o náhradu škody z pracovního úrazu, [anonymizováno] odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve znění opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], doplňujícího rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], doplňujícího usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a opravného usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]

1. Soud I. stupně shora označeným rozsudkem ze dne [datum] zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] spolu s příslušenstvím za bolestné, částky [částka] spolu s příslušenstvím jako náhrady za ztížení společenského uplatnění, částky [částka] spolu s příslušenstvím za náhradu nákladů léčby, částky [částka] spolu s příslušenstvím za náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti za období od [datum] do [datum] a peněžitého důchodu ve výši [částka] s účinností od [datum] (výrok ad I.), žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů [anonymizováno] částku [částka] [anonymizováno] rukám právního zástupce žalovaného (výrok ad II.), dále ho zavázal [anonymizováno] povinnosti zaplatit vedlejšímu účastníku do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů [anonymizováno] částku [částka] [anonymizováno] rukám právního zástupce vedlejšího účastníka (výrok ad III.) a konečně mu uložil povinnost zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 1 náklady státu, jejichž výše bude stanovena samostatným usnesením (výrok ad IV.).

2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady majetkové a nemajetkové újmy z pracovního úrazu, který měl utrpět dne [datum] při plnění svých pracovních povinností, kdy byl sražen drážním vozidlem – posunovací lokomotivou při výkonu práce a v důsledku pracovního úrazu utrpěl mnohačetná poranění. Soud I. stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z výslechu svědků, listinných důkazů, spisů [stát. instituce] a Okresního státního zastupitelství v [obec] a nahrávek z hovorů ze dne [datum] zjistil skutkový stav, který podrobně popsal pod bodem 56. odůvodnění svého rozsudku. Odvolací soud ho pro úplnost uvádí doslovně z rozsudku soudu I. stupně.

3. Žalobce byl zaměstnán u žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] nejprve jako pracovník údržby a oprav tratí a od [datum] jako vrchní mistr tratí. Od [datum] byl jeho pracovní poměr změněn na pracovní poměr na dobu neurčitou. Dne [datum] zajišťoval žalobce bezpečnost pohybu při navařování srdcovky na výhybce [číslo]. Navařování srdcovky prováděli pracovníci [právnická osoba] konstrukce a dopravní stavby pan [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení]. [příjmení] [údaj o čase] hodin ráno dne [datum] se žalobce osobně dostavil [anonymizováno] výpravčímu, kde provedl zápis. Žalobce čekal na pana [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení] hned ráno u auta, aby zařídil, že mohou vůbec vstoupit na kolejiště. V [údaj o čase] hodin dne [datum] telefonicky žalobce požádal výpravčího [anonymizováno], že by chtěl vyjednat posun z koleje [anonymizována dvě slova] výhybce [číslo] uvedl, že se jedná o ruční posun a že tam zůstanou. Jednalo se o posun mechanizačního prostředku, lehkého kolejového vozíku, který neovlivňuje kolejové obvody, tzn., že není vidět na monitoru u výpravčího jako drážní vozidlo. [právnická osoba] mu sdělil, že dobře, udělá si štítek a nebude tam pouštět mašiny. [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení] nasadili na vozík nářadí a poté jej odtlačili na výhybku [číslo] kde prováděli navařování srdcovky. Žalobce označil toto místo z obou stran bezpečnostními terči. Ještě s nimi byl [jméno] [příjmení]. Když kolem [údaj o čase] hodin skončili, tak pan [příjmení] zavolal žalobci, že jsou hotový, aby jim vyjednal s výpravčím volnou cestu [anonymizováno] navrácení zpět ke svému vozidlu. Žalobce přišel během chvilky a poté poodešel, aby zatelefonoval výpravčímu. [právnická osoba] zatelefonoval ve [údaj o čase] hodin a sdělil mu, že navařování na výhybce [anonymizováno] je hotovo a potřeboval by ruční posun z koleje [anonymizováno] na [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] přejezdu v [anonymizováno]. Vzhledem [anonymizováno] tomu, že [anonymizována dvě slova] je v obvodu výpravčího [anonymizováno] a koje [anonymizováno] je v obvodu výpravčího [anonymizováno], bylo nutné, aby výpravčí mezi sebou komunikovali. [právnická osoba] na to proto reagoval s tím, že to kolegovi přetlumočí a požádal žalobce, nechť vydrží. Žalobce uvádí výpravčímu, že potřebuje postavit výhybky, ale nemusí svítit. Výpravčí opakoval žalobci, aby vyčkal, že to kolegovi řekne. [právnická osoba] se mezitím ptal kolegy výpravčího [anonymizováno], zda je možné uskutečnit posun do jeho obvodu, na [anonymizována dvě slova]. Žalobce nicméně během telefonického hovoru v době, kdy mu výpravčí [anonymizováno] říká, aby vydržel, mluví [anonymizováno] pracovníkům [anonymizována dvě slova] konstrukce a těmto sděluje:„ tak pomalu jedem“. Teprve následně výpravčí povoluje vjezd do koleje [anonymizováno]. [právnická osoba] následně opakovaně volá v [údaj o čase] hodin a dotazuje se žalobce, na jak dlouho to vidí v [anonymizováno]. Žalobce odpovídá, že na 10 minut. Výpravčí se opakovaně dotazuje, zda se žalobce nachází v koleji [anonymizováno] a uvádí, že pokud je v [anonymizováno], tak je vše v pořádku, hlavně, že je v tom [anonymizováno] a není přes. Žalobce opakovaně sděluje, že potřebuje ještě 10 minut. [právnická osoba] mu říká, nechť zůstane v [anonymizováno] a pak nechť se ozve, až bude potřebovat zpátky. Žalobce se následně dotazuje, zda něco pojede do [anonymizováno]. Výpravčí sděluje žalobci, že ano, že v koleji [anonymizováno] potřebují jezdit. Žalobce se ujišťuje se slovy:„ ale tou spojkou to nepojede ne?“. Výpravčí uvádí, že to právě tou spojkou pojede. Žalobce říká výpravčímu, že to tedy budou muset udělat jinak. Výpravčí mu opakovaně sděluje, ať hlavě s tím vozíkem nejezdí za návěstidlo Se [anonymizováno]. Žalobce sdělil výpravčímu, že tomu rozumí. Žalobce poté sděluje [jméno] [jméno], že se musí vrátit zpět [anonymizováno] návěstidlu. [jméno] [příjmení] se odpojil a šel pro auto. Okolo jde svědek [jméno] [jméno], který viděl žalobce a dělníka u výhybky [číslo]. Druhý dělník byl v dodávce a couval. Viděl žalobce, jak se snaží odtlačit vozík zpět [anonymizováno] námezníku, ale potom jej již srazila lokomotiva. Poté se pracovník [jméno] [jméno] ohlédl a uviděl lokomotivu, stačil zařvat:“ ven“ a uskočil stranou. Žalobce byl sražen lokomotivou. [jméno] [příjmení] nehodu neviděl. Lokomotivu řídil strojvedoucí [jméno] [příjmení], který po rozsvícení návěstidla bílé barvy pro posun na [anonymizována dvě slova] uvedl lokomotivu do chodu a jel směrem [obec] hl. nádraží, a to v [anonymizováno] [údaj o čase] hodin. Když přejížděl přes železniční přejezd, tak si všiml, že je v dráze vozík a člověk. V ten moment vzal za přídavnou brzdu a snažil se nejrychleji zastavit lokomotivu. Brždění započalo v [anonymizováno] z rychlosti [anonymizováno] km/hodinu na dráze [anonymizováno] metrů. [anonymizováno] zastavení vodidla došlo v [anonymizováno]. Vůbec nikoho neviděl, ale dle křiku si řekl, že přejel nějakou osobu. Strojvedoucí volal výpravčímu, aby zavolal záchranku. Žalobce byl záchrannou službou převezen do nemocnice. Bylo zjištěno, že utrpěl dislokovanou frakturu 1 a 2. bederního obratle, tržnou ránu hlavy, pohmoždění a četné oděrky hrudníku, pohmoždění zad a hýžďové oblasti. Od [datum] do [datum] byl žalobce hospitalizován v [anonymizováno] nemocnici v [obec] na ortopedii. V nemocnici byl žalobce testován na přítomnost alkoholu a omamných látek v krvi. Žalobce nebyl v době odběru vzorku krve ovlivněn ethanolem ani jinými těkavými látkami, neaplikoval si methamphetamin (pervitin) ani jiné produkty obsahující amphetaminové deriváty, ale aplikoval si produkt z rostliny Cannabis sativa ([anonymizováno] seté) a v době odběru krve v jeho krvi přetrvávalo zbytkové množství tetrahydrocannabinolu v koncentraci 1,0 ng/ml. V době nehody byla koncentrace [anonymizováno] v krvi o něco vyšší než v době odběru vzorku krve. Do jaké míry byly ovládací a rozhodovací schopnosti pana žalobce v době nehody ovlivněny konzumací [anonymizováno] však nešlo objektivně zjistit. Celou událost šetřila [anonymizována dvě slova] na generálním ředitelství, a to ve dvou rovinách, jednak jako mimořádnou událost podle zákona o drahách a také jako pracovní úraz žalobce. V obou rovinách šetření bylo dospěno [anonymizováno] závěru, že příčinou nehody bylo vytvoření a neodstranění překážky v průjezdném průřezu a neinformování výpravčího o vytvoření překážce. Odpovědným byl vždy shledán žalobce. Dále prováděla státní dozor rovněž drážní inspekce, která dospěla ke stejnému závěru. [stát. instituce] vyšetřovala nehodu jako [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] na [anonymizováno] z [anonymizováno]. Usnesením [stát. instituce], [číslo jednací] - [číslo] ze dne [datum] bylo [anonymizována dvě slova] pro podezření ze spáchání [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] na [anonymizováno] z [anonymizováno], kterého se měl dopustit neznámý pachatel, odloženo. Policie přitom došla [anonymizováno] závěru, že zranění a tedy i újma na [anonymizováno], které byly u žalobce zjištěny, byly způsobeny nedbalostním jednáním samotného žalobce. Usnesení [stát. instituce] bylo potvrzeno usnesením Okresního státního zastupitelství, č. j. [číslo jednací] dne [datum rozhodnutí]. Dne [datum] vydala žalovaná rozhodnutí o tom, že se zčásti zprošťuje odpovědnosti za škodu a všechny nároky žalobce budou kráceny o 70 %. Žalovaný uvedl, že byť se v souladu s ust. § 270 ZP zprostila odpovědnosti zcela, na základě jednání poradního sboru bylo rozhodnuto o 70 % krácení náhrad žalobce. Žalobci byl od [datum] přiznán invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně ve výši [částka]. Dne [datum] byla žalobci dána výpověď z pracovního poměru dle ust. § 52 písm. d) zák. práce, neboť byl shledán poskytovatelem pracovně lékařských služeb dlouhodobě zdravotně nezpůsobilým. Dne [datum] žalobce zaslal žalovanému předžalobní výzvu, kde požadoval uhradit náhradu škody v plném rozsahu.

