pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrokem I/). Současně rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrokem II/).

2. Takto rozhodl soud o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala náhrady částky [částka] s příslušenstvím, jako doplatku náhrady nákladů za léčení pojištěnců žalobce [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Podle žalobních tvrzení dne [datum] řídil pan [jméno] [příjmení] [značka automobilu], r. z. [anonymizováno] [číslo] po účelové komunikaci od obce Tištín na [obec], přičemž při jízdě nepřizpůsobil rychlost dopravně technickému stavu komunikace a svým schopnostem, v důsledku čehož uvedl vozidlo do smyku, který nezvládl a vyjel mimo komunikaci, kde narazil do stromu. Při této nehodě utrpěli zranění mimo jiné právě pojištěnci žalobce [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Žalobkyně uhradila poskytovatelům [anonymizována dvě slova] náhradu na nákladech za léčení uvedených poškozených ve výši [částka] (za [jméno] [příjmení]) a [částka] (za [jméno] [příjmení]). Žalovaná však s tvrzením o míře spoluzavinění poškozených uhradila žalobkyni toliko polovinu z uvedené celkové částky, a proto byla žalobkyně nucena domáhat se doplatku [částka] prostřednictvím soudního řízení.

3. Žalovaná nárok neuznala s tvrzením, že žalobní návrh nebyl dostatečný (chybělo označení příslušného [anonymizována dvě slova] a doba, kdy žalobce uhradil náklady léčení, stejně tak, jaká léčba byla poškozeným poskytnuta). Navrhla žalobu zamítnout, neboť pojištěnci žalobkyně absolvovali jízdu ve stavu vysoké opilosti (2,34g alkoholu v krvi), dále při jízdě nebyl pan [jméno] [příjmení] připoután a provozoval technicky nezpůsobilé vozidlo, což žalovaná tvrdila s odkazem na závěry znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D., podle něhož na předmětném vozidle došlo v průběhu jízdy, ještě před nárazem do stromu k oddělení levého zadního kola, a to z důvodu nedostatečného utažení kolových šroubů, což bylo příčinou oddělení kola. Dle zjištěného poškození uložení kolových šroubů v disku a také poškození závitů šroubů bylo zřejmé, že vozidlo bylo s uvolněným levým zadním kolem provozováno již nějakou dobu a řidič toto mohl za jízdy poznat.

4. Soud I. stupně zkoumal spoluzavinění poškozených. Při svém zjištění vycházel především z připojeného spisu [stát. instituce] sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], znaleckého posudku z oboru toxikologie a znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D. Současně soud I. stupně provedl výslech poškozených [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Soud I. stupně zrekapituloval jejich výpovědi a dospěl k závěru, že [anonymizováno] nejsou důvěryhodné, což odůvodnil tím, že je velmi nepravděpodobné, aby oba poškození [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] usnuli tak tvrdě, že by se neprobudili ani po nastartování vozidla nebo při samotné jízdě. Poukázal na to, že oba věděli, že řidič vozidla neměl řidičské oprávnění. Stejně tak označil za vysoce nepravděpodobné, že by se pan [jméno] [příjmení], který byl vlastníkem vozidla a klíče od vozidla měl v kapse kalhot, neprobudil ve chvíli, kdy mu klíče z kapsy vyndal řidič vozidla. Akcentoval, že dle pana [příjmení], tento seděl na zadním sedadle. Uvedl, že vyndání klíčů z kapsy kalhot není nijak jednoduché a je tak, podle názoru soudu I. stupně, vysoce nepravděpodobné, že by se přitom poškozený [příjmení] neprobudil. Posledním důvodem pro závěr soudu I. stupně o nevěrohodnosti jejich výpovědi pak podle soudu I. stupně je, že poškození jsou si moc dobře vědomí, že v případě jejich spoluzavinění může přijít tzv. regres, tedy situace, kdy žalobce bude požadovat úhradu za jejich léčení po nich.

5. Soud I. stupně uzavřel, že oba poškození sedli do auta s vědomím, že bude řídit řidič, který je ve vysokém stupni opilosti a pan [jméno] [příjmení] mu klíče od vozidla předal. Současně nelze, podle názoru soudu I. stupně, opominout, že pan [jméno] [příjmení] nebyl připoutaný bezpečnostními pásy, byť tuto povinnost, za situace, kdy vozidlo je bezpečnostními pásy vybaveno i na zadních sedadlech, měl. Soud I. stupně dále akcentoval nedostatečnosti v technické stránce vozidla a jeho nezpůsobilosti k provozu. Konstatoval, že míra spoluúčasti obou poškozených činila 50% a přisvědčil v tomto směru žalované, která své plnění krátila právě v tomto rozsahu.

6. Soud I. stupně zdůraznil ustanovení § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., podle něhož příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Uvedl, že náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny. Taktéž odkázal na § 2953 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění, podle něhož z důvodů zvláštního zřetele hodných soud náhradu škody přiměřeně sníží, přičemž vezme přitom zřetel zejména na to, jak ke škodě došlo, k osobním a majetkovým poměrům člověka, který škodu způsobil a odpovídá za ni, jakož i k poměrům poškozeného. Poukázal na to, že náhradu nelze snížit, byla-li škoda způsobena úmyslně.

7. Uzavřel, že žalobkyně měla nárok na úhradu nákladů na léčení„ žalovaných“ s ohledem na výše citované ustanovení, pokud však namítala žalovaná míru spoluzavinění poškozených v rozsahu 50% a krátila tak své plnění v tomto rozsahu, její postup byl po právu. Akcentoval, že oba poškození se chovali velmi nezodpovědně, usedli do vozidla s řidičem, který byl podnapilý a bez řidičského oprávnění, o čemž oba poškození věděli. Navíc pan [příjmení] ani nebyl připoután bezpečnostními pásy a s největší pravděpodobností nebyl připoután ani poškozený [příjmení]. Uvedené krácení v rozsahu 50% proto soud I. stupně označil za adekvátní. Protože pak žalovaná uhradila přesně 50% nároku žalobce, soud I. stupně žalobu zcela zamítl.

8. Výrok o náhradě nákladů odůvodnil soud I. stupně odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř., s tím, že žalovaná se náhrady nákladů řízení výslovně vzdala.

9. Proti tomuto rozhodnutí podala včasné odvolání žalobkyně. Zrekapitulovala obsah napadeného rozhodnutí s tím, že s ním vyjádřila nesouhlas, kdy se neztotožnila zejména se skutkovými závěry a zjištěními soudu I. stupně. Akcentovala, že oba poškození vypovídali shodně jak v [anonymizováno], tak v civilním řízení, konzistentně, bez rozporů, tudíž nebyl důvod jim neuvěřit. Oba vypověděli, že v inkriminovaný den po opravě osobního automobilu, při níž se také popíjelo, ještě s dalšími kamarády seděli v autě a poslouchali rádio, přičemž neměli v úmyslu s vozidlem někam jet. Poškozený (a současně svědek) [jméno] [příjmení] také uvedl, že klíčky od vozidla měl v kapse a je si vědom toho, že je řidiči určitě nepředával. Taktéž zdůraznil, že vzhledem k množství alkoholu oba poškození usnuli a nemohli nijak ovlivnit počínání řidiče [jméno] [příjmení], který následně s vozidlem havaroval. Žalobkyně opětovně odkázala na znění § 55 zákona č. 48/1997 Sb., dle kterého příslušná zdravotní pojišťovna má právo na náhradu těch nákladů hrazené služby, které vynaložila v důsledku protiprávního jednání třetí osoby vůči pojištěnci nikoliv v důsledku protiprávního jednání samotného pojištěnce a uzavřela, že neexistuje žádný zákonný důvod, kdy lze požadovat náhradu nákladů na hrazené služby přímo po poškozeném pojištěnci.

10. S tímto podstatným odůvodněním navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému projednání, zejména za účelem správného vyhodnocení důkazů, případně aby nově rozhodl tak, že se žalované ukládá povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím.

11. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání zdůraznila, že napadené rozhodnutí shledává zcela správným, řádně a zcela dostatečně odůvodněným. Je přesvědčena, že prvostupňový soud správně neuvěřil vyslechnutým svědkům, což by bylo společensky neúnosné a z hlediska základní logiky nemožné. Souhlasí proto se skutkovými zjištěními soudu. Měl-li prvostupňový soud na mysli regres, pak šlo o ustanovení § 10 zák. č. 168/1999 Sb. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil. K nařízenému jednání se žalovaná z důvodu kolize omluvila, odkázala na své vyjádření k odvolání.

