o [částka] s příslušenstvím a o [částka], k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaných.

2. Ve věci rozhodoval třetím rozsudkem. Jeho první rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým žalobu rovněž zamítl a rozhodl o nákladech řízení, byl k odvolání žalobce rozsudkem Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], potvrzen a bylo jím rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že smlouva o studiu uzavřená mezi žalobcem a žalovanými ohledně stanovení podmínek studia za úplatu je smlouvou spotřebitelskou podle § 1810 a následujících o. z. Uvedenou smlouvu shledaly částečně neplatnou pro rozpor s § 1813 o. z., pokud jde o ujednání obsažená v čl. III. písm. d) a e) a v posledním odstavci čl. IV. této smlouvy a dovodily, že za situace, kdy žalovaní od této smlouvy řádně a včas odstoupili, žalobci nevzniklo právo na zaplacení školného a ani právo na zaplacení smluvní pokuty vázané ve smlouvě na prodlení žalovaných s plněním školného.

3. Nejvyšší soud ČR k dovolání žalobce svým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudky Městského soudu v Praze dne [datum] a Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne [datum] shora uvedené zrušil a věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 6 k dalšímu řízení. Dovolací soud shledal přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. ohledně otázky hmotného práva týkající se posouzení smlouvy o poskytování základního vzdělání jako smlouvy spotřebitelské, když tato otázka v judikatuře Nejvyššího soudu dosud vyřešena nebyla. Nejvyšší soud ČR uzavřel, že při posouzení smlouvy o studiu ze dne [datum] z hlediska ust. § 1810 o. z. nestačí toliko zjištění o tom, že žalobce je soukromou základní školu zřízenou ve formě společnosti s ručením omezeným, tedy obchodní korporací založenou za účelem podnikání - vytváření zisku. K rozhodujícím skutečnostem, které nelze při právním hodnocení smlouvy pominout, patří i to, že vzdělávání poskytované právnickými osobami, jejichž předmětem činnosti je také poskytování vzdělávání nebo školských služeb, je veřejnou službou ve smyslu § 2 odst. 3 zákona č. 561/2004 Sb. Dalším kritériem je pak způsob financování právnické osoby, která je součástí veřejného vzdělávacího systému, tj. zcela nebo hlavně z veřejných prostředků, popřípadě s nařízeným způsobem nakládání se ziskem na vzdělávání a školské služby. Dovolací soud zdůraznil naléhavost státního zájmu na úrovni základního vzdělávání, který je povinné pro každého. Platí tedy zásada, že„ čím níže v rámci vzdělávacího systému jdeme, tím více má vzdělání neziskovou a skutečně sociální povahu“.

4. Soud prvního stupně svým druhým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], žalobu na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a [částka] znovu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků. Po doplnění důkazního řízení dospěl k závěru, že ujednání obsažené ve smlouvě o studiu v čl. III. písm. d) a písm. e) a v čl. IV. v části posledního odstavce věty za středníkem a poslední věty tohoto odstavce je absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a navíc odporuje dobrým mravům. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce svým usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tento rozsudek zrušil podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení podle § 221 odst. 1 písm. a). Odvolací soud soudu prvního stupně vytkl chybný postup podle § 119 odst. 3 o. s. ř. při jednání dne [datum], při němž byl vyhlášen rozsudek, neboť tento byl vyhlášen zastupující soudkyní JUDr. Ladislavou Miškovou namísto soudkyně JUDr. [jméno] [příjmení], které byla věc podle rozvrhu práce podle § 36 odst. 2 o. s. ř. přidělena, aniž by byl při tomto jednání dodržen postup podle § 119 odst. 3 o. s. ř.

