pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu na zaplacení zbývající částky [částka] (výrok II.) a žalobce vázat k povinnosti zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení [částka] do tří dnů od právního rozsudku (výrok III.). Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení uvedené částky z titulu náhrady škody podle zák. č. 82/1998 Sb. (dále jen OdpŠk). Požadovaná částka [částka] sestávala z těchto dílčích nároků:

a) částky [částka] představující pohledávku dlužníka – společnosti [právnická osoba] na nájemném ve výši [částka] podle dohody o postoupení smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne [datum], a z částky [částka] z titulu nájemného podle nájemní smlouvy ze dne [datum].

b) částky [částka] v exekučním řízení vedeném u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. [spisová značka], kterou vedl žalobce jako oprávněný proti povinnému [jméno] [příjmení] jako ručiteli předmětné pohledávky. Tato částka sestává z nákladů exekuce, které musel žalobce zaplatit soudnímu exekutorovi ve výši [částka], nákladů řízení před exekučním soudem prvního stupně ve výši [částka], které žalobce zaplatil povinnému a nákladů odvolacího řízení z této exekuce ve výši [částka], které žalobce zaplatil rovněž povinnému.

c) částky [částka] představující náklady právního zastoupení v uvedeném exekučním řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s jeho právním zastoupením advokátem a nebyly mu přiznány.

d) částky [částka] představující náklady řízení vzniklé žalobci v řízení vedeném u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka], v němž se žalobce domáhal proti matce povinného [jméno] [příjmení] odpůrčí žalobou vyslovení neúčinnosti jednání povinného [jméno] [příjmení] v pozůstalostním řízení vedeném po jeho otci s tím, že M. [příjmení] se v něm vzdal dědictví a pokud by tak podle žalobce neučinil, tak by na něj připadla čistá hodnota z pozůstalosti ve výši [částka], když skutečná hodnota majetku, která v důsledku zkracujícího jednání ručitele tímto ušla, by ve skutečnosti mohla být vyšší. [příjmení] [částka] sestává z částky [částka] představující tyto náklady v řízení v souvislosti se zastoupením advokátem a dále částky [částka] představující část soudního poplatku, který žalobci nebyl vrácen poté, kdy řízení bylo z důvodu zpětvzetí žaloby zastaveno.

e) částky [částka] představující celkovou náhradu nemajetkové újmy, když tato částka sestává z částky [částka] představující náhradu nemajetkové újmy vzniklé žalobci v důsledku nepřiměřené délky exekučního řízení shora uvedeného a dále částky [částka] přestavující náhradu nemajetkové újmy vzniklé tím, že kromě průtahů v řízení žalobce pozbyl příležitost vymáhat vůči ručiteli svoji pohledávku.

Tyto skutečnosti byly mezi účastníky nesporné.

2. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z listinných důkazů, exekutorského spisu Exekutorského úřadu Jeseník sp. zn. [spisová značka], soudního spisu Okresního soudu v Přerově sp. zn. [spisová značka], spisu Okresního soudu ve [obec] sp. zn. [spisová značka], spisu Okresního soudu ve [obec] sp. zn. [spisová značka] a exekutorského zápisu [číslo jednací], EZ [číslo] sepsaného dne [datum] soudním exekutorem Exekutorského úřadu ve [obec] JUDr. [jméno] [příjmení], učinil skutkový závěr, který uvedl pod bodem 11. odůvodnění svého rozhodnutí. Odvolací soud skutková zjištění soudu prvního stupně uvádí v doslovném znění.

3. Žalobce měl původně pohledávku vůči dlužníkovi, společnosti [právnická osoba] (dříve [právnická osoba], s.r.o.) přičemž pohledávka se skládala z pohledávky na zaplacení nájemného ve výši [částka] a [částka], celkově tedy ve výši [částka] [datum] sepsal soudní exekutor JUDr. [jméno] [příjmení] exekutorský zápis o uznání závazku s doložkou vykonatelnosti sp. zn. [anonymizováno] [číslo], EZ [číslo], jímž hlavní dlužník uznal své dluhy vůči žalobci ve shora uvedené částce. V exekutorském zápisu pan [příjmení] [příjmení] narozen [datum] prohlásil, že uspokojí výše specifikované pohledávky žalobce, jestliže je nesplní hlavní dlužník. Ručitel dal výslovný souhlas k tomu, aby proti němu byla nařízena a provedena exekuce nebo veden soudní výkon rozhodnutí. Na majetek hlavního dlužníka, společnost [právnická osoba] byl usnesením Městského soudu v Praze dne [datum rozhodnutí], pod č. j. [číslo jednací], prohlášen konkurz, žalobce podáním z [datum] uplatnil a přihlásil do uvedeného konkurzního řízení své pohledávky. Usnesením Městského soudu v Praze z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byl konkurz na majetek hlavního dlužníka zrušen z důvodu, že majetek podstaty nepostačuje k úhradě nákladů konkurzu. Dopisem z [datum] žalobce vyzval ručitele k úhradě pohledávek do [datum]. Ručitel, [příjmení] [příjmení], své pohledávky z titulu ručení ve stanovené lhůtě neuhradil. [datum] podal žalobce proti ručiteli návrh na nařízení exekuce. Exekuční řízení bylo vedeno u Okresního soudu v Přerově pod. sp. zn. [spisová značka], [datum rozhodnutí] byla nařízena exekuce k uspokojení předmětné pohledávky. [datum] podal ručitel návrh na zastavení exekuce, který odůvodnil nevykonatelností exekutorského zápisu jako exekučního titulu. Ten spatřoval ve vadě exekučního titulu spočívající v nevymezení doby plnění závazku vůči němu jako ručiteli a taktéž v tom, že v exekučním titulu nebyla vyjádřena povinnost splnit dluh vůči oprávněnému (žalobci) tak, aby to odpovídalo akcesorickému vztahu hlavního dlužníka a ručitele. Exekuční soud dovodil nevykonatelnost exekučního titulu, řízení usnesením z [datum rozhodnutí], pod č. j. [číslo jednací], zastavil a rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit soudnímu exekutorovi částku [částka] na náklady exekuce a ručiteli částku [částka] na náhradu nákladů řízení. K podanému odvolání, rozhodoval Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením z [datum], jímž usnesení soudu prvního stupně potvrdil, a uložil mimo jiné ve svém usnesení č. j. [číslo jednací] žalobci zaplatit ručiteli na náhradě nákladů odvolacího řízení další částku [částka]. Žalobce zahájil řízení u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka], když zjistil, že se ručitel dopustil zkracujícího právního jednání uspokojit pohledávku plynoucí z exekutorského zápisu tím, že se vzdal dědictví po svém otci ve prospěch své matky [jméno] [příjmení]. Domáhal se vyslovení neúčinnosti tohoto jednání. Usnesením z [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo řízení zastaveno, neboť matka ručitele namítla v rámci obrany proti uplatněnému nároku materiální nevykonatelnost exekutorského zápisu. Žalobce vynaložil soudní poplatek, který mu byl vrácen pouze z části, bez částky [částka]. Žalobce u žalované svým podáním doručeným žalované dne [datum] doplněným podáním z [datum] uplatnil své nároky sestávající se z jednotlivých položek náhrady nákladů exekučního řízení žalobce, nákladů vynaložených protistraně a soudnímu exekutorovi, nákladů řízení vynaložených u Okresního soudu ve [obec] v řízení pod sp. zn. [spisová značka], hodnoty pohledávky a náhrady nemajetkové újmy, celkově ve výši [částka] Stanoviskem žalovaného z [datum] nebylo nárokům ani z části vyhověno.

