé vykonávání této funkce bylo nutné pro řádný chod dané části distribuční sítě žalované. Soud I. stupně se dle žalované řádně zabýval výkonem činnosti manažera obchodní skupiny žalobkyní, kdy vycházel z tvrzení obou účastníků i z provedených důkazů, přičemž správně dospěl k závěru, že žalobkyně dlouhodobě nevykonávala pro žalovanou povinnosti vyplývající ze sjednaného dodatku spočívající ve vedení obchodní skupiny žalované. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

7. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. v mezích podaného odvolání

(§ 206 odst. 2 o. s. ř.) správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž shledal odvolání žalobkyně nedůvodným.

8. Odvolací soud v prvé řadě žalobkyni přípisem ze dne [datum] poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř. a § 213b odst. 1 o. s. ř. o nutnosti doplnit skutková tvrzení a navrhnout důkazy k jejich prokázání ohledně toho, v čem spatřuje svůj naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o. s. ř. na požadovaném určení, že odstoupení žalované ze dne [datum] od dodatku smlouvy o obchodním zastoupení a o pomoci při správě-vedení skupiny ze dne [datum] je neplatné. Současně žalobkyni poučil o následcích neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene v podobě nepříznivého rozhodnutí ve věci.

9. Žalobkyně nato v reakci v podání ze dne [datum] uvedla, že naléhavý právní zájem spatřuje v tom, že odstoupení od dodatku smlouvy bylo bezdůvodné, resp. bylo podáno neplatně a byly tím porušeny práva žalobkyně. Žalobkyně se v dané době nacházela ve velmi tíživé [anonymizováno] a psychické situacia odstoupení jí zásadním způsobem poškodilo, jak finančně, tak i psychicky. Jednalo se o dobu, kdy zemřelo její čerstvě narozené dítě, což věděla i žalovaná, a tedy se nejednalo o zaviněné jednání žalobkyně, kdy pouze omezila plnění svých povinností a tedy ani nemohlo dojít k odstoupení, resp. ani k odstoupení nebyly dány řádné důvody.

10. K podání žalobkyně se vyjádřila žalovaná dne [datum] tak, že občanský soudní řád v ustanovení § 80 stanoví hmotněprávní podmínku, bez které se nelze úspěšně žalobou domáhat projednání a právního určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není. Právní teorie i praxe dle žalované dovodila již v minulosti, že určovací návrh má preventivní povahu, je prostředkem umožňujícím poskytnutí ochrany právnímu postavení žalobce dříve, než jeho právní postavení bylo porušeno v situaci, kdy je tu konkrétní chování žalovaného, které nasvědčuje úmyslu žalovaného porušit právo žalobce nebo způsobit žalobci újmu na jeho právním postavení. Jakmile již bylo právo žalobce porušeno, ztrácí prevence v podobě určování práva či právního poměru jakýkoliv smysl a žalobce již nemůže mít žádný právní zájem na určování daného práva, nýbrž má už jedině zájem na odstranění následků porušení práva, tedy na plnění. Pak se může v rámci žaloby na plnění zkoumat otázka existence práva či právního poměru jako otázka předběžná, ale už není vlastním předmětem řízení. Jak dle žalované vyplývá ze soudem zjištěného skutkového [anonymizováno] i samotného tvrzení žalobkyně, pak tvrzené právo žalobkyně již bylo údajně porušeno a podaná žaloba tak nesplňuje platnou právní teorií požadovaný preventivní charakter. Žalovaná má proto zato, že i po aktuálním poučení odvolacím soudem žalobkyně naléhavý právní zájem na podané určovací žalobě neosvědčuje. Odkázala na soudní judikaturu, konkrétně rozhodnutí [spisová značka], rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka].

11. Odvolací soud neshledal odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. Z obsahu nalézacího spisu nelze dovodit, že by soud I. stupně porušil zásadu rovnosti účastníků řízení, stranil žalovanému, resp. nerespektoval procesní práva žalobkyně (§ 18 věta prvá o. s. ř.). Nad rámec uvedeného uvádí, že v přístupu soudu I. stupně, který se snažil o smírné řešení mezi účastníky, nelze spatřovat jakékoliv pochybení, neboť soud se má o smírné řešení pokusit vždy. V případě žalobkyně pro tento postup navíc svědčily okolnosti na její straně, které byly primárním důvodem vzniku sporu. Stejně tak nelze v návrhu žalované na dodatečné vyplacení částky [částka] shledávat dle názoru odvolacího soudu uznání svého pochybení, ale toliko snahu o zmírnění následků žalobkyní nezaviněného odstoupení žalované od dodatku smlouvy.

