pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05% z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení státu v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.)

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a částky [částka]. Svůj návrh odůvodnil tím, že dne [datum] došlo na lesní cestě u [územní celek] – [obec] k dopravní nehodě mezi vozidlem žalobce [anonymizováno], r. z. [anonymizováno] a vozidlem [anonymizována tři slova], r. z. [anonymizováno] [číslo]. Předmětnou nehodu zavinil žalobce, který svým vozidlem narazil přední částí do zadní části vozidla [anonymizováno] jedoucího stejným směrem. Žalobce měl ke dni dopravní nehody sjednáno u žalované havarijní pojištění na základě smlouvy ze dne [datum]. Poškození vozidla žalobce bylo hodnoceno jako totální [anonymizováno] a žalobci tak vznikl nárok na úhradu částky [částka], neboť obvyklá cena vozidla před poškozením činila [částka], [částka] byla hodnota zbytků a [částka] byla spoluúčast žalobce. Žalovaná odmítla poskytnout žalobci pojistné plnění s tím, že rozsah poškození vozidel neodpovídá popsanému mechanismu vzniku škody. Žalobce nechal za částku [částka] vypracovat znalecký posudek od znaleckého ústavu [příjmení] [jméno] Ani poté však žalovaná žalobci ničeho neuhradila.

3. Na základě zjištěného skutkového stavu soud I. stupně uzavřel, že všechny posudky se shodují,

že poškození vozidla žalobce [příjmení] mohlo vzniknout při nárazu do zadní části vozidla [anonymizováno]. V řízení bylo dle soudu I. stupně též prokázáno, že žalobce uhradil znaleckému ústavu [příjmení] částku [částka]. Žalobce měl dle názoru soudu I. stupně právo vjezdu do naháňky, ačkoli zde byla značka zákaz vjezdu. I kdyby tomu tak nebylo, ani skutečnost, že žalobce vjel do zákazu vjezdu, by dle nalézacího soudu nezakládala možnost žalované odmítnout pojistné plnění, neboť by se tím popíral smysl havarijního pojištění. V případě vozidla [anonymizováno] zůstávají dle soudu I. stupně pochybnosti o jeho pohybu po nárazu vozidla žalobce. Soud I. stupně však poukázal na to, že předmětem nároku je pojistné plnění za poškození vozidla žalobce, nikoli vozidla [anonymizováno]. Všeobecné pojistné podmínky, které jsou součástí pojistné smlouvy, dávají žalované možnost i odmítnout pojistné plnění při uvedení nesprávných či lživých informací, týkajících se nehodového děje, nicméně dle soudu I. stupně žalobce ohledně své pojistné události uvedl údaje pravdivé. Žalovaná při likvidaci pojistné události postupovala dle nalézacího soudu správně, pokud jí likvidovala jako tzv. totální škodu. V případě, že celková [anonymizováno] činila částku [částka], hodnota zbytků činila částku [částka] a spoluúčast žalobce částku [částka], měla být žalobci v rámci pojistného plnění poskytnuta dle soudu I. stupně částka [částka]. Žalobce má dle soudu I. stupně i nárok na úhradu částky [částka] za vypracovaný znalecký posudek, jehož vypracování bylo s ohledem na postoj žalované nutné. Soud I. stupně žalobci přiznal

i požadovaný úrok z prodlení ode dne [datum], když žalobce požadoval úhradu do [datum], přičemž v této době již uplynulo 15 dní od ukončení šetření pojistné události.

4. Výrok o nákladech řízení mezi žalobcem a žalovanou odůvodnil nalézací soud tím, že žalobce byl ve sporu plně úspěšný, a proto mu přiznal náklady zahrnující soudní poplatek ve výši [částka], zaplacenou zálohu na vypracování znaleckého posudku ve výši [částka], odměnu za 15 úkonů právní služby po [částka], náhradu za 15 režijních paušálů po [částka], náhradu za promeškaný čas v rozsahu 32 půlhodin po [částka], 21% DPH a jízdné osobním automobilem v celkové výši [částka].

