Přeskočit na obsah
Městský soud v Praze 62 CO 264/2022-238 ECLI:CZ:MSPH:2022:62.Co.264.2022.1 Rozsudek

pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

Mgr. René Fischer · Rozhodnutí ze dne 5. 10. 2022

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. René Fischera a soudců Mgr. Halky Hovorkové a JUDr. Luďka Pilného ve věci

žalobce: [osobní údaje žalobce]

bytem [adresa],

zastoupený Mgr. [jméno] [příjmení], advokátkou,

sídlem [adresa],

proti

žalovanému: [osobní údaje žalovaného]

sídlem [adresa],

zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení],

sídlem [adresa],

o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru,

k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],


I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje s tím, že náklady řízení je žalobce povinen zaplatit žalovanému.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokátky JUDr. [jméno] [příjmení].

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením ze dne [datum] a žalobci uložil povinnost uhradit náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení]. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru, které obdržel od žalovaného dne [datum] podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z výpovědí svědků a listinných důkazů, vzal za zjištěné, že žalobce byl u žalovaného zaměstnán na základě písemné pracovní smlouvy ze dne [datum], která byla několikrát doplňována dodatky ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] na pozici prodejce. Dne [datum] mu žalovaný udělil okamžité zrušení pracovního poměru s odůvodněním, že v [anonymizováno] [rok] v rozporu s interními předpisy zaměstnavatele zcela nestandardně prodal majetek zaměstnavatele pod tržní hodnotou, čímž způsobil škodu. K prodeji došlo bez potvrzení jiného odpovědného zaměstnance, bez uzavření písemné kupní smlouvy, bez dodržení povinnosti [anonymizováno], čímž byla způsobena zaměstnavateli škoda. Žalobce s ukončením pracovního poměru nesouhlasil a písemně to sdělil žalovanému dopisem z [datum].

2. Soud prvního stupně dále zjistil, že žalobce je uveden jako prodejce na nabídkovém listě vystaveném dne [datum] a [datum], kde je specifikován vozík, včetně motohodin a ceny, jako klient je v obou případech uveden [právnická osoba] [anonymizováno] žalobce se zabývala i [obec] České republiky, kdy bylo učiněno oznámení podezření ze spáchání [anonymizována dvě slova] dne [datum]. Prodeje zboží jsou dokladovány přehledem obchodů se [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova], dále byl dodán výjezd ze [příjmení] [číslo] motohodin. Zápisy ze dne [datum] a [datum] dokládají, že cenotvorbu je třeba provádět v [anonymizováno] a nákladové ceny je třeba odsouhlasit.

3. Soud prvního stupně dále doplnil dokazování kupními smlouvami z [datum] vč. seznamu, fakturou z [datum] na částku [částka], na níž je uveden jako kontaktní osoba žalobce a která je vystavena na společnost [právnická osoba], předmětem prodeje jsou tři zboží s identifikací.

4. [příjmení] [jméno] [příjmení] potvrdil, že tento byl nadřízeným žalobce. Při prodeji je třeba dodržet stanovená vnitřní pravidla, žalovaného tedy použít při tvorbě ceny kalkulátor, kam se zadají parametry konkrétního vozíku, dále je třeba dodržet písemnou formu kupní smlouvy. V [anonymizováno] [rok] svědek zjistil, že ceny realizované se společností [právnická osoba] byly výrazně nižší než je běžný prodej a požádal žalobce o vysvětlení. Nato proběhla tři jednání za účasti více osob bez dodatečného vysvětlení žalobce. Ten vedle nízko nastavené ceny vozíku rovněž neoprávněně zajistil dopravu zdarma prostřednictvím [právnická osoba], takže dopravu platil žalovaný. Podle svědka byly hodnoty motohodin žalobcem zmanipulovány oproti nabídce, která byla jiná, než dokládá informační systém. V podpisovém řádu společnosti je pravidlo tzv.„ čtyř očí“, které žalobce rovněž nedodržel. Prodej musí být parafován nejen tím, kdo ho sjednává, ale i jednatelem společnosti. Seznam prodejů realizovaných žalobcem z [datum] dokládá jeho výkon v období od ledna do dubna [rok]; k tomu byly připojeny i faktury k obchodním případům podle seznamu. Faktura [číslo] z března [rok] zní na služby za poskytování dopravy, tedy dokládá cenu. Zpráva [právnická osoba] [anonymizováno] z [datum] dodala odpověď, že stav motohodin byl přímo úměrný stavu a stáří na odprodaném vozíku [anonymizováno], v současné době již vozík není ve vlastnictví společnosti. Dvě servisní zprávy z 10. 3. a [datum] a protokol o převzetí [datum] dokládají opravu a předání vozíku společnosti [právnická osoba]

5. Svědek [jméno] [příjmení] potvrdil, že je u žalovaného zaměstnán a že od leasingové společnosti žalovaný kupuje použité vozíky, které následně prodává jako použité při své vlastní cenotvorbě za použití kalkulátoru, který učiní doporučenou prodejní cenu. Základní podmínky pro prodej je nutnost písemné smlouvy u smlouvy na [částka] a její podpis jednatelem. V době působení žalobce u žalovaného byl svědek zaměstnán na stejné pracovní pozici jako on a nadřízeným byl pan [příjmení]. S žalobcem pracoval pět let, jeho práci klasifikoval jako průměrnou. Svědek potvrdil, že se prováděla školení od zaměstnavatele, kterých se účastnil jak on, tak žalobce, a i pan [příjmení], zaměstnanci byli odměňováni. Prodané vozíky žalobce společnosti [právnická osoba] byly prodány výrazně pod jejich cenou, na měsíčních poradách se řeší i cenotvorba a žalobce jich byl účasten. Výše motohodin má velký vliv na cenu.

6. Soud prvního stupně uvedl, že provedené důkazy zhodnotil podle § 132 o. s. ř. Na zjištěný skutkový stav pak aplikoval zákon č. 262/2006 Sb. - zákoník práce. Odkázal na jeho § 55 odst. 1 písm. b), který odcitoval. Uvedl dále, že žalobce podal žalobu včas ve lhůtě podle § 72 zákoníku práce. Bylo prokázáno, že byl u žalovaného zaměstnán po dobu téměř 20 let, byl zkušeným prodejcem, na poradách byl seznámen s interními pravidly zaměstnavatele, tedy s pravidly stanovení [anonymizováno] prostřednictvím kalkulátoru, tak i s pravidlem„ čtyř očí“. Nutnost písemné formy kupní smlouvy potvrdil rovněž svědek [příjmení], dále svědek [příjmení], forma vyplývá i z popisu pracovního místa. Soud prvního stupně uzavřel, že vymezení důvodu porušení pracovní povinnosti v okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne [datum] je uvedeno dostatečně určitě. Okamžité zrušení pracovního poměru shledal platným podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, když se žalovanému, na kterého se přenesla důkazní povinnost dle„ [anonymizována dvě slova] [spisová značka]“ podařilo prokázat, že žalobce nesplnil své pracovní povinnosti při prodeji majetku zaměstnavatele v [anonymizováno] [rok] - tedy čtyři požadavky na prodej majetku zaměstnavatele – nedostatek písemné formy, pravidlo čtyř očí, cenotvorba a bezplatná doprava - bez odsouhlasení nadřízeným. Porušení povinnosti žalobcem hodnotil prvostupňový soud jako zvlášť závažné porušení a takové intenzity, že splňuje požadavky pro okamžité zrušení pracovního poměru (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka]). Ze všech těchto důvodů prvostupňový soud žalobu zamítl.

7. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jejich náhradu přiznal úspěšnému žalovanému, náklady řízení sestávající z nákladů právního zastoupení vyčíslil pod bodem 6 odůvodnění svého rozsudku.