5. Soud prvního stupně v dalším řízení uvedené pochybení napravil. Po doplnění řízení zjistil skutkový stav, který popsal pod body 10. až [anonymizováno] odůvodnění svého rozsudku. Dokazování, provedl výslechem druhé žalované a listinnými důkazy. Poté uzavřel, že účastníci spolu uzavřeli smlouvu podle § 1746 odst. 2 o. z. Podle této smlouvy o studiu se žalovaní jako rodiče nezletilého žáka zavázali zaplatit školné za první rok studia ve výši [částka] celkem ve dvou splátkách po [částka], přičemž v prvém roce studia byla první splátka školného splatná do [anonymizováno] dnů od podpisu této smlouvy a druhá splátka do [anonymizováno] příslušného školního roku. Smlouva je konstruována tak, že rodiče jsou v každém případě povinni zaplatit sjednané školné, a to i tehdy, když v souladu se smlouvou o studiu od této smlouvy odstoupí z jakéhokoliv důvodu. Stejně, tak jsou bez výjimky zavázáni k úhradě smluvní pokuty za prodlení s platbou školného podle čl. III. písm. d) smlouvy. Žalovaní se tak podpisem smlouvy o studiu zavazují k úhradě sjednané částky i v případě, že nezletilý žák do školy nenastoupí z objektivních příčin a rodiče od této smlouvy včas a řádně odstoupí. Kromě toho jsou rodiče žáků nuceni povinně plnit i za situace, kdy škola nijak neplnila, neboť sjednaná výuka žáka ke dni odstoupení od smlouvy ještě ani nezačala. Není zohledněno, že důvody pro odstoupení od smlouvy na straně rodičů mohou být různé. V řízení bylo prokázáno, že o studiu syna žalovaných u žalobce se rodiče rozhodli na základě pozitivních referencí o ředitelce školy. Smlouva je založena na konstrukci, že ze strany rodičů jednostranně odstoupit nelze bez povinnosti uhradit ve smlouvě stanovené finanční částky. Nastavení povinnosti rodičů podle názoru soudu prvního stupně činí ujednání ve smlouvě pod článkem III. písm. d) a e) a článkem IV. v části posledního odstavce věty za středníkem a poslední věty tohoto odstavce neplatným, neboť takovéto právní jednání odporuje zákonu a navíc se příčí dobrým mravům, když soud prvního stupně dovodil neplatnost absolutní. Soud prvního stupně uvedl, že čl. IV. výslovně připouští možnost žalovaných od smlouvy odstoupit z jakéhokoliv důvodu, přičemž pro případ, že tak neučiní do [anonymizováno], jsou povinni zaplatit školné za celý následující rok. Z tohoto ustanovení smlouvy o studiu a contrario podle soudu vyplývá, že pokud žalovaní oznámí žalobci, že odstupují od smlouvy o studiu již dne [datum] jako tomu bylo v tomto případě, tak nebyli a nejsou povinni zaplatit školné za školní rok [rok] [rok] a na tomto závěru nic nemůže změnit ani poněkud nesrozumitelná poslední část znění tohoto ustanovení smlouvy o studiu odkazující zpět na ust. čl. III. písm. e) smlouvy o studiu, neboť je zřejmé, že ustanovení čl. IV. je ve vztahu k ustanovení čl. III. lex specialis. V čl. III. písm. e) smlouvy o studiu a nikde jinde v předmětné smlouvě, není ujednání o odstupném uvedeno, účastníky sjednáno tedy nebylo, a proto žalovaní nemohou dlužit žalobkyni žádnou částku ani z titulu odstupného.

6. Z čl. III. písm. e) předmětné smlouvy o studiu jasně vyplývá, že pokud žák nenastoupí, ukončí studium nebo přeruší studium v průběhu prvního pololetí školního roku, jsou rodiče povinni uhradit prvou a druhou splátku školného. Tento článek ve vazbě na čl. IV. smlouvy o studiu je třeba vykládat tak, že platí pro žáky, kteří již na škole studují, avšak v průběhu stávajícího školního roku se rozhodnou studium ukončit nebo přerušit. V takovém případě jsou povinni uhradit první i druhou splátku školného za stávající, nikoliv následující školní rok bez ohledu na okamžik ukončení studia. Není však možno požadovat po žalovaných školné, když v souladu se smlouvou odstoupili do [anonymizováno], jakož není možné požadovat po žalovaných odstupné, když smlouva ani nic takového ani neupravuje. Podle soudu není možné perzekuovat a znevýhodňovat rodiče budoucích prvňáčků oproti již stávajícím žákům školy. V případě odstoupení od smlouvy podle § 2004 odst. 1 o. z. se smlouva ruší od počátku a smluvní strany mají povinnost si vzájemně vydat, co již plnily. Pokud by tedy žalovaní před odstoupením od smlouvy o studiu uhradili první splátku školného za školní rok [rok] [rok], byl by žalobce povinen tuto splátku jim vrátit, neboť z jeho strany nebylo poskytnuto žalovaným řádné plnění a žalovaní od smlouvy řádně odstoupili téměř 6 měsíců před zahájením školního roku. K tomu soud prvního stupně poznamenal, že v té době školu opustilo k [datum] téměř polovina žáků a byl vyměněn téměř celý pedagogický sbor. Nelze souhlasit s názorem žalobce o tom, že požadavek na zaplacení školného představuje jakési odstupné, neboť nic takového prokázáno nebylo.

