o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, k odvolání [role v řízení] proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] a [role v řízení] zavázal k povinnosti zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného. Takto rozhodl o žalobě, kterou se [role v řízení] domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, která mu byla žalovaným udělena dne [datum] podle § 52 písm. g) zákoníku práce s tím, že [role v řízení] závažným způsobem porušuje svoje pracovní povinnosti. Soud I. stupně [anonymizováno] provedeném dokazování, které učinil zejména z výpovědí svědků [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a z listinných důkazů, vzal za zjištěné, že [role v řízení] byl na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] u žalovaného zaměstnán na pozici bezpečnostní a [anonymizováno] technik, dne [datum] mu byla doručena listina ze dne [datum], která obsahovala výpověď z pracovního poměru. Ve výpovědi je uvedeno, že [role v řízení] v období od [datum] do [datum] závažným způsobem opakovaně a zaviněně porušoval své povinnosti zejména následujícím jednáním: 1) bez souhlasu žalovaného vykonal 40 soukromých jízd referentským vozidlem, a to přesto, že mu bylo známo, že užívání tohoto vozidla k soukromým jízdám je zakázáno; 2) neúčelně využíval pracovní dobu, když celkem [anonymizováno] hodin a [anonymizováno] minut strávil soukromými jízdami uskutečněnými v pracovní době a 3) bez souhlasu žalovaného v pracovní době na prostředcích žalovaného vytvářel dokumentaci k bezpečnosti a ochraně zdraví při práci (dále je [anonymizováno]) a k [anonymizováno] ochraně (dále jen [anonymizováno]) pro subjekty odlišné od žalovaného, konkrétně pro provozovnu autoservisu a pneuservisu svědka [jméno] [příjmení] a svědka [jméno] [příjmení]. Přílohou této listiny je přehled soukromých jízd a doby strávené soukromými jízdami [role v řízení] v období od [anonymizováno] do [datum], podrobně specifikováno ve výpovědi z pracovního poměru.

2. [role v řízení] podal dne [datum] stížnost s návrhem na prošetření v těchto bodech: 1) nepřiznání vyplnění výše nenárokových plnění, kdy žalobci nebyla přiznána variabilní složka mzda jeho nadřízenými v plné výši z důvodu neoprávněných soukromých jízd referentským vozidlem a rovněž mu nebyla přiznána roční odměna v plné výši z důvodu neprovedení aktualizace zadané směrnice a pozdních příchodů [role v řízení] a 2) [anonymizována dvě slova] [role v řízení] ze strany jeho nadřízeného svědka [příjmení]; 3) stížnost na kolegyni [příjmení] z důvodu její neochoty poskytnout žalobci součinnost při plnění jeho pracovních úkolů; 4) vyhrožování ze strany svědka [příjmení], který měl žalobci vyhrožovat, že pokud bude [role v řízení] svoji stížnost řešit soudní cestou, postará se o to, aby si již nenašel práci a 5) neposkytnutí součinnosti ze strany Mgr. [příjmení], který odmítl řešit stížnost na svého nadřízeného. Soud I. stupně provedl důkaz audionahrávkou ze dne [datum], z níž zjistil obsah stížnosti a dále audionahrávku z [datum], z níž zjistil výsledek šetření, kdy stížnost nebyla shledána důvodnou.

3. Soud I. stupně se podrobně zabýval jednotlivými důvody výpovědi z pracovního poměru. Skutková zjištění, která v tomto směru učinil, popsal v odůvodnění svého rozhodnutí pod body 16. až 26. pokud jde o důvod spočívající v užívání služebního vozidla žalobcem pro soukromé účely, pod body 27. až 37. rozebral důvod spočívající v užívání služebního počítače žalobcem k soukromým účelům. V bodě 38. vysvětlil, proč zamítl návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem navržený žalobcem, kdy [role v řízení] ani přes výzvu soudu nespecifikoval odbornost, z jaké by měl tento znalecký posudek vycházet. Dále prvostupňový soud zamítl návrh na provedení důkazů formou výslechů svědků [jméno], [příjmení], [příjmení], [příjmení], [anonymizováno], [příjmení] a [jméno], neboť žalobcem nebylo nijak specifikováno, ohledně jakých skutečností mají být tito svědci vyslechnuti. Zamítnut byl též návrh na provedení výslechu svědka [jméno] [příjmení], neboť uvedeného svědka se nepodařilo obeslat na známou adresu a žalobci nesdělil další identifikační údaje. Soud I. stupně rovněž zamítl návrh na provedení důkazu výslechem [role v řízení] jako účastníka řízení, když [role v řízení] se druhého ani třetího jednání neúčastnil a svůj účastnický výslech tak fakticky zmařil.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl prvostupňový soud k závěru o skutkovém stavu, který podrobně popsal pod body 40. a násl. odůvodnění svého rozhodnutí. Uvedl v prvé řadě, že žalovanému byla doručena výpověď z pracovního poměru dne [datum], tato je podepsána Ing. [jméno] [příjmení], personálním ředitelem, který k tomuto jednání byl oprávněn v rámci svého popisu práce. K jednotlivým výpovědním důvodům zjistil následující.