8. Proti rozsudku podal odvolání žalobce. Blanketní odvolání, následně doplnil podáním ze dne [datum]. Pod bodem II. odůvodnění odvolání nejprve stručně zrekapituloval závěry, k nimž prvostupňový soud dospěl. Uvedl, že rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka], a stejně tak [spisová značka] rozlišují intenzitu porušení povinností zaměstnance od nejméně závažného porušení, kterým je méně závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, přes závažné porušení povinnosti a porušení povinnosti zvlášť hrubým způsobem. Žalobce uvedl kritéria, která soud zkoumá při určení intenzity porušení pracovní povinností a zdůraznil, že k okamžitému zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnavatel může přistoupit jen tehdy, jestliže okolnosti případu odůvodňují závěr, že po zaměstnavateli nelze spravedlivě požadovat, aby zaměstnance zaměstnával až do uplynutí výpovědní doby. Žalobce prvostupňovému soudu vytkl, že nevymezil hypotézu právní normy správně při aplikaci na konkrétní případ žalobce a žalované společnosti. Rozsudek není spravedlivý proto, že žalovaný tvrdil, že povinností žalobce bylo uzavřít kupní smlouvu o prodeji vozíků v [anonymizováno] [rok] v písemné podobě a současně tvrdil, že tuto povinnost žalobci uložil. Tato svá tvrzení doložil dvěma kupními smlouvami, jiné již nebyl schopen předložit ani k výzvě soudu. Žalobce odkázal na výpovědi svědků [příjmení] a [příjmení], které se v tomto směru rozcházejí, když svědek [příjmení] uvedl, že písemně musí být kupní smlouva uzavřena vždy, zatímco svědek [příjmení] hovořil o limitu [částka] za každý obchod bez ohledu na počet prodaných vozíků. Žalovaný nepředložil jediný důkaz, z něhož by bylo patrné, že žalobci byla uložena povinnost uzavírat kupní smlouvy v písemné podobě, popřípadě že by tato povinnost byla uložena pro uzavírání kupních smluv od určité hodnoty. Rozpory ve výpovědích obou svědků prvostupňový soud ignoroval a nesnažil se je vysvětlit.

9. Žalobce nepopírá, že kupní smlouvu se společností [právnická osoba] v písemné podobě neuzavřel, nicméně nečinil tak ani v jiných případech a nebyl si vědom, že takovouto povinnost měl uloženou. V písemné podobě byly uzavírány kupní smlouvy pouze tehdy, pokud to vyžadoval zákazník z důvodu financování kupní ceny úvěrem. Přestože žalobce neuzavíral kupní slovy v písemné podobě ani v jiných případech, tak mu tato skutečnost nebyla nikdy vytknuta, naopak byl vždy hodnocen pozitivně a odměňován vysokými odměnami. K tomu odkázal na hodnocení z let 2016 až 2019 a žádal, aby žalovaný předložil hodnocení v úvodu roku [rok] a [rok]. Žalobce tak shrnul, že nemohl porušit povinnost uzavřít v případě prodeje vozíku společnosti [právnická osoba] kupní smlouvu v písemné podobě, protože tato mu nebyla uložena.

10. Žalovaný rovněž nepředložil jediný důkaz, z něhož by bylo patrno, že žalobci uložil, aby obchodní případy odsouhlasil i jeho nadřízený, tedy žalobce porušil pravidlo„ čtyř očí“. K porušení [anonymizováno] pak žalovaný předložil 2 typy tabulek, které si sám vytvořil pro potřeby soudního řízení a doplnil do nich ceny vozíků prodaných žalobcem jednak společnosti [právnická osoba] za období od roku [rok] do [rok] a jednak ceny všech realizovaných prodejů žalobcem v roce [rok] bez ohledu na subjekt odběratele. K tomu žalovaný navrhl výslech dvou svědků - [příjmení] a [příjmení], kdy oba shodně uvedli, že žalobce měl prodat vozík v [anonymizováno] 21 za cenu uvedenou ve sloupci [anonymizována dvě slova], tedy za cenu, která nápadně převyšuje ostatní ceníkové ceny uvedené ve sloupcích [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] k datu prodeje. Podle žalobce ovšem jediným spolehlivým důkazem k prokázání ceny obvyklé za vozík je znalecký posudek či odborné vyjádření, takovýto důkaz však žalovaný nepředložil a k důkazu jej ani nenavrhl. Žalobce dovozoval, že žalovaný tak neučinil proto, že by provedením tohoto důkazu žalovaný neunesl své důkazní břemeno. Odvolatel rozebral tabulky předložené žalovaným, zdůraznil, že rozdíl mezi cenami uvedenými ve sloupci [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] u oněch tří sporných vozíků představují částku [částka], když celková fakturovaná cena byla [částka] a cena dle sloupce [anonymizováno] k datu prodeje činila [částka], cena dle sloupce [anonymizována dvě slova] měla činit [částka], cena dle sloupce [anonymizována dvě slova] [částka] a rozdíl mezi fakturovanou cenou [částka] a cenou [anonymizována dvě slova] pak činí [částka], což je podstatný rozdíl proti sloupci [anonymizována dvě slova], o který se opírá žalovaný a jím navržení svědci. Z tabulky je ovšem patrné, že ostatní prodeje uskutečněné v roce [rok] společnosti [právnická osoba] byly za ceny, které jsou obdobné uváděným ve sloupci [anonymizována dvě slova]. V roce [rok] žalobce realizoval také prodej společnosti [právnická osoba] byly za ceny, které jsou obdobné cenám uvedeným ve sloupci [anonymizována dvě slova]. Žalobci tento postup vytýkán nikdy nebyl, žalobce byl hodnocen pozitivně a byl honorován vysokými odměnami. Žalobce znovu rozebral prodeje, které uskutečnil, zdůraznil, že při výpočtu ceny prodávaného vozíku postupovat stále stejně i v průběhu roku [rok], zopakoval, že tento postup mu vytknut nikdy nebyl, nemohl se tedy dopustit porušení povinností zvlášť hrubým způsobem. K porušení poskytnutí bezplatné dopravy žalobce odkázal na své vyjádření z [datum], v němž tvrdil, že za celou dobu výkonu zaměstnání zahrnoval náklady na případnou dopravu prodaného vozíku do jeho ceny. Pouze výjimečně se stalo, že byla položka fakturace dopravy ve faktuře uvedena zvlášť. Z faktur předložených žalovaným je zřejmé, že položka doprava se v nich takřka nevyskytuje, přestože dopravu v některých případech žalovaná společnost zajišťovala. Z těchto důkazů je tak zřejmé, že se žalobce nemohl dopustit porušení této povinnosti, které by spočívalo v poskytnutí bezplatné dopravy.

11. Žalobce shrnul, že napadený rozsudek postrádá jakékoliv hodnocení důkazů předložených žalovanou společností a svědeckých výpovědí svědků. Odkaz prvostupňového soudu na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] není přiléhavý k výroku napadeného rozsudku. Obdobná je situace i v případě rozhodnutí sp. zn. [spisová značka], v němž byl projednáván skutkově odlišný případ. Závěrem žalobce uvedl, že ukončení pracovního poměru okamžitým zrušením má být naprosto výjimečným způsobem skončení pracovního poměru, k němuž by mu mělo být přistoupeno pouze ve výjimečných případech a nikoliv v situaci, kdy žalobce pro žalovaného pracoval 19 let stále stejným způsobem a byl pozitivně hodnocen a odměňován. Dodal, že ze strany soudu prvního stupně nebyl poučen podle § 118 odst. 3 o. s. ř. o tom, že by mohl být ve sporu neúspěšný, napadený rozsudek je proto pro něj překvapivý. Závěrem žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil prvostupňovému soudu k dalšímu řízení.

12. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce odkázal na správná skutková zjištění soudu prvního stupně a jeho správné právní posouzení. Ve vyjádření nejprve rozebral okolnosti sporu a důvody zrušení pracovního poměru s žalobcem tak, jak to učinil a zdůraznil, že k výzvě soudu předložil veškeré důkazy, které jeho tvrzení prokazovaly. Soud prvního stupně správně zjistil, že žalobce porušil své pracovní povinnosti, což bylo v řízení rovněž prokázáno. Žalobce porušil povinnost uzavřít písemnou kupní smlouvu a pravidlo tzv.„ čtyř očí“, když tato povinnost je dána interními předpisy a dokumenty, s nimiž byl žalobce prokazatelně seznámen. Žalobce byl prokazatelně seznámen s popisem pracovního místa pro pozici prodejce použitých strojů, na níž byl zaměstnán, uvedený dokument dne [datum], vlastnoručně podepsal. Porušil dále povinnost [anonymizováno] dle [anonymizováno] a k tomu žalovaný rozebral kalkulátor, který pro určení prodejní ceny používal. Uvedl, že žalobce svým zaviněným úmyslným jednáním způsobil žalovanému jako svému zaměstnavateli škodu nejméně ve výši [částka]. Povinnost žalobce dodržovat pravidla [anonymizováno] použitím kalkulátoru [anonymizováno] a její porušení žalobcem, byla prokázána zápisem z porad, výpovědí svědka [jméno] [příjmení], nadřízeného žalobce a výpovědí svědka [jméno] [příjmení], kolegy žalobce na stejné pracovní pozici. V neposlední řadě žalovaný prokázal porušení povinností žalobce přehledem všech obchodů se [právnická osoba] [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] dle [anonymizováno] (č. l. 51 až 52 spisu), dále pak seznamem prodejů realizovaných zaměstnancem [jméno] [jméno] v období leden až duben [rok] na č. l. 109 spisu. Rovněž tak žalobce v rozporu se svými povinnostmi neoprávněně poskytl bezplatnou dopravu, což bylo v řízení rovněž prokázáno.

13. Intenzita porušení pracovní povinnosti žalobcem byla taková, že žalovaného opravňovala zrušit s ním pracovní poměr okamžitě. K tomu žalovaný odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR – rozsudek z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], podle něhož útok na majetek zaměstnavatele představuje tak významnou okolnost, že postačuje pro závěr o porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Nejvyšší soud dále rozebral kritéria, k nimž je třeba přihlédnout při posuzování intenzity porušení povinnosti zaměstnance – osoba zaměstnance, funkce a dosavadní postoj k plnění úkolů, situace, v níž došlo k porušení, míra zavinění, způsob a intenzita porušení povinností a způsobení škody (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Okamžité zrušení pracovního poměr bylo žalobcem učiněno po právu a žalovaný závěrem navrhl, aby odvolací soud„ odvolání žalobce zamítl“.

14. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku vč. správnosti postupu řízení, které jeho vydání předcházelo, a neshledal odvolání žalobce opodstatněným.

15. Odvolací soud v prvé řadě nesdílí názor žalobce o tom, že rozhodnutí soudu prvního stupně je překvapivé za stavu, kdy soud prvního stupně žalobu zamítl, aniž by o tom byl žalobce poučen podle § 118 odst. 3 (žalobce měl zřejmě na mysli § 118a odst. 3 – pozn. odvolacího soudu) o. s. ř. K tomu odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně posoudil důvodnost žaloby v intencích skutkových tvrzení uplatněných žalobcem a za překvapivé rozhodnutí nelze označovat rozhodnutí, kterým žalobě nebylo vyhověno. Při aplikaci tohoto názoru by totiž bylo možno považovat za obdobně překvapivé pro žalovaného rozhodnutí, kterým by žaloba byla zamítnuta. Soud prvního stupně dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby za stavu, kdy žalobce svá skutková tvrzení neprokázal, resp. kdy byl prokázán skutkový děj tvrzený žalovaným. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. tak naplněn není.

16. Projednávanou věc je třeba posoudit podle zák. č. 262/2006 Sb. [účinnost] (zákoník práce, ve zkratce zák. práce).

17. Soud prvního stupně zjistil správně skutkový stav, když svá skutková zjištění učinil zejména z výpovědí svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a z listinných důkazů. Odvolací soud se se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně ztotožňuje. V řízení bylo prokázáno, že žalobce porušil svoji povinnost vyplývající pro něj z právních předpisů a především z pokynů zaměstnavatele vztahující se k jím vykonávané práci tím, že prodával majetek zaměstnavatele – vysokozdvižné vozíky, kdy prodej těchto vozíků tvořil pracovní náplň žalobce, pod jejich cenou stanovenou pravidly [anonymizováno] žalovaného. Zde je třeba uvést, že okamžité zrušení pracovní poměru ze dne [datum] odkazuje na„ interní předpisy zaměstnavatele“, které v řízení ovšem žalovaný nepředložil, nicméně z výsledků dokazování v řízení před soudem prvního stupně a zejména pak výpovědí svědků [jméno] [příjmení], nadřízeného žalobce a [jméno] [příjmení], prodejce, tedy zaměstnance na stejné pracovní pozici jako žalobce, vyplývá, že pravidla [anonymizováno] za použití kalkulátoru žalovaného byla všem zaměstnancům známá, žalobce se pravidelně účastnil porad, kde tato pravidla byla probírána, zaměstnanci s nimi byli seznamováni.

18. Podle § 301 písm. a) zákoníku práce je povinností zaměstnance mimo jiné plnit pokyny nadřízených, které jsou vydány v souladu s právními předpisy. Zde je třeba žalobci přisvědčit v tom, že soud prvního stupně přehlédl rozpor ve výpovědích svědků, kdy svědek [jméno] [příjmení], uvedl, že písemnou formu kupní smlouvy bylo nutno dodržet při každém prodeji, zatímco svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že písemná forma byla stanovena pouze při prodeji zboží nad [částka], nicméně podle přesvědčení odvolacího soudu uvedený rozpor není podstatný za stavu, kdy bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce prodával vysokozdvižné vozíky společnosti [právnická osoba] pod cenou v rozporu s cenovým manuálem stanoveným žalovaným. Žalobce dále porušil žalovaným stanovené pravidlo„ čtyř očí“, kdy každý sjednaný obchod musel by schválen, resp. v případě kupní smlouvy v písemné podobě, též podepsán jednatelem společnosti žalovaného. Nutnost podpisu v případě písemné kupní potvrdil též druhý vyslechnutý svědek [jméno] [příjmení]. Z výpovědí obou těchto svědků pak vyplývá i nestandardní postup žalobce při prodeji vysokozdvižných vozíků, kdy tento nepoužíval kalkulátor ke stanovení prodejní ceny ve všech případech, ačkoliv to bylo jeho povinností. Předloženými tabulkami v kontextu se svědeckými výpověďmi žalovaný prokázal obchody realizované žalobcem, při nichž žalobce uvedená pravidla žalovaného nedodržoval. Odvolací soud tak uzavírá, že v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že žalobce porušil minimálně dvě pravidla stanovená žalovaným a popsaná v okamžitém zrušení pracovního poměru ze dne [datum], a to pravidlo„ čtyř očí“ a povinnost [anonymizováno], kdy tato povinnost byla stanovena v rámci porad oddělení, jak bylo v řízení prokázáno. Zejména porušení pravidla [anonymizováno] mělo za následek to, že žalobce prodával vozíky pod cenou, tedy jinak než podle kalkulátoru ustanoveného žalovaným, čímž žalovanému způsobil škodu, kterou žalovaný vyčíslil. Odvolací soud nesdílí názor žalobce o tom, že pro stanovení prodejní ceny vozidla by bylo třeba provést důkaz znaleckým posudkem či odborným vyjádřením; v tomto směru není relevantní, jak by prodejní či obvyklou cenu vysokozdvižného vozíku určil znalec, resp. jak by byla určena v odborném vyjádření, ale podstatné je to, zda zboží bylo prodáno v souladu s pravidly [anonymizováno] stanovenými žalovaným. Pokud se tak nestalo a bylo prodáno„ pod cenou“ stanovenou kalkulátorem žalovaného, je zřejmé, že žalovanému vznikla jednáním žalobce škoda.