7. Soud prvního stupně nepřisvědčil ani námitce žalobce ohledně toho, že tento je povinen poskytnout vzdělávání žákům i přesto, že rodiče neplatí školné. V takovém případě totiž škola, pokud je dítě ke studiu přijato, od smlouvy odstoupit nemůže, a to i přesto, že rodiče neplní své závazky, tj. jediná možnost, jak studium žáka přijatého k základnímu vzdělávání do školy žalobce ukončit, je přihlášení žáka rodiči na jinou základní školu. Tato námitka sice je v souladu se školským zákonem, na daný případ však nedopadá, neboť žalovaní řádně a včas od smlouvy odstoupili a jejich syn ke studiu vůbec nenastoupil.

8. Ze všech těchto důvodů jejich žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení přiznal úspěšným žalovaným s tím, že tyto sestávají z nákladů právního zastoupení. Náklady právního zastoupení vyčíslil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif).

9. Proti rozsudku podal odvolání žalobce. Blanketní odvolání, doplnil podáním ze dne [datum]. V něm v podstatě zopakoval svoji argumentaci, kterou uplatnil již v řízení před soudem prvního stupně a namítl odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g), o. s. ř. Zdůraznil, že ve smlouvě o studiu uzavřené mezi účastníky je dodržen princip vyváženosti stran a naopak je to právě paradoxně žalobce, který se nachází v pozici slabší smluvní strany. Důvodem toho je ta skutečnost, že žalobce je povinen poskytovat vzdělání žákům i přesto, že rodiče neplatí školné po uzavření smlouvy, což vyplývá ze školského zákona. Na tuto skutečnost poukázal též dovolací soud ve svém zrušujícím rozsudku ze dne [datum]. Soud prvního stupně věc posoudil po právní stránce nesprávně, když svůj závěr o neplatnosti smlouvy o studiu opřel o ust. § 580 odst. 1 a § 588 věty prvé o. z. Žalobce odkázal na ust. čl. 36 odst. 4 školského zákona, zopakoval požadavek uplatněný touto žalobou a zdůraznil, že smlouvou o studiu se zavázal poskytnout žáku vzdělávání a žalovaní se zavázali zaplatit zápisné, resp. školné. V tomto konkrétním případě si splatnost sjednali tak, že první část škole bude splatná do [anonymizováno] dnů od podpisu smlouvy a druhá část školného do [datum], tedy po nástupu dítěte do školy. S touto povinností se žalovaní podrobně seznámili a byli si vědomi toho, že pokud od smlouvy odstoupí, resp. dítě do školy nenastoupí, zaplacené škole se nevrací. Syn žalovaných byl přijat ke studiu na škole na základě správního rozhodnutí podle § 36 odst. 6 školského zákona a žalobce mu nesmí poskytování základního vzdělávání odepřít, a to ani v případě, že rodiče neplní povinnosti podle uzavřené smlouvy o studiu. To, že syn žalovaných nakonec k výuce nenastoupil, ačkoliv byl ke studiu řádně přijat nemůže jít k tíži žalobce, který svoji povinnost neporušil. Vzhledem k této zákonné a kogentní podmínce nepokládá žalobce za nemravné, když se škola na nástup dítěte do školy zajišťuje dopředu splatným školným. Nevýhodnost ujednání o zaplacení části školného i v případě nenastoupení žáka ke studiu je vyvažována právě zákonnou povinností žalobce za všech okolností základní vzdělávání poskytovat i přesto, že rodiče porušují povinnost plynoucí ze smlouvy o studiu například tím, že neplatí školné. K zajištění placení školného pak má sloužit smluvní pokuta. Smlouvy mají být plněny podle § 3 odst. 2 písm. d) o. z., a smlouva zavazuje podle § 1759 o. z.