12. K hodnocení důkazů uvádí odvolací soud následující. Soud I. stupně provedl všechny důkazy řádně postupem podle § 122 a násl. o. s. ř., řádně je zhodnotil podle zásad uvedených v ust. § 132 o. s. ř., tedy každý důkaz jednotlivě a všechny ve vzájemných souvislostech s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo za řízení najevo. Skutková zjištění mají v provedených důkazech oporu; soud I. stupně přesvědčivě vysvětlil, které skutečnosti vzal za prokázané, učinil správná skutková zjištění a na základě provedených důkazů dospěl ke správnému skutkovému závěru.

13. Odvolací soud je oprávněn zasáhnout do hodnocení důkazů soudem I. stupně pouze tehdy, jestliže hodnocení důkazů soudem I. stupně neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř. Domnívá-li se odvolací soud, že by provedené důkazy měly být hodnoceny odlišně, než se stalo za řízení před soudem I. stupně, je povinen je zopakovat, a to včetně tzv. pominutých důkazů, které soud prvního stupně sice provedl, ale nehodnotil je, ač tak měl učinit. Odvolací soud zde může dokazování i doplnit o důkazy, které dosud nebyly provedeny, ledaže by se jednalo o doplnění dokazování příliš rozsáhlé. V případě, že odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně navíc neodpovídá požadavkům uvedeným v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje všechny informace, které by z hlediska ustanovení § 132 o. s. ř. mělo obsahovat, není zopakování důkazů provedených soudem I. stupně ani doplnění dokazování možné a odvolací soud je povinen vždy rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Jestliže však hodnocení důkazů soudem I. stupně respektuje zásady vyplývající z ustanovení § 132 o. s. ř., byl by za této situace v rozporu se zákonem takový postup odvolacího soudu, který by rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a uložil by mu, aby se v dalším řízení zabýval možným jiným hodnocením těchto důkazů (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Protože hodnocení důkazů soudem I. stupně pravidla volného hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. respektuje, odvolací soud pro odlišné hodnocení (po zopakování či doplnění důkazního řízení podle § 213 odst. 2 a 4 o. s. ř.) neshledal důvod.

14. Jak vyplynulo již z poučení, které se dostalo žalobkyni ze strany odvolacího soudu přípisem ze dne [datum], v případě návrhu žalobkyně na určení, že odstoupení žalované ze dne [datum] od dodatku smlouvy o obchodním zastoupení a o pomoci při správě-vedení skupiny ze dne [datum], je neplatné, byla žalobkyně povinna ve smyslu ust. § 80 o. s. ř. tvrdit a prokazovat naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Odvolací soud tak uvedeným postupem, kdy žalobkyni poučil podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., napravil pochybení soudu I. stupně, který žalobkyni příslušné poučení ve vztahu k jejímu požadavku na určení neplatnosti žalobkyní specifikovaného odstoupení neposkytl. Pokud žalobkyně v návaznosti na poučení odvolacího soudu toliko poukázala na nedůvodnost odstoupení, obecně formulované porušení práv žalobkyně a nepříznivé finanční a psychické dopady odstoupení, svoji povinnost stran tvrzení a prokázání naléhavého právního zájmu v řízení nesplnila. V uvedené souvislosti se odvolací soud zcela ztotožňuje se stanoviskem žalované uvedeným v jejím vyjádření ze dne [datum], které obsahuje rovněž přiléhavou judikaturu, na kterou je možné odkázat. Na nedostatek naléhavého právního zájmu bylo ostatně možné usuzovat již ze samotných žalobních tvrzení a zejména potom ze druhého žalobního návrhu, kterým se žalobkyně domáhala, aby byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni plnění, a to za dobu následující po tvrzeném neplatném odstoupení od dodatku smlouvy o obchodním zastoupení a o pomoci při správě-vedení skupiny. Platnost odstoupení byla ostatně posuzována soudem I. stupně ve vztahu ke druhému žalobnímu návrhu jako předběžná otázka. S ohledem na uvedené byla žaloba v předmětné části zamítnuta soudem I. stupně věcně správně, byť nebyla zamítnuta správně z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu na požadovaném určení.