4. Žalovaný vznesl v průběhu řízení námitku promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy z důvodu uplynutí objektivní desetileté doby od sepisu exekutorského zápisu, tuto námitku uplatnil též ohledně běhu subjektivní promlčecí doby podle § 32 odst. 3 OdpŠk.

5. Soud prvního stupně zjištěný skutkový stav posoudil podle zák. č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb. o notářích a jejich činnosti (notářský řád) v platném znění - OdpŠk. Odkázal na § 1 odst. 1, § 4 odst. 1 a 2, § 5 písm. b), § 13 odst. 1 a 2, § 14 odst. 1 a 3, § 15 odst. 1 a 2, § 31 odst. 1 až 3, § 31a odst. 1 a 2 a § 32 odst. 1; uvedená zákonná ustanovení odcitoval. Jednotlivé nároky tak, jak jsou shora uplatněny v odst. 1. písm. a) – e) odůvodnění tohoto rozhodnutí, zkoumal samostatně. V prvé řadě se zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovaným ohledně nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] ([částka] + [částka]). K tomu uvedl, že částka [částka] jako náhrada nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé exekuční řízení byla předběžně u žalovaného uplatněna podle § 14, § 15 OdpŠk již dne [datum], ačkoliv, jak vyplynulo z dokazování, řízení bylo ukončeno až pravomocným skončením dne [datum], kdy poslední rozhodnutí vydané v této věci – usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod č. j. [číslo jednací], ohledně zastavení exekučního řízení a náhradě nákladů řízení nabylo právní moci. Ve smyslu § 35 OdpŠk došlo ke stavení promlčecí doby, která však s přihlédnutím k poslední větě tohoto ustanovení nemohla skončit dříve než 6 měsíců od právní moci skončení exekučního řízení, tedy dne [datum]. Žaloba byla podána [datum], tedy po uplynutí promlčecí doby a nárok na nemajetkovou újmu je promlčen. Nad rámec uvedeného prvostupňový soud konstatoval, že ačkoliv exekuční řízení trvalo 9 let a 1 měsíc, tak tato délka není nepřiměřená, takže odpovědnostní titul by i při absenci vznesené námitky promlčení shledán nebyl (§ 13 OdpŠk). V průběhu exekuce bylo učiněno celkem 150 součinnostních dotazů ke zjištění zabavitelného majetku povinného, byly vydány exekuční příkazy, bylo zjištěno, že povinný je nemajetný již od počátku exekučního řízení, jeho měsíční příjem činil [částka] a splácel 6 dalších exekucí.

6. V případě nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] za pozbytí příležitosti vymáhat pohledávku tak, jak ho žalobce vymezil, prvostupňový soud poukázal rovněž na argumenty žalovaného, kdy kromě toho, že tento nárok je rovněž promlčen, tak nebylo prokázáno tvrzení ohledně majetnosti primárního dlužníka v případě vedení kratšího exekučního řízení a tedy možnosti domoci se pohledávky v plné výši dříve.

7. Nárok na náhradu nákladů exekučního řízení ve výši [částka] prvostupňový soud shledal plně opodstatněným. Tuto částku podrobně specifikoval pod bodem 26 odůvodnění svého rozhodnutí a vysvětlil, že činnost soudního exekutora je považována za úřední postup ve smyslu § 4 odst. 2 OdpŠk, respektive § 13 odst. 1 OdpŠk. Jde tedy o nesprávný úřední postup, kdy exekuční řízení bylo zahájeno na základě exekutorského zápisu, jakožto původně způsobilého exekučního titulu a až v průběhu vedení exekuce se exekutorský zápis ukázal jako materiálně nevykonatelný a z tohoto důvodu bylo exekuční řízení zastaveno. V dané věci proto jsou dány odpovědnostní titul, příčinná souvislost i vznik a výše škody. Odpovědnost státu a soudního exekutora stojí vedle sebe (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Žalobě v tomto rozsahu proto prvostupňový soud vyhověl.

8. Rovněž tak shledal důvodným nárok na náhradu škody spočívající ve vynaložených nákladech právního zastoupení žalobce v předmětném exekučním řízení ve výši [částka] Tyto náklady žalobce podrobně specifikoval a soud prvního stupně jeho výpočet převzal. Úkony spočívají v přípravě a převzetí právního zastoupení, podání návrhu na zahájení exekučního řízení, vyjádření žalobce z [datum], [datum], vyjádření žalobce k návrhu na zastavení exekuce a taktéž týkající se odvolaní žalobce proti usnesení z [datum]. Zástupce žalobce tyto úkony skutečně vykonal, soud prvního stupně proto náklady právního zastoupení vzniklé v této souvislosti žalobci přiznal v plné výši, když jde o odměnu za 3 úkony v plné výši po [částka], náhrady 3 režijních paušálů ke každému z těchto úkonů [částka], a odměnu za 3 poloviční úkony, včetně 3 režijních paušálů, to vše podle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), když vyšel z tarifní hodnoty [částka].