10. Žalobce nesouhlasil s názorem soudu prvního stupně o tom, že jeho námitka o povinnosti školy poskytovat základní vzdělávání na daný případ nedopadá, neboť syn žalovaných ke studiu nenastoupil. K této námitce měl soud přihlédnout především z důvodu mravnosti požadavku školy na placení školného v předstihu, soud se jí však vůbec nevypořádal, ba naopak nepřímo potvrdil, že je zcela normální nedodržovat smlouvu a z ní plynoucí závazky, když se účastníci smluvního vztahu rozhodnou ve smluvním vztahu nepokračovat. Závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání by tak vedl k absurdním důsledkům, tedy k možnosti budoucích klientů, školu de facto ekonomicky zlikvidovat. Nad rámec odůvodnění žalobce namítl, že výuka žáků nebylo odvoláním ředitelky a ani hromadným odchodem žáků čtvrté třídy žádným způsobem dotčena, pochybení neshledala ani [ulice] školní inspekce, která na základě udání učinila v sídle žalobce několik hloubkových kontrol. Do první třídy, měl nastoupit i syn žalovaných, nenastoupily pouze dvě děti s tím, že pouze žalovaní nezaplatili školné podle uzavřené smlouvy o studiu. Žalobce odmítl, že by jeho jednání mohlo být považováno za nemravné a zdůraznil charakter škody, když tato určena pro mimořádně nadané děti s IQ převyšující [anonymizováno]. Takováto specializovaná nabídka žalobce potřebuje speciální ochranu a kooperaci ze strany rodičů, kdy je nutné vyvážit povinnost žalobce poskytovat základní vzdělávání, povinností rodičů zaplatit školné, včetně případné smluvní pokuty. K výkladu smlouvy je podle žalobce třeba postupovat nikoliv formalisticky, ale je nutno posoudit všechny další povinnosti vyplývající pro žalobce ze zákona, a z plnění věci ve veřejném zájmu. Ochrany v daném případě zcela protichůdně používají pouze žalovaní, kteří přestože od smlouvy jednostranně odstoupili, tak nemusí plnit. Takováto skutečnost je podle žalobce absurdní.

11. V závěru odvolání žalobce zdůraznil princip právní jistoty, kdy v jiných obsahově totožných věcech obecný soud uzavřel, že nárok na nezaplacení školného je po právu – rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Žádal, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby ho změnil tak, že žalobě zcela vyhoví.

12. Žalovaní ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce odkázali na správná skutková zjištění soudu prvního stupně a jeho správné právní posouzení. Uvedl, že v rámci provedeného dokazování bylo jasně prokázáno, že domnělý nárok ve výši [částka] požadovaný žalobcem vůči nim nemá oporu ve smlouvě o studiu a ani nikde v zákoně. Nemohlo se jednat o odstupné, neboť předmětná smlouva o studiu o odstupném nikde nehovoří, není nikde ani upraveno, a s tímto institutem nepočítá. V posuzovaném případě nejde ani o školné, neboť v předmětné věci došlo ze strany žalovaných k odstoupení od smlouvy o studiu již v březnu [rok], tedy více než [anonymizována dvě slova] před [anonymizováno] a více než [anonymizováno] měsíců před zahájením školního roku. Povinnost hradit školné za školní rok [rok] až [rok] by se na žalované mohla vztahovat pouze v případě, že by od smlouvy odstoupili až po [anonymizováno], což se však v daném případě nestalo. K tomu odkázali na odůvodnění napadeného rozsudku, z něhož citovali. Vyslovili nesouhlas s tvrzeními žalobce v odvolání ohledně toho, že škola byla připravena poskytnout vzdělání i za stavu, kdy jednatel [příjmení] [příjmení] emailem vyzýval„ k boji“ a upozorňoval, že došlo k nepřátelským pokusům o převzetí školy, apod. Není pravdivé ani další tvrzení žalobce o tom, že žalovaní jsou jediní, kdo školné neplatili. Smlouva o studiu mezi účastníky byla uzavřena, žalovaní však od ní řádně odstoupili dne [datum]. Z jejich strany se nejednalo o dlouhodobé blokování místa, způsobení škody či až existenčního ohrožení žalobce či odhlášení žáka na poslední chvíli, jak žalobce účelově tvrdí. Žalovaní žádné své povinnosti ani závazek smlouvy neporušili. V řízení bylo prokázáno, že v předmětném období, tedy od konce ledna [rok] došlo v důsledku odvolání Mgr. [příjmení] z funkce ředitelky školy k velmi zmatené, nejisté a chaotické situaci, která ve svém důsledku vedla k rozhodnutí většiny žáků i učitelů ze školy odejít. Uvedené skutečnosti byly prokázány výslechy svědků a vyplývají z emailu ze [datum] od [stát. instituce]. K tomu žalovaní odkázali na výpovědi [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], z nichž citovali. Z uvedeného vyplývá, že v předmětném období absolutně nefungovala komunikace mezi vedením školy a rodiči žáků, situace byla nepřehledná a zmatená, což potvrdila i inspekční zpráva [obec] školní inspekce. Prioritou žalovaných byl zájem o nezletilého. Žalovaní žádali potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

13. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a neshledal odvolání žalobce opodstatněným.