5. Výrok o nákladech řízení vzniklých státu odůvodnil soud I. stupně tím, že náklady tvoří znalečné

ve výši [částka], od kterého je třeba odečíst zálohu žalobce ve výši [částka]. Náhradu nákladů řízení vzniklých státu soud uložil zaplatit žalované, která nebyla ve věci úspěšná.

6. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná a uplatnila v něm odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř.. Dle žalované se soud vůbec nezaobíral tvrzením žalované o oprávněnosti snížení pojistného plnění, které vyplývá jednak ze všeobecných pojistných podmínek a výslovně z § 2800 odst. 2 občanského zákoníku, a to přesto, že vznik dopravní nehody je důsledkem nepozornosti žalobce a jeho pohybu na lesní komunikaci. Rozhodnutí soudu I. stupně je v tomto ohledu dle žalované nepřezkoumatelné. Žalovaná odkázala na čl. 18 odst. 2) písm. b) a čl. 19 odst. 1 písm. d) a e) pojistných podmínek s tím, že porušení povinnosti žalobce mělo zcela zásadní a klíčový vliv na vznik a průběh škodné události. Žalobce dle žalované prokazatelně vozidlo nesprávně obsluhoval, jelikož se nevěnoval řízení a rizika vzniku škody a nehody si musel být v takovém případě vědom. Pokud by do lesa vlastním vozidlem nejel a věnoval pozornost řízení, k tvrzené nehodě a poškození by dle žalované vůbec nedošlo. Soud I. stupně nesprávně posoudil dle žalovanéi oprávněnost vjezdu žalobce na místo naháňky a lesa, když vycházel z určité praxe při organizaci naháněk, aniž by věc posuzoval optikou právních předpisů a formálního povolení ke vjezdu a pohybu neoprávněné osoby po lesních komunikacích vlastním vozidlem a samostatně. Žalobce dle žalované nedoložil žádné relevantní důkazy ani odkaz na konkrétní ustanovení právních předpisů, dle kterých by byl oprávněn do lesa vjet. Soud I. stupně se dle žalované současně nezabýval konkrétní rolí žalobce v místě naháňky. Nalézací soud dále dle žalované v napadeném rozsudku nesprávně uvedl, že všechny tři vyhotovené znalecké posudky se shodují na tom, že k poškození vozidla značky Škoda řízeného žalobcem mohlo dojít ze strany vozidla [značka automobilu]. Tento závěr z posudku znalce [příjmení], ani Ing. [příjmení] dle žalované nevyplývá. Na základě znaleckého posudku Ing. [příjmení] a jeho následné výpovědi nelze dle žalované potvrdit žalobcem tvrzený průběh nehodového děje, když nelze dovodit místo, čas ani [anonymizováno] korespondenci poškození obou vozidel ani vyloučit to, že k nárazu a k poškození vozidla značky Škoda Octavia došlo i jinak. Žalobce dle žalované nedostál své povinnosti unést důkazní břemeno z hlediska prokázání vzniku škody a příčinné souvislosti a průběhu nehodového děje, a proto měla být žaloba zamítnuta.

7. Napadené rozhodnutí je i v části týkající se stanovení výše náhrady nákladů řízení dle žalované neúplné a nepřezkoumatelné, když není jasné, za jaké konkrétní úkony jsou náklady žalobci přiznány. Dle žalované není dále zřejmé, z jakého důvodu bylo žalobci přiznáno právo na úhradu nákladů za vyhotovení znaleckého posudku ze strany znaleckého ústavu [příjmení], když soud v této věci nechal vypracovat revizní znalecký posudek. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení se závazným právním názorem.

