pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Shora označeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci [částka] se zákonnými úroky z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení (výrokem I/). Současně uložil žalobci [anonymizováno] zaplatit žalovanému do 3 dnů od právní moci rozsudku na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám jeho právní zástupkyně (výrokem II/). Závěrem uložil žalobci zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku na účet soudu I. stupně (výrokem III/).

2. Takto rozhodl soud I. stupně o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, jako nároku z pojistné smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne [datum], pod [číslo]. Podle této smlouvy bylo mezi účastníky sjednáno připojištění trvalých následků úrazu s progresí od 0,5% na pojistnou částku 2 mil. Kč. Podle žalobních tvrzení utrpěl žalobce dne [datum] úraz pravého kolene s trvalými následky (poranění menisků a vazu), kdy následně požádal žalovaného o výplatu pojistného plnění. Žalovaný vyplatil žalobci částku [částka] za podvrtnutí kolene a dále [částka], celkem tedy [částka]. S ohledem na závěry znaleckého posudku, který si žalobce nechal vypracovat k ocenění trvalých následků, pak po žalovaném požadoval dalších [částka].

3. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout a akcentoval promlčení nároku. Dále se bránil tím, že vyplacení trvalých následků v rozsahu 8%, jak jej učinil, je dostatečné. Zdůraznil v této souvislosti skutečnost, že žalobce se odmítl [anonymizováno] doporučenému operativnímu [anonymizováno], a proto nelze hovořit o trvalých následcích, když pomocí běžného [anonymizována dvě slova] by bylo možné [anonymizována dvě slova] žalobce [anonymizováno].

4. Po stránce skutkové vyšel soud ze zjištění, která podrobně zrekapituloval v odstavcích 4 až 15 odůvodnění napadeného rozsudku, a která učinil zejména z nesporných tvrzení účastníků řízení, spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. [spisová značka], smlouvy o rizikovém pojištění [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] (dále jen„ pojistná smlouva“), Všeobecných pojistných podmínek pro životní rizikové pojištění [anonymizováno] [spisová značka] (dále jen„ [anonymizováno]“), tabulky pro oceňování trvalých následků, oznámení pojistné události – trvalé následky úrazu ze dne [datum], dopisu žalovaného ze dne [datum], zprávy posudkového lékaře MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] (dále jen„ posudek MUDr. [obec]“), dopisu právního zástupce žalobce žalovanému ze dne [datum], znaleckého posudku [číslo] MUDr. [jméno] [příjmení] (dále jen„ znalecký posudek MUDr. [příjmení]“), lékařských zpráv MUDr. [příjmení] a traumatologického posudku MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] (dále jen„ trauma posudek MUDr. [obec]“).

5. Po stránce právní subsumoval soud I. stupně věc pod režim zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě v platném znění, zejm. jeho § 2, § 8 a § 17 odst. 2 a občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., účinného do 31. 12. 2013, zejm. jeho § 415 a § 417 odst. 1. (dále jen „obč.zák.“)

6. K námitce promlčení uzavřel soud I. stupně, že tato není důvodná, neboť žaloba byla podána včas. Poukázal na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a zdůraznil, že trvalé následky předmětného úrazu poprvé konstatoval MUDr. [příjmení] ve zprávě pro žalovaného ze dne [datum] co do omezení hybnosti kolene a následně ve své zprávě ze dne [datum], kdy [anonymizována dvě slova] žalobce hodnotil jako trvalý. Z toho soud I. stupně uzavřel, že nejdříve počala tříletá promlčecí lhůta běžet [datum] a žaloba byla podána před jejím uplynutím (dne [datum]), tedy včas.

