o vypořádání společného jmění manželů, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem zastavil řízení co do návrhu žalobkyně, aby do výlučného vlastnictví žalovaného byl přikázán osobní automobil tov. zn. Audi, dále zahradní traktor, 2x zahradní sekačka, štípačka dříví, 2x motorová pila, přímočará pila, 2x vrtačka, vysokotlakový čistič, zahradní čerpadlo a běžné nářadí nacházející se v chalupě (výrok I), z věcí, které měli žalobkyně a žalovaný ve společném jmění manželů, do vlastnictví žalobkyně přikázal tyto nemovitosti: bytová jednotka [číslo] v domě [adresa], zapsaná na [list vlastnictví], včetně spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na společných částech domu s [adresa] a na pozemcích parc. [číslo] o výměře [výměra], parc. [číslo] o výměře [výměra] a parc. [číslo] o výměře [výměra] zapsaných na [list vlastnictví], vše v k. ú. [část obce], obec Praha v celkové ceně [částka] (výrok II), rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na vyrovnání jeho podílu částku [částka] do třech měsíců od právní moci rozsudku (výrok III) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok [příjmení]).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala vypořádání zaniklého společného jmění manželů se žalovaným. Předmětem vypořádání zpočátku byla bytová jednotka včetně vybavení [číslo] v domě [adresa] zapsaná na [list vlastnictví], včetně spoluvlastnického podílu na společných částech domu a pozemcích tam specifikovaných, zapsaných na [list vlastnictví], vše v k. ú. [část obce] obec Praha (dále jen„ předmětný byt“), [značka automobilu] [registrační značka] nebo osobní automobil tov. zn. Audi, zahradní stroje, náčiní a nářadí nacházející se na chalupě v budově [adresa] v k. ú. [obec] u [obec], obec Tuhaň, která je v podílovém spoluvlastnictví účastníků v rozsahu id. ½. Žalobkyně následně vzala svou žalobu ohledně zahradního traktoru, dvou sekaček, štípačky dříví, dvou motorových pil, přímočaré pily, dvou vrtaček, vysokotlakového čističe, zahradního čerpadla a dalšího nářadí nacházející se na chalupě v budově [adresa] v k. ú. [obec] u [obec] a dále ohledně osobního automobilu tov. zn. Audi zpět a soud I. stupně v tomto rozsahu žalobu zastavil. Žalovaný potvrdil, že částku [částka] z prodeje osobního automobilu tov. zn. Škoda Octavia žalobkyni i přes původní dohodu nevyplatil a žádal, aby byla zahrnuta do rozsudku jako součást vypořádání společného jmění manželů.

3. Dle žalobních tvrzení vztahující se k předmětnému bytu byl předmětný byt přidělen žalobkyni rozhodnutím o přidělení bytu Obvodním národním výborem v [obec a číslo] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo], a to za účelem bydlení. Dne [datum] se žalobkyně stala členkou Bytového družstva [anonymizováno], které se stalo vlastníkem bytového domu. Členský podíl uhradila žalobkyně ze svého výlučného jmění. Dne [datum] žalobkyně s žalovaným uzavřela bezúplatnou dohodu o převodu členských práv a povinností, na základě které převedla částečně svá členská práva a povinnosti, včetně práva nájmu bytu na žalovaného a účastníci jako manželé se tak stali společnými členy družstva. S právními účinky k [datum] se účastníci stali na základě smlouvy o převodu jednotky do vlastnictví člena družstva vlastníky bytové jednotky [číslo] v domě [adresa] zapsané na [list vlastnictví], včetně příslušných spoluvlastnických podílů jak na společných částech domu, tak na pozemcích, kdy vše nabyli do společného jmění manželů. Žalobkyně ze svých vlastních finančních prostředků uhradila částku ve výši [částka] za převod předmětného bytu. Žalovaný nabyl členský podíl v bytovém družstvu v době, kdy již žalobkyně byt užívala [anonymizována dvě slova], hradila z vlastních prostředků veškeré náklady na byt. Celkově má žalobkyně byt v užívání/vlastnictví po dobu [anonymizována dvě slova] a žalovaný má vlastnická práva k bytu po dobu pouze devíti [anonymizováno]. Dále žalobkyně tvrdila, že to byl žalovaný, kdo se z bytu odstěhoval kvůli vztahu s jinou ženou, se kterou má nezletilé dítě a od [datum] v bytě nebydlí a nijak na něj nepřispívá. Žalobkyně vše hradí z vlastních finančních prostředků. Byt žalobkyně užívala již v době svého prvního manželství s panem [jméno] [příjmení], který plně uznal práva žalobkyně na byt a žádného vypořádání ve vztahu k bytu při vypořádání majetku manželů nepožadoval. Žalobkyně dále uvedla, že získala dne [datum] částku ve výši [částka] do svého výlučného vlastnictví darem od přítelkyně [příjmení] [příjmení], kterou postupně investovala do majetku ve společném jmění manželů.