4. Zjištěný skutkový stav prvostupňový soud posoudil podle zákona č. 262/2006 Sb. – zákoník práce. Odkázal na jeho ustanovení § 269 odst. 1, § 270 odst. 1 až 3 zákoníku práce, dále uvedl § 1 písm. e) vyhlášky č. 173/1995 Sb. a vnitřní předpisy žalovaného – předpis [anonymizováno] - D1, dopravní a návěstní předpis [číslo jednací], dále předpis D1 pro jízdy lehkých kolejových prostředků – článek [číslo], článek 21 předpisu [anonymizována dvě slova] o bezpečnosti a ochraně [anonymizováno] při práci ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] a články 83, 103, 105, 106 a 216 [anonymizováno]. Soud I. stupně uvedl, že ze svědeckých výpovědí vyplynulo, že žalovaný pravidelně školí své zaměstnance ohledně bezpečnosti a [anonymizováno] při práci a toto školení je povinné pro všechny zaměstnance. Ohledně tvrzeného pracovního úrazu za stěžejní důkaz považoval nahrávku telefonního hovoru mezi žalobcem a výpravčím [anonymizováno], kdy žalobce potvrdil, že hlas na nahrávce patří jemu. Skutkovému stavu na této nahrávce odpovídaly všechny výslechy svědků a ostatní provedené důkazy, z nichž jednoznačně vyplývá, že výpravčí [anonymizováno] povolil žalobci posun lehkého kolejového vozíku na [anonymizována dvě slova] a několikrát se ubezpečil, že se žalobce opravdu na této koleji nachází. Z výpovědí svědků, zejména výpravčích a [jméno] [jméno] z generálního ředitelství, nicméně i z tvrzení samotného žalobce bylo zjištěno, že [anonymizována dvě slova] je umístěna mezi návěstidly [anonymizováno] a [anonymizováno]. Výpravčí se v případě posunu lehkého kolejového vozíku řídí pouze tím, co jim zaměstnanec drah řekne. Lehký kolejový vozík neovlivňuje kolejové obvody, tedy není vidět na monitoru u výpravčího jako drážní vozidlo a výpravčí se tak musí spolehnout výhradně na ústní sdělení žalobce. Soud I. stupně shledal irelevantním to, co pro daný spor bylo, jak ze strany žalobce tak výpravčího, sděleno ohledně používání přesných či nepřesných výrazů, když bylo zřejmé, že pokud žalobce žádá o posun, má tím na mysli lehký kolejový vozík, který výpravčí neuvidí na monitoru počítače a proto si výpravčí poznamenal štítek, aby věděl, že do koleje [anonymizováno] a [anonymizováno] nebude pouštět žádná drážní vozidla, což také učinil. [právnická osoba] sděloval, že se nachází v koleji [anonymizováno], což ovšem neodpovídalo skutečnosti, a za zásadní pochybení soud I. stupně považoval to, že žalobce nevyčkal pokynu výpravčího [anonymizováno], který vyjednal s výpravčím [anonymizováno] možnost posunu do koleje [anonymizováno] a žalobce ještě před udělením samotného souhlasu sdělil svým zaměstnancům [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení]„ tak pomalu jedem“. Uvedené je zřejmé z nahrávky telefonního hovoru uskutečněného ve [údaj o čase] hod. (dne [datum], pozn. odvolacího soudu). Žalobce započal jízdu s lehkým kolejovým vozíkem, aniž by dostal [anonymizováno] tomu souhlas, kdy bylo patné, že v době, kdy sděloval, že se nachází na koleji [anonymizováno], již tuto [anonymizováno] opustil a nacházel se až za návěstidlem [anonymizováno], kam ovšem neměl povolen posun. Toto vyplynulo i z výpovědi svědka [jméno] [jméno]. Podle soudu I. stupně se žalobce pravděpodobně snažil hrozícímu nebezpečí předejít tím, že lehký kolejový vozík odtlačí zpět za námezník. Rovněž tak mohl po telefonu s výpravčím, kdyby mu sdělil své přesné umístění, dát výpravčí pokyn strojvedoucímu [jméno] [příjmení] [anonymizováno] brždění v koleji [anonymizováno]. Žalobce ve své výpovědi na Policii ČR sám uvedl, že hovor s výpravčím se uskutečnil v době, kdy se již žalobce nacházel na přejezdu. Žalobce podle soudu tak nedbal o vlastní bezpečnost a o své [anonymizováno] a ani o bezpečnost a [anonymizováno] ostatních osob, kterých se bezprostředně dotýkalo jeho jednání, zcela lehkomyslně dal dělníkům pokyn [anonymizováno] posunu na místo, kam neměl povolen přístup a pohyboval se v jiné koleji, než měl povoleno. Nadto žalobce užil před nehodou látku Cannabis sativa ([anonymizováno] seté) a byť se nepodařila prokázat znalecky přesná míra koncentrace [anonymizováno] setého, tak je zřejmé, že to bylo v době odběru více než 1,0 ng/ml.

5. Soud I. stupně proto žalobu ze všech těchto důvodů zcela zamítl. O nákladech [anonymizováno] účastníků rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jejich náhradu přiznal úspěšnému žalovanému, a to v celkové výši [částka] s tím, že jde o náklady právního zastoupení advokátem, které vyčíslil podle advokátního tarifu. O nákladech [anonymizováno] vedlejšího účastníka rozhodl rovněž podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že mu přiznal náhradu nákladů [anonymizováno] ve stejné výši, když jde o náklady právního zastoupení vyčíslené podle advokátního tarifu.