9. Další nárok ve výši [částka] představující náklady za právní zastoupení vynaložené žalobcem v řízení před Okresním soudem ve [obec], včetně nevrácené části soudního poplatku ([částka] na nákladech právního zastoupení a [částka] na nevrácené části soudního poplatku) nepovažoval prvostupňový soud důvodným. Soud prvního stupně k tomu uvedl, že řízení o odpůrčí žalobě sice bylo zahájeno, avšak prvostupňový soud neshledal příčinnou souvislost mezi tvrzeným odpovědnostním titulem, tedy nesprávným úředním spočívajícím v nevykonatelnosti předmětného exekutorského zápisu a škodou. Dokazováním bylo prokázáno, že nelze postavit najisto, že by žalobce byl v odpůrčím řízení se svojí žalobou úspěšný, neboť nebylo zahájeno ani dokazování, které by následně vedlo k hodnocení důkazů a posouzení důvodnosti nároku. Naopak při ústním jednání dne [datum] bylo řízení zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby, a pokud žalobce uváděl, že k tomuto procesnímu úkonu byl nucen přistoupit s ohledem na zjištěnou skutečnost ohledně nevykonatelnosti exekutorského zápisu, tak toto z protokolu a ani z jiných listinných důkazů v uvedeném spise nevyplývá. Kromě toho soud prvního stupně dodal, že nebyl prokázán úmysl [jméno] [příjmení] zkrátit žalobce jako svého věřitele v rámci dědického řízení po otci povinného [jméno] [příjmení] zemřelém dne [datum]. Zůstavitel měl celkem 3 děti, které v pozůstalostním řízení s majetkem po zůstaviteli naložily shodně, když se svého dědického podílu vzdaly, v daném postupu proto nelze shledat účelovost a krácení práv věřitele jednoho z nich. K tomu dále prvostupňový soud poukázal na sdělení [jméno] [příjmení], matky povinného [jméno] [příjmení], kdy tato uvedla, že pokud [příjmení] [příjmení] uplatní nárok na svůj dědický podíl, tak ona vůči němu uplatní námitku započtení veškerého majetku, který jmenovaný od svého otce za života obdržel. Tato hodnota pak měla přesahovat hodnotu dědického podílu. Obvyklá cena majetku patřícího do společné jmění zůstavitele a jeho manželky ke dni smrti činila [částka], čistá hodnota pozůstalosti [částka], dědictví bylo potvrzeno jako jediné dědičce [jméno] [příjmení]. Nadto i v případě s ohledem na výši čisté hodnoty dědictví, která by byla rozdělena na 4 dědice, by na [jméno] [příjmení] připadl nárok na dědictví v hodnotě [částka], pokud by započtení realizováno nebylo, takže nelze dospět k závěru, že by pohledávka žalobce byla uspokojena v plné výši.

10. V neposlední řadě soud prvního stupně neshledal důvodným ani nárok na náhradu hodnoty pohledávky ve výši [částka] s ohledem na výše uvedenou argumentaci ohledně toho, že bylo zjištěno vedení velkého množství exekučních řízení proti primárnímu dlužníkovi společnosti [právnická osoba], tedy nedobytnost pohledávky a také skutečnost ohledně případného započtení pohledávek v rámci dědického řízení na podíl z dříve obdrženého majetku, případně nemožnost pokrytí podílu i v případě jeho přiznání v dědickém řízení na úhradu předmětné pohledávky v plné výši.

11. Soud prvního stupně tak shrnul, že žalobě vyhověl pouze ohledně dvou nároků, a to částewk [částka] a [částka], jak je uvedeno výše, celkem [částka]. Ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

12. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy určil poměr úspěchu a neúspěchu každému z účastníků samostatně pro každý nárok s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka]. Výpočet nákladů řízení žalovaného, kterému je přiznal v rozsahu 92 %, provedl v odůvodněních svého rozhodnutí pod bodem 32 s tím, že dospěl k částce [částka], kterou žalobci uložil žalovanému na náhradě nákladů řízení zaplatit.

13. Proti rozsudku podali odvolání oba účastníci.

14. Žalobce v blanketním odvolání uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. c), e) a g) o. s. ř., jeho odvolání směřovalo do výroků II. a III. rozsudku.

15. V doplnění odvolání z [datum] žalobce v prvé řadě vyslovil nesouhlas se závěry soudu prvního stupně o tom, že jeho pohledávka na nemajetkovou újmu ve výši [částka] je promlčena. Tuto námitku neshledává žalobce důvodnou. K tomu odkázal na § 32 odst. 3 a § 35 OdpŠk a výsledně shrnul, že svůj nárok uplatnil u příslušného úřadu, tedy u žalovaného, před pravomocným skončením řízení dne [datum], tedy ještě před tím, než subjektivní šestiměsíční promlčecí lhůta vůbec začala běžet. Až pravomocným rozhodnutím o zastavení exekučního řízení v důsledku materiální nevykonatelnosti exekutorského zápisu je postaveno najisto, že ke škodě došlo a kdo za ni odpovídá. V souladu s § 35 OdpŠk ode dne uplatnění nároku žalobce u žalovaného se promlčecí lhůta na 6 měsíců zastavila, což znamená, že až do [datum] nemohla běžet, respektive v důsledku probíhajícího předběžného projednání nároku nemohla promlčecí lhůta dne [datum] ani začít běžet. Teprve ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty po předběžném projednání nároku, tedy od [datum], počala běžet samotná promlčecí lhůta podle § 32 odst. 3 věty prvé OdpŠk. K promlčení nároku by tak došlo k [datum], žaloba však byla podána již dne [datum]. Pokud bychom navíc doplnění a rozšíření nároku žalobců u ministerstva spravedlnosti ze dne [datum] posuzovali podle obsahu jako nové uplatnění nároku, tak by se běh promlčecí lhůty dle § 35 OdpŠk stavěl do [datum] a následně by pokračovala šestiměsíční promlčecí lhůta, která uplynula až dne [datum]. Před podáním žaloby nedošlo ani k uplynutí objektivní promlčecí lhůty k uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy, čímž se ovšem prvostupňový soud vůbec nezabýval.

16. K ostatním nepřiznaným nárokům žalobce uvedl, že o existenci původní pohledávky za dlužníkem – původně ručitelem – nemůže být pochyb, a i když byl exekutorský zápis nakonec shledán materiálně nevykonatelným, tak uznání dluhu v něm jednoznačně obsaženo je, pohledávka žalobce za dlužníkem vznikla, ten si jí byl vědom a měl ji původně i vůli uhradit. V počátku exekučního řízení ji ani nezpochybňoval. Pro způsobenou škodu je pak podstatné zkracující jednání dlužníka, k němuž došlo v průběhu exekučního řízení, kdy dlužník – povinný – se vzdal dědictví. Případ zkracujícího jednání, který žalobce v souvislosti s exekučním řízení napadl, odpovídá skutkové podstatě § 590 odst. 1 písm. c) zák. č. 89/2012 Sb. – občanský zákon, ve zkratce o. z. Tento svůj závěr žalobce podrobněji rozebral s odkazem na judikaturu, z níž vyplývá, že i vzdání se dědictví naplňující určité morální závazky, musí být přiměřené. Ohledně majetku, který otec povinnému za života věnoval, je institut kolace časově omezen na poslední 3 roky před smrtí zůstavitele – § 1660 a násl. o. z. Pokud by se jednalo o hodnotné dary, tak je zvláštní, že by tento majetek nebyl zjištěn ani v rámci exekuce. To, zda by k započtení došlo, je tedy jen spekulací. Podle žalobce je zjevné to, že si matka dlužníka nepřála, aby se do jeho rukou dostal hodnotnější majetek, kdy si byla vědoma špatné finanční situace povinného. [příjmení] se tak snažili ochránit majetek zůstavitele před věřiteli dlužníka. Podle žalobce majetek, který matka nabyla odporovatelným právním jednáním, by k úhradě pohledávky plně postačoval.

