Rozhodnutí 62 Co 208/2024-89

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 176 276 Kč s požadovaným úrokem z prodlení (výrokem I/) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrokem II/).

2. Rozhodoval o žalobě na zaplacení částky 176 276 Kč s příslušenstvím, kterou se žalobkyně domáhala náhrady nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky soudního řízení ve věci vedené u [Orgán veřejné moci] pod sp. zn. 63 C 266/2008, kdy požadovala v souvislosti s 15 let trvajícím řízení po žalované částku 298 337 Kč, neboť po předběžném uplatnění nároku žalované byla uspokojena toliko v rozsahu 122 061 Kč, domáhá se tak nevyplaceného rozdílu.

3. Po stránce skutkové vyšel soud I. stupně ze zjištění, která učinil z obsahu spisů z [Orgán veřejné moci], a to pod sp. zn. 63 C 266/2008 a dále pozůstalostního řízení sp. zn. [spisová značka], pro které bylo řízení přerušeno a která zevrubně zrekapituloval v odůvodnění napadeného rozsudku pod body 3 a 4. Z těchto zjištění vzal za prokázané, že řízení vedené [Orgán veřejné moci] pod sp. zn. 63 C 266/2008 ve vztahu k žalobkyni trvalo od 15. 10. 2007, kdy byla soudu doručena žaloba do 17. 10. 2022, celkem tedy 15 let s tím, že v řízení žalobkyně[Anonymizováno]vystupovala v procesním postavení žalobkyně a předmětem řízení byla náhrada škody na poškozeném vozidle v důsledku dopravní nehody. Dokazování proběhlo převážně listinami, byly provedeny také výslechy svědků. V řízení byl ustanoven znalec z oboru silniční doprava k sestavení nehodového děje, a to za situace, kdy soud neměl k dispozici správní ani policejní spis o předmětné autonehodě. Vzhledem k tomu, že tento neměl dostatek podkladů pro zpracování posudku, žalobkyně následně předložila soudu vlastní znalecký posudek a na jednání byl vyslechnut jeho zpracovatel. Ve věci samé byl vydán jeden rozsudek soudu prvního stupně a jeden rozsudek soudem odvolacím, před soudem prvního stupně přitom proběhlo celkem 9 jednání a před soudem odvolacím jednání 3, na jednom byl pouze vyhlášen rozsudek. Soudy vydaly kromě rozhodnutí ve věci samé řadu procesních usnesení, bylo opakovaně rozhodováno o žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů, a to soudy obou stupňů, rovněž soudy rozhodovaly o odměně ustanoveného zástupce, a to včetně Nejvyššího soudu. Dále byla vydána usnesení o ustanovení znalce a jeho odměně. Na délku řízení nemělo významný vliv přerušení řízení od 28. 11. 2020 do 18. 10. 2021, kdy probíhalo dědické řízení po zemřelém původním žalovaném vzhledem k délce dědického řízení. Prvostupňový soud konstatoval, že posuzované řízení nelze typově zařadit mezi ta, která mají zvýšený význam pro účastníky, jako jsou řízení trestní, řízení o osobnostních nebo pracovněprávních nárocích. Předmětem řízení byla žaloba na zaplacení částky 47 928 Kč za poškození automobilu tovární značky [podezřelý výraz], RZ [SPZ], rok výroby [datum], nejednalo se o důležitou součást života jednotlivce ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 3203/2013 z 14. 5. 2015. Proto prvostupňový soud uzavřel, že význam řízení pro žalobkyni byl snížený. Dále konstatoval, že žalobkyně se na délce řízení podílela způsobem, který popsal v odst. 14 rozsudku, kdy celková doba, o kterou se řízení prodloužilo vzhledem k postupu žalobkyně, činí asi 3,5 roku. Pokud jde o činnost soudů, konstatoval prvostupňový soud, že postup [Orgán veřejné moci] během řízení nebyl plynulý a koncentrovaný, v řízení shledal průtahy, a to v období od 17. 12. 2008, kdy byla rozeslána žaloba, do 11. 10. 2011, kdy bylo nařízeno první jednání ve věci, v mezidobí byl soud uvedený soud naprosto nečinný, k dalšímu průtahu došlo před odvolacím soudem v době od předložení spisu s odvoláním proti rozhodnutí ve věci samé dne 17. 9. 2019, kdy jednání bylo nařízeno až dne 25. 5. 2021. Dále již soud v řízení postupoval plynule a bez průtahů.

