o neplatnost výpovědi z pracovního poměru,

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na určení neplatnosti výpovědi žalovaného z pracovního poměru založeného mezi žalobcem a žalovaným pracovní smlouvou ze dne [datum], ze dne [datum] a žalobce zavázal k povinnosti zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 20 328 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru shora označené, udělené mu žalovaným podle § 52 písm. f) zákoníku práce. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z výpovědí svědků a listinných důkazů, zjistil skutkový stav, který shrnul pod bodem 36 odůvodnění svého rozhodnutí, když v bodech 7 až 33 popsal zjištění, k nimž dospěl z jednotlivých provedených důkazů. Výsledný skutkový stav odvolací soud uvádí v doslovné znění.

2. Žalobce byl zaměstnancem žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] na pozici vedoucího sekretáře [právnická osoba]. Současně byl do [datum] členem žalovaného jako spolku. Pracovní náplň žalobce spočívala, mimo jiné, v delegování rozhodčích a delegátů na utkání, sestavování nominační listiny, zajišťování činnosti rozhodčích a disciplinární komise. Dne [datum] vydala Etická komise žalovaného rozhodnutí, kterým shledala žalobce vinným ze spáchání disciplinárních přečinů souvisejících s [podezřelý výraz] a uložila mu trest zákazu účasti na všech aktivitách spojených s [právnická osoba] a peněžitou pokutu ve výši 25 000 Kč. Dne [datum] bylo žalobci doručeno uvedené rozhodnutí včetně odůvodnění. K odvolání žalobce Odvolací komise žalovaného zrušila rozhodnutí Etické komise a nově rozhodla tak, že shledala žalobce vinným ze [podezřelý výraz] a uložila mu trest zákazu účasti na všech aktivitách spojených s [právnická osoba] a peněžitou pokutu ve výši 25 000 Kč. Rozhodnutí Odvolací komise žalovaného bylo žalobci doručeno [datum]. Žalobce nepodal žalobu na určení neplatnosti rozhodnutí odvolací komise. Členství žalobce k žalovanému zaniklo ke dni [datum] pro nezaplacení členského poplatku. Dne [datum] byla žalovaným za přítomnosti dvou svědků předána výpověď z pracovního poměru, kterou žalobce odmítl převzít. Výpověď z pracovního poměru je odůvodněna odkazem na ust. § 52 písm. f) zákoníku práce a je v ní uvedeno, že byl žalobce potrestán rozhodnutím Odvolací komise žalovaného za disciplinární přečiny [podezřelý výraz] zákazem účasti na všech aktivitách spojených s [právnická osoba] a pokutou ve výši 25 000 Kč a z tohoto důvodu nemůže vykonávat svou práci jako vedoucí sekretář [právnická osoba], neboť jeho práce je úzce spojena s aktivitami [právnická osoba]. Žalobce tak dle výpovědi nesplňuje požadavky zaměstnavatele pro řádný výkon práce dle pracovní smlouvy.

3. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle zák. č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník, ve zkratce o. z., a dále podle zák. č. 262/2006 Sb. – zákoník práce, ve zkratce zák. práce. Odcitoval § 6 odst. 2 o. z., a § 52 písm. f), § 334, zákoníku práce, dále § 258, a § 259 o. z. Odkázal dále na rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR Cpjf 17/77 (Rc 15/1978), zabývající se pojmem požadavky, které jsou nezbytnou podmínkou pro řádný výkon práce s tím, že tyto mohou vyplývat z pracovní smlouvy, organizačního řádu, vnitropodnikové směrnice, případně z pracovních příkazů vedoucího zaměstnance, nebo může jít o požadavky, které jsou pro výkon určité práce všeobecně známé. Poté uzavřel, že žalobce byl zaměstnancem žalovaného na pozici vedoucího sekretáře [právnická osoba] a do [datum] byl rovněž členem žalovaného jako zapsaného spolku. Výpověď z pracovního poměru mu byla udělena dne [datum] s tím, že žalobce ji odmítl přijmout, což bylo zjištěno ze svědeckých výslechů [jméno FO] a [jméno FO] a dále z listiny, která byla k výpovědi připojena. Soud prvního stupně s odkazem na § 334 zákoníku práce, dovodil, výpověď z pracovního poměru byla žalobci doručena dne [datum]. Jejímu udělení předcházelo disciplinární řízení vedené Etickou komisí žalovaného a následně odvolací řízení vedené Odvolací komisí žalovaného s tím, že žalobce jako člen spolku byl shledán vinným ze spáchání disciplinárního přečinu [podezřelý výraz]. Skutky, jichž se dopustil, byly podrobně popsány v rozhodnutí Etické komise ze dne [datum] a dále v rozhodnutí Odvolací komise žalovaného. Rozhodnutím Odvolací komise byl za tyto skutky žalobci uložen trest zákazu účasti na všech aktivitách spojených s žalovaným a pokuta ve výši 25 000 Kč. Žalobce uvedené lhůtě nenapadl žalobou podle § 258 a § 259 o. z., a podle soudu se tak za uvedené rozhodnutí hledí tak, jako že jde o rozhodnutí platné. Prvostupňový soud nepřisvědčil námitce žalobce o tom, že v době vydání rozhodnutí Odvolací komise již nebyl členem žalovaného, když bylo nesporné, že toto zaniklo k [datum] pro nezaplacení členského poplatku, neboť šlo zjevně o účelovou snahu žalobce vyhnout se disciplinární povinnosti a takovéto jednání podle § 6 odst. 2 o. z. nepožívá právní ochrany. I v případě skončení členství žalobce u žalovaného však aktivní věcná legitimace k podání žaloby proti rozhodnutí orgánu spolku podle § 258 o. z. zůstala zachována a pokud žalobce uvedené rozhodnutí nenapadl včas žalobou, je rozhodnutí Odvolací komise závazné. Žalobce tak spáchal disciplinární přečin [podezřelý výraz], tedy dopustil se jednání, která jsou zakázaná Etickým kodexem žalovaného a [podezřelý výraz] žalovaného, tedy jeho vnitřními předpisy, které jsou pro členy žalovaného závazné a jsou tak závazné i pro všechny zaměstnance. Podle soudu ovšem i kdyby zákaz korupce nebyl obsažen ve vnitřních předpisech žalovaného, tak jde o požadavky, které jsou pro výkon práce úzce související s organizováním fotbalových zápasů všeobecně známy a jsou z hlediska řádného výkonu práce zcela oprávněné.