14. Žalobce v prvé řadě uplatnil odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř., když soudu prvního stupně vytkl neprovedení všech navržených důkazů. V odůvodnění odvolání však již nespecifikuje, které důkazy jím navržené v řízení před soudem prvního stupně nebyly soudem provedeny a ani odvolací soud žádné takovéto důkazní návrhy žalobcem řádně uplatněné nezjistil. Při jednání před soudem prvního stupně dne [datum] byli účastníci v závěru poučeni podle § 119a odst. 1 o. s. ř. o tom, že všechny rozhodné skutečnosti musí být uvedeny a důkazy označeny ještě před tím, než bude ve věci vyhlášeno rozhodnutí Po tomto poučení ani jeden z účastníků důkazní návrhy neuplatnil a soud prvního stupně tak důkazní řízení prohlásil za ukončené a jednání odročil za účelem přednesu závěrečných návrhů. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř. tak naplněn není.

15. Odvolací soud neshledal ani odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř., když soud prvního stupně provedl všechny důkazy potřebné k učinění skutkových zjištění, které umožnily učinit správné právní posouzení. Žalobce ostatně ani v případě tohoto dovolacího důvodu nespecifikuje, která skutková zjištění má za nesprávná a odvolací soud konstatuje, že dokazování bylo provedeno postupem předpokládaným § 122 a násl. o. s. ř., provedené důkazy soud prvního stupně náležitě zhodnotil podle zásady volného hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. a skutková zjištění, která z nich učinil, jsou s nimi zcela v souladu.

16. Žalobce především uplatnil odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., kdy soudu prvního stupně vytkl nesprávné právní posouzení ve věci. Právní posouzení je nesprávné, jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, případně aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží, popř. neaplikuje adekvátní právní normu.

17. Soud prvního stupně zjištěný skutkový stav posoudil po právní stránce zcela správně. V odůvodnění svého rozhodnutí se zaměřil především na výklad právního jednání – smlouvy o studiu - a to především v jeho článcích III. a IV. upravujících povinnosti rodičů zaplatit školné v případě předčasného ukončení smlouvy o studiu - odstoupením od ní. K tomu provedl podrobný výklad právního jednání podle zásad uvedených v § 555 a násl. o. z. Odvolací soud se s hodnocením soudu prvního stupně tak, jak ho učinil v odůvodnění svého rozhodnutí, bez výhrad ztotožňuje a plně na ně odkazuje. Čl. IV. písm. c) smlouvy o studiu je v rozporu s ujednáním obsaženým v čl. III. písm. e) této smlouvy. Podle čl. IV. písm. c) smlouvy o stuiu mohou rodiče jednostranně písemně odstoupit z jakéhokoliv důvodu s tím, že v případě odstoupení od smlouvy jsou povinni toto rozhodnutí sdělit škole nejpozději do [anonymizována dvě slova] příslušného školního roku a na to následuje ujednání o tom, že v případě nedodržení této lhůty jsou rodiče povinni uhradit škole školné za celý jeden následující školní rok, tj. obě splátky školného za následující jeden školní rok. Z uvedeného lze jednoznačně dovodit, že v případě, že k odstoupení dojde do [anonymizována dvě slova]. školního roku, povinnost rodiče k úhradě školného za následující školní rok, resp. obou jeho splátek za obě pololetí, nestíhá. Tuto povinnost mají pouze tehdy, odstoupí-li od smlouvy po tomto datu, tedy od [anonymizováno] příslušného školního roku. Poslední věta v čl. IV písm. c)„ Odstoupením rodičů od smlouvy není dotčeno ust. čl. III. písm. e) této smlouvy“, podle něhož povinnost rodičů zaplatit školné dle této smlouvy není předčasným ukončením slovy, zejm. odstoupením od smlouvy některé ze smluvních stran nebo případem, kdy žák /žákyně studium nenastoupí či v něm nepokračuje, dotčena; zaplacené školné ani jeho část se v případě předčasného ukončení nebo v případě, kdy žák/žákyně ke studiu nenastoupí či v něm nepokračuje, nevrací. Poslední věta čl. IV písm. c) smlouvy o studiu je tak v rozporu s předchozím ujednáním obsaženém čl. III. písm. e) smlouvy, když její aplikace - tedy použití čl. III. písm. e) smlouvy o povinnosti rodičů zaplatit školné v důsledku předčasného ukončení smlouvy, zejm. z důvodu odstoupení v jakémkoliv případě - by fakticky znamenala, že rozlišení termínu odstoupení od smlouvy do [anonymizována dvě slova] a po tomto datu by bylo nadbytečné, neboť povinnost rodičů zaplatit školné na obě pololetí následujícího školního roku by byla dána i v případě, že by od smlouvy řádně odstoupili do [anonymizována dvě slova] příslušného školního roku. Uvedené ujednání je vnitřně rozporné a fakticky popírá právo rodičů odstoupit od smlouvy do [anonymizována dvě slova] příslušného školního roku bez povinnosti hradit obě splátky školného pro následující školní rok. V daném případě navíc jde o situaci, kdy syn žalovaných [jméno] [příjmení] ke studiu prvního ročníku této školy ve školním roce [rok] až [rok] nad od [datum] vůbec nenastoupil, žalobce tedy žalovaným žádné plnění ani neposkytl. Za toto stavu odvolací soud shodně se soudem prvního stupně považuje ujednání obsažené v čl. IV. písm. c) v části posledního odstavce věty za středníkem a poslední věty tohoto čl. a na to navazující ujednání obsažené v čl. III. písm. d) o povinnosti rodičů zaplatit smluvní pokutu v případě prodlení s platbou školného a ujednání v čl. III. písm. e) za neplatné pro vnitřní rozpornost a rozpor se zákonem podle § 580 odst. 1 o. z., když smysl a účel zákona to vyžaduje. Uvedený rozpor nelze proto přesvědčení odvolacího rozporu odstranit ani výkladem právního jednání. Pro úplnost zbývá dodat, že jak správně soud prvního stupně uvedl, ve smlouvě nebylo sjednáno odstupné pro případ odstoupení od ní.

18. K tomu je třeba uvést i věcné důvody. Pokud rodič odstoupí od smlouvy do [anonymizována dvě slova] předchozího školního roku, což žalovaní učinili, má žalobce dostatečný časový prostor na to, aby si na uvolněné místo zajistil jiného žáka a v návaznosti na to uzavřel smlouvu o studiu s jiným zájemcem. Jiná je za situace v případě odstoupení od smlouvy po tomto datu, kdy poslední měsíc předchozího školního roku červen a následující [anonymizována dvě slova] hlavních letních prázdnin představují již jen poměrně krátký časový úsek pro to, aby škola na uvolněné místo jiného žáka zajistila.

19. Ani odvolací námitky žalobce, které byly ostatně uplatněny již v řízení před soudem prvního stupně, nejsou způsobilé věcnou správnost napadeného rozsudku jakkoliv zvrátit a soud stupně se jimi rovněž zabýval. Odvolací soud respektuje zásadu závaznosti smluv (pacta sunt servanda) podle § 1724 a § 1759 o. z., nicméně to platí pouze v případě smlouvy, jejíž všechna ujednání jsou platná. Neplatným ujednáním se účastnici smlouvy řídit nemusí a ani nemohou. Specifika školy, na které žalobce poukazuje s tím, že poskytuje speciální vzdělání zvlášť nadaným dětem odvolací soud nepovažuje z hlediska posouzení platnosti smlouvy o studiu za relevantní, a byť lze přisvědčit jeho názoru o tom, že tento poskytuje základní vzdělání, které je povinen poskytnout žákovi i v případě, že jeho rodiče neplatí řádně školné, tak jak správně soud prvního stupně poznamenal, tato námitka na daný případ nedopadá, neboť žalovaní od smlouvy o studiu řádně a včas odstoupili, jejich syn ke studiu u žalobce nenastoupil, tudíž ze strany žalobce žalovaným žádné plnění v podobě zajištění základního vzdělání poskytováno nebylo. Lze tak uzavřít, že žalobci dosud ani nevznikla žádná újma - ta by mu vznikla tehdy, pokud by synovi žalovaných základní vzdělání již poskytoval, a to byť jenom zčásti, např. tak, že tento by nastoupil toliko první školní den následujícího školního roku do školy a poté by studium ukončil, což ovšem není tento případ. Je správný názor soudu prvního stupně o tom, že z čl. III. písm. e) předmětné smlouvy o studiu vyplývá, že pokud žák nenastoupí, ukončí studium nebo přeruší studium v průběhu prvního pololetí školního roku, jsou rodiče povinni uhradit prvou a druhou splátku školného a tento článek ve vazbě na čl. IV. smlouvy o studiu je třeba vykládat tak, že platí pro žáky, kteří již na škole studují, avšak v průběhu stávajícího školního roku se rozhodnou studium ukončit nebo přerušit. V takovém případě jsou povinni uhradit první i druhou splátku školného za stávající, nikoliv následující školní rok, bez ohledu na okamžik ukončení studia.

