pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem ze dne [datum] ve znění opravného usnesení ze dne [datum] (dále jen pro stručnost rozsudek soudu I. stupně – pozn. odvolacího soudu) soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhá na žalované částky [částka] spolu s úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 3,5% ročně od [datum] do [datum], ve výši 9,5% ročně od [datum] do [datum], ve výši 8,75% ročně od [datum] do [datum], ve výši 9% ročně od [datum] do [datum], ve výši 9,5% ročně od [datum] do [datum], ve výši 9,75% ročně od [datum] do [datum], ve výši 10,5% ročně od [datum] do [datum], ve výši 10,75% ročně od [datum] do [datum], ve výši 9,25% ročně od [datum] do [datum], ve výši 8,5% ročně od [datum] do [datum], ve výši 8% ročně od [datum] do [datum], ve výši 7,75% ročně od [datum] do [datum], ve výši 7,5% ročně od [datum] do [datum], ve výši 7,05% ročně od [datum] do [datum] a za dobu od [datum] do zaplacení s úrokem z prodlení ročně ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repooperace [obec] národní banky vyhlášené ve věstníku [obec] národní banky a platné vždy k 1. dni příslušného kalendářního pololetí (výrok I.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce po žalované domáhal náhrady škody ve výši [částka], která mu byla způsobena v řízení sp. zn. [spisová značka] u Městského soudu v Praze. Dne [datum] byl prohlášen konkurs na úpadce [anonymizováno], pojišťovna, a.s. Žalobce se v konkursním řízení domáhal zaplacení náhrady mzdy po svém bývalém zaměstnavateli, přičemž do konkursního řízení přihlásil pohledávku ve výši [částka]. Správcem konkursní podstaty bylo žalobci vyplaceno pouze [částka] čistého. Dohoda o ukončení pracovního poměru byla uzavřena až [datum]. Od počátku konkursního řízení bylo dle žalobce zřejmé, že jeho pohledávka je pohledávkou za podstatou, která byla dopisem správce konkursní podstaty vyčíslena v částce [částka]. Konkursní soud se dle žalobce při své dohledové činnosti nedostatečně zabýval činností správce konkursní podstaty ve vztahu k pohledávce žalobce

a připustil usnesením č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], aby byl proveden částečný rozvrh přesto, že nebyla uhrazena pohledávka žalobce vyplývající ze mzdových nároků jako pohledávka přednostní. Podle § 30 odst. 3 ZoKV může být částečný rozvrh povolen pouze

v případě, jestliže to umožňuje stav zpeněžení konkursní podstaty a je-li zřejmé, že provedení rozvrhu po konečné zprávě tím nebude ohroženo. K tomu ovšem v daném případě dle žalobce došlo, neboť povolením částečného rozvrhu vznikl stav, kdy správce konkursní podstaty nedisponoval finančními prostředky dostatečnými k uspokojení přednostní pohledávky žalobce. Žalobce se poté žalobou ze dne [datum], podanou [datum] k Okresnímu soudu v Liberci, domáhal určení existence pohledávky žalobce za podstatou úpadce [anonymizováno], pojišťovna, a.s., [IČO]. Dne [datum] vydal soud I. stupně rozsudek č. j. [číslo jednací], kterým uložil žalovanému zaplatit částku [částka] s příslušenstvím, co do částky [částka]