4. Žalobci byla dána výpověď z pracovního poměru pro nesplňování požadavků zaměstnavatele pro výkon práce, ve které byly uvedeny pracovní povinnosti žalobce, dále je ve výpovědi jasně uveden odkaz na rozhodnutí Odvolací komise žalovaného s tím, že žalobce byl potrestán za disciplinární přečiny [podezřelý výraz] soutěže disciplinárním trestem zákazu účasti na všech aktivitách spojených s činností [právnická osoba]). Výpovědní důvod tak byl specifikován dostatečně, kdy žalobci muselo být zřejmé, z jakého důvodu je mu výpověď z pracovního poměru udělena. Žalobce byl již při podpisu pracovní smlouvy seznámen s vnitřními předpisy žalovaného, jenž uvedená jednání výslovně zakazují, a přestože výpověď neobsahuje konkrétní uvedení požadavků zaměstnavatele, které žalobce již nesplňuje, má soud za to, že mu muselo být zřejmé, o jaké požadavky se jedná. Soud prvního stupně nepřisvědčil názoru žalobce o tom, že mu není známo, jaké požadavky zaměstnavatel na výkon práce vedoucího sekretáře [právnická osoba] žalobce přestal splňovat.

5. Důkazy předložené žalovaným soud prvního stupně neshledal ani nepřípustnými, s poukazem žalobce na to, že trestní spis není veřejně přístupný a žalobce ani další osoby, kterých se spis týká, nedali souhlas s tím, aby tento spis byl jako důkaz použit. K tomu soud prvního stupně poukázal na ust. § 125 o. s. ř., podle něhož za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci a žalovaný získal předmětné důkazy jako poškozený v rámci trestního řízení, tedy v souladu s právem. Soud prvního stupně nepřisvědčil ani námitce žalobce o nerovném zacházení ze strany žalovaného s tím, že žalovaný přistoupil k ukončení pracovního poměru u osob, proti kterým je vedeno trestní řízení, zatímco žalobce osobou trestně stíhanou není. Pracovní poměr žalobce nebyl rozvázán z důvodu trestního stíhání jeho osoby, ale podle § 52 písm. f) zákoníku práce, u jehož naplnění se trestněprávní charakter jednání zaměstnance nevyžaduje. Ze všech těchto důvodů soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl.

6. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že tyto přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný. Náklady řízení sestávající z nákladů právního zastoupení vyčíslil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif.

7. Proti rozsudku podal odvolání žalobce. Uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. K tomu uvedl, že je povinností žalovaného prokázat, že podmínky pro platnost výpovědi z pracovního poměru byly splněny. Ve výpovědi z pracovního poměru však žalovaný pouze uvedl, že žalovaný (správně zřejmě míněn žalobce, pozn. odvolacího soudu) nesplňuje požadavky zaměstnavatele pro řádný výkon práv podle pracovní smlouvy, čímž byl porušen § 50 odst. 4 zákoníku práce, když důvod výpovědi z pracovního poměru není dostatečně skutkově vymezen. K tomu žalobce odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, kterou označil. Soudu prvního stupně dále vytkl, že se nevypořádal s tvrzením žalobce o tom, že žalobce žádný úplatek nikdy žádné osobě nepředal, nikdy nikoho žádným způsobem neovlivnil tak, aby došlo k ovlivnění rozhodování jakéhokoli fotbalového utkání. Takovéto jednání žalovaný žalobce ani neprokázal.

