pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru z [datum] (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] (výrok II.) a uložil žalobci povinnost nahradit státu náklady ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, na účet Obvodního soudu pro Prahu 4 (výrok III.) Po provedeném dokazování listinnými důkazy a výslechy svědků vzal nalézací soud za zjištěné, že žalobce pracoval u žalované jako [příjmení] [příjmení] [jméno]. V rámci této pozice vedl tým obchodních zástupců a měl mj. na starost jednání s lékárnami v pohraničí. Podnikání žalované spočívá dle soudu I. stupně v prodeji léků lékárnám prostřednictvím distributorských společností. Žalovaná lékárnám poskytuje různé druhy slev, které je třeba zadat do systému distributorů. Za rozhodování o cenové politice a výši slev, které lze poskytovat lékárnám, u žalované odpovídal dle soudu I. stupně jednatel [příjmení]. Bez jeho vědomí a souhlasu bylo zaměstnancům rovněž zakázáno u distributorů zadávat jiné než předem schválené slevy. Na [anonymizováno] [rok] žalobce uvedená vnitřní pravidla dle nalézacího soudu porušil, když domluvil s vybranými lékárnami předem neschválené plošné slevy na všechny produkty žalované a sám bez vědomí jednatele požádal distributory o zadání těchto slev do systému. Přípisem z [datum] žalovaná okamžitě zrušila pracovní poměr se žalobcem s odkazem na § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. V dopise uvedla, že důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru je nepovolené domlouvání a nastavování speciálních cen a slev u distributorů (období [anonymizováno] [rok], distributoři [anonymizována tři slova] CZ, [anonymizováno] CZ) žalobcem, bez oprávnění a schválení odpovědným nadřízeným pracovníkem, čímž měl žalobce způsobit žalované škodu převyšující [částka]. Okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobci předáno jednatelem žalované [jméno] [příjmení] při poradě konané [datum]. Předání této listiny předcházelo v rámci této porady podrobné přednesení jednotlivých vytýkaných pochybení ze strany jednatele za přítomnosti žalobce a dalších zaměstnanců.

2. Na základě zjištěného skutkového stavu soud I. stupně předně uzavřel, že v projednávaném případě je ze samotného textu okamžitého zrušení pracovního poměru z [datum] dostatečným způsobem zřejmé, v jakém konkrétním jednání žalobce žalovaná spatřuje důvod okamžitého zrušení, že jdeo nepovolené domlouvání a nastavování speciálních cen a slev u konkrétních jmenovaných distributorů na konkrétní specifikované období, a to bez schválení nadřízeným. Soud I. stupně dodal, že i kdyby na základě samotného textu listiny z [datum] byly dány jakékoliv nejasnosti ohledně vymezení důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru, byly by tyto nejasnosti odstraněny výkladem, neboť přímo před předáním dané listiny jednatel žalované ústně jednotlivá pochybení žalobce detailně prezentoval, a žalobci tedy byla ve smyslu § 556 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, známa vůle jednajícího.

3. Nalézací soud nesouhlasil s názorem žalované, že jednání žalobce spočívající v neoprávněném domlouvání a nastavování slev u distributorů je nutné právně kvalifikovat jako útok na majetek zaměstnavatele ve smyslu citované judikatury. Nesouhlasil rovněž s názorem žalované, že rozdíl mezi cenami, za něž byla při žalobcem poskytnutých slevách dotčeným lékárnám prodána léčiva, a plnými cenami takto prodaných léčiv, lze považovat za škodu způsobenou žalobcem žalované. V řízení bylo dle soudu I. stupně prokázáno, že obchodování žalované s lékárnami bylo fakticky založeno na poskytování slev a dalších druhů pobídek k nákupu léčiv právě od žalované společnosti. Pokud tedy žalobce takové slevy s jednotlivými lékárnami domluvil a zadal je u distributorů, zvolil sice bez souhlasu nadřízeného určitou konkrétní obchodní strategii, jeho cílem ale zjevně nebylo dle nalézacího soudu zmenšit majetek žalované, a způsobit jí tak svým jednáním škodu.