5. V řízení bylo prokázáno, že v období od 7. 9. do [datum] [role v řízení] absolvoval ve své pracovní době celkem 40 soukromých jízd služebním vozidlem [registrační značka], které však mohl užívat toliko k referentským účelům, tedy jen a pouze k účelům služebním. K užívání vozidla k soukromým účelům žalobci nebyl udělen žádný souhlas či pokyn, takovýto souhlas či pokyn ani udělen být nemohl, neboť je to přímo zakázáno směrnicí [číslo] článku 6.1. Soud I. stupně pod bodem 50. odůvodnění svého rozhodnutí popsal jednotlivé jízdy, které [role v řízení] učinil, určil počátek, konec těchto jízd a jejich délku, uzavřel, že [role v řízení] vykonal jízdy v celkové délce 64 hodin a 48 minut, přičemž jízda dne 15. 9. v rozsahu 52 minut a dne 15. 11. v rozsahu překračujícím pracovní dobu [role v řízení] tedy v rozsahu 1 hodiny a 9 minut do pracovní doby [role v řízení] nezasahují a celkový rozsah pracovní doby v rámci které [role v řízení] uskutečnil soukromé jízdy tak je [anonymizováno] hodin a [anonymizováno] minut. [role v řízení] se k těmto jízdám vyjádřil – uvedl své vyjádření celkem k 34 jízdám celkem ze 40, ke zbylým 6 se nevyjádřil, tyto byly projednány v řízení. Soud I. stupně poukázal na rozpory mezi vyjádřeními [role v řízení] ohledně předmětných jízd v rámci šetření a následným zjištěním učiněným před soudem I. stupně. Již z tohoto závěru lze podle soudu vyslovil pochybnost o věrohodnosti [role v řízení], kdy tento v mnoha případech uvedl účel zcela jiný v rámci šetření prováděného žalovaným než následně v rámci soudního řízení.

6. Soud I. stupně dále uvedl, že právníci, na které [role v řízení] odkazuje ve svých vyjádřeních, nejsou právníky, s nimiž by žalovaný spolupracoval v oblasti [anonymizováno] a [anonymizováno]. [role v řízení] opakovaně činil jízdy na adresu [adresa], kde má sídlo podnikání svědek [příjmení], kterému [role v řízení] zpracovával dokumentaci [anonymizováno] a [anonymizováno] a stejně tak v případě jízd na adrese [adresa], má sídlo svědek [jméno] [příjmení]. Pokud pak [role v řízení] ve vyjádřeních uváděl, že jízdy absolvoval za účelem konzultací s TV stanicemi, právníky, zpravodajskými deníky, vojenskou policií, politickými stranami apod., tak toto nebylo pracovní náplní [role v řízení]. Pracovní náplní [role v řízení] nebylo jednat s právníky, médii či politickými stranami, k čemuž soud I. stupně odkázal na výpověď svědka [příjmení]. Uvedl též výpověď svědka [příjmení], který byl personálním ředitelem a který ani v tomto směru žalobci žádné pokyny dávat nemohl. [role v řízení] dál např. v rámci jízd jezdil na oběd, na kávu, občerstvení, na nákup, za svojí matkou do jejího zaměstnání, či na jiná místa za ní, zařizoval stěhování na přechodné bydliště, vyzvedával svoji přítelkyni kvůli stěhování, poskytoval konzultace, atd. …. Jedná se o ryze soukromé cesty [role v řízení]. [role v řízení] tak postupoval v rozporu s článkem 6.1 směrnice [číslo].

7. Ke třetímu výpovědnímu důvodů – [role v řízení] v pracovní době na svém služebním počítači vytvářel dokumenty pro osoby odlišné od žalovaného - soud I. stupně pod bodem [anonymizováno] odůvodnění svého rozhodnutí podrobně popsal, kdy a jaké dokumenty na počítači [role v řízení] vytvořil, konkrétně se jednalo o [anonymizováno] – člen [anonymizována dvě slova] 2 doc., dále [anonymizováno] – člen [anonymizována dvě slova] doc. a [anonymizováno] – velitel [anonymizováno], a to dne [datum] v čase [anonymizováno] až [údaj o čase] hodin, dále dne [datum] vytvořil dokument s názvem [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [ulice], [datum] v [údaj o čase] hodin vytvořil dokument s názvem [anonymizována dvě slova] - [anonymizována dvě slova] a dne [datum] ve [údaj o čase] hodin vytvořil dokument [příjmení] - [anonymizováno] - [anonymizováno] zabezpečení [anonymizováno], téhož dne ve [údaj o čase] hodin vytvořil dokument s názvem [příjmení] – [anonymizováno] – [anonymizováno] dle požárního nebezpečí.doc. [anonymizováno], že tyto dokumenty [role v řízení] vytvářel v pracovní době, je dále prokázána i dalšími listinami, tedy výpisem z docházky [role v řízení], z něhož je zřejmé, kdy [role v řízení] byl v zaměstnání v uvedených časech dne [anonymizována dvě slova], [datum] a [datum]. Nelze předpokládat, že by uvedené dokumenty vytvořil na počítači [role v řízení] někdo jiný.

