Rozhodnutí 62 CO 185/2022-329

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, aby byla žalovaná uznána povinnou zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši repo sazby stanovené ČNB platné pro 1. den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení žalované, zvýšené o 7 procentních bodů od [datum] do zaplacení (výrokem I/). Současně soud I. stupně nepřiznal žalované právo na náhradu nákladů řízení (výrokem II/). V neposlední řadě nepřiznal soud I. stupně České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 5 právo na náhradu nákladů státu od [role v řízení] nad rámec zaplacené částky [částka] (výrokem III/).

2. Takto rozhodl soud I. stupně o žalobě, kterou se [role v řízení] domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s tím, že se jedná o náhradu újmy na zdraví, kterou [role v řízení] utrpěla v důsledku odborně nesprávného postupu žalované při poskytování [anonymizována dvě slova] v [anonymizována dvě slova] [role v řízení] u žalované v souvislosti s porodem. Podle žalobních tvrzení [role v řízení] dne [datum] porodila dítě na gynekologicko-porodnické klinice žalované, kdy se jednalo o spontánní porod hlavičkou při abnormální rotaci, při němž došlo k velkému devastujícímu poranění [role v řízení] klasifikovanému jako abruptio introiti. U žalované došlo k pochybení spočívajícímu v odborně nesprávném ošetření poranění hráze bezprostředně po porodu a v postupu žalované v [anonymizováno] další [anonymizováno] [role v řízení] u žalované, kdy závažnost porodního poranění nebyla za [anonymizováno] [role v řízení] řádně dovyšetřena a porodní poranění nebylo proto ošetřeno adekvátně jeho závažnosti.

3. V posuzované věci byly vypracovány tři znalecké posudky, a to znalecký posudek MUDr. [jméno] [jméno], MUDr. [jméno] [příjmení] a MUDr. [jméno] [příjmení], a to s rozdílnými závěry, kdy MUDr. [jméno] [příjmení] dospěl k závěru, že porod [role v řízení] nebyl veden správně a nesprávně byly též ošetřeny následky porodu (k tomu srov. odstavec 30 napadeného rozsudku). MUDr. [jméno] [příjmení] dospěl k závěru, že u [role v řízení] nebyl zjištěn patologický sestup pánevního dna, avšak byly potvrzeny změny strukturálního charakteru v horní složce zvedačů konečníku (k tomu srov. odst. 31 napadeného rozsudku). Znalec [příjmení] [jméno] [jméno] pak dospěl k závěru, že u [role v řízení] došlo při porodu k poranění hráze II. stupně, [anonymizováno] III. stupně nebyla objektivně zjištěna (k tomu srov. odstavec 32 napadeného rozsudku). Při rozhodování o věci samé se soud I. stupně přiklonil k závěrům znalce [příjmení] [jméno] [jméno], který uvedl, že následné komplikace [role v řízení] mají souvislost s porodem, nikoli však se zanedbáním [anonymizováno]. Zejména s tímto podstatným odůvodněním soud I. stupně žalobu zamítl.

4. Výroky o náhradě nákladů řízení účastníků a státu (výroky II/ a III/) odůvodnil soud I. stupně ustanovením § 150 o. s. ř. Akcentoval zejména finanční a osobní poměry [role v řízení], skutečnost, že předmět řízení byl odborně složitou otázkou a jeho výsledek závisel právě mimo jiné na závěrech znaleckého posudku. Naznal, že takové rozhodnutí se přitom nedotkne významným způsobem majetkových poměrů žalované, která svou obranu zajišťovala prostřednictvím svého personálního aparátu v rámci výkonu jejich pracovní činnosti.

