pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem (ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], dále jen pro stručnost rozsudek soudu I. stpně, pozn. odvolacího soudu) soud I. stupně zamítl žalobu vůči 1/ žalovanému (výrokem I/); uložil 2/ žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrokem II/); uložil 2/ žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrokem III/); nepřiznal 1/ žalovanému náhradu nákladů řízení (výrokem IV/) a uložil 2/ žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [jméno], advokáta (výrokem V/).

2. Takto rozhodl soud I. stupně o žalobě žalobce, kterou se původně domáhal úhrady částky [částka] s příslušenstvím, následně částky [částka] s příslušenstvím (změna žaloby připuštěna dne [datum] k tomu srov. č. l. 91 spisu) a v neposlední řadě částky [částka] (změna žaloby připuštěna dne [datum] k tomu srov. č. l. 106 spisu) po žalovaných 1/ a 2/ s tím, že se jedná o částku nevyplacené mzdy a odstupného. Podle žalobních tvrzení došlo dne [datum] k převodu činností mezi 1/ a 2/ žalovaným, kdy se předmětné společnosti dohodly, že s převodem činností přejdou k témuž dni na 2/ žalovaného také zaměstnanci 1/ žalovaného, kteří byli uvedeni v příloze [číslo] relevantní smlouvy. Mezi těmito zaměstnanci byl uveden i žalobce. Soud I. stupně přisvědčil žalobci v jeho nároku vůči 2/ žalovanému, přičemž konstatoval, že 1/ žalovaný není ve věci pasivně legitimován, neboť k převodu zaměstnanců z 1/ žalovaného na 2/ žalovaného došlo platně.

3. O nákladech řízení ve vztahu k 1/ žalovanému rozhodl soud I. stupně s odkazem na § 150 o. s. ř. s tím, že 1/ žalovanému nepřiznal účelně vynaložené náklady řízení. Své rozhodnutí odůvodnil soud I. stupně tím, že v uvedeném případě shledal existenci důvodů hodných zvláštního zřetele, neboť 1/ žalovaný s žalobcem řádně nekomunikoval, neposkytl mu dostatek důkazů, čímž žalobce uvedl do nejistého stavu.

4. O nákladech řízení ve vztahu k 2/ žalovanému rozhodl soud I. stupně s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal plně úspěšnému žalobci proti 2/ žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka]. Podrobné vyčíslení provedl v odůvodnění svého odvolání.

5. Proti tomuto rozsudku podal včasné odvolání 1/ žalovaný, a to proti jeho výroku ad IV/. Namítl existenci odvolacích důvodů podle § 205 odst. 2 písm. d) a g) o. s. ř. Poukázal na ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a na to, že již sám žalobce v žalobě uvedl, že došlo k převodu práv a povinností z pracovněprávního vztahu z 1/ žalovaného na 2/ žalovaného a tedy sám uznal, že 1/ žalovaný ve sporu nebyl a není pasivně legitimován. Podání žaloby vůči 1/ žalovanému tak bylo zcela nadbytečné a vedení sporu ve vztahu k 1/ žalovanému zavinil výlučně žalobce, na což 1/ žalovaný ve sporu kontinuálně poukazoval. Vyjádřil přesvědčení, že k zamítnutí žaloby vůči němu došlo na základě jeho argumentace, ve sporu byl tedy úspěšný a náleží mu náhrada nákladů řízení. Uvedl, že žalobce nebyl povinen vůči němu žalobu podávat, bylo to jeho rozhodnutí, žalobce neusnesl důkazní břemeno a pod tíhou argumentů 1/ žalovaného byla žaloba zamítnuta. Je tak povinností žalobce uhradit mu náhradu nákladů soudního řízení. Dále akcentoval, že soud I. stupně vůbec neodůvodnil, jak dospěl k závěru o tom, že jsou v uvedeném případě přítomny důvody hodné zvláštního zřetele a napadený výrok tak pro absenci daného považuje za nepřezkoumatelný, nesprávný a nedostatečně odůvodněný. Nad uvedené žalobce neprokázal, že s ním 1/ žalovaný řádně nekomunikoval, neposkytl mu dostatek důkazů, čímž uvedl žalobce do nejistého stavu. Žalobce k prokázání daného neposkytl důkazy, ale ani nic takového ani netvrdil. Taktéž zdůraznil, že rozsudek soudu I. stupně je vadný i v tom směru, že je zde 1/ žalovaný nesprávně označen a namítl, že žalovaným je zde [právnická osoba] a nikoli společnost [právnická osoba], přičemž sporuje, že by s žalobcem nekomunikoval, neposkytl mu důkazy, neboť po něm žalobce žádné důkazy ani nepožadoval.

6. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku IV/ změnil tak, že žalobci uloží uhradit žalovanému [právnická osoba] jako insolvenčnímu správci dlužníka [právnická osoba] náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

7. K odvolání 1/žalovaného se vyjádřil žalobce podáním ze dne [datum] v tom směru, že s daným nesouhlasí a navrhuje, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil dle § 219 o. s. ř. Uvedl, že skutečnost, že mezi 1/ žalovaným a 2/ žalovaným byla uzavřena smlouva o převodu činnosti byla prokázána až v řízení před soudem a žaloba tak byla vůči oběma žalovaným tak byla, s ohledem na jejich postoj před zahájením řízení, kdy oba tvrdili nedostatek pasivní legitimace, podána důvodně. Žalobce též vyjádřil souhlas s argumentací soudu I. stupně ohledně aplikace § 150 o. s. ř. a akcentoval postoj 1/ žalovaného před podáním žaloby.

8. 2/ žalovaný se k odvolání 1/ žalovaného nevyjádřil (postup dle § 210 odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

9. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 5 a 6 o. s. ř., v mezích podaného odvolání (§ 206 odst. 3 o. s. ř), správnost napadeného rozsudku, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo. Jednání nebylo třeba nařizovat / § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. Poté dospěl k závěru, že odvolání 1/ žalovaného je důvodné.

10. Odvolací soud shledává aplikaci § 150 o. s. ř. ve vztahu k náhradě nákladů řízení 1/ žalovanému za zcela nepřiléhavou, a to hned ve dvou rovinách.

11. Především bylo v daném případě porušeno právo 1/ žalovaného na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Odvolací soud v této souvislosti akcentuje, že jestliže obecný soud zvažuje využití moderačního práva podle § 150 o. s. ř., je jeho povinností zajistit, aby se účastníci řízení mohli k tomuto postupu vyjádřit a vznést případná tvrzení či učinit důkazní návrhy, které by mohly aplikaci uvedeného ustanovení ovlivnit (k tomu srov. závěry nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1862/13). Taktéž odvolací soud akcentuje, že soud I. stupně také musí při aplikaci § 150 o. s. ř. vybočení ze zásady úspěchu ve věci (která jinak ovládá primárně otázku náhrady nákladů řízení) náležitě odůvodnit.

12. V posuzované věci nebylo dodrženo ani jedno z výše uvedeného. Z obsahu spisu se nepodává, že by kdy účastníci řízení byli seznámeni se záměrem soudu I. stupně přistoupit k moderaci náhrady nákladů řízení podle § 150 o. s. ř. Rozhodnutí soudu I. stupně se tak v tomto směru jeví jako rozhodnutím nepředvídatelným, vydaným v rozporu s pravidly civilního procesu a výše nastíněnou judikaturou. Punc legitimity postrádá i strohé odůvodnění aplikovaného postupu v odstavci 7 odůvodnění napadeného rozsudku, které postrádá jakoukoli oporu v provedeném dokazování. Není zřejmé, z jakých konkrétních důkazů učinil soud I. stupně zjištění, že absentovala komunikace 1/ žalovaného s žalobcem a že mu tento neposkytl důkazy. Skutečnost, že dané žalobce tvrdí, ještě neznamená, že soud vezme takové tvrzení bez dalšího za pravdivé. Sám žalobce nepředložil, že by 1/ žalovaného před podáním žaloby k čemukoli vyzýval, že by na něj směřoval jakoukoli komunikaci. Stejně tak není doloženo, že by jej o cokoli žádal. Naopak, sám žalobce již ve svém vyjádření ze dne [datum] uvádí, že žalobu vůči oběma žalovaným podává z důvodu opatrnosti. Do spisu založená předžalobní komunikace se týká 2/ žalovaného a nedostatek komunikace či neochota tohoto účastníka nemůže zapříčinit postup podle § 150 o. s. ř.

13. I bez ohledu na shora uvedené nemá odvolací soud za to, že by zde ve vztahu k náhradě nákladů řízení 1/ žalovaného existovaly důvody hodné zvláštního zřetele, pro něž by bylo možné postupovat podle § 150 o. s. ř.

14. Odvolací soud akcentuje, že mezi nejčastější kategorie důvodů pro použití moderačního práva podle § 150 o. s. ř. (z nichž lze dovodit existenci důvodů hodných zvláštního zřetele) patří zejména a) nepřiměřená tvrdost a nutnost dosažení spravedlnosti mezi účastníky, b) podíl obou stran na vzniku a průběhu sporu, c) povaha a okolnosti sporu, d) složitost dosud neřešené právní problematiky, e) osobní poměry účastníka a nedostatečná znalost procesního práva jeho zástupce, který není advokátem či f) nízký příjem účastníka.

15. Odvolací soud neshledal v posuzovaném případě existenci žádného z nich. Ve věci samé se jednalo o standardní spor o plnění, jehož náročnost nemůže zvýšit ani skutečnost, že titul měl svůj základ v předpisech pracovního práva. Nebylo prokázáno, že by na straně 1/ žalovaného došlo před zahájením sporu k negativnímu, šikanoznímu či obstrukčnímu jednání ve vztahu k žalobci, naopak, sám žalobce explicitně uváděl, že okruh účastníků na straně žalované definoval z důvodu opatrnosti. Pokud si žalobce tedy zvolil takovouto procesní taktiku, pak lze dané přičítat nikoli k tíži a v neprospěch 1/ žalovaného, který byl ve sporu stranou úspěšnou. Žalobce byl po celou dobu řízení zastoupen vlastním právním zástupcem, což vylučuje, že by ve věci byl nějak procesně či osobně znevýhodněn či že by jeho poměry byly nějak výrazně špatné.

16. Při reflektování výše uvedeného proto odvolací soud shledal aplikaci § 150 o. s. ř. na posuzovaný případ nesprávnou a provedenou nikoli v intencích zákona i skutkových zjištění. Odvolací soud zdůrazňuje, že soud I. stupně měl 1/ žalovanému přiznat proti žalobci náhradu nákladů řízení podle principů uvedených v § 142 odst. 1 o. s. ř, neboť 1/ žalovaný byl ve sporu zcela úspěšný.

17. Při kalkulaci náhrady nákladů řízení na straně 1/ žalovaného vycházel odvolací soud z obsahu spisu a z tarifní hodnoty sporu, která se v průběhu řízení měnila, a to tak, že nejprve činila [částka], následně [částka] a posléze [částka], tudíž danému byla při reflektování § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif v platném znění (dále jen„ AT“) přizpůsobena i odměna právního zástupce 1/ žalovaného, za jednotlivé úkony právní služby. Odvolací soud taktéž uvádí, že při posuzování výše odměny za jednotlivé úkony právní služby přihlédl i k hledisku účelnosti a obsahové náročnosti provedených úkonů. Na základě daného přiznal 1/ žalovanému proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení v celkové částce [částka], která sestává z a) odměny právního zástupce 1/ žalovaného za 2 úkony právní služby po [částka] /převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. a) a g) AT, (tarifní hodnota [částka]), b) odměny právního zástupce 1/ žalovaného za dva úkony právní služby po [částka] /vyjádření ze dne [datum] a ze dne [datum] podle § 11 odst. 2 a 3 AT, (tarifní hodnota [částka]), c) odměny právního zástupce 1/ žalovaného za jeden úkon právní služby ve výši [částka] /účast na jednání dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. g) AT, (tarifní hodnota [částka]), d) odměny právního zástupce 1/žalovaného za jeden úkon právní služby ve výši [částka] /závěrečný návrh ze dne [datum] podle § 11 odst. 2 a 3 AT, (tarifní hodnota [částka]), e) šesti paušálních náhrad po [částka] podle § 13 odst. 4 AT k výše uvedeným úkonům právní služby, celkem [částka] a náhrady za 21% DPH v částce [částka] podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř., celkem [částka].

18. Protože o nákladech řízení mezi žalobcem a 1/ žalovaným rozhodl soud I. stupně nesprávně (co do základu a tedy i částky), změnil odvolací soud postupem podle § 220 odst. 1 o. s. ř. napadené rozhodnutí ve výroku IV/ tak, jak vyplývá z výroku I/ tohoto usnesení.

19. 1/ žalovaný byl zcela úspěšný v daném odvolacím řízení, má proto právo na plnou náhradu nákladů v jeho průběhu vzniklých (§ 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.). Náklady řízení sestávají z poloviční výše odměny za odvolání, kdy je třeba vycházet z punkta [částka] (částky, která byla předmětem odvolacího řízení – srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] /pro účely odměny advokáta hodnotou věci, pokud odvolání směřuje pouze do výroku o náhradě nákladů řízení, částka náhrady nákladů řízení, do níž směřuje odvolání, a nikoli hodnota předmětu řízení ve věci samé/), kdy výše odměny po snížení dle § 11 odst. 2 písm. c) a § 7 bod 5. advokátního tarifu činí [částka], dále je tvoří režijní paušál podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši [částka], náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % dle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., kdy tato činí [částka]. Náhrada nákladů tohoto odvolacího řízení 1/žalovaného tak představuje částku [částka], která mu byla odvolacím soudem přiznána výrokem II/ tohoto usnesení v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.).

20. Výrok ad I/ napadeného rozsudku (ve znění opravných usnesení) nebyl dotčen odvoláním žádného z účastníků, proto zůstal stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu. Výroky ad II/, III/ a V/ napadeného rozsudku (ve znění opravných usnesení) byly dotčeny odvoláním 2/žalovaného, přičemž však odvolací řízení zahájené k danému odvolání bylo zastaveno usnesením soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], pro nezaplacení soudního poplatku za podané odvolání.