8. Soud I. stupně dále odkázal na výpověď svědka [příjmení], z níž vyplynulo, že svědek [příjmení] a ani svědek [příjmení] nedali žalobci žádný pokyn k vyhotovení těchto materiálů, svědek [příjmení] uvedl, že spolupráce s žalovaným ohledně bezpečnosti je založena výlučně na provedení kontroly žalovaným, čímž de facto končí a tato kontrola probíhá jednou ročně. Soud I. stupně tak uzavřel, že [role v řízení] tímto svým jednáním užíval služební počítač v rozporu s pracovním řádem – směrnicí [číslo], bod [číslo] písm. t).

9. Za tohoto stavu prvostupňový soud zkoumal, zda důvody výpovědi z pracovního poměru pod body 1 až 3 lze zařadit do kategorie závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci podle § 52 písm. g) zákoníku práce. Prvostupňový soud rozlišil tři intenzity tohoto porušení, a to„ drobná porušení, porušení a závažná porušení“. Do kategorie drobných porušení podle názoru soudu spadají soukromé neobjasněné jízdy žalobcem nepřesahující 1 hodinu, d do kategorie porušení spadají soukromé neobjasněné jízdy žalobcem přesahující 1 hodinu a nepřesahující 2 hodiny a jízdy přesahující 2 hodiny pak bezpochyby spadají do kategorie závažná porušení (bod 61. rozsudku). Prvostupňový soud akcentovat zejména jízdy uskutečněné dne [anonymizována tři slova] a 15. 11., které přesáhly 4 hodiny a jízdy dne 15. 11. dokonce 6 hodin a 43 minut, celkem žalobcem neúčelně využívaná pracovní doba činila [anonymizováno] hodin a [anonymizováno] minut. Podle soudu je zřejmé, že jednání [role v řízení], jímž se dopouštěl soukromých jízd a tvorby dokumentů pro třetí osoby, bylo zcela úmyslné a plánované, [role v řízení] věděl, že uvedené jednání je zakázáno směrnicí [číslo] a směrnicí [číslo], toto mu bylo připomínáno ze strany svědka [příjmení]. Žalovaný rovněž nebyl spokojen s pracovní morálkou [role v řízení], vytýkal mu pozdní příchody.

10. Soud I. stupně dále konstatoval, že uvedeným šetřením byly odhaleny toliko neobjasněné soukromé jízdy [role v řízení] za období od 7. 9. do [datum], když provedenou kontrolou byly zkoumány pouze vybrané dokumenty, kde byla vyřazena složka„ moje“, která byla považována za osobní a [anonymizováno] nalezení dokumentů uvedených shora, poté byla další kontrola ukončena, neboť toto zjištění žalovaný vyhodnotil jako dostačující k učinění závěru, že [role v řízení] neoprávněně užíval služební počítač k soukromým účelům. Podle soudu se [role v řízení] bezpochyby nezačal tohoto jednání dopouštět teprve dne [datum], a to jak pokud jde o užívání počítače k soukromým účelům, tak pokud jde o soukromé jízdy. Naopak lze uzavřít, že v obou případech se jednalo o zcela běžný vzorec chování [role v řízení], respektive běžný model náplně jeho pracovních dní.

11. Soud I. stupně dále neshledal důvod k realizaci výslechu svědka [příjmení], když závěry doloženého četným prohlášením jsou zcela zřejmé a korespondující s ostatními provedenými důkazy. Obsah čestného prohlášení prvostupňový soud rozebral. Pod bodem 66. odůvodnění rozhodnutí konstatoval, že [role v řízení] si tuto situaci zavinil sám, když se obrátil na vedení žalovaného s podnětem k prošetření stížnosti, která se ukázala jako nedůvodná.

12. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil podle zákona č. 262/2006 Sb. – zákoník práce v platném znění, ve zkratce zák. práce a dále podle zákona č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník v platném znění, ve zkratce o. z. Uzavřel, že mezi účastníky vznikl pracovní poměr podle § 33 odst. 1 a § 34 zákoníku práce, který byl založen pracovní smlouvou. Žaloba na určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, která byla žalobci udělena podle § 52 písm. g) zákoníku práce, byla podána ve lhůtě podle § 72 zákoníku práce, tedy včas. Soud I. stupně odcitoval § 52 zákoníku práce, uvedl, že výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] splňuje všechny formální náležitosti kladené zákonem na takovéto právní jednání, byla řádně podepsána svědkem [příjmení]. Uplatněný výpovědní důvod podle § 52 písm. g) zákoníku práce shledal prvostupňový soud naplněným, když [role v řízení] v období od [anonymizováno] do [datum] závažným způsobem a opakovaně a zaviněně porušoval své povinnosti a to zejména následujícím jednáním: 1) bez souhlasu žalovaného vykonal 40 soukromých jízd referentským vozidlem přesto, že mu bylo známo, že užívání tohoto vozidla k soukromým jízdám je zakázáno; 2) neúčelně využíval pracovní dobu, když celkem [anonymizováno] hodin a [anonymizováno] minut strávil soukromými jízdami uskutečněnými v pracovní době a 3) bez souhlasu žalovaného v pracovní době na prostředcích žalovaného vytvářel dokumentaci [anonymizováno] a [anonymizováno] pro subjekty odlišné od žalovaného. Soud I. stupně odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí – body 60. až 63., kdy v kategorii závažná porušení učinil [role v řízení] celkem 13 soukromých jízd, tyto jízdy přesahovaly vždy 2 hodiny z pracovní doby [role v řízení], v případě těchto jízd se ve 4 případech jednalo o situace, kdy soukromá jízda [role v řízení] přesahovala dne [anonymizována tři slova] a [datum] celkem 4 hodiny z pracovní doby [role v řízení]. Celkově tak [role v řízení] neúčelně využil pracovní dobu v délce [anonymizováno] hodin a [anonymizováno] minut, kdy uskutečňoval své soukromé jízdy za účelem nákupu, stěhování, návštěv politických stran, jednalo se o neúčelně využitý čas dosahující téměř celé 2 pracovní týdny a je tak zřejmé, že se jedná o závažné porušení pracovních povinností. V kontextu neoprávněného užívání služebního počítače, na kterém [role v řízení], když už byl přítomen na pracovišti a nerealizoval soukromé pracovní cesty, tvořil dokumenty pro jiné osoby, je zřejmé, že i toto jednání je závažným porušením pracovních povinností, důvody výpovědi z pracovního poměru uplatněné ve výpovědi tak byly naplněny a žaloba není důvodná. Soud I. stupně ji proto zamítl.

13. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení přiznal úspěšnému žalovanému s tím, že tyto sestávají z nákladů právního zastoupení. Náklady právního zastoupení pak vyčíslil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif).

14. Proti rozsudku podal odvolání [role v řízení]. Blanketní odvolání doplnil podáním ze dne [datum] a uplatnil v něm odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e), g) a f) o. s. ř. /tedy vyjma odvolacího důvodu podle § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. všechny odvolací důvody v tomto zákonném ustanovení uvedené/. V odvolání nejprve shrnul skutkové a právní závěry, které prvostupňový soud učinil, uvedl, že se domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, která mu byla udělena podle § 52 písm. g) zákoníku práce, toto zákonné ustanovení [role v řízení] odcitoval a rozebral. Vyslovil nesouhlas se závěrem soudu I. stupně o tom, že [role v řízení] v kategorii závažná porušení učinil celkem 13 soukromých jízd a že v pracovní době vytvářel dokumenty pro jiné subjekty na služebním počítači, aniž by to bylo jeho pracovní náplní. Podle [role v řízení] soud postupoval„ velice nestandardně“, nectil rovnost procesních stran. Pokud jde o návrhy na doplnění dokazování, které [role v řízení] učinil, tak ty podmínil zcela nestandardně zaplacením zálohy na zaplacení nákladů spojených s jejich výsledkem. Prvostupňový soud nevzal v úvahu základní skutková tvrzení a důkazy, které [role v řízení] navrhl, v řízení docházelo k průtahům, kdy opakovaně chyběl člen senátu, respektive soudce náhle oznámil dovolenou. Poté v úmyslu řízení ukončit soud zamítl důkazní návrhy [role v řízení], [role v řízení] nevyslechl ani jako účastníka řízení, čímž neúplně zjistil skutkový stav. Pracovní právo a soudy by měly poskytnout právní ochranu zaměstnancům proti účelovým a šikanózním postupům ze strany zaměstnavatele, což se v tomto případě nestalo. Žalovaný zneužil svého nerovného postavení v pracovněprávním vztahu a záměrně označil zavedenou praxi, kterou [role v řízení] vykonával na jeho pokyn, jako porušení pracovní kázně.