6. Proti rozsudku podal odvolání žalobce. Jeho odvolání směřovalo do všech výroků napadeného rozsudku a žalobce v něm uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. Soudu I. stupně vytkl nesprávně vyhodnocený skutkový děj předcházející vzniku pracovního úrazu, který soud I. stupně navíc chybně hodnotil a posoudil po stránce právní. Podle názoru žalobce soud I. stupně nehodnotil a dostatečně se nezabýval okolnostmi, o jakou činnost v rámci celého skutkového děje šlo podle vnitřních předpisů žalovaného. Není tedy zřejmé, zda šlo při přesunu nákladů po provedené opravě z místa opravy o některou z právních předpisů žalovaného předvídanou okolnost, a to o posun, práci v kolejišti či o chůzi v kolejišti, když je nutno nejprve vymezit s ohledem na dopad jednotlivých právních předpisů, jaká činnost byla fakticky prováděna a jak měla být ze strany obou výpravčích jako osob odpovědných za činnost v jejich dopravním obvodu řízena. Uvedené činnosti jsou zcela rozdílné a nelze je zaměňovat. Předpis zmiňovaný soudem I. stupně D1 -dopravní a návěstní předpis řeší kromě jiného právě činnost posunu, ale již neupravuje jiné činnosti, tedy například práci v kolejišti či chůzi v kolejišti. Tuto problematiku řeší pouze předpis [anonymizováno]. Uvedené předpisy nelze zaměňovat, a je proto nutno vymezit, o jakou činnost se přesně jednalo. Soud I. stupně pochybil, když se ztotožnil s výsledky vyšetřování komise žalovaného, které však vycházejí z chybného posouzení vzniku pracovního úrazu a z celého skutkového děje, který tomu předcházel. Činnost podle žalobce a i z pohledu žalovaného byla posuzována jako posun, a tedy se měla pokyny obou výpravčích včetně organizace celého přesunu a dalších dvou zaměstnanců řídit pouze předpisem D1. Přívěsné vozíky používané v tomto případě typu PV a PVK ale měly charakter kolejového vozidla, ačkoliv se jednalo o vozidla trvale nezaručující součinnost s kolejovými obvody a mohly být bez omezení zařazovány i do vlaků, a byly často užívány i [anonymizováno] vlastnímu posunu, což je umožněno předpisem D1 – čl. 4152 za dodržení bezpečnostních opatření. Nemusela být používána návěstidla. Předpis žalovaného D1 pamatuje i na tato takzvaná neviditelná vozidla, tedy vozidla trvale nezaručující součinnost s kolejovými obvody. Z toho vyplývá, že činnost žalobce byla považována žalovaným za posun, což vyplývá i z předložených provedených důkazů. Oba výpravčí žalovaného jako osoby odpovědné za [anonymizováno] drážní dopravy tedy tuto činnost měli jako posun také řídit. Je nesporné, že šlo o činnost posunu, avšak nebyly ze strany obou výpravčích žalovaného všechny zabezpečovací zařízení včetně návěstidel obsluhovány. Pokud by obsluhovány byly, tak by nikdy [anonymizováno] pracovnímu úrazu a ke srážce žalobce s lokomotivou nedošlo. Soud I. stupně se bez dalšího ztotožnil s vyšetřováním skutkového děje provedeným komisí žalovaného, které se však nijak nevypořádalo a nehodnotilo otázku, zda šlo o posun či jinou činnost, což je podle názoru žalobce pro přijetí relevantních závěrů rozhodující. Jak žalobce, tak i žalovaný považovali činnost za posun a nikoliv za chůzi v kolejišti podle předpisu [anonymizováno], čl. 1107 a uvedenou činnost nebylo možno hodnotit ani jako práci na zařízení, tedy opravu a montáž, demontáž či údržbu podle [anonymizováno], čl. 26. Vyšetřovací komise žalovaného vůbec nerozhodla, co žalobce v koleji [anonymizováno] a dále na přejezdu vlastně prováděl za činnost a za vinu žalobci bylo kladeno pouze to, že porušil celkem 6 ustanovení daných předpisů žalovaného. Všechna tato ustanovení se ale týkají práce v provozované, tedy nevyloučené koleji. Z výpovědi svědka [příjmení] jako výpravčího žalovaného učiněné před Policií ČR v rámci podání vysvětlení a užité [anonymizováno] důkazu vyplývá, že tento mu posun nepovolil, a pouze ho vzal na vědomí. Kdyby mu ho povolil, tak by musel říct (a dále následuje, jak by měl postupovat dle platného předpisu). Výpravčí coby osoba žalovaného odpovědná za [anonymizováno] provozu přiznává, že jednal v rozporu s předpisy. Rovněž tak [stát. instituce] vycházela při svém šetření z chybného pohledu vyšetřovací komise žalovaného, zejména pak byl [anonymizováno] vyšetřování užit chybný plán kolejiště a místa nehody, ze kterého policejní orgán chybně vycházel. I na tuto okolnost žalobce poukazoval. Žalobce zpochybnil rovněž nestrannost vyšetřovací komise žalovaného a za neprůkaznou považoval výpověď svědka„ [jméno] [příjmení]“ (v rozsudku podle žalobce nesprávně označovaného jako [jméno] [jméno]), která je neprůkazná. Odvolatel poukázal na činnost výpravčího, kteří jsou ve své funkci zastupitelní a v případě potřeby může jeden zastat práci druhého. To ale neznamená, že se o práci podělí, že jeden bude něco telefonicky organizovat a přestavovat výhybky a zprostředkovaně pak bude dojednané předávat tomu druhému. Z toho důvodu se výpravčí [anonymizováno] nedověděl o předjednaném posunu vozíku až na přejezd a opakovaných ujištěních, že vykládání na přejezdu bude trvat ještě 10 minut. Tvrzení svědka [příjmení], který uvedl, že posun kolejového vozíku je možný bez obsluhy zabezpečovacího zařízení, je podle názoru žalobce v přímém rozporu s platným předpisem D1. Soud I. stupně uvedl, že mezi stranami bylo zřejmé, že pokud žalobce žádá o posun, má tím na mysli lehký kolejový vozík, který výpravčí neuvidí na monitoru zařízení, ovšem tento závěr není opřen o žádná zjištění. Žalobce nic takového nevěděl, nemohl proto ani nikoho uvést v omyl. Žalobce požadoval ruční posun vozíku právě pro možnost přemístit nářadí a materiál na místo vykládky a jinou formou to nebylo možné. Volit uvedenou činnost jako formu práce v provozované koleji nebylo možné, protože zde je podmínkou možnost odstranit vozík do 15 sekund z koleje, což při hmotnosti naloženého vozíku nebylo možno provést. Je tedy ze strany žalobce nepochopitelné, proč se prvoinstanční soud přiklonil [anonymizováno] závěru vyšetřovací komise žalovaného, kdy je žalobci kladeno za vinu to, že vozík do 15 sekund neodstranil z koleje, když v daném případě nešlo o práci ve vyloučené koleji, ale o posun, kde takovéto pravidlo neplatí.

7. Soud I. stupně dále hodnotil jako zásadní pochybení žalobce to, že tento nevyčkal pokynu výpravčího [příjmení] [jméno] [příjmení], který vyjednal s výpravčím [příjmení] [jméno] [příjmení] možnost posunu do koleje [anonymizováno], a kdy měl žalobce podle pořízené nahrávky vzájemné komunikace ještě před udělením souhlasu dát pokyn zaměstnancům [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení] [anonymizováno] posunu, a to slovy„ tak pomalu jedem“, tedy žalobce měl začít jízdu s kolejovým vozíkem v době, kdy [anonymizováno] tomu neměl souhlas. Takovéto hodnocení je podle žalobce chybné a bylo již žalobcem opakovaně objasňováno. [příjmení] [jméno] a [příjmení] začali naložený kolejový vozík posunovat na pokyn žalobce rychlostí 1 km za hodinu od výhybky [číslo] po koleji [číslo] [anonymizováno] návěstidlu [anonymizováno] vzdálenému 250 m, což trvalo 2,5 minuty. Teprve zde, tedy u návěstidla [anonymizováno] končila vylučovaná [anonymizováno] a žalobce se mohl po vylučované koleji [anonymizováno] pohybovat volně bez souhlasu výpravčího, což není možné považovat a hodnotit jako jeho pochybení.