20. Způsob financování žalobce jako soukromé základní školy – obchodní korporace - je v této souvislosti rovněž nerozhodným, když soud prvního stupně po zrušení předchozího rozsudku ze dne [datum] a rozsudku odvolacího soudu ze dne [datum] se již dále tím, zda jde o spotřebitelskou smlouvu či nikoliv, nezabýval a svoji pozornost zaměřil správně na výklad posouzení otázky platnosti smluv o studiu z hlediska obecných ustanovení občanského zákoníku. Právní posouzení věci tak, jak je soud prvního stupně učinil, je správné, ani odvolací důvod podle § 205 odst. [anonymizováno] písm. g) o. s. ř naplněn není.

21. Soud prvního stupně nepochybil ani ve výroku o nákladech řízení, když tento je zcela v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.; výše náhrady nákladů řízení tak odpovídá platné vyhlášce [číslo] Sb. Odvolací soud nepřisvědčuje námitce žalobce uplatněné při odvolacím jednání ohledně toho, že výše nákladů řízení je v daném případě neadekvátní, neboť přesahuje dvojnásobně hodnotu sporu. Předmětem sporu je částka dosahující na jistině [částka], což je oproti přiznaným nákladům řízení ve výši [částka] zhruba 60 %, k tomu je však nutno připočíst ještě úrok z prodlení tak, jak žalobci požadovali, který v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně hodnotu sporu podstatně navyšuje. Poukaz žalobce na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 64, ročník [rok], uveřejněný pod pořadovým [číslo] [rok] na str. 767, je nepřípadný, neboť tento se týká výše náhrady nákladů řízení a odměny advokáta, u tzv. formulářových žalob, tedy bagatelních sporech do [částka] v případě pohledávky sestávající z přirážky k jízdnému [částka] a základnímu jízdnému [částka] věřitele [anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno]. Jde tedy o skutkově odlišný případ, kdy závěry uvedené v tomto nálezu ohledně výše nákladů řízení pro tento spor použít nelze.

22. Neobstojí ani poukaz žalobce na to, že podle jeho názoru v obsahově totožné věci jiný obecný soud dospěl k opačnému závěru (řízení vedené u obvodního soudu pro [část Prahy] sp. zn. [spisová značka]), když již podle skutkového vylíčení tak, jak ho žalobce v odvolání provádí, je zřejmé, že tento případ byl odlišný: podle tvrzení odvolatele v čl. V. žalovaná (žákyně) v jím zmiňované věci ukončila školní docházku v prvém pololetí školního roku, tedy odstoupila od smlouvy v termínu jako žalovaní; v tomto případě však, jak vyplývá z výše uvedeného, syn žalovaných školní docházku u žalobce vůbec nezahájil.

23. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalovaní uspěli i v odvolacím řízení a mají tak právo na náhradu nákladů odvolacího řízení sestávajících z nákladů právního zastoupení: odměna za dva dvojnásobné úkoly pro každého z žalobců po [částka] podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. [anonymizováno] písm. g) a k ) a § 12 odst. 4 vyhlášky č. 117/1996 Sb., náhrada za [anonymizováno] režijní paušály po [částka] ke každému dvojnásobnému úkonu podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem [částka] ([anonymizováno] × [částka] × [anonymizováno] + [anonymizováno] × 300, k tomu náleží ještě náhrada za DPH 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., celkem [částka] Náklady odvolacího řízení jsou splatné k rukám advokáta žalovaných (§ 149 odst. 1 o. s. ř. za použití § 24 odst. 1 o. s. ř.).