19. Při hodnocení intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci není významné to, jak určité jednání zaměstnance hodnotí zaměstnavatel ve své výpovědi z pracovního poměru ale to, jak ho lze kvalifikovat z hlediska ustanovení § 52 písm. g) či § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Zákoník práce rozlišuje z hlediska stupně porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci tři stupně, a to 1. porušení této povinnosti zvlášť hrubým způsobem, který zaměstnavatele opravňuje k okamžitému zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, 2. porušení takovéto povinnosti závažným způsobem a 3. soustavné méně závažné porušování této povinnosti. Při zkoumání intenzity porušení pracovní kázně je třeba přihlédnout k osobě zaměstnance, funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkol, k době a k situaci v níž došlo k porušení pracovní kázně a k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance a k důsledkům porušení pracovních povinností pro zaměstnavatele, k tomu zda zaměstnavateli vznikla škoda a podobně (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

20. Žalobci je třeba přisvědčit v tom, že soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí náležitě nezhodnotil všechna relevantní kritéria ve smyslu shora citovaných judikaturních závěrů pro určení toho, zda jednání žalobce lze kvalifikovat jako porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, které by žalovaného opravňovalo zrušit s ním pracovní poměr okamžitě podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, nicméně k tomu odvolací soud poukazuje na judikaturní závěr vyjádřený Nejvyšším soudem ČR v jeho rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce Nejvyššího soudu, svazek 3, ročník 2013, uveřejněný pod poř. [číslo] 2013 na str. 379, podle něhož„ útok na majetek zaměstnavatele ať už přímý nebo nepřímý představuje z hlediska vymezení relativně neurčité hypotézy obsažené v ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce tak významnou okolnost, že zpravidla již sama o sobě postačuje pro závěr o porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahující se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem“.

21. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně hodnotí jednání žalobce jako přímý útok na majetek zaměstnavatele a s ohledem na výši škody, která jednáním žalobce byla žalovanému způsobena, je nutno uzavřít, že takovéto porušení povinnosti samo o sobě bez ohledu na ostatní kritéria, zejména to, že žalobce byl dlouholetým zaměstnancem žalovaného, pracoval u něj bezmála 19 let, s pracovní morálkou neměl žádné problémy a pobíral podle svého tvrzení vysoké odměny, závěr o opodstatněnosti okamžitého zrušení pracovního poměru plně odůvodňuje. Zde je třeba zohlednit, že nešlo o ojedinělý případ porušení této povinnosti, jak bylo v řízení prokázáno, když nelze přehlédnout ani výši škody, kterou žalobce tímto jednáním žalovanému způsobil. Odvolací soud k tomu dodává, že s ohledem na okolnosti případu není možno po žalovaném spravedlivě požadovat, aby žalobce zaměstnával alespoň po výpovědní dobu v případě, že by použil výpovědní důvod podle § 52 písm. g) zákoníku práce a pracovní poměr byl s žalobcem rozvázat výpovědí s dvouměsíční výpovědní dobou, po kterou by žalobce„ hlídal“ tak, aby své povinnosti vyplývající pro něj z pracovní smlouvy v kontextu s pracovní náplní neporušoval, resp. nelze po něm ani požadovat, aby ve snaze tomu zabránit, žalobce převedl na jinou práci, při níž by žalobce uvedené povinnosti porušovat nemohl (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

22. Okamžité zrušení pracovního poměru pak splňuje i všechny formální náležitosti uvedené v § 60 zákoníku práce a při naplnění jeho důvodu tak je platné.

23. Odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. tak naplněny nejsou. Odvolací soud proto rozsudek soudu stupně ve výroku o věci samé potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

24. Soud prvního stupně nepochybil ani v nákladovém výroku, když tento je v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil i v tomto výroku s nepatrnou korekcí ohledně určení toho, že náklady řízení žalobce je povinen zaplatit žalovanému, když platebním místem v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je zástupkyně žalovaného.

25. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaný byl úspěšný i v tomto řízení a přísluší mu tak náhrada nákladů řízení sestávající z nákladů právního zastoupení: odměna za 2 úkony právní služby po [částka] podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 2 písm. g) a k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrada za 2 režijní paušály po [částka] k těmto úkonům podle § 13 odst. 4 citované vyhlášky, včetně náhrady za DPH 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. je výsledně [částka] Náklady řízení jsou splatné k rukám advokátky žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni, a to za podmínek uvedených v § 237 o. s. ř.