8. Soud I. stupně dále chybně zjistil, že když měl žalobce své místo v [anonymizována dvě slova] sdělovat, tak již tuto [anonymizováno] překročil a nacházel se již za návěstidlem [anonymizováno], kam posun neměl povolen. [anonymizována dvě slova] ovšem končí až ve vzdálenosti [anonymizováno] m za návěstidlem [anonymizováno] směrem [anonymizováno] přejezdu, kde měla mít prováděna vykládka kolejového vozíku, a to konkrétně u námezníku výhybky [číslo] která je vestavěna přímo do přejezdu. Z toho vyplývá, že až po tento námezník byli žalobce a ostatní zaměstnanci v bezpečí. Vzhledem [anonymizováno] malé šířce kolejového vozíku s nákladem by byli v bezpečí i nebezpečí i dalších 10 m za námezníkem, výpravčí [příjmení] však žalobci telefonoval v době, kdy byl žalobce s kolejovým vozíkem ještě 10 m před návěstidlem [anonymizováno] neboli ke konci koleje [anonymizováno] zbývalo ještě [anonymizováno] m, tedy 1 minuta posunu kolejového vozíku. Až po uplynutí 1 minuty a [anonymizováno] vteřin od začátku hovoru se však žalobce dozví od výpravčího tu okolnost, že tou spojkou [anonymizováno] přejezdu pojede lokomotiva a teprve v čase 1 minuta a 28 vteřin od začátku tohoto hovoru oznámí žalobci, že nesmí s kolejovým vozíkem za návěstidlo [anonymizováno], když v té době již žalobce byl s kolejovým vozíkem u přejezdu a uvědomil si, co hrozí. Podle žalobce pochybil výpravčí [příjmení], který si vzniklou situaci uvědomil později a proto najednou zpětně trval na tom, aby žalobce s vozíkem zastavil u [anonymizováno] jako při řádně organizovaném posunu, jenže to už bylo pozdě.

9. Žalobce dále nesouhlasil se závěrem soudu I. stupně o tom, že svým jednáním nedbal o vlastní bezpečnost a o své [anonymizováno] a bezpečnost ostatních osob. Připustil pouze jediné pochybení, které však nemohlo nehodu způsobit, tímto pochybením je pouze ta okolnost, že se spoléhal na to, že před započetím provádění prací na opravované koleji s výpravčím osobně předjednal, že posun kolejového vozíku bude začínat a končit na přejezdu tak, jako vždy před touto událostí. Prvoinstančním soudem nebylo také zcela posouzeno a hodnoceno jednání strojvůdce lokomotivy [jméno] [příjmení], jehož svědeckou výpověď žalobce navrhoval, a tato nebyla soudem připuštěna. Jednání strojvůdce mělo rozhodující vliv na vznik nehody, když bylo prokázáno, že tento, pokud by se zcela věnoval [anonymizováno] lokomotivy, tak by musel v dohledové vzdálenosti 70 m včas zahlédnout překážku v podobě zaparkovaného kolejového vozíku v kolejišti a vzhledem [anonymizováno] rychlosti [anonymizováno] km za hodinu by musel mít čas pro nouzové zastavení samostatně jedoucí lokomotivy. Strojvůdce ovšem se podle žalobce dostatečně nevěnoval [anonymizováno], což byla jeho povinnost. Za chybné hodnocení považoval žalobce i to, že tento měl užít látku Cannabis sativa. Tato okolnost podle znaleckého posudku jednání žalobce totiž nijak neovlivnila. Žalobce omamné látky nikdy nepoužíval a nepoužívá, byl zkušený pracovník a měl za sebou stovky úspěšně provedených výlukových prací.

10. V neposlední řadě žalobce uplatnil námitky proti nákladovému výroku žalovaného i vedlejšího účastníka, když v důsledku pracovního úrazu je trvale invalidní a nese [anonymizována dvě slova], a to jak [anonymizováno] tak i [anonymizováno], je omezen možností na výdělku a jeho příjmy jsou prakticky dány pouze příjmem z částečného plnění žalovaného ve výši 30 %. Naopak žalovaný je státní organizací, která disponuje vlastním Odborem právních činností, v němž zaměstnává zaměstnance s vysokoškolským právnickým vzděláním, tedy je účelné před soudy využívat zastoupení advokátní kanceláře. Podle žalobce se nejednalo o právně složitou věc, neboť prvoinstanční soud vycházel zejména z vyjádření odborných osob, které měly obě strany [anonymizováno] dispozici.

11. Obdobně byl zastoupen i vedlejší účastník, ačkoliv i on disponuje vlastním právním oddělením, kde zaměstnává vlastní zaměstnance s vysokoškolským právnickým vzděláním a tedy je schopen jednání vést, aniž by bylo bezpodmínečně nutné navyšovat neúčelně náklady [anonymizováno] v neprospěch žalobce, který ve sporu úspěšný nebyl. V daném případě je namístě aplikovat nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2929/07, jehož závěry žalobce rozebral. Žalovanému a vedlejšímu účastníku přiznaná výše nákladů [anonymizováno] je pro žalobce zcela likvidační za stavu, kdy tento utrpěl pracovní úraz a je osobou invalidní s omezenou možností výdělku. Závěrem žalobce žádal, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně [anonymizováno] dalšímu [anonymizováno].

12. V doplnění odvolání ze dne [datum] proti rozsudku ještě upřesnil svoji odvolací argumentaci, popsal události, které předcházely nehodovému ději a shrnul pochybení výpravčích a chyby při vyšetřování nehody: 1. oba výpravčí činnost s vozíkem nazývali posunem, 2. oba výpravčí shodně uvedli, že si polohu vozíku nemohli ověřit, protože se na monitoru neobjevila a byli tedy závislí na informacích od žalobce, 3. posun měl řídit výpravčí [příjmení], který ovšem již připravoval posunovou cestu pro lokomotivu a tak se [anonymizováno] chopil výpravčí [příjmení], 4. posun lokomotivy nebylo něco neobvyklého a nečekaného, co musel výpravčí vyřešit, 5. výpravčí [příjmení] začal volat žalobci na mobil až době, kdy již byl posun lokomotivy připraven, způsob varování bylo však třeba provést včas a spolehlivě. Pokud jde o chyby a opomenutí komise, která nehodu vyšetřovala, tak tato a) ignorovala skutečnost, že výpravčí železniční stanice [obec] zcela běžně řídí posun bez použití návěstidel, b) v rozporu s tím, že všichni zúčastnění považovali tlačení vozíku za posun, komise vytýká žalobci porušení předpisů, které se týkají úplně jiné situace a sice bezpečnostních opatření při práci v provozované koleji, c) u soudu svědek [příjmení] přišel s vysvětlením, že se o posun vlastně nejednalo, protože ten je definován výhradně podle drážního vozidla, d) i pokud bychom toto připustili, tak v tomto případě se mělo podle žalobce postupovat jinak – uvedený postup žalobce popsal, e) právě pojmu práce se komise úzkostlivě vyhýbala, ačkoliv jí vzhledem [anonymizováno] její odborné metodice muselo být od počátku zřejmé, že o práci v provozované, tedy nevyloučené koleji, ve skutečnosti šlo.

