pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem prvostupňový soud rozhodl, že řízení se [anonymizováno] do zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zastavuje (výrokem I/). Dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % z částky [částka] od [datum] do [datum], zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % z částky [částka] od [datum] do [datum], a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % z částky [částka] od [datum] do [datum], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrokem II/). Naposledy uložil žalované povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

2. Předmětem řízení byla pohledávka žalobce tvořená příslušenstvím – úroky z prodlení z náhrady dlužné mzdy dle § 69 zák. práce za období od [datum] do [datum] s tím, že tato byla požadována vždy ode dne následujícího po posledním dni v měsíci, kdy se stala náhrada mzdy splatnou. O nárocích z dlužné náhrady mzdy bylo rozhodováno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. [číslo jednací] ve znění opravného usnesení č. j. [číslo jednací] a ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [rok] [číslo], (dále také jen„ pravomocná rozhodnutí soudu“), kdy bylo žalobci pravomocně přiznáno právo na zaplacení částky [částka]. Žalovaná se bránila žalobě námitkou rozporu práva s dobrými mravy.

3. Po vyloučení věci k samostatnému projednání prvostupňový soud ve věci vydal rozsudek pro uznání dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který byl žalovanou odvoláním úspěšně napaden a Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], předmětný rozsudek změnil tak, že se rozsudek pro uznání nevydává, když neshledal podmínky pro jeho vydání.

4. Prvostupňový soud dospěl po provedeném dokazování listinami ke skutkovému závěru, že žalovaná zaplatila dlužnou náhradu mzdy za období [datum] až [datum] přiznanou pravomocnými rozhodnutími soudů dne [datum].

5. Přihlédl dále k tomu, že žalobce vzal žalobu v rozsahu uvedeném ve výroku I/ částečně zpět, neboť žalovaná pohledávky, ze kterých úrok z prodlení vychází, zaplatila ke dni [datum], proto zastavil po té, [anonymizováno] žalovaná se zpět vzetím výslovně souhlasila, řízení v požadovaném rozsahu s odkazem na ustanovení § 96 o. s. ř.

6. Dále rozhodl tak, že je postaveno na jisto, že žalovaná byla v prodlení s úhradou náhrady mzdy žalobci jako svému zaměstnanci, přičemž tato náhrada představuje pohledávku, od které je odvislé příslušenství, ke kterému patří i zákonný úrok z prodlení. Jelikož náhrada mzdy je ve smyslu §141 zákoníku práce splatná nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku, rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II/ rozsudku a žalobě vyhověl, když odkázal na § 1970 o. z. Výši úroků z prodlení určil podle [ustanovení pr. předpisu]

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle [ustanovení pr. předpisu] dle poměrného úspěchu ve věci, žalobci přiznal náhradu jemu vzniklých nákladů v rozsahu 39,92 %, jejichž výpočet uvedl v odůvodnění svého rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje.

8. Žalovaná napadla včasným odvoláním doplněným podáním ze dne [datum] výroky II/ a III/ rozsudku, které shledává nezákonnými a vadnými s poukazem na korektiv dobrých mravů s akcentem na zásady soukromého práva uvedené v hlavě I. zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), které žalovaná v řízení opakovaně namítá. Shledává rozhodnutí prvostupňového soudu nespravedlivým, kdy poukázala na rozpor s judikatorní praxí představovanou rozhodnutím Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 649/05. Navrhla proto odvolacímu soudu, aby změnil rozsudek v napadeném rozsahu a žalobu sám zamítl a žalobce zavázal k povinnosti náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů.