7. Ohledně tvrzené neplatnosti čl. XIII. písm. h) [anonymizováno], navazující na § 17 odst. 2 zákona o pojistné smlouvě, kterou zdůrazňoval žalobce, pak soud I. stupně vyslovil nesouhlas. Soud I. stupně akcentoval, že žalobce v této souvislosti netvrdil žádný konkrétní důvod neplatnosti podle § 37 až 40, resp. § 55 obč. zák., když sám soud shledal předmětné ustanovení [anonymizováno] souladným nejen s § 17 odst. 2 zákona o pojistné smlouvě, ale též s ustanovením § 415 obč. zák., podle něhož každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí. Stejně tak, jako je předmětné ustanovení [anonymizováno] souladné s § 417 odst. 1 obč. zák., podle něhož je ten, komu hrozí škoda, povinen k jejímu odvrácení zakročit způsobem přiměřeným okolnostem ohrožení. Soud I. stupně v této souvislosti zdůraznil, že žalobci byl v [nemocnice] na základě vyšetření na magnetické rezonanci dne [datum] indikován, tj. stanoven léčebný postup spočívající v provedení [anonymizováno] k ošetření leze [anonymizováno] a event. plastice předního zkříženého vazu kolene. Tento postup aproboval MUDr. [anonymizováno] ve zprávě ze dne [datum], v níž žalobce upozornil, že by [anonymizováno] pravděpodobně vyřešila většinu jeho subjektivních obtíží. Skutečnost, že by [anonymizováno] žalobci pomohla, uvedl ve znaleckém posudku i MUDr. [příjmení] a nestabilitu kolene by pak vyřešila [anonymizováno] předního zkříženého vazu, což vyplynulo i ze zprávy MUDr. [obec] ze dne [datum] a ze znaleckého posudku. Soud I. stupně proto uzavřel, že žalobce nepochybně porušil ustanovení čl. XIII. písm. h), ale i písm. i) [anonymizováno], v nichž se zavázal řídit pokyny lékaře, [anonymizováno] se [anonymizováno] či [anonymizována tři slova] a dodržovat léčebný režim a pokud možno přispívat ke zmírnění následků pojistné události, tj. chovat se tak, aby následky pojistné události byly minimální, když nepodstoupil v prvé řadě [anonymizována dvě slova] (a na ni navazující plastiku předního zkříženého vazu). Soud I. stupně dále uvedl, že žalobce netvrdil, natož prokazoval, že by mu [anonymizována dvě slova] bránil tyto [anonymizována dvě slova], kdy u jednání konaného dne [datum] toliko uvedl, že má z [anonymizováno] strach.

8. Ve světle shora uvedených skutečností proto soud I. stupně vyhodnotil nárok žalobou uplatněný jako nedůvodný, protože žalovaný správně dle § 17 odst. 2 zákona o pojistné smlouvě krátil pojistné plnění, jelikož porušení smlouvy žalobcem mělo podstatný vliv na [anonymizováno] rozsahu trvalých následků na jeho straně. S tímto podstatným odůvodněním proto soud I. stupně rozhodl tak, jak vyplývá z výroku I. napadeného rozsudku.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal procesně úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, které sestávaly z odměny zástupkyně žalovaného za čtyři a půl úkony právní služby dle § 7, § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif) po [částka], pěti paušálních náhrad po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrady DPH ve výši 21%, tj. celkem [částka].

10. Výrokem III/ napadeného rozsudku uložil soud I. stupně žalobci, aby zaplatil soudní poplatek za žalobu, který ve věci neuhradil a který činí [částka] dle položky 1 písm. b) Sazebníku poplatků.

11. Proti tomuto rozhodnutí podal včasné odvolání žalobce. Namítl, že soud I. stupně nesprávně zjistil skutkový [anonymizováno], nesprávně věc právně posoudil a dále, že řízení je stiženou vadou, když soud I. stupně nepoučil žalobce v souvislosti s jeho tvrzeními ve smyslu § 118a o. s. ř.