4. Žalovaný souhlasil, aby předmětný byt připadl do výlučného vlastnictví žalobkyně a navrhoval, aby jí byla uložena povinnost zaplatit mu [anonymizováno] hodnoty tohoto bytu. Co se týče osobního automobilu tov. zn. Škoda, tento převzal k užívání, avšak ne v provozuschopném stavu a nechal jej opravit za částku cca [částka] a následně jej prodal a uvedl, že nikdy nebyl vlastníkem vozidla tov. zn. Audi. K otázce vypořádání předmětného bytu uvedl, že se s žalobkyní seznámil, když mu bylo cca [anonymizována dvě slova], tato byla vdaná a po několikaměsíčním mimomanželském vztahu se jako matka čtyř dětí rozvedla a začali v bytě bydlet společně, byt jí ponechal její bývalý první manžel. Jednalo se o státní byt. Již před rokem [rok] oba účastníci podnikali v oboru stánkového prodeje a zeleniny, po roce [rok] i v kamenné prodejně, žalovaný nechával vedení finanční hospodaření na své partnerce, později manželce, která soustřeďovala jejich společné příjmy na účtu vedeném jen na její jméno, neboť žalovaný neměl tehdy ani běžný účet a podnikal jen s hotovými penězi. Veškeré úhrady a platby za cokoliv, co si za dobu soužití pořídili, jsou vedeny na jméno žalobkyně. Za účelem narovnání jejich vztahu k bytu a vzhledem k letitým společným splátkám družstvu převedla v roce [rok] částečně družstevní podíl žalobkyně na žalovaného jako svého manžela. Dále se žalovaný vyjádřil k daru od třetí osoby ve výši [částka], uvedl, že [příjmení] [příjmení] poskytla v roce [rok] účastníkům řízení částku [částka], a ta byla použita dílem pro jejich podnikání a dílem na vybavení domácnosti, podporu dětí žalobkyně a dále byla spotřebována při běžném vedení domácnosti a na chalupě v [obec]. Celou částku však jako půjčku vrátili ve splátkách paní [příjmení].

5. V závěru řízení (po částečném zpětvzetí) byl okruh vypořádání společného jmění manželů zúžen na předmětný byt a kupní cenu za [značka automobilu].