9. Žalobce napadl rozsudek odvoláním [anonymizováno] do výroku ad III/, kterému vytknul nesprávné právní hodnocení. Prvostupňovému soudu vytýká, že nezohlednil chování žalované, zejména významné prodlení žalované s plněním závazků žalobci a skutečnou příčinu částečného zastavení řízení. Připomněl, že k podání žaloby došlo po té, [anonymizováno] žalovaná dobrovolně neplnila náhradu mzdy dle rozsudku v řízení vedeném Obvodním soudem pro Prahu 4 ve věci [spisová značka], proto žalobce poslal žalované prostřednictvím svého právního zástupce [datum] předžalobní výzvu, kde opětovně požadoval nepravomocně přiznanou částku a nově vyzval k zaplacení úroku z prodlení z jednotlivých přiznaných částek náhrady mzdy splatných od [datum] do [datum] a k úhradě částky [částka] jako náhrady mzdy za další období ([datum] – [datum]). Výzva byla žalované prokazatelně doručena [datum], žalovaná dopisem z [datum] tyto nároky odmítla. Rozsudkem Městského soudu v Praze [číslo jednací] [anonymizováno] 35, 36/ [rok] – 232, byla pravomocně žalobci přiznána částka [částka] na náhradě mzdy za uvedené období, kdy bylo zřejmé, že žalovaná dobrovolně ničeho neuhradí. Dne [datum] žalovaná zaslala toliko [částka], aniž by uvedla, proč hradí nižší částku, než zaslanou soudním rozhodnutím či na jakou část svého dluhu plní, proto byl žalobce nucen uplatnit nárok soudní cestou, kdy z opatrnosti požadoval nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení„ do zaplacení“, když netušil, která část nároku se dále úročí. Uzavřel, že zastavení řízení ohledně úroku z prodlení od [datum]„ do zaplacení“ nelze v žádném případě považovat za úspěch žalované. Byla to naopak žalovaná, kdo z procesního hlediska zavinil, že žaloba byla vzata zpět, když nespecifikovala účel provedené platby. Namítl proto, že správně mělo být aplikováno ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., proto žalované svědčí povinnost hradit žalobci náklady řízení. Navrhl proto, aby odvolací soud změnil rozsudek prvostupňového soudu ve výroku III/ tak, že žalované uloží zaplatit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů.

10. Žalovaná se k podanému odvolání žalobce vyjádřila tak, že jej shledává účelovým, neboť je jednoznačné, že částečné zastavení řízení zavinil žalobce a není tedy možné aplikovat § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. Zopakovala svou odvolací námitku vystavěnou na aplikaci ustanovení § 8 o. z.

11. Odvolací soud po zjištění, že odvolání jsou přípustná, byla podána včas osobami k tomu oprávněnými, že splňují náležitosti uvedené v § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích podaného odvolání (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) způsobem vyplývajícím z § 212 o. s. ř. a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., mimo jiné jej tedy přezkoumal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), kdy dospěl k závěru, že odvolání žalobce důvodné je a odvolání žalované důvodné není.

12. Jak bylo soudem I. stupně správně zjištěno, ke dni [datum] bylo pravomocně rozhodnuto o povinnosti žalované jako zaměstnavatele zaplatit žalobci jako zaměstnanci částku [částka] z titulu náhrady mzdy, a to za období [datum] do [datum], od [datum] do [datum] a dále za období [datum] do [datum]. Dále je třeba vyjít z nesporného skutkového závěru, že žalovaná zaplatila žalobci dlužnou náhradu mzdy za období [datum] až [datum] přiznanou pravomocnými rozhodnutími soudů dne [datum].

13. Prvostupňový soud správně právně posoudil, že každá jednotlivá náhrada mzdy za období od [datum] do [datum] se stala splatnou posledního dne v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na náhradu mzdy dle § 69 zákoníku práce (viz ustanovení § 144 zákoníku práce). Rovněž správně právně posoudil, že žalovaná se dostala do prodlení s každou jednotlivou platbou náhrady mzdy za uvedené období až do okamžiku úhrady jistiny pohledávky – [datum], kdy žalobci náleží zákonem předvídané příslušenství pohledávky v podobě úroku z prodlení, neboť žalovaná se dostala do prodlení s plněním každé jednotlivé náhrady mzdy za období od [datum] do [datum]. Výše úroku z prodlení je dána § 1970 zák. č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník – ve zkratce o. z. – pozn. odvolacího soudu) za použití § 4 zák. práce a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

14. Námitku žalované, že výkon práva žalobce na zaplacení zákonného úroku z prodlení je v rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 o. z. za použití § 4 zák. práce) či je zjevným zneužitím práva (§ 8 o. z. za použití § 4 zák. práce) odvolací soud nesdílí.