8. Žalobce ve svém písemném vyjádření k odvolání žalované uvedl, že argumentace žalované o krácení pojistného plnění v rozsahu [anonymizováno] nepřiléhavá a je na místě ji odmítnout. Dle žalobce nelze přehlédnout, že žalobce si u žalované sjednal havarijní pojištění, jehož primárním účelem je krytí pojistného rizika spočívajícího ve vzniku škody v důsledku havárie, vzniklé vlastním pochybením řidiče. Pokud by byla dle žalobce způsobena [anonymizováno] na vozidle porušením povinností jiného účastníka dopravní nehody, dopadá na tuto situaci pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (tzv. povinné ručení). Dle žalobce nelze dále přehlédnout, že pojistná smlouva o komplexním pojištění ze dne [datum] byla ze strany žalobce uzavřena v pozici spotřebitele a žalovaná v pozici podnikatele. Ustanovení uzavřené pojistné smlouvy a pojistné podmínky je tak dle žalobce nezbytné vykládat v mezích jednotlivých institutů právní ochrany spotřebitele obsažených v občanském zákoníku. Pokud by mělo být dle žalobce vykládáno ustanovení čl. 18 odst. 2 písm. b) všeobecných pojistných podmínek v souladu s výkladem žalované, bylo by nutné k takovémuto ustanovení pojistných podmínek dle ustanovení § 1813 občanského zákoníku jako zakázanému nepřihlížet. Žalobce rovněž poukázal na ustanovení § 1812 odst. 1 občanského zákoníku. K argumentaci žalované vztahující se k absenci povolení k vjezdu do lesa žalobce uvedl, že tato skutečnost je bez právní relevance ke vzniku povinnosti žalované poskytnout žalobci pojistné plnění. Přesto je žalobce přesvědčen, že v průběhu řízení před soudem I. stupně prokázal, že byl oprávněn na místo naháňky vjet vlastním vozem, s čímž se soud I. stupně náležitě vypořádal. Ke znaleckým posudkům žalobce uvedl, že znalec [příjmení] [příjmení] jednoznačně konstatoval, že poškození přední části vozidla žalobce je bez pochyb následek nárazu na kouli tažného zařízení, přičemž se mohlo jednat i o to zařízení, které bylo namontováno na zádi [značka automobilu], a nelze vyloučit, že k nárazu došlo na tvrzeném místě. Ve spojení s výslechem [jméno] [příjmení], který náraz do svého vozidla potvrdil, bylo podle názoru žalobce v řízení prokázáno, že došlo ke střetu přední části vozidla žalobce se zadní částí, konkrétně tažným zařízením, vozidla řízeného [jméno] [příjmení], což bylo s vysokou mírou pravděpodobnosti potvrzeno znaleckými posudky [právnická osoba] a Ing. [příjmení]. Pro právní posouzení povinnosti žalované poskytnout pojistné plnění z titulu havarijního pojištění je toto zjištění dle žalobce zásadnía rozhodující. Následný pohyb vozidla [anonymizováno] není pro posouzení důvodnosti nároku žalobce významný. Na základě provedených důkazů bylo dle žalobce s dostatečnou mírou jistoty prokázáno, že došlo ke střetu obou vozidel tak, jak žalobce popsal.

9. Žalobce je dále přesvědčen, že soud I. stupně v napadeném rozhodnutí dostatečně objasnil způsob, jakým stanovil výši náhrady nákladů řízení přiznanou žalobci. K nákladům na znalecký posudek [právnická osoba] žalobce uvedl, že se před podáním žaloby pokoušel se žalovanou uzavřít spor bez nutnosti ingerence moci soudní. Za situace, kdy žalovaná odmítla pojistné plnění poskytnout na základě znaleckého posudku Ing. [příjmení], který si nechala vypracovat, bylo vypracování vlastního znaleckého posudku jediným logickým postupem, jak prokázat důvodnost vzneseného nároku. Náklady žalobce na vypracování znaleckého posudku [právnická osoba] byly dle žalobce vynaloženy účelně. Žalobce navrhl, aby odvolací soud potvrdil napadený rozsudek a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. v mezích podaného odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) správnost napadeného rozsudku, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž neshledal odvolání žalované opodstatněným s výjimkou stanovení výše náhrady nákladů řízení státu uvedené ve výroku III.

11. Žalovaná ve svém odvolání uplatnila odvolací důvod uvedený v § 205 odst. 2 písm. b)

o. s. ř. Odvolací soud konstatuje, že tento odvolací důvod může být dán pouze v řízeních, v nichž se uplatní zásada koncentrace řízení (§ 118b a § 175 odst. 4 část první věty za středníkem o. s. ř.) O žádný z takovýchto případů se však zde nejedná a tento odvolací důvod proto dán není.