6. Soud I. stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů, zjistil, že rozhodnutím o přidělení bytu z [datum] vydaným Obvodním národním výborem v [obec a číslo] byl žalobkyni přidělen předmětný byt. Dne [datum] se žalobkyně stala členkou Bytového družstva [anonymizováno], s nímž dne [datum] uzavřela nájemní smlouvu o nájmu družstevního bytu. Dne [datum] účastníci uzavřeli manželství, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo jejich manželství rozvedeno, rozsudek nabyl právní moci [datum]. Dne [datum] žalobkyně jako členka Bytového družstva [anonymizováno] dohodou o převodu členských práv a povinností převedla na žalovaného část členských práv a povinností tak, že z výlučného členství žalobkyně v bytovém družstvu se oba účastníci stali společnými členy bytového družstva. Bytové družstvo [anonymizováno] s právními účinky vkladu [datum] uzavřelo s žalobkyní a žalovaným, jako manžely a členy družstva a nájemci, smlouvu o převodu jednotky do vlastnictví člena družstva včetně kupní ceny na pozemky s tím, že předmětná jednotka byla v uvedené smlouvě blíže specifikována. Z ocenění tržní ceny bytové jednotky z [datum] předložené žalobkyní a vypracované společností [právnická osoba] bylo zjištěno, že její cena byla stanovena na částku [částka] a z ocenění předloženého žalovaným, které bylo vypracováno [právnická osoba] dne [datum] bylo zjištěno, že celková výše tržní ceny je stanovena na částku [částka]. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], bylo zjištěno, že tímto usnesením byl schválen smír žalobkyně a jejího bývalého manžela [jméno] [příjmení] tak, že právo společného užívání předmětného bytu se zrušuje a výlučnou uživatelkou bytu se stává žalobkyně. Účastníci spolu žili několik [anonymizováno] před uzavřením manželství, společně hospodařili. Platby, které byly v průběhu jejich soužití (před sňatkem i po sňatku) v souvislosti se společným hospodařením prováděny, byly prováděny z účtu žalobkyně, na který byla poukazována posléze i mzda žalovaného, z počátku příjem z podnikání. [jméno] žalobkyně potvrdila, že se žalovaný na financování společného soužití podílel. V bytě s oběma účastníky žily i další osoby z rodiny žalobkyně. Pokud žalobkyně uváděla, že obdržela darem od paní [příjmení] částku [částka], jejíž část vložila mimo jiné i do rekonstrukce předmětného bytu, na které se fyzicky podíleli oba účastníci, pak soud uzavřel, že uvedené tvrzení neprokázala. Soud I. stupně uzavřel, že oba účastníci přispívali do společného jmění manželů rovným dílem, podle svých možností.

7. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil (zejména) podle § 740 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Ohledně vypořádání předmětné bytové jednotky soud v souladu s návrhy obou účastníků tuto přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně. Při vypořádání předmětného bytu bylo přistoupeno k vypořádání této bytové jednotky v poměru 80 % ve prospěch žalobkyně, 20 % ve prospěch žalovaného. K této nerovnosti podílů (pouze ve vztahu k této bytové jednotce) soud dospěl na základě úvahy, neboť to byla právě výlučně žalobkyně, která se zasloužila o nabytí a udržení předmětné bytové jednotky, a to od počátku přidělení bytu do užívání v roce [rok], vstupu do bytového družstva v roce [rok] a s tím související uzavření nájemní smlouvy v roce 1999. Žalovaný se stal členem bytového družstva pouze na základě jednostranného úkonu žalobkyně v roce [rok] a následně došlo k převodu bytové jednotky do společného jmění manželů v roce 2011. Soud I. stupně tedy uzavřel, že žalovaný se nikterak o nabytí a udržení předmětného bytu nezasloužil, přihlédl k délce trvání manželství účastníků (12 [anonymizováno]) v poměru k době užívání bytu žalobkyní (36 [anonymizováno]), rovněž ke skutečnosti, že z manželství účastníků se nenarodily žádné děti. Uvedl, že žalovaný se podílel na splátkách anuity v celkové výši cca [částka], která je v porovnání s cenou bytu zcela zanedbatelná. Kdyby tedy nebylo individuálního právního jednání žalobkyně ohledně členského podílu ve vztahu k žalovanému, nebyla by tato bytové jednotka předmětem vypořádání. Uvedené skutečnosti pak odůvodňují uvedenou nerovnost podílu v případě vypořádání této bytové jednotky. Soud I. stupně při stanovení tržní ceny bytové jednotky vyšel z průměru cen uvedených v odborných vyjádřeních a určil cenu ve výši [částka], z toho 80 % = [částka], 20 % = [částka]. Ohledně vypořádání kupní ceny osobního automobilu Škoda Octavia soud k tzv. disparitě podílu nepřistoupil, každému z účastníků náleží částka [částka], a jelikož žalovaný tuto částku žalobkyni z prodeje automobilu nevyplatil, soud zohlednil tuto částku ve výši vypořádacího podílu ([částka] – [částka] = [částka]).

8. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 1 o. s. ř. a uvedl, že toto řízení může být zahájeno k návrhu kteréhokoli z bývalých manželů, každý z nich má potenciálně postavení žalobce i žalovaného. Nelze tedy hovořit o úspěchu či neúspěchu ve věci a přiznat tak některému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Bylo tak rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

9. Proti rozsudku, a to pouze do jeho výroku č. III podal odvolání žalovaný.

10. Žalovaný ve svém odvolání ze dne [datum] uplatnil odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Namítl, že rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaný uvedl, že si je vědom toho, že soudní praxe a judikatura ve vztahu k rozšíření společného jmění manželů o dříve výlučný majetek některého z nich připustila, že takové rozšíření společného jmění manželů může vést k úvaze soudů o disparitě vypořádacího podílu, nicméně v tomto případě není tato úvaha dostatečně opodstatněná a zvláště ne v poměru [anonymizováno]. Nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že kdyby nebylo individuálního právního jednání žalobkyně ohledně členského podílu, nebyl by předmětný byt předmětem vypořádání. Uvedl, že společné členství v družstvu vzniklo a bylo důsledkem vývoje vztahu mezi účastníky. Smlouva o převodu členských práv a povinností mezi účastníky byla uzavřena za trvání manželství, oba účastníci si byli vědomi jejich následků a učinili tak záměrně úpravu k předmětnému bytu, který dlouhodobě užívali již jako partneři. Do bytové jednotky společně investovali, prováděli společně její údržbu a opravy a v tomto směru tedy nemá žalobkyně žádné zvláštní zásluhy. Žalovaný, ačkoliv založil novou rodinu a potřeboval vyřešit nově svou bytovou potřebu, souhlasil, aby bytová jednotka byla přikázána žalobkyni. Tento svůj ústupek považoval za dostačenou kompenzaci zásluh žalobkyně o získání předmětného bytu. Dále uvedl, že měsíční splácení anuity bytu ve výši [částka] nelze posuzovat izolovaně.

11. Žalovaný závěrem žádal, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že bude nově stanovena částka k vyplacení vypořádání ve prospěch žalovaného a tato neklesne pod 40 % účastníky odsouhlaseného středu tržní ceny předmětného bytu, tj. pod částku [částka] s odečtem [částka] s níž žalovaný souhlasí.

12. Žalobkyně se ve svém písemném vyjádření k odvolání žalovaného po meritorní stránce ztotožnila s rozsudkem soudu I. stupně a považovala jej za věcně správný. Nejprve stučně zrekapitulovala závěry, k nimž soud I. stupně po provedeném dokazování dospěl a dále uvedla, že i dle ustálené judikatury je zřejmé, že odklon od rovnosti podílů obou účastníků a aplikace ustanovení § 742 odst. 1 písm. f) o. z. je s ohledem na to, jak se každý z nich zasloužil o nabytí a udržení předmětného bytu, v tomto případě zcela na místě. Uvedla, že rozšířila společné jmění manželů o svůj výlučný majetek, což byl zásadní bod, který bylo třeba při vypořádání zaniklého společného jmění vzít v potaz. Žalovaný naopak byl po celou dobu řízení pasivní, neprokázal, že by se jakkoliv podílel na splácení anuity, na investicích do předmětného bytu, na rekonstrukci apod. Žalovaný přispíval žalobkyni na chod domácnosti, záležitosti s bytem si však řešila žalobkyně sama, neboť se jednalo o její vlastní byt, kde vyrůstaly její děti a kde žila se svojí rodinou. Žalovaný žalobkyni opustil, protože čekal rodinu s jinou ženou, od svého odstěhování na úhrady spojené s bytem ničeho nepřispěl, o byt se nezajímá, na jeho údržbě se již od [anonymizováno] [rok] nijak nepodílí. Mezi účastníky je pouze nesporné, že z konečné částky za vypořádání vlastnických práv k předmětnému bytu bude odečtena částka ve výši [částka], což odpovídá části kupní ceny [značka automobilu], [registrační značka].