13. Žalovaný ve svém písemném vyjádření [anonymizováno] odvolání žalobce do rozsudku odkázal na správná skutková zjištění soudu I. stupně a jeho správné právní posouzení. Namítl, že žalobce v odvolání uvádí některá nová tvrzení, která však představují nepřípustné novum. Žalovaný se ohradil proti tvrzení žalobce o tom, že by strany učinily nesporným, že činnost žalobce byla posunem ve smyslu interních předpisů žalovaného. Od tohoto tvrzení žalobce se žalovaný od začátku distancoval. Lehký kolejový vozík totiž není drážním vozidlem, nelze s ním provádět posun, kdy posun je jízda drážního vozidla, což lehký kolejový vozík není. [anonymizováno] tomu žalovaný odkázal na ustanovení § 1 písm. e) vyhlášky Ministerstva dopravy č. 173/1995 Sb. a odkázal na provedené dokazování, zejména pak telefonický hovor mezi žalobcem a výpravčím [anonymizováno], který byl proveden [anonymizováno] důkazu. Jím bylo spolehlivě prokázáno, že výpravčí povolil žalobci posun lehkého kolejového vozíku na [anonymizována dvě slova] a několikrát se v průběhu rozhovoru s žalobcem ubezpečoval, že se žalobce nachází na koleji [anonymizováno]. Žalobce však nevyčkal pokynu výpravčího a ještě před jeho udělením instruoval zaměstnance, aby pomalu vyrazili. Přestože výpravčí zřetelně a opakovaně apeloval na žalobce, aby nejezdil za návěstidlo [anonymizováno], žalobce ubezpečoval výpravčího, že je v koleji [anonymizováno], ačkoliv byl prokazatelně již mimo tuto [anonymizováno]. Výpravčí se řídil pouze tím, co mu zaměstnanec ohledně situace na kolejích sdělil. Tvrzení žalobce o tom, že ze strany výpravčích nebyla obsluhována návěstidla, je nepřípustné novum, nicméně žalovaný dodal, že v případě manipulace s lehkým kolejovým vozíkem návěstidla obsluhována nejsou, neboť vozík neovlivňuje kolejové obvody. Rovněž tak argumentace o tom, že žalobce kolejový vozík, který používal, neznal, je nepřípustná a neprokázané novum. Žalobce svým jednáním porušil článek 387 vnitřního předpisu [anonymizováno] D1, dále porušil články 83, 84b, 103 a 106 a 121 písm. b) vnitřního předpisu v [anonymizována dvě slova]. Navíc žalobce byl vedoucím zaměstnancem, při výkonu své činnosti nepostupoval tak, aby byla zajištěna bezpečnost drážní dopravy v rozsahu jeho odborné způsobilosti tím, že neodstranil překážku z průjezdného průřezu pojížděné koleje a nedbal podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, čímž porušil právní a ostatní předpisy a pokyny zaměstnavatele [anonymizováno] zajištění bezpečnosti a ochrany [anonymizováno] při práci.

14. V další části vyjádření žalovaný odkázal na šetření dopravní nehody, které učinil nejenom žalovaný, ale též drážní inspekce i [stát. instituce]. Ve všech těchto šetřeních bylo na různé úrovni zjištěno, že odpovědnost za vzniklou újmu leží na straně žalobce. Rovněž tak při výkonu státního dozoru nebyly zjištěny žádné nedostatky. Žalobce porušil svým jednáním ustanovení § 106 odst. 4 písm. c), d) a e) zákoníku práce a článek 387 vnitřního předpisu [anonymizováno] D1 a články 83, 84b, 103, 106 a 121 písm. b) vnitřního předpisu [anonymizována tři slova] tomu žalovaný odkázal na judikaturní závěry, které odcitoval (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 150/93, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

15. [anonymizováno] odvolání žalobce do nákladového výroku žalovaný odkázal na článek 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, který odcitoval. Zdůraznil, že účastníka [anonymizováno] nelze sankcionovat tím, že mu nebude přiznána část nákladů odpovídající výši odměny advokáta s odůvodněním, že se mohl bránit sám (nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3819/13). Specializace na pracovněprávní vztahy a vymáhání právních nároků z nich vyplývajících není smyslem ani hlavní činností žalovaného, zastoupení advokátem v daném případě proto bylo namístě. Závěrem žalovaný navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný.

16. [ulice] účastník ve svém písemném vyjádření [anonymizováno] odvolání žalobce rovněž odkázal na správná skutková zjištění soudu I. stupně a jeho správné právní posouzení. Zopakoval odvolací argumentaci žalobce, kterou považuje za nesprávnou. Zdůraznil, že žalobce byl vedoucím dané práce, z jeho odvolání ovšem vyplývá, že jeho role vedoucí práce měla být nahrazena činností výpravčí, což je ovšem vyloučeno. [ulice] účastník odmítl žalobcem vytýkaná chybná rozhodování výpravčích. [příjmení] odpovědnou za bezpečnost na pracovišti byl traťový mistr, což byl žalobce. Námitky žalobce ohledně terminologie jsou podle vedlejšího účastníka irelevantní, neboť z provedeného dokazování vyplynulo, že jak výpravčí, tak žalobce měli na mysli pohyb vozíku nezaručujícího součinnost s kolejovými obvody. Žalobce se ovšem účelově snaží vyvinit obviněním strojvůdce, že se nevěnoval [anonymizováno] lokomotivy, to však i přes skutečnost, že ze svědecké výpovědi svědka [jméno] vyplynulo, že bylo provedeno vyšetřování se stejnou lokomotivou a natočeno video, z něhož vyplývá, že při zakřivení kolejí a výšce vozidla nemohl strojvůdce vozík vidět. Pokud pak žalobce namítá, že koncentrace látky Cannabis sativa po nehodě neměla vliv na řidičské schopnosti žalobce, tak zcela pomíjí časovou prodlevu mezi dobou nehody a odběrem z krve. Soud I. stupně nepochybil ani ve výroku o nákladech [anonymizováno], když rozhodl v souladu s judikaturou Ústavního soudu ČR (usnesení ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 716/20). Náklady [anonymizováno] vynaložené v souvislosti se zastoupením advokátem byly vynaloženy účelně, když nelze přisvědčit argumentaci žalobce o tom, že se nejedná o právně složitou věc. [ulice] účastník rovněž žádal potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného.

17. Opravným usnesením ze dne [datum] soud I. stupně opravil záhlaví rozsudku ze dne [datum] tak, že do něj doplnil označení zástupkyně vedlejšího účastníka advokátky Mgr. [jméno] [příjmení].

18. Doplňujícím rozsudkem ze dne [datum] soud I. stupně doplnil svůj rozsudek ze dne [datum] o výrok V., kterým rozhodl, že žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum] se zamítá. Dále doplnil výrok VI. tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů [anonymizováno] částku [částka] [anonymizováno] rukám právního zástupce žalovaného. Výrokem VII. pak uložil žalobci povinnost zaplatit vedlejšímu účastníku do tří dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů [anonymizováno] částku [částka] [anonymizováno] rukám právního zástupce vedlejšího účastníka. Vydání doplňujícího rozsudku odůvodnil § 166 odst. 1 o. s. ř., v odůvodnění tohoto svého rozhodnutí zrekapituloval předmět [anonymizováno] tak, jak byl výsledně určen po částečném zpětvzetí žaloby učiněném podáním žalobce ze dne [datum]. Uvedl, že při vyhlášení rozsudku ze dne [datum] opomněl rozhodnout o žalovaném nároku na zaplacení úroků z prodlení z částky [částka], ohledně níž byla žaloba vzata zpět a [anonymizováno] bylo zastaveno, a to ačkoliv byly žalovány. Současně soud I. stupně rozhodl o náhradě nákladů [anonymizováno] v souvislosti s vydáním tohoto doplňujícího rozsudku, a to podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když náhradu nákladů v této části [anonymizováno] přiznal žalovanému a vedlejšímu účastníku proti žalobci. Náklady [anonymizováno] sestávající z nákladů právního zastoupení vyčíslil v případě obou těchto účastníků podle advokátního tarifu.

19. Doplňujícím usnesením ze dne [datum] soud I. stupně vyčíslil náklady [anonymizováno] státu určené ve výroku IV. rozsudku ze dne [datum], a to částkou [částka], kterou uložil žalobci zaplatit do tří dnů od právní moci usnesení na účet. Náklady [anonymizováno] sestávající ze svědečného svědků [příjmení], [příjmení] a [jméno] byly částkou [částka] a povinnost [anonymizováno] jejich náhradě žalobci uložil s ohledem na výsledek sporu podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

20. Opravným usnesením ze dne [datum] pak soud I. stupně opravil svůj doplňující rozsudek ze dne [datum] v doplňovaném výroku V. tak, že chybně uvedený text ve znění„ ve výši [částka] od [datum] do [datum]“ nahradil textem„ z částky [částka] od [datum] do zaplacení“. Vydání opravného usnesení odůvodnil § 164 o. s. ř. s tím, že se v doplňujícím rozsudku dopustil zřejmé nesprávnosti.

21. Žalobce podal odvolání rovněž proti doplňujícímu rozsudku ze dne [datum], a to do všech jeho výroků. V tomto svém odvolání odkázal na odvolání, které podal proti rozsudku s tím, že výroky doplňujícího rozsudku jsou odvoláním dotčeny rovněž.

22. V odvolání proti doplňujícímu usnesení ze dne [datum] žalobce rovněž odkázal na své odvolání proti rozsudku, které dosud nebylo projednáno s tím, že tímto odvoláním napadený výrok je dotčen rovněž, neboť je podřízen již v odvolání napadeným výrokům rozsudku ze dne [datum].