4. Po právní stránce soud I. stupně poukázal na ustanovení § 1, § 13 a § 31a zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), /dále jen „OdpŠk“/, jakož i judikaturu, kdy řešil otázku přiměřenosti délky posuzovaných řízení s ohledem na kritéria daná § 31a OdpŠk. Uzavřel, že předmětné posuzované řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, kdy újmu vzniklou žalobkyni nelze již odškodnit jinak než v penězích.

5. Soud I. stupně ve vztahu k posuzovanému řízení z hlediska celkové doby dospěl k závěru, že za 15 let trvající nepřiměřeně dlouhé řízení je třeba výši přiznaného zadostiučinění stanovit základní částkou 16 000 Kč ročně, a to právě pro délku řízení. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění přiznal základní částku za jeden rok délky řízení 16 000 Kč, přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině, když základní částku navýšil o 10 % s ohledem na postup soudů ve věci, dále od základní částky odečetl 20 % z důvodu negativního vlivu žalobkyně na délku řízení a 40 % s ohledem na snížený význam žalobkyně s tím, že výsledná výše odškodnění musí korespondovat s tím, co je pro žalobkyni tzv. ve hře. Dospěl k celkové částce 112 000 Kč (vycházeje ze základní částky 224 000) Kč, kdy zohlednil, že žalovaná již žalobkyni odškodnila částkou 122 061 Kč v rámci 6měsíční lhůty pro projednání nároku, který byl uplatněn dne 3. 2. 2023 a projednán dne 17. 5. 2023. Z uvedených důvodů žalobu na další plnění zamítl.

6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s odkazem na § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“). Žalované přiznal náhradu jí vzniklých nákladů řízení, jejichž výpočet uvedl v odůvodnění svého rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje.

7. Rozsudek soudu I. stupně napadla odvoláním žalobkyně, když namítá odvolací důvody podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř. Uvádí, že se s napadeným rozsudkem není schopna ztotožnit. Má za to, že šlo o bagatelní věc, jejímuž projednání postup soudu neodpovídal. Dále konkretizovala průběh všech 12 soudních jednání, která vykazovala nepatrnou aktivitu. Akcentovala, že napadené rozhodnutí je nezákonné, když průtahy v řízení se presumují, což opírá o závěry Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko“), které bylo chybně vyloženo. Je totiž věcí žalované, aby prokázala, že k průtahům nedošlo, resp. že byly zaviněny jinými okolnostmi ve věci. Dodává, že pokud podávala v řízení návrhy a žádosti, které byly odmítány, činila tak pro neznalost práva, k níž by nedošlo, pokud by byla řádně zastoupena, na což neměla finanční prostředky. Navrhla odvolacímu soudu, aby věc zrušil a vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

8. Žalovaná považuje odvolání za nedůvodné. Žalobkyně zřejmě nerozlišuje mezi pojmy nepřiměřená délka řízení a průtahy v řízení, kdy nabídla výklad těchto pojmů se závěrem, že průtahy řízení se nepresumují. Zdůraznila, že žalobkyně byla již odškodněna v rámci předběžně uplatněného nároku, když se jí dostalo odškodnění, které několikanásobně převyšuje předmět sporu. Další odškodnění tak s ohledem na princip proporcionality a spravedlnosti nenáleží. Navrhla proto, aby byl rozsudek z důvodu věcné správnosti potvrzen.

9. Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalobkyně je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 o. s. ř. a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., mimo jiné jej tedy přezkoumal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), kdy dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není.

10. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek podkladů, učinil z nich správná skutková zjištění a věc správně posoudil i po stránce právní. Soud I. stupně své skutkové závěry srozumitelně a přesvědčivě vyjádřil v odůvodnění napadeného rozsudku. Rozsudek soudu I. stupně, který je dostatečně odůvodněn, tak mohl být podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu ve věci.

11. Žalobkyně v prvé řadě uplatnila odvolací důvod uvedený v § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., když z obsahu spisu nebyly zjištěny vady, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 věta druhá o. s. ř.). Žalobkyně ostatně v případě tohoto odvolacího důvodu ani nevymezuje, v čem by vada řízení měla spočívat.

12. Žalobkyně dále uplatnila odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu potřebném ke zjištění skutkového stavu, důkazy učinil postupem podle § 122 a násl. o. s. ř. a skutkový děj, který z nich zjistil, je s nimi v souladu. Tento odvolací důvod tak naplněn není. Žalobkyně navíc neuvedla, který skutkový závěr je dle závěrů prvostupňového soudu mylný.

13. Dále je zřejmé, že žalobkyně vytkla soudu I. stupně nesprávné právní posouzení věci /§ 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Právní posouzení je nesprávné, jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, příp. aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží, popř. neaplikuje adekvátní právní normu.