8. Soud prvního stupně poukázal na ust. § 6 odst. 2 o. z., již však neuvedl, jakého nepoctivého nebo protiprávního činu se měl žalobce dopustit. Žalobce zdůraznil, že nebyl nikdy žádným veřejnoprávním orgánem obviněn, natož odsouzen ze spáchání jakéhokoli přestupku či trestného činu a není tak zřejmé, z čeho soud prvního stupně dovodil, že se žalobce dopustil jakéhokoli nepoctivého nebo protiprávního činu. Soud prvního stupně tak ignoroval zásadu presumpce neviny podle § 2 odst. 2 zák. č. 141/1961 Sb., trestní řád.

9. Za nesprávný a nepodložený názor soudu prvního stupně žalobce označil též to, že pokud nenapadl rozhodnutí Odvolací komise žalovaného ze dne [datum], tak je nutno toto rozhodnutí považovat za správné a soud z něj má vycházet. Takováto interpretace nevyplývá z žádného právního předpisu platného na území ČR a ani z judikatury Nejvyššího soudu ČR. K tomu žalobce odkázal na čl. 90 Ústavy ČR, který odcitoval, znovu zdůraznil, že v žádném trestním řízení není ani nikdy nebyl vyšetřován ani obviněn, a i kdyby rozhodnutí Odvolací komise bylo vydáno v souladu se zákonem a stanovami, tak by to v žádném případě neznamenalo rovněž to, že se žalobce předmětných jednají skutečně dopustil, respektive že nesplňuje požadavky pro řádný výkon své práce pro žalovaného a může mu být udělena platná výpověď z pracovního poměru. I v takovémto případě by soud musel zjišťovat a žalovaný by musel prokázat, že zákonné podmínky pro udělení výpovědi z pracovního poměru byly splněny.

10. Žalobce dále znovu namítal, že v době vydání rozhodnutí Odvolací komise dne [datum] již nebyl členem spolku žalovaného, a rozhodnutí proto nemohlo mít vůči němu žádné účinky. Soud prvního stupně ignoroval, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce jakýkoli úplatek jiné osobě předal resp., že by někoho nějakým způsobem ovlivnil tak, aby došlo k ovlivnění rozhodování jakéhokoliv fotbalového utkání. Pokud by tomu tak bylo, tak by příslušný orgán činný v trestním řízení zahájil proti žalobci stíhání pro trestný čin, jehož skutkovou podstatu by takovým jednáním naplnil, resp. by trestní stíhání odložil a předal věc k projednání přestupku, nic se z toho však nestalo. K tomu žalobce odkázal na důkazy z trestního spisu, které předložil žalovaný.

11. Soud prvního stupně se rovněž nevypořádal s námitkou žalobce o tom, že předmětná výpověď je neplatná i proto, že byla porušena zásada rovného zacházení se zaměstnanci, když ostatní zaměstnanci žalovaného, s nimiž byl rozvázán pracovní poměr, vystupují v předmětné trestní kauze jako obžalovaní, žalobce v ní ale vystupoval toliko jako svědek. Žalobce dále odkázal na § 1a odst. 1 zákoníku práce – zásadu zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance, - uvedl § 1a odst. 1 písm. e) zákoníku práce – zásadu rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace. Ačkoli tyto zásady vyjadřují hodnoty, které chrání veřejný pořádek, což znamená, že jejich nedodržení způsobuje absolutní neplatnost právních jednání, které jsou učiněna s nimi v rozporu. K tomu dále uvedl § 18 zákoníku práce týkající se výkladu právního jednání a znovu poukázal na nedostatečnou specifikaci výpovědního důvodu.

12. V neposlední řadě žalobce rozporoval i nákladový výrok s tím, že žalovanému byla přiznána též odměna za úkon – vyjádření žalovaného před jednáním ze dne [datum], ačkoli toto bylo pouhou rekapitulací všech žalobcem již uvedených skutečností. Napadený rozsudek nepřezkoumatelný, a žalobce proto závěrem navrhl, aby ho odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby ve věci rozhodl tak, že žalobě zcela vyhoví.

13. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce odkázal na správná skutková zjištění soudu prvního stupně a jeho správné právní posouzení. Úvodem stručně zopakoval podstatné závěry, k nimž prvostupňový soud dospěl a uvedl, že odvolání žalobce je již jen opakováním argumentů, které žalobce uplatnil v řízení před soudem prvního stupně a s nimiž se soud vypořádal. Žalobce v odvolání uvádí prakticky všechny možné odvolací důvody, které procesní předpisy znají, v takto široce vymezených odvolacích důvodech však nenachází zbylý text z odvolání téměř žádnou oporu, když žalobce k nim žádnou argumentaci nepředkládá. Judikaturu, na kterou poukazuje, uvedl již v řízení před soudem prvního stupně, ale tato argumentaci žalobce nijak nepodporuje. Pokud žalobce má za to, že na projednávanou věc dopadá rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], tak k tomu žalovaný poukázal na postavení žalobce jako vedoucího sekretáře Řídící komise žalovaného pro [adresa], který ztratil v důsledku svého korupčního jednání morální předpoklady pro výkon takovéto pozice.