s příslušenstvím žalobu zamítl. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. V současné době žalobce sice disponuje pravomocným rozsudkem, dle něhož je povinností správce konkursní podstaty úpadce zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím a nahradit náklady řízení, avšak správce konkursní podstaty nedisponuje potřebnými finančními prostředky. Z konečné zprávy insolvenčního správce ze dne [datum] vyplynulo, že pohledávka žalobce ve výši [částka] nebude uspokojena. V daném případě tak dle žalobce správce konkursní podstaty neplnil řádně své povinnosti, když nevyplatil žalobci jeho pohledávku a ani nezajistil uspokojení této pohledávky, a to ani poté, co byla věc pravomocně rozhodnuta soudem. Stejně tak neplnil řádně své povinnost konkursní soud, když nepostupoval důsledně dle § 12 ZKV, zejména nepřijal opatření nezbytná k zajištění účelu konkursu. Soudu přitom muselo být z dohledové činnosti známo, že žalobce přihlásil svou pohledávku do konkursního řízení, stejně tak mu muselo být známo, že tato pohledávka nebyla uspokojena a je předmětem soudního řízení. Přesto konkursní soud z titulu své dohledové funkce nezajistil, aby byly pro účely případného uspokojení žalobce deponovány příslušné finanční prostředky, což vyústilo v situaci, že žalobce disponuje pravomocným rozsudkem, nicméně v majetkové podstatě úpadce již není dostatek finančních prostředků k jeho uspokojení. Žalobci tak vznikla dle žalobce škoda ve výši odpovídající přiznané částce podle pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], tj. [částka] s úrokem z prodlení a náklady řízení ve výši [částka]. Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne [datum], žalovaná však tomuto nároku žalobce nevyhověla.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že u ní žalobce dne [datum] podal žádost o předběžné projednání nároku ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., na náhradu škody ve výši [částka] s příslušenstvím, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem správce konkurzní podstaty [právnická osoba], pojišťovna a.s. a Městského soudu v Praze v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná nároku žalobce nevyhověla ani zčásti, což mu sdělila svým stanoviskem ze dne [datum]. Žalovaná doplnila, že žalobce přihlásil pohledávku ve výši [částka]. Správce konkursní podstaty uznal mzdový nárok žadatele ve výši [částka], který mu se souhlasem věřitelského výboru vyplatil. Věřitelský výbor na jednání dne [datum] vyslovil souhlas se zaplacením částky [částka] žalobci z důvodu náhrady mzdy při neplatném rozvázání pracovního poměru úpadcem dle rozhodnutí soudu, která byla žalobcem přihlášena přihláškou, kterou se domáhal uspokojení jednak pohledávky II. třídy ve výši [částka], jednak mzdového nároku. V konečné zprávě [číslo] ze dne [datum] měl správce konkursní podstaty všechny pracovní nároky za uspokojené, o čemž informoval věřitelský výbor i soud. Soud rozhodl o částečném rozvrhu dle rozhodnutí schůze věřitelů dne [datum]. Žalobce proti rozhodnutí o částečném rozvrhu odvolání nepodal. Částečný rozvrh nabyl právní moci dne [datum]. Žalobce podal určovací žalobu až dne [datum], o čemž se správce konkursní podstaty i soud dozvěděl v [anonymizováno] [rok]. V této souvislosti žalovaná zdůraznila, že neodpovídá za činnost správců konkurzní podstaty. Provedeným šetřením bylo žalovanou zjištěno, že soud dohled na konkurzním řízením nezanedbal a v jeho postupu tak nelze dle žalované spatřovat nesprávný úřední postup dle zákona č. 82/1998 Sb. Dle žalované tak chybí odpovědnostní titul státu za tvrzenou škodu, neboť z provedeného šetření nelze vyvozovat žádné porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti. Žalovaná rovněž vznesla námitku promlčení nároku na náhradu majetkové škody.

4. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že v konkursním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] byl žalobce přihlášen jako věřitel [číslo] se svou pohledávkou, vyplývající z pracovněprávního vztahu, jehož určení se ještě před zahájením konkursního řízení domáhal na svém původním zaměstnavateli [právnická osoba] Protože pracovněprávní vztah mezi žalobcem a původním věřitelem byl Okresním soudem v Liberci v řízení sp. zn. [spisová značka] shledán jako nadále trvající, přihlásil žalobce své nároky do konkursního řízení, přičemž tyto vyčíslil na částku [částka] (dílčí pohledávka [číslo]) a dále požadoval jako věřitel druhé třídy částku [částka] (dílčí pohledávka [číslo]). Do konkursního řízení byly přihlášeny toliko tři pohledávky z důvodu pracovních nároků, a to dvě z důvodu nezaplaceného odstupného při skončení pracovního poměru a pohledávka žalobce. Pohledávky věřitelů z důvodu nezaplaceného odstupného byly jakožto pohledávky za konkursní podstatou uhrazeny v plné výši ke dni [datum], přičemž žalobci byla dne [datum] vyplacena na uspokojení jeho přihlášené pohledávky [číslo] po odvodech a daních částka [částka] čistého. Správce konkurzní podstaty uznal rozsudkem přiznaný nárok klienta o neplatném rozvázání pracovního poměru úpadcem ve výši [částka] a se souhlasem věřitelského výboru tuto částku vyplatil, aniž by žalobce proti tomuto čehokoliv namítal. V konečné zprávě ze dne [datum] měl správce konkurzní podstaty všechny pracovní nároky za uspokojené, o čemž informoval věřitelský výbor i soud. Schůze věřitelů dne [datum] rozhodla o zahájení úkonů k ukončení konkursu a poměrného uspokojení věřitelů

s přihlédnutím k nedobytným pohledávkám a stavu majetkové podstaty. Správce konkursní podstaty předložil dne [datum] návrh na částečný rozvrh. Usnesením ze dne [datum] soud rozhodl o částečném rozvrhu. V řízení bylo přihlášeno více než 511 věřitelů druhé třídy. Tito byli uspokojeni částečným rozvrhem ze dne [datum] v rozsahu 0,938%, kdy jim byla vyplacena celkem částka [částka] (včetně pohledávky žalobce [číslo] ve výši [částka], uspokojené v rozsahu [částka]). Usnesení bylo vyvěšeno na úřední desce soudu. Žalobce proti němu nepodal odvolání. Právní moci nabylo dne [datum]. Žalobce se poté žalobou ze dne

[datum], podanou [datum] k Okresnímu soudu v Liberci, domáhal určení existence pohledávky žalobce za podstatou úpadce [anonymizováno], pojišťovna, a.s., [IČO]. Dne [datum] vydal soud I. stupně rozsudek č. j. [číslo jednací], kterým uložil žalovanému zaplatit částku [částka] s příslušenstvím, co do částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. V té době však již z majetkové podstaty úpadce nebylo možné ničeho vyplatit a tento stav setrval až do vydání konečné zprávy insolvenčního správce ze dne [datum]. Žalobce v následujícím období podával opakovaně opravné prostředky do usnesení, kterým byla schválena konečná zpráva. Městský soud v Praze poté rozhodl o zrušení konkurzu pro nedostatek majetku postačujícího k úhradě nákladů konkurzu usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum].

5. Na podkladě těchto skutkových zjištění se soud I. stupně nejprve zabýval vznesenou námitkou promlčení. V této souvislosti dospěl k závěru, že žalobce se s jistotou dozvěděl o tom, že mu vznikla majetková škoda z konečné zprávy insolvenčního správce ze dne [datum]. Ode dne [datum] běžela dle soudu I. stupně tříletá promlčecí doba. Žalobce mohl svůj nárok uplatnit

u žalované dle nalézacího soudu nejpozději dne [datum]. Jestliže žalobce uplatnil předběžně svůj nárok u žalované již dne [datum], učinil tak dle soudu I. stupně ještě před počátkem běhu promlčecí lhůty, přičemž tato ani nepočala běžet a okamžitě došlo k jejímu stavení. Žaloba tak měla být dle soudu I. stupně podána nejpozději [datum]. Pokud byla podána již [datum], byla dle nalézacího soudu podána včas. Námitku promlčení nároku žalobce neshledal proto soud I. stupně důvodnou.

6. Soud I. stupně dále poukázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ze kterého vyplynulo, že žalobcův nárok, přiznaný v řízení vedeném

u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka], neměl povahu mzdového nároku, jak jej označil žalobce, ale povahu nároku na náhradu mzdy při neplatném rozvázání pracovního poměru tak, jak jej posoudil správce konkursní podstaty. Takovou povahu mají z pracovních nároků jen ty nároky, které vznikly až po prohlášení konkurzu, nebo v měsíci, v němž byl konkurs prohlášen, kdy takovéto pracovní nároky vzniklé poslední 3 roky před prohlášením konkurzu jsou pohledávkami první třídy, které musejí být do konkurzu řádně a včas přihlášeny. Po jejich přezkoumání, budou-li zjištěny, mohou být uspokojeny pouze na základě pravomocného rozvrhového usnesení. Vzhledem k tomu, že žalobci po zániku jeho funkce nebyla přidělena jiná práce až do [datum], přičemž správce náhradu mzdy již přednostně uspokojil jako pohledávku za podstatou, byť za období [datum] do [datum], k tomuto uspokojení správce použil z konkursní podstaty celkovou částku [částka] zahrnující jak hrubou mzdu, tak také odvody. Žádná náhrada mzdy za období předcházející měsíc únor 2002, v němž byl konkurz prohlášen, přitom nemohla mít režim pohledávky za podstatou a její uskutečněné přednostní uspokojení v tomto režimu, tudíž postrádalo opodstatnění. Odvolací soud dále konstatoval, že za celé inkriminované období od [datum] do [datum] nevznikl žalobci žádný nárok na náhradu mzdy a současně mu za tu dobu nevznikl ani jím domnívaný mzdový nárok, tedy nárok za podstatou, který v konkursu uplatnil. Jakkoliv pracovní poměr odvolatele u úpadce trval i poté, co se ke dni [datum] vzdal funkce, kterou již nadále nezastával, od uvedeného data nebylo dohodnuto jeho jiné pracovní zařazení, a to až do skončení jeho pracovního poměru dohodou ke dni [datum]. Žalobce po tu dobu nemohl konat u úpadce žádnou práci, a proto mu za tuto dobu nenáležela mzda ani náhrada mzdy dovozovaná správcem, protože se nejednalo o nárok z neplatného rozvázání pracovního poměru ani o překážku v práci na straně zaměstnavatele. Na tom nemění nic skutečnost, že se odvolatel, posléze rozhodl prosazovat svůj domnívaný pracovní nárok i za další období trvání jeho pracovního poměru žalobou podanou proti správci ve věci [spisová značka], v níž byl následně vydán sporný rozsudek, o který opírá svůj nárok.

7. Z uvedeného rozhodnutí dle soudu I. stupně vyplývá, že v daném případě nemohlo dojít

k nesprávnému úřednímu postupu či nezákonnému rozhodnutí, který měl spočívat v nedoplacení zbývající části pohledávky žalobce, což mělo vést ke vzniku žalobcem tvrzené škody. Naopak, pokud k nesprávnému úřednímu postupu došlo, byl to dle soudu I. stupně postup, kdy byl žalobce částečně uspokojen, aniž by mu na výplatu vzniklo právo. Pro úplnost soud I. stupně konstatoval, že i kdyby byl v dané věci dán odpovědnostní titul, nebylo by možné nárok žalobce považovat za důvodný i s ohledem na to, že v daném případě byla přetržena příčinná souvislost mezi vzniklou škodou a nesprávným úředním postupem. Žalobce se dle nalézacího soudu na jím tvrzené škodě svým způsobem spolupodílel, když se nároku z tvrzeného mzdového nároku začal domáhat až po vydání rozvrhového usnesení, které nabylo právní moci dne [datum], aniž by jej napadl odvoláním. Za nepřípadné označil soud I. stupně námitky žalobce, že se o vydání daného rozhodnutí nedozvěděl, když bylo uvedené rozhodnutí vyvěšováno v souladu s tehdejší úpravou zákona o konkursu a vyrovnání na úřední desce soudu a zveřejněno v deníku Economia. Žalobce podal dle soudu I. stupně určovací žalobu až dne [datum], tedy více než rok po částečném rozvrhu. S ohledem na to shora uvedené skutečnostia závěry soud I. stupně žalobu zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s poukazem na § 142 odst. 1, § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášku č. 254/2015 Sb., a přiznal úspěšné žalované proti žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] za vyjádření k žalobě.

9. Žalobce napadl rozsudek soudu I. stupně včasným a přípustným odvoláním. Svým odvoláním podaném v blanketní formě a posléze doplněném dne [datum] brojil proti oběma výrokům napadeného rozsudku, a to z důvodů dle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. V odvolání nejrpve stručně zrekapituloval skutkové a právní závěry, k nimž prvostupňový soudu dospěl. Soud I. stupně opřel dle žalobce své zamítavé rozhodnutí o rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. [číslo jednací]. Dále dospěl dle žalobce k závěru, že žalobci za období od [datum], co se vzdal funkce, až do [datum], kdy došlo k ukončení jeho pracovního poměru dohodou, nevznikl nárok na mzdu ani na náhradu mzdy, neboť práci nevykonával, nebylo dohodnuto jeho další pracovní zařazení. Dle soudu na tom nic nemění ani rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Soud I. stupně však v této části dospěl dle žalobce

k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Předně je dle žalobce otázkou právního výkladu charakter ust. § 65 zákona

č. 65/1965 Sb. ve znění do [datum]. Z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] se dle žalobce podává, že právní praxe vcelku jednotně mínila, že po odvolání zaměstnance nastává stav, kdy zde není určen druh práce, který by mu zaměstnavatel mohl přidělovat, byly však vyslovovány rozdílné názory na to, jaké důsledky lze z uvedeného stavu vyvozovat. O tom, že existující právní stav byl vnímán jako závažný problém odůvodňující legislativní změnu, svědčí dle žalobce i důvodová zpráva k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, jenž byl posléze přijat pod

[číslo] Sb. Dle žalobce lze tedy připustit, že i před novelou zákona č. 65/1965 Sb. provedenou [ustanovení pr. předpisu] se v případě žalobce mohlo jednat o překážku v práci na straně zaměstnavatele dle § 130, a žalobce měl nárok na náhradu mzdy. Žalobce opakovaně písemně žádal správce konkursní podstaty o přidělování práce, a to již od rozhodnutí soudu, kterým bylo určeno, že pracovní poměr žalobce trvá. Po prohlášení konkursu správce odmítal dle žalobce skončení pracovního poměru až do [datum] Městský soud v Praze jako soud konkursní a Vrchní soud v Praze jako soud odvolací v minulosti dle žalobce posoudily pohledávku jeho pohledávku vždy též jako pohledávku pracovní a nevyjadřovaly žádné pochybnosti o charakteru pohledávky, ale ani o její existenci. Toto vyplývá dle žalobce z usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. [číslo jednací], stejně jako z usnesení Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] Vrchní soud v Praze i v usnesení č. j. [číslo jednací], zařazuje pohledávku žalobce mezi (neuspokojené) pohledávky za podstatou. Soud I. stupně oproti konkursnímu soudu nebere dle žalobce v potaz existenci pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Dle žalobce rovněž dotvořil argumentaci Vrchního soudu a rozvedl ji tak, že popřel pohledávku žalobce co do jejího základu. Pokud dospěl soud I. stupně k závěru, že pohledávka žalobce z titulu pracovního nároku vůbec neexistuje, je tedy dle žalobce takové právní posouzení věci nesprávné.

10. K závěru o přetržení příčinné souvislosti mezi vzniklou škodou a nesprávným úředním rozhodnutím v důsledku nepodání opravného prostředku proti částečnému rozvrhu vydanému Městským soudem v Praze č. j. [číslo jednací], žalobce uvedl, že pokud by nebyl proveden částečný rozvrh dle shora uvedeného usnesení, pak by majetková podstata úpadce byla vyšší

o částku [částka]. Tato částka by, bylo-li by respektováno zákonem stanovené pořadí uspokojování pohledávek, byla použita na úhradu pracovní pohledávky žalobce. Žalobce v této souvislosti poukázal na skutečnost, že ostatní zapodstatové pracovní pohledávky přihlášené do konkursu úpadce byly zcela uspokojeny. Dle žalobce tak byl porušen princip poměrného uspokojení pohledávek zapodstatových věřitelů. Žalobce o vydání usnesení o částečném rozvrhu nebyl žádným způsobem informován. Usnesení je dle žalobce navíc v rozporu s § 30 odst. 3 zák. č. 328/1991 Sb. o konkurzu a vyrovnání (dále jen ve zkratce ZKV, pozn. odvolacího soudu). Částečný rozvrh byl dle žalobce schválen i přesto, že jak správce konkursní podstaty, tak soud byli s ohledem na konkursní spis seznámeni s existencí pracovní pohledávky žalobce

a s tím, že tato pohledávka nebyla zcela uspokojena. Pokud za takového stavu věci považuje soud I. stupně dle žalobce za důvod k zamítnutí žaloby pouhou skutečnost, že žalobce nebrojil proti částečnému rozvrhu opravnými prostředky, považuje takový přístup za zcela nepřiměřeně formalistický. Dle žalobce to byl v prvé řadě konkursní soud, který byl povinen dohlížet na konkursní řízení a činnost správce konkursní podstaty, a zabezpečit řádné uspokojování pohledávek přihlášených věřitelů, s akcentem na pohledávky za podstatou a pohledávky pracovní. Konkursní soud dle žalobce postupoval zejména v rozporu s § 12 ZKV, v důsledku čehož vznikla žalobci škoda ve výši uplatněné žalobou. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu změnil a žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalobci přiznal právo na náhradu nákladů za řízení před soudy obou stupňů.

11. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila velice stručně tak, že soud I. stupně věc zcela správně po skutkové i právní stránce posoudil, odůvodnění rozsudku je kvalitní a přesvědčivé, postavené na dostatečně zjištěném skutkovém stavu. Navrhla, aby byl napadený rozsudek jako věcně správný potvrzen.

12. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

13. Odvolací soud po přezkumu napadeného rozsudku konstatuje, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, ze kterých čerpal správná skutková zjištění. Takto správně zjištěný skutkový stav nicméně neposoudil soud I. stupně zcela správně po stránce právní, byť správně aplikoval právní úpravu zákona č. 82/1998 Sb.

14. Jak vyplývá již ze žalobních tvrzení, tvrzená škoda měla žalobci vzniknout v důsledku vadného plnění povinností správcem konkursní podstaty, respektive v důsledku ne/plnění povinností konkursním soudem v řízení vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. [spisová značka], který dle žalobce nepostupoval důsledně dle § 12 ZKV, když připustil usnesením č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], aby byl proveden částečný rozvrh přesto, že nebyla uhrazena pohledávka žalobce vyplývající ze mzdových nároků jako pohledávka přednostní. Uvedená tvrzení byla ostatně zopakována i v odvolání žalobce.

15. Z judikatury, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [spisová značka], lze dovodit,

že zákon č. 82/1998 Sb. rozlišuje dvě základní formy objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou v souvislosti s výkonem státní moci státními a jinými pověřenými orgány. Prvotní podmínkou odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím podle zákona

č. 82/1998 Sb. je existence rozhodnutí, jímž v konkrétní věci státní orgán aplikuje obecné pravidlo právní normy na jím posuzovaný případ a rozhoduje tak o oprávněních a povinnostech individuálních subjektů. Podle ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. však je nezbytnou podmínkou odpovědnosti státu, aby pravomocné nebo bez ohledu na právní moc vykonatelné rozhodnutí bylo jako nezákonné zrušeno či změněno. Druhá forma objektivní odpovědnosti státu se spojuje s nesprávným úředním postupem, jímž je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti; zpravidla jde o postup, který s rozhodovací činností nesouvisí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát podle uvedeného ustanovení odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Z tohoto hlediska je nesprávným úředním postupem souvisejícím

s rozhodovací činností např. nevydání či opožděné vydání rozhodnutí, mělo-li být v souladu

s uvedenými pravidly správně vydáno či vydáno ve stanovené lhůtě, případně jiná nečinnost státního orgánu či jiné vady ve způsobu vedení řízení. Stát podle uvedených ustanovení odpovídá za předpokladu, že poškozenému vznikla škoda (majetková újma vyjádřitelná v penězích), která je v příčinné souvislosti s uvedeným postupem, tedy je-li nesprávný postup orgánu státu se vznikem škody ve vztahu příčiny a následku. Pokud ovšem orgán státu shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu podle ust. § 7 a násl. zákona č. 82/1998 Sb.