4. Jednání žalobce však lze dle soudu I. stupně považovat za porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, a to konkrétně povinnosti plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy ve smyslu § 301 písm. a) zákoník práce. V řízení bylo dle nalézacího soudu prokázáno, že žalovaná společnost byla ze strany jednatele vedena poměrně striktním způsobem v tom smyslu,že poskytované slevy podléhaly jeho předchozímu schválení a komunikace s distributory o jejich nastavení byla výhradně v kompetenci jednatele. Pokud tedy žalobce ve vztahu k některým lékárnám sám bez vědomí jednatele zvolil konkrétní obchodní strategii, poskytl jim slevy a sám požádal distributory o jejich nastavení, pak jednal dle nalézacího soudu za zády jednatele, v rozporu s uvedenými pokyny, čímž hrubě narušil důvěru ve vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Uvedené jednání žalobce lze dle soudu I. stupně považovat za hrubé porušení jeho povinností, při němž nelze po žalované spravedlivě požadovat, aby žalobce nadále zaměstnávala. Soud I. stupně z uvedených důvodů uzavřel, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobci [datum] je platným právním jednáním.

5. Výrok o nákladech řízení účastíků odůvodnil tím, že žalovaná byla ve sporu plně úspěšná, a proto jí přiznal za 12 úkonů právní služby, 12 režijních paušálů a 21% DPH částku [částka] Náklady řízení vyčíslil v odůvodnění svého rozhodnutí.

6. Výrok o nákladech řízení vzniklých státu odůvodnil soud I. stupně s odkazem na § 148 odst. 1 o. s. ř. tím, že v řízení vznikly státu náklady ve výši [částka] představující svědečné vyplacené svědkyni [jméno] [příjmení]. Náhradu nákladů řízení vzniklých státu soud uložil zaplatit žalobci, který nebyl ve věci úspěšný.

7. Proti rozsudku podal odvolání žalobce a uplatnil v něm odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), d), e) a g) o. s. ř. Blanketní odvolání doplnil podáním ze dne [datum]. Žalobce nesouhlasí se zásadními skutkovými závěry soudu I. stupně v napadeném rozsudku. Klíčový skutkový závěr, že žalobce na [anonymizováno] [rok] porušil vnitřní pravidla, když domluvil s vybranými lékárnami předem neschválené plošné slevy na všechny produkty žalované a sám bez vědomí jednatele požádal distributory o zadání těchto slev do systému, je dle žalobce založen výhradně na tvrzení bývalého jednatele [jméno] [příjmení] a jeho účastnické výpovědi. Postup soudu I. stupně považuje žalobce za hrubě nesprávný, odporující provedenému dokazování a porušující princip ochrany slabší strany v pracovněprávních vztazích judikovaný [anonymizováno] i [název soudu]. Soud I. stupně dle žalobce zcela pominul a nijak se nevypořádal s tvrzeními, důkazy a argumenty předloženými ohledně vědomosti a schválení postupu žalobce tehdejším jednatelem žalované. Dle žalobce se nepokusil ani vysvětlit, z jakého důvodu nepovažuje za pravdivé tvrzení žalobce, že jednatel [příjmení] dojednané slevy a komunikaci schválil. Nalézací soud dále dle žalobce zcela pominul a nijak se nevypořádal s rozpory v účastnické výpovědi [jméno] [příjmení], kdy nejprve výslovně popřel, že ve sporných případech mu žalobce vůbec sjednané slevy předložil k odsouhlasení, přičemž posléze připustil, že žalobce mu dojednané slevy předložil k odsouhlasení, ale dále tvrdil, že předložené slevy neodsouhlasil. K formě udělování souhlasu či nesouhlasu s předloženými návrhy žalobce jednatel dle žalobce uvedl, že tyto uděloval písemně, přičemž následně upřesnil, že v případě nesouhlasu tyto uděloval ústně a dotčený zaměstnanec si měl činit písemné poznámky. Poté, co byl konfrontován s protokolem o obsahu výpovědi svědkyně paní [příjmení], dle žalobce uvedl, že jí souhlas s dojednanými slevami a komunikaci s distributory uděloval ústně. Z jediného podpůrného listinného důkazu obsahujícího komunikaci jednatele s distributory nelze dle žalobce dovodit ničeho o udělení či neudělení souhlasu jednatele s žalobcem předloženými slevami. Správným neshledává žalobce ani skutkový závěr soudu I. stupně, že poskytované slevy podléhaly jeho předchozímu schválení a komunikace s distributory o jejich nastavení byla výhradně v kompetenci jednatele s tím, že o tom byly zaměstnancům opakovaně dány jednoznačné pokyny. Žalobce rozporuje, že by zaměstnancům či jemu osobně byly dány jednoznačné pokyny, tím méně, že by byl o procesu schvalování slev řádně proškolen. Žalobce dále rozebral provedené důkazy, poukázal na své vyjádření z [datum], uvedl, co vypověděla svědkyně [příjmení].