12. Odvolací soud pak neshledal ani odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., když z obsahu spisu nebyly zjištěny vady, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 věta druhá o. s. ř.). Žalovaná ostatně ani nevymezuje, v čem by tento důvod měl spočívat, když pouhý obecný poukaz na nepřezkoumatelnost rozsudku nepostačuje. K tomu odvolací soud dodává, že odůvodnění napadeného rozsudku splňuje náležitosti § 157 odst. 2 o. s. ř.

13. Po přezkumu napadeného rozsudku odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná skutková zjištění. Takto správně zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně správně i po stránce právní. Odvolací soud se tak se závěry soudu I. stupně jako správnými ztotožňuje a v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje. Žalovaná neuvádí, jaké další navržené důkazy soud I. stupně neprovedl a za stavu, kdy skutkový stav byl zjištěn úplně, není dán ani odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř.

14. K hodnocení důkazů uvádí odvolací soud následující. Soud I. stupně provedl všechny důkazy řádně postupem podle § 122 a násl. o. s. ř., řádně je zhodnotil podle zásad uvedených v ust. § 132 o. s. ř., tedy každý důkaz jednotlivě a všechny ve vzájemných souvislostech s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo za řízení najevo. Skutková zjištění mají v provedených důkazech oporu; soud I. stupně přesvědčivě vysvětlil, které skutečnosti vzal za prokázané a které nikoli, tedy učinil správná skutková zjištění a na základě provedených důkazů dospěl ke správnému skutkovému závěru.

15. Odvolací soud je oprávněn zasáhnout do hodnocení důkazů soudem I. stupně pouze tehdy, jestliže hodnocení důkazů soudem I. stupně neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř. Domnívá-li se odvolací soud, že by provedené důkazy měly být hodnoceny odlišně, než se stalo za řízení před soudem I. stupně, je povinen je zopakovat, a to včetně tzv. pominutých důkazů, které soud prvního stupně sice provedl, ale nehodnotil je, ač tak měl učinit. Odvolací soud zde může dokazování i doplnit o důkazy, které dosud nebyly provedeny, ledaže by se jednalo o doplnění dokazování příliš rozsáhlé. V případě, že odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně navíc neodpovídá požadavkům uvedeným v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje všechny informace, které by z hlediska ustanovení § 132 o. s. ř. mělo obsahovat, není zopakování důkazů provedených soudem I. stupně ani doplnění dokazování možné a odvolací soud je povinen vždy rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Jestliže však hodnocení důkazů soudem I. stupně respektuje zásady vyplývající z ustanovení § 132 o. s. ř., byl by za této situace v rozporu se zákonem takový postup odvolacího soudu, který by rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a uložil by mu, aby se v dalším řízení zabýval možným jiným hodnocením těchto důkazů (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Protože hodnocení důkazů soudem I. stupně pravidla volného hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. respektuje, odvolací soud pro odlišné hodnocení (po zopakování či doplnění důkazního řízení podle § 213 odst. 2 a 4 o. s. ř.) neshledal důvod.