16. S ohledem na shora uvedené a s přihlédnutím k obsahu žaloby, je nutné za právní titul, na základě kterého žalobce požaduje náhradu škody, považovat nezákonné rozhodnutí a nikoliv nesprávný úřední postup. Žalobcem zpochybňovaná činnost konkursního soudu zcela nepochybně byla učiněna v průběhu jeho rozhodování, přičemž následně vyústila v rozhodnutí. Tuto skutečnost ostatně potvrzuje i sám žalobce, který uvedl, že pokud by nebyl proveden částečný rozvrh dle usnesení konkursního soudu, pak by majetková podstata úpadce byla vyššío částku [částka], která by byla použita na úhradu pracovní pohledávky žalobce.

17. Z tohoto důvodu je nutné za právní titul, od kterého odvozuje žalobce svůj nárok na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb., označit žalobcem uvedené usnesení Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí].

18. Základní podmínkou pro vznik nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím je dle ust. § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. existence pravomocného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. V případě žalobce sice existuje pravomocné rozhodnutí, a to usnesení Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], nicméně toto rozhodnutí zrušeno nebo změněno pro nezákonnost nebylo, což vyplývá, jak ze žalobních tvrzení, tak i ze spisu Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka] a mezi účastníky je ostatně i nesporné. Odvolací soud v této souvislosti pouze pro úplnost dodává, že ani soud I. stupně ani soud odvolací není oprávněn v tomto řízení přezkoumávat zákonnost žalobcem zpochybňovaného rozhodnutí. Soud I. stupně navíc zcela správně poukázal na skutečnost, že žalobce předmětné rozvrhové usnesení nenapadl odvoláním, v důsledku čehož by byla přetržena příčinná souvislost mezi tvrzeným nezákonným rozhodnutím (v případě, že by jeho nezákonnost byla deklarována) a tvrzenou škodou. Nárok žalobce by musel být v takovém případě shledán v souladu s ust. § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. neoprávněným. Odvolací soud rovněž sdílí závěry soudu I. stupně o nedůvodnosti námitek žalobce stran nevědomosti žalobce o přijetí rozvrhového usnesení. Sám žalobce zcela nepochybně nehájil svá práva dostatečným způsobem, když mu nic nebránilo v podání žaloby proti správci konkursní podstaty již po částečné úhradě jeho nároků v srpnu 2004 až do podání návrhu na částečný rozvrh, respektive v podání odvolání proti rozvrhovému usnesení, v důsledku kterého došlo ke snížení majetkové podstaty o částku [částka]. Pokud se žalobce rozhodl podat žalobu až po právní moci rozvrhového usnesení, musí nést následky svého jednání. Žalobce byl v konečném důsledku se svojí žalobou sice úspěšný, nicméně soudem přiznaný nárok se stal naturální obligací, a to v důsledku nedostatku majetku v majetkové podstatě úpadce. Existence pravomocného rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým byla žalobci částka [částka] s příslušestvím včetně náhrady nákladů řízení přiznáno proti konkurznímu správci, je v této souvislosti nerozhodná.

19. Za dané situace proto nebylo pro posouzení nároku žalobce primárně rozhodující, jaký charakter mají nároky uplatněné žalobcem v konkursním řízení, nicméně zda je v případě žalobce splněna základní podmínka pro vznik odpovědnosti státu za škodu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., a to existence odpovědnostního titulu, v tomto případě nezákonného rozhodnutí, přičemž s ohledem na absenci nezákonného rozhodnutí, jak je popsáno v předchozím odstavci, nebylo možné než uzavřít, že předmětná základní podmínka pro vznik odpovědnosti státu za žalobcem tvrzenou škodu splněna nebyla, v důsledku čehož nevznikl ani žalobou uplatněný nárok na náhradu škody.

20. Odvolací soud tak uzavírá, že žalobcem uplatněné odvolací důvody s ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti dány nejsou. Proto napadený rozsudek soudu I. stupně ze dne [datum] ve znění opravného usnesení ze dne [datum] ve výroku ad I. potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, a to včetně správného výroku ad II. o nákladech řízení mezi žalobcem

a žalovanou.

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. a contrario, když procesně úspěšné žalované žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly. Stručné vyjádření obsažené v omluvě neobsahuje žádnou argumentaci, odvolací soud ho proto jako úkon podle vyhl. č. 254/2015 Sb. nehonoroval.