14. V další části vyjádření žalovaný rozebral jednotlivé odvolací důvody uplatněné žalobcem. Nesouhlasil s názorem žalobce o tom, že výpověď z pracovního poměru je neurčitá. Výklad zastávaný žalobcem je příliš formalistický, žalobce zejména přehlíží fakt, že výpověď nelze posuzovat zcela izolovaně. Žalobce byl již při vzniku pracovního poměru, jako i při jeho průběhu pravidelně seznamován s vnitřními předpisy žalovaného, z nichž zákaz korupčního jednání zcela jasně vyplývá, muselo mu být proto zřejmé, že pokud se korupčního jednání dopustil, a byl za něj navíc disciplinárním orgánem potrestán trestem, který mu znemožňuje účast na všech aktivitách žalovaného, tak nadále nemůže splňovat předpoklady pro výkon práce. K závaznosti rozhodnutí orgánu žalovaného uvedl, že v tomto řízení nelze přezkoumávat rozhodnutí Etické komise či Odvolací komise žalovaného, k takovémuto přezkumu by byl oprávněn pouze věcně a místně příslušný soud podle § 258 a § 259 o. z. Uvedené řízení však žalobce nezahájil, a proto nezbývá než na rozhodnutí disciplinárních orgánů žalovaného pohlížet jako na platné. Namítá-li žalobce, že v době vydání rozhodnutí disciplinárních orgánů – Odvolací komise žalovaného, již nebyl členem žalovaného, tak k tomu je třeba připomenout dřívější judikaturu Nejvyššího soudu ČR, která připouští, aby v odůvodněných případech disciplinární orgán občanského sdružení (nyní spolku) uložil trest osobě, která již stojí vně takovéhoto sdružení (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). V obecné rovině sice lze souhlasit s tvrzením žalobce o tom, že pouze soud rozhoduje o vině a trestu, avšak není zřejmé, kam s tímto tvrzením žalobce směřuje, když soud prvního stupně nenaznačil, že by se žalobce jakéhokoli trestného činu dopustil. Důkazy získané z trestního řízení byly soudem použity oprávněně, k čemuž soud prvního stupně správně uvedl § 125 o. s. ř.

15. Napadený rozsudek je přezkoumatelný, soud prvního stupně provedl při jednání veškeré důkazy a vyslechl navržené svědky, žádný z navržených důkazů neodmítl provést, a úvahy, na nichž se napadený rozsudek zakládá, jsou podrobně popsány na jeho stranách 3–7. Rozsudek tak odpovídá požadavkům kladeným na odůvodnění soudního rozhodnutí a žalovaný závěrem žádal, aby ho odvolací soud potvrdil jako věcně správný.

16. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce svým rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s opravným usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se určuje, že výpověď z pracovního poměru ze dne [datum] založeného pracovní smlouvou ze dne [datum] je neplatná a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud po částečném zopakování důkazního řízení postupem podle § 213 odst. 2 o. s. ř. dovodil, že rozhodnutí Etické komise žalovaného ze dne [datum] ve spojení s rozhodnutím Odvolací komise žalovaného ze dne [datum], kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání disciplinárního přečinu [podezřelý výraz] podle § 49 odst. 1 a 5 Disciplinárního řádu ve spojení s § 10 odst. 1 písm. c) Disciplinárního řádu a disciplinárního přečinu [podezřelý výraz] podle § 64 odst. 1 písm. d) Disciplinárního řádu pro uvedené skutky nebylo způsobilé přivodit naplnění výpovědního důvodu podle § 52 písm. f) zákoníku práce, který žalovaný ve výpovědi užil. K tomu 0vysvětlil, že rozhodnutí orgánu spolku je závazné pouze pro členy spolku a pokud byl žalobce členem [právnická osoba], tak ho sice rozhodnutí vydaná žalovaným zavazovala, je však třeba odlišit linii spolkovou a linii pracovněprávní, když rozhodnutí Odvolací komise zde označené bylo závazné pro žalobce pouze jako člena spolku [Jméno žalovaného], nebylo však způsobilé zasáhnout žalobcův pracovní poměr, který lze měnit pouze způsobem předpokládaným zákoníkem práce. Orgány spolku podle odvolacího soudu nemohou, jakkoliv zasahovat do právních vztahů, které jsou mimo jejich působnost a pokud žalobce byl členem spolku a zároveň zaměstnancem žalovaného tak tyto dvě linie jsou zcela odlišné. Žalobcův pracovní poměr vznikl nezávisle na členství a orgán spolku není oprávněn mu stanovovat požadavky pro řádný výkon práce podle § 52 písm. f) zákoníku práce. Odvolací soud tedy naplnění výpovědního důvodu podle § 52 písm. f) zákoníku práce neshledal a postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl.

17. Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací k dovolání žalovaného rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], odmítl dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze dne [datum] ve znění opravného usnesení ze dne [datum] v části ve které bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok I. rozsudku Nejvyššího soudu ČR) a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum] ve znění opravného usnesení ze dne [datum] zrušil a věc vrátil Městskému soudu k dalšímu řízení (výrok II. rozsudku Nejvyššího soudu ČR). Nejvyšší soud ČR shledal odvolání žalovaného nepřípustným do výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Dovolání naopak shledal přípustným ohledně otázky hmotného práva, jaký význam má rozhodnutí orgánu spolku o zákazu činnosti žalobce jako člena spolku v řízení o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru žalobce jako zaměstnance spolku, kdy výpovědním důvodem je nesplňování požadavků zaměstnavatele pro řádný výkon práce z důvodu rozhodnutí orgánu spolku o zákazu účasti na všech aktivitách spojených se spolkem. Tato otázka nebyla v rozhodovací činnosti dovolacího soudu dosud vyřešena.

18. Nejvyšší soud ČR provedl výklad ustanovení bodu 52 písm. f) zákoníku práce a rozebral podstatu tohoto výpovědního důvodu, poté uvedl § 243, § 258 a § 259 o. z. a vysvětlil, že je povinností člena spolku podrobit se rozhodnutím orgánu spolku vydaným v rámci jeho pravomoci, pokud nejsou nemravná. Člen spolku se může proti rozhodnutí orgánu spolku bránit postupem podle § 258 o. z., který nelze nahradit prostřednictvím obecné žaloby na určení podle § 80 o. s. ř. ani řešením předběžné otázky v jiném řízení. Nejvyšší soud ČR dále vysvětlil povahu spolku založeného k uplatňování společných zájmů členů podle § 214 odst. 1 o. z. s odkazem na komentářovou literaturu. Výsledně dovodil, že sankce uložená orgánem spolku členu spolku není sankcí uloženou zaměstnanci; platí ale, že člen je povinen uloženou sankci respektovat. Rozhodnutí orgánu spolku směřuje dovnitř spolku, zakazuje-li členu spolku určitou činnost, musí o. činnost spolkovou. Na druhé straně ovšem má zaměstnavatel zájem na tom, aby zaměstnanec splňoval požadavky pro řádný výkon práce.

19. Nejvyšší soud ČR dále uvedl, že odpověd na otázku, jaký je význam rozhodnutí orgánu spolku v řízení o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru v nyní projednávané věci, kde výpovědním důvodem je nesplňování požadavků zaměstnavatele pro řádný výkon práce z důvodu rozhodnutí orgánu spolku o zákazu účasti na všech aktivitách spojených se spolkem (a nikoliv porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci nebo „ztráta morální předpokladů“, jak vysvětleno výše), je proto závislá na posouzení, zda v požadavcích zaměstnavatele, jako nezbytných podmínkách pro řádný výkon práce zaměstnance, je obsažen i požadavek, aby stejnou činnost (jež je sjednaným druhem práce) mohl (byl oprávněn) zaměstnanec vykonávat zároveň jako člen spolku. Je-li účelem spolku uplatňování společného zájmu jeho členů a rozhodnutí orgánu spolku se může týkat pouze spolkové činnosti, musí se zároveň jednat o takovou činnost, jež směřuje k uplatňování tohoto společného zájmu.

20. Dovolací soud odvolacímu soudu vytkl, že své měnící rozhodnutí založil pouze na oddělení linie spolkové a linie pracovněprávní, aniž by se těmito otázkami zabýval. Odvolací soud musí zvážit, zda bylo oprávněným požadavkem žalovaného, aby činnost, kterou měl žalobce vykonávat jako zaměstnanec mohl (byl oprávněn) vykonávat zároveň jako člen spolku [Jméno žalovaného]. Významné je přitom to, zda činnost vykonávaná žalobcem v rámci jeho sjednaného druhu práce byla zároveň činností, která směřovala k uplatňování společného zájmu členů [právnická osoba].

21. Nato odvolací soud znovu přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. správnost napadeného rozsudku, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo. Důkazní řízení před vydáním svého prvního rozsudku v této věci při odvolacím jednání dne [datum] podle § 213 odst. 2 o. s. ř. zopakoval pracovní smlouvou žalobce ze dne [datum], včetně přílohy č. [hodnota] k ní z téhož dne – pracovní náplň žalobce, výpovědí z pracovního poměru ze dne [datum], Disciplinárním řádem žalovaného platným v době ve vedení disciplinárního řízení proti žalobci, stanovami žalovaného platnými v uvedené době, dále rozhodnutím Etické komise žalovaného ze dne [datum] a rozhodnutím Odvolací komise žalovaného ze dne [datum]. Při odvolacím jednání dne [datum] dále důkazní řízení podle § 213 odst. 2 o. s. ř. znovu zopakoval pracovní smlouvu žalobce ze [datum], včetně přílohy č. [hodnota] k ní – pracovní náplní žalobce, Stanovami žalovaného, zejména jejich čl. 2 a 3, Etickým kodexem žalovaného, zejména jeho čl. 4.2, Kodexem CCP, zejména jeho čl. 6 a prezenční listinou z porady sekretářů KFS a školení CCP ze dne [datum]. Dále důkazní řízení doplnil podle § 213 odst. 4 o. s. ř. prezenční listinou ze školení CCP ze dne [datum]. Po takto doplněném důkazním řízení neshledal odvolání žalobce opodstatněným.