12. Žalobce zejména zdůraznil nesprávnou interpretaci a aplikaci § 17 odst. 2 zákona o pojistné smlouvě. Podle tohoto ustanovení je nutným předpokladem pro případné snížení pojistného plnění prokázání toho, že došlo k porušení povinností uvedených v zákoně nebo pojistné smlouvě, že toto porušení mělo za [anonymizováno] podstatný vliv na vznik pojistné události, její průběh nebo [anonymizováno] rozsahu následků a že existuje příčinná souvislost mezi porušením povinností a předvídanými následky. Dále zmínil, že je nutno kvantifikovat míru tohoto vlivu, aby úměrně tomu bylo pojistné plnění sníženo. Zdůraznil, že soud I. stupně nezjistil, a ani žalovaný dané netvrdil, v čem mělo spočívat ono [anonymizováno] trvalých následků. K žádnému jejich [anonymizována dvě slova] nedošlo, ani nic takového nebylo prokázáno, přičemž prokázat uvedené bylo věcí žalovaného. Nepodstoupení [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] za [anonymizována dvě slova] rozsahu trvalých následků, jak požaduje zákon v dispozici právní normy, ale pouze jejich (eventuální) nezmenšení. Nebylo tedy povinností žalobce zlepšovat svůj [anonymizována dvě slova], ale [anonymizováno] jej tak, aby nedošlo ke zvýšení povinnosti pojišťovny platit více.

13. Žalobce dále poukázal na míru pravděpodobnosti, jakou vykazují soudy lékařů MUDr. [obec] a MUDr. [příjmení], který hovoří o tom, že by [anonymizováno] pravděpodobně vyřešila většinu subjektivních problémů žalobce, resp. že by nejspíše došlo ke zmenšení bolestivosti kolenního kloubu, ale nestabilita by zůstala. Jedná se tak o obecně pravděpodobnostní výroky bez bližšího posuzování toho, zda a do jaké míry by skutečně ke zlepšení obtíží žalobce došlo. Žalobce též nadále setrvává v přesvědčení, že ani podle zákona, ani podle pojistné smlouvy a [anonymizováno], není povinen podstupovat [anonymizováno] zákroky, které mají, nikoli s jistotou, odstranit jeho problémy.

14. Dále žalobce zdůraznil, že soud I. stupně sice konstatoval, že porušení povinností žalobce mělo podstatný vliv na [anonymizováno] rozsahu trvalých následků, avšak bez jakékoliv opory nejen v dokazování, ale ani tvrzení žalovaného. Žalovaný dále nikdy nezdůvodnil, a v rámci řízení ani netvrdil, jakým způsobem ocenil ono snížení pojistného plnění, kterého se dovolává. Soud I. stupně se pak rovněž nezabýval příčinnou souvislostí mezi žalobcem porušenou povinností a následkem, tedy vlivem na [anonymizováno] rozsahu trvalých následků.

15. Žalobce opětovně akcentoval, že nelze nařizovat pacientovi provedení některých výkonů, zasahovat bez jeho souhlasu do jeho osobní integrity ani si dané vymáhat pomocí smluvních ujednání, stejně tak, jak sankcionovat neuposlechnutí takového nezákonného nařízení krácením pojistného plnění. Za desinterpretaci označil výklad § 417 odst. 1 obč. zák., pokud tento uvedl, že zakročením k odvrácením škody je podstoupení [anonymizováno]. Namítl, že žalovaný mu vyplatil [částka], aniž by trval na [anonymizováno].

16. Výrok o náhradě nákladů řízení označil za nesprávný ve světle merita věci a výrok o uložení povinnosti uhradit soudní poplatek navrhl zahrnout do nákladového výroku v případě jeho úspěchu tak, aby jej uhradil žalovaný jemu. S tímto podstatným odůvodněním navrhl odvolacímu soudu změnit napadený rozsudek tak, že žalobě bude v plném rozsahu vyhověno a žalobci přiznáno proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

17. K odvolání žalobce se vyjádřil žalovaný podáním ze dne [datum]. Shledal absenci žalobcem tvrzených odvolacích důvodů v posuzované věci. Zdůraznil, že žalobce na sebe zcela dobrovolně vzal povinnosti vyplývající z [anonymizováno], a to [anonymizována tři slova] se [anonymizováno] či [anonymizována tři slova]. Tato [anonymizováno] má obecnou povahu, je součástí pojistných smluv v celotržním měřítku a podle názoru žalovaného se nijak nepříčí zájmům pojištěných. Akcentoval, že operativní řešení bylo žalobci doporučeno ošetřujícím i revizním lékařem a žalobce, aniž by k tomu měl smlouvou předvídané, nebo alespoň pochopitelné důvody, se tomuto léčení odmítl [anonymizováno]. Nerespektování daného nelze proto interpretovat jinak, než jako porušení [anonymizováno] s důsledky uvedenými v § 17 dost. 2 zákona o pojistné smlouvě.