17. Žalobce vyslovil zásadní nesouhlas se závěry soudu prvního stupně o tom, že vzal odpůrčí žalobu zpět z důvodu nízké šance na její úspěch, když jediným důvodem uvedeného zpětvzetí byl předběžně vyslovený právní závěr soudce o materiální nevykonatelnosti exekutorského zápisu. Zpětvzetí žaloby tak žalobce byl nucen učinit, neboť v opačném případě by docházelo k dalšímu navyšování vzniklé škody v podobě nákladů řízení. Žalobce znovu opakoval, že vůči dlužníku měl pohledávku uznanou exekutorským zápisem, který byl exekučním titulem, na jeho základě bylo exekuční řízení vedeno řadu let, dlužníci se ve prospěch matky vzdali dědického podílu, jehož výše měla činit nejméně [částka]. Tím došlo ke zkrácení vykonatelné pohledávky žalobce. Faktickým důvodem pro zastavení odpůrčího řízení byla materiální nevykonatelnost exekutorského zápisu. Žalobce rozebral institut odpůrčí žaloby s odkazem na judikaturu a literaturu, kterou označil, znovu zopakoval, že žalobu vzal zpět po poučení soudem ohledně materiální nevykonatelnosti exekutorského zápisu proto, aby nenavyšoval náklady řízení spojené a tím tak i způsobenou škodu. V důsledku toho pozbyl příležitost vymoci předmětnou pohledávku po matce dlužníka, a to z majetku, který uvedeným odporovatelným jednáním z majetku dlužníka ušel.

18. K nároku na náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] žalobce znovu uvedl, že tento nárok promlčen není a je zcela důvodný. Poukázal na délku exekučního řízení, kterou on sám nezavinil ani neovlivnil, po celou dobu jednal s důvěrou ve správnost exekutorského zápisu jakožto aktu veřejné moci, který mu měl umožnit cestou vykonávacího řízení uspokojení pohledávky. Nepřiměřeně dlouhé řízení je nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 OdpŠk, když exekutor sice provedl řadu součinnostních dotazů a vydával exekuční příkazy, zároveň však nerozpoznal vadu exekutorského zápisu. Je třeba zhodnotit též efektivitu prováděných úkonů, kdy tyto za efektivní rozhodně považovat nelze. K tíži postupu exekutora a tím i k nepřiměřené délce exekučního řízení připadá i to, že to byl žalobce v pozici oprávněného a nikoliv exekutor, který svou aktivitou zjistil, že dlužníkovi zemřel otec a v důsledku toho proběhlo dědické řízení, v rámci něhož se rozděloval nemalý majetek, na který měl zákonný nárok i dlužník. K délce řízení žalobce odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, z níž citoval a výsledně uzavřel, že jeho nárok, že jeho nárok na přiměřené zadostiučinění ve výši [částka] je rovněž po právu a měl by mu být přiznán.

19. Závěrem žádal, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě zcela vyhoví a žalobci přizná náhradu nákladů řízení v plné výši.

20. Žalovaný podal blanketní odvolání a doplnil ho podáním ze dne [datum]. Uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. s tím, že jeho odvolání směřovalo do výroků I. a výroku III.

21. V doplnění odvolání z [datum] žalobce uvedl, že své odvolání bere částečně zpět ohledně částky [částka] představující náklady exekučního řízení, dále bere odvolání částečně zpět v rozsahu částky převyšující částku [částka] ve vztahu k částce [částka] představující náklady právního zastoupení vynaložené žalobcem v exekučním řízení. Žalovaný zrekapituloval, jakým způsobem soud prvního stupně tyto náklady vyčíslil a vyslovil nesouhlas s výší takto přiznaných nákladů v podobě dvou úkonů právní služby, a to podání ze dne [datum] nazvané sdělení oprávněného k možnému zkracujícímu jednání povinného a podání ze dne [datum] nazvané sdělení oprávněného k jednání povinného v rozporu s § 44a EŘ. Tato podání jsou v exekutorském evidovaná, podle žalovaného však náklady za ně nejsou účelně vynaložené a nejsou v příčinné souvislosti se zjištěným nesprávným úředním postupem. Žalovaný proto závěrem žádal, aby odvolací soud zastavil odvolací řízení do částky [částka] a rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba se do částky [částka] zamítá.

22. Žalobce ve svém písemném vyjádření k odvolání žalovaného v prvé řadě odkázal na své odvolání. Ohledně žalovaným tvrzeným neúčelně vynaloženým nákladům v exekučním řízení uvedl, že není zřejmé, v čem žalovaný spatřuje neúčelnost takto vzniklých nákladů řízení. I sporné 2 úkony právní služby právní zástupce žalobce vykonal, náklady právního zastoupení v předmětném řízení patří společně do jednoho nároku a bylo by v rozporu s logikou věci shledat příčinnou souvislost s jejich vznikem jen u některých z nich. Soud prvního stupně jednoznačně uzavřel, že exekutorský zápis byl nesprávným úředním postupem a v důsledku toho bylo exekuční řízení zastaveno. Příčinnou souvislost tak zjistil. Žalobce dále znovu zopakoval, jaké úkony právní služby jeho zástupce v exekučním řízení vykonal a uvedl postup při výpočtu nákladů řízení s tím, že za neúčelné lze považovat pouze takové náklady, pokud by jimi nebyl sledován jejich hlavní účel, tedy poskytování ochrany porušených subjektivních práv. Všechny úkony sledovaly vymožení předmětné pohledávky, kterou povinný dobrovolně nesplnil, žalovaný tvrzenou neúčelnost ani nijak neprokazuje. Žalobce však jednoznačně činil kroky k ochraně svých subjektivních práv a chráněných zájmů. Odvolání žalovaného tak považuje žalobce za nedůvodné.

23. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce akcentoval především to, že soud prvního stupně správně posoudil vznesenou námitkou promlčení ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy podle § 32 odst. 3 a § 35 OdpŠk. Řízení bylo ukončeno dne [datum], žalobce svůj nárok uplatnil u žalovaného dne [datum] ve vztahu k zadostiučinění za nemajetkovou újmu, následně svoji žádost doplnil podáním z [datum], toto doplnění se však týkalo pouze majetkové škody, tedy náhrady nákladů OdpŠk na dobu 6 měsíců, tedy do [datum] a k [datum] - 6 měsíců od právní moci exekučního řízení - byl nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy promlčen.