5. Proti tomuto rozhodnutí, konkrétně proti výroku ad II/ podala včasné odvolání žalovaná. Namítla, že ve sporu byla plně úspěšná. Odmítla, že by byly splněny podmínky aplikace § 150 o. s. ř. na posuzovaný případ. Akcentovala, že [role v řízení] neměla problém zaplatit zálohu na vypracování znaleckého posudku a nijak neuváděla, že by byla taková částka nepřiměřená jejím majetkovým a osobním poměrům. Poukázala na to, že soud ani nenaznačil, že by zamýšlel postupovat podle § 150 o. s. ř. a nedal tak žalované prostor se k uvedenému vyjádřit. K odborné složitosti řešené otázky uvedl, že tato se promítá do skutečnosti, že účastníci jsou osvobozeni od soudních poplatků, ale též do toho, že nemocnice musí pro hájení svých práv využít vlastních zaměstnanců a nemůže povolit zastoupení advokátem. Při uvážení výše paušálních náhrad, na které by nemocnici vznikl nárok, a počtu a složitosti právních kroků, které byly realizovány, se tak jeví výsledná částka náhrady nákladů řízení jako výsměch a důsledkem daného je demotivace. Zdůraznila, že hrozba neúspěchu ve sporu má vést též k tomu, aby žaloby nebyly podávány bezúčelně a nebyly žalovány nedůvodně vysoké částky. Také uvedla, že obdobné spory stojí ve výsledku více peněz daňového poplatníka a soud by měl brát v potaz i tyto aspekty. Konstatoval, že pro osobu [role v řízení], která má tvrzený měsíční příjem [částka] neznamená povinnost uhradit částku [částka] na náhradě nákladů řízení žalované likvidační částku, když řízení trvalo v řádu let a [role v řízení] spor vědomě vyvolala. Příjem [role v řízení] tak nemůže být důvodem hodným zvláštního zřetele. Akcentoval, že soud měl zkoumat i příjmy manžela/ partnera [role v řízení], což neudělal a měl té zjišťovat, kdo hradí náklady na bydlení [role v řízení] a jejího partnera. Uzavřel, že paušální náhrady představují spíše symbolickou částku a pokud by soudy volily takovouto taktiku, dlouhodobě by to poškozovalo nemocnice. Poukázal i na stručnost odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně ohledně náhrady nákladů řízení a navrhl, aby odvolací soud změnil napadený výrok II/ rozsudku soudu I. stupně tak, že žalované se přiznává náhrada nákladů řízení před soudem I. stupně ve výši [částka] a náhrada nákladů řízení před soudem odvolacím pak má být též přiznána ve prospěch žalované.

6. K odvolání žalované se vyjádřila [role v řízení] podáním ze dne [datum]. Rozhodnutí soudu I. stupně shledala věcně správným. K argumentu o složené záloze uvedla, že podáním ze dne [datum] [role v řízení] požádala o osvobození od soudních poplatků, v němž řádně popsala své osobní, majetkové i výdělkové poměry, přičemž svá tvrzení řádně doložila. Na základě daného pak soud I. stupně rozhodl usnesením ze dne [datum] s tím, že se žalobkyni přiznává osvobození od zaplacení zálohy na náklady znaleckého posudku v rozsahu ½. Odmítla tak tvrzení žalované o tom, že by si [role v řízení] neuvědomovala finanční náročnost vedení řízení a že by neměla problém s placením finančních výdajů spojených s řízením. Akcentovala, že před podáním žaloby kontaktovala specialistu na řešenou otázku náhrady škody a nemajetkové újmy, aby byl nebyl spor veden bezúčelně. Stejně tak si před podáním žaloby vyžádala odborné vyjádření znalce z oboru zdravotnictví, odvětví gynekologie – porodnictví a znalce z oboru zobrazovací metody a radiologie. Situace tedy nebyla takové, že by [role v řízení] uplatňovala žalobou svá práva zjevně bezúspěšně, šikanozně či bezúčelně. Právě odborné závěry ji vedly k podání žaloby. Akcentovala, že hrozba neúspěchu v medicínských věcech je vždy reálná právě s ohledem na to, že rozhodnutí závisí na odborném posouzení. Zdůraznila, že aplikací postupu podle § 150 o. s. ř. v otázce náhrady nákladů řízení mezi účastníky rozhodně nedošlo k vychýlení principu rovnováhy a rovnosti stran v civilním procesu. Poukázala na to, že nepřiznání náhrady nákladů ve výši [částka] žalovanou jistě nijak materiálně neohrozí, zatímco ve vztahu k žalobkyni by dané bylo přílišnou tvrdostí, při uvážení jejích poměrů. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek ve výroku ad II/ potvrdil jako věcně správný.

7. Odvolací soud přezkoumal postupem podle § 212 a § 212a odst. 5 a 6 o. s. ř., v mezích podaného odvolání (§ 206 odst. 3 o. s. ř.), správnost napadeného rozsudku, včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, aniž by ve věci nařizoval jednání / § 214 odst. 2 písm. e) o. s. ř. Poté shledal, že odvolání žalované není důvodné.