15. Ve vztahu ke druhému ze žalobních návrhů soud I. stupně vycházel zcela správně z nesporných tvrzení účastníků a z provedených důkazů, které správně vyhodnotil a dospěl i ke správnému právnímu závěru. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem, že od dodatku smlouvy o obchodním zastoupení a o pomoci při správě-vedení skupiny ze dne [datum] byli účastníci oprávněni dle Článku XI. odst. 3 dodatku odstoupit, a to v souladu s ust. § 1727 a § 2002 odst. 1 obč. zák., když si výslovně sjednali, že úprava dodatku se posuzuje jako samostatná smlouva a je ji tak možné samostatně ukončit. Je pravdou, že strany smlouvy si výslovně v Článku IX. odst. 2 dodatku sjednaly, že obě strany mohou dohodu sjednanou dodatkem vypovědět, nicméně současně nevyloučily i možnost odstoupení od dodatku ve smyslu ust. § 2001 a násl. obč. zák. Pokud tedy nalézací soud v řízení posuzoval naplnění podmínek pro odstoupení od dodatku dle ust. § 2002 odst. 1 obč. zák., postupoval správně. Z ust. § 2002 odst. 1 obč. zák. zcela jednoznačně vyplývá, že strana může bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit, poruší-li druhá strana smlouvu podstatným způsobem, přičemž za podstatné se považuje takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala. Soud I. stupně tedy správně posuzoval, zda došlo ze strany žalobkyně k podstatnému porušení dodatku, které žalovaná pro účely odstoupení spatřovala v neplnění základních povinností manažera obecně uvedených v čl. I odst. 1 a 2 dodatku směřujících k budování, rozvíjení obchodní skupiny a kontrolování kvality její činnosti. V tomto směru sama žalobkyně v žalobě uvedla, že po zjištění aktuálního [anonymizována dvě slova] po kontrole informovala dne [datum] žalovanou, že od [datum] zůstává v plné pracovní neschopnosti, což znamená, že nebude k dispozici svému týmu ani na telefonu ani na e-mailu do té doby než se její [anonymizováno] stav opět nezastabilizuje s tím, že termín není schopná momentálně určit. Požádala o nějakou kontaktní osobu, na koho se mohou lidi z jejího týmu obracet v případě jakýkoliv dotazů nebo při řešení konkrétních problémů. [jméno] žalobkyně tudíž jednoznačně deklarovala, že počínaje [datum] nebude po blíže neurčenou dobu vykonávat žádné činnosti směřující k vedení svěřeného týmu, když současně požádala žalovanou, aby určila jinou osobu, která bude odpovídající činnosti vykonávat. Tvrzení žalobkyně, že nadále činnosti sjednané dodatkem vykonávala, a to omezeně a jinak, tak není ve vztahu k období po [datum] zcela zjevně pravdivé. Se žalobkyní lze toliko souhlasit, že vykonávala své povinnosti v omezeném rozsahu v období od [datum] do [datum], což dokládá i vzájemná komunikace žalobkyně a pracovníků žalované. Nicméně žalovaná přistoupila k odstoupení od dodatku až ke dni [datum], tedy až 14 dnů poté, kdy jí žalobkyně oznámila, že nadále nebude vykonávat žádné činnosti sjednané v dodatku. Odvolací soud je v tomto směru přesvědčen, že přístup žalované byl s ohledem na politováníhodnou situaci žalobkyně citlivý, když žalobkyni poskytl dobu na zotavení delší než 1,5 měsíce, než přistoupil k odstoupení, a současně jí uhradil sjednanou odměnu za měsíce červen i [anonymizováno] [rok], a to přesto, že žalobkyně vykonávala v tomto období své povinnosti pouze v omezeném rozsahu a od [datum] je nevykonávala vůbec, když její pracovní neschopnost trvala až do [datum]. Jelikož žalobkyně své povinnosti sjednané v dodatku od [datum] nevykonávala, nebylo možné dospět k jinému závěru, než ke kterému dospěl i soud I. stupně, že ze strany žalobkyně se jednalo o podstatné porušení dodatku ke smlouvě o vedení obchodní skupiny, neboť žalovaná by v případě, kdy by věděla, že žalobkyně nebude dlouhodobě vykonávat činnost dle dodatku ke smlouvě, tento dodatek neuzavřela. Žalovaná tak byla v důsledku této skutečnosti oprávněna od dodatku odstoupit. Pokud tedy žalovaná od dodatku odstoupila, bylo toto odstoupení oprávněné a doručením tohoto odstoupení žalobkyni došlo k zániku práv a povinností vyplývajících z dodatku včetně povinnosti žalované platit žalobkyni sjednanou odměnu za vedení obchodní skupiny žalované.

16. Na základě shora uvedených závěrů odvolací soud uzavírá, že žalobkyní uplatněné odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. rovněž dány nejsou. Proto rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum] ve výrocích ad I. a II. potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, a to včetně správného výroku ad III. o nákladech řízení mezi žalobkyní a žalovanou, který je v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř.

17. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšné žalované přísluší náhrada nákladů řízení odpovídající paušální náhradě hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 písm. a), b) a c) a [ustanovení pr. předpisu] Žalované vznikly v odvolacím řízení náklady ve výši [částka] za 4 úkony po [částka] (písemné vyjádření k odvolání žalobkyně ze dne [datum], vyjádření k podání žalobkyně ze dne [datum], příprava na jednání, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]), které odvolací soud uložil zaplatit žalobkyni. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř.; k určení lhůty delší nebo stanovení plnění ve splátkách neshledal odvolací soud důvod.