23. Žalovaný ve svém písemném vyjádření [anonymizováno] odvolání žalobce do doplňujícího rozsudku ze dne [datum] odkázal na své vyjádření [anonymizováno] odvolání žalobce proti rozsudku a žádal potvrzení doplňujícího rozsudku jako věcně správného.

24. [ulice] účastník ve svém písemném vyjádření [anonymizováno] odvolání žalobce do doplňujícího rozsudku ze dne [datum] taktéž odkázal na své vyjádření [anonymizováno] odvolání žalobce proti rozsudku s tím, že odvolání žalobce proti doplňujícímu rozsudku považuje rovněž za nedůvodné a žádal potvrzení doplňujícího rozsudku.

25. Odvolací soud bude užívat pro přehlednost dále pro všechna napadená rozhodnutí soudu I. stupně – tedy pro rozsudek, doplňující rozsudek, doplňující usnesení a obě opravná usnesení - souhrnné označení – rozsudek soudu I. stupně.

26. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku včetně správnosti postupu v [anonymizováno], které jeho vydání předcházelo a odvolání žalobce neshledal důvodným do výroku o věci samé, částečně ho shledal důvodným do výroků o nákladech [anonymizováno] účastníků a vedlejšího účastníka.

27. Soud I. stupně provedl podrobné dokazování, vyslechl svědky, provedl listinné důkazy a provedl důkaz policejním spisem a spisem Okresního státního zastupitelství v [obec]. Všechny důkazy učinil řádně postupem podle § 122 a následujících o. s. ř., a v odůvodnění svého rozhodnutí vysvětlil, jak tyto důkazy hodnotil podle zásad uvedených v § 132 o. s. ř., které skutečnosti vzal za prokázané a které nikoliv, jaký skutkový stav z nich zjistil (bod 56. odůvodnění napadeného rozsudku) a jak ho hodnotil po stránce právní. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně zjistil skutkový stav správně a úplně, když provedl všechny důkazy potřebné [anonymizováno] relevantním skutkovým zjištěním za účelem správného právního posouzení věci. V odůvodnění svého rozhodnutí se vypořádal s tvrzeními žalobce i s jeho obranou. Odvolací soud zejména akcentuje, že výpovědi všech svědků korespondují s listinnými důkazy tak, že v nich nejsou vzájemné rozpory. Závěr soudu I. stupně ohledně mechanizmu vzniku pracovního úrazu, který žalobce utrpěl, plně koresponduje i s výsledky šetření prováděného nejenom žalovaným, ale zejména pak drážní inspekcí a orgány činnými v [anonymizována dvě slova]. V tomto směru lze shrnout, že všechna tato šetření dospěla [anonymizováno] jednoznačnému závěru, který byl prokázán i v [anonymizováno] před soudem I. stupně.

28. Ani odvolací argumentace žalobce není způsobilá zvrátit správnost skutkových zjištění soudu I. stupně. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobce plnil své pracovní úkoly dané mu zaměstnavatelem a stejně tak je mezi účastníky nesporné i to, že při plnění těchto pracovních úkolů utrpěl pracovní úraz tak, jak je tento definován v ustanovení § 271k zákoníku práce. Z hlediska posouzení důvodnosti nároku žalobce je irelevantní, zda šlo při přesunu nákladu po provedené opravě o některou z vnitřních právních předpisů žalovaným předvídanou činnost, tedy zda se jednalo o posun, práci v kolejišti či o chůzi v kolejišti. Žalobce toto rozlišení klade do souvislosti s tím, jaký interní předpis žalovaného je třeba na jednotlivé činnosti aplikovat, když dovozuje, že předpis žalovaného D1 – dopravní a návěstní předpis a předpis [anonymizováno] jsou odlišné předpisy, které je třeba aplikovat na rozdílné situace – ustanovení přepisu D1 a [anonymizováno] není možno vzájemně spojovat; každý z nich podle názoru žalobce upravuje odlišné situace. Pro právní posouzení je však toto irelevantní, článek 83 předpisu [anonymizováno] ukládá povinnost každému zaměstnanci žalovaného dbát podle svých možností o svoji vlastní bezpečnost, o své [anonymizováno] i bezpečnost a [anonymizováno] osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání. Rovněž tak článek 103 předpisu [anonymizováno] ukládá každému zaměstnanci povinnost dbát, aby veškeré pracovní pomůcky, nářadí a materiál byly uloženy tak, aby nezasahovaly do průjezdného průřezu s tím, že do schůdného a regulačního prostoru je možno ukládat uvedené předměty jen ve výjimečných případech. Odvolací soud akcentuje zejména článek 105, podle něhož zaměstnanci nesmějí při jízdě vozidel pobývat ani v sousední koleji a tuto [anonymizováno] používat pro delší chůzi. Podle čl. 106 [anonymizováno] před očekávaným průjezdem drážních vozidel musí zaměstnanci zaujmout takové postavení, při kterém nebude ohrožena jejich bezpečnost. [anonymizováno] nerozlišuje, na které zaměstnance žalovaného se tento interní předpis vztahuje; vztahuje se tedy na všechny zaměstnance bez ohledu na to, jaké pracovní úkoly plní. Za tohoto stavu pak soud I. stupně správně zjistil, že žalobce uvedené povinnosti porušil, když [anonymizováno] tomu prvostupňový soud vyšel jednak ze svědeckých výpovědí svědků [jméno] [příjmení], výpravčího [anonymizováno], který řídil práci žalobce při výlukových pracích, dále pak z výpovědí svědků [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení], kteří práce při opravě s vozíkem prováděli s žalobcem, a nehodovému ději byli přítomni a zejména pak vyšel ze stěžejního důkazu – nahrávky telefonního hovoru mezi žalobcem a výpravčím [anonymizováno]. Soud I. stupně důkaz touto nahrávkou provedl a z přepisu (který nebyl ani žalobcem zpochybněn) jednoznačně vyplývá, že žalobci byl dán jasný pokyn neopouštět [anonymizována dvě slova], kdy výpravčí po skončení prací dal žalobci pokyn že„ do [anonymizováno] může jezdit“, žalobce poté sdělil, že se ozve, předtím ovšem jasně sdělil (svým kolegům [jméno] a [příjmení])„ tak pomalu jedem“, nato následně [anonymizováno] dotazu výpravčího sděluje, že je v [anonymizováno] a potřebuje ještě 10 minut, až bude volný přejezd, na to výpravčí opakovaně reaguje tak, aby žalobce v [anonymizováno] zůstal a ozval se, až bude potřeba, [anonymizováno] dotazu žalobce, zda něco pojede do koleje [anonymizováno] výpravčí sděluje, že do [anonymizováno] pojede vlak a pojede i spojkou po přejezdu. Žalobce v tu chvíli si zřejmě uvědomil, že pokud opustil [anonymizována dvě slova], ocitl se v nebezpečí, na to reaguje tak, že sděluje že„ to budeme muset udělat jinak, takže tady pojede náklad jo“ a nato výpravčí sděluje, že za [anonymizováno] skutečně pojede vlak, s tím vozíkem tam žalobce nemá vůbec vjíždět, žalobce reaguje, že tomu rozumí, poté ovšem došlo [anonymizováno] nárazu, když žalobce se snažil zřejmě zabránit srážce tím, že se pokoušel vozík z koleje odstranit, a to zřejmě i s ohledem na to, že vozík obsahoval podle zjištění nebezpečný náklad, jak sám vysvětlil. Pro právní posouzení je ovšem podstatné to, že žalobce porušil důrazný pokyn výpravčího neopouštět [anonymizována dvě slova], kterého navíc mylně informoval o tom, že se v této koleji ještě nachází, ačkoliv to již nebyla pravda. Tato skutečnost byla bezprostřední příčinou vzniku pracovního úrazu žalobce, přičemž žalobce svým jednáním současně porušil vnitřní předpis žalovaného tak, jak je uvedeno shora – článek 83, 103, 105 až 106 [anonymizováno], kdy tento vnitřní předpis, jak již je uvedeno shora, se vztahuje na všechny zaměstnance žalovaného. To, že s tímto předpisem žalobce byl seznámen, učinil žalobce nesporným. Odvolací soud tak shodně se soudem I. stupně uzavírá, že žalovaný se zprostil své odpovědnosti nahradit žalobci škodu nebo nemajetkovou újmu zcela tím, že prokázal, že škoda vznikla výlučně tím, že žalobce svým zaviněním porušil právní a ostatní předpisy a pokyny [anonymizováno] zajištění bezpečnosti a ochrany [anonymizováno] při práci, když v [anonymizováno] bylo nesporně prokázáno, že s nimi byl řádně seznámen, jejich znalost a dodržování byly žalovaným soustavně vyžadovány a kontrolovány; v tomto směru lze odkázat na výsledky dokazování, zejména pak výpověď svědka [jméno] [jméno], který se účastnil šetření příčin dopravní nehody. I tato skutečnost ostatně mezi účastníky nebyla sporná. Zejména svědek [jméno] [jméno] ve své výpovědi podrobně popsal technickou stránku skutkového děje, vysvětlil všechny okolnosti nehodového děje, když odvolací soud znovu akcentuje, že jeho výpověď jen koresponduje s výpověďmi ostatních svědků, zejména pak obou výpravčích [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Žalobce v průběhu [anonymizováno] před soudem I. stupně a i v odvolání vytváří svoji verzi skutkového děje, která ovšem v [anonymizováno] prokázána nebyla a na to je třeba poukázat shodně s žalovaným na to, že v odvolacím [anonymizováno] nepřípustně uplatňuje nové skutečnosti, jakkoliv byl v závěru posledního jednání soudem řádně poučen podle § 119a odst. 1 o. s. ř. (§ 205a o. s. ř.). Výslech navrženého svědka – strojvůdce lokomotivy, která způsobila náraz do vozíku - by na závěrech soudu I. stupně nemohl nic změnit, neboť v [anonymizováno] bylo nesporně prokázáno, že strojvůdce již nehodě nemohl zabránit; jízdu absolvoval řádně na základě povolení výpravčího poté, kdy byl v dobré víře, že [anonymizováno] bude volná. Úvahy žalobce ohledně zastupitelnosti obou výpravčích [anonymizováno] a [anonymizováno] jsou rovněž z hlediska právního posouzení irelevantní; odvolací soud znovu zdůrazňuje, že podstatné je to, že žalobce porušil pokyn zůstat v koleji [anonymizováno], když tento mu byl dán jasně výpravčím [anonymizováno] opakovaně, výpravčího naopak uvedl v omyl ohledně toho, že se v této koleji nachází, ačkoliv byl upozorněn na to, že v místě, kde se nachází, pojede lokomotiva. V [anonymizováno] sice bylo prokázáno a toto ostatně bylo zjištěno již při mimosoudním šetření příčin nehody, že účastníci nehody používali nesprávnou terminologii, která neodpovídá železničním předpisům, nicméně i tato skutečnost je bezvýznamná za stavu, kdy všichni účastníci nehody si vzájemně rozuměli v tomto směru a věděli, jakou činnost žalobce vykonává, jaké kroky činí, výpravčí byli podrobně informováni o postupu prací žalobce a výpravčí [anonymizováno] žalobce jasně instruoval, že [anonymizována dvě slova] nemá opouštět. Lze jen přisvědčit závěru soudu I. stupně o tom, že vozík, s kterým se žalobce pohyboval po kolejišti, není drážním vozidlem ve smyslu § 1 písm. e) vyhlášky č. 173/1995 Sb., neboť při svém pohybu byl závislý na lidské síle.