8. Z obsahu spisu se podává, že [role v řízení] se žalobou, doručenou soudu I. stupně dne [datum], domáhá náhrady nemajetkové újmy a újmy na zdraví, když oprávněnost svého nároku dokládá znaleckým posudkem prof. MUDr. [jméno] [příjmení], DrSc. (obor zdravotnictví, odvětví gynekologie porodnictví), připojeného k žalobnímu návrhu, a dále znaleckým posudkem MUDr. [jméno] [příjmení] (obor zdravotnictví, odvětví radiodiagnostika), též připojeného k žalobnímu návrhu. Podle obsahu protokolu o ústním jednání ze dne [datum] soud I. stupně konstatoval, že bude vyměřena záloha na znalecký posudek, která bude žádána k úhradě po žalobkyni. Nato požádala [role v řízení] o osvobození od soudních poplatků podle § 138 o. s. ř., přičemž za účelem posouzení jejích poměrů předložila soudu I. stupně prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro účely postupu podle § 138 o. s. ř. (dále jen„ prohlášení“). Podle prohlášení pečuje [role v řízení] o dvě děti, je finančně odkázána na otce dětí ([jméno] [anonymizováno]); pobírá rodičovský příspěvek ve výši [částka]; nájemné hradí otec dětí a činí [částka]. Co se týče výdajů na provoz domácnosti, pak uvedla, že tyto činí cca [částka], dále výdaje na pojištění [částka] měsíčně, přičemž otec přispívá částkou [částka] měsíčně, z toho [částka] na děti. K prohlášení přiložila relevantní doklady k osvědčení tvrzených skutečností. V reakci na dané rozhodl soud I. stupně svým usnesením ze dne [datum rozhodnutí] pod č. j. [číslo jednací], o tom, že žalobkyni se přiznává osvobození od placení zálohy na náklady znaleckého posudku v rozsahu ½. Dne [datum] byla záloha na provedení důkazu znaleckým posudkem zaplacena v částce [částka] ze strany [role v řízení]. Usnesením soudu I. stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo znalci [příjmení] [jméno] [jméno] přiznáno znalečné ve výši [částka]. Podle znaleckého posudku MUDr. [jméno] [jméno] (k tomu srov. na č. l. 223 až 233 spisu) nebylo lze postavit [anonymizováno] indispozice [role v řízení] do přímé souvislost s ošetřením a poraněním, ale dané mělo souvislost toliko s porodem. V rámci své závěrečné řeči (písemně na č. l. 291 – 292 spisu) požádala [role v řízení] o aplikaci § 150 o. s. ř. na její případ. V rámci svého závěrečného návrhu žalovaná vyčíslila náhradu nákladů řízení podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. na částku [částka]. Na to vydal soud napadený rozsudek dne [datum].

9. Podle § 150 o. s. ř. jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

10. Odvolací soud předesílá, že ustanovení § 150 o. s. ř. tedy neslouží ke zmírňování majetkových rozdílů mezi procesními stranami, ale k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. Rozhodnutí, v souladu s nímž si ten, kdo v řízení uspěl, také ponese sám své náklady, se proto bude spravedlivým jevit především s ohledem na existenci okolností souvisejících s předprocesním stádiem sporu, s chováním účastníků v tomto stadiu, s okolnostmi uplatnění nároku apod. (k tomu srov. rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 2862/07 ze dne [datum]).

11. V nálezu sp. zn. I. ÚS 191/06 Ústavní soud vyslovil názor, podle něhož úvaha soudu, zda se jedná o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, musí vycházet z posouzení všech okolností konkrétní věci. Soud je povinen zabývat se veškerými okolnostmi případu, posuzovat výši nákladů řízení a zjišťovat, jaké jsou majetkové, sociální, osobní a další poměry účastníků, jakož i možný dopad přiznání nebo naopak nepřiznání náhrady nákladů řízení na každého účastníka (srov. nález sp. zn. IV. ÚS 1391/07). Ustanovení § 150 o. s. ř. má sloužit k odstranění nepřiměřené tvrdosti, tedy jinými slovy k dosažení spravedlnosti pro účastníky řízení.