15. Řízení je dále postiženo procesní vadou, neboť došlo k výměně člena soudního senátu a [anonymizováno] jeho výměně nedošlo k citaci dosavadního průběhu listin a k seznámení nového člena senátu s obsahem listin a dosud provedených důkazů. Jde o zjevné pochybení a„ nepochybně procesní vadu“, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V protokolu o jednání je sice obecná formulace v jedné větě, že k seznámení nového člena senátu došlo, ale nebyly konstatovány jednotlivé důkazy a listiny, což je„ zásadní procesní problém“. Důkazy byly hodnoceny jednostranně, z odůvodnění spisu není zřejmé, jaké konkrétní okolnosti vedly soud k závěru o tom, že žalobu zamítl. Jeho rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné. [role v řízení] závěrem navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

16. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k odvolání [role v řízení] odkázal na správná skutková zjištění soudu I. stupně a jeho správné právní posouzení. Ve vyjádření shrnul důvody odvolání a rozebral je. Odmítl argumentaci [role v řízení] ohledně toho, že výpověď obsahuje vady. [role v řízení] nijak neprokázal údajnou účelovost a šikanózní charakter výpovědi, naopak tato jeho tvrzení byla v řízení přesvědčivě vyvrácena. Nedošlo ani k porušení zásady procesní rovnosti stran, jak [role v řízení] tvrdí, soud I. stupně se se všemi tvrzeními [role v řízení] v rozsudku vypořádal dostatečně a dostatečně zdůvodnil, proč neprovedl některé další důkazy navržené žalobcem. K tomu žalovaný odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku. Odmítl argumentaci [role v řízení] o údajném jednostranném řízení a jednostranném hodnocení důkazů, [role v řízení] nebyl ani přes výzvy schopen uvést, k jakým skutečnostem mají být vyslechnuti navržení svědci, nestandardní není ani to, že provedení důkazů bylo podmíněno složením zálohy ze strany [role v řízení]. Výsledně nakonec [role v řízení] ani žádnou zálohu platit nemusel, neboť soud i z důvodu hospodárnosti řízení dané důkazy neprováděl.

17. K namítané procesní vadě při změně v obsazení soudního senátu soud I. stupně odkázal na protokol o jednání z [datum], z něhož vyplývá, že na začátku jednání byl z důvodu změny obsazení soudního senátu konstatován dosavadní průběh řízení, zejména výsledky předchozích jednání z [datum] a [datum], byly sděleny obsahy provedených důkazů. Postup podle § 119 odst. 3 o. s. ř. byl dodržen. Rozsudek není ani nepřezkoumatelný, jak [role v řízení] uvádí, z jeho odůvodnění jsou patrny důvody, které soud vedly k zamítnutí žaloby. Závěrem žalovaný žádal, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný.

18. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo a odvolání žalovaného - [anonymizováno] provedení důkazu – poslechem části záznamu z jednání před soudem I. stupně ze dne [datum] - neshledal opodstatněným.

19. K odvolacímu důvodu podle § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř. odvolací soud konstatuje, že tento odvolací důvod může být dán pouze v řízeních, v nichž se uplatní zásada koncentrace řízení (§ 118b a § 175 odst. 4 část první věty za středníkem o. s. ř.) O žádný z takovýchto případů se však zde nejedná a tento odvolací důvod proto dán není.

20. Dále [role v řízení] uplatnil odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., který spatřoval v porušení zásady rovnosti stran, když namítal„ nestandardní postup“ soudu I. stupně, který podle jeho názoru nectil rovnost procesních stran podle § 18 o. s. ř. Odvolací soud tento jeho názor nesdílí. Není zcela zřejmé, v čem [role v řízení] onen tvrzený nestandardní postup spatřuje a pokud namítá, že soud I. stupně podmínil zcela nestandardně zaplacení zálohou na zaplacení nákladů žalobcovy návrhy na doplnění dokazování, tak k tomu odvolací soud uvádí, že tento postup je zcela v souladu s ustanovením § 141 odst. 1 o. s. ř., které soudu umožňuje v případě, že lze očekávat náklady důkazu, který účastník navrhl nebo který nařídil soud o skutečnostech jím uvedených nebo v jeho zájmu uložit účastníku, který není osvobozen od soudních poplatků, aby před provedením uvedeného důkazu složil zálohu podle předpokládané výše nákladů s tím, že jinak tento důkaz provést nelze. Soud I. stupně takto postupoval zjevně v reakci na četné důkazní návrhy uplatněné žalobcem v jeho vyjádření k výzvě soudu ze dne [datum] (č. l. 42 až 45 spisu), v němž [role v řízení] navrhl mimo jiné doplnit dokazování kromě své účastnické výpovědi též výslechy 8 uvedených svědků, jejichž adresy bydliště doplnil k výzvě soudu podáním ze dne [datum] na č. l. 59 spisu. Protože v případě 2 těchto svědků [role v řízení] uvádí adresu pro doručování mimo území hlavního města Prahy, lze očekávat, že by svědci mohli požadovat v případě předvolání soudem a podání svědecké výpovědi svědečné podle § 139 o. s. ř., kromě toho [role v řízení] požadoval doplnit dokazování četnými listinnými důkazy, s nimiž vznik nákladů řízení vyloučit rovněž nelze. K tomu ovšem odvolací soud poznamenává, že [role v řízení] byl výsledně usnesením soudu I. stupně ze dne [datum] osvobozen z 95 % (k tomu srovnej č. l. 70 spisu) uvedenou zálohu tak složil toliko v minimální výši [částka], která odpovídá rozsahu osvobození.