16. Přestože žalovaná namítla, že se nalézací soud vůbec nezaobíral tvrzením žalované o oprávněnosti snížení pojistného plnění, nelze s tímto zcela souhlasit, neboť soud I. stupně jednoznačně uzavřel, že pokud by soud použil argumentaci žalované, pak by jakékoliv porušení pravidel o provozu na pozemních komunikacích zakládalo možnost pojišťovny pojistné plnění odmítnout, což je dle soudu I. stupně neakceptovatelné, neboť by se tím popíral smysl havarijního pojištění. Současně nalézací soud uvedl, že je pravdou, že pojistné podmínky dávají žalované možnost i odmítnout pojistné plnění při uvedení nesprávných či lživých informací, týkající se nehodového děje, pokud však jde o vozidlo žalobce, zde žádné pochybnosti ohledně nehodového děje nejsou. Odvolací soud k tomu doplňuje, že předmětem sjednaného havarijního pojištění byla pojistná nebezpečí, a to základní havárie, odcizení, živel a vandalismus. V situaci, kdy je při střetu pojištěného vozidla s jiným vozidlem či překážkou kryta [anonymizováno], která vznikne na pojištěném vozidle v důsledku zavinění jiného účastníka dopravní nehody, pojištěním odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, bylo by sjednané pojištění pojistného nebezpečí spočívajícího v základní havárii skutečně zcela nadbytečným, neboť v případě, že střet vozidel zaviní řidič havarijně pojištěného vozidla, tento střet zaviní právě z důvodu porušení nějaké své povinnosti. Žalobce by tak v souladu s výkladem žalované měl fakticky pojištěny toliko odcizení, živel a vandalismus, a to přesto, že výše pojistného je sjednána s ohledem na rozsah pojistných nebezpečí. Pokud žalovaná odkazuje na článek 19 odst. 1 písm. e) a d) všeobecných pojistných podmínek, je z jejich obsahu patrné, že se nevztahují na vzniklou situaci. Nesprávná obsluha dle písm. e) předmětného článku zahrnuje např. nesprávné řazení převodových stupňů, použití nevhodných hmot potřebných k provozu, přehřátí motoru, nesprávné uložení nákladu, pokračování v jízdě po nárazu. Žalovanou tvrzené nevěnování se řízení ze strany žalobce za obdobnou příčinu vzniku škody spočívající v nesprávné obsluze dle odvolacího soudu považovat nelze. V řízení nebylo ani prokázáno, že by [anonymizováno] vznikla následkem úmyslného jednání nebo opomenutí či vědomé nedbalosti žalobce. Závěr žalované o oprávněnosti snížení pojistného plnění je proto nezbytné odmítnout jako nesprávný.

17. S další námitkou žalované, že žalobce nebyl oprávněn vjet do lesa, kde došlo k dopravní nehodě, se soud I. stupně vypořádal dostatečným způsobem, a proto odvolací soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí, když souhlasí i se závěrem, že ani skutečnost, že žalobce vjel do zákazu vjezdu, by nezakládala možnost žalované odmítnout pojistné plnění; význam by mohla mít toliko v rovině veřejnoprávní. S ohledem na uvedené proto není ani relevantní, v jaké konkrétní roli se žalobce účastnil naháňky.

18. Ve vztahu k průběhu nehodového děje a vzniku škody na vozidle žalobce nalézací soud neuvedl, jak tvrdí žalovaná, že všechny tři znalecké posudky svědčí ve prospěch žalobce, když se všechny shodují na tom, že k poškození vozidla značky Škoda řízeného žalobcem mohlo dojít ze strany vozidla [značka automobilu]. Soud I. stupně výslovně v napadeném rozhodnutí uvedl, že všechny posudky se shodují v tom, že poškození vozidla žalobce odpovídá nárazu do zadní části vozidla [anonymizováno]. Tento závěr skutečně ze všech posudků vyplývá. Znalec [příjmení] ve svém posudku uvedl, že poškození přední části vozidla [anonymizováno] sice koresponduje s poškozením zadní části vozidla [anonymizováno], ale pohybová energie vozidla [anonymizováno] nemohla způsobit odhození vozidla [anonymizováno] mimo komunikaci a najetí do kmene stromu a celkové poškození kabiny vozidla včetně laminátové nástavby. Znalecký ústav [právnická osoba] ve svém posudku opakovaně uvedl, že z technického hlediska odpovídá poškození přední části vozidla [anonymizováno] nárazu do zadní části vozidla [anonymizováno]. Znalec [příjmení] [příjmení] v revizním znaleckém posudku uvedl,že poškození zejména předního nárazníku a výztuhy automobilu Škoda Octavia, [registrační značka] je bez pochyb následek nárazu na kouli tažného zařízení s tím, že se mohlo jednat i o zařízení, které bylo namontováno na zádi [značka automobilu], reg. Zn. [anonymizováno] [číslo] a nelze vyloučit, že k nárazu došlo na tvrzeném místě, tzn. na lesní cestě v k.o. [obec]. Soud I. stupně se jednotlivými posudky