24. Majetkovou újmu, kterou žalobce požadoval ve výši [částka] a [částka], soud prvního stupně rovněž posoudil správně, když dovodil nedostatek příčinné souvislosti. K tomu žalovaný zdůraznil, že povinný – ručitel [příjmení] [příjmení] - byl nemajetný po celou dobu exekučního řízení, žalobce nebyl jeho jediným věřitelem a o nemajetnosti dlužníka svědčí i průběh konkursního řízení vedeného na společnost [právnická osoba] Žalobce navíc neprokázal ani samotný vznik škody ve výši [částka], neboť není zřejmé, jaká část pohledávky byla povinným v průběhu exekučního řízení uhrazena. Žalovaný žádal potvrzení napadeného rozsudku ve vyhovujícím výroku.

25. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. v mezích podaných odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) správnost napadeného rozsudku, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a shledal odvolání žalobce zčásti nedůvodným a zčásti dovodil, že nejsou dány podmínky pro konečné rozhodnutí ve věci. Odvolání žalovaného je důvodné jen částečně.

26. Odvolací soud v prvé řadě výrokem I. zastavil podle § 207 odst. 2 o. s. ř. odvolací řízení ohledně odvolání žalovaného do výroku I. rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu částky [částka] ([částka] + [částka] představující rozdíl mezi částkou [částka] a [částka]), ohledně níž žalovaný vzal své blanketní odvolání ze dne [datum] následně podáním, kterým své odvolání doplnil dne [datum], částečně zpět.

27. Soud prvního stupně správně zjistil a mezi účastníky ostatně není ani sporu o tom, že je dán odpovědnostní titul v podobě nesprávného úředního postupu spočívajícího jednak v sepisu exekutorského zápisu ze dne [datum] soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], sp. zn. [anonymizováno] [číslo], EZ 76 /04, když tento exekutorský zápis výsledně, jak vyšlo najevo, nesplňoval náležitosti § 79 odst. 2 písm. d) a e) ex. ř. ve znění [účinnost], když neobsahoval předmět plnění a dobu plnění. Exekutorský zápis tak byl materiálně nevykonatelný, tedy nebyl způsobilým exekučním titulem a byl dán důvod pro zastavení následné exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. za použití § 55 ex. ř. V tomto směru mezi účastníky nebylo sporu. Soud prvního stupně správně dovodil, že ve smyslu § 4 odst. 2 OdpŠk za činnost soudního exekutora v podobě nesprávného úředního postupu odpovídá vedle soudního exekutora též stát; odpovědnost obou těchto subjektů stojí vedle sebe, kdy je na poškozeném, aby si vybral, který v těchto dvou subjektů bude žalovat. Odvolací soud souhlasí s názorem soudu I. stupně o tom, že žalovaný je ve smyslu § 32 ex. ř. v tomto řízení pasivně legitimován. Soud I. stupně správně s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu ČR dovodil, že soudní exekutor za škodu způsobenou při výkonu exekuční činnosti odpovídá podle § 32 ex. ř. vedle státu, jehož odpovědnost je dána podle § 3 písm. b) a § 4 zák. č. 82/1998 Sb. Je na poškozeném, aby si vybral, který z těchto dvou subjektů bude žalovat, případně zda bude žalovat oba dva, přičemž skutková podstata odpovědnosti za škodu každého z těchto subjektů je odlišná. Pokud žalobkyně požaduje nahradit škodu po soudním exekutorovi, pak je tento její postup zcela v souladu s § 32 exekučního řádu (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikované v časopise Soudní judikatura, sv. 1, ročník [rok], str. 20, uveřejněné pod publikačním [číslo] [rok]). Odpovědnost exekutora za škodu vzniklou při výkonu exekuční činností je odpovědností objektivní, kdy zákon připouští jediný liberační důvod, a to že exekutor se odpovědnosti zprostí, prokáže-li, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat (§ 32 odst. 2 ex. ř.).

28. Jako další titul pro odpovědnost státu za škodu žalobce tvrdil nesprávný úřední postup v exekučním řízení vedeném u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. [spisová značka], kdy žalobce dovozoval nesprávný úřední postup v podobě nepřiměřené délky tohoto řízení.

29. K předpokladům odpovědnosti státu za škodu patří:

1) odpovědnostní titul, kterým je podle OdpŠk nesprávný úřední postup nebo nezákonné rozhodnutí,

2) vznik škody,

3) příčinná souvislost.

Všechny tyto předpoklady musí být splněny současně.

30. Žalobce jednotlivé dílčí nároky majetkové a nemajetkové újmy v žalobě a v průběhu řízení řádně skutkově vymezil. Soud prvního stupně ohledně náhrady majetkové újmy ve výši [částka], a [částka] neshledal příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou. Odvolací soud tento jeho názor plně sdílí.

31. Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] vyslovil názor, že o vztah příčinné souvislosti, který je jednou z podmínek odpovědnosti za škodu podle § 420 odst. 1 obč. zák. (zák. č. 40/1964 Sb. ve znění [účinnost] – pozn. odvolacího soudu), se jedná, vznikla-li škoda následkem protiprávního úkonu škůdce. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou škody může být jen ta okolnost, bez jejíž existence by ke škodnému následku nedošlo. Přitom nemusí jít o příčinu jedinou, nýbrž stačí, jde-li o jednu z příčin, která se podílí na nepříznivém následku, o jehož odškodnění jde, a to o příčinu důležitou, podstatnou a značnou.

32. Příčinná souvislost mezi jednáním či opomenutím škůdce a vznikem škody je jedním ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu. Otázka existence příčinné souvislosti je předně otázkou skutkovou, neboť v řízení se zjišťuje, zda protiprávní úkon škůdce a vzniklá škoda na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Příčinná souvislost se nepředpokládá, nýbrž musí být prokázána, a v tomto směru jde o otázku skutkových zjištění. Příčinná souvislost je dána, vznikla-li škoda v důsledku protiprávního jednání škůdce, tedy za pravidelného průběhu věcí by bez škůdcova jednání vůbec nenastala. Škoda musí být nezprostředkovaným následkem protiprávního jednání, které je její hlavní příčinou, nesmí jít o příčinu jen vedlejší, popř. příčinu zkoumanou jen v obecné rovině bez rozboru jednotlivých prvků konkrétní situace. Pokud dojde k řetězení jednotlivých příčin a následků, musí škoda bezprostředně vzejít z jednání škůdce. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