21. [role v řízení] dále spatřoval podstatnou vadu řízení ve smyslu § 212a odst. 5 věta druhá o. s. ř. v tom, že podle jeho názoru nedošlo k citaci dosavadního průběhu listin a seznámení nového člena senátu s obsahem listin a dosud provedených důkazů v případě, kdy v průběhu řízení došlo k výměně člena soudního senátu. V odvolání nespecifikuje, při jakém jednání před soudem I. stupně mělo k tomuto pochybení dojít; při odvolacím jednání dne [datum] k výzvě odvolacího soudu pak upřesnil, že se toto týká posledního jednání ze dne [datum]. K tomu odvolací soud uvádí, že v řízení byla provedena celkem tři jednání. První proběhlo dne [datum], senát zasedal ve složení předseda senátu Mgr. [jméno] [příjmení], přísedící Ing. [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení]. Další jednání se konalo dne [datum], senát zasedal v odlišném složení, a to předseda senátu Mgr. [jméno] [příjmení], přísedící [jméno] [příjmení] a JUDr. [jméno] [příjmení], z obsahu protokolu o jednání, který byl pořízen současně se zvukovým záznamem, je však zřejmé, že postup podle § 119 odst. 3 o. s. ř. byl dodržen, když„ byl konstatován dosavadní průběh řízení, a to zejména výsledky jednání ze dne [datum] …“ Protokol o jednání z uvedeného dne splňuje všechny náležitosti § 40 odst. 6 a 7 o. s. ř., je tak veřejnou listinou, která prokazuje správnost údajů na ní uvedených (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dále též usnesení Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 682/2000).

22. V případě posledního jednání dne [datum] před soudem I. stupně pak odvolací soud za stavu, kdy [role v řízení] dodržení postupu podle § 119 odst. 3 o. s. ř. zpochybnil, část záznamu z tohoto jednání, který byl pořízen vedle protokolu z jednání, při odvolacím jednání dne [datum] přehrál. Z části tohoto odvolacího jednání v délce prvních 8 minut zhruba dodržení postupu podle § 119 odst. 3 o. s. ř. vyplývá, že předseda senátu před zahájením jednání ověřil totožnost osob přítomných při něm – zástupců obou účastníků, poté jednání zahájil a [anonymizováno] sdělení úvodních formalit postup podle § 119 odst. 3 o. s. ř. dodržel, když s ohledem na změnu v obsazení soudu na začátku tohoto jednání sdělil obsah dosavadních přednesů a dosud provedených důkazů. To, že v protokole o jednání ze dne [datum] a stejně tak i v protokole o jednání ze dne [datum], není výslovně uvedeno, že bylo postupováno podle § 119 odst. 3 o. s. ř., tedy není v nich odkaz na relevantní zákonné ustanovení, je nerozhodné, podstatné je to, že k tomuto postupu skutečně došlo řádně.

23. Odvolací soud pak z průběhu řízení před soudem I. stupně neshledal ani jiné procesní vady, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu § 212a odst. 5 věta druhá o. s. ř., jak [role v řízení] namítá. [role v řízení] je ostatně – vyjma shora uvedeného nedodržení postupu podle § 119 odst. 3 o. s. ř. a postupu při uložení povinnosti zaplatit zálohu na provedení důkazu – ani nespecifikuje; pouhé obecné konstatování, že v řízení docházelo k průtahům a ke změnám v obsazení senátu nepostačuje. Je třeba připustit, že řízení neprobíhalo zcela koncentrovaně, případné průtahy, pokud by k nim docházelo, však na věcnou správnost napadeného rozsudku nemohou mít vliv. Odvolací soud k tomu uvádí, že z obsahu spisu je zřejmé, že v průběhu řízení jednání skutečně byla odročována z důvodu nedostavení se přísedící k jednání, její omluvy, rezignace přísedící, apod., když 3 jednání před soudem I. stupně proběhla v rozmezí téměř 3 let, časové prodlevy jsou skutečně značné, nicméně v tomto řízení odvolacímu soudu nepřísluší rychlost řízení hodnotit. Odůvodnění napadeného rozsudku splňuje náležitosti uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř. a je přezkoumatelné. Soud I. stupně tak zásadu rovnosti stran ve smyslu § 18 o. s. ř. neporušil a odvolací soud uzavírá, že ani odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. naplněn není.