14. Je třeba uvést, že soud I. stupně aplikoval příslušná ustanovení OdpŠk, vč. ustanovení § 31a dle kterého, bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Soud I. stupně se správně zabýval tím, zda v namítaném řízení byla věc projednána v přiměřené lhůtě. Legitimně uzavřel, že žalovaná odpovídá za škodu, která žalobkyni vznikla nesprávným úředním postupem spočívajícím v povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk (k tomu srovnej závěr rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4107/2009). Rovněž tak je správný závěr soudu I. stupně o tom, že jako dostačující se v daném případě nejeví samotné konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě podle § 31a odst. 2 věta prvá OdpŠk a že je proto namístě přiznat žalobkyni přiměřené zadostiučinění (k tomu srovnej Stanovisko), kdy lze bez dalšího označit délku řízení za nepřiměřenou, když ve vztahu k žalobkyni trvalo 15 let.

16. Stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je na základě zjištěného skutkového stavu věci především úkolem soudu I. stupně, kdy teprve přezkum úvah tohoto soudu je úkolem soudu odvolacího.

17. Při úvaze o jejich výši (ve vztahu k řízení 63 C 266/2008 projednávaného u [Orgán veřejné moci]) se soud I. stupně správně řídil kritérii uvedenými v § 31a odst. 2 věta druhá a odst. 3 OdpŠk a přihlédl přitom k závěrům vysloveným ve Stanovisku.

18. Stran odvolací námitky žalobkyně, že průtahy v řízení jsou presumovány, odvolací soud uvádí, že průtahem řízení je míněno období bezdůvodné nečinnosti orgánů veřejné moci, zde soudu. Nepřiměřená délka se vždy vztahuje k celkové délce řízení, přičemž jednou z jejích příčin mohou být průtahy, ale také nemusejí. Jinými slovy nepřiměřeně dlouhé může být i řízení, ve kterém nedošlo ani k jedinému průtahu (srovnej Stanovisko, část III). Porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě samo o sobě zakládá vyvratitelnou domněnku v tom směru, že jím byla způsobena dotčeným osobám nemajetková újma, za kterou jim náleží přiměřeně zadostiučinění ve smyslu §31a odst. 1 OdpŠk. Jinými slovy, poškozená se nemusí soustředit na prokázání vzniku újmy, ale její tvrzení jsou podstatná pro posouzení intenzity, které musí odpovídat forma a případná výše zadostiučinění. Námitka žalobkyně je proto zcela lichá.

19. K nesouhlasu žalobkyně se stanovením výše odškodného odvolací soud poukazuje na judikaturní závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. 30 Cdo 154/2013, (Smysl krácení základní částky o jednu polovinu za první dva roky řízení spočívá v tom, že dva roky řízení lze považovat za dobu, po kterou soudní řízení obvykle může trvat, a tudíž by nebylo správné přičítat za každý tento rok v počáteční fázi řízení částku 15 000,- až 20 000,- Kč. Uvedené krácení však není navázáno na osobu poškozeného či účastníka řízení, ale na řízení samotné.) Otázka zohlednění výrazně přesahující přiměřenost délky řízení při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění byla vyřešena již ve Stanovisku, podle něhož je pro poměry ČR přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí 15 000 Kč – 20 000 Kč za 1 rok řízení s tím, že při stanovení této částky hraje roli zejména celková doba řízení. Za situace, kdy prvostupňový soud v posuzovaném případě stran posuzovaného řízení vycházel z částky 16 000 Kč za 1 rok trvání řízení; tedy z částky vyšší než na dolní hranici shora uvedeného intervalu, nelze považovat nesouhlas žalobkyně za akceptovatelný, když nešlo o řízení extrémně dlouhé, přičemž právě uvedená písařská chyba uvedená na konci odst. 17 odůvodnění rozsudku byla opřena o zjištění soudu, že řízení trvalo 20 let a 1,5 měsíce, o což se v projednávané věci nejedná. Stanovená základní částka odškodnění za 1 rok trvání řízení byla podle přesvědčení odvolacího soudu stanovena s ohledem na celkovou dobu řízení správně.