8. Důkazní břemeno leží dle žalobce při prokazování porušení pracovních povinností a příslušných předpisů zcela na zaměstnavateli a nemůže být zneužito vůči žalobci, že procesy ve společnosti žalované byly nastaveny způsobem, kdy posouzení klíčové skutkové otázky porušení či neporušení povinnosti, způsobilé dle názoru pana [příjmení] a též soudu I. stupně naplnit podstatu pojmu porušení pracovních předpisů zvlášť hrubým způsobem, leží jen na slovu zaměstnavatele. Dle žalobce je dále třeba vzít v potaz, že zaměstnanci při případném prokazování opaku zpravidla trpí důkazní nouzí. Soud I. stupně v řízení ani neprovedl všechny žalobcem navrhované důkazy, které měly vyvrátit tvrzení žalované.

9. V řízení došlo dle žalobce k situaci, že žalobce byl nucen se bránit různým variantám údajného porušení pokynů, aniž by přesně věděl, jaká varianta je relevantní pro posouzení věci. [jméno] o sobě tato zásadní formální pochybení žalované mají vést dle žalobce k neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne [datum]. Žalovaná od počátku stavěla okamžité zrušení pracovního poměru na údajně způsobené škodě. Po zpochybnění výpočtu škody žalovaná tvrdila, že k naplnění zákonných podmínek postačuje již samotný útok na majetek zaměstnavatele. Teprve, když jednatel [příjmení] [příjmení] při své výpovědi dne [datum] předestřel myšlenku narušení vzájemné důvěry, žalovaná tuto dále v písemném podání rozvedla. Narušením důvěry neuposlechnutím, resp. údajným obejitím jednatele žalované, byla splněna zákonná intenzita porušení povinností, kterou dle žalobce dovodilv souladu s [jméno] [příjmení] soud I. stupně. Žalobce je přesvědčen, že pokud se má jednato pokyny, ukládání povinností či dávání souhlasů, i forma a vymíněný způsob komunikace ukazuje na to, jakou jim zaměstnavatel dává váhu. V případě, že porušení či souhlasu, může mít dle názoru zaměstnavatele i následky v podobě splnění podmínek pro okamžité zrušení pracovního poměru, je dle žalobce povinností zaměstnavatele nastavit podmínky komunikace tak, aby uložené povinnosti či oprávnění zaměstnance byly jednoznačně zachyceny. Žalobce je konfrontován s tvrzením jednatele žalované s dalekosáhlými pro jeho život a dle žalobce v zásadě neexistuje jednoznačný prostředek, jak by mohl tvrzení vyvrátit, a to právě důsledku zavedené a praktikované komunikace ze strany nadřízeného. Takové postavení zaměstnance je ovšem v příkrém rozporu s principy ochrany zaměstnanců a soud I. stupně neměl dle žalobce na argumentaci jednatele žalované přistoupit, či dokonce ji přijmout za svou.

10. Žalobce navrhl, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu I. stupně, případně aby napadený rozsudek změnil a rozhodl v souladu s žalobou.