13. Žalobkyně závěrem navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu I. stupně, jako věcně správný, potvrdil a přiznal žalobkyni náklady řízení před odvolacím soudem.

14. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v ust. § 205 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a to vyjma výroku ad I. (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) a shledal, že odvolání žalovaného není důvodné.

15. Odvolací soud konstatuje, že odůvodnění napadeného rozsudku splňuje všechny náležitosti uvedené v § 157 odst. 2 o. s. ř., kdy soud I. stupně přesvědčivě vysvětlil, které důkazy provedl a jaká z nich učinil skutková zjištění, uvedl výsledný skutkový stav, který vzal za prokázaný a to, jak ho posoudil po stránce právní.

16. Předně odvolací soud uvádí, že shledal správné a opodstatněné rozhodnutí soudu I. stupně ve výroku č. II, kterým bylo rozhodnuto, že z věcí, které měli žalobkyně a žalovaný ve společném jmění manželů, se do vlastnictví žalobkyně přikazuje bytová jednotka [číslo] v domě [adresa], zapsaná na [list vlastnictví], včetně spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na společných částech domu s [adresa] a na pozemcích parc. [číslo] o výměře [výměra], parc. [číslo] o výměře [výměra] a parc. [číslo] o výměře [výměra] zapsaných na [list vlastnictví], vše v k. ú. [část obce], obec Praha v celkové ceně [částka] Odvolací soud napadený rozsudek v tomto výroku přezkoumal pouze v souvislosti s výrokem III napadeného rozsudku, neboť jde o situaci, kdy z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání poměru mezi účastníky (§ 206 odst. 2 věta druhá o. s. ř. a § 212 písm. c) o. s. ř. Mezi účastníky přitom nebylo sporu, že předmětný byt zůstane ve vlastnictví žalobkyně a odvolací soud v tomto směru plně odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu I. stupně.

17. K otázce disparity podílů odvolací soud předně odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], dle které i v poměrech o. z. může soud při vypořádání společného jmění manželů rozhodnout s využitím tzv. disparity (nerovnosti) podílů. Tomuto závěru jednoznačně nasvědčují i kritéria uvedená v § 742 odst. 1 o. z., k němuž je soud povinen při vypořádání přihlédnout. Vyloučení úvahy o disparitě podílů by znamenalo faktickou obsolentnost uvedených zákonných hledisek. Z uvedeného vyplývá jednoznačný závěr, že disparita podílů na společném jmění manželů je v zásadě považována za spravedlivý korektor a jejím prostřednictvím je pak možné zohlednit konkrétní okolnosti daného případu, když obecný princip by se jevil jako nespravedlivý. Podle závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] disparitu vypořádacích podílů nemusí založit toliko jeden důvod o dostatečné intenzitě, ale je možno uvažovat také o tom, že v určitém případě bude shledáno více okolností, které by samy o sobě nemusely disparitu založit. Dále je pak pro posouzení možné disparity podílů nutno přihlédnout k jejich intenzitě, době trvání či časovému rozsahu jejich existence. Jako konkrétní důvody disparity jsou judikovány zejména negativní okolnosti na straně jednoho z manželů za trvání manželství, zásluhovost či zájem nezletilých dětí. Ve vztahu k zásluhovosti vychází judikatura z toho, kdy zvýšené úsilí jednoho z manželů zajistilo nabytí a udržení majetku značné hodnoty. V tomto směru je pak možno odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], dle kterého došel Nejvyšší soud ČR k závěru, že pokud za situace, kdy manželé nabyli do společného jmění manželů na základě kupní smlouvy od městské části bytovou jednotku na základě stávajícího společného nájmu manželů, a to za zvýhodněnou cenu, přičemž jeden z manželů, resp. již i jeho předci, byli historickými nájemci bytu, jakož i tento manžel provedl v době před nabytím bytové jednotky do společného jmění manželů ze svých prostředků rozsáhlou rekonstrukci, neshledal soud z toho důvodu žádnou míru disparity v souvislosti se zásluhovostí na nabytí společného jmění, odchýlil se tak od ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR.