24. [role v řízení] v řízení navrhl celou řadu důkazů, které soud I. stupně neprovedl. V odůvodnění svého rozhodnutí ovšem řádně a přesvědčivě vysvětlil, proč jejich provedení považoval za nadbytečné, když odkázal především na důkazy, které již provedl. Tyto důkazy – jak listinné, tak výpovědi svědků – prvostupňovému soudu umožnily učinit správná a úplná skutková zjištění tak, aby skutkový stav mohl být správně posouzen i [anonymizováno] stránce právní. Bylo by nadbytečné vyslýchat navržené svědky, s nimiž měl [role v řízení] jednat v rámci svých„ pracovních cest“ když to, o jaké cesty šlo, bylo v řízení prokázáno jinak a výslech těchto osob by na správnosti skutkových zjištění soudu I. stupně nemohl ničemo změnit. Pokud pak [role v řízení] namítá, že soud I. stupně neprovedl ani důkaz jeho účastnickou výpovědí, tak k tomu je třeba uvést, že novela občanského soudního řádu provedená s účinností od [datum] zákonem č. 30/2000 Sb. již účastnický výslech považuje toliko za důkaz podpůrný, který lze nařídit pouze tehdy, jestliže dokazovanou [anonymizováno] nelze prokázat jinak a účastník se svým výslechem souhlasí (§ 131 odst. 1 o. s. ř.). Důkazní hodnota takovéhoto důkazu je vždy ovlivněna zájmem účastníka řízení na jeho výsledku. [role v řízení] se ani k jednomu z nařízených jednání nedostavil a jak je zřejmé ze záznamu z posledního jednání před soudem I. stupně dne [datum], v úvodu tohoto jednání předseda senátu [anonymizováno] ověření totožnosti přítomných stran konstatoval, že [role v řízení] se k jednání nedostavil a za tohoto stavu nemůže být proveden jeho účastnický výslech, což jeho zástupkyně vzala na vědomí. Je proto s podivem, že odvolatel nyní tuto [anonymizováno] prvostupňovému soudu vytýká. Odvolací soud k tomu dodává, že výslech [role v řízení] jako účastníka řízení by nebyl potřebný ani v případě, že by se [role v řízení] k jednání dostavil, neboť pro provedení tohoto důkazu podmínky uvedené v § 131 odst. 1 o. s. ř. splněny nebyly. Dokazovanou [anonymizováno], která by měla vyplynout z účastnické výpovědi [role v řízení], v řízení bylo možno prokázat jinak, což se také stalo z ostatních provedených důkazů, [role v řízení] ostatně svá skutková tvrzení poměrně detailně uplatnil jak v žalobě, tak ve svých následných vyjádřeních učiněných k výzvě soudu. Rovněž tak nadbytečný a naprosto nehospodárný by byl též důkaz znaleckým posudkem, zřejmě z oboru kybernetiky. To, jaké dokumenty na výpočetní technice žalovaného [role v řízení] vytvářel, resp. k čemu ho používal, bylo v řízení rovněž spolehlivě zjištěno jinak. Ani odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř. naplněn není.

25. Soud I. stupně provedl velmi podrobné dokazování, vyslechl svědky, provedl listinné důkazy, důkazy interními předpisy žalovaného. Provedl rovněž důkaz audionahrávkou – záznamem z průběhu šetření stížnosti [role v řízení]. Důkazy učinil postupem podle § 122 a následujících o. s. ř. řádně, provedené důkazy pak náležitě zhodnotil podle zásady volného hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř., tedy každý důkaz jednotlivě a všechny ve vzájemných souvislostech s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Skutková zjištění, která z nich učinil, jsou s nimi zcela v souladu a mají v nich plně oporu. Není tak dán ani odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř.

26. Odvolací soud shodně se soudem I. stupně dovozuje nesporný závěr o tom, že [role v řízení] byl na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] u žalovaného zaměstnán jako bezpečnostní a [anonymizováno] technik, pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou. Jeho pracovní poměr byl rozvázán výpovědí, která mu byla udělena dne [datum] podle § 52 písm. g) zákoníku práce. Soud I. stupně správně zjistil, že tato výpověď byla udělena písemně, žalobci byla řádně doručena, její důvod je v ní dostatečně skutkově vymezen ve smyslu § 50 odst. 4 zák. práce nezaměnitelným způsobem. Žaloba na určení neplatnosti výpovědi byla podána v dvouměsíční prekluzivní lhůtě podle § 72 zákoníku práce a za tohoto stavu soud I. stupně správně zaměřil svoji pozornost na zkoumání, zda uplatněný výpovědní důvod je naplněn.

27. K tomu prvostupňový soud učinil rozsáhlá skutková zjištění, z nichž výsledně uzavřel, že všechna 3 jednání, která žalovaný žalobci ve výpovědi z pracovního poměru vytýká, byla v řízení řádně prokázána. Bylo nesporně prokázáno, že [role v řízení] v období od září do [anonymizováno] [rok], tedy za období 4 měsíců vykonal celkem 40 soukromých jízd referentským vozidlem, ačkoliv mu to zakazuje interní směrnice žalovaného [číslo] – používání a evidence služebních vozidel v článku 6.1 [role v řízení] toto ostatně ani nepopíral, o čemž svědčí to, že v listinném důkazu za přehledu jízd vykonaných od [datum] do [datum] sám doplnil účely těchto jízd, které podle jejich obsahu rozhodně nelze považovat za pracovní, tak že by [role v řízení] při nich plnil své pracovní úkoly vyplývající pro něj z pracovní smlouvy. [role v řízení] se bránil tím, že případné použití vozidla k soukromým jízdám mu bylo povoleno jeho nadřízeným Ing. [jméno] [příjmení]. Tento svědek však tvrzení [role v řízení] v tomto směru jednoznačně popřel, když uvedl, že souhlas k užití služebního vozidla k soukromým účelům by mu ani udělit nemohl, neboť to zakazuje interní předpis žalovaného. Rovněž tak Ing. [jméno] [příjmení], personální ředitel žalovaného, tvrzení [role v řízení] v tomto směru jasně vyloučil.