22. Odvolací soud předesílá, že je podle § 243g odst. 1 část věty prvé za středníkem o. s. ř. vázán právním názorem vyjádřeným dovolacím soudem v jeho zrušujícím rozsudku.

23. Žalobce uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. K odvolacímu důvodu podle § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř. odvolací soud konstatuje, že tento odvolací důvod může být dán pouze v řízeních, v nichž se uplatní zásada koncentrace řízení (§ 118b a § 175 odst. 4 část první věty za středníkem o. s. ř.). O žádný z takovýchto případů se však zde nejedná a tento odvolací důvod proto dán není.

24. Odvolací soud pak neshledal ani odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., když z obsahu spisu nebyly zjištěny vady, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 věta druhá o. s. ř.). Odvolací soud nesdílí námitku žalobce ohledně toho, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný. Odůvodnění rozhodnutí soudu prvního soudu splňuje všechny náležitosti § 157 odst. 2 o. s. ř., prvostupňový soud přesvědčivě vysvětlil, které důkazy učinil, jak je hodnotil, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, uvádí skutkový stav, který výsledně zjistil a podrobně rozebírá to, jako ho posoudil po stránce právní. Není zřejmé, z čeho žalobce dovozuje nepřezkoumatelnost rozsudku; odůvodnění je naprosto srozumitelné tak, že z něj lze jednoznačně zjistit, jaké důvody vedly soud k zamítnutí žaloby.

25. Soud prvního stupně zjistil správně skutkový stav, když provedl všechny důkazy potřebné k učinění relevantních skutkových zjištění. Důkazy provedl postupem podle § 122 a následujících o. s. ř., řádně je zhodnotil podle zásady volného hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř., tedy každý důkaz jednotlivě a všechny ve vzájemných souvislostech s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Skutková zjištění, která prvostupňový soud z provedených důkazů učinil, v nich mají oporu. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně nesdílí názor žalobce o tom, že důkaz trestním spisem, respektive listinami z trestního spisu, jsou důkazy nepřípustné. Takovýto závěr nelze učinit jenom z toho, že trestní spis je neveřejný. Jednotlivé listiny z trestního spisu předložil žalovaný, který je získal zákonným způsobem, a to jako poškozený v rámci probíhajícího trestního řízení (k tomu srovnej § 43 zák. č. 141/1961 Sb. v platném znění, trestní řád).

26. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem k tomu, že žalobce se domáhá určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ze dne [datum] – podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném do [datum] (dále jen ve zkratce zák. práce) a subsidiárně též (srov. § 4 zák. práce) podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do [datum] (dále jen ve zkratce o. z.).

27. Žalovaný žalobci udělil výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. f) zákoníku práce s poukazem na rozhodnutí [právnická osoba] [spisová značka] ze dne [datum], podrobně popsáno v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně s tím, že dovozuje, že žalobce nemůže vykonávat své pracovní povinnosti a nesplňuje tak požadavky zaměstnavatele pro řádný výkon práce podle pracovní smlouvy podle tohoto zákonného ustanovení.

28. Odvolací soud sdílí názor soudu prvního stupně o tom, že výpověď z pracovního poměru byla žalobci řádně doručena. Žalobce sice její převzetí odmítl, nicméně postup podle § 334 odst. 4 odst. 3 zákoníku práce dodržen byl a účinky řádného doručení tohoto právního jednání tak nastaly. Uplatněný výpovědní důvod je v ní dostatečně skutkově vymezen podle § 50 odst.4 zákoníku práce, když sice lze sice připustit, že požadavky, které žalobce podle svého zaměstnavatele pro řádný výkon práce nesplňuje, v ní nejsou specifikovány zcela pregnantně, lze je však jednoznačně dovodit z dalšího textu, kdy výpověď odkazuje na rozhodnutí Odvolací komise žalovaného ze dne [datum], které žalobci bylo dobře známo. Nadto, jak prvostupňový soud správně poznamenal, žalobci bylo nepochybně známo, jaké požadavky má žalovaný na mysli. K tomu odvolací soud uvádí, že řádné vymezení uplatněného výpovědního důvodu dovodily soudy všech tří stupňů, k čemuž je třeba poukázat zejména na zrušující rozsudek Nejvyššího soudu ČR v této věci.

29. Nejvyšší soud ČR ve svém zrušujícím rozsudku ze dne [datum] vymezil podstatu výpovědního důvodu podle § 52 písm. f) zákoníku práce, když rozlišil předpoklady stanovené obecně závaznými právními předpisy, které jsou nezbytnou podmínkou pro řádný výkon práce oproti požadavkům, které si stanoví zaměstnavatel sám. Tyto reflektují především konkrétní podmínky u zaměstnavatele a jeho představy o tom, jaké nároky mají být kladeny na zaměstnance, který daný druh práce zastává. Tyto požadavky mohou vyplývat z pracovní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele, tedy organizačního řádu či vnitřní směrnice, z pracovních příkazů vedoucího zaměstnance, může jít ale i o požadavky, které jsou pro výkon určité práce všeobecně známé. Vždy ale musí jít o takové požadavky, které jsou svojí podstatou důležité, avšak současně musí být z hlediska výkonu sjednaného druhu práce oprávněné a povahou pracovních činností ospravedlnitelné. V podrobnostech lze odkázat na bohatou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, kterou popsal dovolací soud ve zrušujícím rozsudku ze [datum].