29. Odvolací soud tak shodně se soudem I. stupně uzavírá, že žalovaný se ve smyslu § 270 odst. 1 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb. ve znění účinném od 1. 10. 2015, který je nutno na zjištěný skutkový aplikovat, zcela zprostil své odpovědnosti nahradit žalobci škodu a nemajetkovou újmu, neboť prokázal, že škoda vznikla výlučně tím, že žalobce svým zaviněním porušil právní nebo ostatní předpisy nebo pokyny [anonymizováno] zajištění bezpečnosti a ochrany [anonymizováno] při práci, ač s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost o dodržování byly žalovaným soustavně vyžadovány a kontrolovány. [anonymizováno] tomu ovšem odvolací soud shodně se soudem I. stupně připomíná, že přesto žalovaný nad rámec své zákonné povinnosti uznal svojí odpovědnost v rozsahu 30 % a v tomto rozsahu také žalobce odškodnil.

30. V ostatním odvolací soud odkazuje na správné a přesvědčivé zdůvodnění rozsudku soudu I. stupně, s nímž se bez výhrad ztotožňuje a uzavírá, že odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o. s. ř. naplněny nejsou.

31. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve znění opravného usnesení, doplňujícího rozsudku, doplňujícího usnesení a opravného usnesení ve výrocích I., IV. a V. potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, když o nákladech [anonymizováno] státu soud I. stupně správně rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř.

32. Žalovaný i vedlejší účastník v [anonymizováno] uspěli a mají proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů [anonymizováno] vůči žalobci, který neuspěl. [anonymizováno] argumentaci žalobce odvolací soud uvádí, že důvody pro odepření náhrady nákladů [anonymizováno] podle § 150 o. s. ř. neshledal.

33. Základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu je zásada úspěchu ve věci, vyjádřená v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. V této zásadě se promítá myšlenka, že ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, má právo na náhradu nákladů, které při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, do jehož právní sféry bezdůvodně zasahoval ([anonymizováno] tomu srovnej nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 2862/07). Výjimku z tohoto pravidla představuje ust. § 150 o. s. ř. obsahující zvláštní zmírňovací právo soudu, jímž je z důvodů hodných zvláštního zřetele umožněno rozhodnout o náhradě nákladů [anonymizováno] jinak, než by odpovídalo výsledku sporu. Slouží [anonymizováno] odstranění nepřiměřené tvrdosti, tedy jinými slovy [anonymizováno] dosažení spravedlnosti pro účastníka [anonymizováno] (srovnej nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 191/06). Úvaha soudu o tom, zda se jedná o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Při zkoumání existence důvodů hodných zvláštního zřetele je třeba přihlížet nejen [anonymizováno] majetkovým, sociálním a osobním poměrům účastníků [anonymizováno], ale i [anonymizováno] okolnostem, které vedly [anonymizováno] zahájení [anonymizována dvě slova] chování účastníků v průběhu [anonymizováno] a stejně tak i [anonymizováno] dalším relevantním skutečnostem, které určitým způsobem individualizují situaci účastníků [anonymizováno] v tom směru, že si zasluhuje specifické zacházení ve smyslu citovaného ustanovení (srovnej nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 1840/10).

34. Ustanovení § 150 o. s. ř., zakládající – při splnění podmínky, že proto jsou důvody zvláštního zřetele hodné – diskreční oprávnění soudu, nelze považovat za předpis, který by zakládal možnost zcela volné úvahy soudu (ve smyslu absolutní libovůle), nýbrž jde o ustanovení, podle něhož je soud povinen zkoumat, zda ve věci neexistují zvláštní okolnosti, [anonymizováno] nimž je třeba při stanovení povinnosti [anonymizováno] náhradě nákladů [anonymizováno] výjimečně přihlédnout (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 401/06). Jde o ustanovení s relativně neurčitou hypotézou, tj. právní normou, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, ale která přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy z předem neomezeného okruhu okolností (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

35. Nutno uvést, že žalobce podal žalobu za stavu, kdy měl [anonymizováno] dispozici výsledky šetření příčin pracovního úrazu žalovaným, drážní inspekcí i [stát. instituce], které byly jednoznačné, v [anonymizováno] neuspěl a navíc ho žalovaný nad rámec své zákonné povinnosti, i přes plné zproštění se odpovědnosti, z 30 % odškodnil. Žalobce sice poukazuje na své nepříznivé osobní a majetkové poměry, tyto však nijak nedokládá.