18. Ohledně závěrů lékařů, které zahrnovaly pojmy jako pravděpodobně a nejspíše pak uvedl, že se jedná o běžné a logické fráze. Je navíc třeba vycházet ze zkušeností lékařské vědy, že naopak převážené většině pacientů doporučovaný [anonymizována tři slova]. Zdůraznil též, že [anonymizována dvě slova] žalobce neměl alternativu a ani jeden z lékařů ji nenabízel. Doporučovanou [anonymizováno] označil za běžnou, málo invazivní metodu, přičemž žalobce neuvedl žádný smlouvou předvídaný důvod, proč jej odmítá. Za tohoto stavu proto nemůže žalovaný vyplácet pojistné plnění za trvalé následky, které jsou měnné ve smyslu jejich zmírnění.

19. S tímto podstatným odůvodněním navrhl rozsudek soudu I. stupně potvrdit a uložit žalobci [anonymizováno] zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení.

20. Odvolací soud ve věci již jednou rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým rozsudek soudu I. stupně potvrdil výrokem ad I/ a přiznal žalovanému vůči žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení v částce [částka] výrokem ad II/. Odvolací soud dovodil, že žalovanému svědčí právo na přiměřené snížení pojistného plnění podle § 17 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě.

21. K dovolání žalobce Nejvyšší soud ČR rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] tak, že rozsudek Městského soudu v Praze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud dovodil, že pokud odvolací soud své rozhodnutí opřel o ustanovení § 17 odst. 1 o pojistné smlouvě, pak uvedené ustanovení aplikoval nesprávně, neboť předmětné ustanovení neupravuje následky porušení pojistných podmínek po uzavření (případně po změně) pojistné smlouvy, nýbrž porušení povinností při sjednávání pojistné smlouvy (případně při její změně), tedy typicky porušení povinnosti odpovídat pravdivě na skutečnosti požadované pojistitelem v průběhu sjednávání pojistných podmínek pojištění. Odmítnutí podstoupit [anonymizováno] na doporučení lékařů po vzniku pojistné události nepředstavuje porušení povinnosti při sjednávání soukromého pojištění. Dovolací soud konstatoval, že z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu není zřejmé, porušení jaké zákonné či smluvní povinnosti při sjednávání pojistné smlouvy se měl žalobce dopustit tím, že neinfomoval žalovaného o svém strachu z [anonymizováno] již při uzavírání pojistné smlouvy.

22. Odvolací soud tak znovu přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 o. s. ř. a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., mimo jiné jej tedy přezkoumal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), kdy uzavřel, že odvolání žalobce není důvodné.

23. Odvolací soud předně opět uvádí, že soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek podkladů, učinil z nich správná skutková zjištění a věc v zásadě správně posoudil i po stránce právní. Soud I. stupně své skutkové závěry srozumitelně a přesvědčivě vyjádřil v odůvodnění napadeného rozsudku, náležitým způsobem se vyrovnal s námitkami účastníků, které uplatnili v průběhu řízení, když rovněž bezchybně vyložil, které skutečnosti má a které nemá za prokázány a proč. Rozsudek soudu I. stupně, který je pečlivě odůvodněn, a to včetně solidní aplikace relevantní judikatury, tak mohl být dostatečným podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu ve věci.

24. Odvolací soud neshledal odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., když z obsahu spisu nebyly zjištěny vady, které by mohly mít za [anonymizováno] nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 věta druhá o. s. ř.). Namítá-li odvolatel nedostatek poučení dle § 118a o. s. ř., pak postup dle uvedeného ustanovení přichází v úvahu tehdy, jestliže účastníky uvedená tvrzení a navržené (případně i nenavržené, ale provedené) důkazy nepostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový [anonymizováno] věci; naopak, postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. přistupovat.