15. Objektivní právo předpokládá, že výkon subjektivního práva směřuje k uskutečnění cíle sledovaného právní normou. Z logiky věci, dané vzájemně opačným postavením účastníků pracovněprávního vztahu, vyplývá, že výkon subjektivního práva (vynucení splnění subjektivní povinnosti) může mít někdy za následek újmu na straně povinného subjektu, což by bylo možné vnímat jako rozpor s obecně přijímaným právním pravidlem, že každý se má chovat tak, aby nerušil práva jiného. Protože však výkon práva vylučuje protiprávnost, protože stejný stav nemůže být současně stavem právním i právu se příčícím, je třeba, vycházeje ze zásady„ neminem laedit, qui iure sui utitur“, považovat chování, které směřuje k zákonem předpokládanému výsledku, za dovolené i tehdy, je-li jeho (eventuelním) vedlejším následkem vznik majetkové, popř. nemajetkové újmy na straně dalšího účastníka právního vztahu. Jestliže však jeden z účastníků pracovněprávního vztahu sice koná v mezích svého práva, ale prostřednictvím realizace chování jinak právem dovoleného sleduje poškození druhého účastníka pracovněprávního vztahu, jedná se sice o výkon práva, ale o výkon práva závadný, kdy jednání a jeho výsledek se snad zcela shodují s výsledkem, který mělo právo na zřeteli, ale kdy jednání bylo učiněno nikoliv za účelem dosažení výsledků, k jejichž docílení byla jednajícímu propůjčena ochrana, nýbrž aby bylo dosaženo výsledků jiných, které jsou jinak považovány za nevítaný vedlejší následek tohoto jednání. Takový výkon práva, i když je se zákonem formálně v souladu, je ve skutečnosti výkonem práva jen zdánlivým; účelem zde není vykonat právo, ale poškodit jiného, neboť jeden z účastníků pracovněprávního vztahu je v rozporu s ustálenými dobrými mravy přímo veden úmyslem způsobit druhému účastníku pracovněprávního vztahu újmu, zatímco dosažení vlastního smyslu a účelu sledovaného právní normou zůstává pro něho vedlejší a je z hlediska jednajícího bez významu. Za zneužití výkonu práva tedy lze považovat pouze takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu (srov. například právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka], který byl uveřejněn pod [číslo] v časopise Soudní judikatura, roč. 2000, nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]).

16. V poměrech projednávané věci je zřejmé, že žalovaná neplnila včas náhradu mzdy žalobci, kdy zákonné úroky z prodlení představují automatickou (ex lege) sankci, jejímž cílem je preventivně působit na dlužníka dostát svým závazkům včas. Současně má úrok z prodlení i kompenzační charakter, neboť nahrazuje věřiteli i část utrpěné újmy (nejčastěji škody), která mu opožděnými platbami vzniká. V tomto smyslu jde o cenu peněz, které prodlévající dlužník protiprávně zadržuje, a tím znemožňuje věřiteli je využít (zhodnotit). Odvolací soud je v dané věci přesvědčen, že požadavek na zaplacení úroků z prodlení je legitimním a právu žalobce na jeho zaplacení je na místě poskytnout soudní ochranu, když konkrétní tvrzení k tomu, že žalobce vykonává své právo na jejich plnění jen zdánlivě, tj. zaplacení úroků z prodlení nepožaduje za účelem jejich zaplacení, ale sleduje jím především poškození žalované, zde zcela absentuje. Z ničeho nevyplývá, že žalobce realizuje své subjektivní právo za účelem, který je se zákonem neslučitelný. V prostém požadavku na zaplacení zákonných úroků z prodlení tak nelze spatřovat zjevné zneužití práva (§ 8 o. z.), jak se mylně domnívá žalovaná.

17. Odvolací soud proto uzavírá, že závěr soudu I. stupně o tom, že nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení z jednotlivých přiznaných částek náhrady mzdy splatných v období od [datum] do [datum] dle § 1970 o. z. za užití § 4 zák. práce je opodstatněným, je správný. Jak je rozebráno výše, právní posouzení věci tak, jak jej soud I. stupně učinil, je správné. Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek soudu I. stupně ve výroku II /potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

18. Jinak je tomu z hlediska nákladového výroku, kde lze souhlasit se žalobcem, že prvostupňový soud nesprávně aplikoval právní normu.