12. Nejvyšší soud ve své judikatuře opakovaně připomíná, že § 150 o. s. ř. je právní normou s relativně neurčitou hypotézou, tj. právní normou, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, ale která přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy z předem neomezeného okruhu okolností. Byla-li hypotéza právní normy vymezena správně, nemůže být rozhodnutí v rozporu se zákonem z důvodu, že nebyly objasněny okolnosti další, případně že nebylo přihlédnuto k jiným okolnostem, které v posuzovaném případě nelze považovat za podstatné či významné, neboť takové okolnosti nejsou součástí hypotézy právní normy, vymezené soudem v souladu se zákonem, z níž soud při právním posouzení věci vychází. Úvahy soudů vyslovené v nalézacím řízení ohledně přítomnosti důvodů zvláštního zřetele hodných ve smyslu § 150 o. s. ř. by v rámci dovolacího řízení bylo možno revidovat, jen pokud by byly zjevně nepřiměřené (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

13. Odvolací soud akcentuje, že moderace náhrady nákladů řízení přichází v úvahu pouze v případě, kdy jsou kumulativně splněny dvě zásadní podmínky. Jedná se o výjimečný případ a současně jsou zde důvody zvláštního zřetele hodné. Mezi nejčastější kategorie důvodů pro použití moderačního práva patří zejména a) nepřiměřená tvrdost a nutnost dosažení spravedlnosti mezi účastníky, b) podíl obou stran na vzniku a [anonymizováno] sporu, c) povaha a okolnosti sporu, d) složitost dosud neřešené právní problematiky, e) osobní poměry účastníka a nedostatečná znalost procesního práva jeho zástupce, který není advokátem či f) nízký příjem účastníka.

14. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěry soudu I. stupně v tom směru, že aplikace § 150 o. s. ř. je na místě. Lze konstatovat, že v jednání [role v řízení], kterým se snažila uplatnit svá práva v souvislosti se skutečně vážnými a život omezujícími indispozicemi, jimiž trpí po porodu, nelze naznat šikanozní, zjevně bezúčelný či obdobný prvek. Důvodnost svého nároku doložila [role v řízení] dvěma znaleckými posudky, tudíž se nejednalo jistě o aktivitu s cílem„ vysoudit na nemocnici nepřiměřeně vysokou částku“. Právě proto, že ve věci bylo tzv.„ ve hře“ několik znaleckých posudků a soud I. stupně se přiklonil k tomu z nich, který důvodnost nároku [role v řízení] ne zcela legitimizovalo, bylo by nepřiměřenou tvrdostí, aby bylo žalobkyni uloženo hradit náklady řízení žalované, jakkoli se tyto mohou jevit nízké.

15. [role v řízení] žalovanou před uplatněním svého nároku prostřednictvím justice řádně vyzvala ke smírnému řešení, svá tvrzení již v tomto stádiu doložila odbornými důkazy (k tomu srov. č. l. 52 až 56 spisu), na což žalovaná reagovala negativně. Nelze se tedy divit, že [role v řízení] zvolila cestou civilního sporu jako tu jedinou, kterou se může domoci svých tvrzených práv a nároků.

16. Co se týče povahy a okolností sporu, již samotná podstata sporu je velice citlivé a intimní téma, [role v řízení] jistě musela vystoupit ze své komfortní zóny, aby byla schopna absolvovat nejen předžalobní aktivity směrem k žalované, ale i následný, jistě velmi subjektivně nesnadný civilní proces. Je třeba akcentovat, že předmětem projednávání byly záležitosti související s ruptem konečníku [role v řízení], což je jistě to nejintimnější téma.

17. Právě proto, že se jednalo o otázku závisející čistě na odborném posouzení, lze spor charakterizovat jako velice odběrně náročný, jakkoli nikoli co do právní problematiky, ale co do expertních posouzení.

18. [role v řízení] osvědčila, že její osobní, majetkové a výdělkové poměry a možnosti jsou velice omezené. Odvolací soud k námitce žalované, že tím zakládá precedens, uvádí, že aplikace § 150 o. s. ř. na řešené případy má své postupy a pravidla (jak zmíněno výše), přičemž jedním z nich je jedinečnost každého zkoumaného případu, nelze proto z toho, že [role v řízení] je a bude zbavena břemene placení nákladů řízení vyvozovat to, že se tak stane při každé žalobě proti žalované.

19. S tímto odůvodněním, proto odvolací soud napadený rozsudek ve výroku ad II/ stupně postupem podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil.

20. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn odkazem na § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. s tím, že žalobkyni, která byla i v odvolacím řízení zastoupená advokátkou, vznikly náklady řízení sestávající z odměny za jeden úkon právní služby ve výši [částka] /vyjádření k odvolání/, a to podle § 6 odst. 1, § 7 bod 3., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif v platném znění (dále jen„ advokátní tarif“), dále z paušální náhrady ve výši [částka] a 21% DPH ([částka]), celkem tedy [částka].

21. Výroky ad I/ a III/ napadeného rozsudku nebyly dotčeny odvoláním žádného z účastníků, a proto zůstaly stranou odvolacího přezkumu (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).