11. Žalovaná ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce uvedla, že se neztotožňuje se stanoviskem žalobce, že rozhodnutí soudu I. stupně je založeno výhradně na tvrzení pana [jméno] [příjmení] jako bývalého jednatele žalované. Zdůraznila, že žalobce zcela v rozporu s pokyny žalované bez jakéhokoliv oprávnění či souhlasu zaměstnavatele sjednal slevy u distributorů, k čemuž byl oprávněn pouze jednatel [příjmení] [příjmení]. Závěr o neoprávněném nastavení slev vyplynul dle žalované z několika důkazů, a to z e-mailů distributorů, výpovědi jednatele pana [příjmení] a výpovědí svědků [příjmení] [příjmení]. Žalobce dle žalované nastavení slev u distributorů nikdy nerozporoval, naopak trval na tom, že to byla jeho náplň práce, až po výpovědi svědků začal tvrdit, že tak učinil se souhlasem jednatele. Žalovaná se neztotožňuje, že ve výpovědi pana [příjmení] existovaly rozpory a že nemůže být považována za věrohodnou, když výslechy svědků pana [příjmení] a paní [příjmení] dle žalované jen potvrzují tvrzení, která uváděl pan [příjmení], navzájem se doplňují. Žalovaná se dále neztotožnila s tím, že jediným důkazem pro to, že došlo ze strany žalobce k porušení povinnosti, je e-mailová komunikace s distributory. Z té dle žalované vyplývá, že slevy byly nastaveny žalobcem a že pan [příjmení] o nastavení nevěděl. Pokyn nenastavovat slevy u distributorů byl žalobci komunikován dle žalované několikrát. Žalovaná má za to, že poskytnutí slev v rozporu s pokyny nadřízeného je důvodem pro zrušení pracovního poměru okamžitým zrušením a jde minimálně o nepřímý útok na majetek zaměstnavatele.

Žalovaná má dále za to, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce porušil své pracovní povinnosti, a to v intenzitě zvlášť hrubého porušení. Při takové intenzitě porušení povinností žalobce nelze po žalované spravedlivě požadovat, aby žalobce nadále zaměstnávala. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil.

12. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, přičemž neshledal odvolání žalobce opodstatněným.

13. Podle ust. § 38 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru.

14. Podle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce může zaměstnavatel výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.

15. Podle ust. § 301 písm. a) zákoníku práce jsou zaměstnanci povinni pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci.

16. Žalobce v prvé řadě uplatnil odvolací důvod uvedený v § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Odvolací soud konstatuje, že tento odvolací důvod může být dán pouze v řízeních, v nichž se uplatní zásada koncentrace řízení (§ 118b a § 175 odst. 4 část první věty za středníkem o. s. ř.) O žádný z takovýchto případů se však zde nejedná a tento odvolací důvod proto dán není.

17. K hodnocení důkazů uvádí odvolací soud následující. Soud I. stupně provedl všechny důkazy řádně postupem podle § 122 a násl. o. s. ř., řádně je zhodnotil podle zásad uvedených v ust. § 132 o. s. ř., tedy každý důkaz jednotlivě a všechny ve vzájemných souvislostech s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo za řízení najevo. Skutková zjištění mají v provedených důkazech oporu; soud I. stupně přesvědčivě vysvětlil, které skutečnosti vzal za prokázané a které nikoli, tedy učinil správná skutková zjištění a na základě provedených důkazů dospěl ke správnému skutkovému závěru.