33. Prvostupňový soud v odůvodnění svého rozhodnutí správně vysvětlil, že příčinou nedobytnosti pohledávky v celkové výši [částka] primárně nebyl nezpůsobilý exekuční titul v podobě materiálně nevykonatelného exekutorského zápisu, ale celková nemajetnost dlužníka – povinného v exekučním řízení [jméno] [příjmení], který byl současně ručitelem dlužníka [právnická osoba], když byl zároveň jednatelem a po určitou dobu též jediným společníkem této společnosti. V řízení bylo prokázáno, že proti povinnému bylo vedeno více exekucí a v průběhu více než devítiletého exekučního řízení soudní exekutor učinil rozsáhlá zjištění ohledně majetku povinného, o čemž svědčí velké množství dotazů, které za tímto účelem učinil vůči bankám, registrům, orgánům státní správy, samosprávy a právnickým osobám, které z úřední moci jsou zvláštním předpisem pověřeny k vedení evidence osob nebo majetku tak, jak vyplývá z § 33 ex. ř. K tomu odvolací soud poukazuje též na nemajetnost dlužníka v [právnická osoba], na jehož majetek sice byl v roce [rok] prohlášen konkurs, ten však byl v roce 2011 zrušen pro nedostatek majetku. I kdyby tedy exekutorský zápis byl vyhotoven řádně tak, že by splňoval všechny náležitosti § 79 ex. ř. a byl by tak způsobilým exekučním titulem, tak pohledávka oprávněného by i v případě řádně vedené exekuce nemohla být uspokojena, když lze důvodně předpokládat, že exekuce by např. byla zastavena pro nemajetnost podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. za použití § 55 e. ř. nebo by skončila bezvýsledně poté, kdy by se jí dlouhodobě nepodařilo ukončit vymožením majetku povinného a následným uspokojením pohledávky oprávného.

34. To samé platí v případě částky [částka] představující náklady právního zastoupení ve výši [částka] a nevrácenou část soudních poplatků ve výši [částka], z odpůrčího řízení vedeného u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka] ve věci žalobce proti žalované [jméno] [příjmení], matce povinného [jméno] [příjmení]. Řízení bylo zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby, přičemž jak soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí správně vysvětlil, z obsahu spisu Okresního soudu ve [obec] a zejména pak z obsahu zastavujícího usnesení z [datum], jakož i z protokolu z jednání z [datum] předcházejícímu zpětvzetí žaloby nelze dovodit, že by důvodem zpětvzetí žaloby byl nezpůsobilý exekuční titul. Lze sice spekulovat o tom, že žalobce skutečně vzal žalobu zpět poté, kdy reálně zhodnotil svoji šanci na úspěch v tomto řízení po vyjádření žalované [jméno] [příjmení], která namítla ve svém vyjádření, že žalobce nemá v odpůrčím řízení vůči žalované vykonatelnou pohledávku s ohledem na nezpůsobilý exekutorský zápis tak, jak je shora uvedeno, nicméně jednoznačně toto ze spisu nevyplývá. Řízení o odpůrčí žalobě totiž neskončilo meritorním rozhodnutím, ale procesním rozhodnutím v podobě zastavení řízení po zpětvzetí žaloby podle § 96 o. s. ř.

35. Soud prvního stupně se navíc zabýval rovněž možným úspěchem žalobce v řízení o odpůrčí žalobě v případě, že by předmětný exekutorský zápis byl způsobilým exekučním titulem. K tomu je třeba uvést, že v řízení o odpůrčí žalobě je důkazní břemeno na žalobci, který musí prokázat, že právní jednání dlužníka zkracuje uspokojení věřitelovy vykonatelné pohledávky. Prvostupňový soud v odůvodnění svého rozhodnutí správně vysvětlil, že dosavadní výsledky v řízení o odpůrčí žalobě neumožňovaly učinit závěr ohledně úmyslu [jméno] [příjmení] zkrátit žalobce jako svého věřitele v rámci řízení o pozůstalosti po [jméno] [příjmení], nar. [rok], zemřelém dne [datum], tím, že povinný se v pozůstalostním řízení vzdal nároku na svůj dědický podíl. Je pravdou, že k tomuto jednání ze strany [jméno] [příjmení] skutečně došlo, nicméně shodný přístup ohledně naložení s pozůstalostí po zůstaviteli měly všechny 3 dospělé osoby – děti zůstavitele (povinný a další 2 dcery zůstavitele), navíc soud prvního stupně správně poukázal na prohlášení pozůstalé manželky [jméno] [příjmení], která dne [datum] uvedla, že pokud její syn [příjmení] [příjmení] uplatní nárok na svůj dědický podíl, tak ona proti němu uplatní námitku započtení (kolace) veškerého majetku, který jmenovaný od svého otce za života obdržel. Hodnota toto majetku měla podle vyjádření [jméno] [příjmení] přesahovat hodnotu jeho dědického podílu. Poukaz žalobce na to, že podle § 1660 o. z., by se tato námitka započtení mohla týkat toliko majetku, který [příjmení] [příjmení] jako neopomenutelný dědic bezplatně obdržel od zůstavitele v posledních třech letech před jeho smrtí (pokud by zde nebyl příkaz zůstavitele o tom, aby se započtení provedlo za delší dobu, pozn. odvolacího soudu), je nepřípadný stejně jako možné úvahy o tom, zda by ji B. [příjmení] vůbec uplatnila a zda by tato námitka byla shledána opodstatněnou. Odvolací soud k tomu uvádí, že důkazní řízení o odpůrčí žalobě nebylo fakticky vůbec zahájeno a výsledek tohoto řízení i v případě způsobilého exekučního titulu takto nelze vůbec předjímat. Soudu v řízení o náhradu škody proti státu nepřísluší jako předběžnou otázku vyřešit to, jak by dopadlo řízení o odpůrčí žalobě, pokud by proběhlo řádně; důkazní břemeno je, jak je uvedeno shora, na žalobci. Nadto odvolací soud uvádí, že pokud se v pozůstalostním řízení svého dědického podílu nevzdal jen [příjmení] [příjmení] ale též další dvě neopominutelné dědičky a pozůstalost tak nabyla jako jediná dědička pozůstalá manželka, tak úvahy žalobce o tom, že vzdání se dědického podílu [jméno] [příjmení] bylo motivováno jeho úmyslem zkrátit uspokojení vymahatelné pohledávky, nejsou zcela na místě; shodný postup neopomenutelných dědiců v pozůstalostním řízení může svědčit například o její dohodě v rámci širšího vypořádání majetku v rodině a podobně. V každém případě, podstatné je to, že řízení o odpůrčí žalobě neskončilo meritorně ale zastavením řízení bez uvedení důvodu, co vedlo žalobce ke zpětvzetí žaloby, jak je shora uvedeno. Příčinná souvislost jako hmotněprávní podmínka odpovědnosti státu za škodu tak ani v tomto případě splněna není, když vzniklá škoda ve výši [částka] není přímým důsledkem nezpůsobilého exekučního titulu.