19. S ohledem na skutečnost, že výrok I/ rozsudku nebyl žádným z účastníků napaden a nabyl samostatně právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.) odvolací soud ve stručnosti pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení shrnuje, že přes formulované částečné zpětvzetí žaloby žalobcem, k němuž došlo při jednání konaném dne [datum] v důsledku stanoveného dne zaplacení, k němuž byl požadován úrok z prodlení z té které požadované náhrady mzdy za dobu od [datum] do [datum] ke dni [datum], nešlo z logiky věci o částečné zpětvzetí žaloby, ale stanovení konce prodlení, za nějž byl zákonný úrok požadován. Procesní úkon žalobce měl být přes své nesprávné označení hodnocen dle svého obsahu (§ 42 odst. 2 o. s. ř.) a prvostupňový soud měl nahradit neurčitý okamžik vymezený terminologií petitu„ do zaplacení“ dnem [datum], přičemž předmět řízení tak, jak byl žalobou vymezen, zůstal procesním úkonem žalobce nedotčen. Procesní nonsens je patrný z formulace výroku ad I/, který zastavil řízení v části úroků z prodlení za období, které žalobce nikdy nepožadoval.

20. Z výše uvedeného vyplývá, že žalobce byl zcela úspěšný se svým nárokem, kdy v důsledku jeho vyloučení k samostatnému projednání je třeba aplikovat ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. na vyloučený předmět řízení. Odvolací soud zde vychází [anonymizováno] od základu z kapitalizované částky úroků z prodlení – [částka], přičemž je na místě žalobci přiznat náklady spojené s uplatněním jeho práva od okamžiku vyloučení daného předmětu řízení, aby se zabránilo jejich duplicitnímu přiznání, když předešlé (zaplacený soudní poplatek, návrh atd.) budou či byly zohledněny v původním řízení sp. zn. [spisová značka] Náklady řízení před soudem I. stupně a předešlého odvolacího řízení jsou tvořeny 3,5 úkony právní služby učiněné advokátem žalobce po [částka] (§ 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. d), g), § 11 odst. 2 písm. f) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále také jen„ AT“ – vyjádřením k odvolání žalované ze dne 1. 11 [rok], účastí u jednání odvolacího soudu dne [datum], účastí u jednání prvostupňového soudu dne 14. 3 2022 a účastí při vyhlášení rozsudku (1/2 odměna) dne [datum]. Ke každému z těchto úkonů ještě náleží paušální náhrada na výdaje advokáta ve výši [částka] (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), s navýšením o 21 % sazbu DPH v částce [částka] (§ 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř.) Náklady žalobce za řízení před soudem I. stupně, včetně nákladů prvního odvolacího řízení představují částku [částka].

21. Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek soudu I. stupně v části týkající se výroku III/ nákladů řízení mezi účastníky řízení postupem podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil, jen pokud jde o částku žalobci přiznané náhrady nákladů řízení proti žalovanému, která činí [částka], přičemž ve zbytku ho v tomto výroku jako věcně správný potvrdil podle § 219 o. s. ř.

22. Žalobce v odvolacím řízení rovněž uspěl a podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř. tak má právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Náklady řízení před odvolacím soudem tvoří odměna právního zástupce za vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu dne [datum], tj. odměnou právního zástupce žalobce za 2 úkony právní služby po [částka] dle § 7 bod 5., § 8 odst. 1, a § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu, ke každému z těchto úkonů ještě náleží paušální náhrada na výdaje advokáta ve výši [částka] (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu), s navýšením o 21 % sazbu DPH v částce [částka] (§ 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.) náklady žalobce za řízení před odvolacím soudem představují částku [částka] Tyto náklady žalobce za řízení před odvolacím soudem byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 3 o. s. ř.).

23. Závěrem odvolací soud poznamenává, že žalovaný splnil svou poplatkovou povinnost z podaných odvolání dvakrát (srov. §6a odst. 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ ZSoP“), když uhradil nejprve na základě nesprávné výzvy soudu částku [částka] (srov. č. l. 42 a výzvu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kde je chybně poplatek vyměřen z„ částky [částka]“) a následně v souvislosti s druhým odvoláním do meritorního rozhodnutí správnou částku [částka] (srov č. l. 159). Na soudu I. stupně proto bude, aby postupem dle § 10 odst. 2 ve spojení s § 10a odst. 1 ZSoP vrátil žalovanému zaplacený přeplatek na soudním poplatku z odvolání. Nesprávnou výzvu k zaplacení poplatku (byť byla učiněna rozhodnutím ve formě usnesení)

není třeba rušit a rozhoduje se pouze o vrácení soudního poplatku zaplaceného na základě

takové (nesprávné) výzvy – srov. usnesení Nejvyššího soudu č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí].