Rozhodnutí 62 CO 241/2022-231

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zastavil řízení do částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a o stanovení měsíční renty [částka] od [datum] (výrok II.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému na nákladech řízení [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.). Takto rozhodl o žalobě ze dne [datum], kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a renty do budoucna z titulu náhrady škody, kterou utrpěl při dopravní nehodě dne [datum] zaviněnou panem [jméno] [příjmení].

2. Pod bodem 4. odůvodnění svého rozhodnutí prvostupňový soud nejprve vymezil předmět řízení tak, jak se postupně měnil. Připustil, že opomněl rozhodnout o rozšíření žaloby na částku [částka] a o částečném zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby. Předmětem řízení podle prvostupňového soudu zůstala nadále částka [částka] s příslušenstvím, kdy žalobce na jednání dne [datum] uvedl, že se domáhá zaplacení částky [částka], soud prvního stupně proto řízení zastavil co do rozdílu, tedy co do částky [částka].

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů, vzal za zjištěné, že žalobce byl [datum] účastníkem dopravní nehody, kterou zavinil řidič vozu odpovědnostně pojištěného u žalovaného. Při nehodě utrpěl zranění, o jejichž charakteru nebylo sporu. Žalovaný v rámci řešení pojistné události žalobce vyplatil náhradu bolestné a ztížení společenského uplatnění ve výši určené znaleckými posudky, sporná zůstala otázka výše náhrady za ztrátu na výdělku v souvislosti s příčinnou souvislostí snížené pracovní schopnosti žalobce s dopravní nehodou a otázka promlčení.

4. Soud prvního stupně žalobu neshledal důvodnou, když v prvé řadě přisvědčil námitce promlčení vznesené žalovaným ohledně náhrady za ztrátu na výdělku za roky [rok] až [rok]. K tomu odkázal na § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1, § 620 odst. 1 a § 629 a § 636 o. z.; uvedená zákonná ustanovení soud prvního stupně odcitoval. Poté uzavřel, že žaloba byla soudu doručena dne [datum] a tříletá promlčecí lhůta ohledně nároku za rok [rok] uplynula rokem [rok]. Nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za rok [rok] by dle soudu bylo naopak třeba považovat za nepromlčený.

5. Odlišná situace nastala v případě náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, když i tento nárok žalobce promlčen není za stavu, kdy žalobci byl přiznán rozhodnutím [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne [datum] zpětně od [datum] invalidní důchod. Prvostupňový soud s odkazem na judikaturu dovodil, že poškozený získával vědomost o ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti až poté, kdy bylo vydáno rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu, a poškozený se o tomto rozhodnutí dozvěděl. Za tohoto stavu tak nárok žalobce na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti promlčen není.

6. Ohledně nepromlčených nároků však prvostupňový soud uvedl, že tyto neshledal opodstatněnými pro nedostatek příčinné souvislosti s předmětnou nehodou, ale v souvislosti„ předchorobím“ žalobce. Pod bodem 23. odůvodnění svého rozhodnutí zrekapituloval [anonymizována dvě slova] žalobce a uzavřel, že příčinná souvislost mezi nehodou a vznikem invalidity žalobce nebyla prokázána. Žalobu proto v plném rozsahu zamítl.

7. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení přiznal úspěšnému žalovanému s tím, že jejich výši určil podle vyhlášky č. 254/2015 Sb.

8. Proti rozsudku podal odvolání žalobce, a to do jeho výroků II. a III. Blanketní odvolání, doplnil podáním ze dne [datum]. V odvolání nejprve obsáhle citoval z odůvodnění napadeného rozsudku - bod 23. odůvodnění, - s nímž vyslovil nesouhlas. Naopak poukázal na posudek o invaliditě ze dne [datum], z něhož rovněž citoval a uzavřel, že z posudku vyplývá, že v souvislosti s úrazem ze dne [datum] byly u žalobce mimo jiné poškozeny zhmožděním bérce dolní končetiny. Má-li být nárok žalobce zamítnut z důvodu odlišného popisu poškození zdraví v posudku o invaliditě a názoru soudu, jedná se o otázku odbornou, na kterou by měl být zpracován revizní znalecký posudek. Příčinná souvislost poškození kolenních kloubů žalobce se vznikem invalidity prokázána byla též expertním posudkem Dr. [příjmení] a závěr soudu o tom, že příčinná souvislost mezi nehodou a nikam invalidity u žalobce prokázána nebyla, tak se zřetelem na listinné důkazy neobstojí. Podle žalobce prvostupňový soud důkazy hodnotil svévolně, tedy učinil je předmětem svých úvah, avšak hodnocení vycházelo toliko z jeho subjektivních názorů. Žalobce závěrem žádal, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce stručně odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku, které považuje za správné jak po stránce skutkové, tak i právní. Žádal jeho potvrzení.

10. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, aniž by ve věci nařizoval odvolací jednání / § 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř. a neshledal podmínky pro konečné rozhodnutí ve věci.

11. V prvé řadě odvolací soud uvádí, že odvolání žalobce směřovalo toliko do výroků II. a III. rozsudku; výrok I. o částečném zastavení řízení do částky [částka] s příslušenstvím (nespecifikovaným) zůstal odvoláním nedotčen. Protože však, jak bude uvedeno ještě dále, v řízení není jednoznačně zřejmé, co je jeho předmětem, tedy jaká částka je vlastně předmětem sporu, odvolací soud výrok o částečném zastavení řízení považuje za závislý výrok ve smyslu § 206 odst. 2 věta druhá o. s. ř. ve vztahu k výroku II., který přezkumné činnosti odvolacího soudu podléhá rovněž / § 212 písm. a) o. s. ř.

12. Důvody, které vedly odvolací soud ke zrušení napadeného rozsudku, jsou ryze procesní. Žalobce totiž v průběhu řízení předmět řízení opakovaně„ upravoval“ tak, že žalobu buď bral částečně zpět ve smyslu § 96 o. s. ř., nebo ji naopak rozšiřoval postupem podle § 95 o. s. ř., a to následujícím způsobem.

Žaloba ze dne [datum] (č. l. 1 - 4) - žalobce požaduje valorizovanou ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB platné pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 7 procentních bodů z této částky ode dne podání žaloby do zaplacení a peněžitý důchod, tedy rentu (kterou žalobce nevyčíslil).

Návrh na změnu žaloby ze dne [datum] (č. l. 29 – 31) - požaduje náhradu za ztrátu na výdělku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB platné pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 7 procentních bodů z této částky ode dne podání žaloby do zaplacení - o tomto návrhu nebylo soudem rozhodnuto a dále rentu (měsíční důchod) v částce, která je neurčitá.

Protokol o jednání ze dne [datum], č. l. 139 a 140 - vyčísluje nově nárok na částku [částka] (bez příslušenství) a žádá částečné zastavení, přičemž uvádí, že pokud se bude vycházet z původní částky [částka] (bez příslušenství) – viz žaloba, pak žádá o částečné zastavení ve výši [částka] (bez příslušenství), pokud by se vycházelo z částky [částka] (bez příslušenství), pak žádá zastavení co do částky [částka] (bez příslušenství).

Doplnění skutkových tvrzení ze dne [datum], č. l. 147 – 151 - žalobce vyčísluje nárok na náhradu za ztrátu na výdělku na částku [částka] (bez příslušenství) a vyčísluje rentu do budoucna na částku [částka] měsíčně s tím, že současně žádá„ zvyšování renty“ od 1. 1.„ následujícího roku“ o částku [částka] - výpočet zvýšené renty dále vysvětluje.

Protokol z jednání ze dne [datum] č. l. 201 - 208, na č. l. 206 – 207 - žalobce uvádí, že žádá o snížení nároku co do částky [částka], v tomto směru také k otázce soudu uvádí, že bere zpět co do částky [částka], včetně příslušenství a nadále požaduje částku [částka] (bez příslušenství) představující náhradu za ztrátu na výdělku a rentu ve výši [částka] od [datum].