a jejich závěry poměrně podrobně zabýval, když současně uvedl, v čem se závěry jednotlivých posudků shodují, v čem nikoliv a z jakého důvodu nechal Ing. [příjmení] vypracovat revizní znalecký posudek. Odvolací soud v tomto směru doplňuje, že Ing. [příjmení] k posudku znalce [příjmení] uvedl, že energetické úvahy znalce nejsou správné, stejně jako jednoznačné vyloučení možnosti vzniku celkového tvrzeného rozsahu a způsobu poškození automobilů popisovaným nehodovým dějem v uváděném místě, a k posudku znaleckého ústavu [právnická osoba] uvedl, že znalci správně vyhodnotili korespondenci poškození na automobilech, avšak dospěli k jednoznačnému závěru o reálnosti obou částí nehody, což se neshoduje s názorem znalce. Vzhledem k tomu, že pro posouzení nároku žalobce byla rozhodná otázka vzniku poškození na vozidle žalobce, jak správně uzavřel soud I. stupně, lze se současně ztotožnit se správným závěrem nalézacího soudu, že v řízení byl dostatečným způsobem prokázán žalobcem tvrzený vznik škody na vozidle žalobce, který byl základním předpokladem pro vznik nároku žalobce. Za situace, kdy nebyla mezi stranami sporná výše škody, která žalobci vznikla v důsledku dopravní nehody, soud I. stupně správně žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně nároku na úhradu nákladů na vypracování znaleckého posudku [právnická osoba] a.s., které shledal s ohledem na postoj žalované účelně vynaloženými.

19. Odvolací soud neshledal oprávněnou ani námitku žalované ve vztahu ke stanovení výše náhrady nákladů řízení. Po přezkumu výše nákladů odvolacím soudem tento zjistil, že rozhodnutí soudu I. stupně má plnou oporu v soudním spisu, a to nejen ve vztahu ke specifikaci nalézacím soudem uvedených 15 úkonů právní pomoci.

20. Odvolací soud tak uzavírá, že ani odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. dány nejsou, a proto napadený rozsudek ve výrocích I. a II. podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

21. Na základě podaného odvolání odvolací soud přezkoumal i výši nákladů řízení vzniklých státu specifikovanou ve výroku III. napadeného rozsudku, přičemž shledal, že soud I. stupně sice zohlednil zálohu na náklady, kterou uhradil žalobce, ale již nezohlednil zálohu, kterou uhradila žalovaná. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve výroku III. změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. pouze ve vztahu k výši nákladů, když zohlednil rovněž žalovanou zaplacenou zálohu ve výši [částka], jinak ho i v tomto výroku potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, neboť je v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř.

22. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. V odvolacím řízení úspěšnému žalobci přísluší náhrada nákladů řízení odpovídající nákladům právního zastoupení ve výši [částka], které sestávají z odměny za 2 úkony právní služby po [částka] (vyjádření k odvolání žalované a účast na jednání před odvolacím soudem konané dne [datum]) podle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) a k ) a § 12 odst. 4 AT, paušální náhrady hotových výdajů za 2 úkony právní služby po [částka] podle § 13 odst. 1 a 4 AT, náhrady za promeškaný čas zástupce žalobce ve výši [částka] (4 započaté půlhodiny x [částka]) podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 AT za cestu z [obec] do [obec] a zpět k jednání odvolacího soudu konanému dne [datum] podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT, z náhrady cestovních výdajů zástupce žalobce ve výši [částka] za jízdu k jednání odvolacího soudu dne [datum] osobním automobilem zn. MAZDA CX-5, [registrační značka], při spotřebě pohonných hmot ([příjmení]) 7,1 l [číslo] km, na trase [obec] – [obec] a zpět v délce jedné cesty 33 km, při vyhláškové ceně benzinu automobilového 95 oktanů ve výši [částka] litr a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši [částka] km (§ 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 511/2021 Sb., v účinném znění) a náhrady za 21% DPH ve výši [částka] podle § 137 odst. 1 a 3 písm. b) o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.