36. Odvolání žalovaného směřovalo po částečném zpětvzetí odvolání toliko do částky [částka] představující škodu v podobě žalobcem vynaložených nákladů na své právní zastoupení v exekučním řízení sp. zn. [spisová značka], kdy žalovaný zpochybnil účelnost dvou úkonů právní služby po [částka], včetně paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] k nim, včetně náhrady za DPH 21 %, a to úkonů – vyjádření z [datum] a vyjádření [datum]. Žalovaný tvrdil, že tyto úkony nebyly učiněny účelně. Odvolací soud tento názor nesdílí; obě vyjádření byly učiněny řádně, obsahují relevantní právní argumentace, která sice výsledně v exekučním řízení nebyla soudem zohledněna, a to zejména za stavu, kdy došlo k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. za použití § 55 ex. ř. pro vady exekučního titulu, nicméně úkony byly učiněny oprávněným - žalobcem ve snaze napomoci zdárnému průběhu exekuce za účelem vymožení exekuované částky. Vyjádření z [datum] obsahuje argumentaci oprávněného ohledně možného zkracujícího jednání povinného [jméno] [příjmení] v řízení o pozůstalosti, které výsledně bylo přezkoumáváno v řízení o odpůrčí žalobě, a v případně dalšího vyjádření z [datum] jde o podání, kterým oprávněný exekuční soud informuje o svých zjištěních v souvislosti s nahlédnutím do dědického spisu po zůstaviteli, otci povinného [jméno] [příjmení], jak je shora uvedeno. Odvolací soud na rozdíl žalovaného i tyto úkony hodnotí jakou úkony vynaložené účelně.

37. Přesto však odvolání žalovaného do částky [částka] je částečně důvodné. Soud prvního stupně totiž při určení výše škody z titulu zaplacených nákladů právního zastoupení v exekučním řízení v podstatě převzal výpočet žalobce, kdy tento uplatňuje 6 úkonů právní služby, a to 3 plné úkony podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a k) advokátní tarifu a 3 poloviční úkony podle § 11 odst. 2 písm. e) advokátního tarifu. Výpočet nákladů exekučního řízení však není správný. Z ust. § 11 odst. 2 písm. e) advokátního tarifu totiž vyplývá, že všechny úkony právní služby učiněné advokátem v exekučním řízení se počítají jako úkony poloviční podle tohoto ustanovení; jinak řečeno, úkony učiněné advokátem v exekučním řízení nejsou úkony plnými ve smyslu § 11 odst. 1 advokátního tarifu, za něž by náležela odměna v plné výši. V § 11 odst. 2 písm. e) advokátního tarifu jsou sice úkony právní služby honorované poloviční odměnou vymezeny taxativně, nicméně z tohoto výčtu je zřejmé, že zahrnují prakticky všechny úkony, který je možno v exekučním řízení vykonat. Ustálená soudní praxe dlouhodobě vychází z toho, že úkony advokáta v exekučním řízení jsou vždy úkony honorované poloviční odměnou. Znamená to, že byť žalovaným zpochybňované úkony – vyjádření [datum] a [datum] - byly vynaloženy účelně, je nutno provést správný výpočet odměny za ně, kdy tato činí toliko [částka], úkon, celkem tedy 2 × [částka] + 2× paušální náhrada hotových výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu + náhrada za DPH 21 % je výsledně [částka]. Pokud soud prvního stupně náklady právního zastoupení za tyto 2 úkony určil částkou [částka], tak je nutno uvést že v rozsahu částky [částka] je požadavek žalobce neopodstatněný. Je nerozhodné, zda žalobce svému advokátu za zastupování v exekučním řízení zaplatil náklady v nesprávně účtované výši [částka]; z hlediska určení výše části škody je třeba vyjít z výpočtu podle advokátního tarifu.

38. Dalším požadavkem žalobce vůči žalovanému byla náhrada nemajetkové újmy ve výši [částka]. Zde soud prvního stupně dovodil důvodnost námitky promlčení vznesené žalovaným, když uzavřel, že nárok na náhradu nemajetkové újmy se ke dni [datum] promlčel. Tento jeho názor však odvolací soud nesdílí. Z ust. § 32 odst. 3 věta prvá OdpŠk vyplývá, že nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do 10 let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Soudní judikatura dovodila, že o nemajetkové újmě vzniklé z nesprávného úředního postupu podle § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk se poškozený dozví nejpozději skončením řízení, v němž k nesprávnému úřednímu postupu došlo, může se však o ní vědět již dříve, tedy v průběhu řízení; podstatné je, kdy subjektivně vnímá, že mu újma nesprávným úředním postupem z tohoto titulu vzniká. V daném případě žalobce, jak bylo mezi účastníky nesporné, svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnil u žalovaného v rámci předběžného projednání nároku podle § 14 a § 15 OdpŠk dne [datum], tedy ještě před tím, než naříkané řízení skončilo (jeho právní moc nastala dne [datum]). Znamená to, že k tomuto datu žalobce věděl o tom, že mu nemajetková újma vznikla a ode dne následujícího – [datum] - počala běžet šestiměsíční promlčecí doba podle § 32 odst. 3 věta prvá OdpŠk. Podle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců. Za situace, kdy žalobce svůj nárok předběžně u žalovaného uplatnil dne [datum], je zřejmé, že běh promlčecí doby se stavěl, a to do [datum], takže fakticky začala promlčecí doba běžet až [datum] a skončila dnem [datum]. Pokud žaloba byla podána dne [datum] u soudu, tak se to stalo včas před uplynutím šestiměsíční promlčecí doby. Názor soudu prvního stupně o tom, že promlčení nastalo ke dni [datum] podle § 32 odst. 3 věta druhá OdpŠk, není správný, když soud prvního stupně nezohlednil, že běh promlčecí doby se po dobu 6 měsíců stavěl tak, jak vyplývá z výše uvedeného. Odvolací soud k tomu dodává, že byla zachována i desetiletá objektivní promlčecí doba podle § 32 odst. 3 věty prvé OdpŠk, když za právní skutečnost, s níž je vznik nemajetkové újmy spojen, je třeba v tomto případě považovat exekuční řízení sp. zn. [spisová značka]. Desetiletá promlčecí doba tak počala běžet po pravomocném skončení dne [datum] od [datum]. Pokud pak jde o zbývající část náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka], kterou žalobce vymezil skutkově tak, že tato představuje„ ztrátu příležitosti dobytnosti pohledávky z důvodu nezpůsobilého exekučního titulu a nepřiměřeně dlouhého exekučního řízení,“ tak i v tomto případě podle přesvědčení odvolacího soudu šestiměsíční subjektivní promlčecí doba začala běžet shodně jako v případě náhrady majetkové újmy ve výši [částka] z nepřiměřeně dlouhého exekučního řízení, když ještě v jeho průběhu žalobce získal vědomost o tom, že mu újma v tomto rozsahu vzniká. Promlčecí doba tedy skončila k [datum] a v té době již byl nárok uplatněn u soudu (§ 648 o. z. za použití § 26 OdpŠk). To samé jako v případě náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] pak platí ohledně běhu desetileté promlčecí doby. Odvolací soud tak uzavírá, že nárok na náhradu této části nemajetkové újmy tak promlčen rovněž není.