18. Z uvedeného pak vyplývá závěr, že postup soudu I. stupně ve vztahu k vypořádání společného jmění manželů byl správný, když rozhodl o disparitě podílů, zohlednil zejména zásluhovost žalobkyně o předmětný byt, kdy tato jej užívala již od roku [rok] a žalovaný až od roku [rok] a že žalovaný se o nabytí předmětného bytu nikterak nezasloužil. Správně rovněž soud I. stupně zohlednil, že nebýt jednostranného úkonu žalobkyně, nedošlo by k převodu předmětného bytu na žalovaného. Ve smyslu shora uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] správně zohlednil i další skutečnosti, tj. že se z manželství žalobkyně a žalovaného nenarodily žádné děti, že předmětný byt obývali bývalý manželé společně s dětmi žalobkyně a že podílení se žalovaného na splátkách anuity bytu bylo ve vztahu k hodnotě předmětného bytu zcela marginální. Soud I. stupně tak správně uzavřel, že disparita podílů bytové jednotky v poměru 80 % ve prospěch žalobkyně a 20 % ve prospěch žalovaného je spravedlivým vypořádáním. Správně pak vyšel i ceny nemovitosti ve výši [částka], kterou určil jako průměr cen uvedených v odborných vyjádřeních, ostatně v tomto směru nebylo mezi účastníky ani sporu. Správně pak postupoval i ve vztahu k osobnímu automobilu Škoda Octavia, kde k disparitě podílů nepřistoupil a rozhodl, že každému z účastníků náleží částka [částka]. K tomu odvolací soud uvádí, že disparita se dle konkrétních okolností věci může vtahovat na veškeré položky tvořící vypořádání jmění manželů či pouze na některé z nich (shodně pak rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

19. Odvolací soud tedy uzavírá, že soud I. stupně zcela správně přikázal předmětný byt žalobkyni a správně určil vypořádací podíl 80 % ve prospěch žalobkyně a 20% ve prospěch žalovaného. Vzhledem k nesporné částce [částka] jako hodnotě předmětného bytu, bylo správně rozhodnuto, že žalobkyně zaplatí žalovanému [částka] jako vypořádání předmětného bytu po odečtení rovněž nesporné výše za polovinu ceny [značka automobilu] [částka].

20. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. tak naplněn není a odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně ve výrocích II. – IV. potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, a to včetně správného nákladového výroku, když zároveň ctil zásadu reformatio in peius, když žalobkyně ani žalovaný se do nákladového výroku neodvolali.

21. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto postupem dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud přiznal plně úspěšné žalobkyni plnou náhradu nákladů odvolacího řízení v částce [částka]. Tyto náklady řízení sestávají z nákladů zastoupení advokátem za dva úkony právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen„ a. t.“), za vyjádření k odvolání ze dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. a účast na jednání dne [datum] před odvolacím soudem podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t.. Výše tarifní hodnoty je v souladu s ust. § 8 odst. 6. a. t. částka [částka] (½ z částky 6 415 000 a ½ z částky [částka]) a výše jednoho úkonu právní služby činí [částka]. K odměně advokáta odvolací soud přičetl dvě náhrady paušálních výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. ve výši [částka] za každý z těchto úkonů. Vzhledem k tomu, že právní zástupkyně žalobkyně není plátcem DPH, činí celkové náklady žalobkyně částku [částka].

22. Výrok ad I. nebyl odvoláním dotčen, a zůstal tak stranou přezkumné činnosti odvolacího soudu (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).