12. Odvolací soud na základě podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., mimo jiné jej tedy přezkoumal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny. Odvolací soud při nařízeném jednání postupoval dle § 101 odst. 3 za použití § 211 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované, která se z jednání omluvila. V odvolacím řízení podle § 213 odst. 2 a 3 o. s. ř. zopakoval důkaz usnesením Policie České republiky ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] – [anonymizováno] (dále jen„ usnesení PČR“), výpisy z účtů žalobkyně, oznámení o poskytnutí zálohy pojistného plnění z povinného ručení ze dne [datum], výzvou k zaplacení náhrady nákladů způsobených provozem vozidla ze dne [datum], rozpisem plateb žalobkyně a výpisem hromadných plateb z účtu žalobkyně vedeného u [anonymizováno], kdy dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

13. Žalobkyně v odvolání uplatnila odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř., když namítla, že soud I. stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně posoudil i po stránce právní. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. míří na pochybení soudu ve zjištění skutkového stavu věci, které spočívá v tom, že skutkové zjištění, jež bylo podkladem pro rozhodnutí soudu, je nesprávné. Musí jít o takové skutkové zjištění, na jehož základě soud věc posoudil po stránce právní a které je nesprávné v tom smyslu, že nemá oporu v provedeném dokazování. Mezi vadami skutkového zjištění a vadami právního posouzení je úzká vzájemná souvislost. Právní posouzení je nesprávné ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř., jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, případně aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží, či neaplikuje adekvátní právní normu.

14. Předně je třeba odvolatelce přisvědčit v námitce, že rozsudek soudu I. stupně trpí vadou nesprávného (neúplného) zjištění skutkového stavu věci /odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. Prvostupňový soud sice provedl v řízení celou řadu listinných důkazů, avšak neučinil z nich žádné závěry pro posouzení hmotněprávního nároku uplatněného žalobou. Z uvedeného důvodu nosnou část dokazování založeného na listinných důkazech předložených žalobkyní odvolací soud zopakoval, na rozdíl od prvostupňového soudu odvolací soud shledal výslech svědků [příjmení] a [příjmení] ve věci bez právního významu, když o náhradu škody se v řízení nejedná, jak bude uvedeno níže.

15. Z usnesení PČR odvolací soud zjistil, že došlo k odložení podezření ze spáchání [anonymizována tři slova] na [anonymizováno] z nedbalosti, neoprávněného užívání cizí věci, ohrožení pod vlivem návykové látky ve vztahu k zemřelému [jméno] [příjmení], který dne [datum] řídil po předchozím požití návykové látky – alkoholu, osobní motorové vozidlo [příjmení] [příjmení] [registrační značka], a to bez předchozího svolení jeho majitele, po účelové komunikaci vedoucí podél dálnice D1 ve směru od obce Těšice na [obec], kdy nepřizpůsobil rychlost jízdy dopravně technickému stavu komunikace, svým schopnostem, vlastnostem vozidla, kdy vyjel pravými koly vpravo mimo komunikaci na travnatou plochu, čímž uvedl vozidlo do smyku, ve kterém s vozidlem vyjel vlevo mimo komunikaci, kde pravým bokem narazil do vzrostlého stromu, kdy při dopravní nehodě došlo k těžkému zranění mladistvého spolujezdce (jež je podrobně popsáno) na předním sedadle [jméno] [příjmení] s trvalými invalidizujícími následky; spolujezdec na zadním sedadle vpravo [jméno] [příjmení] (vlastník vozidla) utrpěl při dopravní nehodě těžké zranění spočívající ve zlomenině pátého až osmého žebra vpravo, krvácení do pohrudniční dutiny vpravo, otřes mozku s dobou znesnadnění obvyklého způsobu života po dobu 4-6 týdnů, spolujezdec na zadním sedadle vlevo [jméno] [příjmení] utrpěl při dopravní nehodě lehké zranění spočívající ve vykloubení levého lokte, otřesu mozku, nalomení levé patní kosti, pohmoždění a odřeniny levé nohy, přičemž mu tato zranění znesnadňovalo obvyklý způsob života po dobu asi tří týdnů, samotný řidič utrpěl smrtelná zranění, kterým na místě podlehl, kdy při soudní pitvě bylo v krvi řidiče zjištěno 2,34 g alkoholu, řidič nebyl držitelem řidičského oprávnění pro žádnou skupinu.