Na to vydán rozsudek na č. l. 215

13. Soud prvního stupně těmto podáním, resp. návrhům žalobce nevěnoval pozornost a souhrnně se s nimi vypořádal až v napadeném rozsudku, kdy výrokem I. řízení zastavil do částky [částka] s příslušenstvím, které nespecifikoval. Teprve při předposledním jednání dne [datum] se prvostupňový soud, se pokusil v součinnosti s žalobcem ujasnit si, co je vlastně předmětem sporu, pochybil však tím, že se nevypořádal s každým jednotlivým návrhem samostatně, ale až souhrnně v napadeném rozsudku, a to navíc nesprávně, když předmět řízení tak, jak byl žalobcem postupně vymezován, vůbec neodpovídá původní žalované částce uplatněné žalobou. Prvostupňový soud si tohoto pochybení zjevně byl vědom, když v odůvodnění rozsudku pod bodem 4. připustil, že„ opomněl rozhodnout o rozšíření žaloby na částku [částka] a o částečném zastavení řízení pro zpětvzetí žaloby“.

14. Pochybení soudu prvního stupně je však třeba přičíst též zčásti žalobci, který nebyl schopen předmět řízení vymezit dostatečně určitě a jednoznačně tak, jak má na mysli ustavení § 79 odst. 1 o. s. ř. Je jistě právem žalobce v průběhu řízení žalobu za splnění zákonných podmínek částečně vzít zpět a stejně tak navrhnout změnu žaloby (§ 96 a § 95 o. s. ř.), nicméně musí tak učinit jednoznačně a srozumitelně. Jak již odvolací soud naznačil, žalobce předmět řízení neustále„ upravoval“ a to navíc, jak vyplývá z výše uvedeného, neurčitě a zmatečně, když například vůbec není zřejmé, zda žalobce v průběhu řízení požadoval příslušenství či nikoliv. To se v jednotlivých uváděných částkách střídavě objevuje a střídavě neobjevuje - viz přehled shora. Soud prvního stupně však pochybil, když žalobce nevedl k odstranění vad těchto podání postupem podle § 5 a § 43 o. s. ř.

15. Protože není zřejmé, zda dosud byl vyčerpán předmět řízení za stavu, kdy soud prvního stupně nerozhodl o změně žaloby podle § 95 o. s. ř. a ani o částečných zpětvzetí žaloby podle § 96 o. s. ř. je nutno uzavřít, že řízení před soudem prvního stupně je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž nápravu nemohl zjednat ani odvolací soud, neboť k rozhodnutí o změně žaloby, respektive o částečném zpětvzetí žaloby v řízení před soudem prvního stupně, je věcně a funkčně příslušný soud prvního stupně (§ 212a odst. 5 věta druhá o. s. ř.). Je tak naplněn odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. a odvolacímu soudu nezbylo, než rozsudek soudu prvního stupně zrušit podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a věc prvostupňovému soudu vrátit k dalšímu řízení podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

16. Soud prvního stupně bude v řízení pokračovat, když především odstraní procesní vady řízení, tak jak jsou shora uvedeny, tedy v součinnosti žalobcem si ujasní, co je předmětem sporu, rozhodne o dosavadních podáních žalobce, kterými žalobce žalobu bere částečně zpět, respektive ji mění a teprve poté, kdy bude najisto postaveno, co je předmětem řízení, o důvodnosti žaloby znovu rozhodne, přičemž se vypořádá i s námitkami uplatněnými žalobcem v odvolání. Odvolací soud k tomu dodává, že je ovšem rovněž na žalobci, aby předmět řízení vymezil jasně a určitě, přičemž se jeví účelným, aby tak učinil nejlépe jedním podáním a nikoliv několika dalšími podáními, kterými bude provádět další nové výpočty svých nároků. Je v prvé řadě povinností žalobce, který je zastoupen advokátkou, tedy profesionálkou v oboru právo, aby si svůj nárok jasně vymezil.

17. V novém rozhodnutí soud prvního stupně znovu rozhodne též o nákladech řízení, včetně řízení odvolacího (§ 224 odst. 3 o. s. ř.). Právním názorem, vysloveným v tomto rozhodnutí, je soud prvního stupně podle § 226 odst. 1 o. s. ř. vázán.