36. V případě žalovaného však odvolací soud zvažoval účelnost vynaložených nákladů právního zastoupení, když je nutno uvést, že žalovaný je státní organizací, která nepochybně disponuje administrativním i odborným aparátem určeným [anonymizováno] tomu, aby žalovaného v [anonymizováno] před soudy zastupoval. Agenda pracovních úrazů spadá do předmětu činnosti žalovaného, a byť je třeba připustit, že v daném případě šlo o skutkově i právně složitý spor, tak je nutno uvést, že odborná problematika týkající se vnitřních železničních předpisů a předpisů o bezpečnosti a ochraně [anonymizováno] při práci a pracovního postupu při provádění prací v daném případě musí být žalovanému z jeho činnosti jistě dobře známa. Za této situace odvolací soud přisvědčuje námitce žalobce o tom, že je namístě aplikovat judikaturu Ústavního soudu, který v této souvislosti již opakovaně vyložil, že tam, kdy je [anonymizováno] hájení svých zájmů stát vybaven příslušnými organizačními složkami, finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon svých práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt, jímž je advokát. Ústavní soud současně doplnil, že je nepochybné, že pracovněprávní vztahy jsou elementární součástí činnosti orgánu, jednajícího za stát. Dával-li takový orgán svému zaměstnanci výpověď, musí být schopen tento zásadní právní úkon také sám obhájit v soudním procesu. Pokud tak státní orgán přesto neučiní, není dle závěrů Ústavního soudu důvod pro uznání vzniklých nákladů jako nákladů účelně vynaložených (viz např. nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1011/12, publikovaného ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 72, ročník 2014, uveřejněném pod poř. [číslo] 2014 na str. 237).

37. Z nálezu Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2855/10, publikovaného ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 60, ročník 2011, uveřejněném pod poř. [číslo] 2011 na str. 191 vyplývá, že při aplikaci stanoviska,„ že tam, kde [anonymizováno] hájení svých zájmů je stát vybaven příslušnými organizačními složkami finančně i personálně zajištěnými ze státního rozpočtu, není důvod, aby výkon práv a povinností v této oblasti přenášel na soukromý subjekt, jímž byl advokát. Pokud tak stát přesto učiní, pak není důvod pro přiznání takto mu vzniklých nákladů jako účelně vynaložených. …Je třeba vždy přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu, neboť si lze představit, že předmětem sporu (jehož účastníkem je stát) může být i právní problematika, která přímo nesouvisí s oblastí spravovanou ústředním orgánem státní správy, případně se jedná o právní problematiku velmi specializovanou, obtížnou, dosud neřešenou, problematiku s mezinárodním prvkem, vyžadující znalosti cizího práva, eventuálně jazykové znalosti, apod. V takových případech lze shledat postup orgánu státní správy, které zvolí pro své zastupování advokáta, který se na danou problematiku např. specializuje, za adekvátní. Nicméně i v těchto případech je třeba při rozhodování o povinnosti [anonymizováno] úhradě nákladů [anonymizováno] specifické okolnosti případu řádně odůvodnit“.

38. Odvolací soud tak uzavírá, že náklady v souvislosti se zastoupením advokátem žalovaným nelze považovat za účelně vynaložené tak, jak předpokládá § 137 odst. 1 o. s. ř. Pro úplnost zbývá dodat, že žalovanému nelze přiznat ani paušální náhradu hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2015 Sb. Občanský soudní řád garantuje účastníku [anonymizováno] právo na náhradu hotových výdajů jak jeho tak jeho zástupce, avšak výlučně za situace, kdy tento účastník není v [anonymizováno] zastoupen zástupcem dle § 137 odst. 2 o. s. ř.. Podle § 151 odst. 3 o. s. ř. totiž platí, že účastníku, který nebyl v [anonymizováno] zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Jelikož v projednávané věci byl žalovaný zastoupen advokátem, náhrada hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o. s. ř. mu nepřísluší, neboť náhrada dle citovaného stanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 vyhlášky náleží toliko účastníku, který nebyl v [anonymizováno] zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Žalovaný zvolil [anonymizováno] hájení svých práv jiný procesní postup – zastoupení advokátem – a náhrada nákladů [anonymizováno] mu tak nepřísluší ani v podobě paušálních náhrad.

39. Odvolací soud tak napadený rozsudek ve výrocích II. a VI. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů [anonymizováno].

40. Jiná je ovšem situace v případě vedlejšího účastníka. Tento není státem ani velkou městskou částí, respektive velkou obcí, jde o komerční subjekt, který není nijak napojen na veřejný rozpočet a uvedená argumentace Ústavního soudu ohledně účelnosti vynaložených nákladů [anonymizováno] v souvislosti se zastoupením advokátem proto zde nemá místo. Lze sice připustit, že vedlejší účastník [anonymizováno], u něhož byl žalovaný pojištěn pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou pracovními úrazy, nepochybně také disponuje odborným aparátem - právním útvarem, nicméně v daném případě pro žalovaného nešlo o jeho běžnou agendu a právo na zastoupení advokátem mu tak nelze odepřít ([anonymizováno] tomu srovnej článek 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Odvolací soud toliko částečně korigoval výši nákladů [anonymizováno] vedlejšího účastníka tak, jak ji soud I. stupně určil. Soud I. stupně totiž přehlédl, že předmět [anonymizováno] se v průběhu [anonymizováno] měnil, když po částečném zpětvzetí žaloby a zastavení [anonymizováno] se tarifní hodnota původně stanovená částkou [částka] snížila na částku [částka] Náklady [anonymizováno] tak sestávají z nákladů právního zastoupení: odměna advokáta za dva úkony právní služby po [částka] podle § 7 bod. 6., § [anonymizováno] odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava, převzetí zastoupení a účast zástupce vedlejšího účastníka na jednání dne [datum]), dále odměna za jeden poloviční úkon – oznámení o vstupu do [anonymizováno] ze dne [datum] ve výši [částka] podle § 7 bod 6., § [anonymizováno] odst. 1 a § 11 odst. 2 písm. b) odst. 3 per analogiam advokátního tarifu, dále odměna za 4 úkony po [částka] učiněné po čátečném zpětvzetí žaloby podle § 7 bod. 6., § [anonymizováno] odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d), g) advokátního tarifu (sepis vyjádření ze [datum] a účast zástupce vedlejšího účastníka na jednání dne [datum] a dne [datum] – v případě tohoto posledního jednání šlo o dvojnásobný úkon), [anonymizováno] tomu náleží ještě náhrada za 7 režijních paušálů po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu je [částka] včetně náhrady za DPH 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. je [částka].

41. Odvolací soud proto napadený rozsudek ve výroku III. změnil podle § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že náklady [anonymizováno] vedlejšího účastníka činí [částka], jinak ho i v tomto výroku potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný. Stejně tak odvolací soud potvrdil napadený rozsudek ve výroku VII. doplňujícího rozsudku (náklady [anonymizováno] vzniklé v souvislosti s vydáním doplňujícího rozsudku ve výši [částka]), když tento je v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a advokátním tarifem za stavu, kdy náklady [anonymizováno] za jeden úkon služby – zastoupení advokátem včetně paušální náhrady hotových výdajů [částka] a náhrady za DPH byly určeny zjevně v nižší částce, než soud I. stupně přiznal, vedlejší účastník se však proti tomuto výroku neodvolal.

42. V odvolacím [anonymizováno] žalobce neuspěl rovněž, náklady [anonymizováno] v souvislosti se zastoupením žalovaného advokátem však nelze považovat za účelně vynaložené, a to z důvodů shora uvedených. Tomu odpovídá výrok, podle něhož žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů odvolacího [anonymizováno] právo.

43. O nákladech [anonymizováno] ve vztahu s žalobcem a vedlejším účastníkem odvolací soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. s tím, že vedlejšímu účastníku přiznal náhradu nákladů odvolacího [anonymizováno] v souvislosti se zastoupením vedlejšího účastníka advokátem, když jak je vysvětleno shora, tyto náklady [anonymizováno] byly učiněny účelně. Náklady [anonymizováno] vedlejšího účastníka sestávají z nákladů právního zastoupení: odměna za dva úkony právní služby po [částka] (sepis vyjádření [anonymizováno] odvolání žalobce a účast zástupce vedlejšího účastníka na odvolacím jednání) podle § 7 bod 6., § [anonymizováno] odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu, dále odměna za jeden poloviční úkon – sepis vyjádření [anonymizováno] odvolání žalobce do doplňujícího rozsudku, kdy s ohledem na obsah tohoto vyjádření ho odvolací soud honoroval pouze poloviční sazbou ve výši [částka], [anonymizováno] tomu přísluší náhrada za 3 režijní paušály po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, celkem [částka] + náhrada za DPH 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. je [částka] Náklady [anonymizováno] jsou splatné [anonymizováno] rukám advokátky vedlejšího účastníka (§ 149 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.).