16. Z přehledu vyúčtovaných výkonů provedených [anonymizována dvě slova] u svaté [jméno] v [obec], [anonymizována dvě slova] službou JmK, p.o. a nákladů léčení v souvislosti s úhradou léků [právnická osoba] vzal odvolací soud za prokázané, že v období od [datum] do [datum] došlo v příčinné souvislosti s újmou na [anonymizováno] [jméno] [příjmení] při dopravní nehodě ze dne [datum] k vyúčtování celkové částky [částka]. Dále vzal za prokázané, že žalobkyně hradila hromadnými platbami vyúčtované úkony nemocnici [datum], [datum], [datum] a [datum], [anonymizována dvě slova] službě JmK, p.o. dne 31. 10 [rok] a náklady léčení [anonymizováno] dne [datum] a [datum] (viz rozpis plateb žalobkyně a výpis hromadných plateb z účtu žalobkyně vedeného u [anonymizováno]).

17. Z přehledu vyúčtovaných výkonů provedených [nemocnice], [anonymizována dvě slova] službou JmK, p.o. a nákladů léčení v souvislosti s úhradou léků [anonymizována dvě slova] [obec] a [právnická osoba] vzal odvolací soud za prokázané, že v období od [datum] do [datum] došlo v příčinné souvislosti s újmou na [anonymizováno] [jméno] [příjmení] při dopravní nehodě ze dne [datum] k vyúčtování celkové částky [částka]. Dále vzal za prokázané, že žalobkyně hradila hromadnými platbami vyúčtované úkony nemocnici [datum], [datum], [datum] a [datum]; [anonymizována dvě slova] službě JmK, p.o. dne [datum] a náklady léčení [anonymizována dvě slova] [obec] dne [datum] a [datum] [právnická osoba] (viz rozpis plateb žalobkyně a výpis hromadných plateb z účtu žalobkyně vedeného u [anonymizováno]).

18. Z oznámení o poskytnutí zálohy pojistného plnění z povinného ručení ze dne [datum] je zřejmé, že žalovaná plnila na účet žalobkyně za [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] 50 % požadovaného plnění.

19. Z výzvy k zaplacení náhrady nákladů způsobených provozem vozidla ze dne [datum] je zřejmé, že žalobkyně žádala žalovanou o doplacení nákladů léčení v plné výši tj. [částka] u poškozeného [jméno] [příjmení] a [částka] u poškozeného [jméno] [příjmení], tj. celkem v částce [částka], a to nejpozději do [datum].

20. Pokud jde o samotné dokazování v průběhu odvolacího řízení, pak lze shrnout, že v závěrech učiněných z jednotlivých důkazů, ani v jejich vzájemných souvislostech, nespatřoval odvolací soud žádný rozpor ani pochybnost, pro které by považoval za potřebné provádět další dokazování a shledal provedené dokazování dostačujícím.

21. Podle ustanovení § 6 zák. č. 168/1999 Sb. o [anonymizováno] odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o [anonymizováno] odpovědnosti z provozu vozidla) pojištěný má dále právo, aby pojistitel za něj uhradil příslušnou zdravotní pojišťovnou uplatněný a prokázaný nárok na náhradu nákladů vynaložených na [anonymizována dvě slova] hrazenou z veřejného zdravotního pojištění podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění, jestliže zdravotní pojišťovna vynaložila [anonymizováno] náklady na [anonymizována dvě slova] poskytnutou poškozenému, pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání [anonymizováno] odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. To platí obdobně i v případě regresní náhrady předepsané k úhradě pojištěnému podle zákona upravujícího [anonymizována dvě slova] a v případě úhrady nákladů hasičského záchranného sboru nebo jednotek sborů dobrovolných hasičů obce podle § 3a odst. 3.

22. Podle ustanovení § 9 odst. 1 věty první zákona o [anonymizováno] odpovědnosti za škodu poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u [anonymizováno], jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24.

23. Podle ustanovení § 55 odst. 1 zák. č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2021, příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.