18. Odvolací soud je oprávněn zasáhnout do hodnocení důkazů soudem I. stupně pouze tehdy, jestliže hodnocení důkazů soudem I. stupně neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř. Domnívá-li se odvolací soud, že by provedené důkazy měly být hodnoceny odlišně, než se stalo za řízení před soudem I. stupně, je povinen je zopakovat, a to včetně tzv. pominutých důkazů, které soud prvního stupně sice provedl, ale nehodnotil je, ač tak měl učinit. Odvolací soud zde může dokazování i doplnit o důkazy, které dosud nebyly provedeny, ledaže by se jednalo o doplnění dokazování příliš rozsáhlé. V případě, že odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně navíc neodpovídá požadavkům uvedeným v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje všechny informace, které by z hlediska ustanovení § 132 o. s. ř. mělo obsahovat, není zopakování důkazů provedených soudem I. stupně ani doplnění dokazování možné a odvolací soud je povinen vždy rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Jestliže však hodnocení důkazů soudem I. stupně respektuje zásady vyplývající z ustanovení § 132 o. s. ř., byl by za této situace v rozporu se zákonem takový postup odvolacího soudu, který by rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a uložil by mu, aby se v dalším řízení zabýval možným jiným hodnocením těchto důkazů (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Protože hodnocení důkazů soudem I. stupně pravidla volného hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. respektuje, odvolací soud pro odlišné hodnocení (po zopakování či doplnění důkazního řízení podle § 213 odst. 2 a 4 o. s. ř.) neshledal důvod.

19. Žalobce ve svém odvolání dále namítl, že skutkový závěr, na základě něhož soud I. stupně dovodil naplnění podmínek pro okamžité zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, je založen výhradně na tvrzení bývalého jednatele [jméno] [příjmení]. Účastnická výpověď bývalého jednatele žalované však, jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, jediným důkazním prostředkem prokazujícím shora uvedené naplnění podmínek pro okamžité zrušení pracovního poměru, nebyla. Soud I. stupně vycházel rovněž zejména ze svědeckých výpovědí svědků [příjmení] [příjmení], když tyto porovnával s výpovědí jednatele žalované, pana [příjmení], a dále z e-mailové komunikace vedené mezi žalobcem a zaměstnanci distributorských společností ohledně nastavení slev konkrétním lékárnám, e-mailové komunikace vedené v květnu [rok] mezi jednatelem žalovanéa zaměstnanci distributorských společností a e-mailové komunikace vedené mezi žalobcema jednatelem žalované v září 2018 Odvolací soud v uvedené souvislosti dodává, že soud I. stupně se zcela správně zaměřil na posouzení jednání specifikovaného v přezkoumávaném okamžitém zrušení pracovního poměru, kterým bylo nepovolené domlouvání a nastavování speciálních cen a slevu konkrétních distributorů v konkrétním období. Předmětem řízení tudíž primárně nebylo posouzení, zda a v jakém rozsahu byl žalobce pověřen k dojednání slev u konkrétních lékáren, ale až následný proces, v rámci kterého byly dojednané speciální ceny a slevy nastaveny prostřednictvím distributorů, k čemuž byl dle výsledků provedeného dokazování oprávněn výhradně jednatel žalované. Žalobce se přesto ve svém odvolání opakovaně zabývá udělením souhlasu jednatele žalované s poskytnutím slev lékárnám či lékárenským řetězcům. Pokud žalobce dále namítl, že se soud I. stupně nevypořádal s rozpory v účastnické výpovědi [jméno] [příjmení], odvolací soud shledal tuto námitku nedůvodnou, neboť obdobně jako soud I. stupně má za to, že výpovědi svědků a bývalého jednatele jsou věrohodnými důkazními prostředky a korespondujícími vzájemně i s dalšími provedenými důkazy.

20. Je nutné odmítnout i další námitku žalobce, že jediný podpůrný důkaz k výpovědi [jméno] [příjmení] je jeho komunikace s distributory, čímž mělo být doloženo, že jednatel žalované souhlas se slevami nedal a o komunikaci nevěděl. Jak však bylo uvedeno již v předcházejícím odstavci 19., výpověď bývalého jednatele žalované je jedním z řetězce důkazů, které dokládají skutkový stav, na základě něhož dospěl nalézací soud ke svému závěru o oprávněnosti přezkoumávaného okamžitého zrušení pracovního poměru, byť byl nepochybně důkazem významným.