28. Žalovaný spolehlivě zjistil a prokázal, že [role v řízení] takto vykonal celkem 40 soukromých jízd, přičemž strávil celkem [anonymizováno] hodin a [anonymizováno] minut v rámci pracovní doby svými soukromými aktivitami. Je tak naplněn i druhý důvod výpovědi uvedený ve výpovědi z pracovního poměru. [role v řízení] oběma těmito svými jednáními porušil ustanovení § 301 písm. a) a b) zákoníku práce.

29. V řízení byl prokázán rovněž třetí důvod výpovědi spočívající v tom, že [role v řízení] měl mimo své pracovní povinnosti v období od [anonymizováno] do [datum] připravit interní dokumenty pro jiné subjekty, ačkoliv to nebylo jeho pracovní náplní. V řízení bylo prokázáno, že šlo opět o soukromé aktivity [role v řízení], k němuž [role v řízení] neměl od žalovaného žádný pokyn, když v tomto směru lze odkázat na výpověď svědka [jméno] [příjmení]. K vytvoření těchto interních dokumentů žalovaný zjistil kontrolou služebního počítače, který [role v řízení] používal. Tímto svým jednáním tak porušil ustanovení článku 4.2.2 písm. t) pracovního řádu žalovaného – směrnice [číslo].

30. Pokud jde o intenzitu porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci, uvádí odvolací soud následující.

31. Podle § 52 písm. g) zák. práce zaměstnavatel může dán zaměstnanci výpověď, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývají z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možno dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práce písemně upozorněn na možnost výpovědi.

32. Při hodnocení intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci není významné to, jak určité jednání zaměstnance hodnotí zaměstnavatel ve své výpovědi z pracovního poměru ale to, jak ho lze kvalifikovat z hlediska ustanovení § 52 písm. g) či § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Zákoník práce rozlišuje z hlediska stupně porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci tři stupně, a to 1. porušení této povinnosti zvlášť hrubým způsobem, který zaměstnavatele opravňuje k okamžitému zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, 2. porušení takovéto povinnosti závažným způsobem a 3. soustavné méně závažné porušování této povinnosti. Při zkoumání intenzity porušení pracovní kázně je třeba přihlédnout k osobě zaměstnance, funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkol, k době a k situaci v níž došlo k porušení pracovní kázně a k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance a k důsledkům porušení pracovních povinností pro zaměstnavatele, k tomu zda zaměstnavateli vznikla škoda a podobně (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

33. Odvolací soud uvádí, že nižší stupeň intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci než méně závažné zákoník práce nezná, a proto každé porušení takovéto povinnosti, které nedosahuje intenzity porušení zvlášť hrubým způsobem nebo závažným způsobem, je vždy méně závažným porušením takovéto povinnosti (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikovaný v časopise Soudní judikatura, svazek 3, ročník 2002, uveřejněný na str. 232 pod poř. [číslo] 2002).

34. Odvolací soud kvalifikuje uvedené jednání [role v řízení], které bylo v řízení nesporně prokázáno, shodně se soudem I. stupně jako závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci, když podle přesvědčení odvolacího soudu používání služebního vozidla k soukromým účelům a stejně tak používání počítače a výpočetní techniky k soukromým účelům lze kvalifikovat též jako nepřímý útok na majetek zaměstnavatele, který by žalovaného opravňoval k rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Pokud žalovaný zvolil pro [role v řízení] přísnivější způsob – výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zákoníku práce, - bylo to na jeho uvážení.

35. Odvolací soud tak sdílí názor soudu I. stupně o tom, že výpověď z pracovního poměru je platným právním jednáním žalovaného, ani odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. naplněn není. Odvolací soud proto napadený rozsudek potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný včetně nákladového výroku, který je v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

36. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaný uspěl i v tomto řízení a má tak právo na náhradu nákladů řízení sestávající z nákladů právního zastoupení: odměna za 2 úkony právní služby [anonymizováno] [částka] podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), náhrada za 2 režijní paušály [anonymizováno] [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem [částka] + náhrada za DPH 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. je výsledně [částka] Náklady odvolacího řízení jsou splatné k rukám advokáta žalovaného podle § 149 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.