25. Žalobce dále uplatnil odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu potřebném ke zjištění skutkového stavu, důkazy učinil postupem podle § 122 a násl. o. s. ř. a skutkový děj, který z nich zjistil, je s nimi v souladu. Tento odvolací důvod tak naplněn není.

26. Především však žalobce soudu I. stupně vytkl nesprávné právní posouzení věci / § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Právní posouzení je nesprávné, jestliže soud na správně zjištěný skutkový [anonymizováno] aplikuje nesprávnou právní normu, příp. aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží, popř. neaplikuje adekvátní právní normu.

27. Soud I. stupně s ohledem na vznik pojistného vztahu účastníků správně aplikoval režim zák. č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě), ve znění [účinnost] ve spojení s § 3028 odst. 3 věty prvé zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník). Účelem zákona o pojistné smlouvě je upravit vzájemné vztahy účastníků soukromého, tj. smluvního pojištění. Žalobce se v poměrech projednávané věci dobrovolně rozhodl uzavřít se žalovaným pojistnou smlouvou s tím, že akceptoval současně i [anonymizováno].

28. Podle § 17 odst. 2 zákona o pojistné smlouvě pokud mělo porušení povinností uvedených v tomto zákoně nebo v pojistné smlouvě podstatný vliv na vznik pojistné události, její průběh nebo na [anonymizováno] rozsahu jejích následků anebo na zjištění nebo určení výše pojistného plnění, může pojistitel pojistné plnění snížit úměrně tomu, jaký vliv mělo toto porušení na rozsah jeho povinnosti plnit, nestanoví-li tento zákon jinak.

29. Podle § 4 zákona o pojistné smlouvě součástí pojistné smlouvy jsou pojistné podmínky vydané pojistitelem, nejsou-li uvedeny přímo v pojistné smlouvě. Pojistník s nimi musí být před uzavřením pojistné smlouvy prokazatelně seznámen, s výjimkou § 23 odst. 4, a bez jeho souhlasu nelze tyto pojistné podmínky měnit (odst. 4). Pojistné podmínky obsahují zejména vymezení podmínek vzniku, trvání a zániku pojištění, vymezení pojistné události, stanovení podmínek, za kterých nevzniká pojistiteli [anonymizováno] poskytnout pojistné plnění (výluky z pojištění), způsob určení rozsahu pojistného plnění a jeho splatnost (odst. 5).