21. Ve vztahu k existenci příslušného pokynu nadřízeného žalobce, pana [příjmení], o domlouvání

a nastavování speciálních cen a slev u distributorů, dle kterého byl k uvedenému jednání oprávněn pouze jednatel žalované, lze poukázat na svědecké výpovědi svědků [příjmení] a [příjmení], jakož i na zápis ze schůze konané u žalované dne [datum], na které byl žalobce přítomen. Vědomost žalobceo příslušném pokynu nepřímo vyplývá i z e-mailové komunikace vedené mezi žalobcem a jednatelem žalované v září 2018, ve které žalobce žádal jednatele žalované, aby u distributora nastavil slevy pro příslušné lékárny. V situaci, kdy žalovaná navrhla důkazy k prokázání svého tvrzení, že v únorua v březnu [rok] sám žalobce požádal distributory o nastavení slev pro konkrétní lékárny, a příslušná e-mailová komunikace žalobce a zaměstnanců distributorských společností byla v řízení provedena, žalobce na vzniklou důkazní situaci odpovídajícím procesním způsobem nereagoval. Žalobce se v zásadě omezil toliko na své tvrzení, že veškeré slevy byly žalobci jednatelem žalované schváleny a že byl pověřen i k jednání s distributory. Žalobce současně poukazoval na skutečnost, že pověření bylo žalobci udělováno jednatelem žalované ústně, v důsledku čehož je v důkazní nouzi. Odvolací soud je přesvědčen, že v tomto směru je nezbytné podpůrně přihlížet i k následnému jednání žalobce poté, kdy bylo žalobci závadné jednání vytčeno. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, žalobci bylo závadné jednání vytčeno jednatelem žalované na meetingu dne [datum], kde mu byl poskytnut prostor pro vyjádření. Žalobce se však k vytčenému závadnému jednání nevyjádřil, což ani nezpochybnil. V případě, že by veškeré slevy byly žalobci jednatelem žalované schváleny a že by byl pověřen i k domlouvání a nastavení slev u distributorů, je odvolací soud přesvědčen, že by tuto námitku na svoji obhajobu uvedl. Nicméně nelze zcela vyloučit situaci, že žalobce byl natolik překvapen kritikou svojí osoby, že s ohledem na veškeré okolnosti dané situace předmětné obhajoby nebyl schopen. V takovém případě však žalobci nic nebránilo, aby předmětnou námitku uplatnil s časovým odstupem alespoň v přípisu ze dne [datum], kterým sdělil žalované, že okamžité zrušení pracovního poměru považuje za neplatné a trvá na dalším zaměstnání. Žalobce však v zásadě ve vztahu k vytýkanému jednání pouze uvedl, že důvody okamžitého zrušení pracovního poměru odmítá. Jak je dále z provedeného dokazování zjevné, žalobce nebyl v této souvislosti odkázán výlučně na svá tvrzenía výslech jednatele žalované, neboť sám předložil i e-mailovou komunikaci s jednatelem žalované ze září 2018 a e-mailovou komunikaci žalobce se zaměstnancem distributora vedenou v únoru [rok]. Z e-mailové komunikace žalobce s jednatelem žalované, která se uskutečnila v září 2018, přitom jednoznačně vyplývá, že 5 měsíců před prvním vytýkaným jednáním žalobce žádal jednatele žalované o co nejrychlejší nastavení slev u distributora a o zahrnutí do komunikace, aby měl o nastavení přehled. Žalobcem tvrzený postup, kdy po uplynutí 5 měsíců sám na základě tvrzeného souhlasu a pověření jednatele, aniž by jednatele žalované zahrnul alespoň mezi adresáty e-mailu, žádá distributora

o nastavení slev, proto zcela oprávněně rovněž vzbuzuje pochybnosti o srozumění jednatele žalované s jednáním žalobce. Pokud by existovala e-mailová komunikace, ze které by vyplývala skutečnost, že jednatel žalované měl povědomost o tom, že slevy u distributorů nastavuje sám žalobce, např. zasláním v kopii jednateli, žalobce by zcela nepochybně mohl minimálně navrhnout takovou komunikaci k důkazu, a to i v situaci, kdy by předmětnou komunikací nedisponoval. Jestliže však taková komunikace neexistuje, je za vzniklou důkazní nouzi odpovědný i sám žalobce.

22. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení nebylo primárně posouzení, zda a v jakém rozsahu byl žalobce pověřen k dojednání slev u konkrétních lékáren, soud I. stupně správně zamítl návrh žalobce na výslech paní [příjmení] a důkazy prokazující praxi žalované k řetězcům v kompetenci žalobce v době jeho působení u žalované a po jeho odchodu.

23. Odvolací soud se dále ztotožňuje se závěry soudu I. stupně o určitosti okamžitého zrušení pracovního poměru jako správnými a v podrobnostech na ně pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí odkazuje. Protiprávní jednání žalobce je specifikované v okamžitém zrušení pracovního poměru dostatečným způsobem, když za toto jednání bylo žalovanou označeno nepovolené domlouvánía nastavování speciálních cen a slev u konkrétních distributorů v konkrétním období. Pokud bylo v okamžitém zrušení dále uvedeno, že k předmětné činnosti neměl žalobce žádné oprávnění, nebylo schváleno odpovědným nadřízeným pracovníkem, a žalobce tak jednal na úkor zaměstnavatele se škodou převyšující [částka], jednalo se již o doplňující informace, které neměly na rozhodnutí soudu o oprávněnosti okamžitého zrušení pracovního poměru vliv.

24. Soudní judikatura již dříve dovodila, že při hodnocení intenzity porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k žalobcem vykonávané práci není významné to, jak určité jednání zaměstnance hodnotí zaměstnavatel ve své výpovědi z pracovního poměru ale to, jak ho lze kvalifikovat z hlediska ustanovení § 52 písm. g) či § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Zákoník práce rozlišuje z hlediska stupně porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci tři stupně, a to 1. porušení této povinnosti zvlášť hrubým způsobem, který zaměstnavatele opravňuje k okamžitému zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, 2. porušení takovéto povinnosti závažným způsobem a 3. soustavné méně závažné porušování této povinnosti. Při zkoumání intenzity porušení pracovní kázně je třeba přihlédnout k osobě zaměstnance, funkci, kterou zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkol, k době a k situaci v níž došlo k porušení pracovní kázně a k míře zavinění zaměstnance, ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance a k důsledkům porušení pracovních povinností pro zaměstnavatele, k tomu zda zaměstnavateli vznikla škoda a podobně (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

25. V neposlední řadě shledal odvolací soud správným i závěr soudu I. stupně, že vytýkané jednání žalobce lze považovat za porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem ve smyslu § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, a to v situaci, kdy byl žalobcem porušen pokyn jednatele žalované s významnými důsledky do hospodářské sféry žalované. V důsledku uvedeného jednání žalobce zcela nepochybně došlo k nalézacímu soudem uvedenému hrubému narušení důvěry ve vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem a naplnění podmínek pro okamžité zrušení pracovního poměru žalobce. S ohledem na rozsah a intenzitu jednání žalobce pak po žalovaném nelze spravedlivě požadovat, aby žalobce zaměstnával alespoň do skončení výpovědní doby (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

26. Odvolací soud tak uzavírá, že ani odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. dány nejsou, a proto napadený rozsudek ve výroku I. podle § 219 o. s. ř. potvrdil jako věcně správný, a to včetně nákladových výroků, kdy o nákladech řízení účastníků soud I. stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a o nákladech řízení státu rozhodl v souladu s ust. § 148 odst. 1 o. s. ř.

27. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1o. s. ř., kdy úspěšné žalované vzniklo právo na náhradu nákladů odvolacího řízení v celkové výši [částka], které sestávají z odměny stanovené dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 bod 5. a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši [částka] za dva úkony uvedené v § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu á [částka] (vyjádření k odvolání žalobce, účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]), z náhrady za 2 režijní paušály á [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifua náhrady za 21% DPH podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.