39. Nicméně v případě náhrady nemajetkové ve výši [částka] odvolací soud i přesto, že tento nárok promlčen není, neshledává příčinnou souvislost mezi odpovědnostním titulem a tvrzenou nemajetkovou újmou. Žalobce ji spatřoval ve ztrátě příležitosti vymáhat vůči ručiteli svou pohledávku, která je důsledkem nesprávného úředního postupu spočívajícího v sepsání vadného exekutorského zápisu a průtahů v exekučním řízení (k tomu srovnej bod 45 žalobních tvrzení žaloby ze dne [datum]). Odvolací soud k tomu uvádí, že si žalobce odporuje, když na jedné straně žalobou požadoval nahradit škodu v rozsahu pohledávky v celkové výši [částka], na druhé straně ovšem tvrdí, že z důvodu ztráty příležitosti tuto pohledávku vymoci požaduje nahradit nemajetkovou újmu částkou [částka]. Tento svůj požadavek tak uplatňuje duplicitně, když by nebylo možno žalobě ohledně obou těchto nároků vyhovět současně - pokud by žalobce byl úspěšný ohledně náhrady škody v podobě neuspokoejné pohledávky ve výši [částka], tak by již nemohl obstát jeho závěr o tom, že ztratil příležitost tuto pohledávku vymáhat a jeho požadavek na náhradu nemajetkové újmy v částce [částka] by musel být zamítnut. Nadto je třeba poukázat na to, co již bylo uvedeno shora: příčinnou nedobytnosti exekuované pohledávky nebyl nezpůsobilý exekuční titul, ale namajetnost dlužníka [jméno] [příjmení] Odvolací soud tak přisvědčuje závěru soudu prvního stupně ohledně nedostatku příčinné souvislosti a neprokázání skutečnosti ohledně majetnosti dlužníka v případě, že by exekuční řízení bylo vedeno na základě způsobilého exekučního titulu a exekuce by byla vedena kratší dobu, tedy nedošlo by v ní k nesprávnému úřednímu postupu.

40. Jiná je ovšem situace v případě části náhrady nemajetkové újmy v rozsahu částky [částka]. Soud prvního stupně, se sice přesto, že (nesprávně) dovodil, že tento nárok je promlčen, zabýval též tím, zda v případě, že by nebyl promlčen, by byl důvodný, nicméně jeho závěry v tomto směru učiněné odvolací soud nesdílí. Exekuční řízení vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. [spisová značka] trvalo od [datum rozhodnutí], kdy bylo zahájeno, do [datum], kdy nabylo právní moci potvrzující usnesení Okresního soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne [datum] ohledně zastavení exekuce. Délku řízení 9 let a 1 měsíc nelze považovat za přiměřenou, jak dovodil soud prvního stupně, když v případě exekučního řízení lze obecně předpokládat, že toto bude trvat kratší dobu než řízení nalézací, a to zejména s ohledem na zájem věřitele vymoci pohledávku v co nejkratší době. V exekučním řízení se v obecné rovině zpravidla již neprovádí dokazování, jeho účelem je vymoci pohledávku a převahující činnost soudního exekutora se zaměřuje zejména na zjištění postižitelného majetku dlužníka. Odvolací soud dále na nemohl přehlédnout poměrně dlouhý průtah, k němuž došlo v období od [datum] do [datum], tedy takřka 2 roky a 5 měsíců, když v tomto období nebyly učiněny prakticky žádné úkony – vyjma úkonů soudního exekutora z [datum], kterým však byla toliko provedena lustrace bydliště povinného a úkonu advokáta ze [datum], který se však týkal toliko sdělení údaje ohledně zastoupení v řízení a [datum] - úkon soudního exekutora, který sám o sobě byl spíše„ udržovací“, nikoliv vedoucí ke skončení exekuce a ve své podstatě tak neúčelný. Navíc je třeba uvést, že to, že exekuce byla vedena na základě vadného exekučního titulu, mohl exekuční soud, resp. soudní exekutor zjistit podstatně dříve, resp. exekuce neměla být vůbec nařízena. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně uzavírá, že v exekučním řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk došlo, když délku exekučního řízení v rozsahu 9 let 1 měsíce nelze považovat za přiměřenou. Za tohoto stavu přísluší žalobci náhrada nemajetkové újmy, která se v tomto případě předpokládá (k tomu srovnej [stanovisko NS]).

41. Soud prvního stupně však veden svým nesprávným právním názorem se důvodností požadavku na zaplacení náhrady nemajetkové ve výši [částka] nezabýval. K tomu je třeba uvést, že žalobce tento svůj nárok vymezil velmi stroze, když uvedl toliko to, že požaduje za každý rok trvání exekučního řízení [částka], za první 2 roky částku poloviční, aniž by vysvětlil, jakým způsobem k této částce dospěl se zřetelem na kritéria uvedená v § 31a odst. 2 a 3 OdpŠk. V tomto směru bude na žalobci, aby svá skutková tvrzení doplnil a teprve poté, až skutkové vymezení nároku bude splňovat náležitosti § 79 odst. 1 o. s. ř., se soud prvního stupně může důvodností požadavku žalobce na zaplacení náhrady majetkové újmy ve výši [částka] zabývat.

42. Odvolací soud proto ze všech těchto dvou napadený rozsudek ve výroku I. napadaném do částky [částka] podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, se zamítá žaloba ohledně částky [částka], jinak ho v tomto výroku ohledně částky [částka] potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

43. Ve výroku II. odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky [částka] (sestávající z částky [částka] + [částka] + [částka]) potvrdil podle § 219 o. s. ř., jako věcně správný.

44. Ve výroku II. ohledně částky [částka] a v závislém nákladovém výroku III. odvolací soud rozsudek podle § 219a odst. 2 o. s. ř. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř.

45. V dalším řízení se soud prvního bude zabývat toliko požadavkem žalobce na zaplacení částky [částka] z titulu náhrady nemajetkové újmy z nepřiměřeně dlouhého exekučního řízení tak, jak je shora vysvětleno a v novém rozhodnutí vypořádá náklady řízení, včetně řízení odvolacího (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).