24. Jak bylo judikováno v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí] uveřejněném ve [anonymizováno] soudních rozhodnutí a stanovisek svazek [číslo] roč. [rok], pod [číslo] na str. 345,„ Zdravotní pojišťovna má proti pojistiteli odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorových vozidel přímý nárok na náhradu nákladů vynaložených na léčení svého pojištěnce zraněného zaviněným protiprávním jednáním při dopravní nehodě.“ Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozhodnutí shrnul, že:„ Právo poškozeného na plnění vůči pojistiteli škůdce je originárním právem založeným zvláštními právními předpisy, které – byť je odvozeno od právního vztahu mezi pojistitelem a pojištěným škůdcem – nemá povahu nároku na náhradu škody (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Pojistitel se nestává osobou odpovědnou za škodu namísto škůdce a plnění pojistitele poskytnuté poškozenému není plněním z titulu jeho odpovědnosti za škodu, neboť osobou odpovědnou za škodu způsobenou poškozenému je pojištěný, nýbrž jde o pojistné plnění (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn [spisová značka]). Jsou-li splněny podmínky vymezené v § 55 zákona o veřejném zdravotním pojištění, má zdravotní pojišťovna regresní nárok na náhradu nákladů vynaložených na léčení svého zdravotního pojištěn, a to proti škůdci. Jde-li pak o náklady léčení následků dopravní nehody, je zdravotní pojišťovna oprávněna nárok na pojistné plnění odvozené od tohoto postižního nároku uplatnit přímo proti pojistiteli odpovědnosti škůdce podle § 9 odst. 1 a § 6 odst. 4 zákona o [anonymizováno] odpovědnosti.“

25. V poměrech projednávané věci bylo nesporným, že žalobkyně je zdravotní pojišťovnou pojištěnců [příjmení] a [příjmení], žalovaná je pojišťovnou, u níž měl provozovatel vozidla ([příjmení]) sjednáno [anonymizováno] odpovědnosti z provozu vozidla dle zák. č. 168/1999 Sb.

26. V řízení byl učiněn skutkový závěr, že žalobkyně vynaložila v souvislosti s dopravní nehodou způsobenou [jméno] [příjmení] vozidlem pojištěným u žalované na náklady léčení pojištěnců částku [částka] (za [jméno] [příjmení]) a [částka] (za [jméno] [příjmení]), kdy žalovaná dosud plnila náklady spojené s léčením toliko v rozsahu 50%. Žalobkyně má vůči žalované postavení poškozené, které svědčí dle § 9 odst. 1 věty první zákona o [anonymizováno] odpovědnosti za škodu právo na plnou náhradu nákladů vynaložených na [anonymizována dvě slova] hrazenou z veřejného zdravotního pojištění podle zákona upravujícího veřejné zdravotní pojištění (§ 6). Žalovaná se nestává osobou odpovědnou namísto škůdce a její plnění není plněním poskytnutým z titulu její odpovědnosti za škodu, nýbrž jde o pojistné plnění. Žalované dle okolností případu svědčí právo na úhradu vyplacené částky vůči pojištěnému /srov. např. § 10 odst. 1 písm. j) zákona o [anonymizováno] odpovědnosti za škodu/. Jestliže žalovaná krátila pojistné plnění o 50%, činila tak bez právního důvodu a je proto povinna žalobkyni zaplatit částku [částka]. Protože je žalovaná v prodlení s úhradou této částky od [datum], má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení dle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník) za použití § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

27. Skutkové závěry i právní posouzení věci tak, jak jej soud I. stupně učinil, jsou nesprávné, což zakládá odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. Odvolací soud tak shledal naplnění odvolacích důvodů podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Protože však skutkový stav tak, jak jej zjistil odvolací soud, po doplnění dokazování umožňuje odlišné právní posouzení, odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé změnil podle § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že žalobě vyhověl.

28. V důsledku změny rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. o nákladech řízení před soudy obou stupňů s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. Plně úspěšné žalobkyni vznikly náklady spojené se zaplacením soudního poplatku za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši [částka] a za odvolání ve výši [částka], když jiné náklady řízení žalobkyně náhradu nákladů výslovně nepožadovala. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu nákladů řízení v celkové částce [částka] bylo rozhodnuto v obecné lhůtě k splnění povinnosti dle § 160 odst. 1 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř.

29. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně nezaplatila v souvislosti s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu prvostupňovému soudu (Okresnímu soudu ve [obec] ani Obvodnímu soudu pro Prahu 8) soudní poplatek v částce [částka], přičemž žaloba na vydání pojistného plnění není věcně osvobozena od poplatkové povinnosti. Odvolací soud tak výrokem III/ rozsudku napravil pochybení prvostupňového soudu, který měl o povinnosti žalobkyně zaplatit soudní poplatek z návrhu učinit nejpozději v konečném rozhodnutí (srov. § 9 odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů). Úhrada tohoto poplatku žalobkyní byla zohledněna v nákladovém výroku mezi účastníky.