30. Žalobce rozhodnutí Odvolací komise [právnická osoba] [spisová značka] ze dne [datum], již byl uznán vinným ze spáchání [podezřelý výraz] podle § 49 odst. 1 a 5 Disciplinárního řádu ve spojení § 10 odst. 1 písm. c) Disciplinárního řádu a [podezřelý výraz] podle § 64 odst. 1 písm. d) Disciplinárního řádu způsobem popsaným v tomto rozhodnutí, nenapadl žalobou u soudu podle § 259 o. z. v tříměsíční prekluzivní lhůtě počítané ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo mohl dozvědět, nejpozději však do jednoho roku od jeho přijetí, o čemž ostatně mezi účastníky ani nebylo sporu. Za tohoto stavu je třeba dovodit, že uvedená rozhodnutí je platné, jeho účinky nelze zvrátit ani určovací žalobou podle § 80 o. s. ř. a ani řešením předběžné otázky v jiném (tomto) soudním řízení podle § 135 o. s. ř.

31. V dalším řízení odvolací soud žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. za použití § 211 o. s. ř. a § 213b odst. 1 o. s. ř. o povinnosti doplnit skutková tvrzení a navrhnout důkazy k jejich prokázání ohledně toho, zda v požadavcích žalovaného (zaměstnavatele žalobce) jako nezbytných podmínkách pro řádný výkon práce žalobce (zaměstnance), je obsažen i požadavek, aby stejnou činnost (jež je sjednaným druhem práce) mohl (byl oprávněn) zaměstnanec (žalobce) vykonávat zároveň jako člen spolku a zda činnost vykonávaná žalobcem v rámci jeho sjednaného druhu práce byla zároveň činností, jež směřovala k uplatňování společného zájmu členů žalovaného tak, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], č. j. [spisová značka], v této věci. Současně ho upozornil na následky neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene v podobě nepříznivého rozhodnutí ve věci.

32. Žalovaný na shora uvedené poučení odvolacího reagoval obsáhlým podáním z [datum], v němž svá skutková tvrzení podrobně doplnil a k jejich prokázání označil celou řadu důkazů. Odvolací soud po doplnění dokazování v odvolacím řízení tak, jak je shora uvedeno, dovozuje, že jak vyplývá z pracovní smlouvy žalobce jejíž součástí je příloha č. [hodnota] obsahující vymezení pracovní náplně, druhem práce žalobce bylo mimo jiné podílet se na předmětu činnosti [právnická osoba] tak, jak je tento podrobně vymezen v čl. 3 Stanov, když v podrobnostech lze odkázat na čl. 3 odst. 2 písm. a) až j) Stanov. K tomu lze uvést, že popis pracovních povinností žalobce je podrobně uveden v příloze v pracovní smlouvě, která je její nedílnou součástí, z čehož lze jednoznačně dovodit, že druhem práce žalobce bylo to, že se podílel zejména na hlavní činnosti žalovaného tak, jak je vymezena ve shora citovaném čl. 3 odst. 2 písm. a) až j) případně též podle odst. 3 tohoto článku Stanov, pokud jde o agendu související s tzv. vedlejší hospodářskou činností žalovaného. Jde o činnosti natolik rozsáhlé, že lze považovat za zcela legitimní a ospravedlnitelné, aby plnění těchto úkolů žalovaný jako zájmový spolek zajišťoval nejenom prostřednictvím svých členů, kteří se na jeho činnosti podílejí zpravidla bezplatně, ale též prostřednictvím osob vykonávající tuto činnost v základním pracovněprávním vztahu podle zákoníku práce, tedy v daném případě podle pracovní smlouvy. Odvolací soud zejména z interních předpisů žalovaného, konkrétně z Etického kodexu, Kodexu CCP a v neposlední řadě též ze Stanov dovozuje, že žalovaný stanovil požadavky pro řádný výkon svých zaměstnanců, mezi ně mimo jiné patří požadavek svědomitého plnění pracovních povinností a především pak rovného přístupu, zákazu zvýhodňování některé ze stran a v neposlední řadě požadavek zákazu jakéhokoliv korupčního jednání, k čemuž lze v podrobnostech odkázat zejména na čl. 4.2 Etického kodexu, v němž je zcela jednoznačně uvedeno, že se zakazuje jakákoliv forma korupce. Úplně stejná definice uvedeného požadavku je obsažena též v Kodexu CCP v čl. 6.6.7. s tím, že podrobná pravidla pro oblast korupce včetně vysvětlení relevantních pojmů k tomu mají být obsaženy v příloze v příloze č. [hodnota] k tomuto Kodexu. Uvedený požadavek vyplývá též ze Stanov jakožto základního předpisu žalovaného, k čemuž lze odkázat na úvodní článek 2 – účel a ideové zásady Asociace –, zde odvolací soud zmiňuje, například povinnost podle čl. 2 odst. 2. písm. d) – bezpodmínečné dodržování fair play.

33. V řízení bylo nesporně prokázáno, že podle rozhodnutí Odvolací komise žalobce tyto zásady představující požadavky žalovaného pro řádný výkon práce hrubě porušil, když byl mimo jiné uznán vinným ze skutku spočívajícího v [podezřelý výraz] ve výši nejméně 100 000 Kč (!) tak, jak je podrobně ve výroku tohoto rozhodnutí popsáno. O tom, že požadavek [podezřelý výraz] kterékoliv strany je přiměřený a oprávněný, nelze pochybovat, když takové jednání je z hlediska celospolečenských norem slušného chování a pravidel morálky naprosto neakceptovatelné, nadto i trestné podle tr. zákoníku. Pokud žalovaný tyto požadavky zvlášť podrobně stanovil svým vnitřním předpisem, lze z toho dovodit, na jejich dodržování klade zvláštní důraz.

34. S vnitřními předpisy žalovaného, které tyto požadavky obsahují, byl žalobce řádně seznámen, což prokazuje zejména pracovní smlouva, v jejímž článku IV. odst. 6 je uvedeno, že zaměstnanec se seznámil s vnitřními předpisy. Nadto je třeba uvést obsah školení ze dne [datum], jehož se žalobce účastnil, jak prokazuje prezenční listina, z níž dále vyplývá, že předmětem tohoto školení bylo mimo jiné školení CCP, tedy školení z vnitřního předpisu žalovaného shora označeného. V neposlední řadě pak lze odkázat též na poradu sekretářů žalovaného a školení CCP dne [datum], jehož se žalobce rovněž účastnil. Uvedené vnitřní předpisy, které byly pro žalobce závazné jako pro člena spolku, tak pro něj byly závazné také jako pro za zaměstnance s poukazem na § 305 zákoníku práce.

35. Žalovanému se tak podařilo prokázat, že jeho oprávněným požadavkem bylo, aby činnost, kterou žalobce vykonával podle pracovní smlouvy jako sjednaný druh práce, mohl, resp. byl oprávněn vykonávat zároveň jako člen spolku žalovaného. Žalovaný také prokázal, že činnost, kterou žalobce vykonával jako sjednaný druh práce podle pracovní smlouvy, je zároveň činností, která směřuje k uplatňování společného zájmu členů spolku žalovaného tak, jak to vyplývá z jeho vnitřních předpisů, zejména pak ze stanov. Žalovaný rovněž prokázal, že v jeho požadavcích zaměstnavatele, jako nezbytných podmínkách pro řádný výkon práce zaměstnance, je obsažen i požadavek, aby stejnou činnost (jež je sjednaným druhem práce) mohl (byl oprávněn) zaměstnanec vykonávat zároveň jako člen spolku.

36. Odvolací soud uzavírá, že uplatněný výpovědní důvod podle § 52 písm. f) zák. práce je naplněn. Výpověď z pracovního poměru, která byla žalobci udělena, představuje platné právní jednání žalovaného, právní posouzení věci tak, jak jej soud prvního stupně učinil, je správné. /§ 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř./. Protože nebyly shledány ani jiné odvolací důvody podle § 205 odst. 2 o. s. ř., odvolací soud napadený rozsudek potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný, včetně nákladového výroku, který je v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř.

37. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., když v souladu s ustanovením § 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř. odvolací soud rozhodoval též o nákladech dovolacího řízení. Žalovaný v obou těchto fázích řízení rovněž zcela uspěl a má tak právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze soudního poplatku z dovolání v částce 14 000 Kč a nákladů právní zastoupení: odměna za 3 úkony právní služby po 2 500 Kč podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném do [datum], advokátní tarif ( sepis vyjádření k odvolání, účast na předchozím odvolacím jednání dne [datum] a sepis dovolání), náhrada za 3 režijní paušály po 300 Kč k těmto úkonům podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, dále odměna za 2 úkony právní služby po 3 700 Kč podle § 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném od [datum] ( doplnění skutkových tvrzení zde dne [datum] a účast na odvolacím jednání dne [datum]) a náhrada za 2 režijní paušály po 450 Kč k těmto úkonům podle § 13 a odst.4 advokátního tarifu ve znění účinném od [datum]. Úkony právní služby byly učiněny podle § 11 odst. 2 písm. d), g) a k) advokátního tarifu. Náklady právní zastoupení tak dosáhly částky 16 700 Kč plus náhrada za DPH 21 % podle § 137 odst. 1 a 3 písm. b) o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., pro dovolací řízení též podle § 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř., celkem 20 207 Kč, včetně soudního poplatku za dovolání je výsledně 34 207 Kč. Náklady řízení před soudem odvolacím i dovolacím soudem jsou splatné podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalovaného.