o vyklizení bytu, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost vyklidit byt [číslo] o velikosti 1 + 1 sestávající z kuchyně, pokoje a příslušenství, jenž se nachází na adrese [adresa], ve třetím podlaží domu [adresa], jenž je součástí pozemku parcelní [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsáno na [list vlastnictví], vedeno [stát. instituce], [stát. instituce] a vyklizený jej předat žalobcům ([jméno] [anonymizováno] a [jméno] [příjmení] – poznámka odvolacího soudu) a to do 15 dnů od právní moci rozsudku a dále žalované uložil povinnost zaplatit žalobcům na náhradě nákladů řízení k rukám jejich právního zástupce Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] domáhali vyklizení sporného bytu proto, že žalovaná byt po výpovědi z nájmu užívá bez právního důvodu.

2. Soud I. stupně po provedeném dokazování, které učinil především z listinných důkazů, vzal za prokázané, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky domu [adresa], jenž je součástí pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsáno na [list vlastnictví], vedeno [stát. instituce], [stát. instituce]. Dále zjistil, že žalovaná byla na základě smlouvy o nájmu ze dne [datum] uzavřené ještě s právním předchůdcem žalobců nájemkyní sporného bytu. Žalobci prostřednictvím svého zástupce přípisem ze dne [datum] podaným k poštovní přepravě dne [datum] dali žalované podle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. ve spojení s [ustanovení pr. předpisu] – výpověď z nájmu tohoto bytu, a to proto, že žalovaná dala sporný byt do podnájmu třetím osobám, avšak bez souhlasu žalobců jako pronajímatelů, o tento souhlas ani nepožádala. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaná pracuje dlouhodobě v [anonymizováno], v důsledku toho také tvrdila, že se předmětná výpověď dostala do sféry dispozice až dne [datum]. K tomu soud I. stupně uvedl, že písemnost obsahující onu výpověď byla žalované doručena dne [datum], což bylo zjištěno z fotokopie dodejky s adresou žalované. Tehdejší právní zástupce žalované advokát Mgr. [příjmení] ve svém vyjádření ze dne [datum] uvedl, že žalovaná s výpovědí nesouhlasí, což je ovšem v rozporu s dalším obranným tvrzením žalované o tom, že se výpověď dostala do sféry dispozice až dne [datum].

3. Žalobci žalovanou vyzvali k vyklizení bytu a jeho předání, což bylo zjištěno z listiny obsahující žalobní výzvu k vyklizení a předání bytu ze dne [datum] včetně kopie poštovního podacího archu.

4. Soud I. stupně za tohoto stavu zaměřil svoji pozornost na zjištění, jakým způsobem byla výpověď z nájmu bytu žalované doručena. K tomu uvedl, že výpověď byla vhozena do domovní schránky žalované. Prvostupňový soud uvěřil tvrzení žalobců ohledně toho, že právě kvůli tomu zástupce žalobců reklamoval u [anonymizováno] doručení zásilky obsahující předmětnou výpověď, pochybení bylo ze strany [anonymizováno] uznáno a reklamace byla považovaná za oprávněnou. Doručení výpovědi tak bylo provedeno vhozením do domovní schránky – zjištěno z listiny z [datum] s hlavičkou [anonymizováno], z níž vyplývá, že zásilka obsahující výpověď byla do domovní schránky žalované vložena dne [datum].

5. Z dalších listinných důkazů prvostupňový soud žádné relevantní skutečnosti již nezjistil, což podrobně rozebral pod bodem 11. odůvodnění svého rozhodnutí. Soud I. stupně odkázal zejména na evidenční list k předmětnému bytu pro výpočet aktuálního nájemného, k čemuž byla připojena oznámení o jednostranném zvýšení nájemného ze dne [datum] a [datum], konečně se pak jednalo o listiny obsahující vyúčtování služeb ze dne [datum], [datum], [datum] a ze dne [datum], dále z [datum], [datum], [datum] a [datum].

6. Dále byly předloženy listiny obsahující emailovou korespondenci ze strany žalované adresovanou realitní kanceláři [příjmení], tyto se týkaly nahlášení počtu osob na adrese sporného bytu [adresa], též byly předloženy fotokopie elektronických letenek týkajících se letů žalované z [příjmení] [příjmení] přes [anonymizováno] do [obec], žalovaná v této souvislosti založila ještě další listiny týkající se její práce vykonávané v [anonymizováno] – [země]. Uvedené listiny však prvostupňový soud hodnotil jako nepodstatné. Jako nerelevantní shledal též obranu žalované ohledně toho, že tato pracovně pobývala v [anonymizováno] a vzhledem k pandemii [anonymizováno] se nemohla vrátit do [anonymizováno], když bylo na ní, aby případně zmocnila osobu, která bude oprávněna zásilky přebírat, respektive aby si žalovaná zařídila přesměrování pošty a podobně. Bylo tedy na ní, aby se v té záležitosti zařídila tak, aby byl zajištěn efektivní způsob doručování písemností. Soud I. stupně nepřisvědčil, argumentaci žalované o tom, že ze strany žalobců se jednalo o účelové jednání ve snaze se žalované zbavit, když k tomu žalovaná nepředložila žádné hmatatelné důvody. Žalovaná byla dále soudem I. stupně vyzvána, aby prokázala, že se předmětná výpověď dostala do sféry její dispozice až dne [datum]. Doručení výpovědi do domovní schránky nezpochybňovala, pouze tvrdila, že není zřejmé, kdy k tomuto vložení do schránky došlo. Soud I. stupně neshledal rozporným s dobrými mravy ani to, že výpověď byla doručována v době epidemie [anonymizováno] a omezení spojených s cestováním.

7. Žalovaná byla ve výpovědi řádně poučena o možnosti podat proti ní námitky a navrhnout její přezkoumání soudem postupem podle § 2286 odst. 2 o. z. ve spojení s § 2290 o. z., žalobu však v dvouměsíční lhůtě ode dne dojití výpovědi k věcně a místně příslušnému soudu nepodala.

8. K námitce žalované ohledně toho, že jednání žalobců je v rozporu s dobrými mravy, soud I. stupně dále uvedl, že tato námitka by mohla být důvodná tehdy, kdy by žalobci žalovanou sice ujišťovali o tom, že jí výpověď nedají, následně by jí ovšem výpověď dali, ovšem o takovýto případ se zde nejedná. Pokud pak žalovaná tvrdila, že se výpověď dostala do její dispozice až dne [datum], tak toto její obranné tvrzení nemůže být pravdivé, a to s poukazem na vyjádření dřívějšího právního zástupce v podání ze dne [datum]. Žalovaná to, že se výpověď dostala do sféry její dispozice až dne [datum], přesvědčivě nikdy nevysvětlila. Soud I. stupně k tomu odkázal na šetření proveděné Českou poštou na základě stížnosti podané právním zástupce žalobců a z tohoto důvodu již požadoval za nadbytečné vyslýchat žalovanou označené svědky [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. V případě [jméno] [příjmení] jde o sestru žalované, která by se měla vyjádřit k tomu, že [jméno] [příjmení] i její dcera [jméno] [příjmení] (neteř žalované) se v předmětném bytě zdržovaly oprávněně se souhlasem předmětné realitní kanceláře Ing. [příjmení] a tedy správní firmy, která vykonává správu dotyčného domu. V případě [jméno] [příjmení] se mělo jednat o chůvu nezletilé [jméno] [příjmení], která by se mohla rovněž vyjádřit k otázce zdržování se sestry i dcery žalované v dotyčném bytě. Tato navržená svědectví však jsou podle soudu irelevantní, význam by mohla mít pouze v řízení o prezkoumání oprávněnosti dotčené výpovědi.

9. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil podle § [číslo], § 2290 a § 1042 o. z. Uvedená zákonná ustanovení odcitoval, výsledně shrnul, že žalobci žalované nájem bytu řádně vypověděli, žalované uplynula dvouměsíční lhůta pro podání žaloby k soudu, jíž by se domáhala přezkoumání toho, zda výpověď je oprávněná. Nájemní vztah žalované ke spornému bytu zanikl a soud I. stupně s odkazem na ustanovení § 1042 o. z. žalobě na vyklizení bytu vyhověl.

10. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení přiznal úspěšným žalobcům s tím, že tyto sestávají ze soudního poplatku a z nákladů právního zastoupení, které vyčíslil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif.

11. Proti rozsudku podala odvolání žalovaná. Blanketní odvolání ze dne [datum] doplnila podáním ze dne [datum]. Uplatnila odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. Akcentovala především nesprávný závěr soudu I. stupně ohledně doručení výpovědi žalované a k tomu odkázala na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR – rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], judikaturní závěry odcitovala. K tomu doplnila, že tento názor Nejvyššího soudu ČR se uplatní i v poměrech nového občanského [ustanovení pr. předpisu] Judikatura vychází z toho, že za omluvitelný důvod, pro který se nemohl účastník s písemnostmi seznámit, je třeba považovat překážku, která je z objektivního či subjektivního hlediska ospravedlnitelná, jako je např. [anonymizováno] ve [anonymizováno] zařízení či [anonymizováno] v [anonymizováno], přihlédnout lze i k okolnostem případu včetně toho, zda se jedná o situaci výjimečnou. Žalovaná má tak s poukazem na komentářovou literaturu i citovanou judikaturu zato, že výpověď z nájmu bytu jako jednostranné právní jednání adresované nájemci je vůči nájemci účinná podle § 570 odst. 1 o. z. až od okamžiku, kdy tento projev vůle nájemci dojde. Za takovýto okamžik je třeba považovat okamžik, kdy nájemce nabyl objektivní příležitost se seznámit s obsahem zásilek obsahujících výpověď, kdy nájemce musí mít reálnou možnost se s obsahem zásilky seznámit. Převzetí výpovědi jinou osobou než nájemcem následek účinku doručení výpovědi podle § 570 odst. 1 o. z. mít nemůže. Při aplikaci těchto závěrů na uvedený případ je třeba vyjít z toho, že žalovaná se dne [datum] na území [země] nezdržovala, a to z objektivních důvodů, kdy cestovní omezení ve Spojených státech amerických i v [země] souvisela s pandemickou situací [anonymizováno], nebylo jí tedy umožněno přicestovat z [země] do [země].

12. Žalovaná nesouhlasila se závěrem soudu I. stupně o tom, že měla k přebírání zásilek pověřit jinou osobu, či si měla zřídit přesměrování pošty. Žalovaná žádnou takovou povinnost, ani zákonnou ani smluvní, nemá, nadto má řádně zřízenou datovou schránku pro tyto případy. Právě proto, že výpověď byla doručována prostřednictvím právního zástupce – advokáta, mohli žalobci zvolit i způsob doručení výpovědi do datové schránky žalované. Tato možnost byla v době tehdy panujících přísných protiepidemických opatření nejvhodnější. Nelze tak přisvědčit závěru soudu I. stupně o tom, že si žalovaná nezřídila efektivní způsob doručování zásilek, které by byly určeny k jejím rukám v době nepřítomnosti v [země].

13. Soud I. stupně spekulativně dovozuje, že sestra a dcera žalované musely mít přístup k domovní schránce. Tento závěr je nepřezkoumatelný, a i kdyby tomu tak bylo, tak ani převzetí výpovědi těmito osobami by nemohlo mít za následek účinky řádného doručení podle § 570 odst. 1 o. z.

14. Žalovaná dále poukázala na neurčitost podané výpovědi ve smyslu § 553 odst. 1 o. z.; k tomu odcitovala judikaturní závěry ([spisová značka]). Dovozovala, že případnou zdánlivost či neplatnost nebo rozpor podané výpovědi s dobrými mravy může soud posuzovat i v jiném řízení než v řízení o oprávněnosti podané výpovědi podle § 2290 o. z. Pokud výpověď neobsahuje dostatečné vymezení skutečností, které v poměrech dané věci individualizují podmínky v zákoně uvedeného a ve výpovědi použitého výpovědních důvodů, jedná se o zdánlivé právní jednání podle § 553 odst. 1 o. z., k němuž se nepřihlíží, což platí i v řízení podle § 2290 o. z. Podle žalované uplatněný výpovědní důvod je neurčitý ve smyslu citované judikatury, ve výpovědi není uvedeno časové období, v němž k danému porušování nájemní smlouvy mělo docházet a není ani uvedeno, kdy žalovaná byt neměla užívat a kdy měly osoby uvedené ve výpovědi byt užívat, v jakém časovém období měla žalovaná byt dát do podnájmu. Rovněž tak není specifikováno, jakým způsobem tvrzené pronajímání předmětného bytu ve skutečnosti probíhalo. Podle žalované výpovědní důvod pro tvrzené pronajímání bytu není řádně konkretizován, je tak vyloučena adekvátní možnost obrany žalované jako nájemkyně a jedná se tedy o zdánlivé právní jednání podle § 553 odst. 1 o. z.

15. Náležitostmi výpovědi z důvodu dání bytu do podnájmu se zabýval Nejvyšší soud ČR ve svém usnesení z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], jehož závěry žalovaná odcitovala.

16. V neposlední řadě žalovaná znovu poukázala na rozpor výpovědi s dobrými mravy, kdy výpověď byla„ ve smyslu citované judikatury“ překvapivá, a proto je v rozporu s dobrými mravy, jedná se o zneužití práva. Od roku [rok] jsou pro účely účtování služeb a plnění spojených s užíváním bytu hlášeny v předmětném bytě tři osoby (§ 2272 odst. 1 věta druhá, část věty před středníkem o. z.). Žalovaná, její sestra a neteř byt před vypuknutím pandemie [anonymizováno] užívaly společně, v roce [rok] v důsledku pandemie žalovaná„ uvízla“ v [země], do [země] se nemohla vrátit. Do spisu založila vyúčtování služeb k domu s předmětným bytem, v němž je uvedeno, že byt užívají tři osoby. Dále založila email z [datum], kterým nahlásila osoby užívající daný byt. Důkazy těmito listinami byly provedeny.

17. V závěru odvolání žalovaná uvedla, že je třeba přihlédnout k celkovému kontextu dané situace. Žalovaná v té době nepobývala v [země] z důvodu odstěhování se z bytu ale proto, že se z [země] do [země] nemohla objektivně vrátit v důsledku protiepidemických opatření a z důvodu zrušeného jakéhokoli leteckého spojení mezi [anonymizováno] a [země]. Žalobci tak využili situace, kdy zde žalovaná nebyla a nemohla být fyzicky přítomna v bytě a dali jí výpověď pro údajný podnájem osobám, které však již dlouho před vypuknutím pandemie [anonymizováno] v bytě s žalovanou bydlely.

18. V neposlední řadě žalovaná poukázala na ztrátu aktivní legitimace žalobkyně [jméno] [příjmení], která svůj spoluvlastnický podíl darovala druhému žalobci. Závěrem žádala, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá, případně aby ho zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

19. V dalším podání ze dne [datum] sepsaném žalovanou bez jejího právního zástupce v [příjmení] [příjmení], žalovaná vyjádřila své subjektivní dojmy ohledně předmětného sporu a uvedla své právní názory s poukazem na [anonymizováno] základních práv a svobod, jejíž některá ustanovení (čl. 10, 11 a 12, a 4) odcitovala.

20. Žalobci ve svém písemném vyjádření ze dne [datum] odkázali na správná skutková zjištění soudu I. stupně a jeho správné právní posouzení. Nesouhlasili s názorem žalované o tom, že jí výpověď nebyla řádně doručena. Výpověď jí byla doručena dne [datum] a judikaturu, na kterou žalovaná odkazuje, na tento případ aplikovat nelze. Ostatně i žalovaná přímo či nepřímo potvrdila, že jí výpověď byla doručena. K tomu žalobci odkázali na přípis Mgr. [příjmení] adresovaný soudu dne [datum], dále sdělení tehdejšího právního zástupce žalované [příjmení] [příjmení] o převzetí zastoupení ze dne [datum], plnou moc k zastupování s datem [datum] s tím, že byla vystavena v [příjmení] [příjmení]. Za tohoto stavu ani žalobci nedokládali důkazy, které by tvrzení žalované vyvracely, když tato nyní tvrdí, že výpovědní důvod nebyl dán, popřípadě že nebyl správně vymezen.

21. Žalobci své důkazní břemeno ohledně doručení výpovědi z nájmu žalované řádně unesli, k tomu odkázali na [anonymizováno] ze dne [datum], která je odpovědí [anonymizováno] na jejich stížnost. Pokud žalovaná namítá, že se nemohla dostat do [země], k čemuž doložila letenky a výkazy práce a dále poukazovala na situaci s covidem, tak neuvedla žádná konkrétní opatření, která by jí zakazovala do [země] přicestovat, podmínky pro přicestování tehdy byly jen negativní test a karanténa.

22. Žalobci ani nepřisvědčili závěru žalované ohledně toho, že výpověď z nájmu bytu je neurčitá, když k tomu žalovaná poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ČR z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Případ projednávaný v uvedeném rozhodnutí Nejvyšším soudem ČR je odlišný a na případ žalované aplikovat nelze. Nelze přisvědčit ani její námitce o tom, že výpověď z nájmu bytu je v rozporu s dobrými mravy, respektive že představuje zneužití práva. K tomu žalobci poukázali na nepravdivost argumentů vznášených žalovaných, s nimiž se museli vyrovnat s tím, že zdůraznili, že jsou přímí potomci restituenta domu postiženého nejen na majetku komunistickým režimem, kdy bylo pro ně obtížné se vyrovnat s podáním žalované ze dne [datum] učiněným v rámci tohoto řízení, v němž žalovaná žalobce obvinila z toho, že zneužili nebezpečnou dobu pandemie k pokusu o vlastní obohacení se záměrem utajit nebezpečný stav domu nájemcům. Žalobci závěrem poukázali na to, že žalobkyně a) [jméno] [příjmení] ztratila svojí aktivní legitimaci, neboť darovací smlouvou ze dne [datum] svůj spoluvlastnický podíl na pozemku parcelní [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] s předmětným bytem, darovala žalobci b).

23. Odvolací soud svým usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], pravomocně připustil, aby do řízení namísto žalobkyně a) vstoupil jako právní nástupce žalobce b). Odvolací soud tak shrnuje, že žalobce b) se tak stává jediným účastníkem odvolacího řízení na straně žalobce.

24. Nato odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a neshledal odvolání žalované opodstatněným.

25. Soud I. stupně správně zjistil a mezi účastníky ostatně není ani sporu o tom, že žalovaná byla na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] nájemkyní bytu [číslo] o velikosti 1 + 1 ve třetím podlaží domu [adresa] v [obec a číslo], [ulice] ulice [číslo]. Výlučným vlastníkem domu s předmětným bytem je nyní žalobce. Tehdejší žalobci a) a b) [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] žalované nájem bytu vypověděli výpovědí ze dne [datum] podle § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. z důvodu hrubého porušení povinností vyplývajících z nájmu. Mezi účastníky bylo sporným, zda a jakým způsobem byla tato výpověď žalované doručena. Žalovaná popírala, že by jí byla výpověď doručena dne [datum], kdy jak bylo v řízení prokázáno, byla písemnost obsahující uvedenou výpověď zasílaná žalované doporučeně„ na doručenku“ vhozena do její domovní schránky za stavu, kdy si jí žalovaná v úložní době na poště nevyzvedla. Připustila však, že se s výpovědí řádně seznámila dne [datum]. Soud I. stupně k tomu uzavřel, že výpověď z nájmu bytu byla žalované doručena již dne [datum] Odvolací soud sdílí názor soudu I. stupně o tom, že v tento den skutečně výpověď byla vhozena do domovní schránky žalované, pokud ovšem žalovaná v té době byla dlouhodobě v [anonymizováno] v [země], tak je třeba připustit, že skutečně v ten den neměla možnost se s ní objektivně seznámit a je nerozhodné, že tuto možnost měla její sestra, která v bytě v souladu s ustanovením § 2272 o. z. bydlí jako člen domácnosti žalované. Sestra žalované totiž není nájemkyní bytu. K tomu je ovšem třeba uvést, že nájemce nemůže dlouhodobě bránit doručení výpovědi z nájmu bytu tím, že si písemnost odmítá převzít, respektive seznámit se s ní. V daném případě ovšem žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne [datum] sama uvádí, že do [země] přiletěla z [země] v červenci [rok] a [datum] se s výpovědí seznámila. Byť namítá, že výpověď nepovažuje„ do dnešního dne za řádně doručenou“, tak této její argumentaci přisvědčit již nelze. Pokud totiž se s výpovědí seznámila, když tato jí byla předána dne [datum], jak sama uvádí, tak je zřejmé, že jí byla i řádně doručena tak, jak předpokládá ustanovení § 2286 odst. 1 o. z. ve spojení s § 570 odst. 1 o. z.

26. Odvolací soud nesdílí názor žalované o tom, že výpověď je neurčitá, neobsahuje řádné vymezení výpovědního důvodu. Tento je dostatečně specifikován odkazem na zákonné ustanovení § 2288 odst. 1 písm. a) o. z. ve spojení s § 2276 o. z., žalobci ho vymezují tak, že žalovaná v bytě trvale nebydlí a bez souhlasu pronajímatelů ho dala do podnájmu třetím osobám, když o tento souhlas ani řádně nepožádala. Ustanovení § 2275 o. z. ukládá nájemci povinnost v případě, že v bytě sám trvale nebydlí, dát byt nebo jeho část do podnájmu třetí osobě pouze s písemným souhlasem pronajímatele, což žalovaná neučinila. Odvolací soud však v řízení o vyklizení bytu již nemůže zkoumat to, zda uplatněný důvod výpovědi je naplněn, když tímto se lze zabývat pouze v řízení podle § 2290 o. z., podle něhož má nájemce právo podat návrh k soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla. Vymezení výpovědního důvodu ve výpovědi je dostatečně srozumitelné a určité, jednání, v němž žalobce jako pronajímatelé spatřují hrubé porušení povinností vyplývajících z nájmu je řádně vymezeno, a to i s označením osob, které mají byt jako podnájemci užívat. Z hlediska specifikace výpovědního důvodu není nutné, aby tento byl vymezen do veškerých podrobností s vymezením období, kdy měla žalovaná byt neužívat a od kdy měly osoby uvedené ve výpovědi byt užívat a v jakém časovém období měla žalovaná byt dát do podnájmu, jak žalovaná namítá. Toto je podle přesvědčení odvolacího soudu dostatečně zřejmé z kontextu celé výpovědi. Přesné časové vymezení náležitostí, které žalovaná v odvolání požaduje, není podstatné, když po pronajímatelích nelze spravedlivě požadovat, aby takovéto detaily znali. Z hlediska právního posouzení je to však irelevantní. Podle § 553 o. z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. V daném případě ovšem výklad právního jednání žalobců zde není namístě, neboť z obsahu výpovědi je jednoznačně zřejmé, z jakého důvodu je dávána, komu je dávána, žalobci žalovanou rovněž řádně poučili podle § 2286 odst. 2 o. z. o jejím právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání její oprávněnosti soudem (§ 2290 o. z.).

27. V řízení bylo zjištěno mezi účastníky ostatně není sporu o tom, že žalovaná žalobu na určení oprávněnosti výpovědi podle § 2290 o. z. ve stanovené lhůtě nepodala. Tříměsíční výpovědní doba počala běžet nejpozději dnem [datum] a skončila dnem [datum] (§ 605 o. z.). Od [datum] nejpozději (vycházíme-li z toho, že výpověď z nájmu bytu byla žalované doručena až dne [datum]), nájem bytu žalované skončil, od tohoto data tak žalované k užívání bytu nesvědčí žádný právní důvod.

28. Výpověď z nájmu bytu nelze považovat ani za rozpornou s dobrými mravy, respektive za zneužití práva žalobců podle § 6 o. z. jak žalovaná namítá. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], při úvaze o neplatnosti ve smyslu § 580 o. z. výpovědi z nájmu bytu je třeba posoudit i otázku rozporu výpovědi s dobrými mravy a přihlédnout i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům podle § 588 o. z. Při posuzování otázky neplatnosti výpovědi z nájmu bytu podle § 588 o. z. pro rozpor s dobrými mravy budou právně významné pouze takové skutečnosti, které byly objektivně dány v době, kdy pronajímatel uvedené právní jednání, tedy výpověď z nájmu bytu, doručil nájemci, okolnosti nastalé po tomto okamžiku při tomto právním posouzení zohledňovat již nelze.

29. Žaloba na určení oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu podaná nebyla, jak již je uvedeno výše, a byť je třeba uvést, že i v případě žaloby na vyklizení bytu podle § 1042 o. z. je třeba zkoumat, zda výkon práva v daném případě není jeho zneužitím podle § 6 o. z. (respektive v rozporu s dobrými mravy), když zneužití jakéhokoliv práva nepožívá právní ochrany, tak takovéto okolnosti zde odvolací soud shodně se soudem I. stupně neshledává. Poukaz žalované na situaci způsobenou [anonymizována dvě slova], kdy karanténní a protiepidemická opatření jí podle jejích tvrzení znemožňovaly cestovat z [země] do [země], zde není namístě, když jak správně soud I. stupně uvádí, žalovaná měla možnost uvedenou situaci řešit jinak a je na každém, aby si svá práva střežil. Žalované je třeba přisvědčit v tom, že nemá povinnost (ani smluvní, ani zákonnou) zmocnit určitou osobu k přebírání zásilek, respektive zřídit si přesměrování pošty v případě, že si písemnosti nemůže vyzvedávat osobně, v takovém případě ovšem musí nést důsledky tohoto svého jednání sama. Pokud namítá, že má zřízenou datovou schránku a žalobci, zastoupeni advokátem, tak měli možnost jí výpověď doručit tímto způsobem, tak k tomu je třeba uvést, že žádný zákon neukládá fyzickým osobám povinnost doručovat do datové schránky; tuto povinnost mají pouze státní orgány v zákonem stanovených případech. Žalobci ostatně tuto datovou schránku nemuseli ani znát a nelze po nich spravedlivě požadovat, aby ji zjišťovali. Ostatně bylo na žalované, aby o zřízení datové schránky jako adresy pro komunikaci žalobce vyrozuměla sama. Odvolací soud nepopírá, že žalovaná řádně platí nájem a ostatní úhrady spojené s užíváním bytu, jde však o základní povinnost nájemce, jejíž plnění ani žalobci nezpochybňovali a žalované toto ve výpovědi z nájmu bytu ostatně ani nevytýkají. Z ust. § 2272 o. z. vyplývá, že nájemce má právo přijímat ve své domácnosti kohokoliv; v daném případě žalovaná byt užívá se svojí sestrou a neteří, přičemž pronajímateli učinila řádné oznámení zvýšení počtu osob pro účely výpočtu služeb ve smyslu § 2272 odst. 1 věta druhá o. z., nicméně ani tato okolnost v rozporu výpovědi s dobrými mravy nezakládá. Úvahy žalované o tom, že žalobci přistoupili k výpověd aži poté, kdy žalovaná odmítla jejich návrh na zvýšení nájemného a že zneužili covidové situace a protiepidemických opatření k tomu, aby jí nájem bytu vypověděli, jsou její pouhou spekulací; jak odvolací soud zdůrazňuje výše, bylo na žalované, aby si svá práva střežila.

30. Odkaz na judikaturu, kterou žalovaná obsáhle uvádí v odvolání a cituje podle ní relevantní judikaturní závěry, je zde nepřípadný, když vesměs jde o judikaturu z doby účinnosti předchozího občanského zákoníku – zákon č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013, který otázku skončení nájmu bytu výpovědí ze strany pronajímatele upravoval zcela odlišně.

31. Odvolací soud tak shodně se soudem I. stupně uzavírá, že žalované po skončení nájmu bytu pro jeho užívání nesvědčí žádný právní důvod. Žalobci se tak oprávněně domáhají ochrany svého vlastnického práva vyklizením bytu podle § 1042 o. z.; když jde o ústavní právo chráněné Listinou základních práv a svobod – k tomu srovnej článek 11 Listiny základních práv a svobod.

32. Právní posouzení věci tak, jak jej soud I. stupně učinil, je správné, žalovanou uplatněné odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. naplněny nejsou. Soud I. stupně zjistil skutkový stav správně na základě dostatečně provedeného dokazování, když k odvolacímu důvodu podle § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř. žalovaná ostatně ani neuvádí, jaké další důkazy jí navržené soud I. stupně neprovedl.

33. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku o věci samé potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

34. Soud I. stupně postupoval správně, když náhradu nákladů řízení přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. úspěšným žalobcům proti žalované. Pochybil však při jejich vyčíslení. Advokát Mgr. [příjmení] zastupoval v řízení před soudem I. stupně dva klienty, odměna za každý úkon právní služby činí [částka] podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 9 odst. 1 a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), nicméně náhradu za režijní paušál ve výši [částka] podle § 13 odst. 4 o. s. ř. je třeba počítat nikoliv ke každému úkonu pro každého klienta zvlášť, ale za oba klienty dohromady ke každému dvojnásobnému úkonu. K tomu odvolací soud odkazuje na již ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR (např. usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) a rovněž praxe Nejvyššího správního soudu (srov. např. jeho rozsudky ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Znamená to, že ke čtyřem dvojnásobným úkonům po [částka] je třeba připočíst toliko náhradu za 4 režijní paušály (4 x 1 200 x 2 + 4x 300), včetně soudního poplatku [částka] je [částka] Odvolací soud proto napadený rozsudek v nákladovém výroku změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že náklady řízení činí [částka], jinak ho v tomto výroku potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

35. B nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobce byl v tomto řízení rovněž úspěšný, přísluší mu tak náhrada nákladů řízení sestávající z nákladů právního zastoupení: odměna za 2 úkony po [částka] podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu, náhrada za 2 režijní paušály po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem [částka] Náklady odvolacího řízení jsou splatné k rukám advokáta žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.).