20. Z hlediska kritéria spočívajícího v postupu orgánu veřejné moci /§ 31a odst. 3 písm. d) zákona/, kdy na neefektivní postup soudu odvolatelka v odvolání poukazuje, je třeba zhodnotit činnost orgánu, u nějž k průtahům došlo. Zejména je třeba zkoumat, zda a jakým způsobem reagoval na vzniklé procesní situace a na popsané počínání účastníka, a zda bez ohledu na ostatní okolnosti měly průtahy řízení původ v jeho postupu. Je rovněž třeba tak zkoumat, zda řízení probíhalo plynule bez delších období nečinnosti mezi jednotlivými úkony soudu či jiných státních orgánů. Prvostupňový soud v této souvislosti věc řádně posoudil, když poukázal na skutečnost, že postup [Orgán veřejné moci] během řízení nebyl plynulý a koncentrovaný, což odpovídá námitce odvolatelky, navíc shledal konkrétní průtahy, a to v období od 17. 12. 2008, kdy byla rozeslána žaloba, do 11. 10. 2011, kdy bylo nařízeno první jednání ve věci, jakož i průtah před odvolacím [Orgán veřejné moci] v době od předložení spisu s odvoláním proti rozhodnutí ve věci samé dne 17. 9. 2019, kdy jednání bylo nařízeno až dne 25. 5. 2021, byť bylo řízení v mezidobí přerušeno. Uvedené skutečnosti prvostupňový soud náležitě reflektoval zvýšením základní částky o 10 %, tj. zadostiučiněním rovnajícím se částce 246 400 Kč.

21. Prvostupňový soud rovněž správně při posouzení kritéria významu řízení pro poškozenou podle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk, jakožto nejdůležitějšího kritéria pro stanovení formy a případné výše odškodnění, zaměřil svou pozornost na zjištění, co bylo pro účastníka tzv. „v sázce“, o co účastníkovi v řízení šlo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2015, sp. zn. [spisová značka]).

22. Nejvyšší soud ve své judikatuře uvedl i to, že má-li poskytované odškodnění kompenzovat stav nejistoty, ve které byl poškozený nepřiměřeně dlouhým řízením udržován a újmě spojené s touto nejistotou má odpovídat forma a případná výše odškodnění, musí výše zadostiučinění především odpovídat významu předmětu řízení pro poškozeného, vyjádřeného výší částky, o kterou v řízení šlo, s příslušenstvím. Je-li předmětem řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby je zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo, nadto několikanásobně, leda by pro mimořádnou výši zadostiučinění svědčilo některé z kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. a) až d) OdpŠk (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011). Nelze než zopakovat, že o takový případ se v souzené věci nejedná. Žalobkyně byla žalovanou odškodněna, resp. dostalo se jí zadostiučinění, které představuje 2,5násobek toho, co bylo pro žalobkyni v posuzovaném řízení tzv. „v sázce“. Nelze rovněž nehodnotit okolnost, že povinnost uložená rozsudkem dle požadavku žalobkyně v posuzovaném řízení nebyla, neboť došlo k zamítnutí žaloby (srov. Stanovisko, část VI).

23. Odvolací soud rovněž souzní se závěrem prvostupňového soudu, že výše odškodnění, kterého se má žalobkyni dostat, musí reflektovat i postup žalobkyně v posuzovaném řízení, která zapříčinila svou neopodstatněnou procesní aktivitou jeho trvání o 3,5 roku. Modifikace snížením základní částky o 20 % tak bylo zcela na místě.

24. Závěr prvostupňového soudu, že celková výše zadostiučinění pro žalobkyni za utrpěnou újmu v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení v částce 112 000 Kč (-50 % ze základní částky 224 000 Kč) je výší přiměřenou, je proto správný, jakož i úsudek o tom, že za stavu, kdy se žalobkyni již zadostiučinění v částce 122 061 Kč od žalované dostalo, což vede v důsledku k zamítnutí žaloby, je správný.

25. Odvolací soud tak uzavírá, že soud I. stupně na základě provedených důkazů dospěl ke správným skutkovým zjištěním, přičemž tato posoudil správně i po právní stránce, když ohledně výše odškodnění odvolací soud v plném rozsahu odkazuje na správný výpočet provedený soudem I. stupně. Namístě je třeba dodat, že celková výše odškodnění je zcela adekvátní všem relevantním kritériím, a to i s přihlédnutím k § 13 o. z. Na základě výše uvedeného odvolací soud neshledal opodstatněným odvolání žalobkyně proti zamítavému výroku I/ ohledně částky 176 276 Kč s požadovaným příslušenstvím, a proto postupoval tak, že rozsudek soudu I. stupně potvrdil jako věcně správný podle § 219 o. s. ř., vč. nákladového výroku ad II/, který byl správně opřen o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.

26. Žalovaná byla zcela úspěšná v daném odvolacím řízení, má proto právo na plnou náhradu nákladů v jeho průběhu vzniklých (§ 142 odst. 1 o. s. ř. za použití 224 odst. 1 o. s. ř.). Náklady řízení tvoří paušální náhrada nákladů za 3 úkony po 300 Kč /§ 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb./, a to za vyjádření k odvolání, přípravu účasti na odvolací jednání a účast na něm.