30. V poměrech projednávané věci se žalobce uzavřením pojistné smlouvy ve znění [anonymizováno] (konkr. čl. XIII. písm. h) a i) zavázal nejen hradit pojistné, ale v případě nahodilé události spočívající v připojištění trvalých následků úrazu také řídit pokyny lékaře, [anonymizováno] se [anonymizováno] či [anonymizována tři slova] a dodržovat léčebný režim a pokud možno přispívat ke zmírnění trvalých následků pojistné události, tj. chovat se tak, aby následky pojistné události byly minimální. Soud I. stupně správně uzavřel, že pokud při skutkovém zjištění, že existenci trvalých následků úrazu ze dne [datum], při kterém utrpěl žalobce podvrknutí kolene s poraněním [anonymizováno] a vazu, byly žalobci [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova] k odstranění trvalých následků spočívajících v omezení hybnosti kolenního kloubu a jeho viklavosti v podobě artroskopického [anonymizováno] a plastiky [anonymizována dvě slova] a žalobce tyto ze své vůle odmítá podstoupit z důvodu strachu z [anonymizováno], pak tímto postojem porušuje podmínky sjednané v pojistné smlouvě, které jej zavazují k podrobení se [anonymizováno] lékařským [anonymizováno]. Lze současně přijmout závěr, že žalobce se nechová tak, aby trvalé následky spojené s úrazem ze dne [datum] byly minimalizovány, kdy nepodrobení se [anonymizováno] lékařským zákrokům vede k jednoznačnému skutkovému závěru, který byl ostatně provedeným znaleckým posudkem a [anonymizována tři slova], že [anonymizováno] úrazu je [anonymizováno] [role v řízení] [anonymizováno]. Tvrzení žalobce, že uvedené nelze s pravděpodobností rovnající se jistotě zjistit, zůstává v rovině spekulativní a ničím nepodložené hypotézy. Teprve pokud by skutkové okolnosti byly takové, že trvalé následky po úrazu kolene by nedoznaly zlepšení ani po doporučovaných zákrocích ([anonymizována dvě slova] a [anonymizována tři slova]), snížení pojistného plnění žalovaným by nebylo na místě. Vzhledem k odlišné skutkové situaci se tak odvolacímu soudu jeví snížení pojistného plnění zcela důvodným. Odvolací soud odkazuje na zásadu pacta sunt servanda /§ 3 odst. 2 písm. d) ve spojení s § 3030 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), kdy dodává, že žalobce dobrovolně přistoupil k smluvnímu pojištění, z něhož mu kromě práv plynou též povinnosti, které přijetím návrhu akceptoval a zavázal se k jejich plnění. K plnění těchto povinností žalobce nutit nelze, nicméně nutno očekávat následky v podobě úměrného snížení pojistného žalovaným. Je současně zřejmé, že pokud by žalobce presentoval svůj postoj při uzavírání pojistné smlouvy, pak pokud by k uzavření připojištění trvalých následků úrazu s uvedenou výhradou žalobce vůbec došlo, odpovídala by této podmínce i jiná výše sjednaného pojistného.

31. Odvolací soud uzavírá, že žalovanému svědčí v souladu s § 17 odst. 2 o pojistné smlouvě právo pojistné plnění přiměřeně snížit, což také tím, že žalobci poskytl v souvislosti s odškodněním trvalých následků za podvrtnutí kolene celkovou částku [částka], učinil a odvolacímu soudu se uvedené snížení jeví přiměřené.

32. Z uvedeného vyplývá, že právní závěr soudu I. stupně o tom, že [anonymizováno] žalovaného plnit žalobci pojistné plnění v souladu s pojistnou smlouvou a [anonymizováno] žalovaného nad rámec poskytnutého pojistného plnění, je správný, když úraz žalobce byl žalovaným odškodněn správně v souladu s uzavřenou pojistnou smlouvou. Právní posouzení věci tak, jak je soud I. stupně učinil, je tedy správné a není dán ani odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku o věci samé (výrok I/) jako věcně správný podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně nákladového výroku účastníků ad II/, který odpovídá ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř.

33. Soud I. stupně nepochybil ani ve výroku ad III/, kdy uložil v konečném rozhodnutí [anonymizováno] zaplatit žalobci soudní poplatek za žalobu, neboť začal přes nesplnění povinnosti jeho úhrady žalobcem jednat ve věci samé (§ 9 odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, v platném znění). Proto odvolací soud napadený rozsudek potvrdil i ve výroku ad III/ jako věcně správný podle § 219 o. s. ř.

34. Výrok o nákladech odvolacího a dovolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., za použití § 224 odst. 1 a § 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř., neboť žalovaný byl v odvolacím řízení plně úspěšný. Tyto náklady jsou tvořeny odměnou právní zástupkyně žalovaného za tři úkony právní služby spojené s vyjádřením k odvolání a účastí na jednání [datum] a [datum] po [částka] (§ 7 bod 5., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. g) a k) vyhl. č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif), ke každému z těchto úkonů ještě náleží paušální náhrada na výdaje advokáta ve výši [částka] (§ 13 odst. 4 tarifu) s navýšením o 21 % sazbu DPH k nákladům právního zastoupení ve výši [částka] (§ 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.), náklady žalovaného v odvolacím řízení představují částku [částka]. V dovolacím řízení žalovanému žádné náklady nevznikly. Náklady žalovaného bylo žalobci za užití § 149 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. uloženo zaplatit k rukám právní zástupkyně žalovaného (výrokem ad II/).